Pravdou bylo, že Jasmine nečekala, že by to Sky skutečně udělal, takže když se postavil, aby předvedl svou zadní partii, Jasmínka překvapeně vykulila oči. "Měl by jsi více času trávit na sluníčku, brouku," ušklíbla se pak pobaveně, protože v tomhle musela souhlasit tak trochu s Ignácem. Kdyby v kupé nebyl i Iggy, s velkou pravděpodobností by se zeptala, jestli on chce vidět ten její krásně opálený, ale nakonec tu poznámku spolkla, protože by se s velkou pravděpodobností potom stejně zadusila rozpaky. "Ale jinak pěkný. Jestli si kolem sebe nechceš omotávat jen kus hadru, stačí říct. Takové kalhoty ti seženu ve všemožných barvách a vzorech." A to rozhodně nekecala, protože její otec měl obchod s látkami, a když Jasmine chtěla, mohla dostat cokoliv darem. Až takhle moc si své dceři vážil. Tedy, Jasmínka moc dobře věděla, že ty dary dostává jen kvůli tomu, aby si u ní vyžehlil to, že na ní nemá čas, ale kdo by to nebral?
"Ty taky smrdíš, a bavím se s tebou," s dost velkou pravděpodobností Jasmine původně chtěla říct, že Ignác taky nepatří mezi ty nejchytřejší, ale protože to byl její kamarád a ona nechtěla ranit jeho ego, tu poznámku si nechala radši pro sebe. "Ale tak, Sky mi stačí," nevinně se pak na svého kamaráda uculila. Že by si Sky přál gekona, to si rozhodla Jasmine zapamatovat, kdo ví, kdy se něco takového bude hodit.
Co se propisky týkalo, z toho nebyla tak nadšená, jako Iggy, ona prostě radši koberce. "Aatrey je klidný dítě, neřve, alespoň jsem ho teda neslyšela." Že se rozplývala nad dětmi, na tom neviděla nic moc špatného, a nechápala proč to třeba Ignác komentoval slovy fuj. Jasně, některá děcka byla ošklivá, zvlášť když třeba zvracela, ale Aatrey se svým rodičům skutečně povedl. K pařbě se raději nevyjadřoval sic bylo poznat, že je kapku nervózní. Tohle téma totiž moc komentovat nechtěla, i když tušila, že se to Sky dříve či později dozví. A podle ní by bylo dost lepší, kdyby to věděl co nejdříve. Něco si však stejně odpustit nemohla. "Chceš si to vynahradit?" zavlnila obočím a s pobaveným úšklebkem na Skye pohlédla. Jasně tím narážela na jejich minulé doučování - kde to skončilo, tam to taky mohlo začít. Tajně, jako obvykle.
Vlak zastavil, a protože Jasmine rozhodně nebyla z těch stydlivých, nevadilo jí, pokud kluci zůstali uvnitř v kupé, zatímco se soukala do uniformy. Spodní prádlo měla, stejně jako podprsenku, takže asi tak. "Hej," sykla pak tiše na Skye, když se společně vytráceli z vlaku. Protože Ignác šel kousek před nimi, navíc si všímal svého orlího kuřete, přišla vhodná chvíle. "Dnes večer, prázdná učebna jako obvykle," šeptla, a pak přidala do kroku zatímco se culila jako naprostý andílek, kterým rozhodně nebyla, ale že tak vypadala, to jí bohatě stačilo. Nehledě na to, že ne nebrala jako odpověď.


I když původně Jasmine plánovala nasednout do kočárů ve společnosti Ignáce a Skye, to, co u nich viděla jí vyděsilo na tolik, že přestala kontrolovat, kde její dva trollové jsou. Testrály totiž viděla poprvé, a i když o těchto tvorech už mnohé slyšela - péče o kouzelné tvory jí skutečně zajímala - stejně jí ten pohled vyděsil. I když pak kluky hledat mohla, rozhodla se, že ani vlastně už nechce, protože vše řečené bylo, a tak nasedla do kočárů, který k ní byl nejblíže.
"A-ahoj," dostala ze sebe ještě stále trochu nevěřícně kvůli těm zvířatům, které kočáry táhli načež si pořádně prohlédla dívčinu, která už uvnitř seděla. Poznala v ní tu, která procházela kolem jejího kupé a věnovala jí ten soucitný pohled, hned k jejímu srdci byla o něco blízko. "Ty jsi na škole nová, že jo?" tohle už asi muselo přestávat dívku přední bavit, a kdyby Jasmine věděla, že nebyla dnes první kdo se ptal, možná by si tu otázku odpustila. A nebo taky ne. "Já jsem Jasmine Bāgha, čtvrtý ročník, Zmijozel," pousmála se pak a neopomněla natáhnout k dívce ruku. Ptát se, jestli si vzala profesorka Carterová či Morganová omlazující lektvar, nehodlala, protože by pochybovala o tom, že by jí to přiznala. Nehledě na to, že i když jim byla opravdu podobná, přeci jen byla trochu jiná a něčím se trochu lišila.

_________________

"Dobře, můžeš se na mě otočit kdykoliv, pomůžu rád," pousmál se a bylo poznat, že rozhodně nemyslí na nějaké postranní úmysly. Ne, takový Preston nebyl a byl rád, že bude moci pomoci někomu, kdo se na škole nevyzná sic tušil, že Leah bude mít zástupy těch, který jí budou chtít vypomoci. Navíc, jak se po sléze ukázalo, měla na škole sestry a bratra, s posledním jmenovaným chodila i do koleje. "Páni, Austrálie," Preston se na chvíli zasnil, tohle byla jedna ze zemí, kam se jednou plánoval podívat.
"Já si ani přesto nedám," pokrčil rameny nad kokosem, protože mu byl tak trochu ukradený nehledě na to, že na takové věci prostě on nevěřil. "Pravda," pobaveně se uchechtl, když došlo na téma Carterek a toho, zda mají či nemají sestru. Na takové věci se totiž zrovna on profesorek skutečně neptal, nehledě na to, že ani o Mackenzim neměl nejmenší tušení dokud nezačal chodit do školy, že. "Má to být pro ně překvapení, jo?" Protože Preston neměl sebemenší tušení, jak na tom jsou vztahy v jejich rodině, zeptat se na to musel. Ne že by očekával nějakou odpověď.
Protože se Javi ptal na věci, které on už věděl, mrknul se z okna a nijak nekomentoval fakt, jak si drze přisednul k němu. Že by u nich byl Javi jen chvíli, to mu rozhodně nepřipadalo, ale nechal to plavat. Stejně už vlak dojel do cílové stanice. A protože Preston chápal, že se slečna musí převléknout, z kupé vypálil dříve, než byl o to požádán. On totiž tyhle pravidla znal, i když zrovna on neměl co na Leah vykoukat. Tyhle věci šly totiž trochu mimo něj a on si uvědomoval, že v tomhle ohledu trochu zaostává za kluky ve svém ročníku. Ne že by ho to trápilo.
Jakmile pak Leah zmizela, převlékl se i on, a protože hledat jí už nemělo smysl, jednoduše zmizel do jednoho kočáru.

>>>

_________________

Sky protočil otráveně očima, neboť za svůj bělostný skvost víceméně nemohl. Strávil o prázdninách většinu času bádáním a rozhodně se neválel nikde na sluníčku s holým zadkem. „Starej se o svůj, Ignáci,“ zašklebil se pobaveně na kamaráda a pak se usmál na Jasmine. „Příští rok se vynasnažím, zlato.“ Popravdě, příští rok měl v plánu vypěstovat něco mnohem zajímavějšího než banány zvedající vlasy, ač byly značně cool. Ale to by asi ani jednoho z nich nezajímalo.
Co se trollů a dětí týkalo, Sky se do debaty nezapojoval, pokud na něj nepřišla řeč, což přišla, a on se na tu Jasmínky poznámku jen zazubil jak trotl. „Já jsem nesmradlavý troll. Skladný, čistotný, relativně vychovaný, umím chodit na záchod a čistím si zuby!“ udělal si malou reklamu, načež je zase nechal debatě o tom, jak jsou děti fuj. Děti... byly děti. Nechápal, že je někdo chce, ale oni taky jednou byli dětmi a přišlo jim to přece fajn, no ne?
Jestli Skyovi bylo něco podezřelé na tom jejich prázdninovém paření? (Prozatím to myslel opravdu bez čárky nad a.) Nebylo. Nějak nepřemýšlel nad tím, co ti dva dělali, a předpokládal, že prostě jen tak prázdninově relaxovali. A jestli si to chtěl vynahradit? „No jasně! Že váháš, princezno,“ mrknul na ni a pokusil se netlemit jako idiot. Moc dobře si pamatoval, jak spolu oni dva trávili společný čas. Jo, kdyby tušil.
U babky podnikatelky si koupil nějaké sirupové košíčky, podělil se s kamarády, a když se jim tam Jasmine začala převlíkat, trochu po ní šilhal pohledem. Že se před ním svlíkal Iggy v ložnici, na to už zvyklý byl, ale na převlíkající se holky ani moc ne. Když vlak zastavil držel se za Iggym ve společnosti Jasmine, neboť měl něco na srdci, ale indická princezna ho předběhla. A kupodivu myslela na to samé, co on, takže se jen lišácky pousmál a přikývl, ještě než si to Jasmine namířila dál. Byl by ji možná následoval, ale Iggyho slova ho přimrazila na místě.


Sky nikoho umřít neviděl, takže netušil, na co jeho kamarád poukazuje. A vzhledem k tomu, že ten pošuk měl představu, že chová mládě orla, Sky se začínal obávat o jeho psychické zdraví. „Kámo, já nic nevidím,“ šeptl a položil mu ruku na rameno. „Že tys před cestou hulil jak kamna, co?“ sykl a tázavě se na něj zadíval.

_________________

Co se stalo ve vlaku, zůstalo ve vlaku, včetně všech holých zadků, úvah o dětech a doučování v bůhvíčem. Co se toho posledního týkalo, Ignác se jen šklebil a nijak to nekomentoval. Nežárlil, protože Jasmine bral jako kamarádku a nic hlubšího k ní necítil, a zároveň ho hřálo vědomí, že je o level výš, než jeho kámoš. Horší pak bylo uvědomění, že ho jeho kamarád asi zavrhne, až se to dozví.
Každopádně vlak nakonec dorazil do Bradavic, Ignác se vybatolil z vagónu a po chvíli stanul před testrály, obviněn z toho, že hulil, protože Sky pochopitelně žádná zvířata u kočárů neviděl. „Nehulil jsem nic, vole... Čum pořádně,“ zahučel ke svému kamarádovi a dokonce mu natočil hlavu správným směrem, přímo k jednomu z těch podivně vychrtlých koní.
A pak mu to došlo.
„To jsou testrálové, ty vole,“ bafl ohromeně. „Nikdy v životě jsem žádnýho neviděl!“ dodal, což byla velmi inteligentní poznámka vzhledem k tomu, že testrálové byli neviditelní pro všechny šťastlivce, kdo neviděli nikoho umírat. Proto je Sky neviděl, že. A Iggymu by to možná ani nedošlo, kdyby neměl strýčka zoologa a o testrálech něco málo nevěděl. „Testrály vidí jenom ten, kdo viděl smrt!“ objasnil ještě, stále dost užasle, načež raději podal kuře Skyovi a popošel k jednomu z testrálů blíž. Opatrně, váhavě, s respektem, který byl určitě na místě. Pro všechny, kdo testrály neviděli, musel vážně vypadat jako zhulený blázen.

_________________

Čistě teoreticky… je to taška uvnitř větší a je velká tak, jak právě potřebuju. Takže kdybych se do ní potřebovala schovat, měla by mi to normálně umožnit. Ale co kdybych pak nedokázala vylízt… to abych si s sebou vzala záchranné lano nebo tak. A jak to vlastně může uvnitř vypadat? To bych se bořila do látky? Třeba by si tam šlo zařídit takovou malou záchrannou místnůstku… Bessiiny myšlenky se rozběhly naplno, zatímco propalovala pohledem svou tašku, která ležela vedle ní. Bylo to lepší než se dívat na Daryu, které zjevně ten přeřek došel (ne že by se tomu Bessie divila, Darya byla inteligentní a určitě si dokázala dát dvě a dvě dohromady – to její naštvané chování a to přeřeknutí). Bessie se totiž bála toho, co by našla v jejích očích. Opovržení, nenávist… ale nakonec z toho byla akorát nechápavost. Bessie ke Stephanie po jejích slovech, že to nechápe, nakonec přece jen zvedla pohled a zatvářila se přitom nejistě. Nevěděla, co by asi tak mohla říct, protože sice pantem mlela často a rychle, ale většinou to nebyly věci, které by vyžadovaly moc přemýšlení a úvahy nad tím, co člověk říká. Mluvit o svých pocitech – to bylo něco kompletně jiného.
„Já to nejdřív taky nechápala,“ přiznala nakonec váhavě, protože to koneckonců byla pravda. Ať už to, že postupem času poznala, že kluky bere fakt čistě jen jako kamarády, anebo to, že se jí začala líbit tahle konkrétní zmijozelka, u které bylo problémem poznat, jestli ji vůbec může považovat za kamarádku. „Ale podívej, jestli tě to nějak odpuzuje nebo ti to jakkoliv není příjemný, můžeme předstírat, že se dnešek vůbec nestal, a dál se spolu vůbec nemusíme bavit. Přežiju to.“ Co jiného by jí zbývalo?

_________________

Javi odmítnutí kokosu opravdu těžce nesl a dokonce se na kokosák ve své ruce soucitně zadíval, jako by se mu v duchu omlouval za to, že ho nikdo nemá rád. Kromě jeho samotného - on kokos totiž miloval.
„Co já vím,“ rozhodil pak rukama, když Leah položila otázku, proč by jim profesorky měly sdělovat, že mají sestru, „ale drby ve škole kolujou rychlostí světla. Se divím, že to nikdo od nikoho nezaslechl, nebo tak něco,“ pokrčil rameny. Ale třeba se ty drby teprve měly rozkřiknout, no. O Aldwincklovi taky nikdo nevěděl, že má dceru, dokud se neobjevila v Bradavicích.
Když pak Leah zmínila školu v Austrálii, Javi se vědoucně zazubil. „V Austrálii studoval i můj bratránek,“ pochlubil se, že jako není úplně mimo a něco o australských školách i stylu života ví. Konec konců, s Archiem už v Austrálii párkrát byl, bratránek ho tam dokonce poprvé nechutně opil, což je zážitek, na který se nezapomíná.
Od babky se sladkostmi si Javi koupil kokosový suk (nečekaně), který zdlábnul během chvilky, protože nemohl dělat ostudu mrzimorskému apetitu. Navíc byl ten suk extrémně dobrý. Cesta se nicméně brzy nachýlila ke svému konci a oba kluci byli nemilosrdně vyhozeni na chodbičku, aby se madam mohla převléct. Javi pokrčil rameny a jednoduše vysmahl ven.

Ale stejně mu to nedalo a do kočáru nakonec vlezl za Leah, i když ho předběhla přičmloudlá mladší Zmijozelka. Jenže Javimu společnost prcků nevadila, jak už bylo zmíněno v předchozích postech. „Já se k vám nacpu, jo?“ prohodil a neočekával protesty. A i kdyby nějaké přišly, stejně by je asi nebral na vědomí - kočáry se měly každou chvíli rozjet a on tu nehodlal zmateně pobíhat a cpát se na poslední chvíli na nějaké volné místečko.
„Já jsem Javi, mimochodem,“ broukl k Jasmine, protože její jméno neznal a předpokládal, že asi ani ona nezná jeho. On ji znal jenom od pohledu, zvládal ji zařadit do koleje a věděl, že je o pár ročníků níž, ale tím to haslo.
Pak ovšem svou pozornost obrátil zpátky k té hezčí Zmijozelce (#sorryjako). „Hele, ty se taky věnuješ modelingu? To mají Carterky v rodině, ne?“ vyzvídal zvědavě, přičemž se pohodlně rozvalil na poměrně nepohodlné sedačce. „Jo a kdybys v Bradavicích potřebovala s něčím píchnout, rád pomůžu,“ prohlásil pak velkoryse a těžko říct, jestli ta jiskra v jeho oku byla čistě náhodná, nebo to bylo myšleno jako nenápadný vtípek. Javi ale rozhodně neměl v úmyslu Leah urazit, jen byl prostě občas docela pako. Obzvlášť když měl záchvat puberty.

_________________

To, že pojede sama, se změnilo během pár minut, a do jejího kočáru vlezla ona snědá dívenka z kupé, kde seděl ten pošuk s banánem na hlavě a kluk s kuřetem. Leah se pobaveně uculila s myšlenkou, že dívka těch dvou asi měla plné zuby, a rozhodla se strávit cestu dál pokud možno bez nich. „Ahoj,“ pozdravila ji, když ze sebe mladá zmijozelka vykoktala pozdrav. A kupodivu se ani nezatvářila otráveně, když padla ta otázka, zda je ve škole nová. Bylo jí jasné, že se jí na to budou ptát všichni. „Přesně tak. Jsem Leah Carterová, šesťák, Zmijozel.“ Představila se jí s úsměvem a pak se k ní naklonila spiklenecky blíž. „Ty dva jsi nechala někde za zády?“ mrkla na ni a kousla se do rtu, načež se narovnala, právě včas, protože do kupé vlezl mrzimorský kokosák.
Leah mu nebránila, aby se vecpal, byla si totiž jistá, že i kdyby se o to pokusila, neodešel by. „No, jen si posluž,“ zamumlala a poposedla si, aby měl ten, kdo si třeba sedl/sedne vedle ní dost místa. Javi se chvilku věnoval té mladší, pak ovšem opět stočil svou pozornost k ní. Ne, že by na něco takového nebyla zvyklá, ono se to dělo často. „Jo, věnuju,“ odsouhlasila a pohodlně se opřela zády o polstrování kočáru. „Ještě, aby se tomu všechny Carterky nevěnovaly, když vypadáme tak, jak vypadáme, nemyslíš?“ Povytáhla obočí na čelo a pobaveně se ušklíbla. To ušklíbnutí jí ale zamrzlo na rtech, když Javi pokračoval, což Leah odměnila podezíravým pohledem. „Píchnout?“ zopakovala stejně významně, jako to udělal on. „To jste tu všichni tak ochotní? Já že bych si udělala seznam.“ uculila se a v očích se jí zajiskřilo. Víc do toho ale zabíhat nechtěla, přece jen tu byla ta malá, a Leah neměla nejmenší tušení, že už tak docela není nevinné dítě.

_________________

Jakmile se Bessiin pohled stočil k Darye, ta uhnula ke stále ubíhající krajině. Rozhodně jí neuklidňovalo, že Bessie to předtím taky nechápala. Ona nebrala nikoho ani jako kamaráda, na tož aby se do někoho zamilovala - navíc jí ten pojem byl tak trochu cizí. A ono se ani nebylo čemu divit, když vyrůstala v tom, v čem vyrůstala. Láska projevovaná kupováním drahých dárků, vynahrazování nedostatku času tím, že jí kupovali zvířata..
Darya si povzdechla a chtěla něco říci, když jí přerušila babka s vozíkem. Nespokojeně si odfrkla, ale stejně si koupila pořádnou porci čokolády - ta prý pomáhala na nervy, i když zrovna Stephanie tušila, že by v tuto chvíli pro ní byla lepší ta vodka, co si sebou vzala. Ale na tu měl být určitě lepší čas navíc vlak pomalu dorážel do cílové stanice což znamenalo až moc velké hemžení lidí. "Já.. nevím, co na to říct." Dobře, z tohohle jí trochu píchlo u srdce, protože už zase musela přiznat, že něco neví popř. nechápe. Dvakrát za tak krátkou dobu. Čokoládu v packách svírala tak pevně, jako kdyby to mělo způsobit ten efekt uklidnění, ale spíše to vypadalo, že jí brzy rozmačká, od čehož skutečně neměla daleko. A nevadilo jí to - čokoládu stejně zrovna dvakrát nemusela. Jo, kdyby byla s příchutí vodky, to by bylo úplně něco jiného. "Dáš si?" zeptala se nakonec a tu čokoládu, která byla rozlámaná do několika menších i větších kousků, otevřela. Ne že by na to teď byla úplně vhodná chvíle, když se všichni vypravovali ven, ale Darya na to nehleděla. Jako prefekti by stejně měli jít poslední, aby dohlédli na to, že všichni nastoupili do kočárů. Ne? Dobře, dost možná ne, ale to bylo jedno. "Bessie, já.." ..nevím co dělat, uvnitř jsem prázdná, nemůžu se zamilovat, jsem zasnoubená, život mám naplánovaný svými rodiči už od narození. Nenávidím tě a přesto tě nechci ztratit, i když to jinak nakonec nepůjde... "..měla bych jít." A aby dala důraz na své slova, vstala, protože to byl ten nejlepší nápad, který za dnešní den dostala. Napadlo jí, že kdyby od začátku jela sama, udělala by mnohem lépe, tu cestu by totiž zvládla přetrpět. Nebo měla vyhledat Prestona, i když ani toho v tuhle chvíli nechtěla vidět.

_________________

„Ne, máme tam toho hodně,“ hájil Fróði navzdory předchozí chvilkové rozmrzelosti svou rodnou hroudu, načež by určitě vysolil mnohem delší seznam, ovšem limitoval ho slovník. Nevěděl například, jak se anglicky jmenuje většina jeho oblíbených ryb, tak to prostě musel trochu zkrátit. „Skály, sopky, ovce, žraloky, sledě, papuchalky, polární lišky, spoustu velryb, ty trolly a tak.“ Jenom ta zrzavá dvojčata v jeho okolí chyběla a taky Island nikdy neposkládal dost kouzelníků ani na národní fafmrpálové mužstvo, natož na nějakou ligu, ale o tom třeba někdy později. Na trolly už jenom přikývl a bohémsky mávl rukou, jako že je vídal vlastně furt, a i to si nechal na později. Přeci jen tam byly důležitější věci k probrání, například ryby a jejich otec a tak.
„Jo,“ přikývl na první z důležitějších věcí, když se Caroline zeptala, „děda říká, že bez ryby by správnej chlap vůbec neměl vycházet z domu, a navíc brzo začne zima, tak si musím nadělat tukový zásoby.“ Jako správné zvíře, tak. Aby tomu dodal potřebný důraz, symbolicky se plácl do pupku, který zatím nebyl zdaleka tak izolovaný, jak by si Fróði přál, a pak už se konečně dostal k tomu Redmičovi.
„Tak to nevim,“ přiznal otevřeně a zamyšleně se zahleděl z okna, asi jak vzpomínal, co všechno slyšel. „Ale prej ho nechal vařit… no, já nevim co přesně to bylo, ale bylo to hrozně hustý, a prej by byl určitě lepší kolejní ředitel než ten taťulda, co ho měli.“ Samozřejmě moc netušil, o čem mluví, a jenom víceméně papouškoval to, co slyšel Flanna říkat jiným lidem na druidím sletu, nicméně si to pamatoval poměrně přesně. A neodpustil si ještě drobný dotaz, který šel po té blamáži s dvojčaty prve tak trochu čekat. „A ten druhej je taky nakopírovanej kouzlem, nebo obyčejnej brácha?“
Ať už byla odpověď jakákoliv, Fróði ji přijal bez jakéhokoliv podezření a než přijela tetka s dobrotami, zodpověděl ještě poslední věc, kterou mohl.
„Ne, ten zrovna loni dostudoval a šel se učit bystropozérem. Ale nechal mi pár učebnic s poznámkama, kdybyste pak potřebovaly pomoc s úkolama,“ pravil spiklenecky, jakmile se přesvědčil, že před kupé nestojí nějaká nepovolaná osoba, a pak už byl svědkem příjezdu toho vozíku se spoustou cukru a dalších věcí. Fróði vždycky upřednostňoval tuk nad cukrem, ale v rámci kolegiálnosti taky investoval pár těch srandovních peněz z kapesného, koupil si žábu a nějaké ty drobnosti navíc a vypadal spokojeně. Zejména když pak tu žábu celkem brutálně zakousl a o zbytek se tak nějak podělil. Zbytek cesty většinou jenom pozoroval, co dělají holky, odpovídal jenom když byl přímo tázán nebo nějak zapojen, a stejně mu přišlo, že byla ta jízda nějaká rychlá. Bez delšího váhání se ale přesunul na perón, protože převlečený už byl, a i když měl chvilku podezření, jestli ten obří chlápek není jeden z obrů, co mu jimi vyhrožovala mamka, když nechtěl jíst polívku, nakonec šel s davem a nelitoval.
A i když se na perónu dost možná vyskytovalo pár dalších zrzek, z nichž od jedné měl svetr a další byla taky prvačka, stejně se z čistě pragmatických důvodů držel Céček. Toho, že se jim děje cosi s vlasy, si všiml, ale považoval to za nějaký vedlejší účinek toho kopírovacího kouzla, takže zpozorněl až ve chvíli, kdy na to Caroline upozornila. A jakkoliv ho jejich teorie fakt zajímala, spokojil se s tím, že za stálého pozorného poslouchání vlezl do jejich lodičky.

V porovnání s dědovou rybářskou bárkou to byl docela vrak, navíc malá, ale to mu vlastně vzhledem ke společnosti ani moc nevadilo. Mnohem víc mu vadilo, že na rozdíl od té dědovy nemá plachtu ani motor a plave straaaašně pomalu, takže někde za půlkou cesty, kdy už snad věděl víc o vstávání vlasů, se už tvářil vysloveně otráveně.
„Takhle přece nestihneme ani snídani!“ postěžoval si, ale než sebou stačil otráveně plácnout na dno loďky, napadlo ho vysloveně geniální řešení. Tedy geniální v rámci nápadů Fróðiho Finnianssona. V té tmě to tedy asi nebylo moc dobře vidět, ale zablesklo se mu v očích, postavil se na přídi a po krátkém zkoumání hladiny měl jasno. Plavání mu šlo, večer byl teplý...
„Plavu napřed,“ oznámil prostě, shodil ze sebe boty a hábit včetně košile a jenom v kalhotách se vrhal přes palubu.

_________________

Bylo dobře, že dívka neprotestovala proti přisednutí, protože Jasmine by asi stejně nebyla schopna si přelézt do jiného kočáru. Stačila jí myšlenka na to, že testrály uvidí v momentě, až zase bude vystupovat. Moc dobře věděla proč je zrovna ona vidí, ne že by se jí to moc zamlouvalo. "Opravdu? To je super, to ti pak naší kolejní místnost můžu ukázat," tohle tedy měli na starosti prefekti, ale Jasmine tak trochu tušila, že minimálně jeden z nich jim toho stejně moc neřekne, a nebo neukáže, takže proč by se toho, alespoň v tomto případě, neujala ona. Leah vypadala.. sympaticky. A Jasmine se skutečně zamlouvala. "Takže to ty jsi ta zázračná sestra, která studuje.. tedy, studovala, v Austrálii? Mackenzie čas od času něco o tobě zmínil," přiznala pak a zkoumavě si Leah prohlédla. Ne že by byli s Mackem kdoví jací kamarádi, ale přeci jen, byli z jedné koleje a čas od času se ve společence potkali. Navíc jí Mack sliboval, že jí někdy vezme sebou na focení, protože by jí to prý na fotkách moc slušelo a mohla by se stát novou tváří nějakého časopisu. No neber to. "Jo. Občas dokážou být pěkně otravní navíc se chovají jako trorlové." Dobře, vůči oběma to nebylo zrovna dvakrát fér, ale kdy Jasmine fér byla? Moc často ne. Spiklenecky proto na Leah mrkla a možná by dodala ještě něco, ale na to nebyl moc čas, protože se k nim nasáčkoval nějaký mrzimor, a tak se Jasmine narovnala.
"Hmm," odfrkla si a neznělo to moc dvakrát přátelsky, ale následný úsměv působil úplně opačně. "Jasmine," nutno upozornit na fakt, že Jasmine seděla přímo na proti Leah, to zprvu kvůli tomu, aby si mohly lépe povídat. "Jo, všichni od Carterů jsou sexy," souhlasila a jestli tohle někdo od Jasmínky nečekal? No, tak holt dokázala překvapit. Navíc měla pravdu, jak dvojčata, tak Leah vypadaly skutečně k světu. A Mackenzie taky, i když si to sám zatím asi moc neuvědomoval, už od malinka byl v zářích reflektorů a nepochybovala o tom, že mu to ještě dlouho vydrží. Pak se však Javi věnoval především Leah, čemuž se ani moc Jasmine nedivila, protože byla fakt kus a nebýt toho, že si domluvila doučování se Skyem, možná by se dnes věnovala něčemu jinému, ale radši popojedem, než se dostaneme někam, než by jsme chtěli, že. "Tady je ochotný každý," broukla pak s nevinným úculem a možná by dodala ještě něco dalšího, ale radši nechala mluvit ty "dospělé" a doufala, že se kočár dá brzy do pohybu.

_________________