Neušel ji nejistý tón dívek, které ji také pozdravily. Chviličku se na ně tázavě dívala, poté si začala kontrolovat oblečení. Určitě si usmyslela, že má nějakou skvrnku na oblečení či na obličeji. Naštěstí nic nespatřila, co by ji kazilo vzhled. Přepadla v rozpacích, jakmile se ta energická dívka (Gweeny) zmínila o Mistrovství. Stále se za svůj čin styděla. „Ráda se s vámi sednu,“ odvětila ji. Pro tentokrát si nepřála být po celou cestu do Bradavic sama. Jistě, měla by sice za společníka Elyssu, ale ta by místo slov mňoukala a žadonila o krmení. Přítomnost Avril ji natolik potěšila. Ráda ji opět viděla. S radostí na jejich setkání vzpomínala.
„Těší mě, jmenuju se Aniyah,“ ze zdvořilosti se taktéž představila. Reflexivně se otočila, když se za ní ozval vzdálený hlas. Byl to její otec, který ji v chumlu hledal. Zamávala a zvolala: „Tatííí, já jsem tady!“ Po chvilce se pan Harris vynořil z davu a přišel k dceři vstříc. Klekl se na koleni, aby ji mohl obejmout. Aniyah položila hlavu na otcovo rameno a oči ji začaly pálit. Slibovala si, že nebude brečet. Pokud se zhroutí, nebude si ji už chtít do Bradavic. Bude chtít zůstat s otcem. „Hlavně nezačni plakat, Aniyah,“ zašeptal ji do ouška. Nakonec Aniyah takový tlak nevydržela a z očí se jí vyhrkly slzy. „To opravdu nemůžeš jít se mnou?“ ignorujíc, že ji mohly sledovat dívky. Pan Harris se zvesela zasmál a vzhlédl ji do očí. „Hlavně naší rodině nedělej ostudu. A nezapomeň nám posílat o tom, co se děje. Především já si rád zavzpomínám na dobré časy v Bradavicích.“ Aniyah přikývla a setřela si z očí slzy. Otec ji políbil na čelo a vyvedl ji k vlaku. Aniyah se zastavila u dveří. „Tati? Mohl by si za mě pozdravit i mamku?“ vyhrkla slova, která ji nyní tížila. Otec přikývl a vyhrabal z kapsy váček s penězi. „No jo, taťka by málem zapomněl. Chtěli jsme Ti je dát už doma, ale byla jsi příliš nedočkavá,“ s těmito slovy ji váček podal. Aniyah si vzala váček a odešla za dívkami.

Poslední kupé ve vagónu D

Cestou do posledního kupé ve vagónu D si všimla svých zavazadel, které jen na chvíli odložili než si Aniyah mohla najít místo na sezení. Zatáhla svá zavazadla k poslednímu kupé, kde se už dívky usadily. Zatáhla kufr s klecí do kupé a s námahou je uložila na místo, kde by jim nepřekážely. Při pohledu na Nisaru si vzpomněla na Elyssu. „No, pojď ven, nezbedo,“ otevřela klec se svým mazlíčkem. Jakmile Elyssa vystrčila hlavu z klece, Aniyah si ji vzala do náruče. Usadila se vedle Avril. Elyssa ji ihned vyskočila z náruče a přiblížila se k Nisaře. Elyssa tázavě na Avriliinu kočku zamňoukala. „Ještě, že je prodávají. Nevydržela bych během cesty, přežívat jen na chlebu s šunkou,“ poznamenala a nad představou se otřásla.

_________________

"Jé, Ahoj Brook" Pozdravila Angela a schodila Addictise z klína, takže na ni teď z podlahy syčel a prskal, Nebelvírka si však zřejmě navykla tento jev ignorovat. "Jisstě, že je tu volno, možšná až trochu moc" Řekla a kopla do kufru, aby ho dostala alespoň trochu pod sedadlo na kterém seděla, protože do teď ležel div ne v uličce. "No, až na mistrák v Peru a lamy nic moc, teda... ale cso ty? Zase jsi ssurfovala?" Zeptala se s úsměvem. Z kapsy koženkové bundy vytáhla hůlku ze světlého dřeva, jejíž konec, na kterém ji normální lidé drželi, zdobená vyřezávanou hlavou jednorožce. "Ale kouzslit doma je fakt super..." řekla a zatočila si s hůlkou mezi prsty.
Jakmile strčil Zack hlavu do kupéčka, Angela se na něj usmála "Jassně, sníme tě zaživa, ale jestli to chceš riskovat..." Řekla směrem k Zackarymu a šibalsky na něj mrkla. Samozdřejmě to nemyslela vážně, jen ho chtěla trochu poškádlit. "Tak co, už se připravuješ na OVCE? Půjdeš je zase zkusit přepít?" Zeptala se blonďáka když si sedl. "A co ty a prázdniny?" Opět směrem k Zackovi, ale ne že by mu projevovala nějak moc pozornosti, nebo ano?
Pak k nim ale přistoupila i Mallory, což byla opět stejně stará studentka jako Angela, ale Zmijozelské koleje. "Jo, řekla bych, že můžeš" Přikývla Angela a když se Mallory nedařilo dostat kufr nahoru nad sedadla, hnědovláska vyskočila na nohy. "Chceš pomoct?" Zeptala se Mallory a kdyby jí to dovolila, tak by jí rozhodně pomohla, protože dvě ikdyž holky už tam ten kufr kurňa dostat musí, ne?
Vlak se dával pomalu do pohybu a při nějakém cuknutí vlaku Angela těžce dopadla na sedadlo, kde zůstala ležet její hůlka, bylo jediné štěstí, že mezitím hůlka zapadla do škvíry mezi sedadlem a opěrkou zad. Opět na cestě do Bradavic, naposledy jako student...

Amarilla, Willie, Flavi, Seth, Sutton

"Willie! To je roztomilý! Je to takový... fluffy jméno, jako od plyšáka!" Vesele rozhodí rukama a zazubí se. "Hele, klídek holka. Já mám v tomhle dlouholetou praxi," zavlní obočím, "mě jen tak dech neuteče. Fakt. Věř mi. Na mou dokonalou duši." Zazubí se a udělá dvěmi prsty na srdci křížek, jako že přísahá na vlastní život. Na to se oba se Suttonem vyjeveně podívají na Flaviho a pak na Willie, pak zase na Flaviho a chvíli to vypadá, že ti dva předvádí dokonalou synchronizaci. Tedy do chvíle, než to Amarilla neudrží a vybuchne smíchy, Sutton to raději drží, aby svým pobavením křehce vypadající Willie náhodou neurazil. Zároveň je ale zvyklý držet basu s Am a proto se tiše uchechtne. "Vysavač mě nikdy nenapadl! To je geniální!" Zatetelí se radostí nad tím, že už narazila na dvě divné holky, jednoho růžového miláčka a dokonce i geniální veverku! Nevinnou, těžce vyděšeně vypadající veverku, uhm. No a mezitím, co Amarilla takhle uvažuje, do konverzace se vloží její jindy celkem tichý společník. "Víte, někde jsem četl, že pro kouzelníky je to jako chození. Velká většina se to naučí a jde jim to, jakž takž, někteří jsou v tom dost dobří a pak hrajou ten Famfrpál, ale najdou se i tací, kterým to nejde vůbec." Usměje se a vyvalí svá štěněcí kukadla na Willie a Flaviho. "Ať už je to tak či tak," ozve se zase Amarilla, "Já to zkoušet nebudu. Nechci riskovat, že bych se zranila." Uculí se.
O chvíli později už se vlak dává do pohybu a Amarilla vyhrabe hůlku, zamáchá s ní a uculí se. Než však stihne popsat, co je její hůlka zač, do kupé se přimotá další osoba - tedy, kluk. "Merloun je jako… Ten týpek s tou super modrou čapkou co dělá v tom pořadu pro malé děti ty šaškárny a počítá do pěti? Toho jsem nikdy neměla ráda. Vždycky mě štval ten klobouk..." Zazubí se na Setha, jako by ho kdo ví, jak dlouho znala a pak zase máchne hůlkou. "No, kde jsem to... Jo. Moje hůlka je s něčím krvavým, nějaká krvavá něco, co já vím. A prej v tom je vlas, což je na jednu stranu super, ale na druhou pěkně nechutný. Hrušky mám ráda. Teda jako ovoce celkově, teda, myslím. Mám ráda hrušky? Ten kus dřva co má dělat zázraky mě fakt mate…" Otočí se na Suttona, když se na to jen pobaveně uculí a pokrčí rameny. "No jo. To je jedno. Seth? Znala jsem kocoura, co se jmenoval Seth. Ale myslím, že ho ta paní nechala v letadle a to letadlo pak letělo kamsi do Karibiku nebo tak něco, co já vím kam lítají soukromý letadla..." Povzdechne si, načež se opatrně praští přes čelíčko a povzdechne si. "Vidíte? Už z vás začínám být zmatená, moc mluvíte." Jo, to říká ta pravá. "Málem bych zapomněla. Jsem Amarilla. Stačí Am. Jo a ta košile je více než pěkná, je přímo úžasná! Ale těší mě." Rozhodí znova nadšeně rukama a vrhne na Flaviho takový ten polo vydíračský pohled, jako by se snažila Flavouše přimět k tomu, aby její tvrzení potvrdil. "Ty už máš hůlku, Sethe?" Obrátí svá hnědá očka na neznámého Setha a zamrká, jako by čekala, co z něj vypadne ale než mu dá prostor, aby mohl pořádně odpovědět, už se zase zabývá něčím jiným. "Jinak je ale Seth hezký jméno, Willie má pravdu. Není tak roztomilý jako Willie nebo Flavi, ale ne každý musí mít jméno jako načechraná veverka. Teda jako... já mám ráda načechraný veverky, že jo?" Obrátí tázavý pohled na Suttona, který váhavě přeměří pohledem první Setha, pak Willie, pak Flaviho a když usoudí, že je všechno v pořádku, kývne. "Myslím, že ano, Princezno." Usměje se a obejme ji rukama kolem pasu, poposedne si a pak ruce zase stáhne. "Okey. Protože začínám být mírně zmatená, protože jedeme do Bradavic a já určitě něco zapomněla doma a slíbila jsem tátovi, že nebudu dělat ostudu a nebudu panikařit a tak, jinak mi prostě toho koně nekoupí, zůstanu na vždy jen s poníky, ale to pros-" začne nahlas přemýšlet a tak trochu ji přepadá taková ta šílící nálada, když se blíží něco strašně vzrušujícího, naštěstí ji hned přeruší Sutton, který jí přímo do pusy opatrně zastrčí kousek čokoládové sušenky a nabídne mlčky i ostatním - tím pádem dá konečně zbytku kupé možnost promluvit, aniž by jim Amarilla skákala do řeči. A stejně jako Sutton nedočkavě upře zase svá očka na Willie a Flaviho, Amarilla pohledem zkoumá ne jen kupé, ale hlavně Sethovu kštici.

Po chvíli ticha z její strany jí to nedá a ozve se znova. "Hele, bez urážky, fakt, ale ty máš fakt hustý vlasy. Teda jako ne hustý tak hustý, ale hustý jako krutý, hostokrutý, vždyť víš…" Vypadne z ní a pak začne porovnávat pohledem vlasy Flaviho a Setha tak hezky na střídačku a tiše k tomu občas přibere i Willie. „Suttone, proč nemám sovu?“ Zašeptá když zůstane fascinovaně hledět na ty dvě sovy. „Willie, jak se jmenuje?“ Trhne hlavou k její sově. „Princezno, ty ale máš sovu. Přeci ti jich otec koupil šest…“ Zamručí Sutton tiše a opře hlavu dozadu, přivře oči a očividně se chystá ke spánku. Holt ne každej má buňky na cestování.

Mimo herně:
He he, miláčci, fakt sem se snažila reagovat na všechny, nikdo si nic neberte osobně, za to mů-že Amarilla. A jo, je to zmatený, protože Am je prostě až moc nadšená.To je záměr, ne neschopnost pisatelky

_________________

#800000

I will kill your friends and family, to remind you of my love!

"To by od vás bolo neskutočne milé, pani Olssonová. A vlastne by tiež nebolo na škodu spoznať rodičov Ezrovej kamarátky," usmiala sa pani Delijahová vďačne. Chvíľu sa pohrabala v taške až nakoniec vytasila drobnú vizitku s jej menom, adresou a telefónnym číslom. "Niekedy mi zavolajte. Budem rada," pousmiala sa a vtiskla pani Olssonovej vizitku bez toho, že by sa vôbec zamyslela či čarodejníci vôbec majú telefóny. "Ezra? Miláčik?" zavolala na synátora pričom sa mávnutím ruky snažila upútať jeho pozornosť až sa jej to nakoniec aj podarilo. "My už s Ali pôjdeme dobre? Drž sa kamarátov, buď dobrý a pravidelne píš!" Vtiskla Ezrovi pusu, potom ho obe objali a keď sa rozlúčili, ženy rodu Delijah odišli. "Tento rok je pohár náš. Máme najlepší tým," pritakal Ginger na metlobalovú tému. Úsmev ho však rýchlo prešiel. "No to záleží na tom, čo považuješ za blonďavé a maličko na hlavu," nevinne sa zazubil a hodil na Ginger pohľad, ktorému sa dalo len ťažko nepodľahnúť. "Povolíš už, prosím, to zápasnícke zovretie? Kde si sa to pre Pána naučila?!" zabedákal potichu lebo nechcel vyzerať ako troska, čo sa nechá zbiť ženskou. "Ale veď sme kamaráti! Stretli sme sa Arianu len náhodou a prikmotril ju k nám jej strýko. Vôbec nič sme s tým nemohli robiť. Ani ona, ani ja." Prikývol dôležito na vlastné slová a zadíval sa na Ginger, aby mu z hĺbky duše mohla vyčítať, že hovorí pravdu. "Vďaka.." oddýchol si, keď Ginger jeho ruku konečne prepustila zo zveráku. "Lamy som videl aj ja, nechutné ako pľuvali. Ale trpaslíci? Bomba, Arsen!" zvolal závistlivo. Pozdravil Tess a potom sa k ním prihnalo to malé oranžové tornádo. "Tvoj brat sa asi riadne nudí, čo?" nechápavo krútil hlavou nad tou mapou. Jemu by sa také niečo robiť veru nechcelo, nie že by to vôbec dokázal. "Um... díky." Prevzal si svoj odznačik Pikantného pikulíka a vložil si ho do vrecka. Každopádne na okamih sa uznalo pozastavil nad tým zvukovým vybavením odznačikov. Ten kto to vymyslel musel byť isto hlavička. "Maj sa krpec!" Mávol Pípe a potom sa rozlúčil aj s Ginger. "Skvelé, tak ja si pôjdem nájsť nejaké kupé sám," povedal rozmrzene po tom, čo prešli prechodom. "Užite si to špeciálne kupé," zašklebil sa aj napriek tomu, že im to želal. Sám však ostať nechcel. Náladu mu však zlepšila Zázvorka, keď mu darovala darček. "Ďakujem, Gí! To si nemusela," povedal a chvíľu sa škatuľkou kochal no nakoniec ju vložil do vrecka a pobral sa do vlaku. Kufor naložil a po niekoľko minútovom pátraní našiel kupé D5, v ktorom bolo len jedno dievčatko. "Ahoj. Môžem si prisadnúť? Všade je už plno?" spýtal sa, len čo odtiahol dvere a ak Angvin nenamietala, zatvoril za sebou dvere a posadil sa oproti nej k oknu.

Mimo herně:
Reč zvýrazním v noci, už na to nemám čas. Pardón

_________________

Emery začínal nabývat dojmu, že se proti němu dneska všichni spikli. Založil si ruce na hrudi a vyčítavě kouknul po Brook – neříkali si náhodou kamarádi? A kamarádi mají přeci držet spolu, ne? Přezíravě si odfrknul, když Aidan prohlásil, že se nepředvádí, ale jen nese koště. Jestli tohle nebylo předvádění se, pak Emery nevěděl, jak se takové předvádění definuje. Nejspíš jako létání nad nástupištěm a házení salt.
Šesťák se trochu uklidnil, když se konverzace a potažmo pozornost stočily jiným směrem a on tak vyváznul z jejího pomyslného středu. Ne že by mu vadila pozornost, ale vlastně ano, vadila. Zvlášť od lidí, o kterých nevěděl, co si myslet.
Neměl se radovat na dlouho. Thornemu hned v příští chvíli ruplo v palici a vzal Emeryho se Zackarym kolem ramen. Havraspárák v prvních okamžicích šokovaně lapnul po dechu, zblednul, zrudnul a začal se kroutit. „Pusť,“ zavrčel na Aidana, protože sakra, osobní prostor, a jestli ho někdo bude narušovat, tak to určitě nebude tenhle blbec. Bohužel, tenhle blbec měl jenom na jedné paži víc svalové hmoty, než Emery na celém těle. „Chraň Bůh!“ prsknul tedy přes rameno na Brook, která zpytovala Thorneovu orientaci a pokoušel se dál dostat zpod Aidanovy ruky. Ne že by teda měl moc šanci.
Do éteru byl vpuštěn plán oslavit zdárně završené NKÚ po slavnosti v umývárkách. Emery, který se mezitím propojením několika únikových prvků vysmýkal na svobodu, jen pokrčil rameny. Nebyl si jistý, jestli úplně chce být v téhle společnosti někde zamčený, protože stále ještě Zackarymu úplně nevěřil, a Aidanovi už vůbec ne, na druhou stranu, ten otravný hlásek v jeho hlavě mu šeptal, že by se možná měl trochu zapojit do společnosti, jinak skončí jako ukázková cat lady.
Vzhledem k tomu, že vlak už výhrůžně pištěl, usoudil, že slovním bojem s Thornem strávil delší dobu, než by chtěl. Brook a September vyrazily napřed, tudíž Emery beze slova popadnul zavazadla a zmizel po jejich vzoru směrem k nejbližšímu vagónu. Bylo by tak sobecké, chtít tiché kupé, kde by mu všichni dali svatý pokoj?

C1

Třetí vůz naštěstí vypadal relativně prváků prostý, a dokonce v něm bylo i nějaké volné místo. Emery jako stín zaplul do jednoho z prázdných kupéček, automaticky si nárokoval místo v rohu a schoulil se do sedadla. Konečně ticho. Vlak se otřásl a dal se syčením do pohybu, havraspárák si přetáhl kapuci mikiny přes hlavu v touze po troše stínu a pokusil se dohnat probdělou noc. Jestli hodlá Brook skutečně dělat bujarou párty, na kterou se ho bezesporu bude snažit odtáhnout za ucho – jako by mu ještě tohle chybělo – bude se mu trocha spánku hodit.

_________________

Kupé C3

“Tak já mu řeknu, aby mě do jiné neposílal. Ale jestli mě poslechne, to už nevím.” pokrčila Bree rameny a pak se zarazila. V hlavě se jí protočilo pár koleček, až to téměř zaskřípalo, jak se její malá hlavinka najednou rozhodla logicky myslet. “Počkat, to nepůjde. Mě určitě zařadí jako první, prosit budeš muset ty, Svene.” oznámila mu omluvně. “Ale i kdyby tě zařadil do jiné koleje, stejně bych jim nakopala pr-zadek.” ujistila ho, aby nezačal vyšilovat.
Bree se opět na chvilku hluboce zamyslela, až to zavrzalo. “Tak… já zavřu oči a ty musíš blinkat rychle a potichu.” zvážila další možnost a nad chybějícím sáčkem se zakabonila. Nemusela se však mračit dlouho, protože příchozí Rita u sebe sáček měla, a ochotně ho jejímu dvojčeti vydala. Bree si usmyslela, že Rita bude její kamarádka a basta.
Zrzunce se rozzářila očka, když jí Rita pochválila Olafa, a vrhla po bratrovi vítězoslavným pohledem. Vidíš? Někdo ho ocenit umí! Odfrkla si v duchu, ale pak už si nedůvěřivě přeměřila přepravku s kočkou. “No, kdybys to neotvírala, asi by to bylo lepší.” Pro nás pro všechny a nejvíc pro tu kočku, dodala sama pro sebe, protože už se jasně viděla, jak kočku drží za ocas a snaží se z ní Olafa vyklepat. Kočky byly zlo.
“No, tak máme třeba kouzelnický šachy a Tchoříčky, ale ty moc nehraju, protože mě v nich všichni poráží. Nejvíc Killi - to je náš brácha - ale ten beztak podvádí.” zabručela na její otázku popuzeně a zkřížila ruce přes prsa. “Karty?” začala se hned zajímat, ale to už měli další společnost.
Bree si zrzka dlouze prohlédla a pak se na něj široce zazubila. Ohledně volného místa mu už odpověděla Rita, takže Bree jen kývla na souhlas, a když na ni došla řada, představila sebe i Svena. “Nás taky těší. Já jsem Bree, teda jako Brianna, O’Malley a tohle je můj brácha Sven.” kývla hlavou k bledému uzlíku nervů. “Jedeš do Bradavic poprvé? Co myslíš, že bude k večeři? A v jaké koleji bys chtěl skončit?” vysypala na chudáka Bena kupu otázek a neposedně se zavrtěla na místě. Olaf jí mezitím odcestoval zpátky do vlasů a uhnízdil se tam jako v pelíšku. “Já karty hrát neumím. Ale umím Řachavého Petra.” oponovala hrdě.

_________________

Anabelle, Hailie

Hailie po vyzvání Anabell vešla do kupé a usedla se na pro ti ni. "Děkuji," řekla a ještě než odešla Syb tak ji spěšně odpověděla: "Taky si říkám, hlavně letos musíme vyhrát," potlačila závist Zmijozelu v tom, že vyhrál.
Když zmizela Syb kam si do vagonu tak se rozhodla mluvit s Xávinkou, která četla jakou si knížku ohledně mudlovských genů.
"O čem je ta knížka Potlačování mudlovský genů?" Zeptala se a lehce si prohlížela její obal. Garce se uhnízdila v klíně. "Nikdy jsem totiž o téhle knížce neslyšela," proč o tom neslyšela bylo možná, protože pocházela z čistokrevné rodiny. Grace se ospale protáhla a během chvilky usnula.

Bol celý v pomykove pretože všetko sa stalo strašne rýchlo. Nestihol sa ani poriadne pobaliť, takže nevie, či niečo nenechal v izbe. Chlapík, ktorý ho sem doviedol sa strašne ponáhľal a nakoniec stihol vlak len tak-tak. Všetko bolo mätúce, vchod cez stenu a za tým vchodom nádražie, výber paličky, knihy, proste, všetko bolo nárazové a rýchle. No užíval si ten pocit, že ide niekam, kde nebude so striebornou lyžičkou v ústach a okúsi normálny život a samostatnosť. Prechádzal z vagóna do vagóna no ani za nič nevedel nájsť kupé do ktorého bol zaradený. Po dlhej chvíli blúdenia s veľkým a ťažkým kufrom, a divných pohľadov, objavil správny vagón, už zostávalo iba nájsť správne kupé. „Jedna, dva, ... päť, tu to je.“ Popod nos si čítal čísla vagónov. Keď si všimol cez sklenené okno na dverách dvoch ľudí tak ho zamrazí. Nevedel ako má nadviazať s niekým kontakt a to niekto je čarodejník a vedia o tom asi veľa a on nevie nič. Nevie NIČ! Znovu sa mu vracali tie divné stavy z rána. „Pochlap sa, určite ťa tam nebudú skúšať.“ Snažil sa upokojiť samého seba aj keď to bolo viac ako ťažké. Zaťal päsť a vošiel do kupé. Neopatrne za sebou potiahol kufor ktorý narazil do dverí. Teraz si budú myslieť, že si ťuťmák, toto si chcel? Už znovu, začína prehováranie vnútorného hlasu. „A-ahojte, je tu voľné?“ Spýtal sa opatrne, keďže nevie, akú reakciu má čakať, sú to neznámy ľudia.

Hodil jsem na bílou chlupatinu zvědavý pohled. „Proč by tě drápala? Teda, já nikdy kočku neměl, tak nevím. Kromě Bastet. A ta drápe jen občas, a myslím, že spíš nedopatřením,“ naklonil jsem hlavu na stranu. Kočka v Tamsinině náručí nevypadala nějak dvakrát jako malý tygr, i když to mohlo taky být tou bílou srstí. Člověk si málokdy spojí něco světlého s krvelačnou povahou.
Finnegan jako by slyšel pochvalu na svůj účet a rozhodl se ji zadupat do země. Poskočil mi na rameni, výstražně naježil pírka a zasyčel na Tamsin jako husa. Nevěděl jsem, že takhle sovy můžou syčet, ale můj sovák to očividně svedl. „Nechceš to přehodnotit?“ brouknul jsem potichu a trochu od spolužačky couvnul, jelikož jsem nehodlal spoléhat na Finneganovu dobrou vůli.
Tamsin posléze začala nadšeně povídat o tom, že už nejsme druháci, což bylo sice moc fajn, ale dávalo mi značnou práci stíhat její švitoření. Dneska jsem holt měl zpomalené reakce, to už s nemocí chodící jako zubatá kolem souvisí. „Trochu se bojím, abych neusnul uprostřed Zařazování,“ přiznal jsem kamarádce a pokusil se potlačit kýchnutí, což nakonec stejně skončilo nezdarem a já málem shodil Finnegana z ramene. Ten mě pohoršeně klovnul do ucha. „Nevím jak u tebe, ale já už na bodování kašlu. Musíme určitě do toho lesa, a nebylo by na škodu noční toulání po chodbách, čistě z hecu, uvidíme, co se stane,“ navrhl jsem Tamsin. „Plavat v Černým jezeře bych ale nezkoušel.“
Z Tamsin za chvíli vypadlo, že by chtěla letos zkusit nábor. Viditelně jsem pookřál. „To by bylo skvělý. Hele, co takhle jít na tu hodinu s letošníma prvákama? Já vím, že už jsi na koštěti lítala, ale myslím, že by to byl před tím náborem dobrý upomínkový tah. On je totiž hned po létání,“ ozřejmil jsem spolužačce nadšeně, i když mi teda bylo pod psa. Existují věci, kvůli kterým se vyplatí zapomenout na bolavou hlavu a kašel.

Asi bychom se mohli na nástupišti vybavovat celé dopoledne, ale vlak si tvrdohlavě nenechal říct, a jestli jsme nechtěli zůstat v Londýně, zatímco se celá škola vesele odveze do Bradavic, museli jsme nastoupit. Neobratně jsem Tam šťouchnul do paže. „Jdeš? Ať nám to neodjede.“ Vzhledem k tomu, že kufry jsem měl už odbavené, mohl jsem s klidem nastoupit do jednoho z vagónů a zaplout do volného kupé (B3). Nějak jsem neměl nervy pátrat po dalších spolužácích. Ať už Tamsin šla se mnou, nebo ne, letos mi nic nemohlo zabránit v tom, abych málem vykloněný z okýnka mával rodičům, když jsem to minule tak zanedbal.

_________________

"Na vysavači? To by asi bylo trochu divný," vzal Willinu větu samozřejmě naprosto vážně a v hlavě se mu promítla komická situace. Seděl na tom maminčině hučícím krámu, plachtil si to vzduchem, za ním vlála šňůra a on kormidloval hadicí s tou nasosávací věcí, co sosala momentálně místo nepořádku mraky. Tak ho ta představa pobavila, že se celkem slušně rozesmál dívčím smíchem sobě vlastním. Ale jen na chvíli, žádný záchvat se nekonal.
"Porovnat jako... prostě poznat či dokonce vidět ostatních hůlky, tak nějak. Já třeba mám hůlku růžovou," nadmul se pyšně a vytáhl z kapsy svojí, jen mírně zdobenou hůlku, "teda jako ona není růžov jako růžová, ale z růžovýho dřeva... ehm.. a jádro...žíně z jednorožce. A dokonce i trochu voní po růžích," dodal ještě. Přibližně v momentě, kdy chtěl spolucestujícím nabídnout, aby si čichli k jeho voňavé hůlce, vlak sebou trhl a dal se do pohybu, Willie vyskočila a běžela asi mávat... a pak měl Flavi okno. Jeho oči chytily nepřítomný výraz a on už dávno neviděl kupé vlaku s rudou lokomotivou. Prostě na chvíli přelétl myšlenkami do Bradavic, o kterých ale samozřejmě neměl ani tucha, jak vypadají. Nečetl totiž o nich jedinou knížku, poněvadž si nechtěl zkazit překvapení. Teď zrovna si ale, aniž by to věděl, představil hrad docela tak, jak ve skutečnosti vypadal. Majestátní a naprosto dokonalý, tyčící se nad černočerným jezerem, po němž plují malé lodičky. On se v jedné z nich viděl. A následně se bohužel viděl padat do toho jezera...
"Pomoc!" vyhrkl a tím se vrátil zpátky do reality, čirou náhodou v momentě, kdy se Seth představoval. Komentář ke košili ani spoustu věcí neslyšel, a navíc to teď vypadalo, jako by jeho pomoc bylo reakcí na Sethovo jméno. Pravda, nechápal vůbec, kde se tu najednou vzal ten další kluk (rozhodně ho nenapadlo, že by třeba mohl jednoduše přijít, zatímco drahý Axel byl mimo realitu...) Rozpačitě se podíval po osazenstvu kupé a hodných pár chvil se snažil si uvědomit, co se vlastně děje, a proč proboha (Merlina?) Amarilla mluví zrovna o veverkách. Nakonec si ale jenom povzdechl. "Ehm, pardon," řekl, maličko opožděně a rozhodně to znělo pořád mimo, ale omluvil se! "Těší mě, Sethe. Já jsem Flavi." a s pokusem o smířlivý úsměv podával chlapci ruku s dobře pěstěnými nehtíky. Rozhodně se zase momentálně tvářil jako dokonalá holčička. Seth mu byl veskrze sympatický. Jako dost sympatický. A možná to mělo co dělat i s faktem, že si pořád tak trochu představoval, že se chlapec v kupé prostě sám zhmotnil. Jako kouzlem. Nebo fakt kouzlem.
"A samozřejmě, je naprosto dokonalá, Am," přikývl, poněvadž si tak nějak uvědomoval, že předtím dívka mluvila o jeho košili.
"Myslíte, že v Bradavicích vaří kakao? A pečou sušenky k němu?" pronesl zamyšleně, jak tak žvýkal sušenku, kterou si předtím s tichým "díky" vzal od Suttona. Rozhodně museli péct sušenky. A dávat je s pořádným velikým hrnkem kakaa! Protože jestli ne, tak to bude hrozně... blbé. Vážně.

| +

Mimo herně:
Ignor je schválně, Flá je prostě často mimo
PS:Prosím pěkně, Flavia, ne Flaviuse Mám v podpisu skloňování. Nemyslím to jako buzeraci nebo tak, jen mi to ničí oči

_________________