Když se Flavi zmínil o tom, že by tam někoho mohl zavést, Angvin zasvítila její hnědá očka. Třeba by tam nemusela jít sama! To byl pro ní v tento moment záchytný bod a hodlala ho využít, protože už teď si připadala zmatená asi jako sáňky v létě. "Jestli bys mě tam mohl zavést, bylo vy to docela super!" řekla po chvíli. On už tam zřejmě byl, soudě podle sováka, který jí před teprve několika mála minutami seděl na hlavě. Když o tom teď taky uvažovala, taky si nejspíš koupí sovu. Myš ne, tu ne, ty nemá ráda a žábu, oslizlé tvoření co pořád skáče. Možná pak jenom kočku, a to nějakou extra hezkou a chlupatou. Jinou ne. Ale taky učebnice a hlavně hůlku! Hodně jí zajímalo, z čeho je vyrábějí. Bude se muset na to někoho zeptat, třeba zrovna Gwedolen, nebo možná Jamese, ten by to mohl vědět, když je evidentně z kouzelnické rodiny. Ale až teď zahlédla Auroru, která se už stranila kolektivu. Angvin zajímalo, proč asi...
"Špatně..." Pokrčila rameny už směrem ke Gwendolen. "Co? O čem že? co?" zeptala se nanejvýše zmateně. "Ne, teda možná, jak se ta škola jmenuje, víc nic." Připustila, když konečně pochopila, o čem Gwen "senior" vlastně mluvila.

_________________

"Takže jsi z mudlovské rodiny? To musí být pro tebe všechno strašně nové a tak!" vypálila Gwen zaujatě. Věděla, že jsou i kouzelníci bez kouzelnických předků, ale s žádným nikdy nemluvila. Nebo alespoň ne moc.
"Těší mě." dodala, když se dívka představila jako Angvin.
"Tak já půjdu klidně s vámi, na Příčný to docela znám. Aspoň nebudu muset jít s tátou..." nabídla se dívka horlivě. Už to viděla v duhových barvách- nejen platit, ale také vést, vybírat a mluvit bude tatínek. To se přece nemůže stát!
"Tajnou zahradu, to jsem ještě nečetla." usmála se Gweeny na zakřiknutou holku. "Dík za tip, třeba to někdy zkusím." mrkla na ni šibalsky. Té holce se do hovoru asi moc nechtělo, tak to Gwen nechala plavat a věnovala se mluvnějším budoucím spolužákům.
"Fakt nepotkala?" podivila se Gweeny Gwen upřímně. Její soujmenovkyně zřejmě byla šťastný člověk. "Se mnou vždycky nějaká chodila do třídy.. Proto mi říkejte Gweeny." zopakovala důrazně. Ohledně otázky Flaviho pohlaví se doteď nejistě domnívala, že jde o kluka, ale nevědomost tolika lidí jejím přesvědčením trochu otřásla. Ale i tak jí přišlo trochu hloupé se na něco takového ptát.
"Slyšela! Od táty, mámy a bráchy." usmála se na starší Gwen jako sluníčko. Třeba se konečně dozví o škole nějaké podložené informace! To by bylo určitě super.
Gweeny sjela pohledem ke svým nohám, o které se otírala ta kočka, kterou předtím ve skupince viděla. Vzhlédla a zapátrala kolem po její majitelce, to musela být ta tmavá holka. Když ji konečně našla, kousek od jejich veliké skupinky, kývla na ní rukou, ať jde za nimi, a přátelsky se usmála.
"A už máte koupenou hůlku a uniformu a tak? Já ještě ne, teprve tam zajdu, tak můžeme jít ve více lidech." navrhla Gweeny. Navrhla to se skálopevnou jistotou, že tatínkovi to přece nemůže vadit.

_________________

| +

Za podpis mooc díkuju Maevce! :3



Barevné rozlišení řeči rodinných příslušníků, vyskytující se asi tak často jako tučňák na Arktidě:
Calvin McGrath - #0000FF
Patrick McGrath - #800000
Jane McGrathová - #400080

>> Z domu
Cupitala jsem vedle taťky, jehož dlouhým krokům jsem sotva stačila. Poznávala jsem místa, kam jsme často chodili nakupovat. Takové výlety do Příčné ulice jsem měla vždycky moc ráda, ale nikdy to nebylo tolik vzrušující, jako právě dnes. Konečně jsme stanuli před budovou Děravého kotle.
"Těšíš se?" napínal mě taťka. Jen jsem přikývla a rozrušením se jen třásla. Do Bradavic jsem se těšila už tak dlouho...!
V hostinci bylo plno lidí, doslova hlava na hlavě. Prošli jsme kolem skupiny dětí přibližně v mém věku. Napadlo mě, jestli to nejsou mí budoucí spolužáci. Nebylo by od věci se s nimi seznámit. Alespoň bych do Bradavic nejela s tím nepříjemným pocitem, že tam nikoho neznám, že budu outsider a podobně. Se seznamováním mívám potíže. Přesto (a možná právě proto) se mi tak trochu ulevilo, když taťka správně uhodl mé myšlenky a povzbudivě mě poplácal po rameni. "Popovídáš si s nimi později, ano? Teď musíme rychle zvládnout ty nákupy, ať to máme za sebou." Za hostincem poklepal hůlkou na cihlovou zeď, a jako už tolikrát se před námi otevřel průchod do snad nejfrekventovanější ulice v kouzelnickém světě. Alespoň podle mě. V tuto chvíli to tak rozhodně vypadalo.
"Dojdu ke Gringottovým a ty si zatím běž vybrat hůlku, co ty na to?" navrhl mi podle svého názoru nejlepší alternativu. "Pak tam za tebou přijdu a zaplatíme to."
Jen jsem tupě přikývla. Žaludek se mi scvrkl do velikosti hrášku. Jak mi taťka zmizel z dohledu, otočila jsem se prudce na podpatku a zamířila k mému nejobávanějšímu obchodu. Je to tady.
>> Ollivanderovy hůlky a Madame Malkinová

_________________

| +

Za koláž a podpis děkuji Gweeny

Flavi víceméně jen poslouchal, co kdo říká, přičemž ho stálo čím dál více soustředění vůbec nepřestat tušit, kudy se konverzace odvíjí. Ostatní si nejspíš stejně vystačili sami. Řešily se asi různé věci, přičemž pro Flavia bylo důležité hlavně to, že spousta lidí (nebo minimálně dva) na tom byla podobně jako on, co se znalostí kouzelnického světa týká, nebo dokonce hůř. Za což ale vůbec nemohl vděčit rodičům, nýbrž svým útržkovitým poznatkům tady z Příčné. Trošku ho znervózňovaly pohledy některých přítomných, které zachytil. V hlavě se mu samozřejmě začaly odvíjet děsivé scénáře další šikany i tady, což samozřejmě vyústilo jen v další pomlku v pozornosti. Ne, vážně nechtěl, aby se zas plížil chodbami školy v děsu, že si ho chytí skupinka nějakých trogloditů, kteří neumí uznat něčí originalitu. Netrvalo dlouho, a starší Gwen se dokonce zeptala na jeho pohlaví. Překvapilo ho to. Málokdo měl tu odvahu dotázat se otevřeně. "Jsem kluk," pokrčil rameny a zazubil se na ní typicky dívčím úsměvem, což si trochu protiřečilo, "ačkoliv bych mnohdy byl radši holka."
Nato se celkem trpce zasmál. Byla to pravda. Co by někdy dal za to být dívkou! "Rozhodně je lepší, když se normálně zeptáš, takže uraženej nejsem," dodal ještě ke starší Gwen s mírným, přátelským pousmáním. Zas se nějak moc zubil. Asi se snažil působit sympaticky nebo tak, vlastně ani sám nevěděl. "A o Bradavicích by se mi hodila jakákoliv informace," zabručel, "rodiče jsou sice oba kouzelníci, ale žijou po mudlovsku. A tváří se, jako že nic. Takže moje info je minimální..."Pořád mluvil na onu velkou Gwendolen, poněvadž by mu mohla prozradit hodně o škole, o které mu nikdo toho moc neřekl. "Je třeba pravda, že tam jsou čtyři koleje? Jak probíhá zařazování? A kam chodíš ty? A...co profesoři? A předměty? A vůbec?" vychrlil na chudáka holku snad tisíc otázek podobného typu. Najednou byla jeho soustředěnost na stu procent, neboť ho Bradavice opravdu hodně, ale fakticky moc a moc zajímaly.
Poté se ještě otočil k Angvin. "Tak až budeš chtít jít, kopni do mě,"řekl, "a o tobě to taky platí, Andy," dodal rychle i k chlapci, co předtím sháněl mapu nebo co a zazubil se. Zase. Ještě že měl bílé, rovné zoubky. Vivat zubní kartáček! Pokud mu soustředění totiž vydrží na takovéhle úrovni, dokonce by se cestou nemuseli ani ztratit.
"No já už hůlku a tyhle věci mám," opáčil na dotaz Gweeny,"ale i tak bych se rád prošel, takže...tak..."
Víceméně teď už jen čekal nato, až někdo dá povel k odchodu.

Mimo herně:
Pokud jsem někoho odignorovala, berte to jako fakt, že Fláva prostě má poněkud roztříštěnou pozornost

_________________

Každý tu, jak se zdálo mluvil s někým jiným a o něčem jiném. Tak takhle se nevyznám.. podrbal se na hlavě a přemýšlel, že ve třech lidech by to bylo nejvhodnější. Vůbec neměl přehled o tom, kdo se momentálně baví s ním a kdo ne. Každopádně by se už nejraději dostal z toho blázince, který se hrdě nazíval Děravý kotel. Nejlépe do té Příčné ulice. Podle útržků rozhovorů, co slyšel, je tam toho docela dost a dá se tam i rozměnit v nějaké bance.
Podíval jsem se tázavě na Gweeny. "Promiň, ale cože jsem?" To slovo Andy nikdy neslyšel. A mudlovské rodina? Co on ví jak je mámy a táty a oni jsou jen lidé, a né žádní mudlové, či jak. "Nové je všechno." oznámil Gweeny. Už si o kouzelnících udělal obrázek. Ale je si jistý, že toho bude mnohem na obrázky.
"Tak to bude super!" Strašně by ho zajímalo, kudy se tam leze, protože tu neviděl žádný průchod ani jiné dveře, teda alespoň zatím. "Díky, já se rád přidám.." usmál se na Flaviho. Ještě, že takoví nejsou ostatní.
"Jinak mám spoustu otázek! Na nádraží jsem už byl hodněkrát, ale nástupiště 9 a 3/4 tam nikdy nebylo. Kdo je to Brumbál? A kde jsou vůbec Bradavice? A taky by mě zajímalo, kde se dá v Londýně sehnat sova." Vychrlil ze sebe a poslední otázku málem zakřičel, protože se mu zdálo, že ho nikdo neposlouchá. Celá hospoda místy utichla a Andrew se chtěl sám v sovu proměnit a vyletět oknem. Zcela jistě vypadá jak naprostý pitomec, ale to si uvědomil pozdě. Po tom, co se v sále opět všechno rozzvučilo. "Potom by mě ještě zajímalo to samé co tady Flaviho.." dodal se stydlivým úsměvem již tišeji.

Aurora mírně přikývla ke Gweeny, o které upřímně pochybovala, že by byla nějak přehnaný čtenář. Přišla jí moc aktivní na to, aby stíhala si někde v klidu sednout a číst. Její bráška to samozřejmě zvládal, ale to byl Septimus, že.
"Jak jsem řekla, zas tak moc se neznáme. A na mě jsou stejně moc...živí. Jakože aktivní," odvětila Leslie svým tichým hláskem a lehce se začervenala. "Um, to je Flavius...nebo Axel nebo Dustin, pořádně jsem to nepochopila, ale řekla bych, že jeho první jméno bude přeci jenom Flavius," dodala a letmo se usmála. To, že ona taky nechápe, že Leslie na první pohled vypadá jako hezčí kluk, radši nahlas neřekla. Následně přikývla na to, že půjde teprve do prvního ročníku. Leslie tedy nechodila s Gwen do ročníku...ale obě vypadaly tak dospěle. "Můžu se zeptat, do jaké chodíš koleje?" zeptala se poté a snažila se krotit svou zvědavost.
Potom už se k nim hlásila Gwen a Aura se zatvářila velmi provinile. Hodila zoufalým pohledem po Leslie, načež jí došlo, že ani jí se ještě nepředstavila, a tak si skousla ret, zhluboka se nadechla a řekla: "Aurora. Strangeová." Z rozpaků ji naštěstí vzápětí vysvobodil James, který se ptal, jestli si může pohladit jejího kocoura. "Ahoj, určitě," broukla k němu trochu uvolněněji, "Jmenuje se Oliver, podle Olivera Twista," dodala poté a malinko se na chlapce usmála, protože jí jeho přítomnost byla ze všech nejpříjemnější.
Následně sebou malinko cukla a nespokojeně svraštila obočí, když Gwen nazvala svou školu špatně, ale neměla odvahu na to třeťačku opravit. Flaviho prohlášení ji zaujmulo, ale potom se zase všichni rozpovídali a Auře nezbývalo, než je potichu poslouchat. Polekaně sebou cukla, když Andy zakřičel a otevřela pusu, aby mu v klidu popsala, kde si může onu sovu pořídit, ale pak ji zase naprázdno zaklapla. Byla nervózní z toho, jak všichni mluvili přes sebe a navíc tak rychle. Všimla si, že Avril se stáhla k jednomu ze stolů a ostatní děti se nejspíš chystali na Příčnou. Aurora nebyla zvána a upřímně za to byla ráda, protože by nevěděla, co si počít. Nevědomky ukročila stranou a drcla tak do Leslie, na kterou se vyjukaně podívala a omluvně se na ni uculila. Chtěla se na něco zeptat, aby mezi nimi rozhovor nevázl, ale nic ji nenapadalo, a tak sklopila oči k zemi a přála si být neviditelná. Když na to bude usilovně myslet, třeba se to povede, no ne?

_________________

Leslie v tom zmatku neměla páru, kdo na ní mluví a kdo si jí radši nevšímá, takže chvíli jen zmateně přejížděla pohledem z jednoho prváčka na druhého a nepatrně se přitom šklebila. Postřehla však Gwenin pozdrav, a tak jí věnovala úsměv. „Čau, Gwen,“ odvětila a v duchu uznala, že musí mít Gwen docela odvahu a spoustu trpělivosti, když se takhle vrhne mezi smečku prváků a ochotně jim odpovídá na tu smršť otázek, kterých má každý aspoň tucet. Jenom doufala, že se jejich pozornost nepřetočí i k ní, jakmile zjistí, že už taky v Bradavicích byla. Asi by je odkázala na Williama, aby si prcků taky trochu užil.
Postřehla Gweninu otázku mířenou k Flaviovi a pobaveně se zašklebila. „Vypadáš fakt dost ujetě,“ pronesla zcela upřímně. Ona sama sice vypadala tak trochu jako kluk, ale to přece bylo normální. Holky občas nosily krátké vlasy, ale kluci dlouhé? „Ty jsi hipík?“ Hipíci měli dlouhé vlasy!
„No, štěbetají teda fakt hezky,“ odvětila potom Auroře na poznámku, že jsou ostatní děti moc živé. O tom se rozhodně nedalo pochybovat. „Flavius, to je dost divný jméno,“ zamumlala potom, ale zmíněný chlapec to asi neměl šanci zaslechnout. Když se Aura zeptala na Lesliinu kolej, dívka se zatvářila hrdě, načež odpověděla: „Nebelvír. Klóbrc ani na chvilku nezaváhal, když mě tam zařadil,“ pochlubila se. Byla na svou kolej náležitě hrdá, i když v rodině Abrahamsů rozhodně nebyl Nebelvír nějakou tradicí. Alespoň byla svým způsobem trošku rebelka a to se jí zamlouvalo. A nemusela ve společenské místnosti poslouchat kecy svých bratrů, vlastně tam měla úžasný klid.

| +

Mimo herně:
Pokud jsem někoho/něco odignorovala, tak omylem a omlouvám se, ale je tu toho nějak moc a já v tom mám totální guláš.

_________________

Pomalu jsem se začínala ztrácet s tím, kdo kde byl a kolik jich vlastně vůbec bylo, tak jsem se střídavě usmívala na všechny a vyplazovala jazyk na mé bratříčky, kteří se na mě šklebili a nemínili mi jít pomoci. Truhlíci jedni.
Na Flaviho - jak super je vědět, že je to rod mužský - jsem se zazubila: "To mně by nevadilo bejt kluk - čůrání ve stoje je přece super!" bylo to myšleno jako vtip, ačkoli něco na tom rozhodně bylo...
Podle toho, co jsem slyšela byla převážná část prvenstva z mudloských rodin, a nebo z rodin, které jim o tom nic moc neřekli, takže jsem se zhluboka nadechla a začala jsem si systematicky odpočítávat otázky: "Jo jo, jsou - Nebelvír, ty jsou fakticky odvážní, třeba tady Leslie k nim patří, Zmijozel, ti jsou takoví, no trošku ostražití, v Havraspáru jsou prostě hrozně chytří a blázniví lidi a poslední je Mrzimor. Tam chodím já. Doufám, že minimálně dva z vás se tam dostanou. Tam jsme všichni sluníčkoví a milujeme sušenky." zazubila jsem se na ně a mrkla jsem.
"O zařazování vám nic moc neřeknu, to je tradice. Ale je to o nervy." usmála jsem se na ně tajemně - nikdo nikdy nikomu neříkal o Moudrém klobouku, to věděl každý. "Profesoři jsou většinou suproví, na konci roku jsme s nimi letos hráli zápas ve famrfpálu - to je hra, kde se létá na košťatech." pochlubila jsem se, a kdyby někdo chtěl, tak bych mu samozřejmě osvětlila pravidla této jedinečné hry.
"Předměty jsou hrozně zábavné a zajímavé, třeba taková Péče o kouzelné tvory nebo Obrana proti černé magii. Lektvary mi moc nejdou, ale létání je fakt zábava."
"A vůbec je to nejlepší škola na světě."/b] další zářivý úsměv. Byla to pravda - těžko představit si lepší školu, ať už kdekoli. [b]"Nástupiště je skryté v přepážce, kterou musíš projít - je to kapku děsivé. A Brumbál je hrozně hustej týpek, tuhle jsem si s ním povídala o citrových ptáčcích. A jinak je to taky nejlepší kouzelník na světě, že. A sovu sehnáš na Příčný, Flavi tě tam jistě zavede. Já má sováka, výra, jmenuje se Kassias. Ale říkám mu Kass - podobně se jmenuje i jeden můj spolužák." Páni, to bylo vyčerpávající. Doufám, že příště těch prvňáčků bude o kapku méně. Ale jinak byli suproví.

James s mezitím s nadšeným výrazem (což znamenalo, že se usmál) hladil toho úžasného kocourka, který byl prostě dokonale boží, a kterého by moc chtěl. Ovšem, rád ho nechá jeho majitelce, která na něj působila velmi příjemně a hlavně Olivera měla ráda. "To je moje oblíbená kniha! Dal mi jí tatínek, když jsem se naučil číst." Ta Aurora byla rozhodně nejlepší člověk, co s ním nebyl příbuzný, o tom nebylo pochyb. Víc slov z něj ale už nevyšlo, soustředil se totiž na kocoura - beztak neměl potřebu něco říkat, stačilo poslouchat a držet se zpátky od těch, kteří by ho mohli ušlapat.

_________________

Mimo herně:
Je vysoce pravděpodobné, že jsem někoho přeskočila, ale do zítřka dopoledne nebudu mít čas odepsat, a vy byste mi ujeli

"Tak jestli to nevadí, Ang, Andy, půjdu s vámi nakupovat." rozhodla nakonec Gweeny skálopevně. To, že půjde i holkokluk Flavi jí nevadilo, byla to zvláštní osůbka. Tak mu dívka ještě odpověděla: "Já tu jsem pravděpodobně jen na dnešek, pak jedeme zpátky do Skotska, domů. Ale možná letos půjdem na Mistrák!" řekla nadšeně. Snad alespoň někdo musí vědět, co to je! Gweeny se strašně těšila už od chvíle, kdy jí to tatínek slíbil. Měli tam jet oni dva s Patrickem a jeho snoubenkou.
Dychtivě čekala, jestli se Flavimu dostane odpovědi na jeho otázky. Taky jí to zajímalo, protože například zařazovací ceremoniál byl jako státní tajemství. Z táty, mámy, bráchy, babičky... z nikoho o tom nikdy nic nevypadlo.
Znovu obdařilo Andyho šokovaným pohledem. "Ty nev... A jo vlastně. Mudla je člověk, co neumí kouzlit, chápeš?" osvětlila mu situaci. Chudák, takhle nic nevědět. "Ani neví o našem světě." dodala chytráckým tónem. Ten kluk jí docela zajímal, to je přece unikát, když nikdo vůbec nic neví! I když, jak tak poslouchala děti kolem sebe, zas tak jedinečné to asi nebylo.
"Na to nástupiště se dostanou jen kouzelníci, to musíš tam přes přepážku. Brumbál je ředitel Bradavic. Ty jsou někde víc na sever od Londýna, ale přesně ti to neřeknu. A sovu seženeš v Mžourově na Příčný." odpovídala Gweeny pomalu a postupně na Andyho otázky, aby měl čas její odpovědi vstřebat. Gwen mu sice odpověděla taky, ale co. Brumbál pro ni nebyl hrozně tlustý týpek. Hodlala Andymu pomoct, vždyť ona například by se cítila naprosto ztracená, být v jeho kůži.
Když Gwen jmenovala koleje, tak to pro ni nepřineslo žádné nové a pikantní informace. Tohle od táty věděla. Samozřejmě že on vždycky říkal, že právě ti chytří chodí do Havraspáru, a že ona tam určitě bude chodit taky. Bohužel o tom někdy její známky moc nevykazovaly.
"Fakt jste hráli famfrpál s učitelama? Tý jo, to bych chtěla vidět." uculila se Gweeny. Na koštěti létat neuměla, ale to nikdo vědět nemusel. Zato famfrpál zbožňovala. S bráškou vždycky sázeli na svoje oblíbené týmy. I proto se těšila na mistrák.
"Péče o kouzelné tvory je povinná, co? Táta má těch potvor doma snad stovky!" řekla zmučeně Gweeny. Samozřejmě toho o některých docela dost věděla a nebála se jich, ale někdy to bylo opravdu o nervy.
"Tak půjdeme?" zeptala se nakonec netrpělivě. Neměli už celý den před sebou a ona toho na Příčné chtěla stihnout strašně moc.

_________________

| +

Za podpis mooc díkuju Maevce! :3



Barevné rozlišení řeči rodinných příslušníků, vyskytující se asi tak často jako tučňák na Arktidě:
Calvin McGrath - #0000FF
Patrick McGrath - #800000
Jane McGrathová - #400080