Jakmile se sourozenci zbavili kufrů, a že to chviličku trvalo, mohli konečně nastoupit do vlaku. Iskra se tvářila tak jako obvykle, tedy nijak, zatímco prostupovali kolem z části plného kupé. Po vzoru Maksima i ona dovnitř na chvíli nahlédla, aby si kluky prohlédla, a pak ještě ráda zalezla do volného kupé vedle nich. Neměla totiž potřebu se družit, zvláště hned takhle na začátku, takže byla vcelku ráda, že pojede jen s bratrem. Snad. Ještě se mohlo stát, že by si k nim někdo přisedl a jak by to přežila, to bylo jen ve hvězdách.
Nespokojeně se ušklíbla, když Maksim vypustil kotě, a pak se zas tvářila nijak, protože to bylo lepší, než dávat najevo jak se zrovna cítí. Nehledě na to, že to kotě nebylo tak špatné, především proto, že bylo klidné stejně jako oni dva. "Snad ano," kdyby to byl kdokoliv jiný, Iskra by dost možná otázku ignorovala, nebo by odpověděla, že netuší a její to jedno. Maksim byl však pro ní jistým způsobem důležitý, taky to bylo její dvojče.. a ona byla natolik zvyklá s ním trávit celý dny, že si neuměla představit, že by oba dva měli ložnice na opačné straně hradu. Ne, to rozhodně nešlo, klobouk je musel zařadit do jedné koleje. A i když se o škole moc ráda nebavila, rozhodla se udělat výjimku - stejně by tomu nejspíše neušla. "A už si přemýšlel o tom, do jaké koleje by si chtěl?" optala se a v jejím hlase byla znát kapka zvědavosti.

_________________

Fergus měl letošní odjezd Bradavického expresu poněkud... na háku. Ne že by na něj lezla puberta, spíš měl od úmrtí svého bratra hlavu plnou jiných starostí, než byla škola, a byl skálopevně odhodlán spojit se s rebely a bojovat v revoluci proti bezpráví. Možná byl ještě malý a údajně tomu všemu prd rozuměl, ale krucinál, vždyť Jamie bojoval... a padl neprávem rukou ministerstva, které to všechno označilo za nehodu. Ne, takhle to dál nešlo.
Fergus se zamračeně prodíral mezi lidmi na nástupišti a do vlaku naskočil na poslední chvíli právě v okamžiku, kdy se lokomotiva dala do pohybu a s ní i vagony. Popravdě ani netušil, do jakého vagonu se trefil - hlavní bylo, že byl uvnitř. Sice dokonce uvažoval nad tím, že letos do školy prostě neodjede, jenže pak usoudil, že se musí ještě naučit nějaká kouzla, aby pro ministerstvo nebyl lehkou kořistí, a taky doufal, že uslyší rádio Barikáda a nějak vymyslí, jak se spojit s těmi, kdo ho mají na starosti.
Zrzek by nejraději seděl sám, ale když v jednom z kupé (C6) uviděl Peggy, neodolal a vlezl k ní. „Ahoj, můžu?“ zeptal se a dokonce se letmo pousmál. A pokud spolužačka nic nenamítala, posadil se naproti ní.

_________________
Tha mi ag iarraidh briosgaid!

William zakroutil hlavou, protože proti cizincům opravdu nic neměl, a Fróði navíc vypadal docela sympaticky a choval se k němu hezky - vždyť mu nabídl rybu, že jo. „Ne, proč by to mělo vadit? Ono to snad někomu v Bradavicích vadí?“ zeptal se nechápavě, protože to fakt nepobíral.
„Vaří tam divně?“ chytil se hned Fróðiho slov o škole a tázavě povytáhl obočí. Snad tam nebude o hladu... Kdyby to jen tušil, vzal si s sebou pořádný kus sušeného masa a příručku mladých svišťů pro lovce začátečníky. „To zní fajnově,“ odkýval hlavou popis hradu, „ale to jezero v listopadu už musí být hrozně studený, ne?“ On osobně by v listopadu do vody už nevlezl a to vydržel fakt hodně.
No a když došla slova na čarování, Willovi trošku zasvítila očka, protože se na kouzla pochopitelně celkem těšil. „A ty už kouzlit umíš?“ zeptal se a zvědavě se na Fróðiho zadíval. „Slyšel jsem, že tam mají i létající košťata...“ To byla pro Willa taky jedna velká neznámá.

_________________

Montymu se celá ta atmosféra, která zpočátku zavládla v kupé, vůbec nelíbila, takže usoudil, že příště bude kolem Torunn radši chodit po špičkách a neskočí jí do kupé hned. Nicméně sušenku si vzala, takže se dostavila další vlna úlevy, ale bohužel ne příliš velká. Monty byl pořád ještě napjatý jako kšandy. Částečně i protože ho zajímalo, jak jeho sušenku Torunn okomentuje - a nutno podotknout, že ty sušenky byly docela dobré a pálily jen trochu, protože Mexičan to s chilli zatím nepřeháněl. „Taky jsem letos zkusil vyrobit první vlastní kaktusovou šťávu, ale to se moc nepovedlo, musím si najít jiný recept,“ podotkl. A vezl s sebou několik sklenic chilli čalamády, no.
„Zimní ples je asi fajn,“ přiznal pak s přikývnutím, „ale ta zima už tolik ne.“ Nicméně letos Monty přežil několik týdnů ve Švédsku, kde sice bylo tepleji, než v zimě, ale jako v Mexiku tam fakt nebylo. A když přežil Švédsko, snad se rychleji aklimatizuje i v Bradavicích.
Co se nových prváků týkalo, Monty se pousmál a možná se maličko nadmul pýchou, že už konečně není zelenáč. „Já jsem na ně taky zvědavý,“ přikývl. „A s famfrpálem pokračovat budu, i když jsem hraní vůbec neměl v plánu... ale Javi mě přesvědčoval, abych toho nenechával,“ přiznal. A Javimu Monty nedokázal říct ne. „Sice mi to moc nejde, ale ještě to zkusím,“ dodal s nepatrným úšklebkem ve tváři a pokrčil rameny. „A ty? Budeš hrát? Měla bys, ty totiž válíš,“ prohlásil přesvědčeně. Torunn si možná myslela něco jiného, ale Monty si stál za svým. Konec konců, on sám o sobě taky pochyboval, zatímco ostatní ho přesvědčovali, že mu famfrpál jde.

_________________

"Tak třeba příště s tím jiným receptem to bude lepší," okomentovala Torunn tu kaktusovou šťávu, a pak se trochu nejistě podívala na tu sušenku, kterou stále držela v ruce. Věděla, jak moc Monty chilli má rád, takže se té pálivosti trochu obávala, ale zase měla pocit, že by jí nenabídl něco, co by jí mohlo způsobit šok. Nakonec se tedy do sušenky zakousla. "Je to dobré, Monty," mrkla na mrzimorče s menším úsměvem, který byl rozhodně změnou o proti tomu krapet naštvanému výrazu při dotazu na Asbjorna.
Musela se na Montyho ušklíbnout, protože moc dobře věděla, že jemu ta zima dělá problémy. To ona zimu zase zbožňovala, ale taky se nebylo čemu divit, že. "Tys minulej rok na plese nebyl? Byla to nádhera, letos bys tam měl jít," pokývala důležitě hlavou a myslela to opravdu vážně, protože Bradavický ples byl rozhodně zážitek na hodně dlouhou dobu. Nejen kvůli té výzdobě, která byla naprosto dokonalá, ale taky díky té hudbě, jídlu a tak dál.
Torunn rozhodně potěšilo, že Monty bude ve famfrpále pokračovat, protože mu to vážně celkem šlo. Lektvary sice asi tak dvakrát tak lépe, ale i ve famfrpále byl skvělý. "To je dobře, vážně bys to měl ještě zkusit. A já vlastně nevím, asi letos půjdu na náhradníka," přiznala zamyšleně, protože i když jí famfrpál bavil (ale moc nešel), chtěla si od toho dát menší pauzu a přeci jen na ty, kteří byli v hlavní sestavě, byl kladen větší nápor než na náhradníky. O trošku víc. "A neválím," kroutila pak hlavou na znamení, že vážně ne, protože ona v tom zase tak moc dobrá nebyla.

_________________

"Ty jsi ten nejlepší strýček na světě, fakt!" Kam se hrabal nějaký Gareth Gawain, který mu k nástupu do školy nedal nic. Ne že by se teda úplně divil, ale byl toho názoru, že si alespoň nějakou tu sladkost zasloužil. Taky z něho mohl být moták, žeano.
Přednášku o tom, co veverka vlastně jí, poslouchal s děsně důležitým výrazem a byl si vědom toho, že si o nich bude muset taky něco málo nastudovat. A tak už přemýšlel o tom, jestli dneska bude mít šanci se dostat do knihovny, protože by bylo lepší, kdyby se o svém zvířátku toho dost dozvěděl teď, než bude pozdě. A pak už zapískala lokomotiva a vypadalo to, že buďto se brzy rozpadne, a nebo odjede.
Loučení bylo rychlé, ale o to těžší, protože už teď věděl, že se mu bude po strýčkovi stýskat, stejně jako po mamce a dost možná i po tátovi, ale to zase tak moc nehrozilo. Nechal si tedy vyklepat do rukou ten malý uzlíček, který byl krásně hřál, přislíbil Kuzmovi, že moc pít nebude, a že se bude učit moc dobře, aby ho pak mohl vzít na ty ryby, no a pak už mohl jen mávat a sledovat, jak jeho strýček mizí v dáli, protože vlak se rozjel a on osaměl. Ne doslova, protože stále svíral malou veveřičku, na kterou se usmíval od ucha k uchu a hladil jí prstíkem pěkně po zádech.
Muchlovat se s ní dlouho a chodbě však nehodlal, protože věděl, že ho čeká dlouhá cesta, a tak si byl jist, že někde v kupé to bude mnohem pohodlnější, než na chodbě. Veverku proto schoval do kapsy u bundy, do které se krásně vešla, to kdyby náhodou někde číhala třeba sova, nebo kočka. A pak už prostě otevřel první dveře kupé (B1), které měl nejblíže. Kdyby věděl, že o vagón a kupé dál sedí něco jako dva Rusové, přidal by se k nim, ale takhle si musel vystačit s tím, co zrovna měl.
"Privět, malčikov!" zdravil a jen málo chybělo k tomu, aby u toho zasalutoval. Nicméně se na oba kluky usmál a chvíli přemýšlel, jestli má v té ruštině pokračovat, a nebo radši ne. "Máte tu volno?" povytáhl tázavě obočí, i když bylo zjevné, že tu volno je. Ale taky tu byla možnost, že tady pro někoho místo drží, že.

_________________

<<

Tenhle rok se do školy Olivia moc netěšila, protože jí čekaly zkoušky NKÚ, a i když se na ně tak trochu učila, stejně se jich obávala. Hodně. Jenže to nebylo všechno, čeho se bála. Bála se taky toho, že musí jít ostatním příkladem, protože byla prefektka. Prý. Když jí přišel dopis s tím oznámením a odznakem, myslela si, že se někdo spletl a byla to nějaká chyba. Což si mysleli i rodiče a její sestry, kteří se smáli několik hodin, což Olivii rozhodně bylo líto, a tak radši zdrhla na pár dní k Manon. Stále měla však pocit, že si z ní někdo vystřelil a ten odznak si zase vezme ten někdo zpátky k sobě. Očividně to však nehrozilo.
Na nádraží tedy postávala včas a přemítala nad tím, jestli si má ten přiblblý odznak připnout na svou hruď, a nebo se na to vykašlat a nechat to na někdy jindy. A nebo ho třeba vůbec nenosit.. Mohl jí někdo něco udělat za to, že ho nebude nosit? Nebyla si tím jistá. Nakonec se však odhodlala si ten odznak připnout, protože proč by tedy ne, a jelikož měla to privilegium sedět v prvním vagonu, nakonec se tedy vydala tam. Třeba tam narazí na někoho známého.. věděla totiž moc dobře o tom, že Jasmine ten odznak dostala taky - což třeba chápala - ale u nikoho jiného si jistá nebyla. I když možná trochu tušila, že odznak doputoval i k Erkkimu. Na toho ostatně narazila hned v prvním kupé, a protože ho skutečně ráda viděla, jednoduše otevřela dveře (A1) s úsměvem od ucha k uchu.
"Ahoj, Erkki! Jak se máš?" mrkla na něho a následně i na Flokiho, který byl vypuštěn z klece a na chvíli zalitovala toho, že letos nechala sklenici se slimáky doma, stejně jako svého kocoura. "Máš tu volno?" zeptala se pak krapet nejistě neb tu byla možnost, že tu Erkki na někoho čeká, že.

_________________

„Snad jo,“ přikývl Monty zamyšleně na téma kaktusové šťávy. Zamyšleně proto, že už mu to v hlavě zase šrotovalo, jak se pokoušel vymyslet tu správnou recepturu. Především tedy to, čím by tuctový recept na kaktusovou šťávu mohl okořenit a vylepšit. „Díky. To je dobře, že ti chutná,“ uculil se pak spokojeně, když se dočkal pochvaly na účet sušenky.
Co se týkalo plesu, Monty zakroutil hlavou. „Jenže já tam nemám s kým jít, u nás v ročníku moc holek není, vlastně skoro žádná, a ty z těch vyšších moc neznám,“ přiznal. A taky se styděl nějakou holku pozvat, to už by byl radši, kdyby si Bjorn vzal šaty a šel s ním. Konec konců, dlouhé vlasy měl... a že to byl z těch dvou Monty, kdo byl větší holka, byl fakt jenom maličký detail.
Když mu Torunn sdělila, že asi bude letos jenom náhradník, Monty nevěřícně vykulil oči. „A proč jako? Vždyť ti to jde!“ vyhrkl hned. „Měla bys hrát v hlavní sestavě. Koho vůbec budete mít letos za kapitána?“ To totiž nevěděl, i když Gwen se tím asi netajila už na konci školního roku... ale Monty se o cizí týmy moc nezajímal. Zvědavý však byl. A taky byl zvědavý, kdo bude kapitánovat jim, a kdo asi nahradí Aniyah a Katherine.
No a pak sebou vlak trhnul a rozjel se a Montymu zatrnulo, že třeba Asbjorn odjezd opravdu nestihl a ve vlaku nesedí. Monty však doufal, že ho prostě jenom v tom davu nenašel a ve Velké síni ho uvidí u zmijozelského stolu. Jinak by asi propadl ukázkové hysterii.

_________________

Vlak se pomalu chystal k odjezdu a Erkki už ani neočekával něčí společnost, vyjma té maguáří. Floki se totiž po chvilce velectěně uvelebil svému majiteli na klíně, nahlas předl a vynucoval si drbání. A tak ho Erkki drbal na zádech a za ušima, tudíž se po chvíli maguáří předení ozývalo celým kupé.
No a právě ve chvíli, kdy už se blonďák uveleboval do pohodlnější polohy (tedy nohy na protější sedačce), se ve dveřích kupé objevila Olivia, kterou Erkki moc rád viděl, takže se hned zeširoka usmál a nohy dal zase dolů, kdyby si Livka chtěla sednou naproti němu. „Ahoj, Liv!“ broukl radostně. „Jasně, že tu mám volno... že se vůbec ptáš!“ mrkl na ni vzápětí.
„Jak se vede? Takže jsi taky dostala odznak? To je super,“ prohlásil pochvalně, protože byl rád, že dostal placku alespoň někdo rozumný.

_________________

Jacob nebyl tak naivní, aby věřil, že zůstane v kupé sám. Možná v to trochu doufal, ale rozum mu napovídal, že ta pravděpodobnost je velice malá, takže když se ve dveřích kupé objevil první (a zřejmě jediný) spolucestující, dokonce se ani nezatvářil otráveně, protože na to byl připravený. Tedy, ne více otráveně, než už se tvářil.
Kluk nepozdravil, takže ho Jacob začal považovat za nevychované jelito, a na jeho konstatování, že vypadá docela normálně, nehnul ani brvou. Irulan se zatím tvářila jako to nejhodnější koťátko, ale Jacobovi bylo jasné, že kdyby se kluk pokusil o bližší kontakt, proměnila by se ve vražednou bestii. „Hm, no, je to kočka,“ zamumlal, neboť netušil, čím přesně je Irulan krásná, byla to prostě a jednoduše kočka.
Ještě než se vlak rozjel, do jejich kupé nakoukly hned dvě hlavy, hezky po sobě, ale společnost jim jejich majitelé dělat nehodlali, za což byl Jake i docela rád, protože mu stačil jeden spolucestující. Irulan si oba procházející kousky změřila pohledem a zřejmě něco zavětřila, protože zavlnila ocasem, nicméně setrvala Jacobovi v klíně. Prozatím.

_________________