To bylo hluboké, pomyslel si Tino a tu poznámku raději polkl, protože kdyby ji vyslovil nahlas, znělo by to opravdu maximálně sarkasticky. „Já zvíře nemám, táta mi ho nedovolil,“ zkonstatoval tedy namísto sarkasmu jednoduše a pokrčil rameny. Otec by mu dovolil jedině sovu, protože měla praktické využití, ale těch rodinných měli hned několik, takže to byla zbytečná investice.
„Já jsem Tino,“ představil se stručně a zkratkou, protože měl zkušenosti s tím, že jméno Valentin připadá lidem z nějakého neznámého důvodu hrozně vtipné. A kdyby se ten kluk s kočkou začal třeba smát, Tino by mu musel vrazit něco do okna. V tom lepším případě... „Taky jedeš poprvé do Bradavic?“ pokusil se navázat relativně přátelský hovor a dokonce se přitom usmíval, kupodivu zcela upřímně a bez nejmenší přetvářky. Zatím.

_________________

"A když ne, můžeš se zeptat třeba skřítků, jak jí dělají," pousmála se pak na něho a skřítky zmínila především proto, že jí nikdo jiný vlastně ani nenapadl. V tuhle chvíli. Kdyby se nad tím zamyslela trochu déle, napadlo by jí asi více lidí, ale takhle se Monty musel spokojit s tím.
Problém plesu a partnerů Torunn vcelku chápala, v prvním ročníku taky neměla s kým jít, i když zvažovala, že by šla s Clarou, místo toho si však užily společně pěkný den plný her. "Ale tak on se někdo najde, ne? A neříkej mi, že třeba z druháku někoho neznáš? Jste měli některé hodiny spojené. Ne?" nakrčila nosík, jak usilovně se snažila nad tím přemýšlet, ale nakonec to nechala být. Byla však ráda, že oni spojené hodiny nemají, protože jí to přišlo jako naprostá pitomost - profesor musel svou pozornost věnovat více lidem a hlavně ona své profesory měla fakt ráda. Neuměla si představit, že by svůj antitalent na všechno musela předvádět před více lidmi. Třeba takové lektvary.. no to by s ní šlehlo asi spíš na zem.
Torunn pokrčila rameny. Tvrdili jí to všichni, ale ona viděla, že jí to šlo. Snažili se jí ukonejšit? Rozhodně. "Možná bych si mohla letos vyzkoušet odrážeče," šklebila se o sto šest, protože jí v jedné chvíli napadlo, že by pak pěkně mohla srovnat Asbjorna. V té další jí však došlo, že by to její problém stejně nevyřešilo. "Budeme mít Erkkiho a to je hezký, že bych měla, ale letos si to asi odpustím, no," krčila pak prostě a jednoduše rameny. Taky jí začínalo štvát, že tým si vede neustále stejně - ať už hrála nebo ne, pokaždé to projeli a jí to přestávalo bavit. A tušila, že jestli bude náhradník nebo ne, nic se tím stejně nezmění, stejně to první místo nebudou mít.
Na chvíli stočila pohled k oknu, aby mohla pozorovat krajinu míhající se pěkně rychle. "Jsme si po táboře vlastně nestihli moc popovídat, co si vůbec dostal?" optala se krapet zvědavě, i když věděla asi už od Barryho, co si to vlastně lektvarový tábor vysloužil, ale taky byla možnost, že Monty má něco jiného, že.

_________________

Ono, ne že bych se vždycky obklopoval věcmi, jako byl anglický dub v sudu, to byla tak trochu rarita z Bradavic, ale výstřední jsem byl tak trochu vždycky, to jsem nemohl zapřít, ani kdybych chtěl...
Samozřejmě, když následně začne s objasňováním svého objevení se ve vlaku do Bradavic, tak pořádně zpozorním a se svou klasicky zaujatě vysmátou tváří přikyvuju snad za každou větou a že to zajímavé vyprávění rozhodně bylo, protože ne každý den někomu z kongresu šibne, že ano. "Šiblo? V jakém ohledu?" nakrčil jsem zaujatě čelo a tak trošku nechápavě si jí u toho prohlédl, zatímco mi z tváře ale nezmizel můj klasický úsměv, takže bylo těžké poznat, jestli to beru vážně, nebo ne a vlastně to jsem nevěděl, ani já sám, ehm. Zatím.
Když se pak ale konverzace stočí k mé osobě a k označení hezounka, tak se prostě neubráním šibalskému pousmání a pohledu typu "No co myslíš, kotě?". "Noo, myslí že talentem mrhám stále stejně, ale tady stromek by se ti určitě snažil nalhat něco jiného" ušklíbnul jsem se a u toho tak významně pokýval hlavou, zatímco se mi na tváři na chvilku usadil hraně vážný výraz, jakože mu fakt nemá věřit. "A létání... tenhle rok bych to chtěl zkusit v týmu... ale znáš to, hlavní vášní jsou závody" samolibě jsem se usmál a v očích se mi trošku zajiskřilo při představě příštího ročníku těch nelegálních závodů, protože minulý rok byl prostě povedený, i když jsem nevyhrál... ale bylo to těsný!
A co se Bradavic týče, tak ty si vysloužily naopak výraz naprosto pohodářský a tomu i odpovídající frajerský úsměv. "Bradavice jsou fajn. Lidi tam jsou v pohodě, jen si na zdejší poměry musíš zvyknout... není to tam tak volné jako u nás, ale dá se to..." pronesl jsem jako ten největší mazák, který tam chodí už od prváku, všechno ví a všechno zná a všechny tyhle další srandy, takže jsem mohl vypadat, že tu jsem prostě jako doma a že se vyznám, i když pravdou zůstávalo, že i já se občas na chodbách a schodech ztratil, ale to už je přece detail! Teď jsem tu mazák! "A když jsem zapadl já, tak ty taky" mrkl jsem na ní následně povzbudivě, než jsem s širokým úsměvem dodal "Přeci jen, nejsi já, abys lezla lidem na nervy"

_________________

B1

„Já že ses tak divil,“ pokrčil Fróði rameny, opřel se do sedačky a dál národnosti neřešil. On to totiž nepobíral o moc víc než Will a nechtěl se do toho zamotávat, když se tady potenciálně mohli bavit o mnohem zajímavějších věcech.
„No, třeba je tam děsně často smažená ryba se smaženýma bramborama, do čaje, který vůbec není z jehličí, se lije mlíko, a tak,“ vyjmenoval pak první dvě obskurnosti, s nimiž se v Británii setkal a které si vybavil, a nahodil k tomu patřičně zmatený výraz. A to ještě neobjevil custard a nikdo se mu nesnažil namluvit, že kombinace máty a čokolády je super, takže bude hůř.
„Není studenější než u nás v září,“ odmávl ty obavy ze studenosti a nějak mu nedocházelo, že se vlastně ještě pořád nedostal k tomu, odkud přesně je, „dokud na něm není led, dá se to.“ A ani ten led nebude do budoucna dost velká překážka.
Když se pak konečně dostali ke škole a kouzlům, přišla konečně příležitost k pořádnému machrování. Fróði se tedy náležitě spiklenecky zaculil a přikývl.
„Jasně. Chceš to vidět?“ Nebyl si tedy tak docela jistý, jestli se ve vlaku kouzlit smí, ale to ho zastavit nemohlo. Nebyl si ale jistý ani tím, jestli náhodou nezapomněl Dafné doma, a to už by ho zastavit docela mohlo, a tak si začal prohledávat kapsy. Dotaz na létající košťata tedy tak nějak přeslechl, ale vzhledem k tomu, kolik Will položil otázek, měl pořád docela slušné skóre. A hlavně pak do kupé vlezl další tvor.
Fróðiho kupodivu vůbec neznepokojila ta cizí řeč. Kdepak, měl totiž zrovna hlavu plnou proklínání všech možných božstev, že mu ve vlaku, kde je spousta holek, pošlou do kupé dva prváky. Než se mu ale do tváře vkradl otrávený výraz, vzpomněl si, že je z Mrzimoru, prostým „jo, sedej“ povolil návštěvě přisednutí a pak si najednou nemohl vzpomenout, co že to prve chtěl dělat, takže asi potřeboval trochu nakopnout.
Pokud možno někým z lidí, protože Buboš se sice začal nějak divně ošívat, ale jako nápovědu to moc chápat nešlo.

_________________

Když si člověk v jeho přítomnosti zvyknul na něco, co by v normálním světě bylo divné nebo podivínské, druhý den se objevil ještě s větší překvapením. Což se o dubu v sudu říct dalo.
Natt netušila, jestli mu má vůbec o svém otci říct, nakonec byl to přítel „No…“ Natt chvilku přemýšlela, jak mu to má podat „… když jsme se sestrou letos vrátili ze školy domů, otec běhal po naší vesnici a pálil po mudlech jednu kletbu za druhou, byla to neškodná kouzla, ale i tak to je porušení zákonu…“ některý detaily si nechala samozřejmě pro sebe.
Nattie moc dobře tušila co by jí řekl, ale tohle téma se jí stále dařilo obcházet. „A co rodina? Vzpomínám si, jak jsem s tvou mamkou hodiny debatovala o lektvarech…“ v myšlenkách zabrousila do dob, kdy vysedávala s jeho mamkou a hodiny a hodiny hovořili na téma mnoholičný lektvar, nebo na veritasérum „… zůstala?“ když se debata stočila směrem k létání, jen se modlila, aby po ní ve škole nechtěli předvést nějaké kotrmelce ve vzduchu, to by se mohla roztáhnout na trávníku jak široká, tak dlouhá a zpřelámat si několik kostí v těle.
„Marcusi, rozdíl mezi námi dvěma je ten, že ty se přátelíš s každým, oproti tobě…“ hledala ten správný výraz jak mu vysvětlit to na co právě myslela „… já, jsem jak ta ledová princezna…“ zasmála se, při té větě, i Marcus si mohl pamatovat, jak jen několikrát omylem urazila, jenže on to bral s humorem a vždy z toho udělal něco vtipného.

_________________

Protože Erkki proti jejímu přisednutí neprotestoval, sedla si skutečně na proti němu. Ještě předtím mu však stihla vtisknout rychlou pusu na tvář, krapet se u toho začervenat a podrbat Flokiho, pokud se tedy nechal. "Teď už se mám skvěle! A ty?" zářila jako sluníčko, protože to snad ani jinak v Erkkiho přítomnosti nešlo. On jí vždycky dokázal naladit dobrou náladu. "No, to nevím, jestli je to super. Asi ještě stále doufám, že si ze mě někdo vystřelil a po příjezdu do Bradavic si ho vezme zpátky," přiznala popravdě, protože si vážně nemyslela, že by na to mohla být ta pravá. Ne, tohle prostě tak nějak nešlo. Rozum a Olivia dohromady. Vlastně se ani nedivila tomu, že se jí rodina vysmála. "Rodiče na tebe musí být hrdý, co? Odznak a ještě k tomu kapitánská páska!" usmívala se pak vesele dál, protože obě věci Erkkimu mu přála. Byla si totiž jistá, že si to zrovna on zaslouží. A to ještě nevěděla o tom místě ve finském národním týmu.

_________________

I Erkki se začervenal, když dostal tu pusu, nicméně nálada mu stoupla o sto stupňů. Ne že by ji předtím měl špatnou, ale teď vystoupala do závratných výšin. „Já se mám taky báječně,“ odvětil proto s úsměvem od ucha k uchu a letmo si Olivku prohlédl, načež shledal, že je snad ještě hezčí, než bývala. Nebo s ním možná ještě víc mlátila puberta. Nebo obojí.
„Ale prosím tě, říkáš to, jako kdyby byla placka prefekta nějaké prokletí. Jasně, jsou to povinnosti navíc, ale to zvládneš - oba to zvládneme,“ mrkl na ni povzbudivě. Když se řeč stočila k rodičovské hrdosti, Erkki se znovu maličko začervenal a přikývl. „To jsou... dokonce díky tomu snad už definitivně zapomněli, že jsem se předtím málem přizabil na těch nelegálních závodech,“ ušklíbl se nepatrně. „No... a to vlastně není všechno,“ dodal na ten výčet hodností a povinností. „Taky jsem v létě začal trénovat s finským nároďákem,“ vypadlo z něj vzápětí. Nechtěl, aby to znělo, že se chlubí, ale Olivce to přece říct musel. „Předpokládá se, že příští rok s nimi už nastoupím do ostré hry. Táta totiž už oznámil, že pověsí svou střeleckou kariéru na hřebík,“ vysvětlil. Erkki z toho měl smíšené pocity - bylo mu líto, že táta už hrát nebude, na druhou stranu byl nadšený, že se dostal na profesionální dráhu, o čemž vždycky snil, ale taky byl trochu nervózní z toho, že si nepovede tak dobře, jak se od něj očekává. Následující rok byl zkrátka plný velkých otazníků.

_________________

Samozřejmě, že placka prefekta byla prokletí. Minimálně tedy pro ní, protože ona na ty pravidla moc nedbala a teď musela dohlížet na to, že na ně dbají ostatní. A ona by jim měla jít příkladem.. Zase si říkala, že když to zvládla Bree, zvládne to asi kdokoliv. "Tak u tebe si sem jistá, že to zvládneš. Dokonce si myslím, že Jasmine bude taky skvělá prefektka - taky tu placku dostala - ale u sebe mám trochu pochybnosti, no," krčila rameny, protože si byla jistá, že jí to bude dělat obrovské problémy. Ale zase když s ní bude Erkki, mohlo by to jít snáze. Mnohem snáze. "To se máš," jeho rodinu zbožňovala, protože všichni byli tak děsně milí a hodní. Ne jako její rodina. Z odznaku sice měla krapet radost prateta Ethel neb to dokazovalo, že Olivia není až tak úplné pometlo, ale stejně to všichni brali spíše s humorem, než že by na ní někdo byl pyšný. A pak přišla ta další novinka. Olivii rozhodně nepřipadalo, že by se Erkki chlubil, naopak byla ráda, že jí něco takového sám od sebe sdělil. Taky si to mohl nechávat pro sebe, že. "No to je úžasná zpráva, Erkki! Vážně, to je super, moc ti to přeji," usmívala se snad ještě více, než před chvílí, pokud to tedy šlo a možná by se mu i samou radostí vrhla o kolo krku, kdyby mu na klíně neležel Floki, a taky kdyby si neuvědomila jednu věc. "To na sebe nebudeme mít přes rok moc času," snažila se sice úsměv udržet, ale stejně chvíli vypadala poněkud špatně. Příprava na zkoušky, tréninky s finským nároďákem, kapitánská páska a prefektský odznak.. Erkki toho měl letos dost a ona se bála, že se společně uvidí maximálně tak na hodinách.

_________________

Dobře, Maksimovi by vysloveně až tak nevadilo, pokud by si k nim přisedl někdo, kdo nebyl až tak hovorný, nicméně zatím se k nim nikdo necpal, což bylo fajn. Lumo spokojeně zapředl, vrhl na Iskru přezíravý pohled, načež se stočil do klubíčka a už si nikoho nevšímal.
Ani Max si nedokázal představit, že by se najednou měli nacházet na opačných stranách hradu. Jistě, trávili by spolu čas na hodinách a třeba i mimo ně, ale už by tam byla nějaká překážka… „Možná už trochu jo,“ přiznal posléze na sestřinu otázku ohledně kolejí. Pravda byla taková, že mu to bylo vlastně relativně jedno, byť samozřejmě ze svého okolí byl zvyknutý na Zmijozel. Ale že by ho až tak lákal, to se asi úplně říct nedalo. Nebyl si však jistý, jestli by bylo moudré to říkat nahlas. „Říkal jsem si, že Havraspár by nemusel být špatný,“ pronesl nakonec Max trochu váhavě a nejistě pokrčil rameny. Vlastně by mu nevadil ani Nebelvír nebo Mrzimor, ale podle toho, co si načetl a co slyšel, tak si nebyl úplně jist, zda se zrovna do těch dvou kolejí hodí. „Kde by se líbilo tobě?“

_________________

Peggy se dívala za nástupištěm, dokud to jen šlo, nicméně pak pohled odvrátila. Jednak se jí trošku cpaly slzičky do očí a druhak se ozval hlas Ferguse. Peggy si tedy rychle promnula oči, načež se usmála a přikývla na souhlas. Proč by taky protestovala. „Ahoj, jasně, sedej!“ broukla, a když se Fergus posadil naproti, zkoumavě si ho prohlédla. Na jazyku převalovala několik otázek, ale vzhledem k tomu, že věděla, co se stalo, žádná se nezdála vysloveně správná. Ptát se na to, jak si užil prázdniny nebo něco podobného, to by bylo přece bezohledné. „Už je trochu líp?“ zeptala se nakonec trochu opatrně a zatvářila se přitom konejšivě. Peggy si sice o Fergusovi nemyslela, že by byl nějaké slabé nátury, ale něco takového přece jen muselo zapůsobit na každého.

_________________