Mei na Leonarda po jeho otázce vykulila oči, a pak vybuchla smíchy. Když si po chvilce přestala držet břicho a utřela si slzu z pravého oka, omluvně se na chlapce podívala. "Promiň, ale tím Mrzomirem jsi mě dostal, vážně. Ty budeš určitě z mudlovský rodiny, viď? A co ty? Mimochodem, máš dokonalý vlasy," brebentila Mei, přičemž poznámka o vlasech byla mířena na Shanique. "Pokud vám můžu poradit, dejte si dýňovou šťávu nebo kaktusovou limonádu," mrkla na oba dva, když si všimla, jak bezradně se Leo pročítá jídelním lístkem. "Ale teď zpátky k věci- Mrzimor je jedna ze čtyř bradavických kolejí. Dál jsou tam Nebelvír, Zmijozel a Havraspár; víc vám o nich asi říkat nebudu, už takhle toho máte jistě až moc. Nebojte se, jakmile budete v Bradavicích, všechno pochopíte. Hlavně zítra nezmeškejte vlak! To byste pak byli o rok pozadu a to by byla škoda, no ne? A Primus je jakýsi zástupce všech studentů- tak ne že budete zlobit, jasné? Zvlášť pokud vás Moudrý klobouk přiřadí ke mně do koleje," pohrozila dětem prstem, načež se zářivě zazubila. Zatímco oba primánci vstřebávali její slova, zvědavě zabrousila pohledem k čahounovi, který se právě představoval šlachovitému vytáhlému muži s divokým vzezřením, o kterém Mei zatím nevěděla, že letos začíná učit v Bradavicích. Zato zaslechla sedmákovo jméno. Aha! Goldenblatt, o fous špatně, pomyslela si vcelku potěšeně, že jeho jméno nezkomolila zase o tolik a jala se ho zapamatovat. Kdo ví? Třeba se jí to bude někdy hodit.

_________________

Bledý chlapec se nakonec zachoval galantně a dokonce i židli jí odsunul. "Díky!" Obdařila ho jedním ze svých častých bělostných úsměvů. Byla opravdu ráda - někdo jejího věku, nechal ji přisednout k sobě ke stolu, určitě jí poradí, co teď dál! Než se mohla začít vyptávat, dokonce než se stihla představit, byla jejich dvojice doplněna další osobou. Jako tajfun se k nim přihrnula výrazně starší dívka orientálních rysů a hned si přisedla. Méně vyplašeně než Leonard, ale také trochu nejistě, přijala nabízenou ruku. "Shanique." Další věta už ovšem nedávala valného smyslu. Primuska jakého moru? A... "Co je mudlovská rodina?" Nevěděla, jestli se urazit - jsou snad mudlové nějaké škaredé slovo pro lidi její pleti? Ale to by snad pak nechválila její vlasy, ne? Instinktivně si prsty prohrábla své zvlněné kadeře.

Informací bylo jaksi moc najednou, nebo snad jen podáno příliš rychle. Shan se poctivě snažila vnímat všechno. Čtyři koleje s podivnými jmény, nutně musí stihnout vlak, rozřazování, klobouk... Klobouk? "K čemu je při rozřazování klobouk?" To se snad určuje kolej podle velikosti hlavy? Už viděla, jak se jí někdo snaží napasovat nějakou středověkou pokrývku hlavy na rozepjaté vlasy.

Přes chlapcovo rameno viděla, jak se její otec domlouvá s hostinským. Neslyšela jejich slova, ovšem viděla, že odmítá Zaneovy libry, a s celkem vlídným výrazem ukazuje na dveře. Jiné, než kterými přišli, ale přibližně stejně používané. Naštěstí se velký černoch netvářit rozčileně, takže je nejspíš nevyhazoval, spíš něco vysvětloval.

Len zvědavě naslouchal Meiným slovům, ale při poznámce o mudlovské rodině se mu do tváře nahnala červeň; oproti kudrnaté dívence věděl až moc dobře, co je to mudlovská rodina. Co by chlapec dal za to, moct starší dívce odpovědět kladně; stokrát radši by měl za rodiče mudly, než aby musel přiznávat, že jeho máma čarodějka toho o kouzelnickém světě věděla skoro ještě míň, než on sám, a oproti němu si nehodlala zjišťovat víc než bylo nutné. Meinu otázku tedy přešel bez odpovědi; doufal, že se jeho mlčení ztratí ve zvědavých otázkách Shanique. Aby ale nevypadal, že se nechce zapojovat do konverzace, s omluvou se zvedl a vydal se k baru, kde vyměnil pár svrčků za doporučovanou kaktusovou limonádu. Při cestě zpátky ke stolu se trochu nejistě ohlédl přes rameno na pana Zanea.
Sedl si i s brčkem od limonády v puse přesně včas, aby zaslechl poslední část rozhovoru, který mezi sebou jeho společnice vedly. S otázkou o Klobouku ho Shanique předběhla, Leo měl ale otázek v zásobě dost.
"Kde je nástupiště 9 a 3/4?" Usrknul z kaktusové šťávy a upřel zvědavý pohled na orientálně vyhlížející dívku - tahle otázka mu vrtala hlavou od chvíle, kdy s mámou koupili lístek, a Meina poznámka o vlaku mu ji připomněla. Což samozřejmě neznamenalo, že by mu těch otázek, na které se chtěl zeptat, nějak výrazně ubylo. Co je to primus sice pochopil, ale jakmile starší dívka domluvila o bradavických kolejích, vyrojilo se mu jich v hlavě naopak ještě víc. Vlastně tak nějak celkově nepobíral celý koncept kolejí a Mei mu jejich přiblížení svými slovy spíš oddálila. Mrzutě nakrčil čelo - nesnášel, když něčemu nerozuměl.
"Co ty koleje znamenají? To jsou nějaké různé obory a oni nás do nich rozdělí podle toho, co nám jde ve škole nejlíp?" Vychrlil ze sebe a v duchu zadoufal, že má pravdu; hned druhá myšlenka byla, jestli je v Bradavicích nějaká kolej pro ty, co byli v top desítce matematické olympiády.
"Co se v Bradavicích vůbec kouzelníci učí?" Dodal po chvilce - pořád si nedokázal představit, jaké předměty ho přesně čekají. Do učebnic, které dneska nakoupili, se ještě nestihl pořádně podívat; zatím zběžně předpokládal, že jeden z předmětů bude určitě o dějinách (Dějiny čar a kouzel od Batyldy Bagshotové se tvářily jako vcelku spolehlivý indikátor) a další o kouzlech obecně (Příručku kouzelných slov a zaklínadel M. Jestřábové si po cestě patřičně prolistoval a ošmatlal), ale v jakém předmětu se budou zabývat kouzelnými houbami a odvary, to teda vážně netušil.
"A ty jsi teda v Mrzimoru? Jaký to tam je?" Optal se nakonec a zamyšleně na Mei zamrkal; v čem byla asi nejlepší ona? A mohl přijít do stejné koleje?

V okamžiku, kdy na ni děti začaly chrlit otázky, Mei došlo, že si trochu naběhla. Měla mudly ráda a vůbec, ale vysvětlovat to jejich dětem s kouzelnickým talentem každý rok znova bylo takové...monotónní. Měla by se vydat nějaká příručka pro prváky z mudlovských rodin. Něco jako 'Bradavice od A do Z', pomyslela si a nad svým nápadem se pousmála. Každopádně se na ni upíraly dva páry zvědavých očí, a ona věděla, že je nesmí nechat déle čekat, nebo to bude ještě horší.
"Mudlovská rodina znamená, že žádný z tvých rodičů není kouzelník, Shannie," vysvětlila Shanique trpělivě a přátelsky se na ni usmála.
"Ten klobouk totiž není jen tak ledajaký klobouk. Jmenuje se Moudrý klobouk- vypadá strašně ošoupaně, protože se používá už...no, prostě hoodně dlouho. Posadí vám ho na hlavu a on zjistí, pro jakou kolej se nejvíc hodíte, a k té jste pak přiřazeni," vysvětlovala a snažila se, aby to znělo co nejvíc jako banalita, protože si dokázala představit tu hrůzu, co by mohla popadnout děti, které se bojí bubáky pod jejich postelemi, když jim vylíčíte, že jim čarodejný klobouk vidí do hlavy. Například jí to v jejich věku přišlo velmi zábavné, ale její matka o ní vždycky tvrdila, že je poněkud zvláštní.
"Na nádraží King's Cross, přesně mezi nástupišti 9 a 10. Prostě sledujte podivné lidi v hábitech a se sovami, oni už vás tam dovedou," odvětila Lennymu a jen tak tak zkousla větu 'uprostřed je takový sloup, do kterého musíte vběhnout', protože zrovna Leonard nevypadal jako někdo, koho iracionalita fascinuje. Vyloženě viděla, jak mu to v hlavě šrotuje. Tázavě se na chlapce zadívala a usrkla si trochu svého ležáku v očekávání další salvy otázek. A nemusela čekat dlouho.
"Koleje jsou jako vaše druhá rodina," zarecitovala Mei důležitým tónem, ale dál už pokračovala normálně. "Je to jako stará dobrá třída na mudlovské škole, akorát se svými spolužáky budete pořád. Při zařazování nejde ani tak o to, co vám jde nejlíp, jako o to, jací jste, o co v životě usilujete a jací chcete být," řekla, i když se obávala, že tím chlapci zrovna moc nepomohla. Však on si to přebere. Časem.
"A co bychom se tak mohli učit? Kouzla, tvorbu lektvarů, dějiny kouzel, péči o kouzelné tvory...rozhodně nepočítejte s ničím, co jste se učili doteď; snad kromě astrologie. Každopádně je to mnohem větší zábava," pokračovala a vesele se na obě děti usmála. Och, kéž by mohla být u toho, až Lenny s Shan zjistí, že budou lítat na koštěti!
"Jaký to je v Mrzimoru?" opakovala po chlapci a když vyslovovala jméno své koleje, nenápadně zvýšila hlas a hodila po Isaacovi významný pohled. Ne výsměšný, ani nijak nadřazený; prostě jenom pohled. "Nejlepší! Máme prostory pod- máme moc krásné a útulné společenské prostory." Málem jí ulítlo 'máme prostory pod zemí'- to by jí tak ještě scházelo. Ne ne, jenom žádné předsudky. Když se poštěstí, aspoň jednoho z nich přiřadí do Mrzimoru, a ten se pak bude moci na vlastní oči přesvědčit, jaká je to super kolej.
"Chutná?" nadhodila potom směrem k Leonardovi a kývla k jeho kaktusové limonádě. "Nechceš si pro ni dojít taky, Shanique? Tvůj táta ještě bude muset zajít do banky ke Gringottovým- samozřejmě tam můžeš zběhnout s ním, ale není tam nic moc zajímavého," usmála se na dívku.

_________________

Všechno, co Mei říkala znělo... suprově! Na Shanině tváři bylo jasně rozeznatelné nadšení. Ono se nadšení objevovalo už jen při pomyšlení na kouzla, ale kloubouk, který sám zjistí, která kolej jí bude nejlépe sedět nebo vlak, co odjíždí z nástupiště, které je schované mezi dalšíma dvěma! Paráda! Jenom... "Proč si vlastně můžeme vzít do Bradavic sovu? Kočky chápu, ale sovy?" Kaktusová limonáda vypadala dobře, ale Shanique u sebe neměla ani libru. No a podle toho, co se dozvěděla, by ani s tou librou moc nepořídila. A když už mluvili o tátovi - právě domluvil s Tomem a vydal se za ní. Na její spolusedící se přátelsky usmál, čímž efektivně pobořil svůj vcelku zastrašující vzhled. "Pojď Shannie, musíme ti koupit všechny ty věci, než nám zavřou. Zatím nám nachystají pokoj."

Malé černošce se rozzářily oči. Všechny ty věci pro ni právě teď znamenalo hlavně hůlku - ta, jak věděla, byla úplně tou nejdůležitější věcí, která byla nejvíc potřebná. Ušklíbla se na svoje společníky. "Díky za všechno, já už půjdu. Myslím, že ani ta banka nebude nuda." A to rozhodně nebude - všechno pro ni bylo úplně nové, a to rozhodně nudné není.

"Ten klobouk... to sám zjistí?" Leonard si rezignovaně promnul kořen nosu a raději znova upil limonády. Nadpřirozený telepatický klobouk, může mě ještě něco překvapit? zeptal se v duchu sám sebe a už se ani nedokázal tvářit šokovaně.
Na poznámku o nádraží jen přikývl (nevypadalo to, že by v tom měl být nějaký háček) a dál poslouchat dívčin výklad. Poznámku o "staré dobré třídě v mudlovské škole" nijak zvlášť nekomentoval; primárně proto, že do mudlovské školy nikdy nechodil, ale co jsou to třídy mu naštěstí bylo celkem jasné.
Mírně nakrčil nos; budou nás rozřazovat podle toho, jací jsme a o co usilujeme? Zoufale se snažil představit si, jak asi vypadají ti, co mu mají být tak podobní, že spolu skončí na sedm let v kuse. To pomyšlení ho krapet znervózňovalo, ale ve skrytu duše doufal, že třeba potká ve své koleji někoho, kdo má taky rád fyziku. Tahle myšlenka ho naplnila optimismem.
"Aha," odkýval Mei její výčet předmětů a přešel rovnou k věci, "a co za předmět je v Bradavicích nejtěžší? A jsou tam nějaké zkoušky? A co vlastně dělají kouzelníci po škole?" Vychril ze sebe zvědavě a zároveň i přikývl poznámce o kaktusovém džusu. Byla to trochu divná limča, ale chutnala jako něco, co by si Leo mohl výhledově docela oblíbit.
Chtěl se ještě víc vyptávat na jednotlivé koleje, ale Mei měla neústupný výraz někoho, kdo se těší na tu reakci, až si to všechno zjistí sám. Navíc se kudrnatá dívka zrovna začínala zvedat od jejich stolu, ke kterému právě přistoupil pan Zane, kterému Leo vyplašeně oplatil úsměv. "Uvidíme se v Bradavicích," plaše se na Shanique usmál a pokývl na rozloučenou.

"Protože sovy se ti nemotají pod nohy- teda tuhle výhodu v nich vidím já," zazubila se na Shanique, "Ale převážně se hodí k tomu, že nosí poštu. Samozřejmě je spoustu univerzálních sov, takže se nemusíte bát, že pokud nemáte sovu, nedostanete žádnou poštu, jenom...je to někdy rychlejší."
"Víš, nedá se říct, který z nich je nejtěžší, je to dost individuální- třeba mně na začátku dělaly strašně problém lektvary," pokrčila rameny na Leovu další otázku, načež trpělivě pokračovala ve vysvětlování. "Zkoušky tam samozřejmě jsou, takže zahálení se nedoporučuje," řekla pedantsky s více to nerozvíjela- proč by prvňáčkovi, který ani neví, jak to v Bradavicích funguje ještě motala hlavu s NKÚ a OVCEmi? "A po škole jíme, staráme se o mazlíčky, udržujeme přátelské vztahy z ostatními, chodíme do knihovny a nebo... se prostě flákáme," zasmála se Mei. Nemohla si pomoct, ale ti dva byli strašně roztomilí- skoro jako to superchundelaté kotě, co viděla při svém výletě v Japonsku. Pravda, ta chundelatost jim trochu chyběla- i když když se to tak vezme, chyběla jenom Lennymu...
Zrovna chtěla Shanique nabídnout, že ji na limonádu pozve, ale to už k nim přišel její obrovitánský tatínek, který vypadal ještě mohutněji, teď, když už tak malá Mei seděla a musela dost zaklonit hlavu, aby mu vůbec viděla do obličeje. Opětovala jeho úsměv a dívce zamávala se slovy: "Měj se krásně a zítra na schledanou!" Upřímně se jí ulevilo, když se Shanique s tatínkem vzdálili, protože se bála, že si na krku natáhne sval- a že do Bradavic by jela polochromá dost nerada.
"Co vlastně ty, Lenny? Už máš hůlku? A co mazlíčka?" zajímala se Mei, když se opřela lokty o stůl a položila si bradu na založené ruce.

_________________

Leonard poněkud rozmrzele poslouchal Meino vyprávění o sovách; moc by si nějakou přál, ale tušil, že sovy ve verzích bez peří nejspíš neprodávají. Oproti krysám a kočkám; vážně se těšil, které ze dvou zvířat dostane. Upřímně doufal, že matku nenapadne koupit mu žábu.
"Lektvary?" Zbystřil chlapec a upřel na Mei svou plnou pozornost. Tak na tohle bude asi ta knížka s houbama a ta s odvarama, pomyslel si spokojeně, když této záhadě přišel na kloub. "Jací jsou učitelé v Bradavicích?" Dodal okamžitě dychtivým tónem, který jasně naznačoval Leovu víru, že z mrzimorské primusky vytáhne co nejvíc užitečných informací o tom, jak se v Bradavicích ke komu chovat. On sám do školy nikdy nechodil, takže si neuměl pořádně představit ani mudlovskou školu, natož kouzelnickou. "Máte tam tělocvik?" Optal se s už o něco menším nadšením.
Další Meinu větu jen tak odkýval; čekal trošku větší odvaz, ale jestli většinu dne zabírala výuka, nebylo se čemu divit. "Spíš jsem myslel co dělají dospělí kouzelníci po škole," upřesnil svůj předchozí dotaz a usrkl z pomalu ubývající kaktusové limonády. Když si dívka podepřela lokty, bezmyšlenkovitě udělal to samé.
"Hůlku mám," přikývl spokojeně a kývl k hromadě tašek na vedlejší židli. "Ukázal bych ti ji, ale je někde na dně... kupovali jsme ji s mamkou ještě před Krucánky a kaňoury, takže je někde pod knížkama a pergamenama. Mimochodem, proč se v Bradavicích nepoužívají propisky a sešity? Co je na brku a inkoustu tak super?" Nechápavě zakroutil hlavou a přežvýkl brčko z jedné strany na druhou. "Mazlíčka mi právě kupuje mamka. Mám alergii na chlupy a peří, takže dostanu buď kočku nebo krysu... nebo žábu," dodal rozmrzele. "Máš taky nějaké zvíře? A kde je v Bradavicích vůbec máte?"

"Někteří jsou hodní a jiní zase přísní, ale vesměs jsou všichni fajn, pokud je nezlobíš," odvětila Mei na otázku o učitelích s úsměvem. "A tělocvik nemáme- jenom lítání," řekla poté a povzbudivě se na Leonarda ušklíbla, protože vypadal trochu sklesle.
Na další z Lennyho otázek už skoro odpověděla 'to samé, co my', ale pak jí došlo, jak to chlapec ve skutečnosti myslí. "Jo takhle- jako až dostudují školu? Je spousta věcí, co můžeš dělat: najít si práci na Ministerstvu kouzel, starat se o kouzelné tvory doma nebo v zahraničí, učit, pracovat v kouzelnickém nakladatelství,..." vyjmenovávala a vypočítávavala to na prstech pravé ruky, zatímco o tu levou se stále opírala bradou.
"To nevadí, ukážeš mi ji příště," usmála se na Leonarda a s uznalým výrazem shlédla přeplněné tašky. "Víš, že ani nevím? Nejspíš je to tradice- kouzelníci přeci jenom existovali mnohem dřív, než byla vynalezena propiska. Zvykneš si na to docela rychle- a nemusíš se bát, že ti dojde náplň," zazubila se. Když chlapec prohlásil, že zvíře mu kupuje maminka, Mei překvapeně zvedla obočí. "Tos tam nechtěl jít s ní? I když, jestli si alergický na chlupy, tak by ti tam asi nebylo nejlíp." Jeho nechuť k žábám naprosto chápala, protože ona sama je taky moc nemusela. "Jasně, že mám! Potkana jménem Bota. Ráda bych vás představila, ale od předvčerejška ho nemůžu najít. Jenom doufám, že se do zítřka ukáže," pokrčila rameny bezstarostně. O tom, že Bota je za šest let jejího pobytu v Bradavicích už čtvrtý v pořádí, se radši nezmiňovala. "Sovy bydlí v sovinci, ale někdo si je taky bere na pokoj. Co se ostatních zvířat týče, spí s námi v pokoji, nebo se potulují po škole- jenom se pak strašně špatně hledají," dodala, napila se a podívala se ke vchodu, ve kterém se právě objevila totálně promáčená trojice čarodejů. Místností se rozlehl zvuk hromu, doléhající sem zvenku a ve dveřích se objevil jasný záblesk, než je jeden z příchozích zavřel. "Venku to vypadá na pěknou činu," broukla Mei a pohledem sledovala čaroděje, než usedli ke stolu. "Má tvoje mamka deštník?" zeptala se pak Leonarda starostlivě.

_________________