Čím dlhšie pokojne sedela na mieste a zhlboka dýchala, tým viac jej náhla únava ustupovala kdesi do úzadia. V miestnosti bol totiž vďaka kamenným stenám príjemný chládok a dotieravé slnečné lúče jej teda zbytočne nepiekli na hlavu plnú myšlienok. Leto mala vždy rada, už od malička preferovala teplo pred zimou, no za posledné týždne ho mala až až a bola naozaj šťastná, že už onedlho odcestuje do školy kde bude vzduch o čosi chladnejší, ako v mohutnom Londýne. Aj napriek tomu, že bolo v Kotli chladnejšie ako vonku, ďatelinové pivo stojace na stole pred ňou nebolo zrovna studené, a teda jej išlo krkom o niečo ťažšie, ako obyčajne. Svoje okolie veľmi nevnímala, pohľad mala uprený na zaprášenú fľašku a nohy vyložené na mohutnom kufri so znakom Rokfortu a jej iniciálkami a myseľ jej blúdila nevedno kam, keď ju zrazu prekvapil známy hlas a ona bola nútená zdvihnúť tvár o niečo vyššie, aby sa pozrela na jeho pôvodcu. Oproti nej stál Liam so šálkou, z ktorej v pomalých vlnkách stúpala para a nohy jej okamžite padli z kufra dolu. "Pokojne si prisadni." S ľahkým úsmevom na perách ukázala na stoličku oproti sebe, stále mierne vyvedená z miery z toho náhleho prebrania sa z hlbokého zamyslenia. "Nečakám na nikoho, dávam si len krátku pauzu pred tým, než sa začnem s týmto kufrom trepať hore schodmi." Úsmev sa jej o niečo rozšíril, až jej na perách vytvoril akýsi pobavený úškrn a veľmi opatrne sa narovnala s pohľadom upreným na prefekta ich fakulty, ktorý bol zároveň v rovnakom ročníku ako ona a teda mali spolu niekoľko spoločných hodín. "Vyzerá to, že by sa ti hodila aspoň hodina dobrého spánku." Skonštatovala po dôkladnejšom preskúmaní jeho tváre pričom si uvedomila, že pariaca tekutina v jeho šálke bude zrejme káva.

„Děkuju,“ zamumlal Lee s úsměvem, když mu Em dovolila, aby si přisedl, a měl co dělat, aby hned vzápětí dlouze nezazíval. Nemohl popírat, že je unavený. Ale proč je unavený, to si chtěl nechat pro sebe, aspoň prozatím. Nemusel přece každý vědět, že se včera pokoušel naučit pít Colina ohnivou whisky, a že z toho Colin vyšel daleko lépe, než on sám. Lee měl navíc pak pitomý nápad, že v psím kožichu prožene londýnské toulavé kočky, a ještě teď měl pocit, že má kočičí chlupy mezi zuby. Kromě toho usnul v jedné zapadlé uličce schoulený do klubíčka a zašpiněný od bláta, což taky nebylo něco, čím by se chlubil. Nočním proháněním koček se konec konců ani chlubit nemohl, pokud nechtěl skončit v Azkabanu. A to nechtěl.
„Máš přece hůlku,“ mrknul na Emerald pobaveně, když zmínila, že bude muset táhnout kufr do schodů. Určitě už byla dospělá, což znamenalo, že se může ohánět hůlkou kdy chce. Lee už si na to stihl zvyknout, ale faktem bylo, že někteří jeho plnoletí kamarádi pořád zapomínali, že už mohou kouzlit i mimo školu. Ono to bylo docela pochopitelné, když vám všichni od narození vtloukali do hlavy, že mimo školu kouzlit prostě nesmíte. „Takže sis tu zaplatila pokoj?“ položil otázku, na níž sice už znal odpověď, ale mlčet se mu nechtělo.
Když Emerald zmínila, že by mu bodla aspoň hodina spánku, Lee se pobaveně ušklíbl a přikývl. „Doufal jsem, že to na mně není tak vidět,“ přiznal. „A myslím, že hodina by nestačila. Potřeboval bych aspoň půl dne. V noci jsem toho moc nenaspal,“ dodal, jako by to nebylo očividné. No co, na tom přece nebylo nic divného, že měl divokou noc – lidé v jeho věku takhle údajně dopadali často. Lee ale nikdy v životě takovou kocovinu neměl. Navíc ho šíleně štvalo, že se Colin dneska zvládl usmívat a vůbec nic mu nebylo, jako by byl vůči alkoholu imunní.* A to se Lee škodolibě těšil, jak bude dnes kamarád vzývat porcelánovou mísu. Když se o chvilku později konečně napil kávy, přeci jen se mu udělalo trošku lépe.

*

| +

https://youtu.be/I6Xdp6D5Y9U

_________________

Na jeho poďakovanie len zľahka pokrútila hlavou v akomsi zvláštnom geste vyjadrujúcom to, že za niečo také predsa ďakovať nemusí, no aj napriek tomu sa spokojne natiahla za fľaškou svojho nie príliš lahodného piva a pár glgov si odpila. Netrvalo to dlho, kým jej tvár zvraštila mierne znechutená grimasa a ona bola pre svoje vlastné dobro nútená pivo odtisnúť na bok signalizujúc to, že už dopila. Nebola veľkou fanúšičkou tohto nápoja, no v teplých mesiacoch jej pekne vychladená a zarosená fľaška vždy padla celkom vhod, hoci tentokrát to tak vážne nebolo. "Nie je nič horšie, ako teplé pivo," kriticky zamrmlala, hovoriac viac menej sama pre seba no zároveň dosť hlasno na to, aby to počula len ona. Nakoniec jej to však prišlo predsa len dosť hlúpe, a tak sa rýchlo ospravedlňujúco usmiala a svoju pozornosť znovu venovala Liamovi, ktorý práve predniesol veľmi trefný poznatok. "Niekedy na to vážne zabúdam, je to dosť zvláštne, zrazu môcť len tak čarovať na bežnej báze." Jej tichý smiech na malú chvíľu preťal to neustále bzučanie rozhovorov v miestnosti a trochu zahanbene si rukou zastrčila za ucho neposedný prameň vlasov, ktorý jej padal do očí. Samozrejme, že si pripadala trochu hlúpo, no určite bude nejaký čas trvať kým si definitívne zvykne na to, že môže čarovať ako sa jej zapáči, kedy sa jej zapáči a kde sa jej zapáči len tak bez následkov a strachu z vylúčenia. "Áno, do začiatku školy. Potrebujem ešte pár nových vecí, nejaké prísady do elixírov, brká a pergameny, veď to poznáš. Zvyknem nakupovať na poslednú chvíľu," priznala s jednoduchým pokrčením ramien aj keď vždy sama dobre vedela, že pri nákupoch na poslednú chvíľu človek zabudne najviac vecí. Jej však pamäť našťastie slúžila dobre a zatiaľ sa jej nestalo, že by prišla do školy bez polovice habitov, učebníc či žlče pásavca. To by bol asi vcelku veľký problém, ktorý by sa však dal rýchlo vyriešiť pri najbližšej návšteve Rokvillu. Keď sa však znova započúvala do jeho slov, na pery sa jej opäť votrel úsmev, ktorý sa s každým jeho slovom o niečo rozširoval. Nie že by bola škodoradostná, to určite nie, jednoducho sa jej páčil štýl, akým to všetko bezprostredne povedal. "Pod očami máš fialové kruhy, to väčšinou neveští krásnych 9 hodín spánku," zasmiala sa, no hneď rýchlo pokračovala. "Pol dňa je veľmi pekná a lákavá predstava. Niečo ti v tom bráni? Alebo si ten typ, čo nemôže spať počas denného svetla?"

<<< *fanfáry a dunění země, zemětřesení to není*

Co osud nechtěl a mnozí přítomní už vůbec ne, někdy v době druhé poobědové svačinky (počítáno dle svačinek ve slečnině rozvrhu, takže na ni opravdu teď byl čas) se otevřely dveře hostince a do místnosti vstoupil Elvis Presley ve velikosti XXL. Možná XXXXL. XXXL? Prostě hodně X a jedno malé L krčící se na konci dlouhé řady. Každopádně tenhle Elvis byl blond, nebyl chlap, ale měl na sobě repliku svého známého bílého koncertního kostýmu s havajským věncem okolo krku. A tam, kde se obvykle rýsovala obnažená Elvisova hruď, neb nosil výstřihy proklatě nízko, se teď dmula… ne, kecám, nedmula. Cherry si pod kostým Elvise Presleyho duchaplně vzala růžové tričko, což většinu kouzelnické populace zachránilo před smrtí šokem. A kdyby náhodou tohle nestačilo jako magnet na pozornost všech v lokále, Třešňový koláček (beztak si ho Liam objednal, ale teď by se k tomu nikdy nepřiznal) nahlas adresovala své momentálně nepřítomné sestře dlouhý monolog, protože si nějak nevšimla, že s ní Cinna už asi od Krucánků vůbec nejde a zasekla se u výlohy s klíckami zpěvných ptáčků. „No a já jsem se jako postavila, přímo před něj, Cinno, a on pořád dělal, že mě nevidí! No chápeš, mě a nevidí? Já spořádám k snídani dva divočáky a von mě prostě nevidí!“ podivovala se hlasitě, načež se ohlédla a zarazila. „Cinno? Cinno? Jestli zase někde nenápadně očumuješ Huntera, tak… ti sežeru večeři!“ zavyhrožovala nepřítomnému dvojčeti, otočila se zpět do místnosti a vykouzlila na rtech žraločí úcul. A mávla jim, protože na ní nejedny oči musely ulpět. „Nenech se rušit, prostý lide, já jen s dovolením projdu.“ Prohlásila a s dovolením málem převrátila všechno, co jí stálo v cestě k hostinskému.

Lee sice zaslechl, že Emerald něco mumlá, ale nerozeznal jednotlivá slova, takže usoudil, že Em asi ani nechtěla být slyšena. Přesto ale tázavě povytáhl obočí a zadíval se na ni, nevyzvídal však. Na její slova o kouzlení mimo školu souhlasně pokýval hlavou. „Jo, je to trochu nezvyk. Ale když to pak člověku dojde, že může kouzlit kdykoliv se mu zachce, rychle si na to zvykne, obzvlášť pokud má aspoň jednoho rodiče kouzelníka,“ zkonstatoval. Mluvil z vlastní zkušenosti. Ze začátku prázdnin pořád zapomínal, že má hůlku a může jí používat, ale po cestě do Říma se Susan si zvykl docela rychle.
„Aha, tak to jo,“ pousmál se, když mu Em prozradila, že bude v Kotli bydlet až do začátku školy. Do začátku školy už moc času nezbývalo, tak proč ne. „Já už mám naštěstí všechno nakoupeno,“ dodal a nepatrně se ušklíbl. Liam neměl nákupy moc v lásce, pokud nešlo o nákupy famfrpálových potřeb nebo jídla. Navíc letos o tom, kdy Sheppardi na nákupy vyrazí, rozhodoval Míša, takže se nálet na Příčnou ulici zrealizoval chvíli poté, co se Lee vrátil z Itálie. Musel ale uznat, že je fajn mít zbytek prázdnin volno a nepřemýšlet nad tím, co ještě musí koupit. „Jenom si asi budu muset dokoupit lektvar proti alergii na kočičí chlupy,“ ušklíbl se, protože zbytek své nemalé zásoby vypil dneska ráno, když ho přepadla taková krize, že skrz slzy neviděl a kýchal na každém kroku. To je tak, když se člověk (nebo pes) rozhodne pronásledovat kočky napříč Londýnem. Velmi inteligentní nápad.
Lee se napil kávy a napadlo ho, že si k ní měl objednat ještě koláč. Jenže měl žaludek jako na vodě, takže se bál, že ani milovaný koláč by se v jeho žaludku neohřál příliš dlouho. „Spal jsem asi dvě hodiny,“ přiznal s úšklebkem a pokrčil přitom rameny. „Usnu za denního světla, háček je v tom, že nemám kde. Musím nejdřív zmobilizovat zbytky sil a vyrazit domů, kde už jsem měl být před pár hodinami, takže mě naši asi zabijou,“ zkonstatoval, když pohlédl na hodiny na stěně.
Když se na hladině jeho kávy začaly utvářet kruhy, protože se podlaha začala otřásat, Lee tušil, co přijde za katastrofu a děkoval všem bohům, že si ten koláč nakonec nedal. „Katastrofa za tři, dva... jedna...“ a do Kotle vešla Cherry. Lee pro jistotu zajel na židli níž, jako by se chtěl schovat pod stolem, a tvářil se, že vůbec neexistuje. To pro případ, že by slečna Koláčková dostala takový hlad, že by začala požírat spolužáky.

_________________

Hoci Em Liama pozorne vnímala a počúvala, jej pohľad občas skĺzol z jeho tváre na jeho ruky, šálku či opotrebovanú dosku stola, za ktorým sedeli. Nepoznačili ju len roky používania ale aj prútiky návštevníkov, keďže ju častovali rôzne zárezy, znaky, mená a dokonca aj runy. To je pravda," opäť zdvihla svoju tvár, aby sa mu mohla pozrieť do očí a s ľahkým úsmevom prikývla. "U nás je to ale samozrejme o niečo komplikovanejšie, keďže mám dvoch mladších súrodencov a vždy sa odo mňa vyžadovalo, aby som dodržiavala pravidlá, keďže som niečo ako vzor." Samozrejme, pri slove vzor nezabudla naznačiť úvodzovky, hoci je to to správne slovo. Rodičia od nej už od detstva vyžadovali zodpovednosť, keďže je zo svojich súrodencov najstaršia. "Vraj im musím ísť príkladom a tak podobne. O to ťažšie je teraz zvyknúť si na robenie niečoho, čo bolo pre mňa tak prísne zakázané." Obzrejmila mu svoju situáciu aj keď si nebola istá, či bolo vhodné tak veľmi sa rozrozprávať. Ruky si teda na ošarpanej doske stola nervózne preplietla a s neskrývaným záujmom v krátkej odmlke ďalej sledovala svojho spoločníka. "Mačky...," znechutene nakrčila nos a rýchlo pokrútila hlavou, aby sa tej predstavy zbavila. Tieto chlpaté stvorenia nikdy nepatrili do skupiny jej obľúbených zvierat, nikdy sa jej veľmi nepáčili a nikdy im nebola schopná dôverovať. Keby si mala vybrať medzi mačkou a potkanom, všetkými desiatimi berie potkana, ktorý ale taktiež nepatrí medzi jej obľúbencov. "Vážne nemám rada mačky," skonštatovala stále s tou smiešnou znechutenou grimasou, ktorá však nakoniec prerástla do tichého smiechu. "Takže som na ne taktiež alergická, teda aspoň svojím spôsobom." Pery mala pri svojich slovách roztiahnuté do širokého úsmevu, no na rukách mala ešte stále husiu kožu. Mačky boli pre ňu jednoducho tak nechutné, ako pre mnohé dievčatá hady či pavúky, a preto bola naozaj veľmi vďačná, keď Liam pokračoval v ich rozhovore bez toho, aby sa nad tým na dlhšiu dobu pozastavoval. "Nenápadné vkradnutie sa do izby by asi nepomohlo, čo?" Vyskúšala, no sama o tom veľmi pochybovala, čo bolo hneď jasné aj zo znenia celej tej otázky. Prikradnúť sa domov nadránom je totiž iné, ako prikradnúť sa domov v poobedných hodinách. Nenápadnosť by bola asi o niečo zložitejšia, hoci by možno mohlo pomôcť nejaké kúzlo, možno dve. Sama s tým však veľa skúseností nemala, a tak v tejto oblasti nebola zrovna dobrý radca. Nebola by to však ona, keby sa aj tak na malú chvíľu nezamyslela nad tým, ako sa dostať do domu bez toho, aby si to niekto všimol, no z koncentrácie ju vyviedol akýsi dunivý zvuk a ona v miernom prekvapení zdvihla obočie s nechápavým pohľadom okolo seba, teda až do chvíle, kým nezačula Liamove odpočítavanie a buchot pri tom, ako sa rozleteli dvere hostinca. Obočie jej stúplo ešte o niečo vyššie pri pohľade na slečnu ktorá vošla, no nechcela pôsobiť neslušne a tak sa rovnako rýchlo vrátila svojimi očami k Liamovi, ktorý bol pravdepodobne na stoličke zosunutý tak nízko, ako mu to len jeho výška dovoľovala. "Čo to...?"

"Dívali jsme se po památkách a navštívili jsme pár měst i vesnic... Jinak jsme nic zajímavého nepodnikli... Ještě, že ses zeptala. Bych na to úplně na to zapomněla," zazubila se na Kath, "byli jsme, akorát jsme se tam moc nezdrželi. A taťka se pokusil pořídit pár fotografií. Možná bych jich pár mohla poslat přes sovu, jestli chceš." Nabídla se a rozpačitě věnovala kamarádce úsměv. Ve skutečnosti fotografií bylo víc než pár, ale byla jich celá hromada. Navíc většina z nich byla pořízená víckrát a připadalo jim zbytečné je vyhazovat do koše. Vlastně ne tak úplně to všem přišlo na újmu.
Očividně opravdu nebelvírského odrážeče moc neznala, když si na jeho tvář Kath nedokázala vzpomenout. Samozřejmě jí to nevadilo. Ne každý se se všemi znal. To platilo i pro Aniyah. Možná Kath připadalo, že oproti ní neměla prázdniny zrovna nejlepší, ale Ani jí celkem záviděla. Aspoň tu část, kde kamarádka vyprávěla o pobytu u babičky. "Taky bych chtěla mít babičku, která by se mnou šla do lesa sbírat houby a jahody," povzdychla si a vzápětí si uvědomila, že po ní Kath bude chtít vysvětlení, "já jen, že babička z taťkovy strany by se mnou nic takového nepodnikla. Vlastně by nepodnikla nic, kde by si ušpinila ruce. Ale možná ta, kterou mám v Řecku, by klidně mohla, ale s tou se vídám jen málokdy." Zachmuřeně si podepřela hlavu. Ale to by nebyla Aniyah, kdyby se po chvilce zvesela neusmála. "Jasně, to musíš. Chci ho vidět," kývla na kamarádku.
Tváře ji nabraly narůžovělého odstínu, když si všimla dívčina údivu. "Ehm, já jaksi na to... Netušila jsem, že něco takovýho v Kotli je. Opravdu můžu? Já jen, ehm." Představila si, jak by na to reagovala její matka. Rozhodně by řekla o tom, že je to nehygienické a neslušné. Mimoděk se ušklíbla a přijala kamarádčinu nabídku. "Páni, je to fakt dobrý," poznamenala po ochutnávce a zazubila se.
Když se u jejich stolu objevil Septimus, rozpačitě až téměř stydlivě na něho pohlédla. Byla ráda za jeho společnost, ale jaksi... bylo mezi nimi napětí. Ale to ještě dalo svést na to, že se ještě moc neznali. Nechala mluvit Kath jako první. Sama zatím nevěděla, s čím by mohla v konverzaci přispět. Následující Havraspárova slova ji překvapila. Vlastně až tak, že se sklenicí dýňové šťávy přiloženou u úst na chlapce drahnou chvíli tupě zírala. "J-j-já..." odmlčela se a odkašlala si. "Ehm, chci říct... Jo, byla jsem tam," odpověděla tak Septimovi a Kath. Když nad tím vzpomínala, zdálo se jí to nebo opravdu tenkrát zahlédla jen na krátkou chvíli jeho špinavě blonďaté vlasy? Tenkrát tomu nevěnovala pozornost, ale pravděpodobnost tu je. "Bylo tam děsné vedro," poznamenala jako hned prvně než jí došlo, že nejspíš dívka chce slyšet o zápasu než o podnebí v Egyptě. "A zápas trval až do noci a tvůj brácha měl pravdu. Finsko vyhrálo. Fandila jsem sice Egyptu, ale i tak." Pokrčila s mírným úsměvem a vzápětí se podívala po Septimovi jako by tím chtěla naznačit, aby pokračoval anebo případně jen dodával to, o čem se zapomněla zmínit.
"Mám pocit, žes nám říkal, že jedeš ke Spencer," dodala a vzápětí toho litovala, že se o tom vůbec zmínila. Samozřejmě, mohlo to vyznít neškodně, ale Septima moc neznala. Mohl si to přebrat i jinak. Při zmínce o šílené spolukolejnice se nad tím zamyslela. Zprvu netušila, koho měl na mysli, ale jedna kandidátka jí připadla na šílenou vhodná. Popravdě netušila, co si má o Melody myslet. Na hodině Dějin se podařila ztratit společně se Spencer a dvakrát ji viděla hrát jako střelkyni za jejich tým a kupodivu se jí podařilo hodit i ten nějaký gól. "Slyšela jsem o tom taky, ale nejsem o tom dost informovaná." Pokrčila rameny. Usrkla si nápoje a vzápětí se zakuckala, když do lokálu vstoupila Cherry s jejím... zajímavým oděvem. Krátce pohlédla na společníky a zvědavá, jak na ně starší Mrzimorka zapůsobila. Kath ji už možná znala, ale Septimus... pochybovala, že o nich bude mít ještě dobré mínění.

_________________

"No, doufám, že sis ty dva měsíce, co jsi mě neviděla, užila, pro případ že bych letos nastoupil zpátky ke Cooperovi," protáhl se Septimus a provokativně se na Kath zašklíbil. Pár lidí ho kvůli té krátké dráze chytače nejspíš nemuselo, ale z toho si nic nedělal, a především - vtipkoval. Fandil na tom místě Summer Morganové.
Upil ze své sklenice kaktusové limonády a chvilinku poslouchal, jak Aniyah vyprávěla o Egyptě. Teprve když skončila, dodal něco navrch. "Egypt měl vyhrát. Byli skvělí, ale Finové taky," uznal neochotně a vylovil maličký ankh na kůži, který mu visel kolem krku. "Hele, tohle jsem dostal přímo od egyptského týmu, když jsem je po zápase zkoušel vyfotit. To hřiště bylo hrozně velké, bez všechnohledu není skoro nic vidět," připojil skoro dotčeně. Předpokládal, že když bude na mistrovství osobně, aspoň něco uvidí, jenže bez zvětšených kouzelných projekcí to byly prostě jen tečky rozmazané ve vzduchu.
Upřel modré oči zamyšleně na Aniyah. Byl docela překvapený, že si to pamatovala, ale otázku si rozhodně nevyložil špatně. Dokonce se krátce pousmál, i když to připomínalo víc než cokoli jiného kočku Šklíbu. "Na pár dní, je to tak. Oh, prázdniny utekly, mám se fajn, díky za optání," odpověděl typicky britsky, aniž by připojil detaily, ale jestli se k tomu vůbec chystal, to zůstane nezodpovězeno - v té chvíli do Kotle nakráčela masa kilogramů a Septimus ukázal palcem přes rameno.
"Tuhle jsem nemyslel. Tenhle rekord nejspíš ani nedotáhneme, zato nejspíš povedeme ten v protivnosti. Letos jsem na vážkách, jestli přispění mé maličkosti vůbec udělá nějaký rozdíl." Odfrkl si a zatvářil se skoro zuřivě, když Kath řekla, že o jistých exemplářích už něco slyšela. "Určitě to nebylo dost." Ale stejně doufám, že ten trapas ve Velké síni se moc nerozkřikl. "Taren Hart vyjádřil přání přidat se k havraspárskému týmu, aby ho pozvedl z bahna. Skoro jsem v pokušení být u toho, kdyby k tomu došlo," zabublal smíchy do své limonády, po chvilce se zvědavě otočil, aby sledoval, jak mrzimorská velryba proplouvá k výčepu, a když už byl u toho, opřel se loktem o opěradlo židle a natočil se tak, aby viděl na Vincenta u stolu s Olssonovou a Finleym. Pořád ještě kvílel. Obrátil oči v sloup, zavadil očima o Borodina a spolek u baru a vrátil se v poklidu pozorností zpátky ke Kath a Aniyah.
"Nemáš náhodou egyptské předky, že jsi fandila Egyptu?" nadhodil zvídavě "rasisticky" s ohledem na to, že Aniyah měla nápadně snědou pleť, která křičela, že očividně nebude tak docela bledulková Britka jako Kath nebo on.

_________________

Poslouchala kamarádčino vyprávění a upíjela kaktusovou limonádu. "To bych byla moc ráda!" nadchla se, když jí Aniyah nabídla, že jí pošle pár fotek z dovolené. "Ve Skotsku jsem byla snad jen jednou v životě a navíc nemáme doma moc fotek. Zato u babičky jsme našli takové ty opravdické mudlovské, jak se na nich nic nehýbe... A některé byly už docela staré." Ano, při probírání se dědečkovými starými památkami a vzpomínkami se Kath cítila ve svém živlu. Nejenže milovala historii a tudíž ji fascinovalo všechno minulé - měla navíc i pocit, že objevuje nějaké rodinné tajemství, že poznává dědečka ještě blíž a lépe.
Kath nevěděla, co povědět, když si Aniyah povzdychla nad svými babičkami. Pokrčila rameny. "Vždyť jezdíte do Řecka docela často, ne?" střelila od boku a kousla se do rtu. V tomhle rozhodně nebyla dobrá. "Navíc, tohle všechno nemusíš dělat jen s babičkou. Můžeme si spolu vyrazit někam do lesa. Co kdybych tě příští prázdniny vzala k naší bábí? Mohla bys? A chtěla bys?" Ta vyhlídka vypadala opravdu dobře. Byl to sice zbrklý a bezmyšlenkovitý plán, o to však lepší nápad.
Když jí začali Aniyah a Septimus referovat o famfrpálovém finále v Egyptě, zaujatě je poslouchala a snažila se atmosféru mistrovství alespoň představit. "Oba jste fandili Egyptu?" usmála se. Sama nevěděla, komu držela palce, a docela ji mrzelo, že neměla šanci zahrát si na věrného fandu týmu, kterému nikdy předtím nevěnovala ani pozornost. Co jiného se dalo dělat, když Aniglie se tak daleko nedostala? Septimův dar od egyptského týmu ji zaujal stejně jako způsob, jakým k němu přišel. "Páni. Ty jsi mluvil s nejlepšími egyptskými famfrpálisty? Finalisty mistrovství světa?" Záviděla mu, a to i přesto, že si uměla jasně představit, jak příšerně nesvá by se cítila a jak trapně by se uvedla na jeho místě.
Septimus téma prázdniny trefně smetl ze stolu, což Kath ocenila. Ostatně, záhy se jim naskytlo jiné téma. Respektive vešlo přímo do Kotle a namířilo si k hostinskému. Kath směrem k Aniyah, která byla právě příchozí dívkou dost překvapená, jen pokrčila rameny.
Septimovo rozhořčení nad jeho spolukolejníky chápala. Moc vyloženě protivných lidí neznala a pochybovala, že se chytají jen jedné koleje, i tak ale byla pravda, že v počtu legendárních prudičů jasně vedl Havraspár. Tak alespoň soudila Kath. A Septimus očividně také. "Taren Hart že chce hrát famfrpál?" zděsila se dívka. To teda budou zápasy. "Myslíš, že to umí? A jaký by si asi představoval post? Z něj bude asi Cooper nadšený." Kath bylo jasné, že by Tarena v týmu nikdo nesnesl. I kdyby byl opravdu tak dobrý, jak o sobě jistě tvrdí.

_________________

| +

Za koláž a podpis děkuji Gweeny

Třešňový koláček šla za jediným cílem, a tím byl hostinský Tom, kterému dramaticky a s hlasitým klapnutím položila na pult zlatou minci vytaženou z výstřihu. Takovým tím filmovým stylem, který ohromí jen ploché filmové charaktery. Nasadila při tom výraz padoucha z divokého západu, který lační po sklence whiskey, a napodobujíc stejně výhružný hlas, jakým takový padouch disponoval, prohlásila: „Kuře. Celé. A koláč. Celý.“ Poklepala tučným prstíkem na minci, a když nabyla pocitu, že Tom její objednávku zaznamenal, otočila se do místnosti, aby si mohla najít stůl k sezení. Na samotce místo nebylo, dneska se asi všichni chtěli nalít, a tak se vydala naslepo, drkajíc po cestě do všech lidí, okolo kterých prošla. „Pozor jdu,“ byla slova, kterými ty chudáky počastovala a pak se svalila na židli u stolu s Leem a Emerald. „Sednu, jo? Myslíte, že to ta židle vydrží?“ zeptala se, když na ni dosedala, a zatímco dřevo útrpně zaskřípalo, ona jen udělala pár pochybných ksichtů. „Hej, Shepperde, vypadáš, jakoby tě sežvýkala dračice a vyplivla do škarpy!“ Zazubila se a bůhvíproč to znělo, jakoby by to měl být kompliment. „Emerald, ty vypadáš... měla by sis dát koláč.“ Cherry nikdy netušila, jak si mohla pamatovat jména svých spolužáků, obzvlášť těch o rok výš, ale jí nějakou záhadou stačilo slyšet to jméno jednou a pak byla hned s každým kamarád. Bohužel pro ně.