Vlastně Iskru ani nepřekvapilo, že má Maksim už nějakou tu kolej, kam by chtěl, vybranou. I ona o tom dost často přemýšlela, i když věděla, že to není na ní a jejímu přání s velkou pravděpodobností vyhověno nebude. Ať už však bude zařazená kamkoliv, doufala jen, že tam bude společně s Maxem neb si neuměla představit, že by každý byl někde jinde. To nešlo. A kvůli němu by dost možná překousla třeba i Mrzimor.. kam se sice nehodila, stejně jako se nehodila do Nebelvíru, ale kvůli Maksimovi cokoliv. Doslova.
"Havraspár rozhodně nezní špatně," přikývla souhlasně a na chvíli stočila pohled z okna. Zmijozel taky nezněl špatně, protože tam studovala polovina jejich rodiny, a tak nějak věděli, co od té koleje mohli očekávat, jak to tam vypadá.. alespoň trochu. Když jí pak byla otázka vrácena, jako první jí lezlo na jazyk, tam kde budeš ty, ale vyslovit se to na hlas neodvážila. "A krom Havraspáru by se mi líbilo asi ve Zmijozelu," krčila pak nakonec rameny. Rodiče by totiž byli určitě pyšní, kdyby se jejich děti dostali zrovna do téhle koleje, ale jak už bylo řečeno, kolej modrá špatná taky nebyla. Naopak. "Ale možná se trochu obávám toho, že tam budeme mít příbuzné," tím samozřejmě myslela jejich tetu a strýčka, ani s jedním si totiž úplně nerozuměla, kam se hrabal nějaký Joshua s vtipnými historkami, že. "Na druhou stranu to není zase úplně tak špatné, kdyby se nám třeba stýskalo, nebo tak.." Ne že by něco takového zrovna u Iskry hrozilo, protože ač byla zvyklá na pozornost od svých rodičů a mnoho dárků a věcí, které doma měla, do Bradavic se těšila. A taky tam přeci bude mít své dvojče, i když jí to stále jistým způsobem vadilo.

_________________

Monty na nápad se skřítky přikývl a víc se prozatím nevyjadřoval, možná i proto, že tak trochu usoudil, že Torunn pravděpodobně řeči o nějaké hloupé kaktusové šťávě nezajímají. Nebyla konec konců z Mrzimoru, aby ji zajímalo jídlo a pití.
„No, jenže tam jsou celkem tři holky... a já než se rozhoupu někoho pozvat, tak už budou všechny mít svoje partnery,“ vysvětlil s úšklebkem na adresu dívek z druhého, teď již třetího ročníku. „Ale uvidím, třeba se na ples nějak dostanu. Mohl bych pozvat nějakou profesorku, co?“ zakřenil se Monty pobaveně. To by ho třeba Frodo měl za bouráka, že sbalil úču.
Když Torunn zmínila, že by letos mohla vyzkoušet odrážeče, Monty překvapeně zamrkal, protože mu vždycky připadala taková křehká a hlavně netušil, co ji k takovým úvahám vede. „No, proč ne,“ usoudil nakonec a pokrčil rameny. „Třeba bys všechny překvapila,“ mrkl na ni. „Erkki bude určitě fajn kapitán a určitě neuslyší rád, když mu řekneš, že jdeš jenom na náhradníka,“ dodal pak, protože si tím byl celkem jistý. Torunn prostě byla dobrá a ne že ne.
„No, dostali jsme nějaké ingredience a vzorky lektvarů. Hlavně ty ingredience jsou super... Já je totiž zrovna nutně potřebuju,“ vysvětlil a zatvářil se tajuplně. „Udržíš tajemství?“ Monty věděl, že ano, ale stejně to potvrzení potřeboval od Torunn slyšet.

_________________

"Chceš s tím pomoct?" povytáhla tázavě obočí a vypadalo to, že to vlastně myslí vážně. Následně se však zazubila od ucha k uchu a krčila rameny. A pak jí dostalo to, co Monty řekl. Pozvat profesorku? No, vlastně proč ne. Nebyl by první a dost možná ani ne poslední. Chodit na ples s profesory totiž byla očividně úplně normální věc a jí na chvíli napadlo, že by nějakého taky mohla pozvat. "Jaké profesory jste vlastně vůbec měli minulý rok? Já doufám, že nám zůstanou ty, které jsem měla od prváku," protože v tomhle směru tak nějak ty změny neměla moc ráda a byla si vědoma toho, že spoustě ročníkům se profesoři mění každý rok. Jenže ona už byla na některé opravdu hodně zvyklá a nechtěla to měnit. "Ale nemusíš zoufat, dá se na ples vydat třeba i s kamarádem. Já vím, že na plese spolu byli třeba dva kluci, a rozhodně to bylo víckrát!" Napadlo jí na okamžik s menším úsměvem. Kdyby jí samotnou totiž na ples nikdo nepozval - i když se v tuhle chvíli cítila tak, že by byla schopná pozvat někoho sama - mohla by vyrazit s nějakou kamarádkou.. kdyby nějakou měla.
"Ale," mávla pak ledabyle rukou. "V týmu najdeš mnohem lepších lidí, než jsem já. Harlee třeba válí lépe a dle mého si zaslouží být v hlavní sestavě víc, než já. A třeba Erkki nakonec překvapí a bude rád, že mu nebudu dělat v hlavní sestavě potíže," dobře, něco takové asi nepřicházelo v úvahu, protože Erkki byl zlatý, ale stejně. "Ale tak se ještě rozmyslím, mám ještě času dost," dodala pak s menším úsměvem, aby dala najevo, že svou kariéru famfrpálistky nechce pověsit na hřebík. To totiž fakt nechtěla. Možná. Nejspíše.. třeba se objeví něco jiného, co jí půjde mnohem lépe.
Tajemství zrovna v poslední době nebylo něco, co by Torunn měla ráda. Naopak to slovíčko nesnášela, ale nebyla člověk, který by něco prozrazoval. To rozhodně ne. "Samozřejmě," odkývala proto Montymu bez sebemenšího problému.

_________________

„Ale to je přece úplně normální, ne?“ namítl Will zmateně, když mu jeho spolucestující, který už byl zkušeným mazákem (alespoň oproti němu), prozradil, že je v Bradavicích často k jídlu smažená ryba a do čaje se tam lije mléko. To Williamovi nepřipadalo nijak zvláštní, protože dědeček si do čaje mléko lil taky. „Mně by naopak připadal divnej čaj z jehličí,“ přiznal, jelikož něco takového ještě nezkoušel, navzdory tomu, že vyrůstal prakticky mimo civilizaci.
„Já bych do tak moc studené vody nevlezl,“ usoudil Will zamračeně... a to vydržel hodně, protože nebyl žádný rozmazlený fracek zvyklý na teplíčko luxusního domova.
No a pak tu byla ta kouzla, že. Takže když se Fróði zeptal, jestli to kouzlení chce vidět, dychtivě přikývl. „No jasně, že chci,“ vyhrkl hned a napjatě čekal, co jeho spolucestující předvede za dechberoucí kouzla, a jeho fantazie přitom pracovala na plné obrátky, což byla možná trochu škoda, protože to znamenalo, že bude ve výsledku pravděpodobně dost zklamaný. Ale nepodceňujme Fróðiho, že.
Jenže na kouzlení tak úplně zatím nedošlo, neboť do jejich kupé nakoukl další kluk, kterému Will nejprve vůbec nerozuměl. „Cos to povídal?“ zeptal se ho zvědavě - ruština pro něj totiž byla... no, španělská vesnice. Ha, ha. Proti tomu, aby si ten kluk přisedl, nic nenamítal, a jen se na něj přátelsky zazubil.
„Tady Fróði se právě chystal kouzlit,“ vysvětlil novému přírůstku v jejich kupé a po Fróðim vrhl významný pohled, aby se jako neostýchal.

_________________

Zatímco jeden na jeho ruštinu nereagoval - ne že by to Galkovi vadilo, on byl zvyklý - druhý přidal hned otázku, co že to vlastně říkal. "Privět, malčikov," zopakoval jednoduše s krčením ramen a následně se posadil na jedno z volných míst, ať už to bylo kdekoliv, protože pisatelka stihla zapomenout, kdo kde seděl. "Ahoj, kluci, když teda potřebuješ překlad," dodal a bylo jen otázkou času, kdy k té angličtině přidá i trochu toho ruského přízvuku. On ten přízvuk totiž vytahoval celkem rád, byla to totiž celkem sranda.
"Kouzlit? No to je super, co všechno už umíš?" povytáhl tázavě obočí a měl nutkání se rozpovídat o tom, co všechno umí jeho rodiče a hlavně, co všechno dokáže třeba takový strýček Kuzma, ale tak nějak tušil, že díky tomu by se nějaké té názorné ukázky nedočkal, takže to nechal na jindy. Však on bude ještě čas. Spousta času. Vlak měl jet dle všech jeho informací až moc dlouho dobu. "Jinak já jsem Galahad Greyburn, letos nastupuju do prváku." Zubil se pak na oba dva čekají, že se tedy jako taky představí, i když jméno toho jednoho už znal. Nicméně se rozhodně nebránil tomu ho slyšet znovu, alespoň tak mohl předejít tomu, že jeho jméno vysloví špatně. Fróði totiž neznělo anglicky, ale neznělo ani rusky a to byly dva jediný jazyky, které ovládal. Ne že by si stěžoval, jemu to bohatě stačilo, protože rusky neuměl každý, že. "Hádám správně, že ty už do školy chodíš, že jo? Když se jako chystáš kouzlit. Do jaký koleje? A je pravda, že to jezero u hradu je fakt veliký, a že tam žije obří oliheň? A zamrzá přes zimu hodně? By mě totiž zajímalo, jak moc těžký je do něho udělat díru, víš," možná, že každého zajímalo, jaký jsou na škole profesoři, jak to tam vlastně vypadá a chodí, ale Galahad měl trochu priority jiné. Chtěl totiž udělat radost strýčkovi Kuzmovi a krapet si přes zimu procvičit to rybaření. "A jak moc je ten Zakázaný les vlastně zakázaný?" Protože Kuzma říkal, že ta jeho veverka baští kůru z břízy a on měl takový pocit, že na nějakém paloučku u hradu jí asi nenajde. No a když ten les maličkato prozkoumá, nic se nestane, no ne?

_________________

„Když myslíš,“ odtušil Fróði ohledně anglické kuchyně a tvářil se pořád dost znechuceně, ale už to pitvat neplánoval. „Ale čaj z jehličí je náhodou nejlepší,“ zastal se pak ještě svého favorita, a i když ho napadlo, že by třeba jednou mohl navařit bandasku nebo dvě, aby ty méně šťastné děti ochutnaly, rozhodně to teď nerozebíral. Měl totiž důležitější práci, jenom mu ji nejdřív musel Will připomenout a taky pak bylo potřeba přestát nápor otázek toho Rusa.
„Tak různě,“ zageneralizoval si, aby to, že vlastně neumí skoro nic, nevyšlo najevo moc brzo a on tak nepřišel o jediný trumf, co nad nimi držel. A hůlku nakonec v hábitu našel, ale než ji stihl použít, ba než vůbec stihl nějaké použití vymyslet, ještě se toho docela dost namluvilo.
„Já jsem Fróði, druhák,“ představil se pak, protože mu to, že už ho představil kolega, vlastně ani moc nedošlo, nicméně příjmení k tomu nedodal. Tak nějak prostě přes prázdniny zase najel na islandský režim a na ostrově nikdo na příjmení zvědavý nebyl.
„No, že je zakázaný les zakázaný, to prý ředitel opakuje každý rok, tak asi hodně,“ zaspekuloval si Islanďan, drbaje se hůlkou za uchem, „a zatím jsem tam nebyl. Zato jezero, to mám zmáknuté dost, a letos pořádně zmapuju i dno, našetřil jsem si na to docela dost žaberníku a zkouším ho i pěstovat. Na zimu zamrzá, ale až docela pozdě, a dělat do něj díry jde úplně stejně jako do jakéhokoliv jiného ledu.“ A že neodpověděl na tu oliheň a na svou kolej? Inu, kdyby toho Galahad nechtěl jedním dechem vědět tolik, nejspíš by to Fróði i udržel, takhle mohl být rád, že si zapamatoval aspoň půlku. Vlastně víc než půlku, protože kromě odpovědí se pak dostal i k tomu kouzlení.
„Bacha, možná to bouchne,“ varoval je, jakmile se natáhl do kufru a vytáhl z něj učebnici dějin, kterou stejně nikdy neplánoval otevřít. Odkašlal si, položil si knihu na klín, pěkně pevně chytil hůlku a houkl „snufflifors“, doufaje, že se před těmi dvěma moc neztrapní.

Mimo herně:
Snufflifors, +1 ročník, +2 talent, 1. úroveň.

Fróði Finniansson rolled 1d10:
6

Kouzlo se kupodivu povedlo, takže měl Fróði najednou v klíně hromadu malých myší a ještě větší radost než on sám z toho měl Buboš, který v myších přirozeně viděl svačinu. Zatím tedy všechno jenom sledoval, protože byl přeci jenom den, ale bylo jen otázkou času, než se snese k zemi a začne přeměněnou učebnici užírat.

_________________

Erkki maličko nechápavě zakroutil hlavou, protože nepobíral, proč by o sobě Olivka měla pochybovat. Dřív možná byla roztržitá a tak trochu praštěná, ale Erkki měl pocit, že ty doby už jsou pryč. A zřejmě si to myslel i Finnian, jinak by jí ten odznak jen tak nesvěřil, ne? „Já nevím, proč o sobě pochybuješ,“ podotkl, „určitě budeš skvělá prefektka. Lepší, než já.“ Ano, to si taky myslel.
„Díky,“ začervenal se pak, když Olivka zkonstatovala, že je úžasné, že bude hrát v nároďáku, a dodala, že mu to moc přeje. Pak ale maličko posmutněla, nebo to tak Erkkimu alespoň přišlo, takže se zatvářil lítostivě a natáhl se, aby ji mohl chytit za ruce. Přitom na svém klíně trošku přiskřípl Flokiho, takže se maguár nespokojeně přesunul vedle na sedačku, kde ho nemohl nikdo obtěžovat. „Já si na tebe ten čas udělám, Liv,“ slíbil a svůj slib myslel smrtelně vážně. „Budu mít sice hodně nabitý program, ale to neznamená, že tě začnu... zanedbávat. To ani náhodou, neboj,“ pousmál se povzbudivě.

_________________

Monty zakroutil hlavou, ale Torunniny nabídky si samozřejmě vážil. „Ne, já to nějak zvládnu. Možná, že na ples nakonec stejně zase nepůjdu a pojedu se radši ohřát domů do Mexika,“ ušklíbl se pobaveně a pokrčil rameny. Problém byl ten, že tyhle změny teplot špatně nesl a většinou pak skončil u doktora se smrtelnou rýmičkou. Když se pak Torunn zeptala, jaké vlastně měli profesory, Monty se zamyslel. Přemýšlet totiž nemusel jen nad lektvary, na které měli Redmonda, kterého Monty navzdory jeho nátuře zbožňoval. „No, na lektvary jsme měli Redmonda, kterej je děsně super a já fakt hrozně moc chci, abychom ho měli i tenhle rok. Nejlépe až do sedmáku,“ přiznal a trochu se bál, že třeba dostanou někoho jiného. Trochu hodně. „No a pak jsme měli toho... Tremletta, Kinga a Lynche. Lynch je v pohodě,“ zkonstatoval mrzimorčák zamyšleně.
„Že bych jako na ples šel s Asbjornem?“ povytáhl pak obočí a skutečně nad tím začal uvažovat. „Ale aby se nám pak ostatní nesmáli,“ dodal nejistě. A to ještě nevěděl, že za nějaký rok dva se to přátelství přehoupne na vyšší level, alespoň z jeho strany.
Co se týkalo famfrpálu, Monty odmítavě zakroutil hlavou, protože si myslel svoje. „Já si stejně myslím, že jsi dobrá a měla bys hrát v hlavní sestavě,“ pokrčil rameny. „Já si o sobě taky myslím, že bych to chytání radši měl přenechat někomu jinému, ale všichni mě přesvědčují, že mi to jde. Hlavně Javi,“ zamumlal. Nebýt Javiho, Monty by ten famfrpál možná už taky pověsil na hřebík. Ale Javi měl pravdu minimálně v tom, že na chytače má Monty ideální postavu, a že trénink dělá mistra, takže na sobě Monťák fakt dřel a zlepšoval se. A to měl ke sportu spíše negativní vztah.
Když mu pak Torunn potvrdila, že udrží tajemství, Monty se k ní spiklenecky naklonil blíže. „Já jsem totiž na konci školního roku objevil v knihovně recept na jeden zapomenutý lektvar, tak ho chci zkusit. A jestli se mi povede, tak chci pak trochu experimentovat a zkusit vytvořit něco vlastního,“ přiznal. Chtěl být slavný lektvaromág přece! A bylo by úplně famózní, kdyby zvládl prorazit ve třináct letech, ne?

_________________

Will se cítil trochu dotčeně. Samozřejmě, že potřeboval překlad, když rusky neuměl ani pozdravit. A to ještě ani pořádně nevěděl, jestli to, co právě slyšel, je ruština, neboť cizích jazyků za svůj krátký život opravdu moc neslýchal. Vlastně žádné. „A co to je za řeč?“ zeptal se možná trochu hloupě, ale hloupější by určitě bylo, kdyby mlčel.
„Tak to budeme chodit do ročníku spolu,“ zamumlal ke Galahadovi, když se chlapec představil. „Já jsem Will. William Kidd,“ představil se konečně i on celým jménem, a možná by býval dodal pirátské ahoy, nebo tak něco, ale to by musel vědět, že se jmenuje jako jeden dávno mrtvý pirát. Tedy, někdy mu to určitě už někdo řekl, ale Will to celkem úspěšně zapomínal. No a pak se Galahad rozpovídal a Will ho poněkud nestíhal, takže jenom těkal očima mezi oběma kluky a snažil se z hovoru pochytit co nejvíc.
Když konečně došlo na kouzlení, Will po varování, že to možná bouchne, potlačil nutkání naklonit se zvědavě blíže, a s očima navrch hlavy sledoval Fróðiho počínání. A očividně opravdu kouzlit uměl, protože z knihy, kterou si předtím položil na klín, bylo rázem několik roztomilých myšek. „Tak to je něco,“ usoudil Will ohromeně, načež se s úsměvem pro jednu z myšek natáhl, aby ji poňufal a zachránil jí život před Bubošem.

_________________

Fergus se na Peggy letmo pousmál a uvelebil se na sedačce naproti ní. Vlak se akorát rozjížděl, ale on z okna moc nekoukal, stejně by tam nikoho z rodiny neviděl, protože jim tak trochu zmizel z očí. Neměl náladu na loučení. Asi proto, že loučení poslední dobou dost špatně nesl.
Když se Peggy zeptala, jestli už je líp, Fergus maličko zvážněl a pokrčil rameny. „Není to žádná hitparáda, ale je to o něco lepší,“ přisvědčil. „Doma už aspoň nepanuje tak dusná atmosféra, i když pořád to ještě není ono a asi dlouho nebude,“ dodal. Ale protože se nechtěl celou cestu bavit o svém tragickém životě, obrátil list. „A jak se máš ty? Užila sis prázdniny?“ zeptal se s letmým, ale upřímným úsměvem na rtech. „Těšíš se do školy?“

_________________
Tha mi ag iarraidh briosgaid!