"Tak to rozhodně!" prohlásila zapáleně Ginger ohledně úžasnosti dnešního zápasu, a i když v něm nefigurovali její největší favoriti, pořád to bylo Mistrovství světa, a nebýt u toho by pro Ginger byla jistá smrt. Ne doslova, ale chápejte, prostě Mistrák! "O tom dobrým bych celkem pochybovala," houkla potom s pobaveným úšklebkem, protože McLarkena snad nikdy neviděla se usmát, a příslušnost ke Zmijozelu většinou nepoukazovala na milou duši. "My jsme letos kupodivu asi poprvý sjednoceni - většinou fandí taťka s bráchou jednomu týmu, a já s mamkou tomu druhýmu," řekla poté s širokým úsměvem, načež se zadívala na Tamsininu šálu, jako by hodnotila její materiál a provedení. "Kdybys nebyla protifanoušek, určitě by ti slušela víc," prohlásila, ale jiskřička v očích svědčila o tom, že to nemyslí vůbec špatně. Jenom nebyla zvyklá skládat ostatním děvčatům komplimenty. Navíc Tam fandila Novému Zélandu (tedy pravděpodobně) a už z principu jí Ginger šálu pochválit nemohla, byť by byla sebekrásnější.
Když Tamsin začala vyjmenovávat známé tváře, Ginger se na tváři objevil další úsměv, i když se obávala, že většinu z nich dneska v tom šíleném davu ani nezahlédne. Zrovna, když už začala uvažovat o tom, jaký by to byl pech, kdyby místo všech kamarádů narazila třeba jenom na Leslie - které stále nedokázala odpustit letošní zradu a neustálé vzpoury v týmu, i když onu nevraživost vůči druhé Nebelvírce nikdy netahala na famfrpálové hřiště, protože ať byla Leslie jakákoli, pořád to byla jejich odražečka a Ginger si nemohla dovolit věnovat se čemukoli jinému než samotné přípravě na finální zápas, který bohužel i tak dopadl naprosto katastroficky - zmínila Mrzimorka poslední jméno a v Ginger malinko hrklo a polilo ji horko, i když tváře měla naštěstí růžové od místního chladu a překvapení jí z obličeje taky hned zmizelo. Dáju neviděla od pobytu u Gallových a opravdu se jí po něm stýskalo, tak moc, že aniž by si to uvědomila, zapátrala pohledem v davu, jako by se tam měl chlapec přímo v tom momentě zničehonic objevit. To se však pochopitelně nestalo, a tak se zrzka donutila vrátit pozornost zpět k Tamsin básnící o Tardis, zatímco se jí srdce lehce stáhlo úzkostí. Co když tu na něj nenarazí a uvidí se až při odjezdu do Bradavic? Ne, že by nechtěla vidět Matta a ostatní, ale od jisté doby byl Darrel prostě na prvním místě. Tam-Tamin přednes si vyslechla s lehce pobaveným výrazem, protože famfrpálskost a mrzimorskost se v Tamsin rozhodně nezapřely. "Já stejně pořád víc fandim Nimbusům, ale určitě se na něj musím stihnout jít podívat. Jsou na něj opravdu dobrý recenze - doufám, že ho dneska uvidíme v akci, chtěla bych vědět, jak ve skutečnosti lítá," pokrčila lehce rameny, "Co máš teď v plánu? Já se chci podívat, jestli mají novou verzi všechnohledu, protože ten můj si uzmul bratr, a možná si pořídím ještě něco na pískání..." zeptala se poté. "Mimochodem, jakýže máš vlastně koště? Já mám Kometu 180, ale celkem bych brala něco lepšího, čím dál víc lidí na škole má Nimbus, kterej mně teda naši rozhodně nekoupěj. Bejt po mamčině, tak vůbec nesmim hrát famfrpál," nadhodila a napůl pobaveně, napůl kysele se pousmála.
Ať už s ní Tamsin šla, nebo ne, Ginger si nakoupila, a pak se s Mrzimorkou rozloučila, aby se šla pokochat novým Tardisem, a pak už se ztratila v davu, aby našla svou rodinu a mohli jít na tu velkou podívanou.

Mimo herně:
Ginger je minimálně do pátku nehratelná

_________________

"Aha," zamumlal jsem zklamaně, protože jsem už doufal, že Bree s O'Callaghanem kámoší nebo tak něco. Ale zrzčiny úsměvy byly děsně nakažlivý, takže jsem se usmál taky a nakonec došel k názoru, že to vlastně vůbec nevadí, že ho moc nezná a že se s ním nepusinkovala, vzhledem k tomu, že i tak toho vo něm ví víc než já a já tak mám pořád co vyzvídat. Škoda jen, že mě v tu chvíli nenapadaly žádný otázky.
O to větší radost mně pak udělal Killianův dodatek. "Vaše Colleen se s ním pusinkovala?" rozveselil jsem se hned a umínil si, že jak vyšťavím Bree, začnu vyslýchat i tu jejich Colleen.
"Hm, a z těch košťat se padá hodně? Už na to někdo umřel?" Samozřejmě jsem nahodil rozšafnej výraz, že se ptám jenom ze zvědavosti a lítacích hodin se nebojím, ani co by se za nehet vlezlo, a v duchu jsem se divil, jak jsme se od neškodnýho tlachání o pusinkování se s O'Callaghanem dopracovali k něčemu tak děsuplnýmu. Rozum mně to nebral a paměť selhávala, takže jsem začal nanejvýš ochotně óchat a áchat nad panem profesorem-Strakou, přestože o tom jeho týmu jsem slyšel prvně. Ale stejně to bylo bezva, že bradavičtí učitelé nebyli žádní úzkoprsí páprdové, ať už to znamenalo cokoli.
Figurka, co se možná menovala McKay, přes všecky rozjařený Breeiny protesty dál řádila jak pominutá a já myslel, že se snad už nikdy nepřestanu smát - a tu do mě někdo vrazil. Takovej hubenej, nezdravě bledej kluk - a nebylo to jenom jeho povýšenecký chování, co se mně na něm pranic nelíbilo. Působil jak malej psychopat. Otřel jsem si pořád ještě rozesmátý oči a zatvářil se omluvně, přestože jsem za nic nemoh a Bree tuplem ne.
"Promiň," prones jsem suše (koukal jsem přitom na zrzku) a velkomyslně přehlíd klukovu očisťovací procedůru, načež nás - teda Bree a mě - Killian trochu poodtáh, že prej kdesi zahlíd 'Černý pivo berana Billa', nebo jak ten proklatej stánek nadepsali. Ještě jsem stačil po zrzčině vzoru houknout "nashle" na toho pána, co se na nás tak jako divně usmál, dokonce jsem i drze mávnul tomu blonďatýmu psychoušovi, co se zrovna dožadoval mý figurky, a pak už jsem se jenom rozhlížel, kde že Killian viděl stánek. Jenže já byl vo dost menší, takže jsem měl i menší rozhled a nic zajímavýho nezmerčil.
Než jsem teda stačil voptat, kudyma teď půjdem, zčistajasna se odkudsi zjevil takovej zrzavej pán a já se na chvíli lek, že jsem zas do někoho vrazil. Ale pán koukal docela mírumilovně a veškerou pozornost věnoval jenom malýmu McKayovi. Já si zas prohlížel pána, načež mě napadlo něco moc zvláštního a celej rudej jsem špitl k zrzce: "B-Bree, není to náhodou Blaine McKay?" Zato na možná-McKayovu poznámku jsem nebyl schopnej vypravit ani slovo, protože ta představa, že přede mnou nejspíš (docela určitě!) stojí celebrita, mě úplně vomráčila.
Takže jsem tam jenom trčel jak ypsilon, poulil na famfrpálistu oči a pomalu si uvědomoval, že jsem ani nepozdravil. Blanea. McKaye.
Omdlelej hrůzou jsem se skácel k zemi.

Darrel svým nadšeným pozdravem vzbudil ve svém okolí rozruch, nebo alespoň tím, když začal zběsile mávat rukama, takže se klidně mohlo stát, že někoho praštil a ani si toho nevšiml. Ostatní kouzelníci si tudíž docela oddechli, když se prodral zpět od Tardisu a vydal se na úplně druhou stranu ke svým kamarádům z Bradavic. Tohle na mistrovství famfrpálu miloval, pokaždé tu někoho potkal. A vlastně ani nezáleželo koho, vzhledem k tomu, že byl Darrel skoro celé léto odříznutý od lidí, na které byl v Bradavicích zvyklý vídávat dennodenně a kvůli otci si s nimi nemohl ani normálně dopisovat, byla to taková odvykačka od nečistokrevných kouzelníků, ale ne zrovna úspěšná, protože Darrel se otcovým názorem na nečistokrevné tentokrát už nenechal zviklat, o čemž svědčilo i to, že se rozzářil jako sluníčko, když se mu Maeve zavěsila kolem krku a on ji přátelsky objal. "Co tu vůbec děláš? Ty tu jsi s rodiči?" vybafl nevěřícně na Maeve, protože věděl, že je mudlovského původu a tudíž mu v hlavě vyvstávala otázka, jak se Maeve na mistrák dostala. Pak se už podíval na Leslie, která ho sice jen pozdravila, ale Darrel měl takovou radost, že obě vidí, že ho ani nenapadlo hledat za tím něco víc, takže jen přimhouřil oči a pobaveně se na Leslie zakřenil. "A jako nic víc?" na oko se zamračil, než i ke své druhé spolužačce nadšeně přiskočil a na chvíli ji vzal kolem ramen. "Jsem tak rád, že jsem tu na vás narazil! Fakt, to si nedovedete představit... a kam se chystáte? Už jste byly omrknout nějaký stánky? Chtěl bych si letos koupit šálu a tričko. A kde máte rodiče? Jste přijeli spolu?" začal na holky chrlit otázky, zatímco už stál zase mezi nimi, houpal se ze špiček na paty a nevěděl, kam s neposednýma rukama.
"No ták! Já fandím Skotsku, vidíte?" zašermoval rukama před svým modrobílým tričkem a nadšeně se pousmál, než si zase poupravil bílou kšiltovku a začal se tahat za konečky hnědých vlasů, které mu zpod kšiltovky vyhučovaly. "Řekni mi jeden, jeden jediný důvod, proč bys měla fandit Novozélanďanům, Maeve!" zatvářil se na oko vážně a zvědavě, než do ní pobaveně dloubl loktem. "No, já myslím, že hrají oba, vždyť tu všude lítají ty jejich figurky, anebo... viděly jste to! Myslím tu papírovou masku se Salemovým obličejem, co se šklebí, fakt úžo. Teda jako, oni mají masky všech hráčů, ale McLarken je fakt nejvtipnější," zachechtal se a ať už s ním holky počítaly, nebo ne, rychle s nimi srovnal krok. Ještě se stačil rozhlédnout do davu, jestli někde uvidí Ethana, ale ten se pravděpodobně zastavil u nějakého toho stánku se suvenýry a na svého vnuka naprosto zapomněl, což Darrelovi naprosto vyhovovalo.

_________________

Arsen se ušklíbl a zakoulel očima. Holky si vůbec neviděly do pusy, jak to jen mohly říct? Jenže Matt se radši nehádal, jako obvykle, Maeve zněla nejistě a Leslie byla typicky drze otravná.
"Pozor na pusu, zmijozelskej tým řídí můj kámoš," zavrčel na účet všech, co se naváželi do zeleného školního týmu. Kromě toho tam létala taky Riley, Ariana a Janet dělala náhradníka. Moc dalších tam líp neznal, ale i tak zle koukal na každého, kdo by hodlal pokračovat v pomlouvání.
Přesto musel uznat, že dostat tahle košťata by byl sen. Mlčky přikývl k Mattově poznámce, se kterou celým srdcem souhlasil.
Náladu mu pořádně zlepšil až Finley. Arsen trochu podklesl pod jeho vahou a zauvažoval o tom, proč se o něj lidi tak rádi opírají. Zahučel něco na souhlas s jeho nadšeným komentářem, nicméně když dorazil ještě Darrel (další pozdrav), už tu na něj začínalo být hodně lidí. Zašklebil se, když s víceméně podobným komentářem Leslie navrhla odchod. Kdože se sem vecpal a mlátil kolem sebe lokty? Arsen tu holku nechápal. Nebelvír letos skončil na čtvrtém místě, takže nejspíš ani výhra nad Zmijozelem by je moc nezachránila, ale nechtěl jim to připomínat.
Na jméno McKay a McLarken mu zacukala ouška. Jednu dobu proti ex-zmijozelskému kapitánovi hrál, a i když většinou brblal, proč musejí hrát proti tolik starším, měl k němu docela respekt. Do národního týmu se asi nedostal pro nic za nic, stejně jako Ery se dostal ke Strakám, a tak dále... Kdyby byl Arsen holka, připsal by si McLarkena vedle McKaye k seznamu "získat autogram na podprsenku".
Matt se odloudal s Tess, Tamsin taky utekla, Leslie s Maeve byly fuč, Darrel jakbysmet (mávl všem nějak na rozloučenou). Arsen mohl na Tardis zírat donekonečna, ale nakonec i jemu zaškrundalo v žaludku. Koutkem oka si všiml mrzimorských spolužaček v typické nerozlučné sestavě s jednou havraspárskou. No jo, holky a jejich hejna. Rozhodl se, že tam se asi vtírat nebude, ale aspoň na ně kývl, jestli si ho všimly.
"Skotsko, žejo?" ujistil se u Casse, který (snad ještě) zůstával, a neochotně odtrhl pohled od dokonale-božsky-zastřiženého proutí. "Doufám, že tu neprodávaj haggis. Je tu dost lidí ze školy, co? Myslíš, že my se taky dostaneme do reprezentace, až vylezeme ze školy?" nadhodil a začal se rozhlížet po stanu, sestře, tátovi a něčem k jídlu. "S kým tu jsi?"

_________________

Leslie se ušklíbla Arsenovým směrem, když se ozval s tím, že Zmijozelu kapitánuje jeho kámoš. „No a? To ale neznamená, že by měli mít lepší košťata jenom díky protekci, kámoš nekámoš,“ zahučela s úšklebkem a potřásla hlavou. Ti chlapi, vůbec to nechápali. Radši Arsenovi a hloučku kolem něj přestala věnovat pozornost, protože hádat se sem fakt nepřijela. Beztak měla už dost mizernou náladu, když na mistrovství vyráželi, nepotřebovala ji mít ještě horší.
„Co jako víc?“ opáčila Darrelovi a vykulila oči. „Sorry, ale plazit se po tobě fakt nebudu,“ ušklíbla se znechuceně. I když v duchu musela uznat, že by jí to možná ani moc nevadilo. Ale… Ne, byl to Darrel, brr. Darrel byl kámoš, ne materiál na plazení. A navíc to, jak se po sobě některé párečky plazily, bylo fakt nechutný, a Leslie to nehodlala začít praktikovat, ani kdyby to mělo být jen ze srandy. „Před chvílí jsme se sem dostaly, takže stánky teprve obejdem,“ odpověděla mu a zapátrala očima kolem sebe. Chtěla si totiž koupit nějaké odznáčky, šálu a figurku Blainea McKaye. „A jo, přijely jsme spolu. Ještě tu s náma jsou moji praštění bratři a táta, ale zmizeli někam ke stánkům,“ vysvětlila ochotně, přičemž zapátrala očima po zbytku jejich výpravy. Zazdálo se jí, že mezi lidmi zahlédla tátu, ale jistá si nebyla.
Když Maeve pronesla, že neví, komu bude fandit, Leslie do ní zlehka šťouchla. „Koukej fandit Skotům, k těm máme blíž, ne? Hele, táta je Angličan jako poleno, takže Skoty nemá moc rád, ale taky radši fandí jim, než Zélanďanům,“ zahlásila. Na to, že určitě hraje McKay i McLarken, jen přikývla a rozhlédla se kolem sebe, když se konečně ocitli mezi stánky. „Já jsem žádnou masku neviděla, kde jí maj?“ zeptala se zvědavě, protože šklebícího se Salema fakt chtěla vidět.
Na Maevinu otázku, kdy že vlastně začíná zápas, pokrčila rameny. „Čéče, já nevím. Ale asi máme ještě trochu času – oni by to měli hlásit. A neboj, určitě tam přijdeme včas. Jenom pak musíme najít tátu, on má u sebe lístky,“ vysvětlila a pokrčila rameny. „S kým tu vůbec jsi, Dájo? A kam máte místa?“ zeptala se vzápětí zvědavě a upřela na kamaráda pohled.

_________________

Nebylo žádným překvapením, když se Tarenovi na tváři zformoval úšklebek značící spokojenost, jakmile zaznamenal, že jeho slova nezůstala tak bez povšimnutí a na dívku zapůsobila, což bylo už od začátku naprostým záměrem. Zahřálo ho na srdci, když si všiml Brianniny výrazu a tudíž rozpoznal, že pravděpodobně nebude mít daleko k slzám, což ho tak nechutně těšilo, až se nebránil úsměvu. Pokud se Taren občas usmíval, většinou to bylo právě tím samolibým způsobem, se kterým se také za Briannou díval, než zcela neochotně vrátil zrak k Thomasovi, kterého si opět chladně prohlédl. Že by na něho omluva zapůsobila se rozhodně říct nedalo - popravdě to Taren by se měl spíše omluvit, protože Thomas si to nekráčel napříč celým davem a nepředpokládal, že se mu všichni budou klidit z cesty.
"To bych prosil," odsekl mu k tomu jednoslovnému promiň a naposled se na něho podíval, i když neměl sebemenší snahu si ho zapamatovat, nepředpokládal, že někdo takového vzhledu by měl chodit - nebo chodí do Bradavic. Připadalo mu to naprosto směšné, což se projevilo možná i tím, že mu šklebivě zacukalo v koutcích rtů, jako by odolával nutkání se Thomasovi vysmát. Miloval, když se mu lidi podřizovali a skákali, jak on pískal. Omluva tudíž přišla vhod, i když ani tak moc ceněná nebyla. "Jdeme," zavelel hned vzápětí a mávl rukou, tudíž se pan Hart okamžitě za svým synem rozešel a snažil se vyhnout pohledu ostatních kouzelníků, kteří se na jeho synovi alespoň na chvíli zastavili pohledem a poznali v něm mladého do morku kostí čistokrevné kouzelníka, což, ruku na srdce, zase tak těžké nebylo.
Sotva Taren udělal první krok, už na Thomase s Briannou naprosto zapomněl a hleděl si zase svého, tudíž se rozhlížel kolem a hledal nějaké zajímavé občerstvení, protože mu začínalo kručet v žaludku. Nakonec se vydal směrem, kde se kouzelníků vyskytovalo opravdu nejvíce, za normálních okolností by se takové skupině vyhnul, ale častokrát platilo, že u jídla byla vždy největší fronta. Čím více se však k předváděčce nového koštěte přibližoval, tím více začínal mít podezření, že zde se žádného občerstvení nedočká. Na jídlo nakonec během několika vteřin zapomněl, když se mu domněnka potvrdila a on neohleduplně jedné malé holčičce z ruky vytrhl letáček, na kterém byla mapa a tam pečlivě vyznačená všechna zajímavá místa a dole dokonce napsán hodinu po hodině doprovodný program.
"Uhněte, ať se na tu nádheru podívám," vydal se nakonec blíže k novému koštěti, takže se těsně protáhl kolem Arsena a Cassidyho a zastavil se u nich blízko před Tardisem. Bylo těžké připustit si, že to koště vypadá naprosto dokonale, když Taren byl hrdým a věrným fanouškem Nimbusů. Jeden Nimbus měl mimochodem doma, byl to prototyp, protože do prodeje se teprve chystal, takže měl spousta nevychytaných much a sem tam si dělal věci, které Taren nechtěl, ale to výrobci určitě doladí a až se dostane Nimbus do prodeje, bude to zase nejlepší koště na celém kouzelnickém trhu. Chvíli si Tardis pozorně prohlížel, ale že by z něho nemohl odtrhnout oči, to rozhodně nehrozilo, takže vzápětí zapátral pohledem po ostatních kouzelnících, kteří se tu mačkali a slintali nad koštětem, na které by pravděpodobně nenašetřili ani během dalšího života. "Nechápu, proč tu ztrácíte čas, když si o něm můžete nechat maximálně tak zdát," ušklíbl se škodolibě ke všem v jeho dosahu, jak jen rád dával najevo, že on na rozdíl od ostatních by mohl lusknout prsty a otec by mu nové koště okamžitě koupil. (Taren absolutně nebral na vědomí, že Hartovi by se poslední dobou potřebovali uskromnit, protože u nich finanční situace nebyla nejlepší, ze svých nároků on nikdy nehodlal slevovat, navíc rodiče před ním často vše zametali pod koberec a tvrdili, že to s těmi penězi zase není tak špatné, čemuž on slepě věřil.) Jenže i kouzelnický obchodní trh byl boj mezi konkurencemi, které se snažily získat co nejvíce zákazníků pro sebe a tak se i kouzelníci postupně rozdělovali do skupin, přičemž jedna byli zastánci Nimbusu, kteří by ho v žádném případě nevyměnili, ta další skupina se začínala postupně oddělovat a milovat začínající konkurenční firmu Dale Co, no a ta třetí skupina neměla ani na jedno z jmenovaných košťat peníze. Taren byl konzervativní angličan, ten v životě nic neměnil, pokud nemusel. Nimbus byl pro něho jednička, i kdyby měl Tardis pozlacenou násadu a jméno tam měl vyskládané z malých diamantů. I když těžko říct, jestli by zrovna tomuhle člověk, který vyrůstal od začátku v samém luxusu a vždy chtěl, aby ostatní poznali, kdo je a jak moc je bohatý, odolal.

_________________

Kolem Tardis byla dost slušná tlačenice, a hlavně hrozný zmatek. Stihl jsem nadšeně zavýsknout v odpověď na Darrelův pozdrav, významně se zašklebit směrem k Tamsin, kterou bariéra kolem koštěte kopla, jak jsem předpokládal, a s úsměvem vypláznout jazyk na Leslie, která toho dne neměla nějak skvělou náladu.
Neřekl bych, že mi spousta lidí přímo vadila, ale dýchalo se mi o něco lépe, když se alespoň část lidí okukující superkoště rozlezla po ostatních stáncích a zřejmě si šla koupit mrňavého McLarkena – k čemu, tomu jsem úplně nerozuměl. Donedávna jsme ho měli na škole, a pak s ním Lockheartová vyrazila dveře, na což jsem se spokojeně nepřítomným výrazem vzpomínal dodneška. Dovolil jsem si krátkou chvíli uvažovat nad tím, kde je asi Lysandře konec, a jaká je škoda, že taky nešla do famfrpálu, protože zápas, ve kterém by figurovala ona a McLarken, bych si normálně zaznamenal do deníčku. Kdybych teda nějaký měl.
„Jasně, že Skotsko. Za koho mě máš?“ protáhl jsem záměrně s tím nejskotštějším přízvukem, jakého jsem byl v dané chvíli schopen, a zatahal za vymlouvavě modrobílou šálu, kterou jsem měl přehozenou kolem krku. „Ale vím přesně, na co tím haggisem narážíš. Přísahám, že by ho snad jedl jenom Flann,“ zašklebil jsem se znechuceně. Ze Skotska nebo ne, haggis by nejedl nikdo, kdo měl alespoň pět chuťových buněk, nebo matné ponětí o tom, co v té věci je.
„Nevím,“ pokrčil jsem rameny, „ale zní to krásně. I když, hej, to bys hrál za Rusko, co?“ šťouchnul jsem Arsena s dokonale záporáckým smíchem do žeber. „A jsem tu s rodičema. Táta staví stan, mamka se tváří zmateně.“
Měl jsem dobrou náladu a naivně jsem si myslel, že mi ji nic nezkazí. Na mrtvou kouzelnici z Londýna se mi dařilo úspěšně nemyslet a hej, konečně jsem byl na mistráku, ovšem to taky spousta lidí, kteří by potřebovali kopanec do zadku. A jako že jsem měl štěstí na nulovém bodu, jeden takový se zákonitě musel ocitnout v naší blízkosti. „Trhni si nohou, náfuko,“ zaskřípal jsem zuby, když se kolem nás protlačil od pohledu o něco mladší kluk s tak snobským výrazem, jaký byste museli hledat. Před dvěma lety bych asi vykulil oči a rychle se stáhnul do bezpečí, jenže teď nebylo před dvěma lety – člověk nemůže najednou procházet pubertou a vlivem party nebelvírek, aby se na něm taky něco neuchytilo. U mě to byl sarkasmus a vztek, ke kterému jsem nikdy nemusel chodit daleko.
Korunu tomu nasadila klukova další hláška, která byla pronesena s úšklebkem toho rázu, po kterém mě začala úplně svědit pravá dlaň, jež volala po zasloužené facce. Zatnul jsem zuby. „Víš co? Támhle máš roh. Běž do něj a pojdi, děkuju,“ doporučil jsem mu s nebezpečně přimhouřenýma očima a hlasem nechtěně podbarveným vztekem.

_________________

Arsen se u části o haggisu nejistě pousmál. No, uzavřel s Gwen další sázku... U všech trollích trenclí, ještěže nebyla na jeho první hodině. Připadal si tam jako šašek. Což mu připomínalo, že byl rád, že na hodiny nechodil nikdo známý - nikdo, kdo by mohl dosvědčovat, že viděl Arsena Quinna stepovat.
Když ho Cassidy dloubl do žeber, uraženě nakrčil nos. "To teda ani náhodou. Hrál bych za Ukrajinu."*
Natáhl žirafí krk, jestli někde neuvidí Finleyovy, a sám zmerčil jeden Januařin cůpek. Hned spolužáka dloubl do žeber nazpátek se stejně potutelným smíchem. "Bejt tebou, schovám se, Janny si koupila ovci. Jen jestli ji nechce obarvit na zrzavo, aby měla náhradu..."
Z klasického klučičího drbání je vyrušil dost neomalený příchod jakéhosi blonďatého smráděte. Arsen by ten výraz asi nepoužil, kdyby kluk neotevřel pusu. Otevřel v prvotním pobouření tu svou, ale než stačil něco říct, víceméně totéž mu z úst zkradl Finley. Místo jízlivého prsknutí raději Arsen zaujal tradičnější mrzimorské stanovisko a chytil spěšně kamaráda za paži, aby se na smrádě nevrhl.
"Napadlo mě, že Leslie má protivnějšího bratra, ale tohle s Leslie příbuzný nebude," usoudil. Cassidy zatím úspěšně zezmijozelovatěl. Kdyby to neudělal, asi by k tomu došlo u Arsena, takže takhle se aspoň vyvažovali. Tedy, Arsen tímto došel k názoru, že mu kluk nestojí za to, aby mluvil přímo k němu.
"Já si o tom nechám klidně zdát rád. Někomu asi chybí důvod ke snění," odtušil uklidňujícím hlasem k Finleymu. Z floutka přímo vyzařovalo, že bude mít zazobané rodiče, a na takové, kteří to takhle dávali najevo, byl Arsen alergický. Od tohohle okamžiku. Kluk evidentně dostal všechno, na co si ukázal, což znamenalo, že si docela určitě nevážil vůbec ničeho. Arsen neodolal jisté zvědavosti, jestli si ten náfuka koště koupí, když má hubu plnou keců, takříkajíc.

* Duck yeah!

_________________

Taren Cassidyho poznámku zaznamenal, když procházel, ač se tvářil pořád stejně a nenechal na sobě znát, že se k jeho uším něco takového doneslo. Koneckonců, také si mohl myslet, že to nebylo směřované k němu, on se rozhodně za náfuku nepovažoval a zde v okolí bylo dle něho pro takové označení mnohem víc vhodnějších adeptů, než byl on. Takže zůstal stát čelem k Tardisu, i tak ale při pohledu zezadu bylo vidět, jak povýšeně má zakloněnou bradu a že na nové koště se vlastně nedívá, mnohem víc ho bavilo prohlížení si nečistokrevných kouzelníků, na které se sem tam znechuceně ušklíbl. Nebyl hlupák a doslova čekal na někoho, kdo se po jeho slovech ozve a chytne se na návnadu, takže nakonec ani nebylo žádným překvapením, že se ozval ten starší chlapec za ním, co už ho stačil tak příjemně o titulovat. V Tarenových očích měl okamžitě o dost horší výchozí pozici, než kdyby mlčel a tvářil se akorát tak nakvašeně, což očividně uměl dost dobře. Než se rozhodl Taren reagovat, sotva se nadechnout o proti těm slovům o rohu, rychlým pohledem se ujistil o pozici svého otce a hned následně si prohlédl Arsena, ke kterému mírně zaklonil hlavu - zase ne tak moc, Taren vystrkoval bradu zcela normálně, aniž by k tomu měl důvod. Ale teď musel vzít v potaz, že má očividně co do činění se staršími lidmi, dokonce s o dost vyššími, když viděl tak Arsena, on byl o proti němu opravdu prcek. Ale Taren očividně neměl respekt před věkem, před výškou a dokonce ani před přesilou.
"Ty svou krev očividně nezapřeš," zašklebil se, když se pozastavil nad chlapcovým vyjadřováním a vůbec barbarským chováním. "No tak," mlaskl, "mudlové jsou neurvalci, to už víme. Nemusíš nás na vlastní kůži přesvědčovat," šlehl nespokojeným pohledem po Cassidym a aby dal snad najevo, jak moc mu je ten hoch před ním ukradený a že z něho ani trochu nemá strach, zastrčil si obě ruce do kapes černého kabátu. Mnohem těžší se popřípadě bránit.
Oči měl mírně přimhouřené, hlavu zakláněl - nebo spíše bradu hrdě vystrkoval a Cassidyho provrtával pohledem, jelikož ho neskutečně bavila ta situace, kdy se ten vyšší snažil držet toho drzýho za paži a tím mu zabránit cokoli udělat. Taren by se asi divil, kdyby dostal facku nebo rovnou pěstí, ale to se v životě nestalo, takže proto měl důvod tvářit se naprosto nedotknutelně a chovat se tak, jako by měl stoprocentní jistotu, že se mu nemůže nic stát. Strach z nich neměl, spíš v něm žhnula upřímná nenávist k takovým lidem, kteří si mysleli, že si svým chováním můžou vyskakovat na někoho tak výjimečného, jako byl on.
"Leslie?" zopakoval už s arogantně povytaženým obočím, i když neměl právo do toho rozhovoru se plést, protože to nebylo mířené k němu. Ale Taren byl zvyklý z domova skákat ostatním do řeči. "To pochybuju, takhle se může jmenovat leda tak nějaká mudlovská šmejdka," dokončil s ledovým klidem a další Arsenovu poznámku o snění ignoroval, protože on se rozhodně nepovažoval za člověka, co ke snění neměl důvod. I když pravda, měl všechno, na co si ukázal. Ale lepší matku by si třeba přál, takovou, která byla normální a nechlastala, ale to bylo tak hluboké a titěrné přání, že o něm ani sám nevěděl. Zatím.

_________________

"Náhodou, třeba McLarken není tak špatný. Je sice fakt, že se skoro pořád tváří jako kakabus, ale možná je ve skutečnosti hodná duše. A třeba peče i sušenky," pustila se blondýnka do smělého obhajování Salemovy osoby, a to i přesto, že k tomu neměla jediný důvod. Na chvíli se odmlčela, přičemž si s nepřítomně zasněným výrazem představovala Salema McLarkena v zástěře a s chňapkami na rukou, jak s veselým úculem připravuje těsto na sušenky. Vzápětí vyděšeně zamrkala a zakroutila hlavou. No to ne. "I když... řekla bych, že s tím pečením to zase takové terno nebude," zahučela odevzdaně a s úsměvem pokrčila rameny. Na její slova ohledně toho, že je rodina Olssonů letos, co se fandění týče, sjednocená, jen chápavě přikývla a mimoděk se nervózně ošila, když začala pozorně skenovat její novozélandskou šálu. Hned na to se zatvářila naoko dotčeně, avšak po rtech jí přelétl pobavený úšklebek. "Tsche," zasyčela s veselým úsměvem na rtech, který tam ale momentálně neměl co dělat, protože Tam-Tam chtěla vypadat dotčeně. Ale nebyla a ani si tak nepřišla, tak co tu vlastně řešíme, že jo.
"To by ses určitě měla jít kouknout, je to fakt ženiální," broukla Tam-Tam s horlivým přikyvováním a znovu se zasněně usmála. Ta holka se do toho smetáku zabouchla, fakt. "Taky bych chtěla vidět, jak se na něm létá. To musí svištět jak něco! Vůbec si to nedokážu představit," zahučela. Když na ni Ginger vytasila s otázkou, co má teď v plánu, trošku zaskočeně povytáhla obočí. No jo, co ona má vlastně v plánu? "No, krom bezcílného bloudění mezi stánky vlastně nic v plánu nemám, ale ten nápad podívat se na všechnohledy je fajn. Ten jsem si vlastně ještě nekoupila," řekla plavovláska, přičemž souhlasně kývla hlavou a společně s Nebelvírkou se vydala požadovaným směrem. "Taťka mi teď k narozeninám koupil Kometu 220. Už se děsně těším, až ji vyzkouším," pochlubila se s potutelným uculením a na slova ohledně Nimbusů se maličko zaškaredila. "Já si o Nimbusu můžu taky nechat leda tak zdát. Jsou děsně drahý," odtušila nespokojeně, ale vzápětí se pobaveně usmála. "Já mám to štěstí, že moje mamka ani neví, co je to famfrpál - je mudla, víš co - a o co tam jde. Tedy, ví, že ho hraju, ale nechávám ji žít v tom sladkým domnění, že je to normální sport. To kdyby zjistila, co to je, a co hůř, na jaké pozici vlastně jsem, mám hraní famfrpálu na doživotí zakázané."
Po nákupech se s Ginger rozloučila a sama se vydala do stanového městečka, aby zjistila, jak taťka pokročil se stavením stanu. Posléze se společně s tatínkem vydala směrem ke stadionu, přičemž se chlubila, koho všechno potkala a samozřejmě si neodpustila spoustu toužebných poznámek na téma 'Tardis'.

| +

Mimo herně:
Rychlopost, pokud tam jsou nějaké hlouposti, omlouvám se.

_________________

| +