>>>

Edmund slíbil mamce, která se sestrou byla naprosto fascinovaná kouzelnickou ulicí (kdo by nebyl), že na ni počká v Děravém kotli. Nepouštěla ho samotného ráda, ale když ona si Rebecca usmyslila, že se prostě musí jít podívat na ta létací zviřátka. Eddie byl naopak praktik, a věděl, že pro zvíře si může dojít příště, kdežto v místním hostinci by se měl porozhlédnout prvotně, vzhledem k tomu, že tu měl nějakou dobu před odjezdem do Bradavic bydlet, když to do Londýna měli z domova tak daleko. Táta se nemohl utrhnout z práce, a proto onu cestu odřídila mamka, která řízení nesnášela a jízda byla pro všechny tři pasažéry poněkud adrenalinovým zážitkem, každopádně teď tu byli, na té zvláštní uličce, do které se dostali právě přes hostinec, kam se nyní Edmund se zářivýma očkama vrátil.
"Dobrý den!" pozdravil mohutného hostinského zdvořile a ve vchodu smekl svůj oblíbený cylindr, který měl na hlavě i přes to, že venku byl dost velký pařák. Sako měl jenom přehozené přes ramena, aby se neřeklo, ale vzít si ho s sebou prostě musel, protože mu dávalo jakousi kouzelnou (teď už věděl, že ne doslova, protože kouzla opravdu existovala) moc a on se bez něj necítil ve své kůži. Zběžně se rozhlédl po lokále, na tváři jakýsi zasněný a fascinovaný úsměv, který se mu ještě rozšířil, jakmile spatřil ty čtyři děti u stolu (Simon&Ema, Daniel a Carreen), a s cylindrem pod paží k nim vyrazil. "Ahoj, doufám, že vás neruším, ale nejedete náhodou taky do Bradavic? Víte, té opravdické kouzelnické školy?"

_________________

Dan se nenechal ve svém odhodlání se seznámit zvyklat, ani když při jeho příchodu ta malá zrzavá pořád cosi brebentila. Chápal to tak, že vběhl do probíhajícího rozhovoru, a nehodlal se do něj vměšovat.
Se slovy "Děkuji," se Dan posadil k ostatním. Nezapomněl se na ně při tom děkovně usmát, samozřejmě. Když se mu oba jeho společníci představili, přinejlepším potřásli rukou, nezapomněl to okomentovat frází: "Těší mě."
"Jo, totiž, ano, do Bradavic pojedu poprvé," zopakoval Daník, aby případně nevznikla mezera v informacích, "nakupovat půjdu dnes nebo někdy příště, nemám to sem tak úplně daleko." Byla pravda, že až bude chtít nakupovat, zkrátka dojde na autobus a dojede si k nejbližší zastávce. Pěšky by se mu asi celou tu cestu jít nechtělo. To, co u něj představovalo při nákupech skalní problém byly peníze, protože nevěděl, kolik liber proboha může stát třeba taková hůlka, nebo kotlík, nebo další podivné položky ze školních potřeb.
"Mudlovského původu?" zeptal se a obočí mu podiveně vyskočilo o notný kousek výš. S tímhle výrazem se ještě nesetkal, ale horší bylo, že mu to první slovo znělo trochu.. handlivě. Co bylo mudlovského? To znamenalo, že Danova rodina neuměla kouzlit?
Následovnému vtipu, který Carreen považovala za vtipný, se Daniel nezasmál. Byl z jejího přístupu k těm, co nebyli čarodějové, trochu vedle.
"Ahoj," pozdravil Daník vřele dalšího příchozího. Docela se mu zamlouvalo to, že má hrozně pěkný cylindr, ale samozřejmě by to nahlas neřekl. "Ne, nerušíš, přisedni si," vybídl ho hned laskavě. Na to vstal a natáhl k němu ruku.
"Já jsem Daniel Sherwood, těší mě."
Pokud příchozí přijal místo, rozhodl se Sherwood obrátit na Simona a Carreen, oba kouzelníky, kteří se v tomhle světě asi vyznali, s jednou otázkou. Jednalo se o otázku, která se mu od minula honila hlavou.
"Nevíte, prosím vás, jak je to v kouzelnickém světě s penězi? Platí se librami, nebo..?"

_________________

Simona zaskočilo, jak je dívka na knihy háklivá. "Dobře," přikývl, "To jsem nevěděl, díky. Já jsem od něj nic nečetl. Deset let? Možné to je. Ale upřímně, kdo by zaplatil takovou hromadu peněz, kterou si šetřil přes deset let, za knížku? I když je od Sandáce, nebo jak se jmenuje." Pokrčil rameny, přesvědčen o své pravdě. Uvědomoval si, že musí zrzku štvát, určitě si o něm myslí, že je literární barbar a není daleko od pravdy, přeci jenom v životě četl asi jen dvě knížky, z nichž jedna byla plná dětských pohádek. Ema to o něm samozřejmě věděla, ale rozhodla se z kdoví jakého důvodu mlčet a neshazovat ho. Jistě za to bude něco chtít.
"Čistokrevný?" podivil se Simon. "Ne, nejsem." Na okamžik zaváhal. Byl natolik vnímavý, aby mu bylo jasné, že v téhle době není nejmoudřejší chlubit se mudlovským původem. Zpytavě si změřil Carreen i Daniela. Ti dva se mu nezdáli... jak to jenom říct.... zlí. Nevypadali, že by patřili k těm snobským čistokrevným kouzelníkům, co dělají v lidech rozdíly podle toho, jak "čistou" mají krev. "Moje mamka je mudla," rozhodl se říct těm dvěma pravdu. "Taťka je kouzelník. Vlastně už nejsou manželé...." zarazil se. Víc těm cizím lidem říkat nemusí.
Byl v docela podivném rozpoložení, téma o původu mu šlo proti srsti. "Mudla je člověk, který neumí kouzlit," vysvětlil zmatenému Danielovi. "Tví rodiče nejspíš jsou mudlové, viď? Nic si z toho nedělej, všechno se naučíš. Klidně ti pomůžu, chceš? Můžem jít nakupovat spolu...."
Nevěřícně vytřeštil oči na Carreen, která právě řekla ten nejhorší vtip, jaký za poslední dobu slyšel. Chtěl jí něco odseknout, pak si to ale rozmyslel a raději mlčel. Nemusela to myslet špatně. "Mudlové nejsou o nic horší, než čarodějové," nechal se slyšet. "Vlastně jsou mnohem lepší, než ti, kteří se jich štítí." A ano, řekl by to, i kdyby jeho mamka nebyla mudla. Z principu.
Nestihl o tom déle dumat, přišel k nim totiž další kluk, který vypadal na budoucího prváka. Simonovu pozornost upoutal jeho cylindr. Všichni tu byli tak elegantně oblečení, až se málem styděl za svůj hábit, který mu před odjezdem do Londýna vnutila mamka. A to chtěl jít ve svém oblíbeném vytahaném tričku a obyčejných černých kalhotách.
Hnědovlasý kluk o sobě už v úvodu nedal pochybovat, že je z mudlovské rodiny. "Ahoj," pozdravil ho Simon přátelsky. "Náhodou jedeme."
Daniel se hned jal představování, Simon nezůstal pozadu. "Já jsem Simon a to je moje sestra Ema."
Ema se na příchozího zářivě usmála. "Tak už si tu se mnou bude konečně někdo povídat?" zadoufala.
"To bys musela mluvit taky," odtušil Simon, který nechápal, kam jeho sestra dala hlas. Doma vykládá málem jen ona.
Simon se odhodlal konečně dopít svůj máslový ležák. Při Danielově otázce ho však vyprskl na stůl. "Pardon," omlouval se, vrhl temný pohled po své sestře, která se začala smát, a neobratně kapky setřel rukávem. Nedbaje toho, že se teď na něj všichni nejspíš dívají pohoršeně nebo znechuceně, se obrátil na Daniela. "Librami?" Jelikož jeho mamka byla mudla, věděl, o co se jedná. "Ne. Kouzelníci mají své peníze- svrčky, srpce a galeony. Jeden srpec dá za 29 svrčků a jeden galeon za 17 srpců. To si můžeš rozměnit u Gringotových," uklidnil ho. "To je kouzelnická banka," dodal. Pro jistotu.

_________________

| +

"Cože?"

"Například já," prohlásila bez zaváhání, když Simon nadhodil otázku, kdo by si koupil knížku, na kterou by šetřil deset let. "Vsadím se, že bude pouze pár výtisků, za pár let bude nesmírně cenná... když bych jí poté prodala - což bych mimochodem v životě neudělala, investice by se mi určitě mnohonásobně vrátila," pokračovala v tiché teorii o knížce a nakonec tu debatu hodlala hodit za hlavu, před tím Simona ale ještě velmi suše opravila: "Sanders," nesnášela, když někdo komolil jména známým lidem.
Když se k nim přidal další chlapec, Carreen se na okamžik zatvářila mírně udiveně. To do Bradavic necestovaly žádné dívky? Chvíli nad tou myšlenkou přemýšlela, tudíž si ostatní mohli užít chvíli klidu a ticha, které by nepřerušoval dívčin hlas, pak se však honem vzpamatovala a Edmundovi věnovala menší úsměv. "Myslíš školu čar a kouzel v Bradavicích?" ujistila se mírně s povytaženým obočím, jako by existovaly ještě nějaké Bradavice, a nakonec přikývla. "Samozřejmě," uculila se šťastně, jak ona se nemohla dočkat! "Věděli jste o tom, že existují i jiné školy? Pochopitelně ne zde v Británii," doplnila se a trochu omluvně se podívala na Daniela, který chudák ani nevěděl, kterými penězi se v kouzelnickém společenství platí, takže těžko mohl vědět, že Bradavice nejsou jediná kouzelnická škola na světě. "Ale do Francie by se mi cestovat nechtělo, mám Anglii ráda, i když-" zarazila se a podívala se po všech společnících a Emě, než si uvědomila, že se zase rozpovídala a tak se na chvíli schovala za skleničku a litovala, že si od Toma nevzala brčko, to by bylo totiž mnohem lepší.
"Ano, mudlovského... mudla je člověk, který není kouzelník a tudíž neumí kouzlit, a když máš oba rodiče mudly, tak jsi mudlovského původu, když máš třeba jen jednoho rodiče kouzelníka, tak jsi smíšeného... a pak tu jsou i čistokrevní, ale to už je úplně jiná kapitola," doplnila Simonovu odpověď a mávla rukou, protože tohle téma začínat nechtěla, ani tomu moc nerozuměla a ona si stejně myslela, že nezáleží na tom, jakého původu člověk je. Daniel to ale možná pochopil naprosto opačně, proto na něho hned vzápětí trochu vyplašeně pohlédla. "Není nic špatného na tom, že tví rodiče jsou mudlové... je dokonce několik případů, kdy kouzelníci jako ty byli mnohem lepší než ti, kteří se narodili v kouzelnické rodině," usmála se na něho povzbudivě a podívala se po ostatních, protože se zdálo, že se tak trochu zamotala do té záležitosti s původem svých budoucích spolužáků. K Simonovi pouze ledabyle mávla rukou, nemyslela to samozřejmě zle. Ale bylo zvláštní, že znal nějakou čistokrevnou čarodějku, když sám čistokrevný nebyl. Carreen znala jen jednoho čistokrevného kouzelníka a tím byl její otec, o jeho původu ale měla zakázáno mluvit a nikdy moc dobře nechápala proč. "Jsem Carreen," zamrkala ještě na Edmunda, kterému se zapomněla představit, a pak už stočila pohled k Emě, která seděla tiše vedle svého bratra a ani nedutala, zatím. Když se poté ozvala, kdo se s ní začne bavit, Carreen se pochopitelně ujala slova. "A kolik ti je let?" zajímala se, "půjdeš taky do Bradavic až vyrosteš?" usmála se s nakrčeným čelem. Co se týkalo té Danielovy otázky o penězích, naprosto ho chápala a proto vrhla pohoršeným pohledem po Simonovi, když vyprskl smíchy. Byla připravená Daniela se vším obeznámit, ale Simon to ke Carreenině zklamání stihl dříve, a tak pouze přikyvovala. "Přesně tak."

_________________
♠ ♠ ♠ Carreen Forland

| +

"Díky," usmál se Edmund na Daniela, který mu podával ruku, a tak mu ji pevně stiskl jako pravý slušně vychovaný mladý muž a přihodil své: "Edmund Selby, taky mě těší."
"Jo, přesně tu," přikývl vesele na Carreenin upřesňující dotaz, a pak šokovaně otevřel ústa. "To jako že je na světě víc kouzelníků?" podivil se a ani se nesnažil skrýt, jak je z tohoto nově nabytého poznání k uvytržení. I když vlastně to bylo celkem logické, vzhledem k tomu, kolik na světě chodilo lidí - těžko se mohly kouzelnické vlohy vztahovat pouze na Velkou Británii. Ale stejně to bylo totálně bezva! Pak už z těch dětí, evidentně zkušenějších a více znalejších začaly padat neznámé pojmy, jako napřiklad slovo mudla a přídavné jméno mudlovský. Carreen jim to vzápětí objasnila, a tak se Edmund dozvěděl, že je mudla, stejně jako celá jeho rodina. Ale co to bylo, takový mudla? "Proč se nám říká mudlové? A jak se liší čistokrevní a nečistokrevní kouzelníci - není to prostě jedno? Chci říct... všichni umíme kouzlit - tedy prý, aspoň ten dopis to tvrdil - takže jsme na tom všichni stejně, ne?" zeptal se poté a přemýšlivě nakrčil obočí. Neměl ani ponětí, že v kouzelnickém světě nedávno vypukla válka za čistokrevnost a že míšené děti s tím měli problémy. Zatím se upřímně ani pořádně nevzpamatoval z toho, že je opravdický kouzelník.
Když pak po Daníkově dotazu Simon vyprskl smíchy, Eddie se pobaveně pousmál a spokojeně pokýval hlavou, protože s kouzelnickými penězi byl již obeznámen v té famózní bance, kde se před chvílí s mamkou a sestrou stavovali. "Pracují tam takoví malí mužíčkové, co vypadají jako skřítci," řekl poté Danielovi a přátelsky se na něj usmál. Vypadalo to totiž, že Daník je na tom úplně stejně jako on a narozdíl od těch druhých dvou dětí o kouzelnickém světě ještě donedávna neměl ani šajn. "Můžu se ještě na něco zeptat? To dopisy normálně nosí sovy? Jakože pořád? Protože jestli jo, tak mamku asi trefí. Mimochodem, může se z Bradavic psát domů?" obrátil se poté s dotazem ke Carreen a Simonovi. Následně se usmál na Simovu sestru Emu, ale jiné dotazy, než ty, které na ni vypálila Car, ho nenapadly. Na to, jestli ji baví třeba fotbal, se jí mohl ptát asi těžko.

_________________

Daník byl z celé té politiky kolem krve a původu kouzelníků úplně vedle, a to chudák ani nevěděl, jak se to opravdu má. Neměl ponětí, co znamená "být čistokrevný" a ani netušil, proč Simon tak těžce říká to, že jeho maminka je mudla. Sherwood na tom nic špatného neviděl - vždyť berte to tak, lidí co neumějí kouzlit musí být na světě drtivá většina, když o těch co to umí nikdy neslyšeli.
Když mu Simon nabídl, že mu pomůže se vším, jak řekl, Daník mu poděkoval. Ale stále byl trochu zaražený z toho, že kouzelníci otázku původu asi docela řeší. Jistě, říká se že krev není voda, ale...
Když se Carreen rozpovídala o tom, že existují i další kouzelnické školy, Daníka to docela zaujalo, stejně jako Edmunda, jak se příchozí představil. Doposud jakoby věřil, že čarodějové tvoří malé uzavřené společenství, jak to vypadalo i z toho, co tu dnes vyslechl. Šel z toho na něj prostě takový ne dost opodstatněný pocit, že se kouzelníci mudlů straní. "Takže kouzelníci žijí všude... například i v Africe, Asii a tak? Chci říct, i v těch... exotických státech?" zavrtěl hlavou při té představě. Jistě, v pralesích právě v Africe přece žili šamanové, to ví přece každý.
Edmund byl také z mudlovské rodiny, nebo jak tomu Simon a Carreen říkali. Docela sice nechápal, proč ho utěšují, že není nic špatného na tom, že jeho rodiče jsou mudlové. On na tom rozhodně nic špatného neviděl. Jeho maminka byla perfektní a uměla nádherně hrát na housle, a kolik kouzelníků ostatně hrálo první housle v orchestru. A tak jako jeho tatínek určitě žádný čaroděj nepsal...
Na chvíli byl Daník mimo realitu, když v hlavě tak přemýšlel, až to nedávalo smysl.
"Podle mě je to snad jedno, odkud kdo pochází," podpořil Edmundova slova, "mělo by jít o to, kdo co umí, ne? Tak je to i v normálním světě - ve společnosti stoupá ten, kdo se snaží a umí." Nutno podotknout, že tohle byla jedna z rad o světě, kterou Daník dostal od rodičů a nepocházela tak docela od něj. Ve svém věku si nepřipouštěl to, že lidé zkrátka pasou po penězích a nejsou při tom zdaleka vždy čestní a poctiví.
Sherwood se cítil trochu uražený z toho, když Simon vyprskl nad jeho otázkou ohledně peněz. Na tom totiž rozhodně nebylo nic směšného, bylo to docela důležité. Přesto mu světlovlasý chlapec odpověděl.
"Ano, jistě," přikývl pak, a snažil se seč mohl si to zapamatovat. Takže kouzelníci byli jako v jiné zemi, měli jiné peníze. Ale ty podivné názvy, galeony, srpce a cvrčci....
"Ta banka... Ta je také na Příčné ulici?" zeptal se Daník ještě dodatečně. Malé slečně už neměl co říct, protože jestli byl kopýtko v komunikaci s vrstevníky, tak s mladšími na tom byl snad ještě hůř. Zato ho zaujala Edmundova otázka. Tenhle chlapec mu byl sympatický - bylo to pro něj všechno nové (byl také z mudlovské rodiny, jak se dozvěděl) a navíc byl slušně oblečený. Třeba Simon na sobě měl takový ten podivný háv, co viděl na kouzelnících v Kotli už minule.
"Sovy? To u kouzelníků nefunguje pošta nebo něco takového?" zakroutil nevěřícně hlavou. Totiž, dopisy se přece musí někde třídit, vybírat a tak podobně.. A navíc, kde vezme sovu, aby mohl rodičům psát?

_________________

"Jasně, Sanders," opravil se Simon a doufal, že tentokrát vyslovil to jméno správně. Tohle byla Carreenina parketa.
"Jasně, je jich spousta," přidal se k dívce. "Kouzelníci nežijí jen v Británii. Jsou po celém světě. Myslím, že i v těch exotických státech." Zamyslel se. Nebyl si tím jistý, ale usoudil, že neexistuje důvod, proč by tam nemohli nějací kouzelníci být.
"Čistokrevní kouzelníci nemají v rodokmenu ani jediného mudlu," odfrkl si Simon pohrdavě. "Samozřejmě, že v tom není rozdíl," souhlasil s Edmundem, "ale jedno to není. Tedy, jistým kouzelníkům ne." Dál už to rozebírat nehodlal. Koneckonců, věděl jen to, o čem se mluvilo doma, hlouběji do celé té věci neviděl.
Překvapeně se otočil na Daníka. Kdo umí, umí. "Máš pravdu," usmál se. "Když jsi třeba výborný ve famfrpálu, to je kouzelnický sport, můžeš hrát za Anglii závodně. Nebo když umíš skvěle hrát fotbal. I když by to nebylo moc fér vůči mudlům. Stejně by se měly zavést čistě kouzelnické fotbalové týmy a hrát mezi sebou...." Uvědomil si, že značně odbočil a omluvně se usmál.
Viděl Danovu snahu si ty složité počty s penězi zapamatovat. "Neboj, to si zautomatizuješ," ujistil ho. "Stačí jedny nákupy na Příčné a už ti to nepřijde." Teď si připadal trochu trapně za to, že se mu smál. Je přeci jasné, že nemůže vědět, jak to v kouzelnickém světě chodí, když vyrůstal mezi mudly. Aby Simon ulevil svému svědomí, vytáhl z kapsy hrst mincí a ukázal je Daníkovi. "Tohle je galeon. A tohle svrček. Srpců mám nejvíc, chceš si nějaký půjčit?"
"Sovy?" podíval se na Edmunda. "Ty jsou nejčastější. Jasně že můžeš psát domů. Ve škole jsou prý sovy, které můžeš s dopisem poslat. A klidně tam můžeš mít i svou, když budeš chtít. Tu si koupíš taky na Příčné, ve Velkoprodejně Mžourov."
Ema si teď chlapců vůbec nevšímala. Radostí bez sebe, že s ní někdo komunikuje, si přisedla blíž ke Carreen. "Je mi sedm a čtvrt," oznámila jí důležitě. "A do Bradavic půjdu. Za čtyři roky. A koupím si sovu. Pojmenuju ji Princezna a bude to taková ta velká šedá. Chtěla bych být v Havraspáru, jako dědeček. Mamka říká, že bych mohla být prefektkou, protože Simonovi to prý nehrozí." Holčička se rozpovídala a už bylo téměř nemožné ji zastavit. Leda jí koupit nějaké cukrátko. I když to by zabralo jen na chvíli.

_________________

| +

"Cože?"

"Samozřejmě," odkývala Carreen Edmundovu otázku, takže si hned vzápětí bystře uvědomila, že chlapec pravděpodobně také bude mudlovského původu a tudíž o světě kouzelníků nic nevěděl. Jako v případě Daniela, s Edmundem tak trochu soucítila, protože ona byla představou, že dostane dopis a v něm bude seznámena s tím, že umí kouzlit, naprosto vyděšená. Navíc v téhle nestálé době... nebyla si jistá, zda to byla nějaká výhra, být teď kouzelníkem. Výjimečně si však nechala názor pro sebe, na Edmunda se pouze chápavě usmála. "Bylo by to hrozně nespravedlivé a nepraktické, kdyby byli kouzelníci pouze v Británii, nemyslíš?" pozvedla k němu obočí a stočila se k Danielovi a mírně přikývla. "Ano, jednou jsem četla o škole v Japonsku, pak jsou ty známější v Evropě - Krásnohůlky ve Francii, přesněji velmi blízko Pyrenejí, a pak je Kruval, to by měla být chlapecká škola a je někde na severu Evropy. Nemá zrovna moc dobrou pověst, ale Tolbert - to je brácha, tam vždy chtěl studovat... nevím proč, asi protože má rád tu černou magii," zamyslela se nad tím, když zahrnula své - snad už přátele dalšími informacemi, které měla načtené a získané ze svých oblíbených knížek. Tím snad předešla i dalším otázkám, kterým by musela se Simonem čelit vzhledem k tomu, že Daniel s Edmundem toho moc o kouzelnickém světě nevěděli. Přikyvovala na Simonova slova, s kterými se ztoťožňovala a sem tam se s pobaveným uculením podívala po Danovi s Edmundem, protože ji připadalo zkrátka neuvěřitelné, že nic z toho všeho, co považovala za normální, neznali. "Čistokrevní jsou zkrátka taková aristokracie, něco jako šlechta u mudlů," doplnila Simona s mírně zkřiveným obočím, nebyla si svými slovy úplně tak jistá, ale nahlas je zpochybňovat nehodlala. Víceméně, podobalo se to šlechtě, to prostě muselo stačit. Carreen to odjakživa tak vnímala. "Čistokrevní jsou už poměrně vzácní, těch pravých čistokrevných rodů je o proti ostatním kouzelníkům málo... takže si pochopitelně snaží udržet čistokrevnost a jsou na svůj původ velmi hrdí," vysvětlila, proč by měl někdo řešit původ své rodiny a nakonec nad tím ledabyle mávla rukou, protože měla pocit, že to pro oba chlapce musí na začátek být velmi složité téma - bylo tolik věcí, které bylo důležitější pro začátek znát! "Jsem zvědavá, jestli v ročníku někoho čistokrevného mít budeme," neodpustila si ještě, protože byla doslova zvědavá na to, jak se takoví lidé chovají, jak žijí a podobně. Otce v životě nepřemluvila k vyprávění, o čistokrevných zkrátka neměla představu, věděla pouze jedno... většinou byli bohatí, hodně bohatí.
"To jsou skřeti, ty mužíčku," opravila Edmunda přísně, když začal mluvit o bance. "Ano, ta banka je na Příčné na ulici, kousek odtud," usmála se k Danielovi a zase velice neochotně přenechala prostor Simonovi, i když by ráda chlapcům vše vysvětlila sama - kdo jiný by to věděl lépe? Nakonec si však začala pouze uhlazovat dlouhé, zrzavé vlasy a jedním uchem naslouchala Simonovi, připravená ho ihned opravit, kdyby se spletl. "Do Bradavic si ale nemusíte kupovat pouze sovu, i když je pochopitelně nejvíc praktická. Můžete si pořídit i žábu, krysu nebo kočku... ostatně, to máte napsáno v dopise, který vám přišel, ne?" pohlédla na oba chlapce a nakrčila obočí.
Pak už Carreen poslouchala malou Emu, na kterou se zářivě usmála, což chlapcům za celou dobu nevěnovala, zato na dívku se dívala o poznání jinak. Očividně se s ní snažila soucítit, když tu byla tak sama v přítomnosti starších dětí. I když Carreen to nikdy nevadilo, byla zvyklá být se staršími, i mladší, však měla jedenáct sourozenců. "Do Havraspáru bych chtěla také," přitakala a letmo střelila pohledem po Simonovi, když se Ema zmínila o tom prefektství. "Také si myslím," zašeptala tiše pobaveným hlasem tak, aby to Simon neslyšel a stočila se zpět ke svým budoucím spolužákům.

_________________
♠ ♠ ♠ Carreen Forland

| +

"To by asi bylo, no," přitakal na to, že by bylo nefér, kdyby kouzelnické schopnosti měli jeno lidé z Británie, a usmál se na Carreen. "Takže ona existuje jak dobrá, tak špatná magie? Jako v pohádkách?" chytil se poté nadšeně jejích posledních slov. Carr a Simovi to muselo připadat jako banality, ale pro Edmunda bylo všechno totálně nové, a i když mu jich bylo líto, že s ním a s Dannym musejí mít tolik trpělivosti, hodlal se toho od nich dozvědět co nejvíc. Vždycky bylo dobré vědět, do čeho jdete, žeano.
Nebyl si tak úplně jistý, že to, co tvrdí Daník, je opravdu pravda - protože jeho rodiče se oba snažili a uměli, ale nikdy jim to k vysokému společenskému postavení nebo nadmíře peněz nepomohlo - ale byl ještě příliš mladý a příliš nadšený se o tom nově objeveném světě kouzel dozvědět co nejvíc, takže to déle neřešil. "Aha," odvětil potom velmi inteligentně, když jim Sim s Carr objasnili, jak se to má s čistokrevnými rody. Pokud měla Carreen pravdu a bylo to něco jako šlechta, pak ty jejich děti jistě musely být rozmazlené a povýšenecké, tedy nic, o co by Edmund jevil nějaký větší zájem. Jistě, mohly být v lecčem zajímavé, ale podle něj si prostě všichni lidi na světě byli rovni a tečka.
"Ten...fofrpál...? Je to nějak podobné nějakému normálnímu sportu? Teda, jakože mudlovského," zeptal se poté a zvědavě se zadíval na Simona, který projevil zájem o kouzelnický fotbal. "Ty hraješ fotbal? Mimochodem, nevíte, jestli je v Bradavicích taky tělocvik? Nebo normální hodiny, jako v naší škole? Nebo se budeme učit úplně jiné dějiny, a tak?" dodal a přeletěl pohledem mezi Carreen a Simonem, načež zakotvil u Daniela a kamarádsky se na něj zazubil. Tohle byla prostě paráda! Už se nemohl dočkat, jak ta nová škola bude vypadat, kdo v ní bude učit, a vůbec.
"Co já vím? Třeba to mohli být i trpaslíci," opáčil poté na Carreeninu přísnou opravu a pokrčil rameny. Vypadalo to totiž, že Carreen je jednou z těch vševědoucích holek, co se rády vytahovaly.
"A nejsou ty sovy teda drahé? Ten obchod už jsem viděl, mamka se sestrou se tam šly podívat," zeptal se opatrně, protože věděl, že rodiče za něj nemůžou moc utrácet. A v tom dopise se psalo, že potřebují kouzelnickou hůlku a školní uniformu, a to jistě nebudou levné záležitosti. Nemluvě o kotlících a učebnicích. "Jo, tohle všechno tam bylo. Mimochodem, jsou ti mazlíčci k něčemu vyloženě potřební, nebo je mít vůbec nemusíme?" přikývl na Carreenin dotaz, načež se snažil nepřipadat si jako totální idiot. V tom dopise přece bylo jasně napsáno, že si mazlíčka přivést můžou, ne že musí.
"Havraspáru? Co je to? A to druhé...prfekt?" dotázal se poté a nechápavě zamrkal na Emu, která se parádně rozpovídala. Pomalu se mu ze všech těch nových pojmů začínala motat hlava.

_________________

Daníka popravdě řečeno představa, že kouzelníci jsou opravdu všude a normální lidé o nich nevědí, velmi zaujala. Vždyť tím pádem jich muselo být hodně, a ne jen těch pár podivínů v Londýně!
"Ale když je kouzelníků tolik, jak to, že o nich lidé nevědí?" přednesl svou myšlenku nahlas. Bylo jisté, že trpěliví Simon a Carreen, eventuelně jeden z nich s doplněním od druhého, mu odpoví. Danny jim za to byl vděčný, protože si uvědomoval, že v tomhle světě asi docela plave. To všechno musí před odjezdem do školy zjistit!
Potom neméně nadšeně vyslechl Carreenino krátké povídání o kouzelnických školách. "Černou magii?" podivil se nahlas Daník nakonec. Toto krátké podivení doplnil Eddie svým dotazem, a Sherwood dychtivě čekal na odpověď. Tohle byla jedna ze vzácných chvil, kdy se plně soustředil na rozhovor a odložil svou, ehm, částečnou strnulost.
Ohledně dovysvětlení toho, jak se vlastně mělo s čistokrevnými kouzelníky, Daník chápavě přikývl. Bylo to něco jako z tatínkova románu. A o tom už něco věděl. "Dobře, třeba jako rody ve středověku," doplnil si souvislost. Zdání klame - žádný znalec historie samozřejmě nebyl a celý román svého otce také nečetl, ani jednu jeho verzi.
Když Simík potvrdil Daníkovo "Kdo umí, umí", akorát mu tím přivodil do hlavy další otázky. S otázkou na ten fanforál ho předběhl Edmund, tak se ale Danny chytil něčeho jiného.
"A vy si koupíte sovu, nebo nějaké jiné zvířátko?" zeptal se zvědavě. Popravdě ten dopis sice četl vícekrát, ani jednou však příliš pozorně, a tak s nějakým živočichem do školy nepočítal. Nebo aspoň s tím, že si ho bude kupovat.
"Ne, to je dobré, děkuji," ujistil Simona, který mu ukázal peníze. "Než půjdu nakupovat, zajdu do té banky." I když představa, že tam jsou podle Carreen opravdoví skřeti ho docela znervózňovala. Všechno to bylo moc jako z pohádky.
"Co je to Havraspár? Nebo, proč byste se tam chtěly dostat?" zeptal se dívek, které navázaly hovor. Ohledně malé Emy byl stále rozpačitý, protože byl v tu chvíli rád, že kloudně hovoří s ostatními, budoucími spolužáky. Chudák, musí toho ještě tolik zjistit!

_________________