Gweeny někdy trochu užíralo, jak jsou ostatní Havraspárští mlčenliví. Tušila, že její vlastní hlava musela být před třemi lety pro Moudrý klobouk docela oříšek, protože už jenom ta nezaklapnutelná pusa by ji rázem dostala z věže dolů do podzemí. I když, pořád nemluvila tolik jako jistá princeznička z Nebelvíru, že. Ale taková Summer seděla v kupé docela tiše a Septimus byl jako docela obyčejně málo hovorný, a Gwen měla pocit, že slyší hlavně sebe. Takhle nemá vypadat rozhovor.
To, jak Preston odkýval její radu ať nechmatá na chobotničky povytáhlo Gweeniny koutky nahoru. Říkala si, že možná ještě v prváku by radu od staršího taky přijala bez přijatelného vysvětlení "proč?", ale to se nějak změnilo. Asi puberta.
"Páni, a baví tě to? Tedy chci říct... to se ve škole asi zajímáš o bylinkářství, že jo?" položila Gwen Preclíkovi doplňující otázky na jeho zahrádku. Tenhle kluk byl docela sympatický... a teď si vzpomněla, odkud jí byl povědomý. Z vánočního plesu (protože upřímně, kdo by nekoukal na to, že tam byl s Flaviem z Mrzimoru...) "Prestone, těší mě," mrkla na něj potom ještě.
"Jako právě doufám, že tam letos bude klid... Ne jako třeba v Peru, to nebylo pěkný," dodala potom. Ale optimismus musí být, když lákáte spolužáky, aby se zúčastnili tak významné kulturní akce, že? "Ale jestli tam pojedete, tak se tam určitě musíme potkat," zazubila se na Havránky v kupé. Dobře, vesele se zubit na Septima Strange mělo stejný efekt jako řvát na zeď v umývárnách - taky jí to bylo úplně jedno - ale to už je jiná kapitola.
"To by bylo ve městě trochu nepraktický, ne?" zašklebila se Gweeny na svého ročníkového spolužáka, když nadhodil evidentně nevážně myšlený návrh o žížalách. "Já budu asi hlavně pomáhat tátovi doma na farmě, chceme o prázdninách pořídit nějaké nové kousky... no, a do Londýna taky zajedu, za Kath a na Příčnou. Teda, pokud tam zrovna bude klid..." Gwen si povzdechla. Ať už začala mluvit o čemkoli, nějakým záhadným způsobem se to zvrhlo v téma problémů s čistou a mudlovskou krví. To zatracené Ministerstvo.
Cesta Havraspárům asi utíkala docela rychle a příjemně, protože to nevypadalo, že by se v kupé měl zvednout nějaký jo extra povyk. Gweeny si jako obvykle nezapomněla koupit nějaké ty sladkosti od paní, která nezklamala a prosvištěla se svým vozíkem i kolem jejich dveří. A pak už se kolem trati začalo rýsovat předměstí Londýna, a co nevidět už začala lokomotiva pomalu brzdit na nádraží....
"Páni, to už jsme tady?" podivila se Gwen, když se přiblížili ke King´s Cross. A tak znovu poprosila kluky, jestli by jí pomohli s kufrem, a vytlačila ho ven. V davu už viděla střapaté zrzavé hnízdo na hlavě svého bratra, který ji měl vyzvednout. Jo, na něj se těšila, ale předtím se ještě otočila ke kamarádům, co se už patrně také vysoukali z kupé.
"Tak jo, lidi... bylo to fajn, dík. Zase v září, co říkáte? Tak hezký prázdniny!" řekla a roztlačila kufr na kolečkách vpřed. Pak si ale ještě na něco vzpomněla a prudce se otočila. "Jo, a Sepe, napiš mi! Nebo aspoň Aura, abych věděla, jak se máte!" zazubila se a zamávala. Přece jen Strangeovi patřili k jejím nejlepším kamarádům.
Na kamarády ale měla čas dlouhých deset měsíců. Našla v davu čekajících rodičů Patricka a hurá domů...

>>>

| +

Mimo herně:
Lidi, fakticky se omlouvám za prodlouženou neaktivitu a za hroznej post, ale leze to ze mě jako z chlupatý deky, tak jsem rovnou radši odešla... přece jen zítra je neděle

_________________

| +

Za podpis mooc díkuju Maevce! :3



Barevné rozlišení řeči rodinných příslušníků, vyskytující se asi tak často jako tučňák na Arktidě:
Calvin McGrath - #0000FF
Patrick McGrath - #800000
Jane McGrathová - #400080

"Místo Tyerse nás třeba jakože měl párkrát Aldwinckle, kterej si prostě umanul, že Patrick je génius. Teda jako, ne že by nebyl, je chytrej jak rádio, když nejde o lektvary, ale prostě... Butlerku si oblíbila McKajka, tenhle mamrd Caydena a... a mě má rád leda tak Snail, a ten má rád všechny," rozpálil se Arsen, jako by poslední vyslovený argument všechno zakopal a nadto na něm hezky završil a uplácal hlínu.
No, možná vážně nebylo moc důvodů, aby se u někoho stal miláčkem na hodině, zvlášť když v pokročilé pubertě (a navzdory plnoletosti) začal trošinku držkovat a jeho nálady se střídaly jak fáze Měsíce. Doslova.
Arsen měl najednou založené ruce a bylo na něm vidět, jako moc nemá obranu rád, a to i přesto, že patroni ho zajímali a teoreticky o nich věděl hodně. Prakticky byla spíš náhoda, že se mu povedl ten jeho...

Jakkoli nerad přemýšlel nad tím, že ho čeká poslední rok, nabídka Cassidyho a Tamsin ho nějak utěšila a Arsen maličko splaskl. "Díky," zahuhlal vděčně, "ale jestli schopnost uvařit kafe nezahrnuje nutnost seslat na to nějaký antimozkomoří kouzlo, přežiju to i bez splněných OVCÍ a na kliku prostě pověsím ceduli s přeškrtnutým bubákem."
Pomoc ho ale i tak potěšila, v případě Tamsin navíc ten den už podruhé (poněvadž u Cassidyho netušil, že se bez ptaní rozhodl k témuž přispění na kavárnu). Zavrtal se do sedadla pohodlněji a natáhl si nohy přes kupé, takže nechtěně šťouchl do soví klece. Omluvně se zazubil.
"Tady Cass má totiž na oknech doma mříže, řekl bych. Minulý rok utekl, toulal se na vlastní pěst kdovíkde a nejspíš si hrál na Zorra..." Kdyby se Finley nahlas svěřil, že se plánuje učit, Arsen by nejspíš vydal několik štěkavých zvuků (čti: smích), přičemž by se snažil neudusit, ale takhle se jen zatvářil zvědavě, co za plány to zrzek na léto vede, že by si jakožto novopečený kapitán nechal ujít mistrovství, kdyby měl příležitost se tam nachomýtnout.
Na upozornění Tam-Tam naklonil hlavu, aby lépe viděl z okna na teď už městskou krajinu tam venku - nádraží se kvapem blížilo a dokonce už byly slyšet i skřípějící brzdy.
"Takže máme dohodu: vy mě pomůžete s obranou, já vám s lektvary, nebo prostě s čímkoli, co mi pomůže utéct od mýho vlastního učení," uzavřel s úsměvem, kterým tak trochu zakrýval, že se mu pryč z kupé nechtělo ani trochu. Kdyby vlak zastavil, všichni by vystoupili a je by vzal ještě o něco dál, vůbec by neprotestoval. Prokrastinace v plné síle!

Nicméně stejně mu to nedalo, v okamžiku, kdy se Tamsin zmínila o otroctví, mu to ještě chvíli vrtalo hlavou, než si vzpomněl, že viděl nějaký plakát k pochybným pohyblivým obrázkům, kde se promenádovala právě nějaká herečka-otrokyně v kovovém spodním prádle. Zprvu chtěl do Tamsin šťouchnout loktem a otevřít pusu, aby se zeptal, jestli neví, co to je za hýbající se obrázky, ale pak najednou vlivem asociací strašlivě zrudl a navíc se začal neovladatelně smát, takže bylo dost těžké z něj cokoli dostat, každopádně kdykoli se podíval na Tam-Tam, propukl nanovo v záchvat smíchu, který nebyl rozhodně míněn negativně, jen... Arsena z toho rozbolelo břicho. Otřel si oči a s omluvným výrazem se pokoušel krotit. Moc mu to nešlo.

S tímhle ne zcela dovysvětleným veselím už vlak stál na nástupišti devět a tři čtvrtě, upouštěl páru a Arsen tak nějak rozpačitě objímal své spolucestující a neochotně je pouštěl, aby se všichni rozprchli do zmatečného davu a zkusili najít vlastní rodiny. Pro Janny teď máma s tátou jezdili a odmítli slyšet cokoli o tom, že by oba sourozenci dojeli domů sami.
"Budu vám psát!" zaječel přes proudící dav a naposledy zuřivě zamával. January se tvrdohlavě držela Jamese Alwulla a odmítala se ho pustit s tím, že dva měsíce bez kamaráda nepřežije. Arsen sice tolik nevyváděl, ale jakmile se mu přátelé vytratili z dohledu, měl úplně stejný pocit.

>>

_________________

V teorii existoval optimismus, pesimismus a někdy mezi tím byl dodatečný septimismus. Ne že by Sepovi byla společnost na obtíž (ačkoli je otázka, jestli to tak platilo i naopak, zvlášť když už otevřel pusu), na druhou stranu nadšeně se angažovat moc nezvládal a základní společenskou slušnost projevovat zájem postrádal.
O nějakém vánočním plese nic nevěděl a o bylinkářství by naopak zase věděl všechno, co se dalo dočíst v učebnicích, ale stejně by nedokázal do hovoru zabřednout tak přirozeně jako Gweeny. Peru, Peru... Místo toho, aby se jednoduše zeptal, nejistý Septimus si umanul, že si dohledá patřičné novinové články, aby nebyl za idiota. Typické.
Když Gweeny zazářila, Septimus znejistěl, co že jako provedl, a na její poznámku se ušklíbl. "Když myslíš, že jim na farmě bude líp, když je tam může spořádat kdejaká slepice, klidně ti je pošlu... Kousky žížal jsou přínosné, jsou prakticky nesmrtelné a prospěšné pro hlínu."
Došly poznatky a tím nějak skončilo Sepovo přispění. Nechtěl společnost mučit dalšími zajímavostmi zrovna o žížalách. Návštěvu paní s vozíkem plným sladkostí ale neponechal bez povšimnutí, jen u Gweeniny žádosti se zase zarazil a zatvářil se septimisticky.
"Pokusím se," slíbil. Kdyžtak bude psát Aurora. Septimus pravidelně troskotal na tom, že odmítal psát, jaké je počasí, když stačilo přečíst si předpověď v novinách, a ve zbytku dopisu si nebyl jistý, co je dostatečně zajímavé na to, aby to stálo vůbec za zmínku, s čímž bojoval víc než se školními slohy - dopisování se Septimem Strangem stálo kýbl nervů...
Koukl po ostatních a s kývnutím opustil kupé, přičemž vynesl s Prestonem holkám kufry ven, což považoval za dostatečné rozloučení, aby mohl bez výčitek zmizet.

>>

_________________

Nechápavě jsem zakroutil hlavou, protože jsem opravdu nemohl pochopit proč mi chce říkat Williame, ale tak, je to její věc, já jí do toho kecat nebudu a ono jí to omrzí až pochopí, že na to jméno stejně slyšet nebudu, že. Alespoň jsem v to tedy doufal, zatím mi to totiž nevadilo, ale kdyby mi tak začala říkat, možná by mi to vadit začalo.
"Sice starý, ale dost účinný," pokrčil jsem rameny a doufal jsem, že ten jed někdy v budoucnu vážně nepoužije, protože jsem pochyboval o tom, že si to budu tyhle výhrůžky po prázdninách pamatovat. "Jenže od tý doby jsme se už moc neviděli," nechtěl jsem přiznat, že jsem měl pro ní připravených několik omluvných dopisů, které jsem se bál odeslat, a tak nakonec všechny skončili v koši. "Já a ten ples chtěl s tebou fakt jít," zabručel jsem nespokojeně, vážně jsem si z Win nechtěl udělat srandu, takový jsem nebyl a ona to musela vědět.
No, nejspíše nebyl nejlepší nápad připomínat tu čepici, ale tak já za to fakt nemohl. Chtěl jsem jí a kdyby máma věděla, že jí nemám asi by jí kleplo, protože byla od ní. "Já to nemyslel tak, aby jsi mi jí hned vrátila, jen jsem na to upozornil," skousl jsem si spodní ret a hleděl jsem jak se Winifred přehrabuje ve sém kufru načež jsem chytil svou čepici i s balíčkem sušenek, čepice mi i hned skončila v kalhotech zatímco balíček jsem podával na zpět Win. "Hele mě to vážně mrzí, víš? Nechtěl jsem, aby to takhle dopadlo," mluvil jsem klidně, a protože jsem nechtěl, aby nás někdo další slyšel, prostě jsem se k Winifred naklonil. "Jakmile jsme přišli do hradu přišla mi sova.. Zemřela mi babička, no tak promiň, že jsem ten den neměl už na nic náladu," zabručel jsem šeptem, myslel jsem to vážně.
Nic víc už jsem ani nestihl říci, protože vlak dojel do stanice, a tak jsem se na Win omluvně usmál. "Opravdu mě to mrzí.. Užij si prázdniny," a s těmito slovy jsem vzal své věci a vypochodoval jsem pryč, abych našel své rodiče a následně i s nimi zmizel pryč.
>>

_________________

"Baví, vážně strašně moc. Nejen o bylinkářství, ale i o lektvary. To jsou mé nejoblíbenější předměty, možná pak ještě přeměňování, ale první dva zmiňovaný prostě vedou," odpověděl Gweeny na otázku, rád, že se o něj někdo v tomhle kupé zajímá, a taky, že nemusí jet celou cestu v tichosti. Septimus nevypadal jako někdo, kdo by se moc rád bavil a Summer byla taky docela potichu a jemu samotnému možná krapet vadilo, že tady mluví jen on a Gwee, jenže netušil co by řekl, aby ty dva další spolucestující rozpovídal. "Mě taky a moc," široce se zazubil a ohledně toho famfrpálu už raději mlčel. Neměl k tomu co dodat, nebylo to zrovna něco o co se mladší Powell zajímal, od toho tu byl Peter a Preclíček tušil, že kdyby se pokusil něco ohledně famfrpálu povědět, řekl by totální kravinu a on nechtěl být za toho hloupého.
Cesta jim pak ubíhala poměrně rychle, až to samotného Prestona překvapilo, protože by přísahal, že ještě před vyjížděli teprve z Prasinek. I on sám si koupil od paní s vozíkem nějaké sladkosti, do zásoby, protože netušil kdy se zas s rodinou dostane na Příčnou. Jistě, obě maminky na Příčné pracovali, ale Preclíček netušil kdy budou mít čas je tam vzít a hlavně netušil jestli víc jak polovinu prázdnin nestráví u dědečků, že.
Preston společně se Septimem bez řečí pomohl jak Gweeny tak Summer s věcmi ven z vlaku. Když o tom tak teď přemýšlel domů se mu ani moc nechtělo, věděl, že se mu po kouzelnické škole bude nesmírně stýskat.. na druhou stranu byli to jen dva měsíce. "Tak se mějte krásně, užijte si pořádně prázdniny a třeba se někdy uvidíme na Příčné," zvolal na své spolucestující, mávajíc jim na rozloučenou, a pak už jen zbývalo najít v davu Petříka, rodiče už tak těžké najít nebylo, protože sebou měli Merlina a ten jakmile uslyšel známý hlas, začal štěkat a kdyby ho tatínek pořádně nedržel, nejspíše by za chlapci i utekl. No a potom co se všichni šťastně přivítali mohli zmizet pryč.
>>

_________________

Darya se ušklíbla. Očividně hluchý i slepý.. Billy se jí začínal zamlouvat čím dál tím více a i když byl očividně starší minimálně o rok, rozhodla se přiklonit na jeho stranu než na Danteho, však on to přežije a když ne.. bude alespoň o jednoho mudlovského šmejda méně, že. "Vidíš Dante? Nic nehrozí, tak klid," broukla s menším úsměvem a omluvně se na nebelvírského chlapce pousmála. Dante na jednu stranu oprávněně vylétl, i Darye připadalo jako by se Billy k nim přišel před někým schovat. Na druhou stranu.. každý problém se dá vyřešit, ne? A kdyby opravdu Stone před někým utíkal, jim by se nic nestalo, protože s tím neměli nic společného, a taky ona byla holka. Kdo by ubližoval holce?
"Netuším, asi se bál, že by mu mohl někdo ublížit," šeptla s pokrčením ramen když svůj pohled stočila k narušiteli. Dalo by se i říci, že Stephanie byla ráda, že je tady, protože moc netušila o čem se má s Dantem bavit a ohledně jeho kocoura.. no slečna Udinová doufala, že ta vypelichaná kočka není nějak nemocná.
"Stephanie Darya Udinov, těší mě," dívenka chvíli váhala jestli Billyho ruku má opravdu stisknout, ale když už jí měl chlapec nataženou.. byla to slušnost, a tak i ona pozvedla ruku, aby stiskla tu Billyho. "Do jaké koleje vůbec chodíš?" Zvědavě naklonila hlavinu na stranu, Zmijozel to určitě nemohl být, protože ho v prostorách zmijozelské koleje nikdy neviděla. Co se týkalo Mrzimoro.. dost o tom taky pochybovala, jinak by se alespoň trochu s Dantem znal, takže zbýval jen Havraspár a Nebelvír.
Cesta utekla docela rychle, což Daryinka kvitovala širokým úsměvem, rychle se přilepila k oknu, aby v davu našla Evgenyho, svého bratra, který si jí po chvilce taky všiml, protože dívenka zuřivě mávala. "Tak se mějte a užijte si prázdniny," Darya se široce zazubila, což u ní rozhodně nebylo obvyklé a onen úsměv také po chvíli zamrzl a zmizel pryč a jakmile se u nich v kupé objevil její bratr, pomohl jí s kufrem a oba společně zmizeli pryč.
>>

_________________

Perry uhnul před copem, který se ho evidentně snažil pozřít, a posadil se vedle Aveline na záď vlaku, dávaje si pozor, aby neschytal to nejhorší z oživlých vlasů. Byl si jistý, že se správným zacházením by Ava svým copem dokázala někoho omráčit, a on vážně nechtěl být tím, na kom by si to - byť nechtěně - zkusila. Trochu rozpačitější pohledy už házel na sukni, která v tuhle chvíli začala podezřele připomínat bílé šaty Marilyn Monroe, a v duchu správně vychovaného hocha z lepší rodiny doufal, že se látka nevymkne kontrole úplně. To by totiž zapříčinilo hodně rozpaků na obou stranách - i když, Ava byla z Francie. S Francouzi jeden nikdy neví.
"Neházej!" zavolal Perry, když Aveline skoro katapultovala knihu do vzduchu, a ruce mu vylétly nahoru, aby titul rychle chytil. Nerad ubližoval knihám, a nerad viděl, jak někdo jiný ubližuje knihám, tudíž bral záchranu ohrožené beletrie trochu jako občanskou povinnost. Aveline naštěstí brzy pochopila, že jí kniha nic neudělala, a nemusí se k ní tedy chovat krutě, což Perry ohodnotil úlevným výdechem a spuštěním rukou.
"Nějak jsem se nudil. Projít celý vlak nebyla zas taková zábava, v jakou jsem doufal," pokrčil nevinně rameny a zatřásl hlavou, protože se mu jeden pramen vlasů dostal do oka, a bylo to asi tak pohodlné, jak to znělo. "Arkády?" Chvíli mu trvalo, než se zorientoval, protože od debaty o sezení na samotném konci vlaku a chytání knih byl skok k hrám docela neočekávaný, ale koneckonců, byla to Aveline. Ta se pro ty... arkády nadchla, a když jí člověk dal příležitost, nemluvila pomalu o ničem jiném. "Samozřejmě. Slíbil jsem ti to, nebo ne?" Perry se na rusovlásku široce usmál, což mu trochu zkazil šátek, který si vybral zrovna tu chvíli k tomu, aby ho neobřadně plesknul přes obličej.
Vlak začal míjet oblasti, které se na první pohled zdály být o něco více zabydlené, než holé pláně, lesy a případně mosty, a chvíle na zádi vlaku se tak rychle krátily, stále ještě měli před příjezdem do Londýna trochu času. Perry zašilhal po Aveline, rychle zvážil, co jí vlastně chtěl říct, a nakonec se rozhoupal k tomu, aby otázku přece jen položil. "Chtělo by se ti v létě na turistiku?"

_________________

"Musel jsi minout tu dámu s vozíčkem. Máte tu někdy hrozně divné sladkosti, hlavně ty s lékořicí - fuj! Třeba budou mít v Londýně tarte tatin, crêpe suzette, crème brûlée... nebo makronky!"
Aveline se pomaličku zase usadila na nafouknutých mátových šatech jako na pytlové sedačce s výrazem "nudil? tak to jsi tu správně". Úzké, nicméně usměvavé rty jí pocukávaly v pokušení hned několika poznámek. Tak třeba, když se takhle vrhal za knihou, znamenalo to, že má rád knížky? Jak moc? Nebylo tohle spíš typické pro ty... hm, jak se jen jmenovala ta jiná kolej. Havraspár!
Stačil rok a Aveline stačila zjistit, že mezi ostatními obyvateli zmijozelského podzemí je Perry docela netypický exemplář.
Jistě, byla tam vnadná světlovlasá chytačka, hrdinný kapitán a prefekt v jednom, jeden z těch ne o moc mladších, co byl nejspíš cyničtější než většina profesorů a pěstoval divné věci, tišší chlapec, co přestoupil ve stejný rok, co ona... Zkrátka a dobře, zatím se jí nepodařilo poznat zbytek koleje tolik, co doufala, ale připadala si tam jako doma.
Spokojeně spojila ruce a položila si je na kolena, aby trochu usměrnila vzdouvající se sukni. Nějak vycítila, že byl připravený dívat se spěšně a provizorně decentně někam do poněkud jednotvárné skotské krajiny, na druhou stranu byla radši, když kdokoli, s kým právě mluvila, hleděl spíš tak nějak přibližně do jejího obličeje. Bylo dost nepříjemné, když s vámi někdo mluvil a zíral vám za rameno, někam do výstřihu, nebo do země, jako by to, co říkáte, nebylo dost poutavé.
Navíc se tenhle kluk s pihou pod okem hezky smál. Ava se zažulila, když ho při takové příležitosti pleskl gardešátek po tváři, ale poměrně kvapně se snažila tvářit vážně, jako by se nic nestalo. Obličej, který se tím zrůznil do nesourodé směsky grimas potlačujících smích, byl cokoli, jen ne neprůhledný.
Perry vypadal při zmínce o arkádách nejprve trochu ztracený. Ava se napjatě kousla do rtu a jako by mu držela palce... hurá! Nezapomněl na to!
"Na arkády chodí většinou hoši, takže tam nebudou žádná děvčata, co by tě rozptylovala," ujistila Aveline Perryho v neoblomném přesvědčení, že Perry patří mezi ty kluky, kteří v bezprostřední přítomnosti holek zrudnou a začnou koktat. Sebe do toho nějak nezapočítávala, ale tvářila se jednoznačně ochranitelsky, jakože nedopustí, aby se Perry dostal do jakékoli takové těžké a rozpačité situace.
Odhodlaně se usmívala, spustila nohy dolů a občas jimi zahoupala, poněvadž to bylo pořád nepříliš vysoko nad železničními kolejemi, tudíž tak trochu nebezpečné. Kdyby je tu načapal průvodčí, nejspíš by je obratem poslal do patřičných mezí, totiž zpátky do vagónu.
Další Perryho otázka Avu vyvedla z míry, ale ne na dlouho. Zaskočené Aveline se po tváři rozlil nadšený úsměv a navíc málem několikrát nadskočila na místě, když zatleskala.
"Cokoli, díky čemu objevím další kousek Británie! Nebo myslíš Alpy? Ardeny? Pyreneje? Tedy, pokud to u vás neznamená takové to chození kudykoli, to je taky možnost. Provence je krásná, chodí se tam v létě kolem levandulových polí..." rozpovídala se a v průběhu jí v hlavě zahlodaly malé pochybnosti. Jestli měl Perry rád procházky, zrovna arkády by nemusely být zrovna podle jeho gusta... ale ještě je nevyzkoušel!
Sama Aveline navíc musela uznat, že byla tak trochu pecka domácí a fintivá, zrovna nějaký náročnější výšlap by ji mohl ostudně složit. Vyslovenou nabídku někam o prázdninách vyrazit poté, co sama tolik dorážela, že se chce po ostrovech porozhlédnout, popravdě ale odmítnout zkrátka nemohla.

_________________

"Taky že ano," potvrdil Perry srážku s vozíčkovou paní, "musel jsem se kvůli tomu na chvíli nacpat do cizího kupé. Měl jsem štěstí, že nikdo nevypadal jako bych je od něčeho... rušil." O vlaku z Bradavic šly klepy, že je lepší klepat na dveře, ve kterých jsou zatažené záclonky, nebo se jim rovnou vyhnout obloukem. Perry se sice nikdy nedostal do situace, ve které by mohl drby jakýmkoliv způsobem potvrdit, na druhou stranu ale nešly ani vyvrátit, tudíž se kolem kupéček raději pohyboval opatrně.
S ulehčením konstatoval, že Ava sukni zkrotila natolik, aby nehrozila odlétnutím. Podívejte, ne že by to bylo... špatně. Teda bylo. Perry byl každopádně mnohem raději, že nemusí být neustále ve střehu, připravený na to, aby najednou považoval ubíhající koleje za velice zajímavý exemplář vývoje dopravy.
Kdepak, mnohem lepší bylo, když se Aveline smála, i když to bylo kvůli tomu, jak dostal do obličeje šátkem. Jestli ale čekala, že by se kvůli jejímu veselí měl urazit, pak se zmýlila - Perry se ostatně smál taky. To až Avina poznámka o děvčatech měla trochu kontraproduktivní účinek. Navzdory Avelinině mínění Perry nebyl z těch, kterým by k rudnutí a koktání stačila pouhá nutnost komunikace se slečnou; to si vyhrazoval pro chvíle, kdy ho řečená slečna radostně objímala a čas od času mu vlepila uvítací pusu na tvář - nemohl koneckonců za to, že ve Francii měli jiné způsoby, a že se na ně Perrymu stále nepodařilo zvyknout. Avino chování tak tiše považoval za lehce invazivní, ale neřekl proti tomu ani slovo. Bylo koneckonců jednodušší a pravděpodobně i nekonfliktnější si jednoduše zvyknout a nesnažit se vymýtit zvyky jiné země. Docela by ho ale zajímalo, co by dělala londýnská kouzelnická smetánka, kdyby se takhle chtěla Aveline vítat na nějakém večírku. Někteří by byli jistě perplex.
"Proč by mě měla děvčata rozptylovat?" chtěl vědět, obočí tázavě zdvižené. "Pokud tedy nejsem celý rok obětí nějakého nedorozumění, pak bys mě podle téhle teorie měla rozptylovat i ty, a na to se bavíme moc normálně."
Pak ovšem došlo na trajdání po lesích, a Perry byl vlastně moc rád, že mu na to Ava kývla, i když z ní byl někdy trochu rozpačitý. Za ten rok si stihnul Aveline docela oblíbit, a pozvánka tedy nebyla míněna ze slušnosti. "No, myslel jsem třeba Skotsko. V Perthshire je hezká příroda, když tedy člověk nemá nic proti stanům," zazubil se Perry široce. Sám už na několik podobných vandrů vyrazil, a alespoň tedy řečený stan uměl stavit. "Do Provence se chci taky podívat, je na seznamu," usmál se nakonec trochu zasněně na krajinu, která kolem nich rychle ubíhala. Právě to ho ale vrátilo do přítomnosti, protože vlak se začínal blížit ke King's Cross, a okolí podle toho taky náležitě vypadalo. "Už tam skoro jsme. Tedy, ne v Provence. V Londýně."

_________________

C2

"No jako promiň, to chceš říct, že nejsem dobrá kouzelnice?" ohradila se Ginger protáhle a povytáhla k Chuckovi obočí, než pohoršeně zamlaskala a založila si ruce v bok, než se zase přestala tvářit vážně a se smíchem si uhladila vlasy za uši.
Po jeho dotazu jenom výmluvně pokrčí rameny, protože jeho stav je pochopitelný, ale Ginger všeobecně nesnášela ticho a klid, byla mnohem spokojenější když se kolem ní něco dělo a měla si s kým povídat. Klidně o ničem, ale povídat. A v tom Chuck momentálně trochu pokulhával, ale ona se nevzdávala, protože sice už byli skoro v Londýně, ale ne úplně, a ona odmítala zbytek cesty sedět v trapném tichu. Když pak prohlásil, že co se děje v Mrzimoru, zůstane v Mrzimoru, Ginger lehce protočila očima a přehodila si nohu přes nohu, načež se o koleno opřela loktem, aby Chucka mohla propalovat pohledem a tak ho donutila pěkně všechno vysypat. Nitrozpytem neoplývala, takže to nefungovalo, ale co, pro efekt dobrý. Následně jí zase obočí vystoupalo o něco výš a krátce se uchechtla, než s pobaveným poušklíbnutím řekla: "Já myslela ty sudy u vchodu, na který musíte klepat." Zavrtěla nad Chuckem hlavou, a v duchu si pomyslela, že je sakra nefér, že zkusil alkohol dřív než ona. Ale ona od čtvrťáku uměla kouřit cigarety, tak co. "Co o to, o schody nejde, ty jsou ještě dobrý, tam je zábradlí, ale Dáma nám vždycky dá děsně zabrat. Fakt, dostat se přes ni v noci, pokud nespí, to je to pravý peklo. Když se jí něco nelíbí, tak ti začne ječet do ucha, a to fakt nepotřebuješ," ušklíbla a zapadla zpátky do sedačky, než pohledem krátce zkontrolovala Ari, jestli je ještě při smyslech, i když u ní těžko říct, možná spala. "A to nemluvim o tom, jakou výhodu máte, že bydlíte prakticky vedle kuchyně. No uznej, neni to nefér? Ne, že by naše věž byla na škodu, vy zase asi těžko v noci vylezete z okna na koštěti, ale i tak..." dodala se zakřeněním.

_________________