Winfreda nijak zvlášť nevzrušovalo, že do Ačkového vagonu teoreticky nesmí. Předpokládal, že tam bude mnohem větší klid než ve zbytku vlaku - za předpokladu, že se kapitáni famfrpálových týmů sesednou do jednoho kupé někam dopředu za lokomotivu, která tu vřavu přehluší. Všichni věděli, že letos se s kapitány zamíchá a nikdo ještě nevěděl výsledky; Freda to na rozdíl od Tarena vůbec nehecovalo. Na famfrpál měl svůj názor, který nebyl příliš libý, a nebýt Tarena, občas případně nějaké spolužačky (ne, že by to kdy přiznal), vůbec by se té šaškárny neúčastnil. Na koště ho donutili sednout jednou, a Winfred se právem domníval, že toho jak on, tak profesor létání, měli dostatek na to, aby ho to nenutil nikdy opakovat.
Jelikož nevlastnil kouzelnické rodiče, neměl mu tedy kdo očarovat kufr, aby byl lehčí a skladnější, nicméně s těžkým kufrem se tahat nehodlal. Měl s sebou decentně malý luxusní kufřík z hnědé kůže a se stříbrnými přezkami - věci, co mu budou stačit do zítra, kdy přiletí první sova. A o ty těžší věci se zase postaraly jeho finanční možnosti - sedmáci mohli volně chodit do Prasinek a za nějaký ten galeon nebyl problém mu odtamtud něco donést, aniž by za to byl nucen prodělat školní trest, z nichž se většinou vyvlíkl svou drzostí, i když z toho bývaly problémy pro celou jeho kolej. No a? Stejně sem nepatřil. To si aspoň nalhával.
Jeho předpověď byla pravdivá - jako vždy, pomyslel si, jelikož na své inteligenci on si zakládal jako na ničem jiném. Třeba tělo neměl nijak davidovské, ale taky se neplánoval před nikým svlékat. Prošel kolem kupé s Evelin McCourtneyovou a kysele se ušklíbl, protože tahle holka byla snad všude a nepatřila k těm, na které by se dnes chtěl dívat víc jak vteřinu. K takovým ostatně nepatřil prakticky nikdo, dokonce ani Taren ne, protože přes prázdniny si samozřejmě nepsali. Nicméně Taren byl rozhodně mnohem příjemnější společnost než Vincent Kane, který s nimi sdílel ložnici. Povzdychl si a urovnal si dokonale sestřiženou ofinu, než mu pohled líně padl na Carreen, jež seděla sama v jednom z kupé. Chodit dál podle řevu nechtěl riskovat, a proto se lehce poušklíbl, než odtáhl Carreeniny dveře a beze slova je za sebou zase zavřel. "Předpokládám, že už nikoho nečekáš?" oznámil jí prakticky s povytaženým obočím, než si odložil kufřík na sedačku a posadil se naproti dívce tak, aby jejich kolena neměla šanci se dotknout. Winfred se na rozdíl od většiny svých spolužáků, kteří rostli do nebe, v posledním roce příliš nevytáhl, i když jeho hrdost chránilo aspoň to, že polobotky měly malý podpatek, díky němuž nevypadal i proti děvčatům jako trpaslík.
"Takže máš odznak," zkonstatoval, ať už Carr měla odznak připnutý nebo ne; jednoduše nepatřila k těm kteří by si jenom tak nakráčeli do prefektského vagonu. "To neni zlý," řekl na to neemocionálním, trochu povýšeným tónem, který pro něj začínal být typický, a nechal na dívce chvilku pohled, než ho líně stočil k okýnku a podmračil husté obočí - zase jel zpátky. Tam. Do školy, kam zároveň chtěl a NECHTĚL.

_________________

Gwen byla v prvních pár okamžicích z příchozího prváka lehce rozhozená, protože neměla moc praxi v mimofamfrpálové a mimoprefektské komunikaci s o tolik mladšími spolužáky. Ale zatím Hubert působil vcelku sympaticky a neškodně, a Gwee byla dnes opět ve sluníčkové náladě, takže všechno bylo v pořádku. „Já taky žádného dalšího Huberta neznám,“ přiznala na oplátku s pobaveným úsměvem. To, že obrazně nabídla prst a Hubert jí urval ruku, doslova tedy využil nabídky a hůlek si opravdu štědře nabídl, Gwen nevadilo. „Není zač,“ odpověděla proto obratem. Navíc by to nebyla ona, kdyby nějakou tu neskromnou zásobu ještě neměla ukrytou v kufru. Navíc si hodlala počíhat na vozík k doplnění, že.
„Co je za problém s normálními matracemi?“ pousmála se na Huberta tázavě a pustila se do další hůlky. Mohla si to v podstatě klidně domyslet, ale takhle mu mohla místo toho dát prostor mluvit a sama přemýšlet nad tím, o čem se bude po cestě s prvákem bavit. No, a to stáří si nebrala moc osobně. Moc. Její věk jí připadal hrozně super, takže jí takováto poznámka nevadila. „Stará, to zas snad úplně ne,“ zasmála se. „Čáry máry jsou super, určitě. Začnete čarovat hned na začátku roku, už moc dlouho čekat nemusíš,“ ujistila ho potom. Jasně že Bradavice budou vděčné téma, když se baví s někým, kdo tam ještě nebyl!
„No, NKÚ mám úspěšně za sebou, tak bych řekla, že asi jo,“ uculila se Gwee ohledně dotazu, zda umí kouzlit. „Umí u vás doma ještě někdo čarovat?“ zeptala se potom lehce zvědavě, protože si z Hubertových slov nedokázala odvodit, zda je kouzelnického původu nebo ne. Jí osobně to bylo samozřejmě fuk, ale co se vnímání Bradavic v prvních dnech týkalo, byl to rozdíl celkem markantní. „Abys byl velký čaroděj, tak se stačí pořádně učit. Není to nic složitého, když v hodinách dáváš pozor,“ nojo, havraspárským se to vždycky mluví, „a kdybys něco nechápal, tak se vždycky najde někdo, kdo ti poradí. Minimálně v Havraspáru to tak funguje,“ zazubila se vesele.

_________________

| +

Za podpis mooc díkuju Maevce! :3



Barevné rozlišení řeči rodinných příslušníků, vyskytující se asi tak často jako tučňák na Arktidě:
Calvin McGrath - #0000FF
Patrick McGrath - #800000
Jane McGrathová - #400080

Edmund na perónu vyčkával celkem dlouho - už mu bylo patnáct, což ale neznamenalo, že nebyl původem mudla, takže neměl jak jinak se dostat na nádraží, než s tátou autem. Otec však chápal, že jeho chlapec už dosáhl jistého věku, a tak postával poblíž a dal si spolu s pár dalšími tatínky vyprovázejícími své ratolesti cigaretu. Eddie vyhlížel jistou osobu, ale musel ji ztratit, nebo přišla moc brzy a dávno seděla ve vlaku. Nebo naopak přiběhne na poslední chvíli. Tak jako tak už průvodčí za chvíli měl ohlásit nástup, a tak se nedalo nic dělat. Ed si těžce povzdychl, nechal se od táty chlapsky poplácat po rameni, načež se rozloučili a Edmund si urovnal svůj blazer než se chopil svého odřeného který měl už leccos za sebou. Podle jeho vzhledu minimálně pád z vysoké hory, a následné táhnutí stovky kilometrů přes poušť a hrubý štěrk. Ale Edmund ho měl tak jako tak rád, stejně jako spoustu jiných věcí, kteří ostatní považovali za zvláštní.
Vzal to odzadu, a natáhl se, aby zaťukal na okénku kupé D5, kam by se mohl ještě vetřít, ale rozhodl se nechat Winifred užít si pozornost. Proto se na ně na všechny jenom vesele zazubil a naznačil jim, že se uvidí ve škole, načež zamířil dál a vlezl do třetího vagonu, aby si našel místo k sezení.
"V Mrzimoru taky!" přidal se ke Gweeny se zářivým úsměvem. "Myslíte, že se k vám ještě vejdu? Gwen, můžu ti ten kufr dát nahoru?" zeptal se, než nahoru hodil kufr svůj a tázavě se zadíval i na prcka, jestli chce pomoct. Přeci jenom karate dávalo fyzičku dobrou, a vzhledem k tomu, že Edmund jedl jako protržený, nebyl ani vychrtlý jako tolik kluků, co příliš rychle vyrostou a jejich tělo neví, co si s tím počít. Ne, že by měl dva metry, vlastně neměl ani těch 180 centimetrů, ale jenom o píď. "Nazdar, kamaráde," usmál se pak ke Gandalfovi, než sebou plácl na sedačku vedle Huberta, ke kterému natáhl ruku. "Edmund Selby, Mrzimor, pátý ročník," představil se a těkl pobaveným pohledem ke Gwen, jestli si taky proti prváčkům připadá najednou dospělá. "Jo, slyšel jsem správně, že je z tebe kapitánka? Blahopřeju! Třeba se zase potkáme na hřišti," zazubil se na Havraspárku, než se otočil zpátky k Hubertovi. "Co ty? Plánuješ zkusit tým?" nadhodil se zvědavýma čokoládovýma očima - na rozdíl od Gwen byl už oblečený do školní uniformy, i když si kalhoty dole ohrnul a měl na nohách kecky a místo hábitu svoje sáčko.

_________________

„Zatím dobrý,“ konstatoval Flann poté, co se ho Vincent zeptal na letošní prváky, ale to, že zatím potkal asi tak dva, už nedodával. Zejména proto, že jako zarytý pesimista tak nějak očekával, že v dalším kupé narazí na nějaký děsný průser, vedle kterého by i mejdan bratří Alexejevů vypadal naprosto nevinně, a on nerad vynášel předčasné soudy.
Winifred měla naprostou pravdu v tom, že nějaké odmítnutí jeho včel ho ani v nejmenším nepobouřilo, protože byl tak nějak zvyklý. Pravda, čekal spíš, že si vezme jeho bývalá střelkyně než Vincent, ale rozhodně nad tím dlouho nedumal a pouze připsal kytaristovi jedno bezvýznamné plus za odvahu. Ke koncentraci prefektů se nijak nevyjadřoval, protože po vlastní zkušenosti považoval prefekturu tak trochu za funkci za trest, ale byla tam ještě jedna věc, na kterou prostě reagovat musel.
„Moriche?“ zopakoval nejistě po Winifred, jestli jako dobře slyšel, a musel docela dlouho lovit v paměti, protože tohle fakt nepatřilo k entomofagickému mainstreamu a docela by ho zajímalo, jak se o nich dozvěděla ona. Jemu se o nich totiž strýc zmínil jenom letmo, když se po Hladových hrách bavili o Brazílii, a mluvil spíš o palmě, ve které tyhle larvy žily. „No jako letos se do Jižní Ameriky fakt nechystám a kolem Bradavic mauricie převislý nerostou, ale jestli chceš, tak na trénink přinesu nějakou sladkou úpravu potemníků, těch je v kuchyni vždycky dost.“ To, že ty včely jsou vlastně sladké taky, pak nějak zapomněl zmínit, asi že už si představoval první famfrpálový trénink pod taktovkou nové kapitánky.
Nakonec se i s tímhle kupé rozloučil, popřál jim hezkou cestu a mazal dál, protože toho musel ještě hodně zkontrolovat.


„Kontrola jízdních dokladů, vaše jízdenky, prosím,“ zahlaholil, sotva strčil hlavu do dalšího kupé obývaného hráčskými postavami, protože klasický dotaz na potíže a dupání králíků už ho po všech těch předchozích npc přestal bavit. Mohl si to nicméně dovolit, protože dva ze tří cestujících za otevřenými dveřmi ho znali a s jednou dokonce spal, ehm.
Ať už na to ten chudák třetí reagoval jakkoliv, Flann už se tady moc nezdržoval, maximálně tak odpověděl na pár dotazů, popřál hezkou cestu a koukal zase popojet, protože vlak už se řítil Skotskem a on nebyl ještě ani v půlce a o Carreen nebo Maeve tam vepředu si už mohl nechat tak maximálně zdát.

_________________

Carren byla ve výsledku ráda, že k ní nikdo nezavítal, protože si alespoň mohla otevřít knížku a v klidu si číst, což znamenalo připravovat se na NKÚ, na které započala přípravu už v létě.
I letos si vezla do Bradavic skoro celou knihovnu, ačkoli to nebylo potřeba, protože knížek v Bradavicích bylo spoustu a možná kolikrát lepší tituly, než skladovala ona doma.
Zrovna přetáčela stránku, když dovnitř vtrhl někdo, kdo snad neměl základy slušného chování a Carreen k němu musela otráveně, mírně pobouřeně pozvednout oči, aby se přesvědčila, že od Winfreda takové chování není žádné překvapení. Odznak pochopitelně měla připnutý na své bílé košili a byl velmi dobře vidět, ačkoli měla dlouhé, zrzavé a kudrnaté vlasy shozená až pod ramena.
Opravdu nechápala, čím si vysloužila Garlandovu pozornost, ale v první chvíli vypadala pouze otráveně a podle toho, že ji asi nepřišel mile pozdravit, ale rovnou nepříjemně otravovat, knížku rázně zaklapla.
"Nečekám, ale to neznamená, že se sem můžeš takhle drze vecpat a ani se nezeptat, zda si můžeš sednout. Nehledě na to, že tohle je vagón pro primusy, prefekty a kapitány famfrpálových týmů," oznámila mu důležitě, "povýšil si snad přes léto? Nemyslím si," nedala mu možnost odpovědět a mírně vystrčila bradu, protože pokud se ho mohla zbavit, mohla jedině přes tento argument.
Přehodila si nohu přes nohu a na okamžik vyhlédla z okna. Pomyslela si, že tahle cesta bude utíkat asi strašně pomalu, když tu bude s Winfredem, a střelila po něm přísným pohledem, když promluvil o odznaku. "To nikde není místo, že musíš sedět zrovna tady? Vsadím se, že Taren na tebe někde nadšeně čeká, určitě by ses po něm měl jít podívat," přinutila se ke kyselému úsměvu a kývla bradou ke dveřím, nervózně při tom poklepala prsty na desky knihy. Ano, chtěla si číst.

_________________
♠ ♠ ♠ Carreen Forland

| +

"Nevidim, že by se sem cpal někdo jinej," protáhl Winfred poté, co si nevzrušeně vyslechl Carreeninu řeč. "Stejně tak by mě zajímalo, jak bys mě odtud chtěla vyhnat. Protože pokud sis nevšimla, tresty neuznávám a strhávání bodů je podle mě zcela byrokratickej způsob jak donutit všechny k bojovnosti a ctění vyšších kolejních hodnot a tak dále," poznamenal a napůl výsměšně a napůl zmateně k dívce nakrčil obočí, protože vypadala nějak bojovně, na to že to byla ona, knihomolka, která si kromě své jediné kamarádky nikoho nevšímala.
"Někde místo určitě bude, ale tady je zrovnatak. A vůbec, nemáš si na co stěžovat. Přijde ti, že bych se s tebou chtěl bavit o tom, jaký jsi měla prázdniny a kolik kilo jsi přibrala?" řekl nato obranným tónem a vrhl na ni stejně podrážděný pohled, jako vrhala ona po něm. Cožpak nechápe, že být s ním v kupé je něco jako dar? Mohla sedět třeba právě s Tarenem. Při té představě se pobaveně ušklíbl, ale sám nechal poznámku o Tarenovi bez odezvy. Byl zvyklý, že mu Tarena všichni neustále předhazovali, a byl fakt, že si s ním na škole rozumněl nejvíc - to ale neznamenalo, že by se od něj nedokázal odtrhnout. Budou spolu trávit prakticky 24 hodin denně a poslední chvíle volna taky nebyla na škodu. "Řekněme, že volný kupé by bylo mnohem lepší, ale co naděláš. V týhle škole nemůže bejt nikdo moc vybíravej," dodal, než si ji přeměřil pohledem. "A co ty? Jakto, že nejsi v hloučku uštěbetanejch kamarádek - ty ses netěšila celý dva měsíce, až budeš moct zase jet vlakem, co patří do šrotu, do školy, která pravděpodobně brzo spadne a všechny nás zabije?" nadhodil a pohodlně se opřel zády s rukama založenýma na hrudi. Pohoda z něj však ani omylem nevyzařovala - Winfred se v přítomnosti dívek celkově nedokázal uvolnit, a navíc měl nervy na pochodu z toho, jak se odpočítávaly minuty do příjezdu. Sám si nebyl jistý, jestli se těší nebo ne, ale jisté bylo, že po tomhle roce se může rozhodnout, jestli pokračovat, nebo konečně přejít na nekouzelnickou školu. Ale kouzla nebyla tak úplně na škodu a za rok je bude moct používat i doma...

_________________

Erkki si posměšně odfrknul, protože prohlášení, že když je někdo čistokrevný, může si dělat, co chce, se mu zdálo neskutečně absurdní. Z jeho výrazu bylo jasně patrné, co si o tom všem myslí, ale nahlas už nic neříkal, protože usoudil, že nemá smysl se s Olivií dohadovat. Bylo to jako mluvit do dubu - jeho kamarádce zjevně někdo vymyl mozek a nedalo se s ní normálně bavit. Možná bylo lepší, že se od něj tak distancovala.
„No, ale to je pravda,“ usoudil a pokrčil rameny. „Kdybys byla u nás, nehrozilo by, že ti takhle přeskočí v bedně,“ dodal s úšklebkem, jelikož to byla naprostá pravda. Järvineni by prostě nesnesli, aby se v jejich rodinném kruhu někdo choval takhle, jen protože má čistou krev. To bylo přece stupidní.
Co se plesu týkalo, Erkki pořád nechápal tenhle holčičí postoj. Nežárlím, ale vadí mi, že ses ani nezeptal? Žes mi o tom neřekl? Proč jí to vadilo, krucinál? Vždyť Týnka byla přece taky jeho kamarádka. A teď právě ho napadlo, že asi daleko lepší, než Olivka. Destiny byla sice taky čistokrevná, ale chovala se normálně, rozumně. „Fajn, promiň - vážně mě nenapadlo, že by se tě zrovna tohle mohlo dotknout,“ pronesl naprosto upřímně, neboť to zkrátka byla pravda.
Erkki bezmocně rozhodil rukama. „Co já vím! Cokoliv? Ne nadarmo se říká, že ve dvou se to lépe táhne, Olivie,“ zamumlal. „Říkáš mi tu, že kamarádi si mají říkat všechno, a zároveň se chováš takhle, to přece nedává smysl.“ Erkki se zamračil a probodl Olivku nevěřícným pohledem. „A ty jako chceš manžela? Někoho, koho jsi v životě neviděla a bude to třeba úplnej pitomec? Olivie, prober se! Nikdo ti přece nemůže takhle kecat do života. Mohla bys klidně bydlet u nás, jestli máš doma takové problémy...,“ hlesl a myslel to vážně. Byl ochotný Olivce pomoci, přestože se chovala takhle. Pokud totiž Olivku doma bili a převychovávali ji tak, aby se chovala jako čistokrevná čůza, Erkkimu se to hnusilo a bylo mu to neskutečně proti srsti. Nikdy mu nic nevadilo tolik, jako tohle. Vytáčelo ho to.
„To to chceš jako tak rychle vzdát a nechat ze sebe udělat boxovací pytel jenom proto, že se nechováš podle jejich představ?“ zadíval se na ni nevěřícně. On by se určitě vzpíral tak dlouho, dokud by z něj nevymlátili duši. A to nechodil do Nebelvíru.

_________________

Maeve se navenek usmívala, ale uvnitř začínala trošičku bublat. Byla jedna věc si trochu vystřelit z prvňáčků (i když to mělo za následek rozčilení některých rodičů) a byla druhá věc se snažit podkopat autoritu toho skutečného primuse. Na jednu stranu Dájovu snahu chápala, nebylo jí úplně příjemné vyčiňovat svým vlastním spolukolejníkům, ale Maeve na druhou stranu nebyla někdo, kdo dělal mezi kolejemi rozdíly, ať už v dobrém nebo ve špatném. Korunu tomu nasadila Georgie, která se skrz Maeve stojící ve dveřích kupé prostě procpala. (A to si můžeme jen domýšlet, jak by na zrzku spustila Grace…)
„Podívejte,“ začala a oči jí zdánlivě potemněly, „Darrel ví, že jsem pro každou srandu, ale čeho je moc, toho je příliš, i když jsme – jak Dája říká - všichni z Nebelvíru. Jednou je tohle vagon pro primusy, prefekty a kapitány, tak by to tak mělo zůstat, v těch ostatních je místa dost.“ Takže i když Darrelův odznak vypadal relativně důvěryhodně, očividně mu na to Maeve vážně neskočila. „Až se zase budete divit, že Nebelvír nikdo nemá rád a nikdo mu nepřeje výhru jak školního, tak famfrpálového poháru, tak si vzpomeňte na dnešek – že nejste schopni respektovat jednoduchá pravidla a berete všechno za samozřejmé.“ Dobře, tohle možná trochu generalizovala a prohřešek tří studentů vztáhla na celou kolej, ale asi to tak úplně daleko od pravdy taky nebylo.
Bylo také nutné poznamenat, že kdyby šlo o jednoho studenta, asi by z toho Maeve takové haló nedělala, ale takhle tu z toho mohl být brzy holubník (a netušila, jak blízko je pravdě, když se do vagonu brzy nasáčkoval i Winfred) a byl by akorát zmatek. Tedy větší zmatek, než při jízdě vlakem obvykle bývá. Proto byl také vyčleněn tenhle vagon, aby se předešlo chaosu, kdy někdo potřeboval najít někoho, kdo by mu pomohl, ne? Alespoň Maeve si to myslela.
„Fajn, takže jsme si všichni užili srandu, ale teď vás všechny poprosím, abyste se laskavě přesunuli do vagonů za tímhle, když si pospíšíte, tak třeba najdete nějaké kupé celé volné. Jinak by profesor Redmond určitě ocenil nějakou pomoc s úklidem učebny po výuce lektvarů.“ Aby Maeve svým slovům dodala patřičný efekt, založila si ruce na hrudi. Ať se trojice nakonec rozhodla opustit prefektský vagon nebo raději později čelit Elliotu Redmondovi, Maeve už se nad nimi dál nerozčilovala. Ale stačilo jí udělat pár kroků k vedlejšímu kupé, kde byl již zmíněný Winfred. „Seriózně?“ vyhrkla a znělo to trochu jako zavrčení. „To je snad na tomhle vagonu venku napsáno ‚jen bez obav vstupte, žádná omezení tu neplatí‘? Jako bys snad jel poprvé… Máš stejné podmínky jako ti tři vedle – buď si najdeš místo v jiném vagonu, nebo si tě vezme na starost profesor Redmond s úklidem lektvarové učebny, ať už tresty uznáváš nebo ne. Tvoje volba,“ odtušila Maeve a snad ani nedala možnost Winfredovi (nebo Carreen) protestovat, než oddupala zase pryč. Měla chuť buď vykoupit vozík se sladkostmi, zalézt si do kupé a uklidňovat si nervy, nebo se přeměnit, zalézt si v kupé pod sedačku a dělat, že tam nikdy žádná Maeve nebyla. Možná na tohle nebyla tak úplně stavěná.
Nakonec zdvihla hlavu a vydala se do vedlejšího vagonu, aby zkontrolovala, jestli se nějaké nepřístojnosti nedějí i tam. První dvě kupé vypadala v pohodě a poloprázdně, zastavila se až u třetího s Erkkim a Olivkou. „Nazdar, tak jak to jde tady?“ Ten úsměv působil křečovitě jen trošičku. Asi by se možná trošku zdržela, prohodila k nim něco o famfrpálů, ale protože to tu vypadalo na vážný rozhovor, který nechtě přerušila, po obou hodila jen povzbudivý úsměv a pokud se ji vysloveně nesnažili zadržet, tak zase popošla vedle.

Mimo herně:
Sori, not sori.

_________________

V kupé panoval asi trochu zmatek, protože pokaždé chvilku trvalo, než se nebelvíři usadí, uklidní a případně se začnou bavit kultivovaně, teď tomu však nepomáhali noví příchozí a za chvíli bylo kupé úplně plné, což Darrel rozhodně nečekal vzhledem k tomu, že seděl v prvním vagónu, ale byl za to rád, protože žádný odznak, žádné vyhraněné místo by v životě nenadsadil nad své kamarády. Od ucha k uchu se usmál a dojedl pomalu toust.
V životě by ho nenapadlo, že Maeve bude schopna celou skupinku vyhodit z kupé ven. Možná, kdyby nebyli nebelvírští, připadalo by mu to divné, ale z deseti procent by to dokázal pochopit, ale takhle se skoro zadusil posledním soustem a překvapeně se na ní podíval, zda si teďko dělá srandu nebo to fakt myslí vážně. "To jako fakt? Vždyť tohle nikdo neřešil od dob McLarkena," uchechtl se Darrel, protože si tak trochu myslel, že mu chce ten vtípek oplatit. To by bylo hodně povedený. Ale on zapomněl, že Maeve přes tenhle typ humoru není, takže nastala ta mnohem horší možnost a to, že to fakt myslela vážně.
Darrel chvíli seděl jako opařený a bylo vidět, že se mu ani náhodou nechce zvedat a tím dávat Maeve za pravdu, protože tohle mu přišlo naprosto zbytečně vyhrocený a docela i hnusný. Protože nebyla žádná profesorka, byla jenom primuska a oni všichni byli její přátelé, nebo minimálně on, pokud věděl.
Ale nakonec se postavil a pobral si pomalu své věci, ubrousek z toustu vyhodil do koše a když se děvčata, Grace a Goergie, odebrala ven, nechápavě se na Maeve zamračil. "To fakt myslíš vážně? Nikomu by nic neudělalo, když bysme tu seděli, jsem tu skoro každý rok, protože mí přátelé jsou až příliš dobří o proti mně a mají buď odznaky nebo kapitánskou pásku, ale za celých sedm let se ke mně žádný z nich nezachoval takhle," přehodil si baťoh přes rameno a kufr tu nechal, protože ho nechtěl tahat a pokud ho Maeve nevyhodí z okna, protože kufr Darrela Galla nemá v prvním vagónu vyvolených co dělat, možná mu ho skřítci přinesou do ložnice. Když procházel dveřmi a protahoval se kolem Maeve, ještě k ní stočil hlavu.
"Asi si zapomněla, že jsem o rok starší," uchechtl se s nakrčeným nosem, "a že jsem byli kamarádi. Tak hlavně, že máš odznak a prázdný kupé, užij si to," otočil se a vydal se směrem k druhému vagónu, nicméně netušil, že Maeve jde za ním a má v plánu vyhodit i Winfreda, který seděl s Carreen. Pokud by zrovna od někoho čekal, že bude vyhazovat lidi, arogantně se nad nimi povyšovat a dokazovat si svou moc, byla to zrovna tahle protivná a šprťácká páťačka. Jenže na místo toho seděla a bavila se s Winfredem, možná trochu naštvaně, ale bavila.
Soucitně se na oba usmál a pak už zamířil hlouběji do vlaku, zatímco si vytahoval z kapsy cigarety. Nehodlal někde běhat a shánět si místo, protože už to bylo určitě všude plné, takže se někdy ve třetím vagónu - pro případ, že by mu Maeve řekla, že druhý vagón není pro propadlíky - zabydlel na chodbě, otevřel si okno a začal v baťohu hledat další svačinu. Přesně tohohle se poslední dny prázdnin bál, že mu všichni kamarádi odešli a on tu zůstane sám, že se k němu takhle ale zachová jedna osoba, na níž zrovna spoléhal, že ho v tý osamocený situaci nenechá, to ho docela spražilo.
Když vlak zastavil, popadl své věci a šel ke kočárům, kde se usadil hned do toho prvního. Slavnost se dneska rozhodl vynechat, protože stejně tam neměl nikoho, s kým by se dalo bavit, a tak nakonec v podvečer skončil na famfrpálovém hřišti.

>>

_________________