Julian Everard Didier Emmanuel Rémy Pépin de Montpellier
*8. prosince 1960 • francouz • (š)mudloš šlechtického původu
Jeho hůlka je vyrobena z modřínového dřeva, jádro tvoří žíně z ohonu testrála, je dlouhá 11 palců a neohebná.
_______________________________________________________________________________

Kolej: Mrzimor

Ročník: VI.

Julian připomíná maják. Je to vytáhlý čahoun, který měří zhruba metr devadesát a dost možná ještě trochu povyroste. Díky tomu se tedy ani náhodou neztratí v davu, ani kdyby se hodně snažil. A když po vás navíc blýskne bělostnýma zubama a pronikavým pohledem modrých očí, máte vážně pocit, že stojíte ve světle majáku a skoro musíte mhouřit oči. Co se jeho postavy týče, není vyloženě vysportovaná, ale nějaké svaly se na ní najdou a rozhodně je hezké na ni pohledět, ne že ne. Julek je hezký mladíček s aristokratickými rysy; je to přesně ten typ chlapce, po jakém holky letí. Dobře by se vyjímal na obálce nějakého módního časopisu. Má husté hnědé vlasy, které se zdravě lesknou, a občas mu spadnou do čela. Přestože je snaží nosit upravené, hřebenu podlehnou jen málokdy a většinou si jednoduše dělají, co chtějí. Modré oči jsou jak z reklamy na dioptrické čočky, které ale Julian nenosí, a rovná bílá zubiska nemají daleko k dokonalosti; mnohé dentisty by z takového chrupu zřejmě kleplo blahy. Rovný nos Julianovi zdobí pár pih, ale jinak je jeho pleť téměř bez chyby, ačkoliv o ni nijak nepečuje. I když je pravdou, že se mu občas v obličeji objeví nějaký ten pupínek. Vousy už mu začaly rašit, avšak Julek si je zatím pečlivě holí.
Z jeho stylu oblékání se dá snadno vypozorovat, že je zvyklý mít peníze a pohybovat se ve vyšší společnosti. V odrbaných džínách a jednoduchém tričku ho uvidíte jen těžko, dává totiž přednost společenským kalhotám a košilím všech druhů a barev, nebrání se ani těm vzorovaným. Školní uniformu má šitou na míru, takže mu skvěle padne. A kdyby si Julek uměl uvázat kravatu bez cizí pomoci, zřejmě by ji nosil dokonale upravenou.
Důležité je zmínit, že ho zcela určitě poznáte podle řeči - v angličtině neumí pořádně artikulovat a šlape si na jazyk. Na ten si tedy šlape, i když mluví francouzsky, ale rodná řeč mu jde přeci jen lépe.
Držkonárok: Aleksy Komorowski


Co příroda nadělila Julianovi na kráse a šarmu, to mu vzala z inteligence, které věru moc nepobral. Často si sedí na vedení, nechápe sarkasmus, metafory a složitější narážky a zřejmě nikdy neuhodl jedinou hádanku. Poměrně často je zmatený a chová se jako slon v porcelánu, takže vpustit ho třeba do obchodu, kde jsou uzoučké chodbičky a na poličkách něco křehkého, to je dost špatné rozhodnutí. Nemá ani moc vědomostí, ačkoliv občas nějakou tu knihu přečte; jediné, co mu opravdu jde, jsou jazyky, které se učí s chutí a osvojuje si je až překvapivě rychle. Ekonomiku a další složitosti, co se mu snažil do hlavy nacpat otec, nikdy nepochopil. A přesto je dědicem ohromného majetku. Díky tomu je zvyklý, že má všechno, na co si vzpomene, a to je zase důvodem, proč je absolutně nepoužitelný v normálním životě. Přestože není nejchytřejší hlavičkou, je to člověk se srdcem na dlani, takové to zlatíčko, které se snaží pomoct, když je to potřeba, a je ochotný až běda. Jen občas způsobí více škody, než užitku, i když nechtěně. Má rád společnost, je naivní a přátelství navazuje možná až moc rychle, nehledě na to, že už se párkrát spálil, když důvěřoval nesprávné osobě. Pravděpodobně by nebyl schopný spáchat nic zlého a vyloženě rozzuřit se dokáže jen ve chvíli, kdy se někdo snaží pošpinit jméno jeho rodiny, nebo je zlý na jeho malého brášku. Toho Julian totiž naprosto zbožňuje a pravděpodobně by byl schopný se kvůli němu i porvat, ačkoliv by přitom zřejmě umřel.



Počátky rodu de Montpellier se datují několik staletí dozadu, kdy jejich hraběcí titul znamenal mnohem víc, než tomu je v současné době. Přesto však celá rodina a všichni její členové dodržují zažité tradice i zvyky, aby odkaz jejich předků zcela nezapadl v propadlišti dějin. Dědická linie se klasicky udržuje z otce na prvorozeného syna, což momentálně dělá většině příslušníků rodu vrásky na čele - po smrti svého otce by se totiž hlavou rodu i správcem celého majetku měl stát právě Julian.

Papá Guillaume Thibaut François Odilon, hrabě de Montpellier Francouz se šlechtickým titulem, který má sice všech pět pohromadě, ale to znamená jen jediné – že se svou rodinou netráví téměř žádný čas a věnuje se vlastním záležitostem jako je správa majetku, rozmnožování rodinného jmění a dalším záležitostem. Možná proto žije v domnění, že jeho synové chodí do nějaké soukromé zahraniční školy, která jim může poskytnout to nejlepší vzdělání v ekonomice a podobných směrech, které se jim budou do budoucna náramně hodit při správě dědictví. No, možná kdyby tušil, že jeho starší syn to nemá v hlavě kompletně v pořádku, asi by si tu dědickou záležitost ještě rozmyslel, ale to před ním rodina jeho ženy úpěnlivě tají. Společně s dalšími záležitostmi… Mamá Carina Odette rozená Wellesley Angličanka s půvabem severských víl a elegancí čajové konvice. Ach, ty křivky! V hlavě to má sice pomotáno daleko více než její manžel, ale o schopnostech svých dětí má nějaké to tušení. Když se u staršího ze synů projevila schopnost kouzlit, zbláznila se. Dnes si žije v útulném pokojíku u Svatého Munga, kde její prohlášení o synově talentu nikomu nedělají velké vrásky na čele. To je ovšem to jediné, co zvládá dokola opakovat, a proto je pro všechny moudřejší, když ji drží v měkké náruči polstrovaných stěn.

Frére Lucian Etienne Thierry Raoul Olivier Léon Louis de Montpellier Jediný člen rodiny, který to má v hlavě celkem v pořádku, ačkoliv je to tak trochu grázlík. Julian ale svého mladšího brášku zbožňuje a jsou chvíle, kdy za ním leze jako jeho stín, protože nemá, za kým jiným by šel. odkaz na kartu Grand-mère Josephine Geraldine Wellesley Britka jako poleno, rázná žena s poměrně jasným rozumem a darem činit zásadní rozhodnutí bez mrknutí oka. Právě díky ní se chlapci dostali do Anglie a následně i do Bradavic, a právě ona zařídila odbornou péči pro jejich choromyslnou matku. Vdova, která nemá moc co na práci, a tak si dává záležet, aby se chlapcům vedlo dobře. A přesto, že je jeden grázl a druhý retard, je má ráda. Oncle Geoffrey Arnaud Yvain de Montpellier Kolem strýčka je teplo. Nejen proto, že je docela temperamentní, ale hlavně proto, že je na muže. A to velmi. Dokonce má rád růžovou a je poněkud zšenštilý. V rodinném sídle se ukáže jen občas, neboť žije na vlastním ranči a má spoustu práce s prosperující žabí farmou. Julian však jeho návštěvy vždycky zbožňoval, protože je strýček správný exot. A exoti sobě, že.

Julian měl to štěstí, že se narodil jako prvorozený syn hraběte de Montpellier, tudíž s ním odmalička bylo zacházeno jako s dědicem nemalého majetku. Tou dobou totiž ještě nikdo nevěděl, že se z kluka vyklube zmatený trouba s inteligencí vydlabané dýně. Julek se každopádně měl jako v bavlnce a byl velmi opečovávaným miminkem, neustále se kolem něj hemžily chůvy a kontrolovaly, jestli drobečkovi náhodou něco nechybí. No, chyběl mu mozek, ale na to přijít nemohly. Podezření, že Julek nebude asi tak úplně normální, přišlo s jeho postupujícím věkem - když začal mluvit později, než ostatní děti a moc inteligentně se neprojevoval. Prostě byl docela pozadu, což se mu ale naštěstí podařilo později aspoň trošičku dohnat. Jeho kouzelnické schopnosti se projevily až po narození Luciana a jejich matičku to připravilo o rozum, dočista se pomátla. Zakročila rázná babička Josephine, která vzala oba chlapce i jejich matku do Anglie pod záminkou, že hoši potřebují pořádnou výchovu a ne mít za zadkem samé chůvy. O svou dceru Carinu se nejprve pokoušela postarat sama, k tomu hlídala oba chlapce a měla co dělat, aby se taky nezbláznila, když se jí na prahu objevil zaměstnanec ministerstva kouzel, který jí i oběma chlapcům vysvětlil, proč se kolem Julka dějí divné věci. Josephine proto rozhodla, že zůstanou v Anglii, hraběti namluvila, že starší ze synů nastoupí na soukromou akademii, a pro Carinu se jí podařilo sehnat polstrovanou místnost v nemocnici u Svatého Munga, kde se jí dostalo lepší péče, než ji sama Josephine mohla dopřát. Když bylo Julianovi jedenáct let, přišel mu dopis z Bradavic. Kluk chudák ani pořádně nechápal, co se děje, ale do školy odjel docela rád. Moudrý klobouk se ani nedotknul jeho hlavy a už ho posílal do Mrzimoru a právě Mrzimor Julianovi neskutečně přirostl k srdci, na svou kolej nedá dopustit. Není nutno zmiňovat, že jeho školní výsledky nikdy nebyly nejlepší, ale prolezl i skrz NKÚ, byť s odřenýma ušima. Teď mu už zbývá jen dostudovat. A těší se, až do školy nastoupí i jeho mladší bráška, který nakonec také projevil kouzelnické nadání.

_______________________________________________________________________________

SCHOPNOSTI

Talent: Kouzelné formule, - • přemisťování • lektvary 3/10 • létání 3/10

Lektvary: Amorův šíp Baruffiův mozkový elixír Lektvar proti kašli Nápoj Euforie Paměťový lektvar Protilátka k nápojům lásky Uklidňující lektvar Životabudič 100% kouzla: Accio Alohomora Expecto patronum Lumos/Nox Wingardium leviosa

3. úroveň: Abeo cultivate Bona hasamentu Expelliarmus Hydratus Multicorfors Povzbuzující kouzlo

2. úroveň: Aresto momentum Cullenfors Densaugeo Horkovzdušné kouzlo Incendio Kletba cukání ušima Pulírexo Reparo Žer slimáky

1. úroveň: Aquamenti Awinio radix Bona hasamentu Brachium enmendo Colloportus Episkey Rennervate Silencio

Pokud odhlédneme od kouzelnických dovedností, pak umí Julian ještě pár jazyků. Rodnou francouzštinu, plynule angličtinu, velmi dobře španělštinu a němčinu na základní úrovni. Jazyky jsou to jediné, co mu opravdu jde.
Dalo by se ještě zmínit, že ve vybrané společnosti se zvládá pohybovat až překvapivě elegantně, skoro jako ryba ve vodě. Etiketu zvládá na jedničku.
_______________________________________________________________________________