Vagon D - Emma, Riley a Tara

Archie poslouchal další návrhy dívek, jak by se Tara mohla zbavit placaté žabky a popravdě moc nechápal, proč se tolik řeší kousek čokolády ve vlasech, jemu bylo upřímně skoro víc líto té čokoládové žabky. No jo, holky a jejich problémy, povzdechl si chlapec neslyšně. Ačkoli Rileyina nabídka vystřílet kousky žabky Expelliarmem mu připadala celkem vtipná a on se pobaveně ušklíbl. Při pohledu na Riley ho ale celkem vyděsilo to, jak jí zrudly oči. Začal se bát, že už u ní začíná alergický záchvat a tak instinktivně kocourka ještě více přikryl hábitem, což asi stejně nepomůže, ale alespoň něco, lepší řešení situace ho nenapadalo.
Tařino počínání při boji s rozpláclou žabkou bylo také celkem zábavné, ačkoli zároveň jí bylo Archiemu líto, protože mu bylo jasné, že už asi nikdy nebude mít ráda čokoládové žabky, což je neskutečná škoda, když jsou tak výborné.
Po odstranění velké části čokolády z Tařiných vlasů se dívka začala vyptávat na Bradavice, což upoutalo jeho pozornost, protože po tom všem, co mu o nich řekl dědeček a tatínek, jejichž výpovědi se úplně neshodovaly, si nemohl být vůbec jistý, co je a co není pravda. Doufal, že Riley, která už tam byla, by jim to mohla objasnit, ale vzápětí z chodbičky uslyšel rachocení vozíku se sladkostmi a hlasité halekání oznamující, co všechno se tam dá koupit, a jakmile zaslechl: "Bertíkovy fazolky tisíckrát jinak," tak už ho nic nemohlo udržet na místě, vystřelil ze sedadla, s prásknutím otevřel dveře a vrhl se na prodavačku sladkostí s životně důležitou žádostí o 3 balíčky Bertíkových fazolek, které zbožňoval snad ještě víc než čokoládové žabky.

Vrhne na Darrela nic neříkající prázdný pohled, i přesto, že jí právě uhodil do oblíbené knížky, a to jen proto, aby na sebe zase upozornil. Vážně nechápe, proč chce být za každých okolností středobodem pozornosti, jakoby konečně nemohl sklapnout a nechat všechny ve svém okolí žít. Automaticky si však prohrábne několik bělostných pramenů svých delších vlasů, které právě urazil. Na to byla vždycky háklivá, takže není divu, že se následně ozve. Její hlas si ale stále udržuje stejnou tichou tóninu, ve které se nepromítne žádná rozhněvaná emoce.
„Jen si něco takového zkus, a věř, že tvůj pobyt na škole bude více než jen nepříjemný.“ Zúží oči, probodne ho svým mrazivým pohledem a zrovna v té chvíli, kdy se chce znovu začíst do dalších řádků se z vlakové uličky ozvou, jakési kodrcavé zvuky vozíčku v doprovodu zvolání starší paní, která se k nim nezadržitelně blíží a láká cestující na sladkosti. Možná by si mohla něco koupit, přece jenom tu už sedí docela dlouho, a to bez žádného přísunu jídla.
„Klidně půjdu s tebou Ariano, oni to tu bez nás určitě vydrží, že ano vy hrdličky?“ Při svých slovech se významně podívá hlavně na oba chlapce, ke kterým patřilo oné oslovení. Nemohla si přece nevšimnout jak moc si začali rozumět.
„Zeptej se tady Darrela, ten ti určitě rád bude povídat o Bradavicích.“ Provokativně vyklene světlé obočí směrem na Leonarda, a vzápětí už se začne věnovat světlovlásce po svém boku, jestli teda souhlasí a vydají se něco koupit.

Upře pohled na Arianu a znechuceně se na ní zašklebí. Očividně ho začíná štvát, že tu holku nemůže znovu vytočit. "Tak to bych tě chtěl vidět.." prskne k ní s lehkým nenávistným podtónem, než se rozhodne tuhle mladou dámu ignorovat. Chce se otočit k Leonardovi, pouze ale co zaslechne, že čest a pracovitost jsou dobré vlastnosti, udělá se mu mdlo a shledá, že Ariana bude možná lepší společník pro konverzaci, než ten svatoušek vedle. Pokud si myslel, že tahle cesta bude už v pohodě, tak se asi spletl, protože znovu se tu začne cítit poněkud nepatřičně. Nenašel tu nikoho, kdo by se ho zastal nebo kdo by alespoň byl podobné povahy. Je hyperaktivní a když se tak rozhlíží po svém kupé, ostatním energie spíš schází, než přebývá. To on nevydrží sedět na svém místě, stále se vrtí, hází rukama a roztěkaně přesouvá pohled z Ariany na Selenu nebo Leonarda, tiché Mary si už vůbec nevšímá. Už se mu dere na jazyk poznámka, že doufá, že Ariana na tom hřbitově skončí, když o něm nemluví negativně, v tom se ale zarazí a možná i právě kvůli tomu, že promluví Selena. Bude to i dobře, protože to už by znělo hodně hnusně a on by byl nerad, kdyby se mu při cestě do Bradavic něco stalo. Navíc, také by si chtěl najít kamarády..

"Klidně mě straš, já se tě nebojím.." ušklíbne se na Selenu, než s lehkým pobavením dodá: "Moje babi má taky bílý vlasy!" zazubí se na Selenu s Arianou, než si i on všimne vozíku, co se zastaví v uličce. On si nic kupovat nechce, proto se otočí k Leonardovi, aby mu konečně odpověděl a tím vlastně splnil to, co řekla Selena. Že mu bude vyprávět o Bradavicích. Nad hrdličkami pouze mávne rukou, protože to není nic, čím by ho mohla vytočit. Ať se s ním klidně handrkuje, jednou třeba pozná, že on svá slova myslí zplna vážně.

"Zmijozel? Je odtamtud hodně kouzelníků, co něco velkýho dokázala. Vždycky si jdou za svým cílem.." odpoví chlapci a pohlédne směrem k dívkám. Už, aby odešly, alespoň tu bude na chvíli víc volna a nebudou to tak namačkaní.

_________________

Matt přestal lákat Čokoládu na tkaničku, protože si ho zatím vůbec nevšímala a navíc do něj šťouchala Gwen, takže se na to nemohl ani moc soustředit. "Já jsem neřekl, že to tam bude hrozný. Jen to tam bude asi jiný. A jiný neznamená vždycky lepší." obohatil rozhovor o svou teorii, která se ale topila v nadšení, jímž se díky dívkám plnilo kupé až skoro magicky rychle. Rozpínavost některých pocitů by měla být omezená, alespoň podle jeho názoru. I tak se ale nakonec pousmál, aby je snad nenapadlo pokoušet se ho rozesmát nebo přesvědčit o tom, že nic lepšího než Bradavice neexistuje. "A kdo to je ten Blaine?" zeptal se zvědavě. Mohl to být nějaký starší student nebo třeba školník, ale nešlo mu na rozum, kde se s ním potkaly jeho nové kamarádky, když jely do Bradavic taky poprvé. Z chodbičky se k němu o chvilku později donesl i nějaký rachot, ale moc mu nevěnoval pozornost. Archimedes pořád nehybně seděl na svém bidílku a upíral vražedný pohled na Mattovu kapsu, kde chlapec přechovával soví keksíky.

_________________

"Hmm, to je zajímavá teorie." v tuto chvíli jsem se nad Mattovou námitkou zamyslela. Možná má Matt pravdu.. Pak se, ale jeho rty přeci jen rozhodly usmát, a tak jsem ho raději nechala.
"Ty si nebyl na Mistrovství!" vyhrkla jsem překvapeně. Přestože jsem si to myslela, úplně mě to vyvedlo z míry. "Tos o hodně přišel, bylo to bezva." nějak jsem stihla zapomenout, na co se kamarád původně ptal, jak horlivě jsem mu popisovala mistrovství. Zahltila jsem ho jmény, která nemohl znát, což naštěstí uťal zvuk koleček. Nadšeně jsem vykřikla a vynořila jsem se s kupé, načež jsem strčila hlavu zase zpět a nadšeně jsem ostatním hlásila: "V Bradavicích to možná nebude úžasný vždycky, ale nevim jak kdo, na tohle jsem se strašně těšila." Pak jsem znovu vyskočila ven a koupila jsem si od mile vyhlížející paní, čtyři dýňové paštičky (ty miloval Gideon), Bertíkovy fazolky tisíckrát jinak a asi patnáct Čokoládových žabek. zaplatila jsem a vrátila jsem se ke kamarádům.
Zjistila jsem, že jsem měla ohromný hlad, akorát jsem si ho nevšimla, pustila jsem se tedy do svačiny a večeře a oběda najednou.
"Řekla bych, že stravování ve vlaku maj trochu nedomakaný, není tu nic pořádného k obědu." Rozhlédla jsem se a slušně jsem ostatním nabídla možnost ochutnat něco z tohoh, co jsem si přinesla.
Pak jsem znovu věnovala pohled malému zvířátku uvnitř Mattovy klece a musela jsem se smát. "To, že není vražedná sova, podívej se na jeho výraz." ukázala jsem na Archiméda.
Kassias zamyšleně sledoval dýňovou paštičku, kterou jsem zrovna otvírala, a tak jsem i jemu kousek nabídla. Vděčně přijal a na oplátku šťouchl do mé ruky. Zavřela jsem dvířka od klece, abychom s Kassem nevyděsili Matta a Archieo - tak jsem ho v duchu pojmenovala.

_________________

Na Mattovu novou teorii se jenom pobaveně ušklíbla. Docela se začínala těšit na ten moment, až přijedou do Bradavic a Matt bude jenom s otevřenou pusou zírat. Problém byl v tom, že tak nejspíš skončí všichni...Příští rok si musím na Příčné vyhlídnout mudlovskýho prváka, slíbila si Ginger. S mudlovskými dětmi byla taková sranda! I když Matt byl asi ojedinělý případ, valná většina mudlů nebyla takovými chytrolíny jako on.
Když se chlapec zeptal na Blainea, Ginger zrovna otevírala ústa, když se do toho vložila Gwen. Zázvorka s potměšilým úsměvem sledovala jistojistě naprosto nechápavou Mattovu tvář. Gwen přestala mluvit až v momentě, kdy na chodbě zarachotila kolečka vozíku. Ginger chvilku trvalo, než jí došlo, že to bude onen pověstný vozík s občerstvením. "Blaine McKay je střelec skotského famfrpálového týmu, který letos vyhrál Mistrovství- je vážně škoda, žes tam nebyl, byla to paráda! Včera se objevil v Děravým kotli a pozval nás všechny na zmrzlinu! Je docela fajn, až na to, že jeho tým vyhrál, samozřejmě- já fandila Francii," objasnila Mattovi, když se Gwen vyřítila z kupéčka. Poslední slova řekla polohlasně, protože to už se tmavovláska opět vracela a Zázvorka jí nechtěla připomínat svou prohranou sázku.
"To je asi kvůli tomu, abychom do sebe pak ještě něco dostali na zahajovací hostině," nadhodila směrem ke Gwen. Upřímně byla tak nervózní a rozjařená z toho, že už konečně jede na školu kouzel, že ani neměla hlad. Zato si všimla jednoho z Gweniných úlovků, totiž Bertíkových fazolek tisíckrát jinak. "Jestli si taky chcete něco koupit, měli byste si pospíšit," prohodila vesele směrem k Uru a Mattovi a opatrně se přes obě kamarádky prodrala k východu z kupé. Na chodbičce dostihla čarodějku s vozíčkem naloženým dobrotami, které velmi rychle ubývaly. Ginger docela litovala lidí, co seděli až v Fku. Poprosila o Bertíkovy fazolky, slušně odmítla dýňovou paštičku, zaplatila a vydala se zpátky. U dveří se na chvilku zastavila a přes sklo si prohlížela bavící se kamarády- zadoufala, že aspoň jeden z nich bude s ní v koleji. Usmála se na ně a vešla dovnitř, načež si kecla na své místo, čímž vzbudila podřimujícího Alrika. Ten se jen uraženě načepýřil a otočil se v kleci směrem k oknu. "Za jak dlouho myslíte, že tam budeme? Doufám, že už brzy," zeptala se kamarádů a zasněně se koukala z okna, kde zapadalo slunce.

_________________

Čokoláda se ještě chvíli nechala drbat od Gwen, stulená do klubíčka na jejím klíně a spokojeně vrnící, ale pak už ji to lenošení přestalo bavit a ona si všimla, že Matt se ji snaží nalákat na tkaničku. Ještě chvíli ležela a zaujatě sledovala hýbající se provázek - kroutící se špička ocásku dávala vědět, že tohle jí lhostejné není.
Nakonec dospěla až k tomu bodu, kdy se rozhýbalo kromě chvostu celé kotěcí tělo (počítám, že to stihla dřív, než ji Matt přestal lákat). Číča se vyhoupla na všechny čtyři a přikrčená se opatrně svezla z Gwen. Jako lovec, přirozeně s roztomilou hravostí kotěte, se začala pomalu plížit bokem ke tkaničce...
A skočila. A jenom na Mattovi záleželo, jestli se její lov zdařil, nebo ještě musela za svou "kořist" bojovat.

Uru mezitím poslouchala rozhovor svých spolucestujících a na chvíli se do něj přestala zapojovat, protože měla hlad. Naštěstí brzy z uličky zaslechla neznámý ženský hlas vyvolávající dobroty, doprovázený nezřetelným šumem, který naznačoval, že už si získala své zákazníky.
Zlatovláska se zaradovala: "Už je tu občerstvení." Hned na to, otevřela dveře a vystrčila hlavu ven. Zjistila, že prodavačka (baculatá starší dáma) se právě zdržovala u kupé hned za nimi, takže jí zbyl čas akorát na to, aby vyhrabala peněženku.
Zrovna když se jí ji povedlo nahmátnout v jedné postranní kapse kufru, kvůli které se musela nevychovaně postavit na sedadlo (i když upřímně, to jí zrovna dělalo nejmenší starosti), prodavačka dospěla až k nim.
Podařilo se jí seskočit dřív, než si mohla všimnout, že stála na sedadle, a okamžitě se přihrnula k pojízdnému vozíku, ze kterého si nakonec vybrala několik čokoládových žabek, dýňové paštičky a pár dalších dobrot.
Když zaplatila, vrátila se zase zpátky s blaženým výrazem. "Mají tu super občerstvení," konstatovala spokojeně, zatímco si rozbalovala první čokoládovou žabku. Chvíli si kriticky prohlížela tvář na kartičce, kterou vybalila, a pak se rozhlédla kolem, jestli si někdo koupil také žabky. Nakonec se otázala: "Nechcete někdo Brumbála? Už jich mám snad padesát." Z kartičky nastavené k prohlédnutí na všechny mrkala tvář Brumbála ozdobená dlouhým vousem a půlměsícovými brýlemi.
"Určitě brzo," ujistila Ginger při pohledu na zapadající slunce. Vážně jeli celý den?

Vagon D - Mary, Darrel, Ariana, Leo, Selena

Leonard dívky vyprovodil pohledem ze dveří a na Selenu se po její poznámce mírně ušklíbl: "Neměj obavy."
Spokojeně se roztáhl na volné sedačce a hodil si nohy na protější sedadlo, které se odchodem dívek uvolnilo. Na chvíli se toužebně zahleděl k průhledným dveřím kupé, ale neměl zájem mačkat se s ostatními cestujícími v úzké uličce; to už raději cukrovinky obětoval, i když byl samozřejmě zvědavý, co za sladkosti se v kouzelnickém světě prodávají.
Zvědavě doposlouchal Darrelovo líčení o zmijozelské koleji a trochu zmateně stáhl obočí. "A to prostě ti, co jsou cílevědomí, končí všichni ve Zmijozelu?" Nechápavě zamrkal. "To se fakt rozhoduje podle jedné vlastnosti?" Optal se zmateně a mimoděk zabloudil pohledem k Darrelově sově. Spolkl otázku, jak se sova - nebo sovák? - jmenuje; tušil, že domácí mazlíčci nejsou bezpečné téma pro rozhovor s Darrelem. Mary zůstávala zabraná v knížce, takže Leo obrátil svou pozornost zpět na tmavovlasého chlapce.
"Myslíš, že s nima bude ve škole trochu větší zábava?" Snížil hlas téměř do pološeptu a pohodil hlavou ke dveřím kupé, aby bylo jasné, koho má svou poznámkou na mysli. "Jedné připadá, že hřbitov je lepší než Bradavice a druhá zjevně nenávidí celej svět... neskáču sice ze svýho dopisu do stropu, ale...," zakroutil hlavou a zabořil se zase zpátky do sedadla.

Protočím oči. Ten kluk má fakt odpověď na všechno. Mohla bych na to něco říct, že. "Tak já tě někdy na hřbitov vezmu. Připrav si nějaké plenky, až to strachy neudržíš." Rýpnu si klidným hlasem, jako bych si z něj vůbec neutahovala, stále stejně kamenná tvář. Pohledem těknu k Seleně a pobaveně se pousměju. Jo. Hrdličky. Roztomilé. Vážně se teď nabídla, že půjde se mnou? Najednou vypadá o něco přátelštěji, než ti dva. Po chvíli uvažování, jestli do toho zmatku fakt chci jít, přikývnu. "Když chceš." Pokrčím rameny a začnu zase hrabat do batohu, po chvíli vytáhnu onen pytlíček s penězi a pomalu otevřu dveře kupé, přičemž si vzpomenu na to, co vždycky říká Bradley. Tedy říkával. Když nechával mě a Sestry o samotě, upřímně nejsem si tak úplně jistá, co tím myslel, nikdy mě význam téhle fráze nezajímal, ale použít se to dá. "A žádné prasečinky." Odcituju bratra, ovšem ne s tím pobaveným, rýpavým výrazem jako míval vždycky on, ale s mým obyčejným, vážným pohledem a malinkým uculením.
Když se ocitnu na chodbě, ignorujíc případné překážky v podobě budoucích spolužáků nebo jiných stvoření se postavím doprostřed uličky a jednu ruku si založím v bok, otočím hlavu k Seleně. "Co kupuješ?" Nadzdvihnu obočí, tentokrát mě to zajímá, protože sama nemám ponětí, co chci koupit, možná něco, co pak podstrčím někomu do jídla... Hlavně potřebuju něco, co mě zasytí. Upravím si vlasy, které mi opět spadly do obličeje a čekám, co z Seleny vypadne.

_________________

Na tvář se mu vloudí úsměv, když se Ariana zvedne a společně se Selenou se vkradou na uličku k tomu zástupu dalších nenažraných dětí, kterým očividně nevadí péče lékouzelníka. Zvedne se a drze si sedne na stranu, kde pouze v rohu posedává začtená dívka. Konečně se kupé trochu uvolnilo, a tak se na svém místě roztáhne a nakonec se opře o stěnu kupé vedle okna, i s botami si položí nohy na sedačku a stočí tvář na Leonarda. Protočí nad tím očima, protože buď se špatně vyjádřil nebo ho chlapec špatně pochopil. Samozřejmě, že za b bude správně.

"Jasně, že ne.. ale táta mi říkal, že ti moudrý klobouk vidí až do duše. Nic před ním neskryješ. To by mě fakt zajímalo, jak to dělá.." zamyslí se krátce nad tím, protože mu to připadá nemožné. Nasadit si klobouk na hlavu.. nikdy to svému otci moc nevěřil, ale čím víc se ten okamžik blíží, tím víc začíná být zvědavý.

"Doufám," odpoví Leonardovi upřímně. "Jsou fakt divné.. nesnáším tiché lidi." šeptne mu zpět a pohledem mimochodem sklouzne k Mary, která nevnímá. Nakrčí nad tím nos, než se znovu podívá na svého, snad už kamaráda. "Ty dvě by s přehledem vyhrály nejnudnější miss Bradavice."

.. "A nejošklivější," dodá po chvíli tichého přemýšlení a nepřítomného pohledu do prázdna.

_________________