To že se tetování nedá smýt, byl asi hlavní důvod, proč by se Casper nikdy tetovat nenechal. Víte co, za pár let, u někoho se možná dokonce v řádu měsíců, se vám to přestane líbit a budete toho litovat. A pak tu byl ještě další problém - váha. Přiberete a z delfínka máte velrybu. Ale nad tím Casper teda nepřemýšlel, to byla spíš poznámka pisatelky. Na druhou stranu bylo nicméně tetování asi o něco lepší než piercing. "Želvička!" vyhrkl vzápětí, když se se svým tetováním pochlubila i Gwen. "Já bych taky řval," zachechtal se. Ale tak jako, kdo by neřval, žejo. Navíc ti lidé, kteří tetovali, určitě museli hrozně připomínat doktory, protože jehly a tak. "No, já sem měl o prázdninách brigádu u mudlů - tam sem byl docela často, takže sem toho moc nestih - jako žádný cestování a dobrodružství sem nestih, ale byli tam na mě fakt milí," prohlásil Casper s úsměvem. "Akorát sem měl teda strach, že to vedro tady s Clare," jemně šťouchl do žáby, která celou dobu nedělala nic jiného, než že naprosto nevzrušeně bez hnutí pozorovala Molly, "šlehne. A s Ferdou" (králík, o kterém Gwen už stoprocentně slyšela) "taky. Voni byli vobá úplně mimo!" bezmyšlenkovitě říkal v podstatě všechno, co mu přišlo na jazyk.
A i když posléze nepochopil, čemu se Ariana směje, vůbec mu to nebránilo v tom, aby se na chvilku začal smát taky. Ale ne moc nehla, jenom tak umírněně. "Kriminálník," zachichotal se nad představou Gwen v kriminálu, pak se ale zatvářil vážně. "Gwen, slib mi, že do kriminálu nikdy nepůjdeš," řekl vážně, ale ta vážnost mu moc dlouho nevydržela a znovu se zasmál. "Já nicméně pořád ještě nějak nevim," odpověděl po té, co se konečně uklidnil. "Já asi počkam až podle toho, jak mi dopadnou zkoušky," pokrčil rameny, "ale asi už fakt nebudu dál studovat. A taky bych rád zůstal u kouzelníků," dokončil. Možná to nebylo úplně nejbezpečnější, ale to Casperovi zrovna moc nevadilo. Alespoň prozatím. Zvědavě se zadíval na obě spolužačky, očekávajíc, co z nich ohledně toho, co se bude dít po škole, vypadne.

_________________

"Díky, ten tvůj taky vypadá... k světu," zazubila se na kamarádku a s díky od ní přijala lékořicovou hůlku. Na Gweeny byl vždycky spoleh, co se povídání o jakémkoli tématu týkalo - když jste ji nechali, ráda a s lehkostí mluvila dlouho a dlouho, a přitom docela poutavě - zkrátka a dobře, přesně tohle tiché Kath stoprocentně vyhovovalo. Pozorně poslouchala havraspárčino vyprávění o prázdninách, přežvykovala lékořicovou hůlku, a když Gwee zmínila výlet s profesorem Wellsem, projevila patřičný zájem o další podrobnosti. "To tě jen tak pozval na výlet na koštěti?" užasla. Než jí ale Gwee stačila odpovědět, stala se ta série nezvyklých událostí, která na chodbičku ve vagónu A vylákala plno lidu. Včetně Kath s Gweeny.
O zdraví a psychickou pohodu svých dvou spolužáků si Kath nejspíš nemusela dělat starosti - Amarilla díky včasnému zásahu profesora Fitzpatricka odešla ze scény ve velkém stylu (a po svých, takže dobrý), a Flavi, kterému pomohl Septimus na nohy, se zdál být taky v pořádku. Ten cizí bubák naštěstí odešel, aniž by spáchal nějaké další potíže, neodpustil si ovšem pár výhrůžek. V tu chvíli musela malá Mrzimorka v duchu obdivovat odvahu starší zmijozelské primusky, která se ho pokusila trochu vychovat. No, jen aby to na něj platilo... Profesor zachránce její slova samozřejmě nemohl nechat bez odezvy a také nenechal, Kath však pochybovala, že si jeho varování někdo z přítomných bere k srdci. Na to znala třeba takového Septima až moc dlouho.
"Co to sakra bylo?" uteklo dívce šokovaně, když se konečně rozkoukala a když už byla chodba skoro prázdná. Úplně chápala rozhořčení ostatních - při pomyšlení na Flaviho visícího hlavou dolů se jí také zvedal krevní tlak. "Židli ti asi nedám," odpověděla Tamsin, "ale mám s sebou asi tunu čokolády, a ta prý na vztek taky pomáhá. Chceš?" Slabá útěcha, ale co. Na židle bude čas celý školní rok, vždyť toho profesora nevidí naposled...

Vrátila se s Gweeny do kupé, unaveně padla na sedadlo a zamyšleně mezi prsty točila svou hůlku, kterou pořád ještě neschovala. "To si piš, že Brumbál by ho sem dobrovolně nezval." Do hlasu se jí vkrádala zlost. "Vyhrožuje, myslí si, že nás zastraší kouzlem jako je Levicorpus!" Z hůlky vylétlo pár červených jisker, raději ji hodila na na sedačku vedle sebe. Kousla se do rtu a snažila se trochu uklidnit.
"Prázdniny?" Chvíli jí trvalo, než byla schopná přemýšlet o tak nezávadných věcech, jako jsou letní prázdniny. "Ale jo, šlo to. Peter dokončil školu, už tam nebude jezdit, takže byla mamka mnohem víc v pohodě, už se ani tolik nehádali, to bylo rozhodně fajn." Z tohohle pohledu bylo letošní léto mnohem lepší než to loňské. "Táta chtěl pořídit lístky na mistrovství světa, ale to zrušili, takže..." Ano, a teď jsme se dostali k důvodu, ze kterého ty prázdniny nebyly tak skvělé, jak by se patřilo. Zprávy v Denním věštci... Kath konečně rozbalila tu čokoládu.

_________________

| +

Za koláž a podpis děkuji Gweeny

D4 - Glaciella, Melody a Aniyah

"Já... jo... jsem v pohodě." Vydechla o mnoho uvolněněji. Už se jí pomalu uklidňoval dech a hvězdičky jí z očí zmizely úplně. Bedlivě dívku poslouchala přikyvovala. "Ahá! Takže to není tím že se praštila do hlavy! Už jsem měla o ni strach..." Oddechla si. "Víš, hned jak si sedla, tak málem rozbila okno berlí a pak když odcházela, tak dost ošklivě spadla... u všech Valkýr! Já zapomněla na její berle!" Vyjekla při pohledu na spící blondýnku, která toho měla nejspíš víc než dost. Odběhla, vzala neobratně berle, které ležely na zemi a ignorujíc Lokiho houkání přiběhla zpět. Postavila je vedle Melody a zmučeně se svalila na sedadlo vedle brunetky. "To jsem ráda." Vydechla a ani nevěděla na co to odpovídá. Pak si vzpomněla, že dívka jí odpovídala ohledně zakletého oslíka a nyní vypadala jako kočka na poli s šantou kočičí. Uvolněně, uklidněně a nesmírně šťastně. "Takže oslíkovi nic není?" Ujistila se ještě s uvolněným a nesmírně spokojeným úsměvem. "Ah, jejda, nevadí že jsem si přisedla?" Zeptala se pro jistotu. "Nějak mi nedošlo že jsem v jiném kupé, hihi." Zachichotala se tiše a dávala si pozor, aby blondýnku neprobudila. Člověk by nevěřil, jak spokojený někdo může být jenom z vědomí, že se žádnému oslíkovi nic nestalo. Opravdu k nevíře.
"Uhum, přesně tak." Přitakala už s poměrně normálním výrazem ve tváři. "Ty jsi o dost starší než já... do jakého ročníku chodíš?" Zvědavost nyní fungovala na plné obrátky. Ta holka vypadala úplně obyčejně, chovala se obyčejně a přece byla úplně jiná než mudlovské děti! Byla k ní rozhodně milejší než mudlovské děti... to bylo to. Koutkem oka sledovala Melody, ani sama nevěděla proč. Nejspíš pro jistotu. Nerada by byla u toho, jak si doopravdy ublíží.

Mimo herně:
Omlouvám se za krátkost a za spoždění, teď jsem se dostala domů...

_________________

| +

Melody si byla fakt docela dost jistá, že z vedlejšího kupé zaslechla hlas nějakého dalšího prtěte, ale protože ho Glaciella ignorovala, rozhodla se to Melody udělat taky tak. Stejně to zase byla jenom nějaká čertovina, která neexistovala, a ona navíc byla v bezvědomí, tak jí to pořád nevyčítejte. Ale kdyby v bezvědomí nebyla, třetího sourozence, co není halucinace, by viděla stejně ráda jako předchozí dva, i když byli vlastně jeden, co se proměňuje tam a zpátky, což bylo trochu fuj, ale taky hodně príma. V říši snů, kde se Melody ocitla a kde honí motýly po louce porostlé špagetami (už uvařenými), se jí zatím docela líbí, takže se zpátky neprobírá, jen občas zamumlá něco o sandálech a trošku u toho slintá. Možná trošku víc, protože špagety, duh. Na zbytek jízdy se z ní stane něco mezi ideálním spolucestujícím a zavazadlem. To znamená, že spí, skoro se nehýbe a jen občas, pokud ty dvě zrovna probírají něco, čemu ona rozumí, se probere a horlivě to odkývá. Tedy asi spíš čemu si myslí, že rozumí, protože tohle je přece Melody a ta nerozumí skoro ničemu, to se ví. No a aby se holky v tom seznamování nenudily nebo aby to neměly moc jednoduché nebo netrapné, háže jim k tomu přikyvování taky sem tam nějaké to moudro "s ježkama na očích prostě cukrárnu nepřeplaveš," poznatek "yay, to je boží, že ste se tu tak vešly, ale nemějte se k sobě zase moc a hlavně žádný vožižlávání, nebo to řeknu Pomfy a ta vás dočista obrví!" nebo totální brainfart "žužlmrož *slint*." jak kdy. Rozhodně ale žije, cože je fajn začátek, ale i když to občas vypadá, že ty dvě pozorně sleduje jedním otevřeným okem, ve skutečnosti prostě jenom spí a zapomněla ho otevřené.

_________________

„Vyprávění o botách není nikdy hrozné. Jenom… no, ne každý je umí pořádně docenit,“ zahučela jsem usměvavě a nepatrně trhla rameny. Myslela jsem si, že se tohle téma nakonec zakecá podobným způsobem jako zkoušky, nicméně Taeho dodatek a nepřímá výzva – nebo jsem to tak aspoň pochopila – mě vpravdě překvapily. A nebudeme si lhát, taky docela potěšily, protože jinak jsem si o botách a prázdninách s nikým nepovídala. „No, jako první jsem si koupila takové docela normální boty – černé, s otevřenou špičkou, na vyšším klínku. K těm se teda žádná speciální historka nepojí, ale musím uznat, že klínek je mnohem pohodlnější než podpatek. Teda, minimálně ve chvíli, kdy jdete po Příčné, kde jsou mezi těmi kamennými dlaždicemi ty mezery.“ Ne že by to něco měnilo na tom, že jsou pro mě boty na podpatku posvátným vynálezem. „Každopádně, ty druhé boty jsou mnohem zajímavější. O prázdninách jsme totiž byly se sestrou v Mexiku a víte co, Mexičané mají takové ty děsně vtipné kožené boty s prodlouženou špičkou, která potom v takovém oblouku směřuje nahoru. No, tak přesně takové jsem si koupila taky. Ale asi v nich nikam chodit nebudu a budou sloužit jenom jako sběratelský kousek,“ prohlásila jsem zamyšleně a zapáleně se zazubila.
Jakmile jsme se dostali až k debatě ohledně profesorů, zvedla jsem ruce do vzduchu v téměř obranném gestu. „Já jenom tlumočím, co jsem zaslechla. Každopádně pokud jde o absolventy, pak vím, že se určitě nebude vracet Trianna – to je moje sestra. Jak to bude u ostatních, to nevím,“ odvětila jsem a znenadání si přehodila nohu přes nohu. Jen o moment později jsme se dostali až k představování. Taevas a Heatcliff. Hmm. To by mě nenapadlo.
„Oukej, takže Tae a Heath. Dobrý, to bych si mohla pamatovat,“ zopakovala jsem a postupně ukazovala na přítomné chlapce, dokonce i ve správném pořadí. No vidíte, jsem prostě dobrá. „Docela se už začínám těšit na tu starou paní s vozíkem. Doufám, že tu bude co nejdřív a že mi všechno dobrý nevykoupí mladší,“ načala jsem potom už zase z trochu jiného soudku a nelibě jsem se zašklebila. Ti prťousové totiž byli děsní žrouti, jen co je pravda. Ne že bych já byla jiná.
Faktem ovšem zůstávalo, že se k nám něco blížilo. A paní s vozíkem to fakt nebyla, nicméně všichni v tomhle kupéčku vyhlíželi tak nevinně, že nás pravděpodobně ta blížící se pohroma odignorovala.

_________________

Dipperia Sanders.

Anně-Marii došla trpělivost a to nevěstilo nic dobrého. A to měl Garrick ještě štěstí, že neměla možnost slyšet jeho myšlenky, poněvadž už jen letmá zmínka o tom, že snad někde v koutku uvažoval o tom, že by jí nafackoval, by mu nepochybně zajistila rovnou jízdenku do hrobu. I tak ale Annin výraz patřil mezi takový druh, který většinou spatříte před smrtí nebo předtím, než se vám stane něco špatného… Výraz v jejích očích potemněl, jak se ke svému spolucestujícímu výhrůžně naklonila. „Dobře mě poslouchej, Galle,“ zasyčela a bodla ho ukazováčkem do hrudi, „nevím, jestli jsi opravdu tak natvrdlý anebo si jen hraješ na toho svého idiotského bratrance z Nebelvíru, ale myslím, že jsem ti jasně dala najevo, že nemám o tvé řeči naprosto. Žádný. Zájem.“ Anna-Maria si skutečně dala záležet na tom, aby každé slovo vyslovila zřetelně, a ani na chvíli neuhnula pohledem. Navíc ještě neskončila. „Nebudeš mě oslovovat ani princezno, ani kopretinko, ani žádným jiným nechutným jménem. Vlastně bys možná udělal nejlíp, kdyby ses ke mně vůbec nepřibližoval.“ Protože ne, to, jak se s ní Garrick Gall pokoušel flirtovat nebo o co se to snažil, mu její přízeň opravdu nevysloužilo, naopak. „Protože ať už jsi čistokrevný sebevíc, nebude mi dělat nejmenší problémy ti znepříjemnit život do značné míry. A pokud bys mi to snad nevěřil a dál se o něco snažil, garantuju ti, že se to dozví Lavinius, a pak budeš hořce litovat toho, žes nedal na moje dobře míněné rady,“ zakončila větu skoro až přátelským tónem, který s obsahem tak trochu neladil, a zase se narovnala. Anna se nechtěla, a snad to ani nepotřebovala, poněvadž jestli něco, ona byla schopná bez mrknutí otrávit někomu ranní džus, schovávat za svého snoubence, ale pokud si jeho jménem mohla ušetřit případné další Gallovo otravování, tak tím líp. Ten opičák ji totiž vážně rozčílil.

_________________

Semkla rty do úzké linky, jakmile se dívka svěřila se svým zážitkem prožitým s Melody. Takovému se nedaly vyrovnat ani ty z adrenalinových sportů. Setkání s Melody byl sám o sobě adrenalinový zážitek. Sotva dívka skončila u málem rozbitého okna a u berlí, s voláním Valkýr vyskočila jako z natažené pružiny a v momentě se vypařila. Aniyah se za ní jenom zmateně ohlédla, načež co nejtišeji roztrhla balíček se sušenkami. Hlad se ozval.
"Ne, nic mu není a určitě je v pořádku," znova Glaciellu ujistila, jakmile se i s berlemi vrátila. Ani náhodou ji nenapadlo tvrdit naprostý opak. Hnědovláska totiž vypadala poněkud spokojeně, když byla její obava vyvrácena. "Ne, nevadí. Hodila by se mi společnost," rozjařeně se na ni zakřenila a položila jí do klína balíček se sušenkami, načež jí pokynula, aby si nabídla. To byla její taktika. Nespolehlivá, ale aspoň tím malinko přinutila dotyčného, aby si bez protestů vzal nabízené jídlo. A když padla řeč o jídle, nejspíš o tom samém přemýšlela i dřímající Melody. Její starostlivé já se probudilo. Měla najednou chuť k ní přijít a utřít ji kapesníkem sliny, které se jí řinuly z pusy. Udržela se.
"Tak to se rozhodně těš. První rok v Bradavicích je nádhernej – teda aspoň mně to tak připadalo. Nevadilo by mi, kdybych si ho měla zopakovat," téměř zasněně se zahleděla na ubíhající krajinu za oknem. Tu část, kdy v prvním ročníku převážně bloudila, raději vynechala. Nechtěla dívku hned první den vyděsit. "Čtvrtej," odpověděla automaticky a za okamžik se plácla do čela. Tohle se jí stávalo pořád. "Chci říct pátej. Ještě jsem si nezvykla," pokrčila rameny, přičemž jí na rtech hrál drobný úsměv. A stejně tak si nezvykla na fakt, že bude skládat NKÚ, kterých se čím dál tím víc děsila. O prázdninách se na ně snažila co nejméně myslet, ale stejně nakonec jako ostatní jim bude muset čelit.
"Neušlo mi, jak jsi předtím zmínila Valkýry. Zajímáš se o severskou mytologii?" nadšeně se zazubila. Kdykoliv šlo o jakoukoliv mytologii, byla jako ve svém živlu. Doteď jen na půl ucha poslouchala Melodiny komentáře, ale zmínka o vožižlávání nenechala Aniyah bez reakce. Rozpačitě se na mrzimorku podívala a zneklidněně se zavrtěla na sedadle, když opět upřela pohled na její otevřené oko. Zajímalo ji, jestli tak i normálně spala nebo to bylo zapříčiněním jejího zranění. "Asi se jí zdají zajímavé věci," poznamenala vesele. Možná to malinko znělo nuceně, ale i přestože znala Glaciellu sotva pár minut, záleželo jí na tom, aby nebyla z Melodiných slov příliš zneklidněná. Stačilo vidět její reakci, když mrzimorka zmínila o oslíkovi bez pruhů.

_________________

Tamsin očividně nebyla jediná, kdo se do žádného kupé prozatím nehrnul a zůstal v uličce. Společnost jí tu dělal prskající Septimus, který byl z nové posily profesorského sboru zhruba stejně nadšený jako ona. Takže vůbec. „A to si jako vážně myslíš, že ho Brumbál přijal dobrovolně?“ utrhla se na něj nazpátek zamračeně. „Prosím tě. Jestli v tomhle nemá prsty Ministerstvo, tak se prohlašuju královnou Šumavy.“ U Merlina, co to zase meleš. Co je to Šumava? – Nevím, nezájem.
Plavovláska se zhluboka nadechla, vydechla, založila si ruce na prsou a obrátila se na Katherine, která stále postávala ve dveřích kupé. „To byl nový pan profesor. Fakt kámoš, myslím, že si budeme rozumět,“ odvětila dívce s kyselým úšklebkem, zatímco zabodávala pohled do dveří, ve kterých pan Rusák zmizel.
„Čokoláda?“ zpozorněla vzápětí jako správný jezevec. „Ehm, jo ta by asi bodla. Ale stačí mi jenom troška, fakt,“ ujistila Mrzimorku, než si s naprosto upřímným poděkováním převzala ten kousek čokolády a poprvé za celou dobu jízdy se upřímně usmála. Při té příležitosti taky nezapomněla aspoň pokývnout Gweeny McGrathové.
„A na co židli… no, to je vlastně jedno,“ smetla ono téma neurčitě ze stolu, zatímco likvidovala čokoládu. Tamsin neměla zrovna chuť chlubit se nepříjemným zážitkem z prázdnin. Navíc – buďme k sobě upřímní – jen málokdo by jí to uvěřil, takže na tom stejně asi nesešlo.
„Finleyho jsi asi nikde neviděl, co?“ optala se v dalším momentě Septima, pokud teda zrovna někam nezalezl. Ani by se nedivila – postávání v uličce (a navíc zrovna s ní) asi mohlo být poněkud otravné. I Tamsin chvíli uvažovala, že by nebylo od věci opravdu někde zakempovat, kupéček tu bylo koneckonců dost. Na druhou stranu už to asi ani nemělo cenu, protože měli stejně za chvíli vystupovat.

_________________

| +

Flann byl celkem divný jako vždycky, jen snad působil trochu zeleněji, čemuž jsem nepřikládala zase takový význam, protože jsem přeci jen viděla i divnější věci. Jako svého bratránka či co to bylo, prostě toho divného malého Notta, když se v srpnu u nich doma kdoví kvůli čemu vztekal, a hlava mu blikala červenou barvou jako výstražné znamení. Nějaký zelený zmijozelský prefekt mě prostě nemohl rozházet. Zato zrzek naproti vypadal, že mu z nás není dvakrát dobře. Psychicky. Možná to byla jen moje představa, ale připadal mi trochu vykolejený a možná i maličko vyděšený. Věnovala jsem mu soucitný pohled, který jsem sice nemyslela tak úplně vážně, ale čert to vem, šlo tu o princip, a já se přece rozhodla, že budu hrát hodnou, ne? "Klavír je myslím ve zkušebně školního sboru, je to někde nahoře ve věžích, tuším," doplnila jsem ještě informace, které poskytl Flann. Silně jsem v tu chvíli pochybovala o tom, že by zrovna tenhle kluk chtěl do punkové kapely, ale to už jsem nedodávala. Kdo ví, třeba až se trochu otrká, ještě překvapí.
Ohledně famfrpálu jsem přikývla. Ne, nebyla jsem si ohledně Flannova jmenování dosud jistá, poněvadž chápejte, já ležela polomrtvá (dobře, nebuďme dramatičtí, prostě zraněná) na ošetřovně, když se řešilo kapitánství, a pak mi o tom nikdo neřekl ani bzz. Bylo ale fajn se ujistit. "Já plánuju letos odehrát poslední rok a pak taky končit. Blíží se přece jenom OVCE," opáčila jsem celkem bezvýrazným hlasem. Už teď jsem tušila, že se mi bude po famfrpálu nehorázně stýskat. Ono totiž bylo vážně super odreagování, moci po někom odpálit dobře mířený potlouk, a představa, že tuhle možnost už brzy mít nebudu, se mi ani trochu nelíbila. Jenže zkoušky byly přednější. A tak jsem měla před sebou poslední rok, kdy jsem si mohla dovolit užívat famfrpál.
"Tresty jsou za porušení školního řádu, ten najdeš vyvěšený na nástěnce ve společenské místnosti, a myslím, že to je obvyklé, neposlouchání profesorů, odmlouvání, vyvolávání soubojů mezi studenty, kouření ve školních prostorách i na pozemcích, alkohol, návykové látky... to se všechno dočteš. Formu školního trestu zadává vyučující, obvykle je to nějaká výpomocná práce, mnohdy ne moc příjemná," pokrčila jsem rameny a vychrlila na chudáka už tak asi zmateného Saipha informace, které jsem věděla, nebo jsem si myslela, že vím. Nikdy jsem školní řád nezkoumala nijak extra do hloubky. A ani jsem to neměla v plánu. A studenti ho porušovali téměř denně. Třeba právě Flann s jeho kytičkama, že jo. Ale to jsem přece nemohla jen tak říct. "Jo, jasně, asi to zvládneš sám, co?" odkývala jsem, že jako souhlasím s tím, aby šel na prohlídku. A ne, mně se nechtělo nikam chodit, vlastně se mi už nechtělo ani mluvit, jenže vzápětí jsem byla zanechána se zrzavým klukem sama.
"Netvař se tak vyděšeně," doporučila jsem mu, "Bradavice jsou naprosto normální škola. Ale i na normálních školách můžou být trochu zvláštní studenti. Ale nikdo ti nic neudělá, jo?" Ani nevím, kde se ve mně vzala taková mírnost. Možná to bylo tím, že vypadal trochu jako nakopnuté štěně. A nebo jsem se prostě pořád snažila působit mile.
Mimo herně:
Retardpost, sori, jsem v zombiestavu...

_________________

C3

DaVincIs a Jackie Blackie

Bylo to úplně super, když se kluci přidali ke zpěvu Pomády. Ona většina písniček byla dost holčičích, ale zrovna ta o auťáku byla chlapácká až až. I když kluci by třeba radši zpívali o traktoru, he he. Když ale Isaac plynule přešel do dalšího songu z tohoto skvělého filmu, Dante se ušklíbl. Tahle slaďárna byla dost dobrá, ale zpívat si jí netroufl a nechtěl působit jako holka, takže v tom nechal Isaaca samotného, pokud se teda nepřidal i Vincent. Ovšem tanci se neubránil. No, tanci... Když řekneme, že Dante byl úplně falešný ve zpěvu, tak v tanci to bylo ještě horší. Nesourodě s nebelvírem spíše válčili, než-li tančili a když pak přišel čas na záklon, Dante se narovnal a odstoupil od Isaaca. Chytl se vzadu na kříži. "Auvejs. Nějak mi louplo v zádech. Na tohle už jsem asi moc starej." Dost velká blbina, ale slyšel to už několikrát říkat tetičku a zrovna teď se mu to hodilo. Tak, jak se nestyděl zpívat i když to neuměl, tak tancování mu bylo spíše nepříjemné. "Promiň Isaacu, ale raději zůstaneme jen u zpěvu." A s těmito slovy se posadil zpátky na sedačku. Ve zpěvu a poplácávání do rytmu pokračoval s vervou.
Když k nim do kupéčka vlezla dívka s hustým porostem na hlavě, která vypadala naprosto hustě a vzhledem k tomu, že vlezla právě do tohoto kupé, tak i dost nebojácně. "Ahoj, já jsem Dante, z Mrzimoru. Tebe jsem snad ještě ve škole ani neviděl. Jdeš do prváku?" Při tom jí pokynul, že se k nim může klidně posadit a pokud dívka chtěla, tak jí pomohl se zavazadly do horní police (ehm, bolest zad byla ta tam). "Pokud chceš písničku na přání, tak podmínkou je, že budeš také zpívat. Ale ne, že nám to budeš kazit." Tu poznámku Dante podotkl s širokým úsměvem.
Celou cestu si Dante mco užíval, zpíval co mu hlas stačil a rukama neustále bušil do sedačky jako doprovod. Sem tam narušil zábavu zaštracháním v batohu, aby dal do placu nějaké jídlo, které mu připravila mamka a samozřejmě také citronádu, která působila svěže i po těch několika hodinách cesty. Když přišla ke kupé dáma s vozíkem, nakoupil čokožabky a další sladkosti a podělil se o ně s ostatními. Tahle cesta utekla jako voda.

Mimo herně:
Sorry, rychlopost. Dále se omlouvám za předbíhání v čase a za nenápadné odklizení, ale viz omluvenky.

_________________