Sotva vlak s trhnutím zastavil, Uru s všudypřítomným blýskavým úsměvem na tváři vyrazila z kupé, hned za svými spolucestujícími. Hořela zvědavostí a nedočkavostí. Její modré oči podrobně zkoumaly všechno, co spatřily - vždyť konečně byla tady a zbýval jen krůček k vysněným Bradavicím, jež se tyčily kdesi v dáli.
Uru věděla, že jsou obrovské. Jak by taky ne, když jí to každý rok někdo vyprávěl. Ale už jen vzdálený pohled na veliký hrad za jezerem jí napověděl, že žádné vyprávění je nemohlo popsat dostatečně.
Nástupištěm otřásl silný hluboký hlas vyvolávající "prváci! Prváci!", který ji vytrhl ze zamyšlení. Uruin pohled klesl z obrovské stavby na stejně obrovského obra. Klíčník.
Ginger, Gwen a Matt se jí mezitím ztratili v davu, takže se s nimi ani nestihla rozloučit. Ale co, pomyslela si uvolněně, však se brzo zase uvidíme. Vůbec necítila nervozitu. Možná za to mohla Čokoláda za krkem nebo fakt, že zdejší prostředí už znala z vyprávění sourozenců, prostě to všechno brala jako legraci.
A to i přesto, že jestli něco neměla ráda, tak to jsou loďky. Uru měla výjimečný smysl pro rovnováhu, pohyb na rozkývané palubě jí potíže dělat nemohl, měla spíš špatný pocit z toho, že se pohybují na vodě, která je jedním slovem zrádná.
Rozhlédla se kolem a zjistila, že skoro všechny loďky jsou vesměs zabrané. Až na jednu, které by si možná ani nevšimla nebýt jedné její cestující, která měla stručně řečeno vlasy všude.
Uru nasadila přátelský úsměv (č. 128) a se slovy: "Můžu se k vám přidat?" se nakýblila na palubu. Po chvilkovém mlčení se neovládla a oslovila Shanique: "Téda, ty máš suprový vlasy!" Nebylo v tom nic škodolibého, spíš jakési obdivné konstatování. Čokoláda mezitím opatrně natahovala tlapku po jednom z tmavých pramenů.

Erasmus se uvelebil v kočáru jak to jen šlo, hned vedle Quinna, a usmíval se jako blázen. "Kdo je Shanique?" zeptal se zvědavě, jakmile Bliss zmínila jméno, které Erymu vůbec nic neříkalo. Usoudil sice, že to bude prvačka, ale proč se nezeptat, že? Pohledem přitom zabloudil k Blissině sovičce, jako by doufal, že nebude testovat, jak dobré má Ery prsty či pohodlnou hlavu. Když se po chvilce ozval Arsen, Ery se na něj podíval jako na blázna. "Proč bych měl žonglovat s tvýma keckama? Navíc musím poníženě přiznat, že ačkoliv jsem se snažil žonglování naučit, vůbec mi to nejde," zabrblal pobaveně. Navíc žonglovat s teniskami? Kdyby někdo žongloval s těmi Erasmovými, určitě by celé osazenstvo kočáru brzy vymřelo.
Když se Quinn zeptal, jak dlouho cesta potrvá, Ery pokrčil rameny. "Kočáry se dokodrcají k hradu celkem rychle, rozhodně rychleji, než loďky. Pokud teda žádnýmu z nich neupadne kolo, nebo tak něco. To už se taky stalo," vysvětlil s úšklebkem. A radši vůbec nezmiňoval, že to kolo upadlo shodou náhod zrovna kočáru, ve kterém ve čtvrtém ročníku seděl on, a že to kolo měl tak trochu na svědomí.
"Jó, Tyers!" vybafl pak, když se Bliss zeptala na záškodnický plán, a rovnou tím Quinnovi objasnil, o jakého profesůrka jde. "Nu, abych se přiznal, zatím jsem nic zákeřnického nevymyslel, ale to přijde. Člověk vždycky všechno dělá raději, než aby se musel učit, že jo. Mám s sebou pár fajn věcí, jako bomby hnojůvky, svědící prášek nebo drmolící lektvar. S tím už určitě něco vymyslíme. A kdyby měl někdo nějaké nápady, sem s nimi!" Promnul si ruce, zazubil se od ucha k uchu a pohledem přelétl mezi Mrzimorskými. "Heleďte, tak mě teď napadá... Kdo je letos vaše žlutá primuska či primus, když Mary odešla do důchodu?"

_________________

Udivení z velkého vousatého muže a mírný strach z cesty loďkou zapříčinilo, že majestátní hrad tyčící se nad jezerem, upoutal jeho pozornost až teď. "Rodiče mi o ní mnohokrát vyprávěly, ale je kouzelnější, než jsem čekal," řekl a dlouze se na Bradavice zadíval. Chvilku váhal, jaké slovo použít. Větší? Ne. Čekal že hrad bude takhle velký. Kouzelnější, to bylo skutečně, alespoň pro něj, to správné slovo. I přes mnoho a mnoho vyprávění, hrad ho svou úchvatností přímo uhodil do tváře. Už se nemohl dočkat, až tam budou.
"Máma chodila do Nebelvíru. Taťka zase do Havraspáru, takže bych chtěl do jedné z těchto kolejí. Ale radši do Nebelvíru. Ono je to ale vlastně jedno. Kouzlit se budeme učit všude stejně," dodal nakonec s úsměvem. "Ty jsi z mudlovské rodiny?" zeptal se a doufal, že to nevyznělo nějak troufale.

Mezitím se do jejich loďky přidala další osoba. K jeho velké radosti ji znal. "Ahoj, Uru," pozdravil vesele. Sebejistota už si ho zcela našla. Netušil, jestli si ho dívka pamatuje. Byl teprve začátek prázdnin, když se s ní potkal na Příčné. Ona byla naopak v jeho paměti zaryta velice hluboko. Byl to první Bradavický student, kterého poznal a stále potajmu doufal, že skončí ve stejné koleji. Teď se do přání zamotala i Shanique. "Konečně v Bradavicích, viď? Jak se máš?" snažil se navázat konverzaci i s nově příchozí.

Kapitán Darrel + podpalubní krysy Leonard a Matthias

"Myslím, že jsi pořád těžší než já," odvětil Leonard Darrelovi s pobaveným úšklebkem a pevně se chytil okraje loďky, když ji tmavovlasý chlapec rozhoupal. Pořád byla docela zima a on nehodlal následovat zrzavou dívku do hlubin jezera, ve kterém krom ledové vody navíc určitě číhalo ještě nějaké kdo-ví-co. Se zájmem sledoval, jak zrzku loví nějaký hnědovlasý chlapec; sice se do její záchrany nehrnul, ale i tak si oddechl, když ji drobný klučina nakonec úspěšně vytáhl na jejich loďku. Což se nedalo říct o jeho spolucestovateli, který si z dívčiny topící epizodky udělal poměrně slušnou estrádu. Jakékoliv snahy moralizovat už u tohohle kluka vzdal, takže si jen odevzdaně odfrkl vlasy z čela a zakroutil hlavou - i tak se ale nakonec neubránil tomu, aby mu koutky nevystřelily nahoru a on se nezačal přece jen trošku pobaveně smát. Koneckonců, zrzka zachráněna, tak už to snad nebylo až tak nepatřičné. I když Leo se postupně začínal učit, že v přítomnosti Darrela nejspíš není nepatřičné skoro nic...
Překvapeně sebou trhnul, když se nad nimi ozval klučičí hlas. Pohled vzhůru mu napověděl, že patří nějakému malému tmavovlasému klukovi, který se zrovna trochu paranoidně ohlížel přes rameno. "No jasně," přikývl přátelsky a natáhl ruku, "Leonard Walker. Čau," zazubil se a pro jistotu se raději zase chytil okraje loďky, kdyby Darrel dostal nějaký další (sebe)vražedný nápad - něco jako zkusit, jak dlouho Leo s právě přistoupivším klukem vydrží pod vodou, pokud celou loďku převrátí. A ještě že to udělal - loďka sebou v tu chvíli cukla a vydala se na svou cestu vstříc bradavickému hradu, který se pomalu vynořoval na horizontu; Leo se neudržel a musel se nacpat blíž ke špičce loďky.
"Páni, sledujte! Je to fakt hrad! Super!" Vydechl obdivně.

Naštěstí Matta ani jeden z kluků v loďce nevyhodil, takže opatrně přelezl dovnitř a zachytil se jednou rukou okraje. "Díky." zamumlal s úsměvem k Darrelovi i Leonardovi. "Já jsem Matthias. Cooper. Myslíte, že se to nepřevrhne?" zajímal se o chvilku později a nedůvěřivě se zadíval na vodní hladinu. Pak sebou ale loďka trhla a sama se rozjela směrem od břehu, takže Matt vyděšeně odskočil od okraje a vykulil oči. Co je zase tohle za habaďůru? Možná lodní šroub pod loďkou? Začal zkoumat stavbu jejich kocábky, ale jen do chvíle, než je Leonard upozornil na přibližující se hrad.
"Páni. To je ta škola?" zůstal zírat s otevřenou pusou na hrad tyčící se nad jezerem. Takové hrady ale byly obvykle dost podezřelé, alespoň ve filmech se v nich vždycky vraždilo nebo tam alespoň strašilo. "Myslíte, že tam fakt mají duchy?" zeptal se proto Darrela s Leonardem, ale po celou cestu nespouštěl oči z hradu.

_________________

"Jo, taky jdu do prváku. A na Mistrovství jsem byla- fandila jsem Francii, ale nakonec prohráli. Sice jenom kvůli tomu, že jejich chytač si neváží vlastního zdraví, ale musí se mu nechat, že je docela statečnej," odpověděla Archiemu. O prohrané sázce se nezmiňovala, protože se to žádného z nich netýkalo, a vůbec, třeba na to už všichni dávno zapomněli- i když o tom Ginger velmi pochybovala.

Když její vědomí zjistilo, že jeho majitelka bude zachráněna, rozhodlo se ji opustit. Tma, mokro, zima, něčí křik, jehož význam nevnímala...au! Ruce dávající jí políčky si to zřejmě ještě nepřebrali, a tak ze sebe Ginger dostala: "Au!", mátožně zabránila Archieho ruce napřažené k další facce a pokusila se posadit. "Díky," hlesla a pokusila se o úsměv, zatímco se zády opírala o svou sedačku a ždímala si vlasy. Z loďky kousek od nich se ozval uličnický hlas. Ginger po jeho majiteli střelila pohledem- byl to jakýsi tmavovlasý kluk, co se netvářil zrovna iteligentně, za ním byl vyloženě vyjukaný kluk a jako třetí se na loďce nacházel Matt. "~Idiote!~" zavrčela Zázvorka ve švédštině a marně se pokoušela vyždímat si nasáklé...všechno. "Hele, rybka!" prohlásila s údivem, když ve zplihlých kadeřích objevila malou stříbrnou obyvatelku jezera. Lehkým zatřepáním ji dostala ze spárů svých vlasů zpět do vody. No, to bychom měli..., pomyslela si. "Myslíte, že už tam brzo budeme? Doufám, že ve velké síni mají topení," řekla Archiemu a Emme jako by nic, ale nezabránila tomu, aby se netřásla zimou. "Krb by stačil," dodala a zazubila se na ně- naštěstí to vypadalo, že břeh není daleko.
Pokud po ní nikdo nic nechtěl, choulila se s drkotajícími zuby na přídi a zamyšleně pozorovala Bradavice na obzoru. Přísahala by, že ve vodě něco bylo, a rybě se to tedy nepodobalo ani omylem. Usmyslela si, že si při nejbližší příležitosti zjistí, jestli je o zdejším jezeře něco zjištěno; na druhou stranu si nebyla jistá, že to vědět chce.

_________________

Hodí po Seleně pohled jakože "Já vím, nejsem blbá" a sleduju jak nastupuje. Nadzdvihnu nad ní nevzrušeně obočí. Zdá se to jen mně, nebo si vážně není jistá? Vždyť je to loďka. No to je jedno.
Zaslechnu Darrela a protočím oči. Chudák ta holka, zhučí do vody, a ta lama na ni volá, ať to zopakuje. Někdo by měl do vody hodit jeho. Ne že bych té dívky litovala, ale... On mi leze neskutečně na nervy. Radši otočím pozornost na Selenu a Mary. Selena se tváří pořád stejně, Mary je stejně tichá, vlastně jsme asi nejtišší loďka, což mi perfektně vyhovuje.

"Bude to trvat dlouho?" Otážu se po chvíli ticha, za prvé proto, že mmám stále hlad, a za druhé proto, že plout na loďce... chybí mi to zdi, a něco, na co mohu zírat. A taky proto, že už chci mít všechno to zařazování a tak z krku. Ne že by má špatná nálada byla poznat, samozřejmě. Nikdy nedopustím, aby někdo poznal, jakou mám náladu. Mírně si poposednu, absolutně ignorujích množství lodiček a onen úžasný hrad, který teda moc úžasný není.

_________________

Loďky v dálce, Tara opuštěná na břehu

Tara stála na břehu a pozorovala mizející loďky. Myslí jí začala prostupovat panika. Co mám asi teď dělat? Ptala se sama sebe v duchu. Já věděla, že se něco stane. Vždycky se něco stane. Klela v duchu. Podobnou věc zažila i na bývalé škole. Celá jejich třída byla navštívit nějaký starý hrad, na konci prohlídky všichni odběhli na záchod a ona samozřejmě taky. Když, ale vylezla z wc na hradní nádvoří nikdo už tam nebyl, no teda kromě té paní co to tam zrovna zamykala. Jen tak tak pak stihla autobus, kterým odjížděli. Nebylo to sice tak ,že by jí tam učitelka se spolužáky nechala naschvál, ale nikdo si nevšiml, že chybí, to jí dost naštvalo. Tara si prohrábla vlasy, nyní už bez čokolády a se zoufalstvím v očích pohlédla na jezero a třela si bolavou nohu kvůli, které vlastně přišla pozdě. Tak moc pospíchala aby to tentokrát stihla, že se přitom natáhla a udělala si bůh ví co s nohou, nehledě na to,že ji ostatní málem ušlapali. Dívka si upravila tašku na svém rameni a přikulhala blíže k vodě. Rozhlédla se nalevo a napravo a doufala, že by se tu mohl najít nějaký dopravní prostředek a k jejímu překvapení ho na té pravé straně opravdu našla. Na břehu opravdu stála malá opuštěná loďka, naneštěstí u ní,ale nebyli pádla. Tara prozkoumala břeh v okolí loďky, jestli nejsou pádla pohozená někde vedle, ale takové štěstí už neměla. Jak si všimla, loďky jejích spolužáků se už blížili k hradu.
Pluly tiše, bezstarostně a bez pádel. Dívka se ohlédla na svou loďku s nadějí. Že by taky nepotřebovala pádla?
Tara se rozhodla,že nad tím nebude zbytečně moc přemýšlet a prostě to zkusí. Zapřela se do loďky a spustila ji na vodní hladinu. Chytla jí právě v čas aby neuplavala, nasedla a naproti sobě pak položila své zavazadlo. Její plavidlo se začalo hýbat."Jedem!" Vykřikla radostně a zároveň krapet vyděšeně. Pak se podívala zpátky na místo kde naposledy spatřila své spolužáky."Rychleji." Pobídla svou loď a potěšeně se usmála když se opravdu začala vzdalovat rychleji od břehu. Možná ještě to zařazování přece jenom stihne.

Nad Leonardovou poznámku musí uznale přikývnout, protože to opravdu vypadá, že bude těžší než chlapec. Nakonec se ale tím nezaobírá, i když kolikrát vypadá o trochu vyšší než ostatní. Znovu se lehce rozvlní na loďce, aby se trochu rozhoupala, a tak nečině nestála na vodě. To by přece byla nuda. Prohlédne si nového chlapce a pak už zpozorní, když se dá loďka do pohybu. Otočí se směrem, kterým se loďka pohybuje a jakmile spatří hrad, současně s Leonardovými slovy obdivně hvízdne.


Ginger, která na něho ve švédštině křikla nějakou nadávku, už nevěnuje pozornost. Možná to i zaslechl, ale rozhodně si nemyslel, že by to bylo mířeno k němu a i kdyby, rozhodně by tomu nerozuměl. Místo toho se trochu nakloní směrem k vodě, čímž celou loďku nakloní na stranu, protože svou váhou pravou stranu převáží a spokojeně smočí pravou ruku do ledové vody. To ho dostatečně odradí, aby už nedělal další blbosti, protože koupat se v tomhle chladu by opravdu nechtěl.

"Nepřevrhne," otočí se přesvědčeně na Matthiase, než dodá: "Plavat ale popřípadě umíte, ne?" Vrátí se zpět pohledem k hradu, už se normálně posadí a upře oči k malým světlům, která vychází z rozsvícených oken. Vypadá to pohádkově. I na jeho samotného úžas na chvíli dopadne, a tak přestane mluvit a pouze se začne kochat tím krásným výhledem. Uchvátilo ho to, podobně jako ostatní. "Duchové?" zpozorní, protože tahle možnost ho ani omylem nenapadla. Odpověď pro Matta ale nezná, a tak zamyšleně nad tím pokrčí rameny a unaveně si zívne. Cesta byla dlouhá a i on začíná mít hlad. Únava na sebe nenechává dlouho čekat, stále ho ale čeká zásadní věc dnešního večera. Slavností zařazování.

_________________

Loďka s Emmou a Ginger (po vyždímání Zázvorčiných vlasů spíše bazén)

Archie lehce fackoval Ginger a když nevnímala přidával na síle úderů. Připadám si jako násilník, možná by se nemělo holkám pomáhat, ale mlátit, bych je asi taky neměl...Hmm, bezva, dělám obojí, honilo se chlapci hlavou, když jeho zběsilý tok myšlenek přerušilo: "Au!", které ze sebe Ginger mátožně, ale důrazně dostala a zabránila Archiemu v další facce. Dívka se posadila, poděkovala a usmála se, načež si začala ždímat vlasy, z nichž se okamžitě spustil vodopád temné vody.
Archie byl kompletně vyčerpaný, jak psychicky tak fyzicky, a jen mlčky seděl na sedátku a oddechoval. Jediné, na co se zmohl, byla snaha opětování úsměvu Zázvorce a letmý pohled na Emmu, aby se ujistil, že je v pořádku. Posměšné popichování kluka z vedlejšího člunu Archie kompletně ignoroval. Ale když Ginger objevila ve vlasech rybku, tak se vážně musel usmát. Ačkoli pohled na ni mu připomněl, že má hrozný hlad a náhle si vzpomněl, že má v kapse Bertíkovy fazolky. S nadějí sáhl do hábitu, ale k jeho zklamání vytáhl jen něco co připomínalo houbu na mytí nádobí - vodě neunikly ani Bertíkovy fazolky. Zatvářil se tak zklamaně, jako kdyby právě ztratil veškerý smysl života a uklidňovala ho jen představa, že brzy dorazí na hrad. Ginger mezitím vyslovila přání, aby na hradě bylo topení, s čímž Archie úplně souhlasil, taky si přál, aby se mohl osušit, ačkoli nebyl zdaleka tak promoklý jako Zázvorka. Když viděl, jak dívka drkotá zuby, prolétla mu hlavou myšlenka, že by jí mohl půjčit hábit, ale okamžitě ji zase zapudil. Dneska už holkám pomáhat nebudu!
Zahleděl se za loďku a všiml si dívky, co plula v loďce sama daleko za ostatními. Byla to Tara! I přes momentální rozmrzelost mu bylo dívky líto, kdyby věděl, že na ni nezbude společnost do člunu, tak by se do této lodičky tak nehrnul a třeba by se vyhnul i zachraňování Ginger, ale kdo ví, jestli by ji dokázala vytáhnout z vody samotná Emma... Ar-Lou upřímně doufal, že tohle už je konec všem dnešním katastrofám.