"Možná ti dám příští rok přednost," odvětila hbitě než za Arsenem zabouchla dveře a zatáhla závěs. V rychlosti se převlékla do Bradavického stejnokroje, kromě čapky. Usoudila, že nasazení Moudré hučky na její hlavu bude boj sám o sobě, aniž by se tam musel vejít spolu s tou zbrusu novou černou špičatou. Takhle celá v černém by v noci musela zcela jistě vyhrát jakoukoli hru na schovávanou. I kdyby stála na otevřeném prostranství a schovávala se jen sama za sebe.

Nechala se zachytit proudem studentstva, který ji šokující rychlostí vyvrhnul ven před vlak. Svoje věci nechala ve vlaku, ale tak to udělali i Bliss s Arsenem, tak to snad bylo v pořádku. Oni přece museli vědět co a jak, ne? Ne? Nevěděla, co se teď bude dít, tak se snažila držet zbytku kupéčka. Docela se to i dařilo, dokud druháci nečekaně nezměnili směr a neodtrhli se. Naštěstí se nad davem ozval silný hlas, svolávající prvňáky. Před Shan se objevila silueta opravdu neobvyklých rozměrů. A to i podle měřítka rodiny Ashmanů. Že by tohle byl obr? Ale to snad ne, Arsen říkal že jsou tupí.

Do loďky za Davidem vhoupla s přirozeností někoho, kdo pocházel z ostrova. Tedy takového ostrova, kolem kterého se dalo úplně normálně po většinu roku koupat. Vyklonila se daleko nad černou jezerní hladinu. Chvilku se koukala dolů, jestli neuvidí něco zajímavého, ale víc ji zaujal odraz školy. Raději zvedla hlavu a poprvé spatřila majestátní hrad. Lehce jí poklesla čelist. Otočila se na svého spolucestujícího. "Tohle to, tenhle hrad, to je opravdu naše škola?!" Copak takhle školy normálně vypadají? Ve svých vlastních myšlenkách se zasekla. Normální. Co je vlastně v tomhle novém světě normální? Aniž by čekala na odpověď, dodala "Hustý. To bude brácha závidět."

"To já vlastně ani nevím. Ještě do včerejška jsem nevěděla, že nějaké koleje existují, a pořádně nevím, jaký je mezi nimi vůbec rozdíl. A kam bys chtěl ty?"

Z přemýšlení ji vytrhl chlapecký hlas. "Ahoj, jasně, že můžete! Já jsem Ginger," řekla zvesela a poklepala dlaní na sedátko, kam se o chvilku později usadil Archibald.
"Hm, takže vy jste taky slyšeli o té úvodní zkoušce? Ale ve zmrzlinářství jste s námi přeci nebyli! Že by to přece jenom nebyla povídačka...?" přemýšlela nahlas Ginger a obočí se jí svraštilo a utvořilo mezi sebou malinkou vrásku. "Ale jedete teda taky do prváku? Byli jste na Mistrovství?" zeptala se poté v mnohem radostnějším duchu. "Taky se tolik těšíte do Bradavic? Teda, budeme se muset učit, ale je to škola kouzel, takže by to snad nemuselo být tak zlý, no ne? Zrovna jsme se ve vlaku bavili o hodinách lítání: já se na ně hrozně těšim, ale Matt- to je jeden kluk z mudlovský rodiny- pořád nemůže uvěřit, že budeme opravdu lítat na-!" rozpovídala se Zázvorka jako by obě děti neviděla poprvé. Zbytek věty si však Archie s Emmou museli domyslet, protože Ginger periferním pohledem zachytila krátký pohyb ve vodě na pravoboku. Vmžiku zmlkla, nahrnula se na tu stranu a skoro bez mrknutí oka pozorovala hladinu. Nic, jenom odlesky měsíce a světla z jejich lodičky. Ale určitě tam něco bylo..., pomyslela si urputně dívka a nahla se ještě o kousek níž. A níž...
Pokud se jí Archie s Emmou či děti z vedlejší loďky snad pokoušeli varovat, neslyšela je, natolik byla zaujatá svým neviditelným objevem. Loďka se povážlivě nahnula ke straně a v příštím okamžiku Ginger spadla do vody s hlasitým šplouchnutím. Chvilku nevěděla, co se stalo, jak byla otupělá šokem. Voda měla do přijatelné teploty vcelku daleko a byla tam tma. Vzpamatovala se až když v jejím těle začal pracovat adrenalin, což bylo zhruba v tom momentě, co v hloubce pod sebou (už ani nedohlédla na dno) spatřila to něco. Ať už to bylo cokoli, Zázvorka s tím odmítala pod vodou zůstávat. Přece neumřu ještě než se dostanu do Bradavic! mihlo se jí hlavou, čímž se trošku vzpamatovala a snažila se dostat co nejblíž k vytoužené lesklé hladině.

_________________

Vagón D
Leonard, Selena, Ariana, Mary a Darrel

Leo roztržitě přikývnul Darrelově poznámce o jeho tichosti a zase se otočil k oknu, ale klidného rozjímání nad krajinou mu nebylo dopřáno, protože se k němu náhle chlapec přitočil a doslova se rozzářil. Své poznámky o létání okamžitě zalitoval; zase se pustil do vod, o kterých vůbec, ale vůbec nic netušil. Pokusil se o neutrální výraz, když se ve snaze o klidný hlas zeptal: "Co je to ten famfrpál?", to už navíc do kupé vcházela i Selena, takže o jednoho svědka jeho nuzné znalosti kouzelnického světa víc.
Jemu holky nic nepřinesly? Trochu závistivě zavejral na to, jak Selena chlapci někdo vrazila do ruky, takže raději vytáhl svůj kufr zpod sedadla a po chvíli hrabání z něj vytáhl nažehlený školní hábit; zbytek uniformy už měl naštěstí na sobě. Protože stále tušil chladný vítr, zapnul si ho až ke krku.
Darrel se začal s teatrálními výkřiky rvát s klíckou se sovou uličkou, a Lenny se s omluvným výrazem děvčatům začal cpát těsně za ním, takže využíval jeho momentální funkce ledoborce. Káju i zavazadla nechal v kupé; někde zaslechl, že by se měla nějakým záhadným způsobem dopravit do hradu sama, a Leo díky svým znalostem dějepisu navíc tušil, že pokud jsou Bradavice opravdu hrad, čeká je nejspíš i nějaké šplhání do kopce, a to si se svým obřím kufrem nedokázal představit. Přinejhorším si je snad vyzvedne na nálezech a ztrátách. Pokud tady nějaké byly... Zabořen v úvahách málem vyjeknul, když uslyšel a spatřil obřího muže, který je navigoval k loďkám.
"Cože, na tědle troskách se máme plavit přes jezero?" Polknul a napůl s hrůzou, napůl se znechucením zavejral na chatrně vyhlížející loďky. "Jsou jen pro tři," zamumlal za chvíli a zamžikal na tmavovlasého chlapce, "tak asi holky pojedou spolu?" Tázavě pohodil hlavou směrem k vlaku, kde se mezi hloučky studentů snažil zahlédnout plavé, stříbrné nebo tmavé vlasy alespoň jedné dívky z jejich kupé - zatím neúspěšně. Nějak si nedokázal představit, že by se měli přepravovat v jedné loďce s Darrelem a třeba tichou Mary. Nebo Darrel se Selenou a Arianou. Sám sebe si v jedné loďce jenom s holkama raději ani nepředstavoval a místo toho zkusmo drcl botou do jedné z loděk, která se povážlivě zakymácela. Nejdříve se štítivě odtáhl, ale když viděl, že do loděk nasedá čím dál tím víc studentů, usoudil, že není radno mařit čas a opatrně se do "své" loďky usádlil. Zatímco některé loďky se už pomalu dávaly do pohybu, tahle se zatím jen mírně pohupovala; nejspíš čekala na další pasažéry.

Loďka s Leem a Darrelem (?)

"Doufám, že jsou nějak magicky zabezpečený proti topení, protože -" zarazil se a vytřeštil oči, když z jedné loďky na pravoboku právě do vody žbluňkla zrzavá dívka. Nevypadal však, že by zrovna hodlal něco odvážně dělat; se svou schopností plavat by je tak možná utopil oba, takže zůstal jen paralyzovaně zírat.

Céésta už je u konce

Svou vlastní žabku si prohlížel tak dlouho, že už ji ani nestihl otevřít a do dveří se vtěsnala hlava staršího studenta, který jim oznámil, že se blíží Bradavice a že se mají převléci. Matt to moc neřešil, jen vyměnil mikinu za hábit, protože uniformu na sobě měl už od rána. Z okna se koukal jen proto, aby netrhal partu, i když bylo vidět úplné prd. Při první známce prudšího zastavení vlaku si zacpal uši, takže polovinu vět v kupé vůbec neslyšel a zmateně vyšel asi jako poslední. Chudák Archimedes smutně zahoukal, ale když Matt viděl, že všichni nechávají svá zavazadla na místech, pokrčil omluvně rameny a vysoukal se z vlaku.

Jeho pohled okamžitě upoutal fousatý obr, který u sebe shromažďoval všechny prváky, takže se Matt zařadil mezi ostatní a tak nějak ztratil z dohledu všechny svoje kamarádky z kupé. Následně si oddechl, protože další cestu v holčičí společnosti by asi neustál ve zdraví. Měl v plánu vyhlídnout si nějakou normální loďku s normálními lidmi a po chvilce si všiml jedné, ve které už někdo seděl. Nechtěl riskovat, že by si k němu do nějaké volné přisedly zas nějaké superchytré užvaněné spolužačky, takže si to namířil přímo k loďce, ve které už seděl Leonard (s Darrelem?). "Čau, můžu?" ukázal na volné místo a nervózně se ohlédl, jestli ho nepronásleduje nějaká holka.

_________________

Loďka - Emma, Mimo loďku - lehce topící se Ginger

Archibald se usadil na místo, které mu Ginger vesele nabídla, a poslouchal její hlasité a lehce zmatené myšlenkové pochody. Její upovídanost ho trochu zarazila a musel si chvilku zvykat, aby zvládl rychlost jejích myšlenek, ale přece jen ho potěšilo, že nenastalo trapné ticho. Ačkoli odpovídat na všechny její otázky bylo trochu náročné a měl co dělat, aby na něco nezapomněl, a proto byl rád, že má s sebou Emmu, která by zodpověděla to, co on vynechal. "Jo, o zkoušce jsme taky slyšeli, viď Emmo? Ale nic moc o ní nevíme...Oba jedeme do prváku, ty taky, viď?" Radostně se usmíval od ucha k uchu, nečekal, že si sežene tolik nových známých. "Já jsem na Mistrovství nebyl, ikdyž jsem taťku hrozně dlouho přemlouval, tak mi to nakonec nedovolil, prej až budu starší..." , povzdychl si Archie a pokračoval, "Tys tam byla?". Chlapec se na chvíli odmlčel, aby dal prostor k odpovědi i Emmě a Zázvorce a pak pokračoval: "Do Bradavic se těším úplně hrozitánsky moc, myslím, že jsem se těšil, ještě než jsem se vůbec narodil, kdo by se sem taky netěšil?" prohodil chlapec téměř zbožně a zasněně se zahleděl na osvícený hrad tyčící se nad temným jezerem. Ze zasnění ho přerušilo náhlé ticho, což působilo přinejmenším podezřele. Zázvorka ztichla... No doopravdy! Nevěřil, že toho byla schopná. Archie se na ni trochu podezřívavě zadíval a když viděl, jak se naklání nad hladinu, chtěl ji varovat, ale nestihl to, než se stačil nadechnout, tak se ozvalo mohutné žbluňknutí, které divoce rozhoupalo jejich loďku a Zázvorka zmizela pod temnou hladinou jezera. Archie ztuhl a nebyl schopný slova. Celý bledý se vyděšeně otočil na Emmu, jako by čekal, že mu řekne, že se mu to jen zdálo. Pak mu ale došlo, že musí jednat. Zatracený holky, ty problémy snad nikdy neskončí...Archie se naklonil ke kraji loďky v místě, kde Ginger zmizela. Na zvířené hladině se objevilo pár bublinek, ale Ginger nebyla vidět. Archibald tiše zaklel a ponořil ruce do děsivé černé ledové vody a jen čekal, kdy mu je něco ukousne. Ale místo toho narazil na něco chaluhovitého a když s jeknutím vytáhl ruku, zjistil, že jsou to Zázvorčiny rudé vlasy. "Emmo, honem, pojď mi pomoct, musí být kousek pod hladinou!" vykřikl chlapec a znovu ponořil ruce až po lokty do temné vody. Po chvíli šmátrání nahmátl něco hladkého, ano, byla to ruka! (A upřímně doufal, že to byla ruka Ginger, o žádnou mrtvolu moc nestál) Neváhal a zatáhl, načež se člun nebezpečně naklonil, a proto se chlapec musel zapřít nohou o druhý okraj. S Emminou pomocí se naštěstí podařilo dostat dívčinu hlavu nad hladinu a postupně ji dostat zpátky do loďky. Archie celý vyčerpaný dopadl na dno člunu a přerývavě dýchal, srdce mu tlouklo jako splašené. U všech horských trolů, namočil jsem si ponožky a hábit, matka mě zabije, jestli zjistí, že jsem byl na zařazování takhle promočený, zaklel chlapec neslyšně a podíval se na Ginger, která ležela na podlaze lodičky vedle Archibalda. Při detailní prohlídce si všiml, že dýchá. Nenapadlo ho nic lepšího, než se k ní připlazit a začít ji lehce fackovat. Někde o tom četl, tak chtěl vyzkoušet, jestli to vážně funguje.

Selena se naštěstí vyhla Darrelovu protlačování tím, že jakmile se k ní přiblížil, instinktivně mu zkrátka uhla z cesty jako někdo, kdo opravdu nemá rád, když se mu druzí pletou do osobního prostoru. Místo rozloučení nebo něčeho takového se na něj pouze ušklíbla, stejně tak na Lea, kterému sice nic nedonesla, ale o pepřové kapsle by asi moc nestál. Ne když by nevěděl co s nima, a dle jejího skromného uvážení toho o kouzelnickém světě moc nevěděl. Je to snad mudla, že se ptal na famfrpál? Nebo se jí jen něco zdálo? Teprve poté co se kluci konečně vydali ven a nemusela si zakrývat své oči, protože jim tu bez servítek, dělal Darrel striptýz o nějž skutečně nestála. S úlevným výdechem se odebrala ke svému kufru a přepravce s Lokim, a jediné co si na sebe ještě oblékla byla pouze ještě neobarvená kravata, kterou si pečlivě uvázala kolem krku, otočila se čelem ke dveřím kupé a pohledem zkontrolovala poslední dvě zbývající holčiny, které se taky pomalu ale jistě chystaly vyjít konečně z vlaku ven.
Na chodbičku se tak nejspíše dostaly mezi posledními opozdilci, a jen co slezla po posledním schůdku zachvěla se pod tím hromových hlasem vysokého obra, který svolával všechny prváčky, kteří se postupně scházeli u loděk. Jako jedna z těch vyšších neměla problém se rozhlédnout po nejbližším okolí a najít ty trolli z vlakového kupéčka, ale na konec shledala, že jí bude bohatě stačit, když je bude potkávat na školních chodbách, pozemcích a možná někoho z nich i ve společenské místnosti stejné koleji.



Dosti nedůvěřivým pohledem si vytáhlá seveřanka prohlédne loďky. Některé z nich ještě zejí prázdnotou u břehu a čekají na své … cestovatele?
„Takže dámy, která z vás chce jít první?“
Ne že by se bála, ale je lepší, když se loďka napřed ozkouší, než do ní vleze sama.

S nadšením mávne na Leonarda, co se za ním dostane z expresu a své věci nechá na svém místě. Měl by se o to někdo postarat, protože hrad asi nebude zrovna blízko a nepovede k němu uhlazená cesta se zábradlím. Zamíří spěšným krokem k vysokému obrovi, kolem kterého se pouze protáhne a pobaveně se zakření těm dlouhým vousům. Vypadá.. podivně. Pro jednou si ale nechá hodnocení ostatních pro sebe a místo toho stočí zrak k loďkám. Chvíli na ně hledí, než si konečně připustí, že tohle nebude vtip. Stočí zrak na Leonarda a prohlédne si ho hodnotícím pohledem. "Jsem rád, že nejsi tlustej.. takhle se to s námi snad nepotopí," porozhlédne se kolem sebe a pohled mu padne na mírně vzdálenou loďku, kam si sedá trochu silnější hoch. Ukáže na něho prstem a zlomyslně se zasměje. "Jako s támhle tím! Vsadím se, že půjdou ke dnu!" Znovu se ušklíbne a stočí se zpět k Leonardovi, který než stihne doříct pár slov, první dívka zahučí do vody.

"No to byla paráda!" zvolá a počká, až se dívka vynoří nad vodu, aby se nadechla a také ho slyšela. "Nechceš si to dát ještě jednou? Já to neviděl.." Zamračí se a svěsí pomalu ramena, než mávne rukou a vleze s nadšením do malé loďky. Počká, až za ním vleze i Leonard a pak úmyslně loďku rozhoupe. Rozhlíží se a čeká. Jsou za tím v loďce pouze dva, tudíž se k nim klidně někdo třetí vejde. Zrovna když hledá v dáli zářivou hlavou, která by mohla patřit Seleně, ozve se kousek od něho hlas. Překvapeně se otočí ke chlapci, kterého nezná, ale na první pohled nemůže nic namítat, proto nonšalantně mávne rukou směrem dovnitř loďky a přikývne. "Můžeš se tu chovat jako doma.." Podívá se na něho, než se mu nezapomene představit. "Jsem Darrel. A ty?"

_________________

S výrazem "Dala bych si želé a dejte mi všichni pokoj" sleduju dění v kupé, tak tak uhnu Darrelovi. Aby ta jeho sová náhodou nepošla, vždyť jí nechtěl. To je.. on je tak... uáá. Jeden z mála, který mě dokáže fakt naštvat. Samozřejmě ne tak jako ostatní, ale naštvat jakože prohodím o dvě věty více. Ale to je jedno, jen protočím oči. A jsem ráda, že si Leo našel nějakou společnost, protože vyptávání typu "A co je to zlatonka? A co je tomoudrý klobouk? A ten hrad, to jsou Bradavice?" bych nepřežila.
Tázavě se podívám na toho obřího chlápka, který nás svolává. Někdo možná zmínil jméno, ovšem to by mě to muselo zajímat, že. A navíc mám hlad.
Tak nějak následuju Selenu i se svými věcmi a zamračím se, když dojdu k loďce.



To jako vážně? Tak jo... je to jen loďka, no co. Tázavě se podívám na ty dvě, a pak protočím oči. "Co se může stát?" Pokrčím rameny a nasednu do loďky, která se sice nebezpečně zakýve, ovšem já dále nerušeně a nevzrušeně pokračuju až na místečko vpředu, abych na vše viděla, zavazadla jsem samozřejmě tahala s sebou, proto se taky loďka tak zakymácela. "Necháte mě tu nebo jdete taky..." Pronesu nedočkavým tónem, protože mám hlad. A potřebuju si vybalit, a vůbec, už chci mít cestu za sebou. Nahodím zpět neutrální výraz a zadívám se na hladinu, která mě teda ale ani trochu neděsí, protože je to JEN voda. A JEN loďka, vážně, proč se bojí, to netuším. Možná je to tím, že mě je jedno, jestli se utopím.

_________________

Arsen odtrhl pohled zanořený do tmy a zamžoural pro změnu na Erasma Andersena. Ve tmě se matně blýskaly nějaké odznáčky na hábitu, ale právě teď nebyly k přečtení. Arsen jeden z nich odhadoval na odznak s písmenem P.
Sedmák na něj vyjel úplně stejně, kdyby kdyby byli prváci, takže na něj Arsen zprvu jen trochu nevěřícně zíral. Pak ale najednou roztál. "No jasně," přisvědčil a mírně fanatický výraz mohl tomu Erasmovu skoro směle konkurovat. Za pár let, až ho vybrousí.
"No, možná trochu. Proč se ptáš, hodláš žonglovat s mýma keckama?" zeptal se podezíravě s ohledem na předcházející zkušenost se staršími, kterým se nezamlouval jeho přízvuk. Proto si dal záležet na co nejbritštějším. "Za chvíli se vzpamatujeme z toho, že jedeme kočárem; jestli zpoza stromů nevyskočí banda kůrolezů natřených na žluto, možná ta cesta začne nudit. Za jak dlouho vlastně takhle dojedeme na hrad?" vyzvídal a stáhl se do normálnější pozice, které se už dalo říkat sezení.
Musel dát Bliss za pravdu, že při jízdě s tímhle cvokem se nejspíš nudit nebudou. Když se s ním Bliss začala bavit, jako by ho znala líp, otáčel chvíli zmateně hlavami mezi nimi. "Jaký profesůrek?" zpanikařil, že prospal nějakých posledních padesát let, že vůbec neví, která bije.

_________________

Selena si celou dobu podezřívavým pohledem prohlížela tu už na první pohled podivnou dřevěnou věc, se kterou měli odplavat po celém jezeře až k hradu. Současně s tím i pozvedla své světlé obočí a otočila se přes rameno na třetí dívku, které věnovala neurčitý krátký úšklebek a jakmile se zdálo, že Ariana po převzetí iniciativy přežila, i když se loďka nebezpečně zhoupla pod jejími věcmi, tak trochu se jí ulevilo, ale v bledé tváři se neobjevilo nic, než jen mrazivý klid, se kterým se také odhodlala vstoupit dovnitř loďky.

„Ty věci sis klidně mohla nechat venku.“
Neodpustila si ještě drobné popíchnutí světlovlásky a obdobně se začala s jistou váhavostí a pevným držením soukat až dopředu. Ne že by se bála, ale skutečně by se nerada namočila před samotným zařazováním, což by nesla asi opravdu hodně špatně. Loďka se však znovu povážlivě zhoupla, a tak si bělovláska raději rychle sedla a ještě drtivěji se zachytila dřevěné přídě. Vypadá to, že se dívka nehodlá na pěkně dlouhou dobu hnout ze svého místa, a místo nadšeného zkoumání ještě stále neznámého okolí se jen opatrně ošije a upře neurčitý pohled před sebe. Vážně se nebojí, jen… ta loďka by se nemusela tak kymácet. Opatrně a velice pomalu se pokusí otočit na druhou stranu, odkud začala mít podezření, že zaslechla kluky z jejich kupéčka, avšak všimla si jen ostatních budoucích spolužáků mezi kterými ještě nikoho neznala. A tak se znovu zadívala na tmavou jezerní hladinu, pevně zaryvajíce nehty do lodního dřeva a sledujíc cestu.