Simon byl trochu překvapen z toho, jaký směr jejich rozhovor nabral. Původně se přeci bavili o nákupech. "Jo, existuje černá magie," přisvědčil, ale netušil, jak jim ten pojem objasnit. "Vlastně je to dost podobné jako v těch pohádkách," usoudil nakonec. "Některá odvětví magie jsou tak složitá, že se v nich nevyzná většina kouzelníků. A o některých nemají třeba ani tušení," doplnil nakonec, aby vynahradil své nedostatečné informace o černé magii. Doufal jenom, že tím nedá podnět k dalším otázkám.
"On je totiž zákon, který nařizuje utajení kouzelníků. Prostě o nás mudlové nesmí vědět," vysvětloval Daníkovi. "Popravdě ani nevím, proč to tak je. Když ten zákon ale porušíš, třeba budeš čarovat, když je u tebe nějaký mudla, můžou tě potrestat."
"Já myslím, že budeme mít v ročníku čistokrevného. Možná víc než jednoho. Ve Zmijozelu určitě nějaký bude," prohlásil Simon směrem ke Carreen.
"Famfrpál je nejoblíbenější kouzelnický sport!" Simon vzrušeně nadskočil. Konečně se dostali na jeho půdu. Sport. "Řekl bych, že se nepodobá ničemu, co bys znal..." zapřemýšlel. "No, vlastně tam jsou prvky baseballu, taky trocha házené... Každopádně se při něm létá na košťatech. V Bradavicích se prý hraje, kolejní týmy proti sobě." Dočista zapomněl, že Daník s Edem pravděpodobně nemají tušení, že jsou v Bradavicích nějaké koleje. "Jsem fotbalista," usmál se na Eda zářivě. "Hraju centra, v mudlovském juniorském týmu. Naši mi nedovolili hrát závodně, a je to asi dobře, protože teď budu přes školní rok v Bradavicích." Konečně dopil svůj máslový ležák a nechal tím prostor pro ostatní. Nemůže přece mluvit pořád jenom on.
"Tělocvik? Určitě ne takový, jako v mudlovské škole," usoudil. "Budeme mít hodiny létání na koštěti. To je něco podobného, ne? Učit se budeme kouzelnické dějiny, takže budou asi jiné než mudlovské. Myslím, že stejné předměty, jako v mudlovské škole, tam asi nebudou. Žádná matematika ani angličtina, ale třeba kouzelné formule, studia mudlů, péče o kouzelné tvory a tak." Simon chodil do mudlovské školy, kvůli mamince. Měl tak představu, co se v ní učí a tušil také, že v Bradavicích se bude učit něco úplně jiného.
"Samozřejmě nemusíte mít zvíře," uvedl věc ohledně mazlíčků na pravou míru. "Ale můžete, když budete chtít. Já si ho určitě koupím, jen ještě nevím, které." Vrhl obezřetným pohledem po své malé sestřičce, která si významně odkašlala. Vlastně ani nevěděl, jak chce před rodiči zvířátko utajit. Nejspíš bude potřebovat spojence. A koho jiného, než Emu?
Ta teď byla ve svém živlu, protože si jí všímali všichni beze zbytku. Simon si složil ruce na hrudi a se zájmem čekal, co jim sestra odpoví. "Havraspár je kolej v Bradavicích. Ty jsou čtyři, Nebelvír, Mrzimor, Zmijozel a Havrapsár. Tam vás zařadí, až do školy nastoupíte, podle toho, jací jste, kam se hodíte. Havraspár je pro ty chytré. V Nebelvíru jsou stateční, ve Zmijozelu ctižádostiví a v Mrzimoru pracovití." Odříkala prakticky slovo od slova to, co jim kdysi říkal dědeček. Netajila se přitom tím, že Havraspár je podle ní ten nejlepší. A přitom jí neimponovalo to, jak chytří lidé v něm jsou. Měla ho ráda spíše kvůli dědečkovi. Simon by naopak moc rád věřil, že dědečkova moudrost vychází z jeho osobnosti a ne ze školní koleje. Nebo to spolu souvisí?
Ema si dál užívala svou chvilku slávy. "A prefekti jsou studenti, kteří jsou natolik dobří, že jim svěřili dohled nad ostatními žáky." Tvářila se důležitě a dramaticky ztišila hlas. "Můžou ostatním dávat školní tresty, a myslím, že i strhávat nebo přidávat body." Pak se pobaveně kousla do rtu. "Ale můžou to být opravdu ti nejlepší. Zodpovědní a spolehliví," a vesele mrkla na Carreen. To je ale zábava shazovat vlastního bratra, že? No co, vždyť si to zaslouží.

_________________

| +

"Cože?"

Jakmile chlapci z dívčina sáhodlouhého monologu pochytili pouze poslední slova a to zmínku o černé magii, Carreen se zatvářila trochu nešťastně a na oba zkoumavým pohledem pohlédla. Tohle nebylo zrovna téma pro jedenáctileté děti a Carreen o tom také mnoho nevěděla, i když měla pochopitelně hned několik knížek, ve kterých se o tomto druhu magie zmiňovalo. Slova z úst ji sebral Simon, a tak se k němu otočila a vyslechla si, co Edmundovi s Danielovi vůbec poví, poté váhavě přikývla. "Ano, samozřejmě, ale je velice těžké o tom takhle mluvit," doplnila váhavě Simonova slova, "záleží přece také na tom, s jakým úmyslem kouzelník magii používá," pohlédla na Simona, jako by od něho očekávala souhlasné přitakání, protože od dvou zbylých chlapců ho dostat určitě nemohla a Ema byla moc malá. "Ale pak je samozřejmě černá magie jako taková, do které se řadí spousta kouzel... některá jsou třeba zakázaná ministerstvem," dokončila, jelikož tohle téma nechtěla dál rozebírat, proto se radši napila ze skleničky a zaujatě poslouchala Simona, který právě mluvil o zákonu o utajení.
"Potrestat," odfrkla si, "to je jako by ti mohli dát školní trest," zaškaredila se a důležitě se stočila k Edmundovi s Danielem, kterým věnovala střídmější úsměv. "Tím potrestáním samozřejmě myslí, že by vám mohli uložit pokutu, zakázat vám na určitou dobu kouzlit a v tom nejhorším případě vás také mohou odsoudit k vězení v Azkabanu - Azkaban, to je nejhrůznější kouzelnické vězení, které na světě vůbec existuje," skoro se mezi větami ani nenadechovala, "je na ostrově v Severním moři a říká se - a nepochybuji, že se to říká pravdivě, že vězni se v něm brzo zblázní a zešílí, to kvůli mozkomorům," pokračovala, "to jsou takoví tvorové, černí, slizcí a děsiví, kteří z člověka dokážou vysát všechny šťastné vzpomínky. Nikdy jsem je neviděla a ani vidět nechci, pouze na obrázku a no- krasavcí to nejsou," zašklebila se a pokud si snad vzápětí uvědomila, že tímto vypravováním mohla oba chlapce trochu vyděsit, rychle spěšně dodala: "Ale žádný strach, mozkomoři jsou jen v Azkabanu, nikde jinde nesmí být... měli by z toho problém u ministerstva," pokračovala a zase se přisála na sklenici s džusem, ani si neuvědomila, že její bratr, na kterého tu čeká, by tu už dávno měl být. Tak moc jí vypravování bavilo. Bylo toho tolik, kolik toho kluci nevěděli a ona by jim to chtěla říct!
Debata o sportu Carreen naprosto minula, i když samozřejmě měla alespoň mírnou představu o tom, co fotbal je, u házené nikoli, ta v Británii v životě nebyla moc populární, a famfrpál znala dokonale, ale v životě se necítila na to tento sport zkusit, přeci jenom to bylo spíše pro chlapce - v takovém domnění žila, takže pouze tiše a zvědavě naslouchala, jak se o tom Simon s Danielem a Edmundem baví. "A lektvary, astronomii a věštění a starodávné runy," doplnila Simona, protože se jí nelíbilo, že opomněl ty vedlejší předměty, které byly stejně důležité.
"Já bych chtěla samozřejmě hada, ale toho si do Bradavic koupit nesmím, tak jsem se rozhodla, že letos si žádné zvířátko pořizovat nebudu a uvidím příští rok, třeba změním názor," pousmála se na Daniela. "Nemyslím si, že by sovy byly drahé," odpověděla Edmundovi s úsměvem a stočila se k malé Emě, která se rozpovídala o kolejích. Carreen jí pozorně poslouchala, i když se zdálo, že víc pozornosti věnuje své poloprázdné sklenici s kaktusovou šťávou. "Přesně tak," přitakala ohledně toho všeho, nic víc ale nedodávala. Raději se nakrčila na svém místě, i když už tak byla o proti ostatním dost malá a prohlížela si chlapce zpovzdálí. "To všechno poznáte, až do Bradavic dorazíte... určitě si to teď nedokážete představit, já vlastně také moc ne... ale sourozenci mi vždy toho o Bradavicích spoustu vyprávěli, proto toho tolik vím," dodala trochu smělejším tónem, protože si byla plně vědoma, že celou dobu byla jako kulomet a sotva se mezi sdělenými informacemi nadechla, ale teď alespoň byla spokojená, že chlapci toho ví snad mnohem víc, než když do kotle dnes přišli. Jen doufala, že si o ní teď nemyslí, že by snad byla šprt. To teda nebyla!

_________________
♠ ♠ ♠ Carreen Forland

| +

Edmund na svůj dotaz dostal celkem vyčerpávající přednášku a zamyšleně přikyvoval, zatímco se snažil to všechno vstřebat. Přišlo mu zvláštní, že existuje i černá magie a že se podle Carreeniných slov i někde přímo vyučovala, stejně jako to, že byla nějaká kouzla zakázána. Když se to ale vzalo kolem a kolem, vlastně se ten kouzelnický svět zas tak moc od jeho světa nelišil. Taky tam byla nějaká ústřední moc, zákony, peněžní a školní instituce a vězení. "Heleďte, a je někdo, kdo tomu šéfuje? Něco jako král nebo prezident?" nadhodil poté a zázavě se na dva zkušenější v oboru zadíval.
"Fíha, tak to je dost drsný..." prohlásil poté, když se od Sima s Carr dozvěděl, že vás můžou za kouzlení před mudly zavřít do vězení. To mu přišlo malinko padlé na hlavu, ale tatínek taky občas přišel s naprosto zbytečnou pokutou. "Ale není tím pádem trestné i to, že o tom teď už ví i moje rodina, žene?" ujistil se poněkud ustaraně, protože to by bylo vážně špatné a on nechtěl, aby se rodičům a sestře cokoli stalo.
"Na košťatech! Takže se na nich vážně budem učit létat? Paráda!" vydechl unešeně a nadšeně se zakřenil. Věděl, že čarodějnice v pohádkách na košťatech létaly, ale doteď si nebyl jistý, co ta zmínka na konci dopisu o přijetí, měla přesně znamenat. Taky na škole mohly být nucené práce, na které každý potřeboval své vlastní koště, žeano. "Hustý," pochválil pak Simonovo fotbalové umění uznale, načež překvapeně vykulil oči na ten výčet podivně, ale rozhodně bombasticky znějících předmětů. "To mi chcete říct, že budem třeba věštit budoucnost z karet nebo ze skleněné koule?" prohlásil se smíchem, protože doposavad si na to sice hrál, ale rodiče mu tvrdili, že všechny věštkyně jsou podvodnice. Jedna teta od nich z domu nosila takové ty pestrobarevné šátky s cinkátky, tvářila se děsně tajemně a věštila ostatním hospodyním z dlaně - Edmundovi přišlo neskutečně vtipné, že by tak měl třeba vypadat on. "A povězte mi ještě něco - existujou draci? Jakože opravdoví, okřídlení draci chrlící oheň?" zeptal se poté a celý se nad deskou stolu nahnul, zatímco visel těm dvěma na rtech. Protože jestli fakticky existovali, tak to byla paráda!
"Hada? Proč zrovna hada?" podivil se poté a Carreen v jeho očích zase o něco stoupla. Jestli měla holka ráda hady, mohla si dovolit být malinko vytahovačná a protivná, tak.
Když jim pak Ema nadšeně objasnila, jak se to má na hradě s kolejemi, Edmund se nadšeně zadíval na Daniela. Sice moc nechápal, proč byli děti v Bradavicích rozdělovány podle talentu, ale aspoň jste pak byli mezi svými a dle Edmunda to nebyl vůbec špatný nápad. Vždycky byl mezi svými vrstevníky tak trochu za podivína, ale zdálo se, že v jeho nové škole budou tak trošku jiní úplně všichni. A na to se fakt těšil. "Náhodou, tady Simon vypadá celkem dost spolehlivě a zodpovědně, nevidím důvod, proč by se tím Prefektem jednou stát nemohl," prohlásil poté a přátelsky se na Simona usmál, protože kluci přeci museli držet při sobě, žejo. A pokud to, co říkala Ema, byla pravda, pak mu na to Simon docela dobře seděl - trpělivě jim všechno přeci vysvětlil a nabídl se, že Danielovi pomůže s orientací po Příčné, no ne? To samé sice zvládala i Carreen, ale na hradě těch Prefektů bude stejně určitě víc než jeden, takže jimi třeba jednou budou oba dva. Edmundovi se každopádně zamlouvalo, že nad nimi Carreen se Simonem neohrnovali nos a usoudil, že by z nich všech mohli být kamarádi. A samovolně se usmál, protože to vypadalo, že na školu nepůjde úplně sám samotinký a najednou už se toho skoro vůbec nebál a naopak se tam ještě víc těšil.
"A neříkali ti ještě o něčem zvláštním? Však víš, třeba jestli jsou v Bradavicích netopýři, kteří se promění v profesory, nebo jestli ve sklepě nebydlí upíři a po pláních se neprohání jednorožci?" zeptal se pak Carreen se zájmem a vyměnil si pobavený úsměv s Danielem, ke kterému měl zatím nejblíže, protože byli na jedné nevědomé lodi.

_________________

Daník v tu chvíli, kdy do sebe hodil poslední zbytek kaktusové limonády, neměl ani ponětí, jestli si ještě zítra bude tohle všechno pamatovat. Bylo toho zkrátka tolik, co nevěděl, a co by se dozvědět chtěl! Ale témata, ke kterým se hovor ubíral, se mu moc nezamlouvala - černá magie byla zajímavá, to ano, ale když přišlo na nějaké ty mrzkolordy nebo jak se jmenovali, nelíbilo se mu to. Celé to Carreenino vyprávění o kouzelnickém vězení znělo děsivě, a byl si jistý, že ty strážné odtamtud nikdy potkat nechce.
Když ale Eddie vyjádřil obavu, jestli se tedy nedostane do křížku se zákonem, Danny se ho rozhodl uklidnit. "Ne, podle mě ne. My v rodině máme jednoho kouzelníka, strýčka Felixe. Je to maminčin bratr, takže ona vlastně o kouzelnících věděla dřív, než dopis ze školy přišel mě. Ale na druhou stranu nevím, kolik toho ví," pokrčil neurčitě rameny, "každopádně takových kouzelníků, jejichž rodiče neumí kouzlit a o tom všem nevědí, musí být víc, podle mě to není nějaký přestupek. Nebo ano?" otočil se Daník ve finiši své úvahy na Carreen a Simona.
"Opravdu budeme létat?" zeptal se Daniel, ale spíš než natěšeně nejistě. Odjakživa byl nemehlo na různé sporty, a ta představa, že bude naprosto volně ve vzduchu... K debatě o sportu koneckonců klukům neměl jak přispět. Když ale přišla řeč na předměty, měl jasno, na co se zeptá. Všechno to přece znělo jako z knížek a pohádek, ale vlastně v Bradavicích existovaly obdoby normálních mudlovských předmětů.
"Budeme se ve škole učit něco jako hudební výchovu? To bych byl rád," usmál se zasněně. V souvislosti s tím ho ale napadla neblahá myšlenka.
"Je dovolené si do Bradavic přivézt hudební nástroje? Chci říci, třeba housle, kytaru, flétnu... Nebo i něco většího, třeba violu!" zadoufal s téměř prosebným pohledem upřeným na Carreen a Simona, kteří toho oba věděli tolik. Nedělal si iluze o tom, že by se mu do školy podařilo propašovat klavír, a byl z toho dost nahnutý, protože celých deset měsíců nebude moct trénovat. Co mu poví učitel v hudební škole, až se vrátí z internátu?
"Hada? Takže hadi se do školy brát nesmějí?" podivil se. Vždyť na obrázcích v knížkách čarodějnice mívaly i hady. "A smíme si pořídit do školy nějaké.. normální zvířátko? Třeba psa nebo kočku?" zeptal se rychle. Napadla ho totiž skvělá věc - co kdyby si odvezl do Bradavic Collina! Nutno podotknout, že Daník si v tu chvíli nevzpomněl na to, co stálo v dopise, omluvte ho.
Když jim malá Ema poskytla přednášku o kolejích, Daniel z toho byl trochu na větvi. Podle toho, jaké vlastnosti k nim přiřadila usoudil, že se naprosto nehodí ani do jediné.
"Ale není to jedno? Chci tím říct, že vlastně zase tolik nezáleží na tom, do které koleje kdo půjde? A jak vlastně poznají, kdo je chytrý a má jít do Havraspáru? Píší se tam nějaké testy?" Pokud ano, Danny měl strach, že by na tom vůbec nebyl dobře. Ani ho během rozhovoru nenapadlo, že čas letí a takhle už asi nákupy nestihne. Bylo totiž setsakramentsky jisté, že jakmile by se ocitl na Příčné ulici, bylo by to na dlouho.

_________________

Simon souhlasně přikyvoval na Carreenina slova o tom, s jakým úmyslem kdo magii užívá, pak se ale zarazil. "Počkej, snad tě nemůžou zavřít do Azkabanu jenom proto, že jsi kouzlila před mudlou? Když jsi mu nic neudělala.... Upraví mu paměť a je to, ne?" Jak ji tak poslouchal dál, měl nepříjemný pocit, že oba chlapce tak trochu vyděsila. Představa mozkomorů byla děsivá i pro člověka, který věděl, jak se to s nimi má, natož pro ty, kteří o nich v životě neslyšeli. Nenapadala ho ale žádná slova, kterými by je mohl uklidnit. Ona to totiž Carreen řekla tak, jak to vlastně ve skutečnosti je. A lhát jim nechtěl. Proto raději mlčel. Alespoň si dají pozor, aby nic závažnějšího nevyvedli.
Simon tušil, že Carreen touží všechno chlapcům vysvětlit a že jí trochu leze na nervy, jak jí předbíhá a skáče na nervy. Proto jí nechal prostor, ať odpoví Edovi na otázky o "králi kouzelníků" i o tom, jak se to má s utajováním kouzelnictví v rámci rodiny. Aby se během toho nějak zaměstnal, schoval své mince zpátky do kapsy. Další ležák si objednávat nehodlal a Ema ten svůj zdaleka nedopila.
"Budeme létat na košťatech," přikývl Simon a pobaveně se pousmál. Uměl si představit, jak vyděšený by byl, kdyby pocházel z mudlovské rodiny a právě by se dozvěděl, že se bude muset vznášet několik metrů nad zemí na smetáku, se kterým až do nedávna zametal podlahu. "Ale nejsou to jen tak obyčejná mudlovská košťata. Vyrábí se speciálně pro létání a je spousta druhů. Nebojte, létání je prima. Já jsem už párkrát letěl a ještě jsem naštěstí nespadl."
"Nejspíš," pokrčil rameny směrem k Edovi ohledně jasnovidectví. "Z něčeho takového." Jasnovidectví ho v nejmenším nezajímalo. Zato hudební výchova ho zaujala. "To ani nevím" přiznal se Daníkovi. "Možná tam bude školní sbor nebo něco takového, ale že bychom na něco hráli..." Pak jen vykulil překvapením oči. "Ty hraješ na tolik nástrojů? Páni!" Vůbec nechápal, jak může někdo umět hrát na flétnu, natož housle nebo violu. Zato kytara, to bylo něco jiného. Třeba ta elektrická...
"Psa bych si s sebou taky rád vzal. Jenže ty mít v Bradavicích nesmíš." Povzdechl si. "Škoda. Budu ho muset nechat doma. Kdo ví, co s ním Ema udělá."
Ema se zatvářila dotčeně. "Mě má Max radši než tebe," prohlásila, "tobě pac nikdy nedal!"
Už to tu bylo zase. Mohl Simon za to, že Max neposlouchal na žádné povely? "Prosím tě, hlavně ho krm," zalomil rukama unaveně.
Simonovi neunikl Emin významný úšklebek věnovaný Carreen, ale nehodlal si s ním lámat hlavu, dokud se neozval Edmund. Nadzvedl obočí údivem a pak se potěšeně usmál. "Díky. Však já nejsem ztracený případ," mrkl na Eda. "Ale myslím, že tu jsou ještě lepší kandidáti. Třeba Carreen," kývl hlavou k té vševědoucí dívce. "Nebo i vy dva." Pořád totiž nemohl překousnout Edův jedinečný cylindr a Daníkovu příšernou škrobenou košili. Oba byli oblečeni reprezentativněji než on.
Ema se mezitím naklonila k Daníkovi. "Maminka mi vyprávěla, že o tom, do které koleje kdo půjde, rozhoduje starý klobouk," sdělila mu bezelstně.

_________________

| +

"Cože?"

Pobaveně se pousmála na chlapce, ač stále měla pocit, že svým vypravováním o vězení a mozkomorech musela ostatní vyděsit, nehledě na Emu, která sice pocházela z kouzelnického prostředí a tudíž možná některé věci znala, ale byla ještě moc malá. Carreen si začala na prst namotávat pramínek zrzavých vlasů, než nepatrně přikývla. "Máme Ministerstvo kouzel s ministrem," odpověděla Edmundovi na otázku a střelila pohledem k Simonovi. "Není," zakroutila hlavu k další otázce, "samozřejmě, že to tví rodiče musí vědět - to, že jsi kouzelník, ale musí si to nechat pro sebe a nesmí to nikomu říct," pokračovala a trochu se zamračila, protože mudlovští kouzelníci to dle ní měli ohromně těžké, když se ze dne na den dozvěděli takovou převratnou věc a museli se s ní smířit. Jistě, život kouzelníků byl o poznání snazší, než normálních lidí, ale i tak měla pocit, že je to vůči mudlům - rodičům nefér, když jim dítě nakonec zcela neplánovaně odcestuje do Bradavic. Proto si také Edmunda s Danielem pozorně prohlížela, protože zatímco oni toho nevěděli moc o světě kouzelníků, ona toho zase nevěděla tolik o mudlech.
"V ministerských zákonech se opravdu nevyznám," stočila se s mírným úsměvem k Simonovi, "ale určitě mnohem závažnější by bylo, kdybys tomu mudlovi dokonce ublížil," přitakala, protože to bylo přece samozřejmé a sama se na chvíli ponořila do přemýšlení, jak se tahle věc vůbec má. Bylo to snad poprvé, co tu Carreen před ostatními přiznala, že něco neví, ale očividně tomu vůbec neupínala pozornost a namísto toho si zamyšleně ucucla ze sklenice. Debatu o létání zase přenechala jenom klukům, protože ona v tom nic fantastického neviděla, právě naopak. Měla strach z výšek, takže představa, že bude muset nasednout a vznést se v ní vzbuzovala úzkostlivý pocit a už jen, když tak slyšela chlapce se o tom bavit, poněkud pobledla a nabrala podobnou barvu, jako měl ten kaktusový džus. Byla proto nesmírně vděčná, když létání řešit přestali a začali se bavit zase o školních předmětech. "Předpokládám že ano, věštecká koule je přece jedna ze základních věšteckých pomůcek, to samé nějaké karty a možná i hvězdné mapy?" nejistě nakrčila obočí, tohle neměla načtené, pouze tipovala a snažila se to smysluplně odvodit.
"Draci existujou," odpověděla Edmundovi bez většího vzrušení a aniž by nad tímto tématem strávila delší dobu, stočila se k dalším spolužákům a zvědavě je poslouchala. "No ano, hada. No, mám hady tak nějak... ráda," odpověděla znovu Edmundovi a zrůžověla ve tvářích, než se podívala poněkud zachmuřeně na Daniela, což mělo nahradit odpověď na otázku ohledně toho, že se do školy hadi vozit nesmí. Carreen to moc dobře nechápala, vždyť had nebylo zase nějak extrémně nebezpečné zvíře a navíc ho měl Zmijozel ve znaku!
"Hudební nástroje si určitě vzít můžeš, ale pochybuji o tom, že ti Brumbál - to je ředitel Bradavic, mimochodem, dovolí přivézt si z domova celý orchestr," pohlédla docela přísně na Daniela, protože jeho zálibu v hraní na nástroje úplně moc nechápala. Jistě, bylo obdivuhodné, že uměl na tolik věcí hrát, to rozhodně musel mít talent, ale Carreen to nijak nevyvedlo z míry a ani nad tím neprojevila žádný úžas. Jakmile došla řeč na to, kdo bude prefektem a primusem, velmi chladně se na chlapce podívala a přimhouřila oči. "Neřešíte to moc předčasně, pánové?" povytáhla obočí s vážným, dospěláckým výrazem. "Ještě jste do Bradavic ani nenastoupili a už řešíte, kdo bude prefektem," zakroutila nad tím hlavou, ale vítr z plachet jí sebral Simon, když se zmínil, že prefektkou by mohla být třeba ona. Rozpačitě uhnula pohledem a zamrkala na desku stolu, protože ona nad tímhle v životě nepřemýšlela. Mohla vypadat a působit na ostatní namyšleně a panovačně, když skoro na všechno znala odpověď a chtěla mít vždy poslední slovo, ale namyšlená nebyla.
"Máš pravdu, nezáleží na tom... žádná kolej není vyloženě špatná," usmála se povzbudivě na trochu vyděšeného Daniela a o Zmijozelu, jakožto o koleji s nejhorší pověstí se nezmínila. "Nasadí nám na hlavu takový starý klobouk a ten poté rozhodne, do jaké koleje se hodíme," prozradila, protože tohle věděla naprosto přesně, když měla tolik starších sourozenců. A když už se tak zamyslela nad svými sourozenci, kterých bylo opravdu požehnaně, a nad tím, co vše jí říkali, ozval se Edmund se svým dotazem. Přísně semkla rty a trochu se zamračila, protože si nebyla úplně jistá, jestli to má vůbec říkat, když už je tak vyděsila Azkabanem a mozkomory. "No," začala trochu váhavě a taky ztišila hlas, "Newlyn - ségra říká, že tam jeden upíří profesor je," prozradila, "ale Tolbert zase říká, že spíš připomíná mozkomora, tak fakt teda nevím, kde je pravda," pokrčila rameny, klidně by dodala, že to zjistí, až Rodwella uvidí, ale vzhledem k tomu, že její sourozenci se ve vypravování z Bradavic naprosto vyžívali, slyšela toho o něm tolik, že o to ani nestála. Jen stále nevymyslela, jak se bude vyhýbat astronomi... nestačilo jen to, že má strach z výšek a část hodin bude na věži, ještě museli mít mozkopířího profesora! "A o jednorožcích bohužel nic nevím, i když mám pocit, že Ubert jednou říkal, že nějakého u Bradavic viděl," zatvářila se nejistě a nakonec se na chlapce usmála.

_________________
♠ ♠ ♠ Carreen Forland

| +

"Počkat, ale ministři přece nejsou jakože přímo vůdci - teda aspoň v normál-promiňtě, nekouzelnickém světě ne," podivil se. Kdo to kdy slyšel, aby vládnul ministr, no ne? Ohledně zákona na potrestání kouzelníků, kteří se střetli s mudly, už se o víc nezajímal, protože tyhle věci bude potřebovat znát až v momentě, kdy před těmi mudly bude vůbec umět něco vykouzlit. Každopádně bylo dobré vědět, že má upozornit rodiče a především sestru, aby se o Bradavicích nikomu nezmiňovali.
"Bombastický!" prohlásil poté nadšeně, když mu Simon potvrdil, že budou lítat, a trochu zkroceně pohlédl na Carreen s Danielem, kteří najednou ztichli a pokud mohl soudit, tak i poněkud zbledli. "To bude v pohodě, uvidíte!" broukl k nim a povzbudivě se na ně zazubil. Ach, jak on se na ten záhadný sport za letu těšil! Rád by se poptal na detaily těch košťat, ale vypadalo to, že polovina jejich stolu by toto téma velmi ráda opustila, a tak si to nechal na příště.
"Na to všechno umíš hrát?" podivil se ve stejném okamžiku jako Simon a obdivně na Dannyho vytřeštil oči. On byl naprosto hudební antitalent, zpíval falešně a neuměl rytmus, ale mamce se jeho zpívání i tak líbilo a když s ní a se sestrou někdy tancovaly v jejich malém obýváku, nikomu z nich nevadilo, že nejdou tak úplně podle hudby. Při potvrzení věštění ze skleněných koulí se pobaveně zazubiů, načež otevřel ústa a s výrazem naprostého nadšení se na všechny nové kamarády zadíval. Draci existovali!!!
"Podle toho dopisu si smíme vzít kočku, sovu, potkana nebo žábu. A jsou mezitím opravdu velká nebo, čímž chcou pravděpodobně naznačit, že si s sebou můžem vzít jenom jedno zvíře," objasnil poté klidně Daníkovi a závistivě zasténal, když se Ema se Simonem začli bavit o svém psu. "Psa jsem vždycky strašně chtěl, ale domů si nesmím pořídit ani rybičky," postěžoval si a pobaveně se usmál na tu dohadující se sourozeneckou dvojku.
"Snít můžem kdykoli, ne?" opáčil na Carreenino rýpnutí a pobaveně se na ni pousmál, i přes to, že se zase tvářila tak holkovsky nafrněně. Jeho úsměv se ještě rozšířil, když viděl, jak zrozpačitěla po Simově návrhu, načež se podíval zase na Sima a pokrčil rameny: "No, to se asi uvidí až podle toho, jak pilně se budeme učit."
"Starý klobouk? A jak on to pozná? A jak vůbec kdokoli pozná, že on to pozná?" svraštil potom nechápavě obočí a vyměnil si pohled s Daníkem. Kdyby nebyl dítě s velkou fantazií a už dávno nepřijal kouzelnický svět jako reálný fakt, asi by si myslel, že si z něj děti dělají srandu. Mluvící klobouky, no potěš!
"Cože? A to nás bude jakože normálně učit? Brr," otřásl se jakože děsem, ale to by mu na tváři nesměl zářit širokánský úsměv. Ta škola prostě zněla bombasticky a ne že ne! "Takže jednorožci taky existujou? Tak to se segrou švihne..." praštil se dlaní do čela a pobaveně zakroutil hlavou.

_________________

Jakmile řeč přišla na Azkaban a černou magii a věci, které hraničily s kouzelnickými zákony, Daníkovi se to přestalo líbit. Jistě, bylo to pochopitelné, protože i v normálním světě byla vězení, tresty a soudy, ale Simonova slova o mazání paměti ho trochu vyvedla z míry.
"Upraví mu paměť.. a je to?" zopakoval zaraženě. To mu neznělo moc fér. "A to není nezákonné, zasahovat jiným lidem do hlavy?" Bylo k nevíře, že tohle Daníka popudilo. Ale nepřipadalo mu správné, že lidi, co o kouzlech nemají ani tušení, jsou tak.. bezmocní. Možná za tenhle náhlý plamen rozhořčení mohla jen taková lehkost, s jakou to Simon řekl. Ale nebyl by to Daník, takže zase rychle zchladl.
"A to mají kouzelníci jen jednoho ministra?" zeptal se Carreen překvapeně. Jinak souhlasil s Edmundem - spíš by čekal nějakého prezidenta, nebo krále. Ale přeci jen, na jeden ostrov už měli králů dost.
Oba dva kluci vypadali, že se na hodiny létání na koštěti asi opravdu těší. Danny z toho až tak "na větvi" nebyl, protože on se neudržel ani na poníkovi. I když musela být pravda, že takový výhled ze vzduchu musí být parádní. Daník totiž ještě nikdy neletěl letadlem a tak si neuměl představit, jaké to je. Opravdu lidé vypadají jako mravenci?
Z takových úvah, které by jistě rozvinul, ho vytrhlo Eddieho a Simíkovo překvapení. "Ano, školní sbor by byl skvělý," usmál se zasněně. "Ještě hraji na klavír, ale ten si do školy asi přivézt nemůžu," dodal trochu sklesle, přesto nezištně, protože Danny byl sice dost ambiciózní muzikant, ale nevychloubal se. To může, až bude lepší než Mozart. A pokud doufal, že si s ostatními pokecá o něčem opravdu svém - o hudbě, pak ho rychle naděje přešla. Navíc Carreen nevypadala ani z nástrojů nějak unešená. "Celý orchestr doma ani nemáme, ale hraje v něm maminka," odpověděl s úsměvem.
"V tom případě si koupím kočku. To je aspoň normální mazlíček," rozhodl se Daniel a skoro bezmyšlenkovitě si upravil už tak až příliš dobře uvázanou kravatu. Do debaty sourozenců Wilseových se nijak aktivně nezapojil, protože šlo o to typické haštěření, které míval i doma. "A co je ten váš Max za plemeno? Já mám doma labradora," zeptal se. Tohle bylo aspoň téma, kde snad nebylo nic nadpřirozeného.
Ohledně tipů na prefekta se Daník nijak nevyjádřil. Moc dobře totiž věděl, jak je na tom se známkami ve škole on sám a nepochyboval, že prefekti bývají premianty ročníku. Vždyť měli dozor nad ostatními studenty! Ale byla zase pravda, že Danny by školní řád nikdy neporušil.
"Takže nebudeme psát nějaké testy?" oddechl si Sherwood, který se raději už ani neptal na to, jak vlastně ten starý klobouk lidem vidí do hlavy. "A ve kterých kolejích jsou tvoji sourozenci?" zeptal se ještě Carreen, protože co pochopil, tak jich neměla nejméně.

_________________

Ke Carreen a tématu o kouzelnických zákonech jen pokrčil rameny. "Zkoušet to nebudeme," ujistil ji s úsměvem. Na Daníka překvapeně vytřeštil oči. "No... samozřejmě to nemůžeš udělat jen tak, ty sám. Jsou na to lidi z Ministerstva. A ti na to mají určitě nějaký výcvik nebo tak něco. Paměť lidem upraví jen tak, no... aby si nepamatovali to, co nemají. Nebo co by nebylo vhodné, aby si pamatovali. Totiž, kvůli utajení...." Simon se do toho dokonale zamotal, a proto uvítal změnu tématu.
"Jo, bude to skvělý," přidal se k Edovi. Na létání se upřímně těšil. Doufal, že prvotní strach z té výšky už překonal, byla to jen otázka vůle.
"Které zvíře myslíte, že by bylo v Bradavicích nejlepší?" zeptal se pak kamarádů, protože si s výběrem jednoduše nevěděl rady. "Kočky jsou fajn, ale psy mám radši. Krysa se mi vejde do kapsy, ale to žába taky. Navíc nevím, co bych si počal s žábou, mám radši chlupaté tvory. Sova by byla nejpraktičtější, že? Ale sovu bude mít každý." Hluboce se zamyslel, takže debata o hudbě ho docela minula. Ostatně, školní sbor? Jestli něco takového opravdu existuje, Simona tam nikdy nikdo neuvidí. O to víc obdivoval Daníka za takový, ehm, repertoár.
Prefektsví Simona moc nelákalo, protože od prefektů se očekávala disciplína a poslušnost a autorita a kdo ví co ještě. Simon by byl raději prostě obyčejný student, který by sem tam prefektům klidně přidělal práci. Odpusťte mu to, je mu teprve jedenáct. Navíc, kdyby si měl v takové funkci představit někoho z nich, on by to nebyl. A Ema taky ne.
"Ten klobouk je kouzelný," pokrčil směrem k Edovi rameny, jako by to snad všechno vysvětlovalo. A ne? Simon se kouzlům nesnažil nikdy porozumět, o to pro něj byla kouzelnější.
"Upíří profesor?" Tohle překvapilo i Simona. Ema se také se zájmem nadzvedla, až židle poskočila. "On je jako opravdický upír? Super!"
"Super?" Ema na Simona nevěřícně zírala. "Vždyť to je hrozné! Musí být opravdu strašidelný! A nebezpečný!"
Simon mávl rukou. "Ještě jsem neslyšel, že by v Bradavicích nějakého studenta zabil profesor. Takže asi zas tak nebezpečný není. Navíc, Brumbál by ho tam nenechal učit, kdyby byl." Tím považoval debatu za uzavřenou.
"Max je taky labrador," usmál se Simon na Daníka. "Ale hrozně líný. Jsou mu asi čtyři roky a nic neumí. Vlastně je to jen takový mazel."
Ema se mezitím chytila tématu o jednorožcích. "U Bradavic žijí jednorožci? Páni!" Zdálo se, že se do školy těší ještě mnohem víc než před chvílí.

V tu chvíli do lokálu přišli pan a paní Wilseovi a jakmile uviděli své děti přesně na tom místě, kde je nechali, zatvářili se přísně.
"To už jste se tak rychle vrátili, nebo jste ještě nevyrazili?" zajímalo pana Wilse.
Simon, který si rodičů vůbec nevšiml, úlekem nadskočil. "Jej, vy už jste zpátky?" vycítil, že má problém. "No, my jsme ještě nic nekoupili.... Zapovídali jsme se s budoucími spolužáky." Ze slušnosti ukázal na své tři společníky a modlil se, ať mu rodiče neudělají ostudu.
"Mami?" To se ozvala Ema, ovšem dočista jiným tónem, než Simon, totiž docela veselým.
Paní Wilseová se tvářila chápavě. "Dobrý den," popřála těm třem budoucím prvákům a laskavě se podívala na svého syna. Zjevně byla ráda, že si tak rychle našel kamarády. "Víš co? Ubytujeme se tady a nákupy dokončíme zítra, v klidu. Pořádně se tu podíváme, zajdeme na tu zmrzlinu... Jdeme to zařídit." A odtáhla svého manžela za loket k pultu. Museli dětem nechat přece trochu soukromí. Simon jí byl moc vděčný.

_________________

| +

"Cože?"

Carreen se na Edmunda na okamžik zadívala a přimhouřila oči, než si k sobě přitáhla sklenici s pitím a pořádně se napila. "Samozřejmě, že nejsou... ale u nás kouzelníků to chodí zkrátka takhle, nevím proč," přiznala se s milým úsměvem směřovaným chlapci a držela sklenici stále v malých ručkách u sebe. "Ano, ministra máme pouze jednoho a poté se ministerstvo dělí na jednotlivé odbory - například odbor pro uplatňování kouzelnických zákonů a pod to spadá spoustu dalších... hm, dalo by se to nazvat pododborů, jestli chápete, co myslím," pohlédla na chlapce a nakonec i na Emu, aby ta se necítila odstrčeně, "jako třeba zneužívání mudlovských vynálezů, nepatřičné užívání kouzel, a tak," pokusila se co nejvíce srozumitelně vysvětlit věci ohledně Ministerstva a zase se trochu pousmála.
Pak už se zájmem poslouchala debatu o upravování paměti, o létání, i hudebních nástrojích a domácích mazlíčcích. Carreen se na delší chvíli ponořila do ticha a pouze si se zájmem prohlížela své budoucí spolužáky, zatímco pomalu ucucávala džus ze skleničky a přemýšlela nad tím, kdo v jaké koleji asi skončí. Sice nikoho z nich tu moc neznala, ale odhadovat už mohla, takže se diskuse na chvíli stranila a promluvila, až když se začala řešit domácí zvířátka. "My máme doma jen rybičky," pronesla nevzrušeně, "hodně rybiček," dodala s cuknutím koutků. To bylo tak všechno, co k tomu řekla.
"To jistě," odvětila Edmundovi s potutelným úsměvem, než se hluboce nadechla, což bylo předzvěstí, že chce zase něco velmi důležitého říct, "ale přílišné snění zase není úplně v pořádku, nemyslíš? Odvádí to až moc pozornost od reality, která se pro vás potom může stát nekontrolovatelnou, a pokud se zamyslím nad tím, že-" v tom se zarazila a přísně semkla rty, malá a roztomilá vráska, která ji vždy naskočila, když se Carreen zamračila, se objevila mezi obočím. Nakonec trochu zrozpačitěle sklonila zrak ke sklenici a dopila její obsah. Zase se skoro zapomněla ovládat a chovat se jako normální dítě, ne jako Carreen Forlandová. Maminka ji vždy říkala, že by své vrstevníky neměla zahlcovat zbytečnými informacemi a fakty, protože to její vrstevníky nezajímalo a většinou je tím pouze vyděsila.
"Mí sourozenci?" rozzářila se z ničeho nic zrzavá dívenka. "Takže," narovnala se v zádech a podívala se na Daniela, sklenici odložila a začala pomalu vypočítávat na prstech: "Má sestra, Jeneth je ve Zmijozelu a jde do druhého ročníku, Newlyn je čtvrťačka a je v Mrzimoru, Tolbert je v Havraspáru a Robert zase ve Zmijozelu," vypočítala na prstech a trochu se zamračila, když nad tím tak přemýšlela. "Scarlett, která už vystudovala, byla v Mrzimoru, a Ubert byl v Nebelvíru, Ruslan byl taky v Mrzimoru a můj nejstarší bráška Marshall je moták, teď je v Americe a je... slavný," očka jí nadšením zazářila, když mluvila o Marshallovi, kterého naprosto zbožňovala, ale faktem bylo, že měla ráda všechny své sourozence, jen s Jeneth se opravdu nemusela, protože ta holka byla prostě divná. Jakmile do kotle dorazili Simonovo rodiče, Carreen si s hrůzou uvědomila, že tu stále čeká na Huberta a on nikde, trochu zmateně se rozhlédla po lokále, pochopitelně Wilsovi pozdravila a zrovna, když ti se rozešli pryč, otevřely se dveře a na prahu se zjevil vysoký, do jediného vlasu sytě zrzavý a zarostlý Hubert Forland, který byl oblečen celý v modrém a na hlavě měl mudlovskou kšiltovku. Chvilku hledat svou mladší sestru, a když ji našel u stolu stejně starých dětí, rozzářil se jako sluníčko.
"No nazdárek, sestřičko, koho pak tu máš? Čauky děcka!" zakřenil se na ně od ucha k uchu a se zájmem si je prohlédl, než zamrkal na Carreen. Ta se začala pomalu zvedat.
"Uberte! Až mamce povím, že máš více jak dvacetiminutové zpoždění, tak nebude ráda," na oko se na něho zamračila, starší muž se jen zasmál, a tak se Carr podívala po svých nových přátelích. "Takže se uvidíme v Bradavicích?" nadhodila, "nemáme sice velkou porcentuální šanci setkat se ve vlaku, když tam bude tolik studentů, ale naše šance se rapidně zvyšuje začátkem vyučování, když spolu budeme chodit na hodiny, takže se určitě uvidíme! Ráda jsem vás poznala," usmála se na všechny zvesela a obešla stůl, aby došla k Hubertovi, ke kterému zaklonila hlavu a spokojeně se na něho usmála, než se vydali společně pryč.

>>

_________________
♠ ♠ ♠ Carreen Forland

| +