@Kuzma Kuzmič Zacharov

Jako by těch bizarních lidí nebylo na nádraží King's Cross dost, prodíral se davem i vysoký vousatý Rus v dlouhém šedivém kabátu, jemuž na hlavě trůnila tmavá beranice s pozlaceným odznakem srpu a kladiva. Oči měl mírně podlité krví, za což nejspíš mohla snídaně sestávající z lahve vodky a dvou nakládaných okurek, ale na to, že měl mít v krvi odhadem pět promile alkoholu, šel docela stabilně a s obdivuhodnou výdrží prorážel cestu davem jedenáctiletému dítku.
Kuzma Kuzmič dorazil do Anglie už včera ráno, protože odchod synovce do čarodějné školy je přece velká událost, a přivezl s sebou mnohé – kromě dárku pro samotného Galahada, jenž bude odhalen později, taky krabici vodky v prášku a pět krabic pelmení, které pak celý den vařil, aby měla Oksana čas sbalit ribjonkovi všechno potřebné a aby se mohli rozloučit. Gareth byl s loučením hotov celkem rychle a po zbytek večera lehce zelenal, kdykoliv prošel kolem kuchyně se spoustou hrnců plných masa v těstíčku. Aby si ho usmířil, rozpustil Kuzma večer pár tablet ve vodě a najednou bylo ráno, on spal pod stolem a za nohu ho tahal Galahad, že už by jako měli snídat, aby to všechno stihli.
Snídani tedy trochu zkrátil, ale jinak se cesta na nádraží obešla bez komplikací.
„Čemodán máš?“ zeptal se, když procházeli koridorem k nástupištím, a mumlal si něco o zahnívajícím imperialismu. Jestli Galahad do té doby něco říkal, a jako že je to dost možné, skoro určitě ho nevnímal o nic víc než cvrkot lidí kolem.
„Teď se musíš rozeběhnout,“ vysvětloval, nedělaje si nic z mudlů všude kolem, „panimaješ? Tam!“ zavelel, ale ani při tom nehnul brvou, natož aby snad někam ukázal. „Půjdu hned za tebou, kdyby ti něco upadlo.“
Zazubil se, odhaluje tak mírně zažloutlý chrup, a i když na kluka nijak verbálně netlačil, bylo zjevné, že čeká, jak se pionýr předvede.

_________________

<<<

Prázdniny utekly až podezřele rychle, což bylo Torunn trochu líto. Trochu především kvůli tomu, že do školy se těšila. Kvůli kamarádům, učení, a taky tomu, že doma se jí poslední dva týdny moc zůstávat nechtělo. Fakt, že místo šesti jich doma bude vlastně sedm jí ani tolik nevadil, i když to menší zrada byla. Na sourozence se však celkem těšila, i když jí možná trošku přišlo líto, že se všechna pozornost nebude točit už jenom kolem ní. Na druhou stranu to byla mnohem radostnější zpráva než to, že má bokem ještě jednoho sourozence, z čehož radost neměla hned z několika důvodů. Nejhorší totiž na tom bylo to, že jí to nikdo neřekl, protože to ostatní věděli už nějakou dobu. Ta druhá horší věc bylo to, že s ní chodil do Bradavic.. a byl to nejlepší kamarád Montyho. Alespoň, že otec pěkně zuřil, když mu oznámila, že spala v posteli s klukem.
Nespokojeně se zamračila a rozhlédla se po nástupišti, jestli náhodou neuvidí někoho známého, ale zatím měla smůlu. Chvíli proto nejistě přešlapovala před vlakem čekajíc, jestli se někde neobjeví třeba Dante, Barry.. nebo třeba Clara, o té totiž do teď neměla žádné zprávy a stále na tom byla stejně - mrzelo jí to a trápilo jí to.
Nakonec seznala, že bude lepší, když se vydá do vlaku, což taky následně udělala a rovnou si vybrala i volné kupé (D3), protože se jí nechtělo otravovat ostatní. Posadila se pak k oknu, vytáhla si knížku a začetla se, protože co jiného taky dělat, že.

_________________

Mohla čekat, že minimálně jeden přítulný mrzimor si najde cestu jejím směrem, ale popravdě Javiho viděla docela ráda, navzdory tomu, že se jí chtělo spát a přišla si rozlámaná. Asi náročné léto nebo co. Javi si to k ní přihasil ještě s roztomilým kudrnatým prtětem, na které se uculila, a odolala tomu, aby mu prohrábla vlasy svými prsty. „A co bych s tím princem dělala, Javi? Zachránit nepotřebuju.“ Namítla pobaveně. Fakt, že by zrovna ona čekala na prince na bílém koni byl minimálně zábavný, jestli ne přímo k smíchu. Možná kdyby měl ten červený kabriolet, vzala by ho na milost... ale jen možná. „Ahoj, já jsem Leah,“ představila se pak zcela bez pomrkávání Montymu a podala mu ruku k potřesení, a jestli jí něco v tu chvíli zkazilo náladu, byl to další mrzimor, který její existenci naprosto odignoroval, jakoby byla vzduch. To zabolelo. „Co to bylo.“ Vypadlo z ní po Danteho odchodu uraženě, protože aby někdo přehlédl ji, zrovna ji, to se nestávalo často. A vážně ji to vytočilo. „Kdybych se nevracela, nedržte mi místo, já si musím něco vyřídit...“ zaznělo pak z jejích úst poněkud útočně a zamířila směrem, jakým zmizel Dante, aby mu vysvětlila, že tohle chování je naprosto nepřípustné.


Sice nastoupila do vagonu D, protože netušila, kam přesně ten bídák zmizel, ale systematicky se nakukováním do jednotlivých kupé probojovala až k vagonu E, kde jí štěstí přálo hned na první pokus. A tak trochu odignorovala pro změnu ona probíhající konverzaci a přítomnou slečnu (ale jen zatím, na úplnou ignoraci byla až moc zajímavě oblečená). „Tak hele, jsem vzduch, nebo má Javi snad hezčí nohy než já?“ otázala se Danteho pobouřeně. I tak jí to slušelo a pokud si to Dante nemyslel, tu věčnou friendzone si fakt zasloužil.

_________________

<<

Bylo snad samozřejmostí, že se Galahad do Bradavic těšil. Opravdu hodně. A to tak, že ráno nemohl ani dospat, takže většinu baráku vzbudil poměrně brzy. Strýčka však nechal spát krapet déle, protože ten zas řádil v noci, takže si to prospání vysloužil. Ne však zase moc dlouhé neb to byl právě strýček, který ho měl na nádraží odvést, a jakmile ho taháním za nohavici probudil, zbývalo už se jen obléci, nasnídat a mohlo se vyrazit.
Galahad mluvil. A mluvil hodně. Co jiného se taky dalo očekávat? Že to celé tak nějak jeho strýček ignoruje mu vlastně ani moc nevadilo - znamenalo to totiž, že tím víc může mluvit on a přiznejme si to. Galahad prostě mluvil rád, no. "Mám," přikývl pak, protože kufr fakt měl, veliký. Potřeboval totiž děsně moc věcí, třeba spoustu pletených čepic.
"Da," on to chápal, ale nelíbilo se mu, že by se měl rozběhnout proti stěně. Co když si z něho dělal strýček srandu? Nicméně svému strýčkovi věřil, takže když zavelel, narovnal se, oplatil Kazmovi úsměv a rozběhl se proti stěně, přesně jak strýček chtěl.
I když měl prvně strach, že to bude nějaké porouchané, porouchané to očividně nebylo, protože tou stěnou skutečně prošel, i když si nebyl jistý, jaký druh magie tohle jako byl. "Můžu to zkusit ještě jednou, prosím?" ostatní možná zajímala ta veliká červená věc, a taky to, aby se co nejrychleji usadili do vagonu, než ten vlak odjede, ale Galahad měl pocit, že na to má ještě času dost.

_________________

@Kuzma Kuzmič Zacharov

Upřímně řečeno, Kuzma si nebyl moc jistý, jestli stojí před správnou přepážkou. Ostatně byl tady poprvé a všechno se mu před očima tak nějak motalo, takže zaostření na číslo bylo poněkud nadlidským úkolem a radši to vyřešil po sovětském vzoru – prostě tam poslal pokusného králíka. Velké výčitky z toho neměl. Co se mohlo stát? Přinejhorším by se ogar praštil čelem o stěnu, to je toho, vždyť v dospělosti jistě zažije i horší věci, například až se ožení!
Naštěstí to ale vyšlo, takže byl rád, následoval Galahada čarovnou stěnou a rázem byl mezi svými. Jakože mezi kouzelníky, ne mezi čistokrevnými ruskými alkoholiky, i když jeden nebo dva by se tam určitě našli taky. Kuzma se nadechl, vychutnal si ten pach spáleného uhlí a až pak zachytil Galahadův dotaz. A kdo byl? Soudruh generální tajemník NKVD, nebo hodný strýček, co synovci dovolí kdejakou volovinu?
„Coby ne?“ rozhodil tedy rukama a široce se usmál, „jen běž, hrej si. Vlak ještě počká.“
A skutečně nechal pionýra skotačit tam a zpátky, pokud při tom tedy neblokoval cestu jiným, a sám si mezitím prohlížel lokomotivu. Ta barva, víme…
Jediné, čím v tu chvíli stál za zmínku, byla ta beranice, která jako by se najednou začala samovolně hýbat.

_________________

Monty se na Javiho zeširoka usmál, protože byl moc rád, že staršího spolužáka vidí. „No, hledám Asbjorna, ale zatím jsem ho tu neviděl. Doufám, že nezaspal,“ přiznal s pokrčením rameny, načež překvapeně zamrkal, když se ho Javi zmocnil a dostrkal ho před nějakou svou spolužačku. Ne jen tak ledajakou – Leah ze Zmijozelu, o které Monty věděl jen to, že hraje famfrpál na pozici střelkyně. Toho, že je hezká, si fakt nevšímal. A nevšímal by si toho, ani kdyby byl starší.
„Monty,“ představil se na oplátku, věnoval úsměv i Leah, a pak mezi těmi dvěma nejistě zamrkal pohledem. Pozdravil i Danteho, který se mihl kolem, a než se stihl rozkoukat, Leah byla pryč.
Místo ní ale spatřil koutkem oka Torunn, nebo si to aspoň myslel, takže hodil po Javim omluvným pohledem. „Javi, já asi půjdu za Torunn, zeptat se, jestli neví, kde je Bjorn...,“ hlesl omluvně. Nechtěl tu kamaráda nechat, když odešla i Leah, takže dodal: „Já se za tebou pak ještě třeba zastavím.“ Aby měla dušička klid, tak.
S mrzimorským kapitánem se však prozatím rozloučil a prodral si za pomoci ostrých loktů cestu k vlaku, konkrétně k tomu vagónu, o němž si myslel, že v něm zmizela Torunn. Vlezl dovnitř, s vypětím sil za sebou vytáhl kufr, a pak prošel vagón, dokud nenarazil na kupé se svou kamarádkou (D3). „Torunn!“ zazubil se na ni potěšeně. „Nebude ti vadit, když si přisednu? Nemůžu najít Asbjorna, víš,“ hlesl zklamaně. „Jinak bych tě neotravoval. Asi jsi ho neviděla, co?“ ptal se. Kdyby ale věděl, co se Torunn o Bjornovi o prázdninách dozvěděla, asi by tak hloupě nedráždil hada bosou nohou.

_________________

Nemusel prosit kdovíjak dlouho a bylo mu dovoleno proskočit přepážkou ještě jednou. Což bylo super, a protože se možná malinko bál, že si to strýček rozmyslí, jednoduše prošel pryč.. a pak zase hezky zpátky za strýčkem, to aby ho v tom davu nenechával moc dlouho čekat. A taky se krapet obával toho, že ho ten dav lidí možná pohltí, nebo něco takového, a on už ho potom nenajde. Což by byla smůla neb soudruha měl velice rád. To ještě nevěděl o tom dárku, který si pro něho drahý strýček přichystal.
"Mám pocit, že ti brzo uteče beranice," nechal se Galahad slyšet s pobaveným šklebem, který věnoval svému drahému Kazmovi. Jakmile se totiž ujistil, že je strýček na místě, že mu ho tedy nikdo neukradl a dokonce se ani neztratil v tom obřím davu - který Galahada možná trošičku děsil - všiml si toho, že beranice podezřele ožila. A on si byl jistý, že tohle by dělat neměla. A nebo měl on svou beranice nějakou porouchanou, protože ta jeho takový psí kusy rozhodně nedělala. Podezřele si proto tu věc na hlavě přeměřil, pak si podezřele přeměřil strýčka, a pak zas beranici. Tu totiž taky byla možnost, že mu strýčka vyměnili za tu chvíli za někoho jiného, a teď by s ním mohl být amen. Většina rodiny by si sice oddechla, ale mamince by se určitě stýskalo.

_________________

<< s Iskrou

Přirozeně Maksim téměř nemohl dospat, když se skutečně dostavil den odjezdu do Bradavic, protože tomu možná stále trochu nemohl uvěřit. Úplně v klidu nejspíš bude až tehdy, kdy bude sedět ve vlaku, respektive až bude zařazený do koleje. Věřil tomu, že kdyby Iskra mohla, tak by klidně očarovala Moudrý klobouk, aby o něm prohlásil, že moták přece ve škole nemá co dělat… Nicméně radost mu nic nezkazilo, přestože ji nedával vyloženě najevo, a než se nadál, už stáli na nádraží King's Cross.
Na proběhnutí zdí se Max moc nadšeně netvářil a zadíval se nejprve nejistě na svou sestru, nicméně nakonec ani jemu ani jí samozřejmě nezbylo nic jiného, než proběhnout na nástupiště. Od matky se jim dostalo vlažného pozdravu, nejspíše jen tak, aby se neřeklo, což Maksimovi upřímně zase až tak nevadilo, a když se ocitli s Iskrou o samotě, zadíval se na ni. „Kam si půjdeme sednout?“ broukl tázavě, přičemž se na chvíli zadíval na lokomotivu. Byla pěkná, to bezesporu… Ale on by si už raději šel najít místo v kupé, kde hodlal pustit z přepravky svého kocourka, kterého si pořídil tenkrát, když byli s Iskrou na nákupech.

_________________

@Kuzma Kuzmič Zacharov

Kuzma se pionýrovu pozorování od srdce zasmál.
„Beranice aby utíkala, to by mi tak ještě scházelo,“ zahlaholil a obratem si poctivou sovětskou čepici sundal, aby Galahadovi ukázal pravý důvod jejího ožití. Nejednalo se totiž o žádnou výměnu, dokonce mu ji ani nežrali moli, kteří by ostatně nic takového nežrali ani v období velkého hladu, nýbrž o onen výše zmíněný dárek, který se právě probouzel.
„Tvoje mamuška říkala, že bys chtěl veverku,“ pravil těsně předtím, než beranici sklonil dost nízko k inspekci, „a já jednu našel, tak jsem ti ji přivezl. Co na ni říkáš?“ Galahad na ni zatím nic moc říkat nemohl, protože neviděl víc než pár chlupů, ale pak mu ji strýček strčil přímo pod nos a to už byla jiná. V čepici se totiž líně převalovala poletuška slovanská, ne moc velká, šedivá jako uhelným popílkem posypaný sníh na Rudém náměstí, s velkýma černýma očima a černými fousky. Vypadala trochu vyděšeně, čemuž se vzhledem ke zvolenému způsobu dopravy nejde divit, ale nikam neutíkala a jenom si Galahada obezřetně prohlížela.
„Našli jsme ji na lovu s tvým dědou,“ vysvětloval Kuzma, „je malá, asi jí psi zahnali matku, tak si říkám… přece ji tu nenecháme zmrznout, když si Galka přál veverku, nemám pravdu?“ Nutno taky podotknout, že zájmeno v ženském rodě použil Kuzma vysloveně proto, že to byla ta veverka, a pohlaví tohohle konkrétního zvířete se neodvažoval ani hádat. On se vlastně v době sběru neodvažoval ani odhadovat živočišný druh, protože to bylo na lovu, to jest po celovečerním chlastání vodky za vlast, a klidně to mohl být ježek nebo šiška, ale naštěstí s sebou měli jednoho skoro střízlivého Fina, který to potvrdil.
Každopádně kluka nechal, ať si tu zubatou chlupatost pořádně prohlédne a má příležitost ji po něm poslat zpátky do Ruska, kdyby ji třeba nechtěl, ale něco mu říkalo, že to nehrozí a že toho pytlíku semínek se brzy zbaví taky.

_________________

Možná by nakonec byla Torunn zavřená v kupé sama, protože člověka, který dovnitř vešel, neviděla zrovna dvakrát ráda. Tedy dobře, ona Montyho zbožňovala, ale v tuhle chvíli jí vadil, protože to byl nejlepší kamarád s Asbjornem a Asbjorn byl její.. Zakroutila raději hlavou, že jí fakt nevadí, že si přisedne, i když tomu tak nebylo. Horší bylo, že se vzápětí zeptal na osobu, o které vážně mluvit nechtěla. "Jak bych to asi tak mohla vědět?" vůči Montymu to sice nebylo zrovna pěkné, ale to jí v tuhle chvíli ani moc nepřišlo. "My dva nemáme spolu nic společného." Krom otce. Při té myšlence se musela chtě nechtě ušklíbnout. Nebyla si však jistá, co všechno Monty ví, a nebo neví.. a jestli se o tom vůbec Asbjorn dozvěděl, nebo ho drží v nevědomosti jako jí. Neměnilo to však nic na tom, že když jí rodiče mohli lhát a otec mít dítě s někým jiným (a bylo jen jedno, nebo jich někde poletovalo více?), mohla ona taky dělat spoustu věcí. Třeba spát s klukama v jedné posteli, což se otci nelíbilo, ale co s tím tak mohl dělat? "Jak se máš?" rozhodla se to vzít pak z trochu jiné strany, protože o tomhle celém se nechtěla s Montym bavit. Možná, že kdyby tady seděl Heath, Barry nebo třeba Dante, byla by otevřenější, ale v tuhle chvíli chtěla myslet na jiné věci.

_________________