Mno, famfrpálový zápas se pořádal v Egyptě. Chápete to, V EGYPTĚ. Prostě, poušť, slunce a nesnesitelné horko. Navíc Lee byl nemocný, takže mamka by zůstala doma, protože se o něho radši postará sama, než aby ho svěřila do péče skřítkům. Tím pádem by doma zůstala i Vanessa, kterou famfrpál absolutně nezajímá a myslím, že ho začíná pomalu, ale jistě nesnášet. Musím uznat, že kdybychom dorazili jen já, taťka a Max, vůbec by mi to nevadilo. Každopádně ani situace na ministerstvu nebyla zrovna příznivá, a dost možná by se na zápase začali mudlovští kouzelníci bouřit, takže pro naší bezpečnost a z těch dalších důvodů, jsme zápas nakonec oželeli, a já se rozhodla, že se tedy ukáži na příčné, i když tu měla být nejen Ophelie, ale i Evelin, takže kdyby to nebyla zrovna Ophelie, rozhodně bych se tu neukázala, neb bavit se s lidmi, kteří zradili mou důvěru je pod mou úroveň.
A protože by mě rodiče na příčnou nikdy nepustily samotnou, dopravázel mě Maxmillian. Nutno však poznamenat, že jsme se oddělili témeř okamžitě, jen mi řekl, kde přibližně bude, a pak už zmizel v davu. Tak jsem pomalým krokem procházela příčnou ulicí a hledala známé tváře. Najít Feely s Evelin mi ale netrvalo nijak dlouho. S hlubokým výdechem jsem se rezignovaně vydala jejich směrem.
"Ahoj Ophelie," věnovala jsem jí nadšený úsměv. Ano, jí jsem viděla ráda, za to na Ev jsem byla stále ještě naštvaná, vždyť mohla Tarena zabít! Chápu, že se chtěla pomstít, ale...! "Ahoj Evelin," pozdravila jsem i jí, ale můj úsměv už nebyl zdaleka tak nadšený. Avšak stále to byl úsměv. Umírněný, aby si nemyslela, že jsem na všechno jen tak zapomněla, to by jí mohlo naštvat, ale zároveň takový, že by si teoreticky nemusela myslet, že jí pohrdám.

_________________

Než jsem si stihla zničit kůži na rukou, Feely dorazila. Vyskočila jsem ze židle a nadšeně ji objala. "Ahůj! Strašně ráda tě vidím!" zaječela jsem a pořádně ji zmáčkla. "Rok od toho, co jsme se poznaly?! To je sladký!" vypískla jsem"...a už ste u nás docela dlouho nebyly." Vlastně tam možná byly, ale já zrovna zkoumala zákoutí Londýna, kdo ví... "Tak asi budem, když má přijít, ale jídlo si klidně už můžem vzít." zhodnotila jsem odborně situaci a začla zkoumat, co si tedy dám. Valnou většinu toho, co se tu nabízelo už jsem jedla, takže vzít si něco vyzkoušeného dobrého, nebo zkusit něco nového, také dobrého. To je vždycky strašný dilema...
Než jsem si stihla vybrat, zjevila se Summer. Vysekla jsem jí ukázkové pukrle a nahodila vážný výraz. Tahle holka mě nevykolejí. "Velice mě těší, Summer, že se opět vidíme." řekla jsem ultra vznešeně. Možná jsem jí mohla ještě políbit ruku, ale to už by asi vypadalo jako provokace. "Pojíte s námi?" zeptala jsem se Summer opatrně a upřela na ní svůj pohled alá vyklop, co si myslíš a nebuď zlá, protože já to stejně všechno vidím a nenechám si to líbit, sice nemám hůlku, ale můžu použít omáčku. Vím, že to byl pohled těžko identifikovatelný, ale někdo tak prozíravý a přechytralý jako Summer to určitě uhádl s přehledem.
Nechala jsem Summer vypořádat s mým alter egem a zatáhla jsem Feely ještě blíž k pultíku, takže jsme se s prodavačkou skoro dotýkaly nosy. "Já bych si dala tamto." oznámila jsem té paní a ukázala na obrázek za ní. Skoro jsem jí prstem vypíchla oko. Prodavačka si pohrdavě odfrkla a někam odešla. "Doufám, že to bude hodně pálit, bez toho to neni ono. Bez toho nic neni ono..." žvatlala jsem dokola, dokud mě Feely, nebo někdo další nezarazil.
Počkala jsem až si Feely se Summer taky něco vyberou a přemístila jsem se zpět ke stolečku, který jsem před tím vybrala. "Jak užíváte prázdnin, dámy?" optala jsem se kultivovaně a vážně. Otázka samozřejmě směřovala především k Summer. Naprosto přesně jsem totiž věděla, jak Felly užívá prázdnin. Ani pro jednu z nás to zas tak úžasný prázdniny nebyly. Dala jsem nohu přes nohu, začala pomalu žvýkat a čekala, co z dívek vypadne.

_________________

Will byl nerozhodný, a Alekovi to výjimečně nevadilo, protože Hladový drak měl vážně velký výběr, a on sám si popravdě nebyl vůbec jistý, na co má chuť. Jedna věc byla, že maminka doma pravděpodobně chystala dort, ale druhá věc... podívejte, ty višňové taštičky zněly vážně moc dobře. Alek se zavrtěl, aby zakryl fakt, že se potvora pod mikinou už zase mele, a polknul slinu. Být to na něm, tak vezme Draka útokem a sní všechno jedlé, co najde, ale bohužel to bylo na Willovi, který byl dneska oslavenec.
Zrovna si mlsným zrakem měřil oříškové oplatky, co se prakticky rozplývaly na jazyku, když se do nich člověk zakousl, když se do roztouženě hladové konverzace přidala třetí strana. Alek se podíval na nově příchozí, zkonstatoval, že nevypadá ani zpoloviny tak lákavě a chutně, jako jídlo, které sliboval Hladový drak, a taky dospěl k názoru, že je mu sympatická, protože automaticky doporučila ovocné taštičky a byla mrňavá stejně jako... byla mrňavá.
Usmál se, a to tak, jak to Alek dovedl jenom když byl v dobré náladě - zcela mrzimorským stylem. Jeden by málem řekl, že z něj jdou sluneční paprsky, ale to už by bylo přehánění. "A co ten švestkový koláč?" zazubil se a kývnul k dobrotě, která by mohla stejně dobře jiskřit jako zlato, podle toho, jak se na ni oba bráškové dívali. "Já jsem Alek," kývnul na nově příchozí holku nezvykle přátelsky, ovšem nějak mu ušlo, že se v podobných situacích má podávat ruka. "Ty jsi kdo?" Ovšem, ztělesnění diplomacie a taktu.

_________________

,, JO musíme za sebou někdy zaject, můžeš u nás přespat. Ale varuju tě moje matka na vlastní nebezpečí" řekla Evelin. Přijde Summer a to je v háji, Evelin prostě nikdy klidná nebude na to jí zná moc dobře. Ví, že je Taren málem skončil jako Johanka z Arku, ale on si to zasloužil. Vždyť Evelin naprosto znemožnill, na tom plese. Sice byla Evelin její dobrá kamarádka, ale ráda by je dva na plese viděla jak se štvou. ,, A co pojedete do Egypta na famfrpál a komu fandíš. Já ject nemůžu a pěkně mě to štve. Táta totiž pojede" Feely to brala jako nespravedlnost. Táta se vymluví že má obchodní jednání v Egyptě. Megan mu to uvěří. Ač je Ophelie tak trochu hlupáček tak ví, že je to nějaký divný když táta jede do Egypta, zrovna když je tam mistrovstí. A taky našla sázkovej lístek, a Jack si vsadil na Finsko. Což byl důvod proč to Feely neřekla mámě. Finové byly jedním z jejích oblíbenců. A někdo, když ne ona je tam musí ject podpořit.
Zachvíli přišla Summer. ,, Ahoj, Summer " řekla a usmála se na ní. Povšimla si tý blbý atmosféry mezi Ev a Summer. Evelin se k ní chovala hrozně podřadně. Což Feely nedávalo smysl, vždyť obě byly čistokrevné. Jako ke sluhovy by se měla Evelin chovat spíš k Feel. ,, No já o prázdninách toho moc nedělala. Akorát sem propustila naší domácí skřetici". To si pamatovala tak jasně, možná jasněji než ksou naleštěné vidličky v příborníku. Feely se zkrátka jen chtěla jít vykoupat a nechtěla jít sama. Tak dala skřetici své druhé plavky. Řekla jí ať si je nechá a skřetice najednou odešla. Moc to nechápala, ale od rodičů dostala pořádnej výprask. ,, Tak co jste připraveni si dát nějakou kalorickou bombu". Řekla s úsměvem a vydala se kupředu k pultu.,, Jedny kaštany prosím".

Feely byla v pohodě, za to Evelin se chovala divně (to, že mě opět vidí by ji taky těšit mělo, takže je vše v naprostém pořádku, ehm.). Možná, že ve skutečnosti nebyla úplně nadšená z mé přítomnosti, ale má smůlu, já jsem chtěla Feely vidět a trochu si s ní popovídat. I kdyby předemnou dělala pukrlata neustále a pořád se tvářila neskutečně vážně, je mi to jedno, ať si dělá, co chce. Mně šlo hlavně o to, abych se držela na uzdě a neřekla něco, co by mohlo rozpoutat hádku, protože do toho Ophelii nechci zatahovat. Navíc by si myslím, že by souhlasila spíš s Ev než se mnou, a třeba by na mě pak byly naštvané obě. I když, Feely by se na mě nenaštvala kvůli takové blbosti. Jediný, kdo má právo na to být naštvaný jsem přece já, ne? Vždyť jsem ji jenom poprosila (varovala), aby Tarena nepodpalovala, jenže ona to stejně udělala, přitom mi slíbila, že se to nestane! Upřímně, divím se, že Evelin je ještě naživu. Navíc -zapomeňme na rodinu- na Tarena můžu sahat jenom já a Amanda!
"Asi ne, děkuji za nabídku," uculila jsem se na Evelin. Veškeré její pohledy jsem úplně ignorovala, respektive jsem se pokoušela koukat všude kolem, hlavně ne na ní, takže jsem nepochytila nic z toho, co se mi snažila říci.
Evelinino jednání s prodavačkou bylo též obdivhodné, až jsem se za ní trochu styděla. Mohla by být reprezentativnější, určitě by jí to nijak neuškodilo.
Usmála jsem se na Feely, když mluvila o svých prázdninových zážitcích. U nás doma už se stalo ledacos, ale ještě nikomu z nás se nepodařilo omylem propustit domácího skřítka. "U mě nic zvláštního..." posoudila jsem průběh prázdnin. Popravdě, už se strašně moc těším zpátky do Bradavic. "Co ty?" zeptala jsem se Evelin opatrně.

_________________

Koukla jsem se na Feely pohledem: To jako myslíš vážně, nehraj si, žes nebyla u nás doma. "U nás doma je to teď s těma dvěma miminama vele bezpečný." zamumlala jsem otráveně. "A na famfrpál nejedem, mimina..." řekla jsem ještě otráveněji a raděj jsem zkoumala nabídku jídel.
"Držíte dietu? Hodláte býti anorektičkou? Varuji vás, že to není příliš zdravé." kultivovaně jsem odvětila Summer. Jen tak jsem stála a ani se nepoškrábala na svědící ruce. I když teda ta Summer, ne ruka, sakra soustřeď se, svědí pořádně. Tahle "hra" mě vlastně bavila. Táta by ze mě měl určitě radost, chovám se slušně a kultivovaně a ještě mě to baví.
Když už jsme konečně seděly u stolečku a vyprávěly si o svých zážitcích, zakousla jsem se do jídla. "U spořádaných a inteligentních lidí je v jednom kuse nuda, že?" optala jsem se Summer možná trochu provokativněji než jsem zamýšlela. "Ok, kdyžtak to ignoruj...te, madam." pokusila jsem se o nápravu a radši raději kousla znovu do jídla. "Povyprávěj nám, Feely, jak se to přihodilo." chytila jsem se kamarádčiny předchozí zpovědi. Feely měla vždycky fajn příběhy. Sakra, já se nechci se Summer hádat. Ona si pořád myslí, že Tarena nesnáším, nebo co, ale to vůbec není pravda. Já ho mám i docela ráda. Jako ráda svým vlastním způsobem. Prostě jsem se mu pomstila a teď už proti němu nic nemám, nic mě netíží. Vlastně to byla docela zábava. Neni tak špatný, jak se na první pohled zdá. Tedy alespoň mně tak špatný nepřijde... "Mam Tarena ráda." vyhrkla jsem, protože jsem vážně toužila po nějaké vřelé konverzaci se Summer. "Jako ne ráda, jako jo, ale ne tamtim způsobem, chápete, ne? Prostě proti němu nic nemam. Ano, byla chyba ho podpalovat, ne, nelituji toho, ale už sem v pohodě, tak proč se pořád nebavit..." mumlala jsem a nevěděla jak skončit. Vlastně jsem nevěděla, jestli vůbec mám přestat mluvit, třeba Summer řekne něco opravdu hnusnýho, vysměje se mi do mého pěkného obličeje, nebo tak... Zoufale jsem se podívala na Feely a doufala, že mě třeba podrží, když bude Summer špatně reagovat...

_________________

Ke starší dívce, u níž jsem uvažoval o tom, že bych ji poprosil o radu, se připojily její kamarádky a ani jedna z nich k nám ani nezabloudila pohledem. Někdy bych nejraději přitakal svému bratrovi v tom, že holky jsou "k ničemu".
Jako na zavolanou se ovšem ozvalo děvče s kaštanovými kratšími vlasy, jako by mi četla myšlenky. Doslova jsem se rozzářil. Tahle vypadala... jinak. Ne jako někdo, kdo by pištěl a řešil nákupy v buticích, boty a kouzelnickou čistokrevnost. Objevila se tu tak náhle, jako kdyby se odloupla z obrázku na zdi.
"Na ty jsem zrovna koukal," nadechl jsem se nadšeně ve stejnou chvíli, kdy promluvil i brácha. "Will, jako od Williama," přidal jsem se k představování a nepřestával jsem na holku civět jako na svatý obrázek. Dokonce jsem sepjal ruce a radostně poskočil. "Já myslím, že zkusíme burger, jenže právě proto, že jich tu mají tolik, vůbec nevím který... Ty to tu znáš dobře?" vyzvídal jsem, výjimečně zbavený plachosti a ostýchavosti.

_________________

Leslie pokrčila rameny, když se jeden z kluků zeptal na švestkový koláč, a zamžourala k okýnku, kde by ho teoreticky mohla zahlédnout. „Tak švestkovej koláč jsem tu zatím neměla,“ přiznala zamyšleně. „Ale určitě bude dobrej. Ještě jsem tu nenarazila na nic, co by mi vyloženě nechutnalo.“ Znovu cukla rameny, načež se zadívala na oba chlapce, když došlo na jakés takés představování. „Čau, Aleku a Wille,“ broukla, aby si lépe zapamatovala jejich jména, „já jsem Leslie.“ A přátelsky se uculila, ačkoliv se ještě před chvílí tvářila jako kakabus a její nálada pořád za moc nestála. Tihle dva pidižvíci jí ale byli docela sympatičtí, tak proč na ně prskat, že.
„Jestli nevíte co, tak si může jeden z vás koupit burger a druhej zase něco jinýho, a dáte si ochutnat, ne?“ prohodila po chvilce a pousmála se. Ona to tak s kamarády či sourozenci praktikovala docela často, a bylo to výhodné pro obě strany, tak proč ne. „Já si dám asi ty taštičky, protože nemám ani tak hlad, jako spíš chuť, a klidně vám pak jednu věnuju, abyste ochutnali,“ rozhodla se nakonec, a pokud se kluci hned nenahrnuli k okýnku, předběhla je, objednala si čtyři ovocné taštičky, pokaždé s jinou náplní, a zaplatila. Pak s papírovým sáčkem poodstoupila stranou, aby si mohli něco koupit i Alek a Will. „A moc dobře to tu neznám, ale pár specialit už jsem ochutnala,“ dodala ještě. Podle všeho měla s Hladovým drakem více zkušeností, ale zase ne tolik, aby mohla rozdávat rady hodné zdejšího štamgasta.

_________________

"Škoda," odtušil Alek s patinou nepřítomnosti a upřeně zazíral na okno. Tolik dobrot! Holka, která ale nebyla růžová a dlouhovlasá - Leslie, jak se Alek hned v příští vteřině dověděl - ovšem měla pravdu, nejspíš si mohli pořídit něco z obou konců výběru a pak se podělit. Problém tkvěl v tom, že Alek se hrozně nerad dělil o jídlo, pokud to tedy nezahrnovalo cizí jídlo proudící jeho směrem.
A když už byla řeč o holce, Leslie byla zajímavá - Fausti sice za jejich nedlouhé životy nepotkali zase tolik holek, po posledním blízkém setkání třetího druhu byl ale Alek velice překvapený. Leslie se zdála být skoro až jedna z nich. Jako, z kluků. Čti: vypadala, že dokáže vysklít okno a utéct po střeše, když na to dojde. To bylo něco, na co Alek slyšel.
"Wille, ty burger, já ty oříškové oplatky," zazubil se tak, že se mu od zubů málem odrazily sluneční paprsky a mrsknul sebou k okýnku, kde přetlumočil prodávajícímu svoje rozhodnutí.
Netrvalo dlouho a měl plnou pusu sladkého, což mu na tváři vykouzlilo blažený pohled takového rázu, který nenosil snad ani ve chvíli, kdy se dověděl, že o něco povyrostl. "Statisticky vzato jsou tyhle oplatky asi o sedmdesát procent lepší než cokoliv, co dávají v Děravém kotli," podělil se o svůj průzkum s ostatními a zvědavě zamrkal na Lesliiny taštičky. Jestli dostojí tomu, co řekla? No, Alek by si rozhodně nestěžoval. V Lesliin neprospěch ale mluvilo to, že měl pusu jako vrata (nepřímá úměra k jeho výšce, ale nikdy mu to neříkejte) a dát mu ochutnat se mohlo taky docela dobře proměnit v rozlučkový obřad se svým jídlem.
"Ty už chodíš do Bradavic, co?" nadhodil Alek naprosto nenápadně téma, které se pokoušeli s bráškou zapříst prakticky s každou osobou, co vypadala starší než oni. O škole se toho dalo načíst hodně, ale nic není lepší než informace z první ruky. Nenápadně zašilhal na Willa a mrknul, že možná budou mít nové poznatky, a že je to super.

_________________

Co říkala Leslie, to dávalo smysl, a její velkorysá nabídka mě potěšila ještě víc. "No jo, to neznáš Aleka... Dohodneme se na polovině, jenže on pak přijde s tím, že ta větší půlka je jeho, protože potřebuje víc vyrůst," mrkl jsem na svého lišáckého bratra, aby se nebránil, že to není pravda. U nás doma to byl neustálý boj o příděl porcí, které musely být co nejspravedlivější, jinak následoval křik a nenápadně kopání pod stolem.
Když se Alek pustil do objednávání, i když se pan prodavač skláněl přímo nad námi, Alek musel všechno přetlumočit, protože já jsem jen nervózně našeptával: "Ten se slaninou a sýrem, Aleku." Na pana prodavače jsem potom jenom broukl díky, když jsem se natáhl pro svůj burger zabalený do novin.
"Myslím, že cokoli, co najdeš v popelnici, je o 70 % lepší než jídlo z Děravého kotle, oplatky jsou o 200 %, protože jsou stravitelné," zamumlal jsem a stejně jako bratr zamžoural na Lesliiny taštičky. "Kdo chce ochutnat?" nabídl jsem svůj burger štědře a pozorně hlídal, zvlášť pokud si chtěl kousnout Alek. On by mi ukousl nejspíš i prsty!
S napjatým očekáváním jsem se zadíval na Leslie. Neměl jsem pochyby o tom, že do Bradavic chodí, a váhavě jsem se usmál na bratrovo spiklenecké pomrkávání.

_________________