>> Mžourov (Gid a Emilka+sovy)



Sluníčkově rozzářen dovedl svojí asi-holku do zmrzlinářství, kde okamžitě pozdravil Marka, kterého tu obletovalo pár dívek, a vyhlédl stůl, ke kterému Emilku nadšeně posadil. "Co si dáš?" zeptal se, a jakmile slečna vyslovila svá přání, okamžitě odběhl objednat přímo k pultu, kde se zazubil na pana Fortescuea. Pohled tohoto příjemného muže směřoval po klasickém pozdravu k Emily, načež se upřímně usmál na Gida, který byl stálým zákazníkem: "Já si říkal, že jsi dneska nějakej rozzářenej, Gideone. Tak už sis konečně sehnal holku, co?" Gid jen šťastně kývl, nevnímaje podtext, který naznačoval, že ještě holku neměl - to byla samozřejmě pravda, pokud se nepočítala jedna blondýna z jeho ročníku, co jí pozval na ples. Asi nepočítala, ani pusu si nedali (a to o ní chudák holka tenkrát docela stála).
Hrdě donesl vybrané pochoutky k Emilce a třem mini-sovám. On sám si vybral Fazolky a obrovský kopec meruňko-pomerančové zmrzliny, do které se pustil okamžitě po tom, co se zeptal Emilky, jestli nechce ochutnat. Tuhle zmrzlinu měl rád, vlastně na ní byl skoro závislý - nehledě na to, že oranžová byla jeho barvou.

_________________

>>>Mžourov (+Gid a tři miniatury sov)

V cukrárně bylo celkem dost lidí, ale Gid kdovíjak našel místo, kde si sednou. Em se poslušně posadila i se sovami a jakmile se zeptal, co si dá, vyhrkla svou nejoblíbenější, ač trochu klasickou kombinaci: "Čokoládovou s karamelkami," usmála se, "A s dalšími karamelkami," už jen při tom pomyšlení se jí sbíhaly sliny. Na čokoládě vždycky ujížděla. Proč? Byla dokonale sladká, dokonale čokoládová, a dokázala zlepšit každý den i náladu díky pořádné dávce takových těch látek, jak po nich má člověk pocit, že miluje všechno a všechny, celý svět. Proto taky i její nejoblíbenější sušenky byly čokoládové. A stejně tak zmrzlina.
Ona a mini-sovy tedy počkaly, než se Gid vrátí.
"Děkuju moc," usmála se a už se chtěla pustit do svojí čokoládovo-karamelové bomby, když přišla ta nabídka ochutnávky. Cokoliv, co to Gideon měl, bylo maximálně oranžové, ale vypadalo to chutně. "Zmrzka za zmrzku?" navrhla a čekala, co on na to. Buď si teda navzájem ochutnali zmrzliny, nebo ne, pak se už ale s radostí pustila do té své. Konec konců, to byl super konec dne. Opravdu.

_________________

Jo, čokoládová. Ta se k Emilce dokonale hodila, o tom byl Gid přesvědčen, ačkoli absolutně netušil proč. Ona sama byla minimálně stejně povzbuzující, jako ta sladká pochutina z Ameriky (asi odtamtud, Gideon glóbusu nerozuměl). A vlastně stejně sladká.
"Že váháš." zazubil se a ochutnal výbornou čoko-zmrzku, zatímco k Emilce posunul svou extra-oránž. Jemu její zmrzlina chutnala, a minimálně doufal v to, že jí ta jeho taky zachutnala - ale ne moc, nechtěl přeci, aby mu jí snědla. Byl do ní sice zamilovaný, ale rozhodně by se nenechal připravit o svou nejoblíbenější zmrzlinu. Všechno ostatní, jen zmrzlinu ne.
Pak už se jal systematicky zdolávat svou osobní zmrzlinovou horu, a hodnou chvíli oba mlčeli - minimálně Geiddie kvůli plné puse. Zmrzlinu bylo nutné si vychutnat.
Nakonec si ale řekl, že by mohl něco prohodit, jen tak, aby nebylo pořád jen ticho, a tak se vytasil s otázkou: "Jaké to vůbec je? Myslím, bydlet někde, kde vůbec nikdo nekouzlí? U nás čaruje mamka, a taky starší brácha, takže... Nechybí ti někdy ta přítomnost čar a kouzel?" usmíval se, tak, aby bylo hned jasné, že s mudly problém rozhodně nemá. Jen ho to prostě zajímalo, vždyť u nich v jednom kuse něco letělo vzduchem - a to měli poměrně mudlovskou domácnost. To, jak vypadá ta úplně mudlovská si tak nějak nedovedl zcela představit (i když hodně času trávil s mudlovskými přáteli a u nich doma, jenže tam nebyl pořád, že).

_________________

Bez váhání ochutnala tu Gidovu oranžovou smršť. Byla moc dobrá, moc... ovocná. Pokud ty chutě v tom cítila dobře, tak to byla meruňka... a... mandarinka? Nene, na mandarinku to mělo trochu trpčí podtón. Takže pomeranč. Uznale pokývala hlavou a ukázala Gidov zdvižený palec, jako že zmrzka je to fakt moc dobrá. Ale upřímně, svojí čokokaramelku by za nic nevyměnila. Pokud by tedy nevymysleli něco ještě sladšího, nepočítaje cukrovou, protože ta chutnala vážně divně.
Pomalu si vychutnávala svojí zmrzlinu (samozřejmě klasicky, v kornoutku, nikdy nebyla moc fanoušek pohárů. Zmrzlina tu byla prostě od toho, aby se labužnicky lízala, ne jedla lžičkou nebo tak nějak), takže trvalo ještě dlouho, než mohla odpovědět na otázku. "Jaké to je? Hm, řekla bych že... normální. Prostě nepoužíváš žádná kouzla, všechno musíš oddřít rukama. Což je hrozné třeba na nákupech, protože upřímně, mudlové prostě bezedné tašky nevedou," pokrčila rameny."Ale já nevím, jak bych ti to jinak přiblížila - jsem zvyklá tak žít, beru to za normální. Naopak by mě děsně zajímalo, jak to jde taky jinak, po kouzelnicku," vážně netušila, co říct. Asi by bylo jednodušší, aby to chlapci prostě jednou ukázala naživo. Ale to by zahrnovalo zvát ho domů. A to by zase mohlo vypadat kdoví jak špatně, ačkoliv by to nebyla ona, kdo by na některé věci myslel. Nebo je v tom viděl. A vůbec není podezřelý, že myslím na to, že by na ně mohl myslet on, že? Tak či tak, něco podobného vážně nenavrhovala. Radši se vrátila ke své zmrzlině.

_________________

Zatímco jedl a poslouchal, nezapomínal se na Emily krásně usmívat - byl prostě rád, že tu s ním je, a nic ho nemohlo odradit od toho, aby sám odešel.
"Já ti nevím... Přeci jen, my nejsme úplně kouzelní, takže... Prostě sem tam něco letí vzduchem, v kuchyni se myje nádobí, loupou brambory a do toho tam poskakujem - mamka a já - sem tam se něco nečekaně pohne, třeba tě vyklopí křeslo nebo tak. Prostě normálka." uzavřel s úsměvem - k tomu vaření, Giddie byl vášnivý kuchař, ačkoli to by raději nezmiňoval. Ono je to trochu trapné, ne? Když kluk rád vaří. Hlavně, když je mu šestnáct.
"Někdy ti to třeba vyfotím. Víš, aby sis mohla udělat představu." slíbil sluníčkově - moc rád by Emilku pozval k sobě domů, ale bylo to... Moc náhlé, aměl pocit, že takhle rychlý postup by neocenila. Přeci jen, pozvat si domů holku... To byl velký krok. Navíc by se Felix mohl přetrhnout, aby to Gideonovi nějak znepříjemnil, tím se byl Gid zcela jist.
Jakmile dojedl - v převratném tempu - svou zmrzlinu, otevřel balíček fazolek, a rovněž okamžitě nabídl Emilce. Pak si sám vzal, jako vždycky poslepu. Strčil si fazolku, která byla modrozelená rovnou do pusy a pak se zašklebil: "Fuj. Mořský řasy."

_________________

Všechno, co říkal o normálním chodu jejich domácnosti, jí přišlo neobvyklé a zajímavé. U nich doma se rozhodně nádobí samo nemylo, křesla nevyklápěla a nic nelétalo vzduchem. Pokud by tím teda někdo nehodil, což si u jejích spořádaných rodičů nějak nedovedla představit. "Taky bych ti to u nás mohla vyfotit," opáčila, "ale ona by se ta fotka zaprvé nehýbala, a zadruhé, i kdyby, tak bys tam stejně nic zajímavého neviděl. Mudlovský domácnosti jsou vážně nudný," dodala takový ten pobavený úšklebek.
Em byla vděčná, že neřekl nic ve smyslu přijeď se podívat, a opravdu tedy dodržuje to, o co ho požádala. To bylo takové významné plus. Vlastně to nebylo o moc jiné než tu sedět s kamarádem, jako fakt dobrým kamarádem.
Ještě měla trochu zmrzliny, když otevřel ty fazolky. Zavrtěla proto nad nimi hlavou. Nikdy moc nepochopila, co kouzelníci mají zrovna na téhle pochutině. Měla ráda sladké věci, chutné věci, a potom, co poprvé, kdy si vůbec fazolku vzala (čirou náhodou chlapec, co jí ji škodolibě dal, byl poté zařazený do Zmijozelu a dokud se jí nezastal Eric, docela ji šikanoval za její původ) a zjistila, že se jedná o pepřovou, nějak k nim ztratila důvěru. Pozorovat ale lidi, jak je ochutnávají, bylo rozhodně zábavné. A mořské řasy nebyly asi tím nejhorším, co balíček mohl skrývat...

_________________

"Mně přijdou mudlovské domy dost zajímavé. Vezmi si, že před naštvaným křeslem se bránit nedá. To tě vyhodí úplně znenadání. To jsem takhle jednou měl Křupky paní Včelky a..." rozpačitě se odmlčel. "Promiň, to tě asi moc nezajímá." dost se styděl, že se nechal takhle unést, přestože mluvil s dívkou, kterou příhoda s medovými křupkami asi moc neuchvátila.
Gideon se jednou nechutnou fazolkou nehodlal vyvést z míry, prostě si zase vylovil jinou. Strčil ji do pusy - tahle byla karamelová, což nezapomněl Emilce nadšeně sdělit. To další nebyla šťastná volba, jak bylo jasné hned po tom, co se zakuckal. "Tak tohle je ohavný. Chutná to jako hnůj. Teda jako, ne že bych někdy ochutnával hnůj." Gideon opět zrudl jako západ slunce. Když byl ještě prcek, spadl při jedné divoké honičce do kupy hnoje a... No, znáte to.
Gylfie se mezitím pokoušela dostat ven z klece, a jakmile si toho Gid všiml, usmál se a otevřel dvířka mini klícky. Maličká sovička okamžitě vylétla ven, trochu se prolétla po krámku a přistála s velice moudrým výrazem ve zlatých očích na Emilčině hlavě. Gideon se musel smát, a zároveň se podivoval, jak jsou si ty dvě dívky podobné. "Vypadáte úžasně. Jako sestry." smál se. Byly tak roztomilé!

_________________

Vážně, ale vážně se nikdy nemusela bránit rozzlobenému křeslu, a přišlo jí to trochu zvláštní. Teda jako ne to, že by se mu musela bránit, ale hlavně samotný fakt, že by se křeslo mohlo zlobit. Na kohokoliv. Kdykoliv. A z jakéhokoliv důvodu. Prostě to nedávalo smysl... ale ona už si na spoustu těch věcí přeci jen zvykla. Tedy částečně.
"Ale, tak proč ne?" opáčila. Sama tak trochu pomalu přestávala tušit o čem mluvit a vážně byla ráda za jakoukoliv věc, co by mohla přerušit ticho.
Fazolky radši vůbec nekomentovala, to nemělo cenu. Chtěl riskovat ztrátu chuťových buněk, tak fajn. Ona mu v tom nehodlala nijak bránit. Vážně ne.
Když si pak Gidova sova sedla k ní na hlavu, na chvíli jí zmizel úsměv, jen proto, aby ho nahradil překvapený výraz. Ten se ale později k úsměvu zase vrátil. Sovička byla evidentně děsný neposeda. Nebo si spletla její hlavu s hnízdem. Asi si neměla sundavat ten letní klobouček. Sakryš.
"Počkej, počkej," nasadila rádoby-uražený tón, "tím chceš říct, že vypadám jako sova?"
Dokonce se i chvíli tvářila rádoby-uraženě, pak to ale nevydržela a musela se smát. Ať si jí sovička klidně sedí na hlavě, zas tolik jí to nevadilo. Pokud by ovšem nezačala klovat. To by Em asi názor změnila. Její vlastní dvě sovy zatím v kleci kupodivu usnuly. Evidentně byly mnohem vychovanější než to malé, co si z její hlavy udělalo sedátko.
Pomalu se ale už venku začínalo připozdívat. Em si to nechtěla přiznat, ale měla by vyrazit domů. Přeci jen, měla to tam přes půl Londýna a některé uličky nebyly večer zrovna přívětivé, zvlášť ne poslední dobou. Zdálo se, že chuligáni se množí jak bakterie.
"Um... asi už budu muset jít," obrátila se na svého společníka, ve tváři omluvný úsměv, přičemž si sundala konečně sovičku z hlavy a podávala mu ji. Ještě se jí ale úplně nikam nechtělo, takže vyčkávala, co Gid na to.

_________________

Zbytek ticha trávil tím, že na Emilku koukal, což mu přidalo jako skvělá zábava do každého počasí.
A pak se smál. A smál. Bemohl skoro ani přestat, ale nakonec srovnal svůj úsměv a dobrou náladu do patřičných mezí. Zatímco se ládoval Fazolkami, z nichž pár bylo naprosto nechutných, pokukoval po své malé rozpustilé sovičce a dívky, která se jí líbila podobně jako jemu. Jen o trochu méně, a hlavně mnohem kratší dobu.
Za okny už byla málem tma, když Emily nadhodila, že bude muset domů. Gideon se plácl do čela. Samozřejmě, jemu bylo s Emilkou tak dobře, že ho ani nenapadlo koukat na hodiny.
A vůbec se mu nelíbilo, že by měla jít sama - to ji přece nemohl nechat. Jestr by ji někdo přepadl a... Už jen to pomyšlení, že by někdo mohl způsobit Emilce újmu ho připravovalo na pobyt v nemocnici se srdeční zástavou.
[b"Půjdu s tebou, Em. Abych se o tebe nebál."[/b] prohlásil tak, aby nebylo pochyb o tom, že i kdyby odmítla, stejně půjde. Tam nebylo co řešit - nejenže do ní byl zamilován, ale taku to byla jehokamaradka - možná i nejlepší. Takže jí logicky nemohl nechat jít v noci samotnou po městě. On se měl stejně s rodinou sejít až o něco málo později, aby se přemístili domů, a tak měl volno
Rozloučil se s panem Fortescuem a převzal od Em Gylfie, kterou schoval do klece. Pak podržel Emilce zatížené dvěma sovami dveře a slušně se optal, zda nechce něco vzít.
A pak už se šlo - celou cestu něco povídal, aby nebylo ticho - sem tam něco o sovách, o famfrpálu...

>> pryč

_________________

[Emilka]

Proti tomu, aby s ní Gid šel, rozhodně nic neměla. Trochu si nebyla jistá tím, jestli ho táhnout přes celý Londýn, ale na druhou stranu se jí opravdu nechtělo jít samotné. A tak ho tedy nechala, aby jí doprovodil, aspoň k metru. Celou cestu povídala o různých věcech, podstatných i nepodstatných, především však o tom, jak se těší na Mistrovství. Což byla svatá pravda, vážně se nemohla dočkat. Famfrpál ji bavil, ačkoliv na koštěti byla větší nemehlo, než kdybyste na něj posadili poleno. Jen nevěděla, kterému družstvu by měla fandit. Ona totiž titul přála oběma stejně. Nejspíš se připojí k davu.
"Díky, tady už to stačí," pousmála se na svého průvodce, když došli na nedalekou stanici metra, odkud jí to jelo domů, "to dojdu sama, bydlím docela kousek od zastávky." To nebyla tak úplně pravda, měla to domů ještě pořádný kousek, ale představa, jak Gideona tahá přes celý Londýn se jí ani za mák nelíbila. Proto byla v tomhle neústupná.
"Tak ahoj, a uvidíme se na Mistrovství!" rozloučila se ještě s úsměvem. Měla chuť přidat i další gesto typu pusa na tvář nebo tak, ale nakonec nad tím v duchu zavrtěla hlavou a jen nastoupila do metra, které jelo směrem k jejímu domovu. Ona i sovy. A to, že na ni mudlové divně koukají, jí bylo vážně, ale vážně jedno.

>>>Emilka do fuč

_________________