<<<

Daniel stále nemohl uvěřit tomu, jak dobře obstál u NKÚ. Zvlášť ne tomu, že měl jen jedno P. A že nebylo z lektvarů! Když zjistil, že jeho výkon Gall ohodnotil jako „Nad očekávání“, málem ho museli křísit. Stejně jako byl ale z tohoto nadšený (a Carreen za to hodlal děkovat do konce života!), byl z OPČM a „Přijatelné“ docela zklamaný. Obrana mu šla, a v praxi to byl jeden z mála předmětů, kde nemotal kouzla dohromady. Bohužel to, že u zkoušek narazil na Dragomirova, ho naprosto rozhodilo. Co už s tím. Každopádně, do Bradavic odjížděl s dobrým pocitem. Od nedávného setkání se Simonem sice stále přemýšlel, co se sebou po škole, ale jak říkal, o tom už měl v plánu poradit se s profesory. Těšil se – a zároveň mu připadalo neuvěřitelné, že už jen dva roky.
Dva roky!
Když dorazil na nástupiště 9 a ¾, nejdřív si vůbec nevšiml toho, že je něco v nepořádku. Až v okamžiku, kdy u vagonu B narazil na nějakou strkanici, spatřil ministerského pracovníka. Co se děje, zjistil vzápětí. A absolutně to nechápal. „C-cože?“ zůstal stát na nástupišti uprostřed davu jako opařený. I když se o politiku jako takovou moc nezajímal, věděl, že kouzelnická společnost teď není k čarodějům medlovského původu příliš přátelská. Ale tohle? Oddělit je do samostatného vagonu? To už to vážně zasáhlo i do školy? Nemohl ale, na druhou stranu stát na místě věčně. Jako zpráskaný pes se vydal k poslednímu vagonu. A cítil se strašně. Jako nějaká špína. A ačkoli obvykle byl optimista a neprojevoval známky příliš dospělého myšlení, věděl, že to si o lidech jako on někteří hlavou na ministerstvu přesně myslí. Vagon E byl prozatím skoro prázdný. Ve dveřích kupé E2 Daniel složil kufr, posadil se na něj a takhle usazený napůl v uličce, napůl v kupé koukal z okna vlaku. Jak to mohlo být tak nefér? Sherry se drala ven z přepravky, pravděpodobně vycítila, že páníček není ve své kůži. Danny neprotestoval, otevřel jí a posadil si ji do klína. A poprvé začal přemítat nad krevním statusem svých kamarádů. Nestráví snad cestu sám, že ne? Alespoň někdo známý by jeho náladě dost pomohl.

_________________

Popravdě, Darya si vůbec nebyla jistá, co se v tuhle chvíli děje. Byla totiž zvyklá na úplně jinou Bessie a skoro se jí zdálo, že ta osoba, co se skrývala v tomto kupé, nebyla ta, koho ona znala. Vycítila, že se něco děje, ale protože nebyla jedna z těch starostlivých lidí, kteří se ostatních ptali, co se děje, jednoduše to nechala plavat. Však jí do toho stejně nic nebylo, ne?
Její otázka ohledně prázdnin nebyla zodpovězena tak, jak předpokládala. Na příval slov od Bessie už si stihla za ten jeden rok, co se spolu začaly bavit (jestli se tomu tak tedy dá říkat), zvyknout a to náhlé ticho, které nastalo, nebylo moc příjemné. Nejistě proto nakrčila nos a kousla se do rtu. Že s Bessie nebude řeč netušila a vlastně doufala v to, že jí Bessie odvede od těch myšlenek na to, co se událo na plese. To byl vlastně jeden z hlavních důvodů, proč si k ní nakonec přisedla. Zvládla jí vždy odvést od všemožných myšlenek.
Protože Stephanie byla jedna z těch, které zvládaly falešné úsměvy jedna radost, ten Bessiin jí rozhodně nepřišel jako pravý, a tak si zkoumavě dívku prohlédla. Stále neměla tušení co se to děje a byla z toho trochu nesvá. Tohle chování Bessie bylo totiž mnohokrát horší než-li její upovídanost, Darya totiž nevěděla, jak by se měla chovat, předtím to bylo mnohem lehčí. "Zbytek prázdnin byl.. zajímavý, řekla bych." Že jí většinu času předhazovali Bessie, to nezmiňovala, a že u ní byl i Dante, kterého jí budou připomínat ještě několik dalších měsíců, to už vůbec neříkala. Tušila sice, že si to pro sebe nenechá, a že to nakonec bude vědět většina školy, ale to už bylo vedlejší. "Slyšela jsem, že jsi byla v Itálii? Společně s Prestonem, Sam a Dantem. Jaké to tam bylo?" Stephanie v životě v Itálii nebyla, jí stačilo k navštěvování Rusko, takže potom ani nějak netoužila. Celkově Darya nikdy nikam necestovala, ale nestěžovala si, protože to nebylo nic moc pro ní, měla ráda pohodlí svého domova sic v poslední době by byla radši kdekoliv jinde.
Bessie vypadala lehce rozpačitě poté, co Stephanie uznala, že jí to sluší. "Taky jsem si říkala, že potřebuji změnu." Neděkovala, protože něco takového dělala málokdy a brala skoro jako samozřejmost, že jí to sekne, i když si to od Bessie vzala více k srdci než-li od svého bratra Joshui. "I když se mi po té růžové stýská," prohlásila s úšklebkem a prsty si prohrábla nazrzlé vlasy. Růžovou sice dříve ze srdce nenáviděla, ale ty růžové vlasy jí sekly, aspoň takový pocit měla, ale tohle rozhodně špatné nebylo. "Taky tě ten odznak tak překvapil?" povytáhla pak tázavě obočí, to aby řeč nestála, i když tak trochu tušila, že se k tichu schyluje.

_________________

Ten kluk působil mile a nevyhodil mě hned zase ven, což byl rozhodně úspěch, a tak jsem se vesele zazubil a kapku nedůvěřivě jsem se zahleděl na to kokosové mléko. "Rodiče mi říkali, abych si od cizích nic nebral," přiznal jsem s děsně vážným výrazem, takže to vypadalo, že to vážně skutečně myslím. "Ale ty teď tady nejsou, takže si piš, že chci ochutnat!" rozsvítila se mi očka najednou nadšením, protože jsem kokos ještě nikdy neměl, takže tohle znělo rozhodně moc dobře. A skutečně to dobré bylo, jak jsem následně zjistil. "Máš to dobrý. Dá se to ve škole normálně sehnat?" povytáhl jsem tázavě obočí, protože už jsem přemýšlel nad tím, jak bych psal rodičům každý den. Ne tedy jen o kokosové mléko, které vážně nebylo vůbec špatné, ale i o spoustu dalších věcí, které jsem nutně potřeboval k životu.
"Mám, Erkki se jmenuje. Znáš ho?" povytáhl jsem tázavě obočí. Tušil jsem, že je po škole brácha profláknutý především díky famfrpálu, ale třeba se ti dva znali a normálně se kamarádili, i ta možnost tady byla, no ne? "Dobře, dobře. Počítám s tím, Javi. Já žádný prostřední jméno nemám, a ani žádnou přezdívku, takže se spokojím s Heskim," šklebil jsem se pak pobaveně. "Páni, to je hustý. Kam bych chtěl? Mně je to asi jedno. Nemusel bych tedy být zaražený do Zmijozelu, to je asi jediná kolej, kam vyloženě nechci, ale jinak mi je to jedno a řekl bych, že budu spokojený všude. Především mě totiž zajímá famfrpál, a pokud ho budu moci hrát, budu plně šťastný nehledě na příslušnost ke koleji," pousmál jsem se pak a pokrčil rameny. Vážně mi tak úplně nezáleželo, kde budu. "Jaký to v Mrzimoru je?" povytáhl jsem pak tázavě obočí neb to mě celkem zajímalo. Jak to vypadá v Havraspárské koleji jsem už dobře věděl, teď mě zajímaly ty ostatní.

_________________

<<<

Verunka se při průchodu zdí na nástupiště 9 a 3/4 cítila jako lapený králíček. Sice nejela poprvé a rozhodně už nebyla žádná malá holka, ale tenhle rok ji čekaly zkoušky NKÚ, a také se jí na vestě leskl prefektský odznak. Byla na něj náležitě hrdá, ale na prázdniny měla i mnohem šťastnější vzpomínky než byl zrovna dopis z Bradavic. A kdyby něco z toho dalšího věděl táta, určitě by to s ním seklo.
Zděnou přepážkou prošla bez zaváhání a jen krátce se rozhlédla, jestli někdo náhodou nepotřebuje pomoct, nebo jestli nástupištěm nebloudí nějaký bezradný prváček, kterému by mohla být k ruce. Ačkoliv s ní třískala puberta, s její povahou se nestala žádná moc velká změna, jen vzdorovitě dělala přesně to, co jí rodiče a prarodiče důrazně nedoporučovali dělat.

_________________

| +

roz. Howells Verunky dědeček ošetřovatel u Sv. Munga #400040

Verunky babička v domácnosti #804080

Verunky maminka v domácnosti #ab8cc0

Přes všechen ten hluk a všeobecný chaos, který na nástupišti panoval, zaslechl Iggy ono dobře známé „háre banán“ ještě dříve, než se Sky objevil v jeho blízkosti. Držel si ale masku meditujícího jogína a oči neotevřel ani ve chvíli, kdy se Skyův hlas ozval těsně u něj. „Medituju, vole, neasi,“ odvětil naprosto vážně, ale pak otevřel jedno oko, podíval se na kamaráda, a nakonec otevřel i to druhé.
„Hustej vohoz,“ usoudil pak, i když Skye už určitě v nějakých takových hadrech viděl, a následně vstal, kuře stále položené na dlani. „Jak to, že nemáš za zadkem nikoho z rodiny? Ani tvoje sestra tu není?“ zeptal se, rozhlédl se kolem sebe a spokojeně se ušklíbl, když Scarlet nikde nezahlédl, takže by je během cesty snad nemusela hlídat. Ale ona se jim asi spíš vyhýbala, než aby kvůli nim ztrácela nervy.
„Si představ, že ti ministerští retardi voddělili vagón pro mudlorozený... Podle mě by si měli dát banán a vykašlat se na to,“ zabručel, přičemž se natáhl ke Skyovu trsu banánu a jeden si přivlastnil, protože měl hlad. „Tak co, jdem si někam sednout? Tady orel je z toho trochu mimo,“ poukázal na vystresované žluté kuřátko ve své dlani, které kupodivu ještě nestihlo vypelichat, a o kterém byl přesvědčený, že je to mládě opravdového orla.

_________________

<<

Caitlyn se snažila tvářit, jako by byla nad věcí jako vždy, nicméně bylo prvního září, den, kdy pojedou poprvé do Bradavic. A mohla se podobat tatínkovi jak chtěla, tentokrát svoje rostoucí nadšení nedokázala tak úplně zakrýt (ačkoliv se o to nepochybně snažila). „No, tady odsud asi kouzelnický vlak nepojede,“ odtušila věcně ke svému dvojčeti, zatímco před sebou tlačila vozík s kufrem. Když došli k cihlové přepážce, Caitlyn tázavě zatěkala pohledem mezi zdí a tatínkem. Ten jim vzápětí prozradil, že k úspěšnému projití na nástupiště je potřeba proběhnout právě tou zdí. Na to se zatvářila naprosto totožně jako Caroline, která se nakonec dobrovolně přihlásila, že půjde první. Caitlyn si v duchu oddechla. Ne že by měla strach. Ale první jít nechtěla. Dostat se na druhou stranu ale musela, protože by bylo nemilé, kdyby zůstala stát na nádraží plném mudlů, a tak i ona po chvilce prošla skrz cihlovou přepážku a ocitla se na nástupišti 9 a ¾. „Vidíš, já ti říkala, že kouzelnický vlak pojede odjinud,“ odtušila ke své sestře, když k ní popošla, následována tatínkem. Ten se sice dosud na děvčata relativně usmíval (a dost možná tím působil zástavu srdce některým starším studentům, kteří ho už znali), nicméně úsměv mu z tváře brzy zmizel, když zaregistroval ten speciální vagon pro mudlorozené studenty. Ještě že tu nebyla jeho manželka. Caitlyn se mezitím rozhlížela po bradavickém expresu a potenciálních spolužácích, přičemž si nevšimla nikoho, koho by už znala. Tedy, zdálo se jí, že o kus dál zahlédla Montyho, ale ten výhled jí hned zakryli nějací lidé a ona se nehnala si to ověřovat. A tak místo toho stočila pohled ke Carol a nepatrně pokrčila rameny. „No… do vlaku?“ neodpustila si, i když věděla, jak to její dvojče myslelo. Tatínek mezitím předal jejich zavazadla železničnímu pracovníkovi, a tak jim v podstatě nezbylo nic jiného, než se rozloučit. Caitlyn to moc neprožívala, protože se s ním vlastně uvidí ve škole, a tak nebylo potřeba ronit slzy a slibovat si, že si budou psát. „Půjdeme někam doprostřed?“ nadhodila pak, když se s nimi tatínek rozloučil a zanechal je o samotě s tím, že teď už to zvládnou samy a jelikož se za pár hodin zase uvidí, nejspíš nepotřebují, aby jim mával do té doby, než vlak odjede. V závislosti na Carolinině odpovědi tedy Caitlyn zamířila k patřičnému vagonu.

_________________

Hledání Asbjorna neproběhlo, protože Asbjorn nakonec nalezl jeho, což Monty neočekával, ale o to víc ho potěšilo, když se u něj kamarád z ničeho nic objevil. Zeširoka se zazubil, protože měl radost, že ho vidí. „Bjorne! Ahoj,“ pozdravil ho zvesela a podíval se mu přes rameno, přičemž se tedy musel vytáhnout na špičky. „Kde máš rodiče?“ zeptal se zvědavě, protože ho ani nenapadlo, že by tu Asbjorn byl sám. Aspoň strýček Torbjorn by se tu mohl někde pohybovat, ne? Montyho mamka se na Bjorna usmála a zkoumavě si jej prohlédla. „Ráda tě poznávám, ahoj,“ pozdravila, ale víc se klukům do hovoru nevrtala, jen spokojeně sledovala, jak z Montyho opadla většina stresu, protože tu měl kamaráda, tudíž nemusel cestu ani zařazování absolvovat sám.
„Viděl jsi ten vlak? Paráda, co?“ drmolil Monty poněkud rychlou angličtinou, protože byl nadšený. Když si ale uvědomil, že Asbjorn posledně vlastně moc dobře anglicky neuměl, tázavě na něj pohlédl a v případě potřeby svá slova zopakoval pomaleji. Nebo v norštině. Naštěstí mu totiž nedělalo problém přepínat mezi jazyky prakticky okamžitě. „Možná bychom si měli najít nějaké kupé, než se ten vlak zalidní a už si spolu nesedneme,“ dodal po chvilce, ale pořád očekával, že se odněkud vynoří ještě Ragnarssoni, takže k vlaku prozatím neutíkal. A taky ho vůbec nenapadlo, že by s ním Asbjorn třeba v kupé sedět nechtěl - taková možnost byla prostě vyloučena.

_________________

"Fakt? Nepovídej." Zasmála se Caroline odpovědi sestry, že si půjdou sednout do vlaku. "Hned je mi to jasný." Po kratičkém rozloučení se s tatínkem si to děvčata namířala k vlaku. Carol na sestru jen kývla, že klidně mohou obsadit nějaké kupé v prostředním vagónu. Bez kufrů se jim prodíralo mezi lidma podstatně snáze a tak netrvalo příliš dlouho a Cara se vyhoupla do Vagonu označeného písmenem C. Vagón se zdál být zatím prázdný a jakmile došla k prvnímu kupé, tázavě zvedla na sestru obočí, zdali může být. Pak už vklouzla do kupé C1 a pohodlně se posadila do sedačky. "Viděla si někoho známého?" Caroline si pečlivě urovnala hábit, aby se nikde zbytečně nepřehýbal. "Doufám, že si k nám někdo přisedne, aby byla pořádná zábava." To už ale Caroline zase vstala, otevřela okno a vyhlédla ven na nástupiště, kde stále panoval chaotický šrumec. "Caitlyn, pojď se podívat. Támhle to vypadá na nějaký prváky."

_________________

<<

Loni ještě Laurence doprovázela matka, ale ta měla letos zrovna dnes nějaké jednání a koneckonců byl její syn už dostatečně velký na to, aby tu cestu zvládl sám. A vlastně on sám byl za tu samostatnost i rád, poněvadž přepážkou procházel s jistou rozpačitostí, která neměla nic společného s odznakem prefekta, který měl připnutý ke košili, a o který tak úplně nestál a měl z něj nejspíš menší radost, než jeho matka. Nebylo to tím, že by se považoval za výtržníka, jen se neviděl jako prefektský materiál a myslel si, že existovali lepší kandidáti. Reklamovat to ale nehodlal. Tím spíš, když udělal pár kroků a spatřil Veronicu, u níž pak později zaregistroval tentýž odznak. Jo, Verunka… Laurencovy myšlenky se zatoulaly někam daleko, zpátky do uplynulých prázdnin, a do současnosti se vracely jen velmi těžko a ještě více rozpačité, než byly před chvílí.
Pokud se Veronica stačila otočit, než se k ní Laurence blížil, tak krátce zamával a usmál se, pokud ne, zlehka jí položil ruku na rameno, aby ji nepolekal, a usmál se i v tomhle případě. „Veru, ahoj… gratuluju,“ broukl, když si povšiml jejího prefektského odznaku. K ní se hodil a Laurence si na postu prefektky nedokázal představit nikoho vhodnějšího.

_________________

| +

I'll love you long after you're gone... ♪♫

Sky se zazubil, když mu Iggy pochválil tu poslední módu, a pak mávl rukou. Nějaká rodina, koho to zajímalo. „Simtě, ta se přemístila, aby... byla na hradě v předstihu.“ zamumlal, neboť si myslel, že Scarlet teď už někde toká se Zmetticem a zakládá si na armádu levobočků. A Sky věděl, že levobočky nenosí čáp, ani se nekupují o Vánocích ve výprodeji. „Navíc se ke mně rodina nezná, protože mám na hlavě šlupku od banánu, a vím o tom.“ Upozornil na svou apartní pokrývku hlavy. „Jsem ji zpetrificoval, tak by mohla chvilku nehnít a nesmrdět v tom vedru.“ Dodal, aby bylo jasno, protože jinak by ji už dávno po někom mrsknul nebo ji věnoval na charitu.
No a pak přišli na přetřes politické problémy, a Sky se snažil netvářit jako někdo, kdo o tom něco ví. A kdo zná někoho, kdo pro ten debilní zákon hlasoval. „Jim bych banán nedal, jsou to heretici.“ Ušklíbl se a pak vrazil banán nějaké procházející zrzce, co se hrnula k vagonu C se svojí kopií. „Brou chuť, veverky,“ popřál jim a doufal, že se o pochutinu rozdělí. Pak se ale zase otočil ke krotiteli orlů. „Sně. Kam?“ nechal Iggyho ať něco vybere a dokud tam neseděla Nelsonová, tak bral cokoliv.

_________________