>> Jen tak si šla kolem...

Nejdříve jsem si se svými bratry spořádaně došla na zmrzlinu, což obsahovalo můj zmatek nad oslovením "pana Marka". Když vám bývalý starší skoro-spolužák prodává zmrzlinu, je to skoro stejně tak hrozné, jako když vás učí. Vlastně horší, protože u profesorů alespoň teoreticky víte, jak jim říkat.
Můj malý bráška James měl před Bradavicemi, takže nebylo divu, že se na Příčné celá naše Alwullovic rodinka pohybovala snad až příliš často - a většinou rychlostí kulového blesku.
Podobně jsme, já a moji čtyři bratři, vtrhli i do Děravého kotle - maminka se potřebovala kouknout na tu novou kuchařku u Krucánků, takže my, děti jsme byly bez dohledu. Pokud se nepočítá pětadvacetiletý mladík, co se rád připojí k blbnutí svých mladších sourozenců. Asi ne.
Bratři zabrali stůl, a můj pohled padl na hlouček asi-prváku, kteří se nacházeli opodál. Vypadali moc sympaticky, a tak jsem chopila Jamese za ruku (vytrhl se mi téměř okamžitě) a odtáhla jsem ho k nim.
"Ahojte všichni! Já jsem Gwen, tohle je James. Vy jdete poprvý do Bradavic, co? Nikdy jsem vás tam neviděla. Chodím do druháku - teď už vlastně třeťáku. Jamie jde do prvního. Vy jste? Těšíte se?" zazubila jsem se a vychrlila jsem hromadu slov. Bratříček, kterému se jako obvykle dělalo ze společnosti špatně, mi pevně stiskl ruku a vyloudil ze sebe: "Ahoj." Vypadalo to, že se za mě pokouší schovat.
Já si pečlivě prohlížela své nové "kamarády". Je tahle vůbec jedenáctiletá? Kdybych jí vidělave škole, jistě bych si všimla, ne? Páni, tahle je skoro stejně čokoládová, jako Shannie. Ne, tolik ne. A to je kluk nebo holka? Hmm... Radši se zdržím oslovování. Zatím. Představa, že tu pravděpodobně-holku oslovím jako "on", byla přinejmenším děsivá. Jistě by se zlobila.

_________________

Gwen si nedůvěřivě změřila toho kluka. To je snad mudla nebo co?
"Počkej... to myslíš vážně?" vyhrkla s vypoulenýma očima. Odpovědět ji v tuto chvíli vůbec nenapadlo- to je přece vzácnost potkat někoho, kdo nezná Příčnou ulici!
Pak se k nim připojila i ta holka, která před chvílí ležela na zemi, alespoň co si Gweeny všimla. Zatím se jako jediná chytla tématu bradavické školy.
"Já tam taky jedu poprvé, a už se hrozně těším." řekla jí s úsměvem a dokonce trochu blýskla zuby. Byla nadšená.
"Naši tam taky chodili, i brácha." přidala k tomu ještě doplňující informace a už už čekala, co z té holky vypadne.
Pak se k nim připletl i nějaký kluk. "Já se na Příčný vyznám, ale tady..." ukázala na kluka vedle sebe, co se jí na Gringottovi ptal, "asi moc ne." Usmála se na příchozího a zopakovala své jméno.
"Gweeny McGrathová."
Tentokrát dodala i příjmení, jako ostatní.
Pak k nim přišla nějaká rázná starší holka, která s sebou takřka přitáhla někoho v jejich věku.
Já to říkala, už je to tady... pomyslela si Gwen, když se příchozí holka představila jako Gwen.
"Ahoj, jdu poprvý do Bradavic." přikývla jí. "Těším se moc, bude to určitě strašně vzrušující." řekla zasněně. Představovala si to strašně romanticky- kouzelnická škola! Své knižní představy neztratila ani po bráškově strašení a tatínkově vysvětlování.
"Já jsem taky Gwen, spíš Gweeny, McGrathová." představila se ještě té starší holce. Kdyby si se všemi měla třást rukou...

_________________

| +

Za podpis mooc díkuju Maevce! :3



Barevné rozlišení řeči rodinných příslušníků, vyskytující se asi tak často jako tučňák na Arktidě:
Calvin McGrath - #0000FF
Patrick McGrath - #800000
Jane McGrathová - #400080

Mimo herně:
Tak jí asi upadne... (doplňuji Gweeny ) A nevím proč, ale Gwen s těmi jejími bratry přijde jako ta z toho filmu Rebelka s těmi medvědy
Angvin docela potěšilo, že je Gweeny stejně stará jako ona. "Já taky, ale trochu se bojím. Nikdo z naší rodiny do Bradavic nechodil, jsem jediná." řekla, možná i trošku ustaraně, protože to přeci jen bude trochu tenký led. Pár slov o bance jí připomnělo, že než někam vyrazí za nákupy, za mudlovské peníze jí toho asi moc nedají. "Jestli tam někdo půjde, můžu s ním? A celkově budu asi potřebovat nějaký doprovod, protože jsem se sotva dostala sem. zakroutila hlavou a obrátila pohled na zem, jako by se styděla. Těžko říct, jestli to byla pravda.
"Já jsem Angvin, jestli chcete celé jméno, tak je to Angvin Elerin Serral-Brennanová. Odříkávala naučené celé jméno a podivně při něm slabikovala, jako by si nebyla zase tak jistá, jestli ho vůbec řekla správně. Ale kdyby slyšela celé Flavieho, to její by jí připadalo jako pár písmenek. "Ale říkejte mi třeba Ang, Gvin, případně Elerin, no. Dodala potom. Představovala se i té starší Gwen, která přitáhla svého mladšího bratra.

Proudy příchozích evidentně nekončily. Tolik lidí se Tantalovi, který doposud seděl Flaviovi na ramenou, vůbec nelíbilo. Vzlétl proto a zmizel někam, kde mohl chytrý pozorovatel tušit chlapcův pokoj. Dětí ale zatím přibývalo. Mezi nimi byla i Gwen, pokud si Flavius dobře všiml, tak už další Gwen. Moc Gwen a moc lidí, povzdechl si v duchu chlapec, chci svý vyšívání.. hmm... mohl bych si koupit tu novou třpytivou bavlnku, až se vrátíme do Porthsmouthu...
A už se zase nacházel kdesi ve svých myšlenkách. V očích se mu objevil ten známý prázdný výraz a celou společnost kolem poněkud vypustil z mysli, tentokrát však jen na malou chvilku. Postřehl totiž už po chvíli, že se stále baví o Bradavicích. Rozhodl se, že znovu tu věc s tatíkem opakovat nebude, ale naopak bude poslouchat. Třeba se tak o té kouzloškole něco dozví. "Flavi, těší mě, budoucí první ročník," řekl tedy jen a co nejpřívětivěji se na starší Gwen zazubil. Na rozdíl od druhé, mladší Gwen, která se představila jako Gweeny, ho totiž starší slečna neděsila. Z mladší měl naopak nepříjemně zmatený pocit, ani nevěděl proč. Samozřejmě jako vždy při vyslovování zkráceniny svého jména zapomněl, že by tím mohl úplně zazdít celou otázku svého pohlaví - vypadal, zněl a dokonce se i představoval až moc jako holka, ačkoliv to nebylo nikdy jeho primárním záměrem.
"Ehm...a...no..." netušil, jestli se ještě vedla ta debata o Gringottových nebo ne, ale zkusil střílet od oka, "pokud by teda někdo šel to..." menší pomlka - kolem totiž proletěla nějaká úplně cizí sova s dopisem k nedalekému stolu, a Flavius upřeně sledoval její dráhu až ke kouzelníovi v šedém čepci, který si jeho pohledu všiml a docela podivně se jeho směrem pousmál - ,"teda jako do tý banky pokud by někdo..." evidentně si moc nepamatoval, co už předtím říkal nebo ne, takže jeho slovům, která v různých intervalech říkal, asi nedodal moc smyslu zmateností svých vět, "že bych teoreticky někoho mohl zavést...tam...a nebo i jinam," přehlédl osazenstvo pohledem a snažil se tvářit co nejsebevědoměji, a usmívat se. Hlavně úsměv!, "teda jestli trefím..."

_________________

Leslie si u barového pultu počkala na dýňovou šťávu a přitom pozorovala tu bandu dětí, kterých tu na její vkus bylo nějak moc. Nejvíc jí zaujala ta osoba, co byla zřejmě kluk, ale vypadala jako holka, dokonce daleko víc, než takový zženštilý Ezra. Koutkem oka zahlédla i nějakou plachou slečnu, která se k těm ostatním zřejmě chtěla připojit, ale oni jí pravděpodobně ignorovali.
Když obdržela sklenici s džusem, podala obsluze pár svrčků a vyrazila právě za tou nenápadnou dívenkou. „Ahoj, jsi v pohodě?“ broukla k ní s upřímným zájmem. Leslie se sice s dívkami příliš nepaktovala, ale tahle nevypadala jako nafintěná princeznička a navíc se jevila tak trochu ztraceně. „Ty je znáš?“ zeptala se potom zvědavě a kývla hlavou k ostatním dětem. Kdyby se neznali, možná by chápala, proč jí ta banda ignoruje, ale jestli tam měla nějaké kamarády, tak proč na ní kašlali? Tenhle přístup se Leslie teda ani trošku nezamlouval. A navíc se příšerně nudila, takže se rozhodla tuhle záhadu rozlousknout a seznámit se přitom s několika budoucími studenty. Alespoň to vypadalo, že jsou to předškoláci, ačkoliv ona sama by mezi ně svou výškou docela dobře zapadla.

_________________

"Naprosto vážně. Stačila by mi mapa, ale asi bude lepší doprovod, pokud někdo máte stejnou cestu." těkal očima mezi tím klukem a Gwen Raději znovu vytáhl dopis a pečlivě si přečetl všechny řádky. Trochu vyvalil oči, když přečetl, že rukavice mají být z dračí kůže. Nejspíše to i při dvacátém přečtení nepostřehl. Cože? Draci? Ti ale neexistují.. Napadlo ho, že to může být nějaký název kůže, která ani není z draka. "Já se jmenuju Andrew Gilbert, bude lepší, když mi budete říkat Andy." Po tom, co dořekl odvážně se po všech podíval a znovu dopis schoval do kapsy. "Doufám, že se to dá všechno koupit tam.." řekl si ještě pro sebe a potom se podíval na všechny.
"A těším se do Bradavic. Jinak od nás tam taky nikdo nechodil.." dodal nejistě, protože si nebyl jist, zda je tohle téma ještě aktivní. Andy pořád koukal po klukovi/holce, který se představil jako Flavi, starší a mladší Gwen a vůbec po všech, co přicházeli. Zdálo se, že snad nejsem jediný, kdo neví kudy kam. Tajně doufal, že až začne školní rok, bude už trochu více v obraze a nebude ho pořád někdo muset tahat za ručičku. Tak trochu koukal jak mají všichni minimálně třímístná jména. To bude asi u kouzelníků běžné, ale myslel si, že čím jsou starší, tím více jmen mají. Doufám, že si nebudu muset dělat taky dalších několik jmen.. Podíval se na šedovlasého, dále sedícího muže ve vyšívaném plášti a uhodl kolik jmen asi má.

Aura se opravdu prvních pár minut snažila dbát pokynů madame Goldie, která napsala knihu Jak se zařadit do kolektivu, tedy pravidelně dýchala a myslela na to, jak jsou všechny ty ostatní děti milé a hodné a jak jí nechtějí ublížit. Nechtěla být Septimovi pořád přítěží, o kterou se musí starat, protože má záchvaty úzkosti a problémy se srdcem. Ale vzdala to ihned po tom, co ji aktivně oslovila dívka, která se ostatním představila jako Gweeny. Aura se na ni vyplašeně podívala, protože tak nějak doufala, že je všem ostatním neviditelná, a zároveň si přála, aby nedpůsobila jako vyvrhel. "Tajnou zahradu," dokázala ze sebe poté potichu vymáčknout.
Poté přišel nový chlapec, evidentně z mudlovské rodiny, a strhla se zuřivá debata ohledně Příčné ulice a banky. Aura automaticky couvla o krok dál od toho šrumce a ze všech sil se snažila udržet dýchání na normálu. Z celé duše si přála, aby se na schodech objevil její bratr a zachránil ji, ale Sep si dnes nejspíš hodlal přispat. Před hyperventilací ji zachránil příchod třeťačky (!!!) s mladším bratrem, který měl být s Aurorou v ročníku. Aura si Gwen ohromeně prohlížela. Takže takhle vypadá někdo, kdo chodí do Bradavic! Auroru na chvilku napadlo, jestli se i ona na škole otrká a bude schopná jen tak oslovit cizince, ale vzápětí to smetla ze stolu. Gwen určitě patřila mezi otevřené děti už od malička, stejně jako Septimus nebo Rita nebo Bree. Zatímco necítila nutnost se představit, protože vlastně k hloučku nepatřila, strašně moc se chtěla téhle Gwen zeptat, do jaké koleje chodí, a jaké to je v Bradavicích, ale nakonec k tomu nenašla odvahu. Ne když kolem bylo tolik ostatních dětí, které stihly říct tři rozvité věty dřív, než ona vůbec otevřela pusu.

Byla tak zaujmutá Gwen, že si blížící se Leslie vůbec nevšimla. Když na ni dívka promluvila, polekaně sebou trhla a věnovala jí pohled vyplašené laně, který poslední dobou přiváděla k dokonalosti. Protože se jí nedařilo ze sebe vydat kloudné slovo, pouze lehce přikývla, jako že je v pořádku, a pak znovu, jako že mezi dětmi někoho zná. "Ale ne moc," pípla poté a snaživě se na Leslie pousmála. Věděla, že to není zrovna slušné, ale zvědavě si dívku prohlížela - neznala žádnou holku, která by nosila vlasy na krátko. Kdyby chtěl někdo ostřihat ji, určitě by to pár dní oplakávala. Možná by z toho dokonce omdlela. Ale takhle Leslie vypadala jako velmi sebevědomý člověk, stejně jako Gwen. Že by už taky chodila do Bradavic? Byly s Gwen v ročníku? Ale to by se přeci pořádně přivítaly, ne? Aurora těkla pohledem ke Gweninu bratru Jamesovi, který jí přišel v celé místnosti nejsympatičtější a pokud si jejího pohledu všiml, automaticky se na něj usmála. Poté vrátila pozornost k Leslie a došlo jí, že je až moc dlouho zticha. Ani za mák se jí nechtělo mluvit, ale ještě horší jí přišlo mluvit jenom když byla dotázána. Pak totiž určitě působila narušeně...a ona nechtěla být považována za narušenou. Proto odhodlaně pohlédla na Leslie (což v reálu vypadalo, jako by ji někdo škrtil), a rozhodla se vzít si příklad ze všech těch od narození aktivních a extrovertních dětí. "Ty už chodíš do Bradavic?" zeptala se na ni hlasitě, takže skoro dosáhla normální hlasitosti ostatních lidí a s opravdovým zájmem se dívala na Leslie, ze všech sil se snažíc neuhnout pohledem.

Mimo herně:
Děcka, já chápu, že jste nadšení, že můžete hrát, ale já jsem zvyklá, že se čeká na toho hráče, co je na řadě. Neřeknu, kdybych neodepisovala dva dny, ale těch pár hodin by vás včera určitě nezabilo.

_________________

Leslie se ta tichá dívenka zdála tichá až moc, ale nic na tohle téma nepodotýkala a nedávala nijak najevo, že na takové tiché myšky není moc zvyklá. Ze spolužáků nikdo takhle zakřiknutý nebyl a její bratři byli pravý opak, takže byla zvyklá spíš na hlučnou konverzaci. Možná právě proto musela celkem napínat uši, aby zaslechla v tom všeobecném ruchu Auřinu odpověď. „Aha. A proč si tě nevšímají?“ odpověděla, svraštila obočí a probodla skupinku dětí pohledem. „A kdo je ten kluk, co vypadá jako holka? Jeho existenci můj mozek nějak nedokáže vstřebat,“ vysvětlila a pobaveně se ušklíbla. Kdyby tu byl již tolikrát zmiňovaný Ezra, určitě by s tímhle holkoklukem řešil, který šampon je nejlepší a jak si nejlépe učesat vlasy.
Leslie si dobře všimla, že se mezi dětmi nachází i Gwen, ale neměla potřebu se k ní nahrnout a hned se s ní začít vybavovat. Konec konců, moc dobře se neznaly. A Gwen podle všeho zabředla do hovoru s těmi bažanty. Na Auřinu otázku kývla hlavou na souhlas a letmo se pousmála. „Jo, po prázdninách jdu do druhýho ročníku,“ vysvětlila. „Takže odhaduju správně, že půjdeš do prváku? A ti ostatní asi taky?“ zeptala se a znovu kývla hlavou ke skupince dětí.

_________________

Skutečnost, že na světě vůbec existuje nějaká jiná Gwen, co by nebyla já, mě natolik rozhodila, že jsem chvilku mlčela. Brzy jsem se ale vzpamatovala: "No to je bomba! Nikdy jsem nepoznala nikoho Gwenovatýho. Boží. Ahoj, ahoj, ahoj - páni to je dlouhý jméno, jak to zvládáš vyslovovat bez zamotání jazyku a mozku a vůbec, ehm, všeho?" snažila jsem se vykrýt všechny prváčky - jenže jeden, ten úplně nejnenápadnější, se se mnou vůbec nebavil. Zato s Leslie ano. A tu jsem musel ihned pozdravit. "Ahoj, Leslie. A ahoj, ty se jmenuješ jak? Asi jsem tvé jméno přeslechla, promiň." obrátila jsem se aktivně a s úsměvem na tu ignorovanou dívčinu. James si jí zjevně také všiml, a protože jí ještě neviděl říct ani slovo, a hlavně od ní nic neslyšel, přišla mu ryze sympatická. A moc se mu líbil ten kocour - kočky tak velké přeci nejsou - a tak se odhodlal a přišoupal se k ní trochu blíž.
"Ahoj. Můžu si ho pohladit?" řekl potichounku a ukázal na zrzouna. Sám kočky miloval, a to především ty zrzavé.
Já jsem mezitím začala polemizovat nad dvěma důležitými věcmi - je ta bledost té zakřiknuté dívenky obvyklá? A je to Flavi holka nebo kluk? Asi holka. Nejspíš. Pravděpodobně.
"Hele, Flavi, ty jsi holka nebo kluk? Neuraž se, ale nějak mi to není to, jasné." obrátila jsem se k tomu. Snad si to nevezme moc osobně, ale když někdo vypadá takhle, tak s tím přeci musí počítat, no ne? Asi jako výše zmiňovaná a přítomná Leslie.
Všech, včetně té s kocourem, jsem se nahlas zeptala: "Už víte něco o Bradavkách? Jako o škole, samozřejmě." opravila jsem se a zrůžověla jsem - tenhle výraz jsem slyšela od starších spolužaček, a, aspoň myslím je to zkrácenina jména školy.

_________________

Avril všetkých sledovala, ale nejako sa do rozhovoru nezapájala a trochu uhla stranou. Strhal sa tam dosť veľká vrava ohľadom Šikmej uličky a banky a o to ona nejako nemala záujem. Bez tak si ju tam nikto nejako nevšimol, čož ju nejako netrápilo. Všimla si Auroru, ktorá sa tiež trochu odtiahla od ostatku. Nečudovala sa jej. K tej potom prišla ďalšia dievčina, ktorá vyzerala byť o niečo staršia, ako ony, takže Avril odhadovala, že tá už do Rokfortu chodí. Opäť sa posadila za stôl, o ktorý zostala opretá a dala sa pokračovať vo svojej kresbe. Ak bude niekto chcieť, príde k nej aj sám, veď nebola ďaleko od skupinky. Nisara zatiaľ zoskočila z Avril a vydala sa späť ku skupinke. Tam sa otrela o nohy dvom dievčinám, ktoré boli pri nej najbližšie (Gwen a Gweeny), pričom následne obišla celú skupinku, až sa posadila a sledovala decká s opäť pošvihávajúcim chvostom.