Winifred se další den vydala na příčnou s jejím bráškou, o kterém rodiče rozhodli, že je již dost zodpovědný, aby vzal sestřičky do města. Tatínek se na to sice netvářil tak šťastně jako maminka, která byla očividně ze včerejšího setkání s kouzelnickým světem tak šťastná, že se o tom odmítla bavit.
A co že to udělal bratr? Zmizel v krámku s žertíky a hovadinkami, které měla i Winifred ráda, ale měla dost hlad a tak od něj dostala nějaké kouzelnické drobné, aby si koupila nějaké jídlo. Winifred se očividně nějak nebála pohybovat se sama po příčné ulici a zamířila tedy k obchůdku s názvem Hladový drak. Už o něm slyšela a těšila se až si dá něco k jídlu právě tady.
KDyž dorazila, potkala zde mladou dívenku se světlými vlásky, soudě podle vzezření pravděpodobně taky šla do prváku - no pane jo, fakt se to tu hemžilo malými prcky. Winifred jen co došla k podniku, ihned ji zaujal dráček, který tak usilovně pražil kaštany. Tak ji to nadchlo, že si prostě musela nějaké ty kaštany objednat, vždyť tu voněly všude kolem !
"Brý den, já bych poprosila jedny ty kaštany." řekla Winifred se zářivým úsměvem. Už na první podhled měla skvělou náladu a tudíž ihned jak dostala kaštany a zaplatila, popošla k dívence, kterou ještě neznala.
"Ahoooj, ty určitě půjdeš do bradavic, viď že jo?" zeptala se jí se, ale když spozorovala, s kým že to mluví, znova se jasně usmála. " Jééé, ahoj Charlie, ty už máš všechny věci do školy? A co to piješ?" zeptala a snažila se kouknout, copak že to Charlie má. Nemusela se nijak moc namáhat, všimla si jeho kávy téměř okamžitě. Usoudila, že to je to dospělácké pití, které pijou snad všichni lidi a jsou po tom strašně hiperaktivní - jen soudě podle jejího bratra, který měl kafe od mámy zakázaný, ale stejně ho pil.
"Ahá.." řekla proto na to pití trochu podezřívavě. Muselo to být strašně málo sladké, kafe je vždycky hořké, ale možná tam má víc cukru tak to je lepší, jenomže stejně... Káva..
"Já jsem WInifred." řekla k dívence vedle ní s jasným úsměvem na tváři a už už si dávala jeden kaštan - panejo ten byl dobrýý! " Nechceš kaštan?" zeptala se WInifred s úsměvem , když už jeden měla skoro snězený a tak jí bylo dokonce i rozumět a neprskala na všechny strany.

_________________

| +

Ádri se kupodivu cítil celkem potěšeně po zjištění, že s Queenem přeci jen mají něco společného, tedy že upřednostňují kávu. Ne že by to něco měnilo na celkové situaci, dost možná podmíněné kolejní příslušností (ale hej, nechodil náhodou zrovna tady Queen s Nebelvírskou Dorkou?), ale Charles vypadal rozhodně snesitelněji než někteří jiní jeho zelení kolegové.
"No, já jsem vlastně taky trochu na útěku," přiznal a ušklíbl se. Neprchal teda před sestrou jako tady kolega, vlastně by byl býval rád, kdyby šla Georgie s ním, ale... zdrhal před změnou sebe samého, která se mu moc nelíbila, a kterou v něm vyvolávala jistá havraspárská slečna. "Otravování zatoulanýho Queena je jen vedlejší efekt." Pořád se tak trochu šklebil, i když už zdaleka ne tak rýpavě jako před chvílí. Rozhodl se prostě složit zbraně, a asi celkem včas, poněvadž během chvíle se kolem nich začala motat nejdřív jedna malá slečna a pak i druhá... ale popořadě.
"Ne, nejsem na dietě, vypadám snad na to?" zazubil se pobaveně na slečnu, co se sem přihnala s obří kalorickou bombou, jak by tomu řekly některé spolužačky, a evidentně pronásledovala minci, která skončila přímo Charliemu pod.... no, pod lavičkou. "Já jsem akorát už dojed," vysvětlil. Pravda, zrovna dneska nevypadal na největšího nacpávače světa, ale co. Měl existenciální krizi, u Merlinovy smradlavý fusekle, naložený v nálevu se syrečkama a zrající měsíc pod UV lampou! Takže si jeden den nejíst mohl dovolit. Každopádně se na malou žábu přátelsky usmíval a totéž udělal i když se přiblížila druhá holka, tentokrát zrzka, kterou odhadl na zmijozelské dvojče jejich Rose. Jak jen že se to jmenovala... To, že ji poznal, bylo vlastně dílem náhody. Poněvadž ona se totiž jako první vydala k Charlesovi a ne k němu. Což by Nebelvírská Sinclairová rozhodně neudělala.

_________________

Charlie povytáhl obočí, když Adrian přiznal, že je taky na útěku, a v jeho očích se snad mihl i ždibíček zvědavosti. „Před kým?“ zeptal se rádoby nezaujatě, ačkoliv už vyhlížel nějakou rozčilenou zhrzenou milenku, nebo tak něco. Zrovna Ádri byl ten typ, u kterého by zhrzenou milenku klidně očekával. „Otravování Queena je poslední dobou oblíbená disciplína, dokonce napříč kolejemi,“ podotkl s úšklebkem a trhl rameny. Už si tak nějak začínal zvykat a brát to s nadhledem. Jen Donnu s nadhledem prostě brát nedokázal, a to ani netušil, čím konkrétním ho tak vytáčí.
Když se u jejich debatního kroužku, respektive dvojice, objevila nějaká slečna s náručí plnou jídla, Charlie překvapeně zamrkal a zadíval se na ni. „Já už snídal. Dvakrát,“ odvětil, když se zeptala, jestli jsou na dietě, a zatvářil se pobaveně. „Tohle všechno sníš?“ kývl hlavou k její zásobě jídla. „Sama?“ Očima pak zabloudil k zatoulané minci. „Myslím, že bych mohl, ale nějak jsem nezaslechl kouzelné slovíčko. A abrakadabra ani expelliarmus na mysli nemám,“ prohlásil lišácky a věnoval slečně úsměv. Charlie byl zvyklý umravňovat mladší sestru, takže z něj tohle vypadlo zcela bez rozmyslu. Když někdo něco chce, má poprosit, ne? A pak slušně poděkovat. V tomhle byl Charles dost zásadový. Každopádně, pokud Samantha nakonec poprosila, minci jí celkem ochotně podal. A ani nečekal poděkování, protože tak nějak tušil, že i slovíčko „prosím“ pro ní bude velmi vyčerpávající.
Těžko říct, čím to bylo, ale Ádri s Charliem očividně přitahovali malé holky jako magnet. Brzy se u nich totiž objevilo zrzavé tornádo s pečenými kaštany, v němž Charlie rozeznal jednu ze sester Sinclairových. Teprve když ho pozdravila poznal, že je to Winifred. „Ahoj, Win,“ pozdravil slušně, protože to přeci jen byla spolužačka z koleje, byť na jeho vkus příliš upovídaná a aktivní. „Mám,“ přikývl na její první otázku a hned vzápětí zodpověděl tu další: „Piju kafe.“ Stručná odpověď, která nepotřebovala rozvádět. A Charliemu už toho v kelímku beztak moc nezbývalo.
Když se Win začala věnovat Samantě, Charles zvedl tázavý pohled k Ádrimu, jako by se ptal, kde se tu ty holky vzaly, a proč si vybraly za terč zrovna je.

_________________

Na Adrianovu poznámku Samantha pokrčila rameny na znamení, že neví, jestli vypadá, že je na dietě, načež povytáhla obočí k Charliemu. "Proč dvakrát? Neni lepší si dát, no, prostě oběd?" zeptala se se špatně skrývanou zvědavostí. "Mám hlad," prohlásila poté zcela upřímně. Zda to sní celé byla dobrá otázka, ale ona pevně věřila, že ano, i kdyby měla prasknout. Dnes byl její den a mohla se přejídat, jak se jí zlíbilo, tak co.
Když Charles nadhodil to s kouzelným slovíčkem, Samantha lehce protočila očima a svraštila obočí, pročež se zatvářila, jako jestli to myslí vážně. Vždyť byla milá a slušná a vůbec! "Prosím," řekla každopádně, protože tu minci potřebovala - šlo sice o drobák, ale za takový drobák se daly sehnat super věci a Sam nerada plýtvala penězi, pokud se tomu dalo předejít. A lézt tomu klukovi pod zadek tedy vážně nechtěla. "Dík," řekla, když jí Charles nakonec minci podal, se zjevnou provokací v očích, nicméně se pobaveně pousmála, a schovala si minci do kapsy.
V momentě, kdy se konečně zakousla do svého burgeru, a to jakože pořádně, se k nim přimotala zrzka, odhadem věkově blíž k Samanthě než ke chlapcům, a vypálila na ni, jestli jede do Bradavic, Sam, momentálně s pusou nacpanou k prasknutí, pouze souhlasně přikývla, a pak zvědavě pozorovala rozhovor mezi těmi všemi - chlapci tu holku zřejmě znali, takže to nemohla být budoucí prvačka. Trochu závistivě pohlédla na Charlieho kafe, načež si její pozornost zase vyžádala Winifred, která se jí vesele představila, a tak Sam pořádně polkla, napila se své limonády, to vše bez přílišného spěchu, protože se nechtěla udusit, načež si všechno zase chytila pod jednu ruku, pravačku si otřela do šortek a pak ji k Winifred natáhla, protože se vždycky představovala tak, jak to dělají dospělí, jelikož jí to přišlo děsně cool a šik a vůbec. "Samantha," zazubila se, načež lehce zavrtěla hlavou. "Ne, dík, mám svoje," řekla a poukázala na svůj obří burger, do kterého se zase s chutí zakousla, protože měla vážně hlad. Normálně jí nedělalo nejmenší problém konverzovat, ale když měla hlad, a všichni se tu tak hezky znali, usoudila, že ji nezabije, když bude chvíli mluvit někdo místo ní, a ona se zatím v klidu nají. Rovněž nepatřila mezi nedočkavé budoucí prváčky, kteří vyzpovídali každého studenta Bradavic ohledně každého detailu, protože co chtěla vědět už věděla od různých členů rozsáhlé rodiny, a zbytek si mohla na škole zjistit sama.

_________________

<<<

Ethan se poslední dobou vyhýbal knihkupectví velkým obloukem, ačkoliv ho to samotného vnitřně ničilo, protože pokud někoho považoval za dobrého společníka, byla to rozhodně kniha. A těch nebyl nikdy dostatek, zvlášť ve chvíli, kdy už stačil všechny ve své knihovně přečíst minimálně dvakrát. Dnes byl den, kdy si u Madam Malkinové vyzvedl pár nezbytností ke školní uniformě, které mu zapomněla jedna z jejích pomocnic přibalit do balíku, co přišel včera poštou, a protože Děravý kotel nepovažoval za místo, kde se dá dobře naobědvat, vzal za vděk občerstvením u hladového okénka. Opodál postávající skupinky malých děvčat a starších kluků si moc nevšímal, což u něj nebylo nic neobvyklého, když se společnosti neznámých lidí pokud možno stranil. „Dám si jeden…“ zahleděl se na nabídku, která byla tak široká, že netušil, na co má vlastně chuť. Netoužil chrlit oheň, stačilo, že to za něj dělalo dračí tetování na jeho zádech. „Ten burger s karamelizovanou cibulí a rajčatovou salsou, prosím,“ objednal si nakonec s drobným ušklíbnutím, které v jeho případě suplovalo úsměv. K tomu si vzal ještě sáček pražených mandlí a lahev chlazené malinovky. A jakmile to všechno zaplatil, poodstoupil s pitím a mandlemi stranou, aby počkal, než se mu vytvoří krajně nezdravý oběd. Na rameno se mu při tom z kapsičky u kárované košile vyšplhal drobný dráček, který mu dělal společnost místo knih. A Ethan byl s takovou dávkou společnosti zcela spokojený.

_________________

" A ty jsi kdo?" zeptala se chlapíka co se ještě nepředstavil a nezdálo se jí, že by ho znala. Možná že jí byl povědomý a někdy jej třeba ve škole zahlédla, ale to nestačilo k poznání jeho jména.
" Ne,takže je možný, že už jsi po dietě." řekla Winifred po krátkém uvažování nad odpovědí na otázku, která byla mířená pravděpodobně spíše Samantě, jak se ta dívka představila. Byla pravda, že toho ona moc nenamluvila, ale možná to bylo zkrátka proto, že u jídla se nemluví a chtěla to snést dokud to měla teplé. Každý přeci zná základy slušného chování, no ne?
" Hmmm, dobrou chuť Charlie." řekla Winifred, nijak nezaujatá jeho kávou. Spokojeně si tedy uchroupla jeden další kaštan a vychutnala si jeho slastnou chuť. Tak sladký, tak dobrý!
Winifred poté také otřela ruku, kdyby na ní třeba zůstal zbytek nějakého kaštanu a podala dívce ruku. S úsměvem jí poté rukou potřásla a následně už jí zase zajímal jeden další kaštan.
"Žjooova, koukej, tamten pán má dráčka, jak je to možný, nevěděla jsem o tom, že se to může." řekla Winifred k Samantě a ukázala na nového pána, kterému hřadoval na rameni malý a opravdu krásný dráček. V tom si se sestřičkou zadaly, obě nehorázně milovali draky snad všeho druhu a to i když možná byly pořádně nebezpeční. Vždyť to bylo snad nejhezčí čarodějné zvíře co viděla. Ostatní znala moc dobře - žáby kočky a všeho co si mohli vzít do bradavic si mohla s klidem užít doma, kde přímo v pokoji sestra odchovávala snad každé zvíře co bylo smrtelnicky známé. Taky viděla tu pohyblivou dračí postavičku, co dostala od jednoho učitele, ta byla pořádně skvělá! Čarodějní tvorové byli zkrátka skvělí.

_________________

| +

Arsenova nechápavost mě asi jednou dožene k šílenství. Jakože... to mi neumí číst myšlenky, aby pochopil, že to bylo ano? Proč se musí ještě ujišťovat, vždyť to bylo jasný! Není to jako kdybych mu předtím řekla ne a pak mírně naznačila ano, ne? Mírně jsem nesouhlasila a pak jsem souhlasila docela jasně, vždyť jsem si to myslela! Kluci, fakt jako, neuměj vůbec číst mezi řádky.

>>>

U Borgina jsem si nakonec nic nekoupila, protože jsem z toho všeho byla moc mimo. Takhle mi utekl, syčák jeden, jako kdyby tam celou dobu byl jen proto, aby ze mě vymlátil slovo o třech písmenkách, které stejně nedostal, takže jako... Agh. Zamířím odtamtud zase zpět na příčnou, akorát jakmile opustím Obrtlou, sundám si onen kápiplášť, abych nevypadala tak dark, trochu povolím účes, urovnám šaty, nahodím nicneříkající kamennou tvář a hurá na papu. Peníze mám, tak proč si nedat kaštany. Totiž, nechci, aby mi uhořela pusa, ale zase ty kaštany tu jsou fakt dobrý. Jak se tak blížím, z dálky spatřím docela krípy kombinaci. Jakože... Charlie, oukej, ta malá na W, ok... a ten fusatej, co vypadá jako peďák? A pak nějaká blonďatá? Proč mám pocit, že je tohle sraz pedofilů? What the shemurrrr... Čas se trochu socializovat, no ni? Protože pokud skupinka nestojí někde fakt hodně z ruky, stejně se do jejich blízkosti dostanu, tak při tom hezkém sluníčku nebudu dělat kakabusa, ne? "Charlie, Winifred," mávnu na oba s typickým mrtvým výrazem, na týpka s fusama co mám pocit, že se jmenuje od A hodím nedůvěřivej pohled a na tu malou taktéž. Plus přidám soucitnej pohled, protože mi trochu nesedí, proč se dvě maximálně dvanáctiletý holky motaj kolem sedmáků... jakože... to zavání něčím fakt úchylným.
Když pak dostanu svoje kaštany a zaplatím, bla bla bla, Trochu se konečně rozhlédnu i jinam než směrem ke skupince starších a mladších spolužáků, pohled mi padne na jednu hooodně vzdáleně povědomou tvář. Jako chápete, nejsem Queenová, abych nepoznala bratra, ale... Ale no sakr blé, co tu ten dělá? Eeh... celá žhavá. Oukej, Ariano, uteč. Ne, to je blbej nápad, když stojíš a konsternovaně zíráš jako na nově natřenou zeď. Popojdu kousek blíže a hlasitě si odkašlu. "E-ehm." Do pusy přitom zapluje jeden kaštan z pytlíku do pusy. A samozřejmě se snažím nemyslet na tu pedo skupinku.

_________________

Samozřejmě, že Charlie musel být zvědavý na to, před kým Drian zdrhá. Jenže Nebelvír netušil, zda se mu to chce zrovna někde vytrubovat. Poněvadž kdyby se to dostalo k uším dotyčné, určitě by ji to notně zranilo, a to on zase nechtěl. Měl ji rád, chápejte, hrozně moc, a nechtěl o ni přijít, jen se bál té změny, která se s ním v její přítomnosti stávala. "Ále... to je fuk," vymáčkl ze sebe tedy nakonec a raději se věnoval další poznámce Zmijozela, která ho donutila se pobaveně zašklebit. "Ty to nevíš, ale vyhlásili jsme soutěž o to, kdo Queenovi nejvíc otráví život," pokrčil rameny, jako by to byla snad jasná věc. Samozřejmě, že to byl jen vtip, a samozřejmě Drian očekával, že to Charliemu dojde.
"Adrian Richards, chodím s tvojí ségrou do koleje," opáčil k Winifred, která se zeptala na jeho jméno, a zazubil se na ní. Jasně, znělo to maličko urážlivě a tak, ale Ádri nebyl zrovna ten typ, co by kvůli takové prkotině dělal nějaké rozbroje nebo nedejmerline scény.
Queenův pohled zachytil, načež pokrčil rameny, jako že to on vážně neví a nechápe. Byli snad nějakou úžasnou atrakcí pro malé špunty? "Jak tě tak pozoruju, asi se budu řídit tvým příkladem," zazubil se následně na hodující Samanthu a vyrazil do fronty, která se začala tvořit před okénkem, s úmyslem koupit si nějakou další dobrotu, tentokrát už k obědu a nechávaje tak Charlieho škodolibě těm dvěma na pospas.

_________________

„Zhrzená milenka?“ prohodil Charles s pobaveným zábleskem v očích a potutelným úsměvem ve tváři, když se Ádri rozhodl, že mu neprozradí, před kým je na útěku. Pak se pobaveně ušklíbl a přikývl. „Jo, vypadá to tak,“ odkývl jeho slova o soutěži. „Zatím vyhrává Donna Osbornová, jsi daleko za ní,“ oznámil mu a pokrčil rameny. Ne, Adrian Charlesovi život neotravoval, na to tu byli jiní experti.
Charlie se na Samanthu pobaveně zadíval a pokrčil rameny. „No, já měl první snídani v sedm a druhou v devět. V devět je na oběd ještě trošku brzo,“ zkonstatoval, načež kouknul na hodinky. „Ale teď už bych si ho pomalu dát mohl, to jo,“ přikývl a vzápětí hodil pohledem k hladovému okýnku, přičemž zauvažoval, že by si tu mohl dát nějaký dobrý, nezdravý burger, ačkoliv nezdravé stravě běžně příliš neholdoval. Dorka ho asi zkazila. Když mu pak Samantha za podání mince dokonce poděkovala, Charlie se pousmál a mrknul na ní, aby dal najevo, že nemá zač.
„Děkuju,“ přikývl, když mu Winifred popřála dobrou chuť, načež se zkoumavě zadíval na její kaštany. „Neuraž se, ale... tobě to fakt chutná?“ zeptal se, protože ještě pořád nevykoumal, co lidem na pečených kaštanech tak šmakuje. On je ochutnal jednou. Nejdřív se je pokusil sníst i se slupkou, a ani když pochopil, že je nejdřív musí oloupat, nijak ho neoslovily.*
Win sice upozorňovala na dráčka Samanthu, ale nijak potichu nebyla, takže když Charles zaslechl její slova, zvedl pohled a zapátral očima kolem sebe. A spatřil nějakého kluka s dráčkem na rameni. „To je jen figurka,“ protočil očima nad dívčinou nevědomostí. „Ten drak, co praží kaštany, taky není opravdovej drak,“ vysvětlil vědoucně a střelil pohledem k bedně s praženými kaštany, nad nimiž poletoval dráček.
Charlie moc často pohledem nevraždil, ale teď to udělal, když se Adrian rozhodl vzdálit a nechat ho napospas malým holkám. Byl přesvědčený o tom, že to ten bídák udělal schválně, a teď se určitě dobře baví. Trucovitě se zamračil a zvedl kelímek s kávou ke rtům, aby dopil poslední zbyteček.

*to se prej stalo

_________________

Dohra:
"To stejně nebylo na tebe, všichni víme, že TY jsi normální." usmála jsem se na Feely. Rozhodně jsem touhle větou nemyslela nic špatného. "Nelíbí se ti madame? Já myslela, že se to tak říká. Dokonce jsem to i slyšela, víš? A chci být slušná."odvětila jsem Summer a soustředěně při tom špulila pusu a mrkala jako malá nevinná holčička.
"Určitě nemáš špatnej styl." utěšovala jsem Feely, ale poslouchala jí jen tak napůl. Feely pro mě byla vším a vždy jsem jí věnovala svou plnou pozornost, ale teď tu prostě byla ta Summer, které bych nejradši rozmačkala tu její přechytralou hlavičku. Harta jsem i v nejnenáviděnějších chvílích raději než Summer teď. Co si to jako dovoluje? Proč mi říká a? Není to všechno jasné? Když má tak chytrou hlavu, proč nepochopila, že jsem se jí svým způsobem omluvila? Proč tohle dělá? Klid. Jedna... Dva... Tři...
Po pomalém napočítání jsem se napřímila a podívala se Summer do očí. "Můžeš si to třeba strčit za klobouk, pokud ti to udělá radost. Ty si tu ta chytrá, vymysly si to." otočila jsem se na Feely a svůj hovor se Summer tím ukončila. "Haleď, myslím, že vražda mimin nebude ta správná věc." prohlásila jsem, aby věděla, že jsem ji neignorovala. "Jo a taky bych potřebovala nakoupit do školy..." s tím jsem se otočila ke dveřím a opustila obchod. V Bradavicích to Summer určitě nějak vrátím, ale ne ohněm, to už by nebylo originální.

>>> úprk někam pryč, ať už s Feely, nebo bez

_________________