„Hmm, chtěl bych asi do Havraspáru nebo Zmijozelu, ti mají dobrý barvy, ale jinak je mně to jedno. Jenom bych byl rád, kdybych byl v koleji s někým, koho už znám. Nejlíp s tebou, ale to víš,“ hodil jsem pohledem po bratránkovi a zlehka u toho přejížděl po Mickeyho kožíšku. Do ruky jsem ho radši nebral, taťka totiž vždycky říkal, že bych si to u cizích mazlíčků neměl hned dovolovat, protože by se jim to nemuselo líbit. „Vlastně pořád ani nevím, podle čeho se to vybírá… Dík, Mickouši,“ ukončil jsem proces hlazení a sednul si zpátky na místo.
„Studium mudlů? Něco takovýho se tam fakt učí?“ zeptal jsem se udiveně. „Tak to vás budu doučovat, to by mi mohlo jít, když toho o nich vím víc, než o kouzelnících,“ nabídl jsem klukům, ale popravdě jsem vůbec netušil, co by se tam asi tak mohlo učit. „Zní to trošku divně, ale tátu by studium kouzelníků nejspíš taky bavilo, takže to chápu,“ vzpomněl jsem si na to, jak se taťka mamky vyptával skoro víc, než já. A že bych se tím nejspíš neměl moc chlubit? To jsem fakt nevěděl.
„Vaření lektvarů zní super a kletby taky, ale asi se nejvíc těším taky na lítání, vypadá to totiž fakt hustě,“ zazubil jsem se na Donalda. „A taky se docela bojím, že kouzlení mi nepůjde.“ Jak by mi to mohlo jít, když jsem se toho od mamky o kouzlení moc nedozvěděl (fakt mi toho moc neřekla, divný...) a taťka to neuměl vůbec? Zato sedět na lítajícím koštěti by třeba nemuselo být zas až tak těžký. „Lítání jsem si už doma ale trénoval, když jsme se vrátili z toho mistrovství. Běhal jsem po zahradě s naším koštětem mezi nohama a zvládnul jsem utéct i několika psům, takže bych řekl, že to bude dobrý.“ To, že jeden ten pes byl ještě trošku omámenej po narkóze a druhej ani moc neviděl, protože běhal s takovým tím plastovým trychtýřem kolem hlavy, to už jsem vynechal. Byl jsem ale rád, že ani Obe, ani Donnie si lítání předem netrénovali a že na tom teda budeme více méně stejně.
„Bylo by fakt super, kdybysme pak třeba spolu mohli hrát Famfrpál, nemyslíte? A nevíte náhodou, jak dlouho pojedeme?“ Napadlo mě, když se dal vlak do pohybu. Vždycky hned dostanu hlad, když se někam jede. „Máte nějaký oblíbený kouzelný sladkosti? Rád bych nějaký doporučení,“ zašklebil jsem se a myšlenkama na jídlo jsem začal postupně zatlačovat pocit únavy někam do pryč.

_________________

Athanáš nebyl ani zdaleka tak naivní, aby si myslel, že bude Sigrid z toho všeho nadšená a bude chtít Morrígan okamžitě sdělit tu báječnou novinku, že se její dlouho ztracený otec konečně objevil na scéně, takže ho příliš nepřekvapilo, když mu Sigrid sdělila, že to zatím dceři nepoví. Přikývl, avšak ve tváři držel jakýsi nic neříkající výraz. Asi i proto, že stále ještě nevěděl, jak se má vlastně cítit. Usoudil ale, že by opravdu nebylo moudré říkat holkám cokoliv teď hned, aniž by to předem promysleli – minimálně on si potřeboval nechat projít hlavou, jak to všechno předloží Talysse. „Tvoje rozhodnutí nebudu nijak zpochybňovat ani vyvracet, neboj,“ broukl k Morríganině matce a sklouzl k ní pohledem, aby se na ni dlouze, pronikavě zadíval. „Ale pokud se děvčata během školního roku nějak dovtípí – ani jedna není hloupá a stát se to může – nebudu to Taly nijak zatajovat,“ oznámil. Slíbili si přece, že už před sebou nebudou mít žádná tajemství. Athanovi se příčila i představa, že by to Taly měl zatajovat celých deset měsíců, ale nedalo se nic dělat.
„S tím souhlasím,“ přikývl nakonec s nepatrným úsměvem na rtech, když Sigrid podotkla, že by měli zůstat alespoň v nějakém kontaktu, a napadla ho přitom absurdní myšlenka, že by byla ohromná zábava, kdyby se na scéně objevila ještě Talyssina matka. Ale pokud věděl, ta byla někde daleko za oceánem, budovala kariéru a na ně dva si dost možná vůbec nevzpomněla, zatímco Athanáše ještě pořád bolelo srdce z toho, že ji ztratil. A to už to bylo jedenáct let.
Když se vlak dal do pohybu, Athan vrhl pohled k okýnku, kde viděl Talyssu, věnoval jí široký, upřímný úsměv, který si vždycky schovával jen a pouze pro ni, a zamával. A když vlak odjel, povzdechl si – bylo to zvláštní, ten pocit, že by Talyssu neměl deset měsíců vidět. Věděl, že ji uvidí tak jako tak, ale divné to bylo stejně. „Nápodobně,“ zamumlal, když došlo na rozloučení, a navzdory tomu všemu to myslel celkem i upřímně. Rozhodně ho nemrzelo, že Sigrid opět potkal. „Na shledanou,“ rozloučil se i se Sigridiným partnerem (?), a pak už se otočil na patě a zamířil pryč.
Té sovy, co nedaleko narazila do sloupu a rozprskla se v obláček peří, si naštěstí nevšiml.

>>

_________________

Morg pokývala hlavou a oplatila Talysse pobavený úškrn. „Neoficiálne je to skôr môj brat, ale oficiálne je to fakt bratranec. A jo, ale u neho môže byť jeden rád, že to skončilo len mačkou. I tá bude isto niečim zvláštna, pretože on sa v normálnosti práve nevyžíva,“ to že to väčšinou bývajú nepríjemné "zvláštnosti" si už pre istotu radšej nechala pre seba. Nechcela zbytočne Tal desiť tým, že jej bratranec dokáže byť niekedy skutočne až šialene odvážny. Vôbec by sa preto nečudovala ak by tá mačka bola len zmenšený a nejako zmenený wampus či nebodaj nundu. O obidvoch jej raz Ewan rozprával, čiže to vonkoncom nebolo vylúčené. Pri ňom si jeden vlastne nikdy nemohol byť istý. Zamyslene sa zadívala na mačku a mlčky ju pozorovala, pričom premýšľala, aké meno by jej podľa nej najviac sadlo. Tieto veci jej nikdy veľmi nešli, takže bez tak po pár minútach úporného premýšľania vyhŕkla to prvé, čo jej zišlo na um: „Nymeria.“ Keď sa tak nad tým ale ďalej zamyslela, toto jej na ňu sedelo asi najlepšie, takže bola so svojím výber mena nadmieru spokojná. Bez tak by ju zrejme ani nič lepšie nenapadlo, tak čo. „A ako sa volá tá tvoja alebo tvoj?“ spýtala sa kývla bradou na prepravku.
Nymeria sa s prikrčením naježila a nesúhlasne prebodla Talyssu očami, keď si dovolila si ju pohladiť. Ona predsa chcela, aby otvorila tú prekliatu klietku a nie aby sa jej dotýkala! Našťastie nakoniec tá dvojnohá vykonala aj to, takže sa Nym upokojila, venovala plavovláske posledný pohľad typu dotkni-sa-ma-ešte-raz-a-moje-pazúry-ukážu-ti-zas a potom sa už naplno venovala svojmu malému spoločníkovi. Ten si ju zatiaľ len zvedavo okukoval, takže si Nymeria pred ním len ľahla a pohľad mu opätovala, pričom švihala dlhým huňatým chvostom zo strany na stranu. Morg len nakrčila nos, no nijako mačkine správanie voči Tal nekomentovala. Zjavne nebude zrovna spoločenská voči ľuďom. Ona vedela, že to pri Ewanovi bude mať nejaký háčik. Celkovo však prišla bielovláske mačka akási zvláštna, ale stále lepšia ako nejaká sova. Aspoň to s ňou bude zaujímavejšie.
„Tak nejako nápodobne. Každopádne by bolo fakt super, keby sa dostaneme do rovnakej koľaje, to by sme boli spolu aj na izbe,“ pokývala súhlasne hlavou. Predsa len, s Tal si celkom rozumela a stále ju pri nej neopúšťal pocit, akoby ju už v skutočnosti poznala celý život, hoci to bola samozrejme hlúposť. Bolo by ale fajn, keby mala hneď od začiatku v koľaji niekoho takto blízkeho, pretože Morg zaujal tak ako Tal iba málokto, takže s ostatnými sa tak ľahko nezbližovala. Vlastne Tal bola celkovo prvá, kto ju zaujal natoľko, aby sa s ňou zblížila tak rýchlo a bezproblémovo. Morrígan to však kupodivu nejako nevadilo a rozhodla sa to risknúť. „Máš aj nejaký predmet, na ktorý sa najviac tešíš?“ pokračovala vo svojom malo vypočúvaní, ale to u nej nebolo nič neobvyklého. Vždy sa viac vypytovala, než rozprávala.
Odrazu však zacítila ako sa jej niečo pohlo vo vačku. „Čo to-,“ zamrmlala a vytiahla z onoho vačku menšiu zelenú krabičku previazanú stuhou. Bola to tá krabička, ktorú jej dal Rew na nástupišti a odporučil jej ju otvoriť až vo vlaku. Nechala krabičku položenú na dlani a zvraštila obočie, keď sa krabička znova zatriasla. Čo to do pekla má znamenať?

_________________

Morrígan má momentálne rozpustené vlasy s menším copom

Já byla opravdu ve výsledku ráda, že necestuji sama, a to i přesto, že jsem toho neměla tolik co říct. A moje společnost (zatím) nevypadala, že by jí to nějak vadilo. To její kocour vypadal mnohem víc na to, že by mě a Kocoura nejradši vystrnadil, ať mají s paničkou klid. "Tak budeme doufat, že se ti dva nerozhodnou vykopat válečné drápky," opáčila jsem, čímž se celá kočičí debata asi mohla považovat za uzavřenou. Kocour ještě chvíli koukal po tom druhém kočičím narušiteli, než se rozhodl, že na to asi bude kašlat, otočil se, zavřel oči a prostě spal.
Určitě se mi zamlouvalo, že si slečna Aino nepotřebuje neustále povídat, a evidentně si na cestu přinesla vlastní zábavu. I já nakonec sáhla do batohu, a opatrně, abych náhodou nevytáhla krabičku s prstenem, jsem vytáhla jednu z učebnic na tento rok, kterou jsem si přes prázdniny ještě nestihla v rámci příprav zběžně projít.
Jak jsem se tak ale začetla do textu, brzy jsem zjistila, že vůbec nevnímám jeho obsah. Mlčící společnice totiž zřejmě znamenala, že se moje myšlenky stočí zase k té svatbě. Upřímně? Bála jsem se vdát. Ale ne proto, že bych si snad myslela, že mi otec vybral špatného manžela... spíš naopak. Co když nebudu dobrá manželka? Ta myšlenka se mi usadila na mysli, a i když jsem se ji snažila nějak vypudit, docela důrazně se mi čas od času připomínala, stejně jako mi mezi řádky vyskakoval obraz drobného prstýnku...

Mimo herně:
Je to šit, vím, pardon, som mrtvá a nemám nápady X.X

_________________

Talyssa se musela pobaveně zašklebit, když jí Morrígan vysvětlovala, jak to je s tím jejím bratrancem – vzpomněla si přitom totiž na tu hloupou hru, kterou byla nucena hrát s Athanášem. A sice, že je její bratranec, když nikdy nebyl ničím jiným, než jejím tátou. Alespoň ona ho tak vždycky vnímala. „Aha,“ zazubila se na spolužačku s přikývnutím. „A máš nějaké sourozence?“ dodala zvědavě.
Když pak došlo na pojmenování kočky, Taly uznale pokývala hlavou. „Nymeria je zajímavé jméno,“ broukla pochvalně. Konec konců, ona se jménem svého kocoura taky nijak nezaostávala. „Je to kocourek,“ objasnila, „a jmenuje se Zirael,“ dodala docela pyšně. To jméno sice úplně nevymyslela sama – určitě ho někde četla – ale stejně bylo boží.
Na Nymeriu se pak plavovláska zašklebila a vyplázla na ni jazyk, protože to vypadalo, že kočku svým pohlazením rozhodně nepotěšila. To její kocourek byl tedy rozhodně mazlivější. A jakmile se dostal ven z přepravky, začal se hned lísat jak ke své paničce, tak ke kočce, která se k němu do klícky předtím dobývala. „A běda vám, jak začnou lítat chlupy,“ varovala oba čtyřnožce vážně – opravdu od sebe nechtěla dostávat rvoucí se kočky.
„To by byla paráda,“ usmála se Taly na Morg upřímně, když kamarádka podotkla, že kdyby byly ve stejné koleji, mohli by spolu být i na pokoji – jí by to rozhodně nevadilo, naopak. Bělovláska možná vypadala trochu zvláštně, ale byla fajn. Taly to k těm bělovlasým lidem asi nějak táhlo, nebo co. Co se té otázky na předmět týkalo, Taly nad tím ještě moc nepřemýšlela. „No, jsem zvědavá na létání,“ usoudila nakonec zamyšleně. „Už jen proto, že táta ho nemá rád,“ zazubila se. Jenže Athanáš neměl rád jakýkoliv způsob kouzelnické dopravy. „Ale taky jsem zvědavá na lektvary a bylinkářství,“ přiznala. Metání kouzel ji očividně zatím moc nezajímalo.
„Co to máš?“ vykulila Talyssa zvědavě oči a naklonila se blíž, když po chvíli Morrígan vytáhla krabičku, která se otřásala, jako by v ní bylo něco živého.

_________________

Neutrální témata byla fajn. Bezpečná. Bessie neuměla řešit vážné věci a hlavně se s tím neuměla moc dobře vyrovnávat, a tak vlastně ani nevěděla, co by tak mohla Darye všechno říct. Anebo co by naopak tak úplně říkat neměla… bylo to těžké. I proto byla ráda, že se mohla soustředit na přemýšlení nad primusy, alespoň na chvíli. Ne že by ji to ve skutečnosti nějak tankovalo. „Mně teda Romeo asi nikdy vysloveně nepřišel jako materiál na primuse… ale je fakt, že je i famfrpálovej kapitán, takže na tom asi něco bude,“ zamyslela se Bessie, ovšem to bylo asi tak všechno, co k tomu mohla dodat vzhledem k tomu, že jí to bylo spíš jedno. Hlavně že to nebyla ona, že jo.
No, ne, otázka na prázdniny nebyla úplně dobrá, odsouhlasila si Bessie posléze v duchu. Protože zákonitě jí to Darya musela oplatit a jí došla slova. „No…“ zamumlala a odvrátila pohled k oknu. „Nemůžu říct, že by to za něco stálo,“ přiznala nakonec popravdě, protože seznala, že nemělo cenu si vymýšlet. I když to možná měla udělat, aby bylo vidět, že je nad věcí a bylo to pro ně obě snazší. „Chyběla jsi mi…“ Bessie to pronesla potichu a hlavně se u toho na Daryu vůbec nedívala, protože na druhou stranu ji to celé ještě pořád bolelo a nevěděla, jestli se s tím dokáže vůbec někdy srovnat, i když se snažila. Jenže to bylo těžké a o to víc, že Darya to odmítala vidět i z její strany.

_________________

Bielovláska nakrčila nos pri zmienke o súrodencoch. Jasné, tí by jej tak ešte chýbali k dobru. Rozhodne si nedokázala predstaviť, že by popri troch bratrancoch mala ešte vlastných súrodencov. Už tak jej prišlo, že ich bolo v dome jak hadov, síce ich sídlo bolo dosť veľké a v pohode by sa tam ešte jedna-dve generácie zmestili. Pri tej predstave sa však vrásky na Morginom nose o to viac zvýraznili. „Vďaka Merlinovi nie. Vzhľadom na to, že celá naša rodina žije pokope, mi tí traja bratranci rozhodne k dobru stačia, hoci ten posledný okolný svet ešte nevníma naplno.“ Zatiaľ, no už to nepotrvá dlho a až potom sa riadne ukáže čo bude Logan zač. Či bude rovnaký potreštenec ako Ewan, hnusák ako Lockie alebo bude úplne iný. Najlepšie by bolo, keby bol ako teta, to by sa rozhodne potom nemusela ničoho obávať. Hlavne aby nebol po Keithovi. To už by časom seriózne začala uvažovať nad tým, že začne žiť s drakmi priamo v rezervácií, i keď tí by z toho isto neboli práve veľmi nadšení. Radšej však znesie občasnú hide-and-seek hru s drakmi ako spolunažívanie s troma Keithami pod jednou strechou. „A ty?“ tázavo sa na plavovlásku zadívala, pretože ju skutočne zaujímalo, či má pre zmenu Tal nejakých súrodencov.
„To tvoje tiež nie je práve najvšednejšie,“ oplatila Talysse pochvalu ohľadom mena pre kocúrika a zadívala sa na to malé klbko chlpov, ktoré sa konečne rozhodlo vyliezť z prepravky von. Morg sa pri Talynom varovaní pobavene uškrnula, keďže to nevyzeralo, že by si jeden z chlpáčov niečo z jej výhražného hlasu robil. Nymeria teda isto nie, tej pozornosť si naplno uzurpoval malý Zir, ktorý sa k nej začal lísať. To si Nym kupodivu nechala ľúbiť a sem-tam do malého štuchla labou, aby ho trocha pohnevala.
„Chystáš sa byť v budúcnosti čaromedičkou?“ pozrela sa pobavene na Talyssu, pretože jej okruh predmetov, ktorý ju najviac zaujímal tomu dosť nasvedčoval. Moira totiž čaromedičkou bola, čiže Morg mala aké-také povrchové informácie a znalosti o tom, čo také čaromedičstvo(?) obnáša. Keby tak vedela ako týmto zadrela do čierneho, keďže Talyssina pravá matka ňou tiež bola. O tom však zrejme ani jedna nemali poňatia. Morrígan isto. „Ja osobne sa asi úplne najviac teším na Starostlivosť o kúzelné tvory a potom zrejme na tie predmety, kde sa budeme konkrétne učiť rôzne kúzla,“ priznala Morg, neuvedomujúc si, že v podstate vymenovala všetko, čo bude do budúcna potrebovať pre prácu s drakmi. I keby si to ale uvedomovala, rozhodne by jej to nijako neprekážalo. Veď v tom vidí svoj budúci život, aspoň zatiaľ tomu tak je.
Keď už sme ale pri tých drakoch, tak pri nich ešte chvíľu aj ostaneme. To už sa pozornosť dievčat totiž plne presunula na záhadnú, trepajúcu sa krabičku v Morginej ruke. Tá pri plavovláskinej otázke len bezradne mykla plecami. „Netuším, dal mi to Rew na nástupišti. Vraj je to od neho a dedka ako darček k prijatiu do školy,“ odvetila a zľahla sebou mykla, keď sebou krabička nečakane znova zatrepala. Na chvíľu uprela pohľad na Tal, no potom ho opäť sklopila ku krabičke. „Ale zistíme to,“ dodala, načo sa jala opatrne sťahovať obviazanú stuhu z krabičky. Vzhľadom na veľkosť jej to veľa času nezabralo. Zhlboka sa nadýchla a so zatajeným dychom pomaly odklopila vrch krabičky. Najprv sa nič nedialo, no odrazu sa z krabičky vynorila čierna hlava malého dráčika s jasnými fialovými očami. Morg si nechala dráčika prejsť na dlaň, čím sa ukázal v celej svojej kráse. Nepochybne sa jednalo o oživlú figúrku jej veľmi známeho draka. Morg s užasnutým výdychom pozrela na Tal, neschopná čokoľvek povedať. Rozhodne teda nič takého nečakala, ale na druhú stranu to bolo dosť logické. Dedko s Rewom jej tak zabezpečili šikovnú pamiatku na to, odkiaľ v skutočnosti pochádza. S týmto sa jej rozhodne budú tie dni ďaleko od domova prežívať o niečo ľahšie.

Cesta jej v Talyssinej spoločnosti ubiehala skutočne veľmi rýchlo a po jednej návšteve postaršej predavačky s vozíkom občerstvenia ich už čakala len cieľová stanica. Tesne pred cieľom sa Morg samozrejme prezlieka do hábitu, načo onedlho už vlak zastavoval a oni sa tak ocitli na konečnej ich cesty, v Prasinkách. Hneď ako vystúpia nemajú ani len šancu sa riadne zorientovať a už si ich k sebe volá akýsi obrovský zarastený muž, ktorý však na to všetko vyzeral veľmi sympaticky. „Ten musel mať isto jedného z rodičov obra,“ prehodila pobavene smerom k Tal. No čo, bol naozaj veľký, dokonca aj na človeka. Nikoho takého ešte Morg nikdy nevidela a to za tie prázdniny videla v Šikmej uličke už všeličo. Keď sa pri ňom všetci zhromaždia (čo nie je našej bielovláske práve dvakrát po chuti), hromadne ich zavedie k jazeru, kde na nich čakajú pri brehu lodičky. Morrígan venuje Tal krátky pohľad než sa rozhodne ako prvá opatrne nastúpiť do hojdajúcej sa lodičky. Prekvapivo však zistí, že to nie je nakoniec tak hrozné a s úsmevom kývne rukou na plavovlásku, aby sa k nej pridala. Keď už všetci sedia, lodičky sa samé bez pomoci rozpohybujú smerom na šíru plochu jazera, čo možno neznalých kúziel prekvapilo, ale pre Morg to rozhodne nebolo nič šokujúce. To sa o neskoršom naskytnutom výhľade povedať nedalo.

_________________

Morrígan má momentálne rozpustené vlasy s menším copom

Fróði bohužel netušil, jak to má Chloe s vodou, a tak byl z jejího rozhodnutí dát mu v případě změny vědět nepokrytě nadšen. Zhoupl se na patách, zazubil se a skoro to vypadalo, že už plánuje budoucí trasu prohlídky.
„Ani moc ne,“ přiznal pak, když už seděl a řeč došla na Austrálii. Chápal sice, že ona z těch končin pochází a on mrmláním na tamní klima body nezíská, ale to ho teď kupodivu ani moc nermoutilo. A hlavně už beztak naznačil, že si myslí, kdovíjak si ona svým přesunem sem polepšila. „Strašný horko a sucho na mě, tady je fakt líp, uvidíš,“ usmál se sebejistě, přičemž ten úsměv mu ale docela rychle z tváře zmizel, když Chloe zmínila, že je za to teplo ráda. Ne snad že by v tom hledal nějaké dvojsmysly, ale stejně mu to přišlo poněkud zarážející.
Takže si ji chvilku zkoumavým pohledem měřil, jestli si z něj náhodou nedělá srandu, protože něco takového mu prostě hlava nebrala, a pak se naštěstí dostali k jídlu, což ho zase nastartovalo.
„Neměl, ti nám vždycky utekli a ten chcíplý šptros, co jsme ho našli, už byl ohlodaný na kost,“ pokrčil rameny a očividně ho ani trochu netrápilo, že bude nejen za debila, ale i za prase. Upřímnost nade vše, žejo. „Ale jestli se letos budu blbě učit, možná tam budu muset znova, tak bych si třeba vzal prak a nějak by to dopadlo.“
Zamyšlení vskutku kvalitní, nicméně nejen díky tomu jim cesta utekla rychleji, než čekal, a než z ní zkusil vytáhnout nějaké recepty na klokaní maso, co se dají zkoušet jenom s minimem koření, byli v Prasinkách. A jakkoliv se Fróðimu s Chloe jelo děsně dobře, byl přeci jen bourák a musel optimismus šířit dál, dokud to s sebou nepřinášelo riziko šíření STD.
„No, a jsme tady,“ ukázal z okna, protože Chloe jakožto cizinka to určitě mohla nepoznat, „teď jenom nastoupíš do jednoho z těch kočárů a v hradě půjdeš za davem, neboj, neztratíš se. Já mám ještě nějaký vyřizování, ale rád jsem tě poznal!“

A myslel to vážně, protože on myslel vážně skoro všechno a kecat ho teď ani nenapadlo. Snad jen ono vyřizování bylo poněkud nadsazené, neboť jakmile se s Chloe rozloučil a vypadl ven, kromě odchycení Buboše měl v plánu jedinou věc: dohonit svého spolužáka a příležitostného obyvatele společné ložnice a hodit s ním první řeč v tomhle ročníku.
Takže spěšně vyběhl ven, cestou popadl dlouhou jízdou vyklepanou sovu a jakmile zmerčil Montyho, spustil na něj.
„Čus, vole, umíš na to Schody do nebe?“
Protože co jiného by asi tak mohlo zajímat malého Finnianssona u člověka, co měl kytaru, žejo?

_________________

Talyssa chápavě pokývala hlavou – i navzdory tomu, že žila pouze s rodiči, si tak nějak dokázala představit, jak otravné to musí být, když žijete pod jednou střechou s bratranci, natož pak třeba s několika bratry. I když kluci by určitě byli lepší, než holky, které by jí nutily hrát si s panenkami, na což Taly nikdy nebyla. Dávala přednost dobrodružstvím v přírodě. „Ne, já jsem taky jedináček,“ odvětila, „a jsem za to docela ráda,“ přiznala. Jí vyhovovalo být jakýmsi samorostem.
„Myslím, že jsem na to jméno narazila v nějaké knížce, ale už si nejsem jistá,“ přiznala, když došlo na sdělování kočičích jmen. Určitě ho nevymyslela sama od sebe a nechtěla Morrígan vodit za nos. I když... fantazii měla bujnou a kdyby chtěla, určitě by na něco podobného kápla taky. Jenže Zirael se jí líbilo, tak proč by ještě něco vymýšlela? Kočičí pasažéři naštěstí nevypadali, že by se chtěli poprat, a tak se Taly mohla plně věnovat své kamarádce a po kočkách jen občas loupla pohledem, aby zkontrolovala, co vyvádí.
„To ani ne,“ zakroutil hlavou na Morríganinu otázku, jestli chce být lékouzelnicí – ale kdo ví, co bude za pár let, „ale párkrát jsem viděla tátu, jak míchá nějaké lektvary, a přišlo mi to zajímavé. A rozeznávat bylinky a vědět, jak je použít, to se vždycky hodí,“ pokrčila rameny. „Ale na péči se taky moc těším!“ zazubila se.
Krabička, která se tak podivně otřásala, zaujala Talynu pozornost. Ještě aby ne, něco takového nemá člověk na očích každý den. „Tak to otevři,“ vybídla kamarádku zvědavě a naklonila se blíž, i když se trochu bála, aby se nejednalo o nějaký kanadský žertík. „Páni,“ vydechla ohromeně, když Morg krabičku otevřela a na dlaň jí vylezl opravdu hezký dráček. „Pár těchhle figurek už jsem viděla, ale žádná nebyla tak pěkná. A já viděla jiná zvířata – třeba mantikoru,“ broukla, přičemž ale oči nespouštěla z dráčka.

Cesta do Bradavic v příjemné společnosti rychle utekla, neboť vlak brzy začal zpomalovat a Taly nezbývalo, než na sebe v rychlosti hodit hábit. O nějakou chvilku později už byly holky venku a než se stihly rozkoukat, volal je k sobě nějaký chlápek, co vypadal jako hora. Zarostlá hora. „Ty brďo,“ vydechla plavovláska s očima navrch hlavy. „To teda jo,“ pokývala souhlasně hlavou na Morríganina slova.
Jakmile se u obra shromáždili všichni, šafář je zavedl k jezeru, kde se Taly zastavila na břehu a podezíravě se zadívala na loďky. Odvahu jí ale dodala Morg, která do jedné z bárek nastoupila, aniž by se loďka potopila, a tak ji Talyssa následovala a usadila se naproti ní. „Začínám být nervózní,“ podotkla potichu.

_________________