<<<
Dotáhnout taťku na Příčnou byl vážně výkon a Lartenovi to trvalo skoro měsíc, než ho přemluvil, aby si v práci udělal volno a vzal svého syna na výlet do kouzelnické ulice, která teď byla středem Lartenových myšlenek. Když se vám ze dne na den zhmotní svět skoro všech pohádek z knížek, těžko na to hned přestanete myslet. Chlapcův otec ovšem odmítal existenci takového světa jakkoli připouštět, i když za bývalou manželku měl kouzelnici a při první a zatím i poslední návštěvě musel připustit, že kouzelníci nebudou špatní lidé, o čemž ho přesvědčil pane Bane, jenž ho zasvětil do těch podivínských praktik a rituálů, které tento svět obnášel. I když vysokého, prošedivělého chlápka hřálo na srdci, když viděl úsměv od ucha k uchu na šťastné a zamlklé synově tváři, nechtěl se s tím smířit a pořád v duchu doufal, že se celá ta situace vyřeší a Larten do Bradavic nenastoupí. I to byl důvod, proč sem syna nechtěl brát, nerad by ho přivykal na svět, v němž nebude mít místo.
Občas bylo vážně neskonalé štěstí, že Larten nebyl schopen mluvit, protože poslouchat měsíc den co den neustálé přemlouvání a škemrání a prosení, to by na Christianovu povahu bylo příliš a nedopadlo by to asi moc dobře, ale i tak na něho ta touha navštívit znovu Příčnou ulici koukala z každého chlapcova pohledu. Nastolená podmínka, že pokud Larten navštíví dalšího odborníka na koktání, kam už chodit po těch letech nechtěl a měl z toho hrůzu, zafungovala a hned po návštěvě jistého zachmuřeného doktora, co sám sotva mluvil, vyrazili na Příčnou. Larten byl štěstím bez sebe.
Kdyby pan Fawbert věděl, co se v kouzelnickém světě odehrává, rozhodně by Lartenovi do drobné dlaně nevtiskl pár kouzelnických mincí a nepustil ho na Příčnou ulici samotného, zatímco on si objednal oběd a korbelem piva.
I Larten měl hlad, a tak prolézal ulici od obchodu k obchodu a šel po vůni, která se táhla od Hladového draka. Na hlavě měl zelenou kšiltovku, protože miloval proužky, byl znovu v proužkovaném tričku, zeleno žlutém a na nohách měl jednoduché kraťasy, protože venku už bylo docela horko. Několik dlouhých minut přelouskával nabídku na velké tabuli, která byla nad ním a k níž zakláněl hlavu, zatímco mnul v ruce těch pár drobných a přemýšlel, jestli si dá salát proto, že se to lépe vyslovuje a nebude mu to dělat takový problém, nebo hamburgera, na kterého má vážně chuť, ale asi o něho nezvládne poprosit.

Mimo herně:
Na nikoho nečekám, takže se klidně někdo připojte.

_________________

| +

[size=85]

<<<

"Mamí já ty naušnice strašně moc potřebuji! Viděla jsi je? Vždyť na mě mrkaly! Prosím mamí," dívenka zatahala svou maminku za sukni, aby na sebe upoutala pozornost. Jenže ani přesto jak úpěnlivě prosila jí vysněné naušnice mamka odmítala koupit. Jenže ona je nutně potřebovala! Stejně jako ty mašličky do vlasů, šaty, nové botičky a velké balení čajů. "Dneska jsi toho dostala už dost. Vždyť zítra je taky den," odvětila po chvíli její matka, která byla ověšena taškami z jejich společného nakupování. "Jenže já je fat strašně moc potřebuji. Co když je už zítra nebudou mít? Takové ještě nemám," prosila dále a dokonce to vypadalo, že se za chvilku rozbrečí. Ona je totiž vážně potřebovala, ale podle toho jak se matka tvářila je jen tak nedostane.
Stephanii tedy nezbývalo nic jiného než nafouknout tvářičky a dívat se na matku ublíženě. Třeba by si je mohla vyprosit u tatíka? "Zajdeme alespoň na nějaké jídlo? Mám strašný hlad," ozvala se po chvilince když se smířila s tím, že dneska se už žádné naušnice kupovat nebudou. Dokonce se jí na tvářích objevil i úsměv. "Dobře. Hladový drak zní dobře, ne? Počkáš tam na mě, já si ještě něco musím vyřídit," ozvalo se po chvíli od její matky, která jí do ručky vtiskla pár galeonů načež jí k onomu místu doprovodila. S tím, že tady na svou matku počká Daryinka samozřejmě souhlasila, protože to znamenalo, že by si potom mohla skočit do toho obchůdku pro ty naušnice!
S širokým úsměvem se tedy Steph rozloučila se svou maminkou a chvíli jí pozorovala než zmizela mezi dalšími kouzelníky. "Tenhle ten hamburger je fakt bezvadný, díky těm pálivým papričkám budeš chrlit oheň! Ale ten s tím salátem je taky bezva, protože salát mění barvu. Nebo jsou úžasný ty kaštany. Už jsi je někdy měl?" Tázavě se zahleděla k chlapci a v tuhle chvíli dokonce působila i mile. Krátce svůj pohled stočila ke svým červeným šatečkám, jestli nejsou někde špinavé nebo tak, a poté už se znovu vesele zubila na chlapce.

_________________

Larten chvíli vypadal opravdu bezradně a protože se pořád nemohl rozhodnout, došel k oknu a natáhl se pro letáček, ve kterém byla podrobná nabídka a navíc tam byla všechna jídla podrobně rozepsaná. Pokud se ocitl někdo za ním v domnění, že chlapec tvoří frontu, pokaždé s milým úsměvem ustoupil a pustil člověka před sebe, protože věděl, že než zvládne letáček přelouskat - se čtením měl občas také problém - bude to chvíli trvat. A zrovna když se maximálně soustředil na čtení letáku a každou chvíli zvedal hlavu, protože hledal shody na tabuli a v papírové nabídce, z ničeho nic se u něho ocitla cizí dívka.
Překvapeně sebou trhl, když bez pozdravu začala mluvit o nabídce draka, a protože se nechtěl dostat do žádné trapné situace, s potutelným úsměvem se rozhlédl kolem sebe, jestli mluví opravdu na něho, což sice bylo jasné ihned od začátku, ale jistota byla jistota. Překvapení z něho ale spadlo okamžitě, když se dívka zmínila o ohni a Larten na ní nevěřícně vykulil modré oči. Chtěl něco říct, bylo tak viditelné, jak těžce dostával to jedno jednoduché slůvko přes jazyk, jako kdyby se snažil něco velkého polknout. "Oheň?" vydechl nakonec bez jakéhokoli zadrhnutí, i když i v tom jediném slově bylo poznat, že chlapcova mluva nebude jeho silná stránka, i když i tohle pro něho byl úspěch. V očích mu nadšeně zajiskřilo, co to muselo být za hamburger, když po něm člověk chrlil oheň? Výběr nikdy nebyl jasnější. Jenže dívka pokračovala. Salát měnící barvu zněl neméně fantasticky a co se týkalo kaštanů, při zmínce o nich sklouzl pohledem k oknu, kde se prodávaly.
"N-ne-neneměl," zakroutil hlavou s nakrčeným obočím a zvědavým pohledem k okénku, než se zadíval zase na dívku a složil lísteček do původní podoby. "A..." začal po krátké chvilce váhání, "j-jak mě-mě-m... mě-ní," vydechl, zatímco se mu lehce zatřásla brada, "baba-barvu?" Myslel tím ten salát. Jak totiž mohl salát sám od sebe měnit barvu?

_________________

| +

[size=85]

Dívenka se na chlapce zářivě usmála jakmile si uvědomil, že doopravdy mluví na něho. Podle toho jak se tvářila měla dneska poměrně dobrou náladu. Vždyť za sebou měla všechny ty strašné nákupy! Teď už zbývalo se jen najíst, koupit si ty cool naušnice, počkat na mamču a jít domů. A když prohodí s někým pár slov, vadit to nebude.
"Ano, oheň. Takový ten co chrlí draci, jako třeba ten co praží ty kaštany," pronesla a ručkou přitom šermovala k budce kde se nacházel onen dráček pražící kaštany. Darya se nestarala o to jak chlapec mluví, protože v tuhle chvíli byla zabraná do menu Draka. Proto jí krapet zaskočilo když znovu promluvil a nebylo tedy divu, že na něho chvíli koukala jako by se zbláznil než svůj pohled stočila zpět k menu. "V tom případě je musíš určitě někdy zkusit, protože jsou vážně moc dobré," očividně měla vážně dobrou náladu, protože se stále usmívala a dokonce nijak nekomentovala jeho koktání. Což by asi v jiné chvíli i udělala.
"Asi kouzlem? Nikdy jsem o tom nepřemýšlela," pokrčila lehce rameny, protože o tohle se vážně nikdy moc nezajímala. Bylo to jedlý a bylo to dobré? Bylo, tak proč přemýšlet nad tím proč nějaký kus zeleniny mění barvu? "Jestli chceš ochutnat oba dva, tak každý může koupit jeden, a potom si je můžeme rozdělit půl na půl," prohodila po chvíli možná až moc mile načež se pomalu odebrala na konec fronty, protože předbíhat vážně nechtěla. I když taková dlouhá fronta se jí také nechtěla stát, jenže byla přeci slušná, že. "Ty.. Jedeš poprvé do Bradavic?" Plná očekávání, že Larten odpoví ano, svá modrá očka upřela na svého společníka. Tohle určitě nebyl někdo, koho by jí rodiče schvalovali a možná proto měla potřebu se s chlapcem vybavovat, usmívat se na něho a celkově být k němu milá. Ta fronta je snad nekonečná.. V tuto chvíli vážně doufala, že se brzy dostanou k okénku, protože nechtěla, aby jí začalo kručet v břiše. Což se mohlo stát každou chvíli, protože měla vážně obrovský hlad.

_________________

Zvědavě krčil čelo a prohlížel si dívenku před sebou. Kvůli překvapení a nadšení z toho, že by mohl po hamburgeru chrlit oheň, ho ani nenapadlo, že by se mohl bavit se svou budoucí spolužačkou. Momentálně ho zajímal pouze oběd a vidina plného žaludku, takže veškeré Stephanie informace o Hladovém drakovi a jednotlivých nabídkách doslova hltal očima i ušima, o čemž svědčil i chlapcův pohled, kterým na dívce visel, zatímco mnul lísteček s nabídkou v ruce a nevěřícně se culil od ucha k uchu. Přišlo mu, že se v tom dívka docela vyzná, takže se mu na jazyk drala otázka, zda je opravdová kouzelnice a vyrůstá v tomhle světě od narození, ne jako on, ale jak už to u něho bývalo, všechny složitější dotazy si vždy nakonec rozmyslel, takže ani tentokrát se nezeptal.
"A t-o se... nessss, nes-spálím?" ujišťoval se ještě ohledně ohnivého hamburgeru, protože právě ten chtěl Larten vyzkoušet, i když pravda, lákalo ho skoro všechno, co v nabídce bylo, protože všechno bylo svým způsobem originální a každá věc byla výjimečná něčím jiným, ne pouze chutí. I proto ho doslova nadchnul dívčin nápad. "Ta-ta-k jo!" přikývl ihned několikrát se širokým úsměvem. Očividně si vůbec nedělal hlavu z toho, jak se na něho v první chvíli potom, co začal koktat, podívala. Navenek nic znát nedal, ale v duchu na okamžik zkoprněl, jako kdyby čekal, jak se dívka zatváří a jestli něco řekne. Nenápadně si oddechl, když to přešla bez mrknutí oka, což Lartenovi většinou vyhovovalo ze všeho nejvíce. "To-to bbb," zatřásla se mu brada a lehce přimhouřil oči, "bude nene-nejlep-ší," usmál se už zase od ucha k uchu nadšen tím návrhem, zjevně právě tím na Lartena udělala dívka dojem.
Vyčkat frontu, to bylo pro něho ze všeho nejhorší. Po pár minutách už se pohupoval na špičkách, mával lístečkem a sem tam zabloudil pohledem i k dívence, na kterou se šibalsky culil. "Hoho-r-ko, cco?" okomentoval, jak moc dnes prahlo sluníčko, a povytáhl se na špičkách, aby se podíval, jak dlouho budou muset ještě čekat. "Joooo," protáhl překvapeně, když k ní rychle otočil hlavu, jakmile se zmínila o Bradavicích a pozorně si ji prohlédl. "Ja-jak toto- ví-" ani to nedoříkával, protože v tom ho něco napadlo, což se v jeho tváři nemohlo odrazit viditelněji. "Ty taky?" vybafl tak rychle, že se ani nezakoktal a pokud dívka čekala, že dostane od Lartena prostor pro odpověď, on to rozhodně nedovolil, protože mírně třesoucí se brada a koncentrovaná tvář naznačovala, že se chystá něco dodat. "Tyty bbbbrďo, u-už si d-d-d," druhá mu očividně nešlo přes rty, a tak to nakonec vyřešil po svém a aniž by si z toho dělal hlavu, s pobaveným úsměvem zvedl dva prsty a doufal, že dívka pochopí.

_________________

| +

[size=85]

Darya stočila svůj pohled k Lartenovi, jakmile vyřkl svůj dotaz. "Nespálíš," ujistila chlapce s menším úsměvem. Popravdě jí nakonec ani tolik nevadilo, že koktá, protože byl tišší než ostatní děti, které zatím potkala. Což znamenalo, že se zas až tolik nebudou muset spolu bavit.. I když jeho společnost jí zas tolik nevadila avšak třeba na takovou Julii by zrovna teď nechtěla narazit. Už jen z důvodu, že ta holka byla mudla a i když se zdálo, že i chlapec vedle ní není čistokrevného původu, tolik jí to nevadilo.
Spokojeně se na Lartena zazubila když její návrh nadšeně odsouhlasil. Měla totiž chuť na oba hamburgery, ale sama by dva nesnědla a i když se o své jídlo nerada dělila, byla vážně ráda, že něco takového navrhla. "Super," ukázala Lartenovi zvednutý palec a svůj pohled poté stočila zpět k dlouhé frontě.
Na rozdíl od chlapce, Stephanie byla klidné dítě. Neměla potřebu něčím mávat či se pohupovat na špičkách. Čas od času však i ona poslala k hochovi menší úsměv, ale to spíše jen ze slušnosti. "To tedy je," souhlasila s jeho dotazem ohledně počasí a tiše doufala, že se brzy budou moci přemístit někam do stínu, protože se jí na ručkách začínali objevovat červené flíčky. Ale přednější teď pro ní bylo, že chlapec na její dotaz odpověděl ano. Vítězoslavně se zazubila a hned se chystala odpověď na jeho otázku, kterou však nedořekl a místo toho svůj dotaz krapet změnil. Otevírala pusinku, že mu odpoví avšak chlapec pokračoval dále. "Ty jsi už čtvrtý koho jsem potkala a jede letos poprvé do Bradavic," očividně pochopila co se jí zvednutými prsty snažil říci. "Těšíš se? Už víš do jaké koleje by jsi chtěl být zařazený?" Pozvedla tázavě obočí a o několik kroků se posunula v před.

_________________

V modrých očích se mu odrazila zvláštní úleva, když mu Darya osvětlila, že se hamburgerem s papričkami a chrlením ohněm nespálí. Tenhle svět měl u něho ještě spoustu otázníků, vážně nevěděl, co se tu řadí mezi normální a co už nikoli, a zrovna v takových chvílích se mu párkrát zastesklo i potom, že s ním a taťkou mamka nežila, protože ona z tohohle světa byla a určitě by si nepřipadal tak ztraceně, jako teď. Možná, kdyby mu vyřčení otázek netrvalo tak dlouho, už by tu dívka vedle něho byla zasypaná vším možným, co Lartena zajímalo a fascinovalo a co se toužil dozvědět, ale takto byl nucen pouze neklidně mávat lístečkem před svou tváří, zatímco si druhou rukou odhrnoval kroutící se pramínky vlasů zpod kšiltovky. "A..." začal ze začátku trochu nejistě, než pevněji sevřel kouzelnické mince v dlani a tím i lísteček v prstech, "o-ob... o-objednáš toto?" zeptal se a ukázal dívce dlaň, ať si mince vezme, aniž by řešil, zda stačí přesně na nákup, nebo jejich hodnota je mnohem větší, než cena jednoho hamburgeru.
Čtvrtý? Vykulil na ní překvapeně a už zase nevěřícně oči. Ne, že by si z budoucí školy lámal hlavu, do Bradavic se vážně těšil, ale náhle ho trochu pohltil strach, že až se tam opravdu vydá, už se tam skoro všichni budou znát a on jediný tam bude sám. Vždyť on sem na Příčnou moc často nechodil, pokaždé otce musel hrozně dlouho přemlouvat. "Ta-ta-kže tytu jsi ča-časssto?" vydedukoval si, protože jak jinak by mohla dívka své budoucí spolužáky potkat.
Na otázku, jestli se těší, energicky s úsměvem přikývl. "Nenevím. Nana tom mi mmm... mmmoc nenezále-ží," přiznal se, protože přiznávat, že zná sice ony čtyři koleje, ale nic víc o nich neví, se mu nechtělo. A navíc pro něho už byl úspěch, že vůbec dopis z Bradavic dostal. Kam bude zařazen, byla věc, která ho trápila momentálně ze všeho nejméně. "C-co ty?"
Vlastně... "A jsem Lala-larten," usmál se na dívku, když si uvědomil, že si ani neřekli jména a se spokojeným úculem výrazně postoupil ve frontě směrem k okýnku.

_________________

| +

[size=85]

Romeo věnoval Stephanie veselý úšklebek. "Hej, to je fakt. Růžová je někdy divná, třeba na hlavě," zavrtěl hlavou. Růžová byla ale taky hlavně holčičí, a on byl přece mladý muž, jemu se taková barva neměla co líbit. Tušil, že Julče se třeba líbí - což se vzápětí tak nějak potvrdilo. Ale Romeo se nikdy nesnažil působit jako kavalír - to patrně mělo přijít až později, kdy mu bude záležet na tom, co si o něm kdo myslí. Třeba děvčata. "Ale jinak jsou vlastně všechny barvy dobrý," rozhodl nekompromisně. On maloval - a každý barva přece jen měla svoje využití.
Ke slečně Shakespearové potom vrhl úsměv. "Jasně, žes tam nic nezapálila. Nikdo totiž není takový nemehlo jako moje sestra," řekl vědoucně. Kdyby ho teď rodiče slyšeli, asi by měl takový menší problém - protože na veřejnosti se rodina zásadně potupovat nemohla, teda asi. Jeho sestra koneckonců nemohla být takové nemehlo, když studovala v Havraspáru - ale to Romeo na jeho obranu nevěděl.
Potom, co všichni tři svírali svoje porce jídla, se shromáždili u dráčka, který pražil kaštany. Romeo byl samozřejmě zvědavý, protože to bylo pěkné - ale napadlo ho několik způsobů, jak je to možné, takže nad tím rozhodně nehloubal tak jako Julie.
"Holo... co?" zahuhlal k dívce s prokletým jménem znovu s plnou pusou, ale pak se se smíchem otočil na Stephanii. "Co?" zamumlal, načež sousto konečně polkl. Potom se zašklebil. "No jo no, když myslíš," ucedil - každopádně nebyl takový pes a aby holky nepohoršoval, žvejkal potichu. Ale Julče věnoval široký úsměv - i přesto, že věděl, že Stephanii by mu jako kamarádku rodiče asi schvalovali mnohem víc. Byla.. čistá.
Romeo nebyl ten typ, co je duchem mimo, a tak při odchodu slečně Udinov kývnutí hlavou opětoval. Pak se zase ještě chvilku věnoval Julče. Jonathan pokrčil rameny. "Klidně. Třeba to bude dobrý," řekl neutrálně a nakonec si kaštan vzal. Bylo to (kupodivu) horký, ale docela fajn.
Pak se přivalil celkem nesympaticky vypadající pan Meadow. Julču nekompromisně odtáhl, ale Romeo jí ještě pozdravil: "Čau, a drž se." Potom vyrazil i on - zobaje kaštany, přemýšleje, proč oni jsou sakra podivíni, a hledaje svoji drahou rodinu.
>>>

_________________

| +

"Powell..."

"Objednám," dívenka s menším úsměvem převzala několik mincí z chlapcovi dlaně avšak stále mu tam nějaké zůstali. Galeonů sice měla dost, takže by klidně mohla zaplatit oba hamburgry. Pravdou bylo, že když už se hodlala rozdělit se svým jídlem, nehodlala platit za někoho jiného. Ona by tedy neplatila ani za svého bratra, ale v tomhle měla to štěstí, že oni vždycky platili za ní, že.
Darye po vznesení dotazu, zda je tady často, svá očka upřela na chlapce. "Mám to sem blízko, takže ano. Jsem tady docela často," odpověděla po chvilince na otázku a popošla opět několik kroků dopředu. Už se konečně blížili k vysněnému konci, díky čemuž se na tvářičkách hnědovlasé dívenky objevil o něco širší úsměv.
"Těším se, to ano. Ale je mi celkem fuk, do jaké koleje půjdu," pokrčila ramínky a opět udělala několik kroků vpřed. Popravdě jí nebylo zas tak jedno do jaké koleje půjde, protože třeba do takového Nebelvíru se dostat nechtěla. Podle otce to totiž byla jedna z nejhorších kolejí a i když Daryinka o ní neměla moc informací, usmyslela si, že do téhle koleje prostě nechce.
Teprve když Larten zmínila jméno, Stephanii tak nějak došlo, že se do teď nepředstavili. "Já jsem Stepanie Darya Udinov," prozradila na oplátku své jméno. Chtěla ještě dodat něco ve smysli, že by byla ráda kdyby jí oslovoval Daryo, ale nakonec to nechala být. Přeci jen, mohlo se mu tohle slovo vyslovovat hůře než třeba Steph a ona rozhodně nechtěla, aby jí ho nějak zkomolil.
"Nenapadlo tě už někdy, že by jsi sebou mohl nosit bloček a tužku?" Pozvedla tázavě obočí a natočila hlavinu tak, aby na Lartena dobře viděla. "Mohl by jsi potom ty věty co ti dělají problémy napsat na papír," dodala na vysvětlenou kdyby její dotaz náhodou nepochopil což by se také klidně mohlo stát, že. No a to už se konečně dostali k okénku, odkud chvíli na to odcházeli každý s jedním hamburgerem.

_________________

S úsměvem přikývl namísto poděkování a zabloudil pohledem skrz řadu dospělých před nimi k okýnku, kde si lidé jídlo objednávali. Larten přemýšlel nad tím, jestli budou čekat ještě dlouho, protože už mu začínalo vážně kručet v žaludku, nemluvně o tom, že se mu na ten hamburger sbíhaly sliny a nemohl se dočkat, až vyzkouší chrlení ohně.
Zvědavě se na ní po odpovědí zadíval. "Bybyby... bydlíš," vydechl ztěžka, "někde tatady v Lolo, lo-ndýně?" zajímal se dál, protože když už měl onu možnost popovídat si s dívkou, která tu byla docela často, rozhodl se toho využít, jelikož moc informací o kouzelnickém světě neměl. "Nebo," pokračoval soustředěně, "ta-tady je... i... n-nnně-jaká oobytná č-ást?" dokončil pro něho docela náročný dotaz a upřel na ní modré oči. Měl na mysli, jestli Darya bydlí mezi normálními lidmi někde v Londýně, nebo jestli se dá bydlet i tady v téhle ulici, protože co od pohledu viděl, bylo to tu plné obchodů, vzadu byla budova ministerstva, ale místa pro bydlení tu moc nebylo, maximálně ta nad obchůdky a tam se všichni, kteří se tu pohybovali, vejít určitě nemohli.
"Ta-tak to mmmm... mmm," sklopil na chvíli oči, zatímco v ruce mnul letáček a snažil se promluvit, "mmmáme ssstejně," dokončil už s drobným úsměvem a stejně jako ona udělal pár kroků dopředu, to už ho do nosu praštila opranvu intenzivní vůně opékaného masa a Larten se spokojeně culil. Na dívčino důležité pronesení jména pouze překvapeně vykulil oči, ale nic neříkal, i když mu to v hlavě začalo šrotovat, proč někteří lidé mají vlastně potřebu představovat se takhle dlouze. On tomu nerozuměl, a ne pouze z důvodu, že než by vyslovil své jméno, trvalo by mu opravdu dlouho - D a F mu dělalo neskutečné problémy, kolikrát byl rád, že se dokázal představit jako Larten a i tak si z něho spousta lidí utahovala a říkala mu Lala.
"Nanapadlo," přikývl, když promluvila, a střelil po ní trochu znepokojeným pohledem, "ale t-t-táta nenechce," zakroutil hlavou a sklouzl pohledem ke frontě, zda se náhodou zase nepohne, protože už postávali dlouho na stejném místě, "zzzza-kázal to. Ř-ř-říká, že tatakhle se mmmi to nikdy nenezlepší," dokončil poměrně atypicky ke své povaze se zašklebením, protože Larten věděl, že ke zlepšení u něho nedošlo už pěkně dlouho a to ten bloček nepoužíval. "Popořád mmě tahá popo dodo- do-ktorech," dodal ještě s protočením očí, protože po těch letech už měl na doktory a různé odborníky vážně alergii, což věděl pravděpodobně pouze jeho otec, s kterým by se o tom hádal, když by zvládal rychle a svižně argumentovat, ale merlinžel s jeho vyjadřováním se pokaždé zmohl pouze na rázné zabouchnutí dveří. A fronta se mezitím konečně posunula natolik, aby Darya mohla objednat jídlo, takže trpělivě počkal, a když mu prodavač do rukou vtiskl velké hamburgera, Larten nemohl vypadat šťastněji.

_________________

| +

[size=85]