Z nějakého důvod je pro Am atmosféra u stolu, kde sedí Flavi a ta mrzimorská Gwen a Aura, daleko příjemnější, než u stolu, kde se nachází Sutton. Možná to bude tím, že Flavi s ní většinou souhlasí, mrzimorská Gwen je mrzimorská a Aura možná nesouhlasí, ale nedává to nahlas najevo. A tak Am zase spustí. "Flavi, bez urážky, ale někdy mám pocit, že na něčem jedeš. Se na to podívej, chudák zmrzlina, takovej krásnej růžovej pohár to byl! Objednej si nový, ne?" Zamrká na něj a okamžitě se pak přitočí ke Gwen. "Něco takovýho. Akorát, že my v Americe královnu nemáme. Máme prezidenta. Občas si zajdou s tátou na pokec, ale táta teď nemá vůbec čas. Navíc my teďka žijem v New Yorku a ono to neustálý lítání není moc zdravý, po prázdninách o tom budu vědět svoje. A trochu mě uráží, že fakt nevíš, jak se jmenuju, ale jako očividné ne-Američance ti to asi odpustím. Jsem Amarilla. nejlíp se srdíčkem nad i, ale to už záleží na osobním stylu." Zazubí se na Gwen, ale na nabízenou ruku nereaguje - možná si nevšimla, možná prostě nechtěla. "Sourozenci, ty jo, v tomhle zapadákově fakt máte štěstí, že se nedostanete úplně ke všemu. A jeden brácha je možná fajn, jenže nás je šest. A společný prázdniny fakt neplánujem. Spíše plánuju společný prázdniny tady s Flavim, Pippou, asi přiberu i Spenc a chtěla sem vzít Gwee, ale ta asi nemůže. Aura taky nemůže, že, proč vlastně?" Zeptá se jen tak mimochodem a pokračuje dál, "ale nevím, koho dalšího vzít. Koneckonců, cesta kolem světa je sice fajn, ale je mi jasný, že ne každý má kuličky na to, aby to vzal letadlem. A příští rok mi táta slíbil okružní jízdu na lodi, takže tam bych mohla vzít víc lidí, no. Je to krapet složitý, bejt známá a v Bradavicích. Tuhle sem chtěla zdrhnout před kopou nějakých havraspárských holek, zaplula sem takhle hezky do klubovny a víte co? Seděla tam nějaká zrzavá zmijozelská, Eliina nebo tak něco, strašně divně se tvářila a myslím, že jsem z ní pak chytla nějaký osypky nebo co. Prostě zdrháš a zdrhneš do ještě horšího. A Fafrpál, já to prostě nechápu. Jako míček za 150 nebo kolik bodů, no pardon, kdyby ta zlatonka byla alespoň fakt celá komplet ze zlata, nebo kdyby bylo těžký ji chytit, ta divná zmijozelská to prej stíhá během deseti minut, takže jako pochybuju, že ten míček fakt má cenu 150 bodů, ale víte co, to mě nějak extra stejně nebere, jelikož to Nebelvír dycky projede. Navrhla bych, že bych týmu alespoň koupila nějaký ty košťata, jenže kapitánka je taková zrzavá a vypadá strašně divoce, jako nějaká amazonka, však víte, řeknete něco blbě a ona vás sejme oštěpem na tygry. Teda jako já proti tygrům nic nemám ale znáte to - provokuješ je a oni ti ukousnou hlavy. Super, ne?" zazubí se na všechny kolem, očividně dokonale ignorujíc, že zase zakecala původní otázku. "Nicméně na mistrák to asi nestihnu. Teda jako ví někdo kde se to bude konat? A stejně nevím, jestli bych se tam s ochrankou vlezla. Kluci sou totiž, hm..." Mrkne na jednoho mika, která se zrovna narovná, pohledem přejede jeho široká ramena a celkou mohutnou postavu. "Víte, jsou takoví neskladní." Zazubí se a pohledem těkne k Auře. "A co kdyby jsme zůstali tady? Protože myslím, že Sutton nechce být rušen. Však víš. Nepoučitelnej. To jsem vám vyprávěla, jak na nás Jocelyn na začátku školního roku divně civěla, když jsem se zeptala, proč nemůže Sutton za mnou do postele a do koupelny? No chápete to? Tyhle Bradavice jsou možná děsně super, ale maj trochu zastaralý systém. Ahoj Kath!" Zaburácí přes celé zmrzilářství Amarilla z ničeho nic a energicky na ni zamává.

Sutton mezitím pokračuje v rozhovoru s Gwee. "No, Am se hodně baví s Mrzimorskýma, protože i když nejsou normální a občas sou až moc divní, nejsou tak upjatí. Ale Am bere jako kámoše asi každého." Zalže maličko a ují z poháru. "Nebelvír je takovej... nebezpečnej. A myslím, že by mi bylo líp někde, kde ostatní tolerují mou potřebu učit se. Ale je to fajn. Nemám oblíbený předmět, popravdě si nejsem jistý, jestli vůbec ve studiu pokračovat. Umět kouzlit je fajn, ale v běžném životě a v politice to moc nepomůže." Pokrčí s úsměvem rameny - zřejmě ani Am, ani Sutton nemají v plánu do konce života používat kouzla. Je jasné, že Am má před sebou daleko lepší kariéru a Sutt ji očividně nechce opustit. A pak přijde Kath. "Ahoj. Samozřejmě, že můžeš. To je naše ochranka. Amarillini rodiče se o ni bojí, tak poslali pár chlapíků, aby se postarali o její bezpečí. Znáš Am. Vždycky řekne něco, čím ostatní popudí." Uculí se na Kath a pak těkne pohledem k Am, která zrovna cosi říká a prudce rozhazuje rukama. "No, Kath, Gwee, myslím, že vás opustím. Musíme s Am ještě sbalit a tak. Takže se uvidíme v září!" Mávne na ně a s dalším pohozením blonďatými vlasy se vydá k Am. Položí tmavovláce ruku lehce na rameno a vrhne na ni důležitý pohled. "Princezno, měli by jsme jít." Ozve se tiše a těžko říct, jak to udělal, ale Am v tu chvíli přestane mluvit, kývne a s veselým "Tak já vám dám vědět! A uvidíme se kdyžtak v září, páčko lidičky!" se nechá odtáhnout a za ní postupně vypochodují i Mikové. Všichni. To je najednou ve zmrzlinářství místa, co!

>>>

_________________

#800000

I will kill your friends and family, to remind you of my love!

Gwee byla ráda, že se návrh na návštěvu Auře zamlouval. S tím Havraspárka problém neměla, že by si někoho pozvala - Patrick si dřív domů pořád vodil návštěvy ze školy, později i ty dámské. Jasně, zasnoubil se nakonec s tou Jenny nebo jak jí říkal, i když to znělo dost anglicky, a ta chodila do Krásnohůlek... Jak k sobě vlastně přišli?
"Fajn, tak to někdy domluvíme," uzavřela Gweeny se zářivým úsměvem a s tím, že vyšle na oběžnou dráhu Gandalfa Peruťáka, který si od konce školního roku zatím brčka neprotáhl.
Bylo jisté, že někoho jako Gweeny by zajisté nerušilo, kdyby se celá ta velká skupinka nahrnula k ní ke stolu, ale když nešli, nešli. Neměla ani zájem na tom je poslouchat z dálky - ale viděla Auřin úsměv vržený jejím směrem i Flaviho zamávání. Napadlo jí, jestli Amarilla i někoho z nich pozve na cestu kolem světa, jen tak mimochodem, protože pořád byla trochu nakrknutá kvůli Nebelvírčiným názorům, které jí připadaly hrozně nefér, a tak ani nevěděla, jestli se jí chce. Ano, bylo by to super, to jo.
"Upjatí? Ne, tak to rozhodně ne," ušklíbla se Gweeny na Suttona a ujedla z poháru. "Jsou hlavně veselí, tak bych to brala já. Ale nevím, proč si o Havraspáru každej myslí, že my se taky neumíme bavit," postěžovala si trochu. Následně začala lžičkou vyškrabávat rozteklou zmrzlinu ze dna. "Nebezpečnej? No, já měla za to, že tam jsou možná trochu výbušnější lidi.." pokrčila rameny. Ale tohle byla Suttonova parketa, ona se s žádnými Nebelvíry moc nebavila. Hlavně s Havraspáry. "U nás se spíš netoleruje hluk, když se zbytek věže učí," zasmála se Gwee, ale trochu nadneseně. Jasně, nebyli přece upjatí, ne snad?
"Aha," řekla poté trochu zaraženě, "takže ty chceš pokračovat po škole v normálním mudlovském životě?" objasnila si to. Řekla normální proto, že normální to asi bylo pro Suttona. Ale nevěděla, jak se to má s úřady, jestli jako vůbec někdo může tohle udělat. I když, její mamka to tak zčásti udělala.
Potom do už celkem plného zmrzlinářství, hlavně snad kvůli Mikům, přišla další známá tvář. Gwee na ni hned zvesela mávla a byla ráda, že se nakonec Kath vydala k původně jejímu stolu a ne k velké skupince, kde měla i spolužáky z koleje. Přeci jen byly ty dvě asi nejlepší kamarádky.
"Čauky!" oplatila jí pozdrav nadšeně a jen odkývala Suttonova slova o tom, že si může přisednout. Nechala Nebelvíra samozřejmě vysvětlit ony muže v černém, kteří byli rozmístěny na strategických místech po zmrzlinářství. Jenže potom už se blonďatý chlapec zvedl s tím, že už by měli jít.
"Aha.. Tak se měj!" usmála se na odcházejícího Suttona široce. Vzal Amarillu a i se všemi bodyguardy vyrazili na Příčnou. Gweeny se tedy otočila na Kath a pusa se jí zase trochu moc uvolnila. Musela jí říct tolik novinek!
"Tak co, jak se máš? Co je novýho?" vypálila rychle. Pohár už měla snědený, takže ji snad nic nebrzdilo. "Nebudeš věřit, co jsem dostala k narozeninám! Teda, jako opožděně, měla jsem je v dubnu, ale... koště!" vyhrkla, a jakoby to samo o sobě nebylo dost úžasný, pokračovala. "Úplně novej Nimbus 1001!" zase se jí vrátila vzrušení z ranního nákupu. To bylo naprosto skvělé!

_________________

| +

Za podpis mooc díkuju Maevce! :3



Barevné rozlišení řeči rodinných příslušníků, vyskytující se asi tak často jako tučňák na Arktidě:
Calvin McGrath - #0000FF
Patrick McGrath - #800000
Jane McGrathová - #400080

Stalo se přesně to, čeho se Aurora obávala, a ve zmrzlinářství bylo čím dál víc upovídaných lidí. "Určitě by mi to nevadilo. A dovnitř můžeš jít klidně s námi, stejně oba potřebujeme stejné učebnice," usmála se Aura na Flaviho, načež polekaně pozorovala, jak se lekl a zmrzlina mu vyletěla z ruky, a nakonec ji kaskadérským kouskem chytil, i když si sám natloukl. "Jsi v pořádku?" zajímala se Aurora starostlivě a byla připravena vytáhnout nějaké ty náplasti, kupodivu naprosto obyčejné, protože když šlo o léčení, Aurora byla velmi strohá a pečlivá.
Následně pozorovala bleskovou slovní výměnu mezi Gwen a Amarillou, a malinko se podmračila, když se Amarilla vyjádřila opět poněkud urážlivě, načež dívka namířila otázku na ni, a tak překvapeně zamrkala a rychle pípla: "Protože bych neměla létat v letadle, rozhodně ne tak často po sobě a na takovou dálku." Na Gwenin dotaz ohledně toho, jak si užívá prázdniny s bratrem pouze malinko přikývla a letmo se usmála, protože dívky už se v hovoru zase posunuly dál. Auře z toho až hlava přecházela.
A opět nepoznamenala nic na téma famfrpálu, protože i když věděla, jak těžké je chytit zlatonku a byla za to na bratra nesmírně hrdá, famfrpálová fanynka nikdy nebyla. Ohledně Ginger Olssonové ale naprosto souhlasila, i když to nedala najevo, protože se doteď bála, že něco Septimovi provede za to, že díky němu Havraspár porazil Nebelvír ve finále. "Já famfrpál moc nemusím, a navíc je tam vždycky spousta lidí, takže taky nepojedu," broukla ke Gwen a mile se na ni usmála, načež překvapeně zamrkala na Amarillu. Ona chtěla mít společné prostory s chlapci? Ale no tak! Z té pouhé představy se Aura začala malinko červenat.
Gweeny její náznak evidentě nespozorovala, a hned jak se zvedl Sutton už se k ní přitočila mrzimorská Kath, a tak Auroře malinko pokleslo srdíčko a rozhodla se, že je nebude rušit. Ostatně to už se s nimi loučila Amarilla, a tak se na ni i na Suttona Aurora usmála a řekla: "Ahoj!" načež těkla pohledem mezi Gwendolen a Flavim.

"Tak asi zůstaneme tady?" nadhodila, a pokud se nakonec nepřesunuli k sousednímu stolu, způsobně se posadila. "Ty na mistrovství pojedeš, Gwen?" nadhodila a strčila si lžičku se zmrzlinou do pusy, protože do té doby byla natolik zaujatá sledováním rozhovoru, že už se jí začala zmrzlina pomalu roztékat. "A ty jsi tu sám, Flavi?" pípla poté k Flaviovi tázavě, protože jestli byl, tak byl strašně statečný a ona mu mohla jenom závidět. Na větší rozvádění konverzace se už nevzmohla, protože byla trochu vyčerpaná jenom z brebentění mezi Am a Gwen, a musela se zase chvilku aklimatizovávat na nově nabytý klid. A taky ji trochu mrzelo, že seděla pryč od Gweeny, navíc mezi Mrzimory, kterých se vždycky tak trochu bála, protože byli strašně kontaktní a nadšení, ale Flaviho znala, a i když byl divný a často padal k zemi, byl vlastně docela v pohodě, a starší Gwen byla obdivuhodná a taky vypadala mile.

_________________

"Tam to totiž nezná nikdo. Jak bych to... je to prostě menší než Londýn. A než Oxford. A vůbec. Ale je to u moře a mám to tam rád," rozmluvil se trochu o svém domovském městě. Jo, takhle se prosím dá reagovat na větu Tam to neznám. Vlastně všichni přítomní měli štěstí, že jim nezačal vyprávět od lodi, kterou tam pravděpodobně nechalo už námořnictvo královny Victorie a kdoví co. "Letos už to nepůjde, ale příští prázdniny bych mohl naše ukecat, abych si moh někoho přivést domů. Chtěli byste?" otázal se přítomných kamarádek. "Teda jako ona je to typická mudlodomácnost, poněvadž naši nemaj rádi kouzla, ale jinak jsou moc hodný a máme super zahradu a..." už zase se trochu ztrácel v tom, co říká. Ne že by to u něj bylo něco neobvyklého, že.
"Ta zmrzlina to přežila!" ohradil se a strčil Am pod nos onen růžovopohár, co pořád ještě ani neochutnal. Opravdu byl v celkem nedotčeném, ač trochu esteticky znehodnoceném stavu. "V pohodě, děkuju," usmál se celkem vděčně na Auru, "já jsem na pády zvyklej a málokdy se mi fakt něco stane, teda krom toho rozplácnutí na zemi." Upřímně, když se podíval na Am a Auroru, docela se divil, že vydrží v jedné místnosti. Byly to naprosté protiklady! Ale každá byla svým způsobem super, to jako jo. Následně se přistihl, že už zase vypouští veškerou konverzaci a ignoruje všechno kolem. Teda, spíš, že na Amarillino mluvení a mluvení jen přikyvuje a přikyvuje, aniž by se snažil taky něco říkat. Měl takový pocit, že to stejně Nebelvírce takhle vyhovuje víc. "Mrzimor je fajn," podotkl ke Gwenině obraně jeho koleje, které už se dokonce odnaučil říkat Mrzolord, (což je váááážně úspěch, Axele) "teda jako všechny koleje jsou fajn. Divný jsou Zmijozelové, nebo aspoň mně tak přijdou. Pořád se mračí. A to není hezký."
Následně Amarilla i s gorilami (ono jich bylo víc než šest? Jsem si nevšim!) vyklidila pole, přičemž se Flá samozřejmě rozloučil, no a oni si sedli konečně k nějakému tomu stolu. "No, já jsem jedináček. A co se prázdnin týče, pojedu asi na tu Dřevárnu, ale jinak nic," pokrčil rameny a konečně nabral pořádnou lžičku té růžové zmrzliny. "Páni. Chutná jako cukr!" podivil se. Ne že by to nebylo dobrý, jen čekal nějakou jahodu nebo malinu a ono tohle. Cukrová zmrzlina. Tak proč ne, když může být cukrová vata?
Mimo herně:
Pokud F. něco odignoroval, tak prostě proto, že to je F. Jedná se o záměr.

_________________

"Sně že bych chtěla - to by bylo moc hezký! Hrozně ráda bych poznala tvojí rodinu, Flavíku. Určitě jsou stejně super jako ty." mínila jsem zářivě a už jsem si začínala malovat, jak super to bude příští léto. To mi už bude patnáct. Bomba. Teď* to ale rozebírat nebudu, básnit nad věkem patnáct můžu později (určitě už mi je čtrnáct? Cool.).
Následovala výměna názorů s Amarillou (hodně moc slov z obou stran), kdy jsem se samozřejmě zeptala na Ameriku, protože to bylo děsně drsný žít někde, kde nemáte čaj o páté a královnu a čtyřlístky a skřítky a tak. Lidi z Ameriky jsou určitě napůl mimozemšťani - slyšela jsem, že tam maj děsně moc peněz a proto jsou často tak děsně tlustí. Ale nosí tam moc hezké šaty. A mají tam různé večírky s altánkama. Boží.
Vyposlechla jsem si, jak je známá a bohatá (což bylo fakticky děsně hustý, akorát jsem měla pocit, že kdyby neměla Mikea a Mikea a ten zbytek, asi by si jí nikdo ani nevšiml), na což jsem reagovala otázkou, jaký to je, když tě někdo může zabít jen tak pro peníze každý den.
A pak si to Amarilla odkráčela. Jí i celé její smečce (mají gorily smečky? A mají gorilí královnu? Možná jsou ti chlápci víc jako včeličky...) jsem samo sebou nadšeně zamávala.
"Zdárek Kath!" pozdravila jsem s úsměvem kamarádku z koleje, hned co jsem si jí všimla, ovšem vypadala, že si s Gwee vystačí sama. A tak jsem jen usměvavě kývla na Auru, jakože můžeme klíďo píďo zůstat na místě.
"Spíš ne, však víš. Ona to už skoro není zábava - a Irsko nevypadá, že by se nějak zberchalo. Myslím, že letos bez toho vydržím - je těžká doba, já mám nějaký plány a taky není tolik peněz. Dřív to mamka získala díky práci, ale poslední dobou... No, nechce šéfy moc pokoušet." zazubila jsem se, ačkoli to nevypadalo zase tak moc energicky a vesele, jako obvykle. Přeci jen, tohle byly vážné věci a bylo to navíc strašně ošklivé.
"Zmijozel je bezva. A Havr samozřejmě taky, spousta je jich dobře praštěných. Nevím, kde se vzala ta fáma o sucharech. No, a taky jsou pořádně chytří - a ve Zmijozelu taky, ti to vždycky dotáhnou daleko." prohlásila jsem sebejistě, načež jsem se znovu pustila do likvidace zmrzky.

Mimo herně:
* v tomto krátkém postu

_________________

Kath si sedla k Suttonovi s Gweeny a spokojeně lízala zmrzlinu. "Ochranka?" podivila se a znovu si chlápky změřila pohledem. Jasně, uměla si představit, jak Amarilla dokáže některé lidi naštvat. Vždyť i ona sama s ní měla co dělat, zhruba před rokem přesně na tomhle místě, když ji poprvé potkala. "No jo, jasně. Vypadají, že je s nimi Am v bezpečí," přitakala, jakože rozumí, a radši už na bodyguardy moc necivěla.
Po chvíli se Sutton zvedl k odchodu, a tak mu jen s tím svým typickým milým úsměvem zamávala ("jasně, ahoj v září") a mávla i za odcházející Amarillou.
"Mám se skvěle," odpověděla Gweeny. "U nás nic moc nového není. Chystáme se na finále mistrovství na Nový Zéland," pokrčila rameny. O jejich drobné domácí roztržce, kdy se mezi sebou dohadovali mamka s Peterem, pomlčela. Bylo to vlastně jednoduché - mamka se bála pustit brášku po prázdninách do Kruvalu. Prý je ta škola plná černé magie, a zvlášť v téhle době.... Brácha její názor nesdílel, neviděl důvod, proč se nevracet do školy, vždyť mu nic nehrozí. Maminka sice nedokázala argumentovat žádným pádným důvodem, proč by měl brácha radši zůstat doma, i tak ji ale Parkerovi chápali. Má o ně strach. Kath se raději vrátila k nakousnutému tématu. "Budeš fandit Skotsku, že?" odtušila.
"Nimbus 1001?!" vyhrkla nevěřícně. "To je luxusní koště, prostě úžasné." Trochu se zastyděla, když si uvědomila, že kamarádce nezřízeně závidí. Sama si přeci vybrala Kometu, to ona lepší koště odmítla. Bylo by nefér si teď stěžovat. "Já taky dostala koště," prozradila a trochu zčervenala, "Kometu 180."
Ohlédla se po stolku, u kterého seděli další známí. Gwen, Flavi, Aurora. Pokývla k nim hlavou. "Nechceš si sednout za nima?" navrhla Gweeny.

| +

Mimo herně:
Za případné vynechávky se omlouvám, vynechává mi klávesnice

_________________

| +

Za koláž a podpis děkuji Gweeny

"To je fajn," odkývala Gwee přátelsky. Byla ráda, že se Kath má dobře - mnoho lidí to tak nemělo, od té doby, co se začalo vyostřovat nepřátelství mezi čistokrevnými kouzelníky těmi s mudlovský původem. Gweeny sice věděla, že její nejlepší kamarádka je z kouzelnické rodiny, ale jistý si nemohl být nikdo. Třeba její čistokrevná babička se moc "skvěle" neměla.
"Takže letos jedete zas, jo?" usmála se. Myslela hlavně na mistrovství jako takové, a ne na to, jak to dopadlo loni. Ale proboha, to přece byli Francouzi, letos jsou ve finále přece její Skotsko a Nový Zéland. Jen škoda, že se mistrák pořádal na Zélandu. I když, zase se Gwee podívá do nových krajin.
"Že váháš," zazubila se Gweeny. Měla už doma nachystanou menší hromádku fandících věcí na stadion, včetně barev na obličej. Ale nevěděla, kdo bude ochotný jí tam tu skotskou vlajku namalovat. Snad bratr? "Doufám, že ty taky, Parkerová," zamračila se potom ve srandě na oko výhružně. Pak se ale zasmála.
"Jo, Nimbus 1001," potvrdila s neskrývaným nadšením. "Nechápu, že babička kvůli tomu šáhla do trezoru. Teda, asi. Vždycky říkala, že to dědictví je na horší časy..." pokrčila rameny. "Každopádně to nebylo nic moc levného," dodala.
I Kath dostala koště. Gweeny se rázem trochu zastyděla - její kamarádka měla určitě radost z nového koštěte a teď se dozvěděla, že ona má mnohem lepší. Tedy, ne lepší, ale novější, tak.
"Fakticky? Komety jsou ale dost dobrý košťat!" zahlásila přesvědčivě. "A je to ověřená klasika. Kometu má brácha, ale nevím teď kterou, a je to skvělý koště," přikývla potom. Neuvěřitelné, jak ještě před rokem by se o košťatech nebavila. Myslela si, že kvůli závratím se jí na nich bude dělat špatně, ale ono to bylo strašně super. Teď byla McGrathová famfrpálový maniak.
"Jasňačka, proč taky ne," zazubila se, zvedla se od stolu a zamířila ke skupince tvořené Gwen, Aurorou a Flaviem.
"Čauky, my se k vám takhle nasomrujem, nevadí?" uculila se na ně vřele a přitáhla si k nim naproso bez pobízení židli. "Tak, jak se máte, co právě řešíte?" usmála se, aby se nějak s Kath mohli začlenit do hovoru.

_________________

| +

Za podpis mooc díkuju Maevce! :3



Barevné rozlišení řeči rodinných příslušníků, vyskytující se asi tak často jako tučňák na Arktidě:
Calvin McGrath - #0000FF
Patrick McGrath - #800000
Jane McGrathová - #400080

Na Flaviovu nabídku se Aurora pouze usmála, protože nevěděla, jestli zahrnovala i ji - jistě, že by se ráda podívala k němu domů, ale přeci jenom nebyli zase takoví kamarádi, aby si dovolila říct cokoli nahlas. Ohledně mistrovství světa ve famfrpálu ani jednotlivých kolejích neměla moc co říct, a tak mlčky ujídala svoji zmrzlinu, zatímco buď těkala pohledem mezi dvěma Mrzimorčaty a nebo ho klopila k zemi. "Takže tam pojedeš? Znělo to fajn, ale mě nakonec naši nepustí...a možná to tak bude i lepší," zeptala se poté Flavia ohledně dřevárny a opět stydlivě sklopila pohled k zemi. Začínala si u stolu připadat malinko navíc, a Flavi byl navíc nejspíš zase někde ve svých růžových dálavách, a tak ji neodpověděl na dotaz, a Aura začínala pomalu ale jistě uvažovat, jestli už není na čase, aby společnost opustila, ale v momentě, kdy těkla pohledem ke dveřím cukrárny, jestli se v nich už třeba neobjeví její mamka, spatřila, že Gweeny s Kath se nakonec rozhodly se k nim přidat, což jí vykouzlilo na tváři letmý úsměv. Když se Gwen zeptala, jestli nevadí, že se k nim přidají, Aura zavrtěla hlavou a s vděčným úsměvem se na kamarádku zadívala, načež loupla pohledem po Kath, se kterou si Gweeny zřejmě rozumněla přeci jenom víc, což bylo logické, protože víc mluvila, a tak vůbec. "Bavili jsme se o té školní dřevárně..." pípla s úsměvem, načež zase sklopila oči ke svému poháru a nechala mluvení na ostatních, protože ona nejenomže dnes mluvila až až, ale taky tu teď bylo ještě o jedno Mrzimorče víc a Aura nevěděla, jak se s touto skutečností poprat.

_________________

"Skvělý!" zaradoval se, když mu kamarádka osdouhlasila návštěvu, "Auroro, pokud budete chtít tak samozřejmě můžete se Septimem přijet taky. Ale to se všechno dojedná, bude to stejně až za rok," dodal ještě. Opravdu chtěl, aby všichni jeho kamarádi (nebo spíš kamarádky, přiznejme si, že s klukama si prostě nemá Flavík tolik co říct) přijeli k nim domů, dokonce i ti, které zas tak dobře neznal. Poněvadž pro něj byli kamarádi všichni v té úžasné škole, kde ho nikdo nešikanuje za to, že se liší. A všechny je měl rád. Jen Zmijozelové ho maličko děsili.
"No já doufám že pojedu, pokud si to naši nerozmyslí," odpověděl upřímně. Vážně, jeho máti trochu vyšilovala, jenže jemu přišel růžovej rytíř děsně cool a prostě tam být musel. No a třeba bude mít štěstí a udělaj z něj princeznu! To by bylo naprosto dokonalý! Jen byla otázka, zda se nakonec něco nezhatí a on nebude nucen zůstat doma. "To je škoda, že ty nejedeš, bylo by moc hezký tam mít taky někoho z ročníku," povzdychl si, byl si totiž supermegaultraextrajistý že tam budou spíš studenti starších ročníků než on. Ale co, taky byli super.
To, že odignoroval nějakou otázku si opravdu neuvědomoval, myšlenky mu skákaly od jedné k druhé a nakonec skončily někde u jednorožců s růžovýma dredama na hřívě. Neptejte se, jak na to přišel, ale ta představa mu přišla neskutečně zajímavá a tak se rozhodl, že až jednou nějakého jednorožce potká, tak mu ty dredy prostě a jednoduše přičaruje aby viděl, jestli je realita taky tak vtipná jako jeho představa.
O famfrpálu nic moc nevěděl, vzhledem k tomu že se od svého výstupu na první hodině létání košťatům a všemu s nimi spojenému vyhýbal jako čert kříži, takže vůbec nevadilo, že si během hovoru o Mistrovství vymýšlel dredovaté jednorožce, stejně by totiž ničím chytrým nepřispěl.
"Jasně, jen si sedněte," zazubil se na příchozí dívky, "normálně to byste nevěřily, mají tady cukrovou zmrzku. Jako fakt cukrovou!" dodal ještě svůj nejnovější objev, který ho pořád udivoval a poukázal na skoro dojedený obsah svého poháru. "Pojedete na dřevárnu?" zeptal se ještě a doufal, že aspoň jedna mu to odsouhlasí. Opravdu se začínal nervovat, že tam bude jediný prtě.
Venku už se ale připozdívalo a Flá začínal mít pocit, že nejspíš prošvihne tu chvíli, kdy se má setkat s mamkou v Kotli a vyrazit domů. Navíc ještě musel pro ty knížky!
"Ty, Auro," oslovil havraspárku, "půjdete ještě s mamkou na ty nákupy? A nevíš kdy tak dorazí?" zeptal se, poněvadž se seriózně začínal bát, že to nestihne a bude muset zase lézt do hnusného krbu plného slzí aby se sem na Příčnou dostal ještě jednou. Brr. Kdo vymyslel letax, byl dokonalý prase.
S podobným přemýšlením počkal, až se Aurora rozhodne odejít, a pak jí následoval ven z cukrárny.

>>>

_________________

"Já na dřevárnu nepojedu. Bohužel. Chtěla jsem jet, jenže doma je teď hroznej šrumec a táta umí vařit jenom špagety. Prostě mě potřebujou - každopádně mi budeš muset vyprávět, jaký to bylo, jasný?" zazubila jsem se na Flavíska zvesela, ačkoli mě to samozřejmě trochu mrzelo. Trávit čas doma ale bude stejně zábavné, takže jsem neměla pocit, že by mi to mělo nějak extra chybět - jen škoda, že tam nebudu moct dělat Flávovi bodyguarda.
"Ty se bojíš výšek? Já se zase bojím těsnejch prostor." zeptala jsem se Aurory - proč by jinak nemohla létat v letadle? Něco jako nemoc mě ani nenapadlo, protože jsem jednoduše ani nevěděla, že vám nějaká nemoc může zabránit létat. Tedy pokud nemáte alergii na leštidlo pro košťata a potahy v letadle. Existovala vůbec taková alergie?
A pak se připojily Gwen a Kath, na které jsem se ještě jednou zazubila a pokynula jsem k prázdným místům. Bylo skvělé, že je nás ještě víc, protože Flavi se ztrácel a Aura byla prostě moc tiše roztomilá na nějaké žvatlání. A já jsem už opravdu netušila, co bych asi měla říct. "Jak se má vůbec Oliver?" zeptala jsem se, když už jsem měla pocit, že dlouho nic neříkám. Navíc, až brácha zjistí, že jsem mluvila s Aurorou, bude mě ohledně toho tlouštíka vyslýchat (ukázalo se, že má na oranžové kocoury hotovou úchylku, sám si jednoho vybral k narozeninám a věčně na podobné ukazoval a drbal je). Navíc jsem doufala, že by třeba Aura mohla trochu pookřát - až jsem skoro měla dojem, že se mě bojí, což byl naštěstí úplný nesmysl. Já jí přece měla ráda!

_________________