Udiveně jsem se na Andyho podívala, když odpověděl na něco, o čem jsem byla přesvědčená, že jsem si to jen myslela. Až po chvíli mi došlo, že jsem zřejmě svoje myšlenky zřejmě vyřkla nahlas, a tak jsem pohledem zase uhnula. Bál se, opakovala jsem si v duchu, a co když měl opravdu čeho? Nevyznala jsem se sama v sobě, v tom, jak bych bývala asi reagovala. Vždyť já nevěděla ani to, jak bych měla reagovat teď!
Jedna část mi říkala, ať se prostě konečně seberu a odejdu, že se stejně blížíme k Londýnu. A já věděla, že pro mě i pro Andyho by to možná v konečném důsledku bylo lepší. Jenže já prostě odejít nedokázala. Nebyla jsem připravená na to Andyho, ani s jeho tajemstvím, nechat prostě v minulosti odplout pryč. Nedokázala jsem se bránit, bránit jeho před tím, co by mu moje drahá rodinka mohla udělat. Andy mi utíral slzy z tváří, a ony pomalu přestávaly téct i z očí. Věděla jsem moc dobře, že tohle usmíření dlouho nevydrží, ať se budu snažit jakkoliv, tušila jsem, že to všechno může brzy být úplně jinak. Jenže jsem na to už ani myslet nechtěla. Teď jsem stála jako přimrazená na místě, rozhodně blíž k mrzimorskému, než bych asi měla. A ztrácela jsem schopnost logicky uvažovat. Poněvadž ať jsem chtěla nebo ne, já do něj opravdu byla tak trochu zakoukaná. Což mi rozhodně nepomohlo v momentě, kdy mě nečekaně políbil. Ne že by to bylo něco, co si dospělí pod tím pojmem představí, však víte, děti a jejich pusy, ale přesto. Mělo to jiný význam než kdy dřív, a vlastně to bylo snad poprvé, kdy se nejednalo o pusu na tvář nebo na čelo. A já najednou neřešila nic. Tedy nic, krom faktu, že sebou zastavující vlak trhl a tak nějak to ve spojení s tou pusou způsobilo dokonalou ztrátu rovnováhy, kterou jsem kompenzovala jednoduše tím, že jsem se chytila nejbližší věci, což bylo Andyho tričko(nebo cokoliv, co má na sobě, pozn.pisatelky), čímž jsem si chlapce mimoděk přitáhla blíž. Ale i takovéhle okamžiky, kdy vám najednou v hlavě zmizí veškeré myšlenky, a vy si najednou připadáte, jako byste se vznášeli na růžovém obláčku štěstí, musí skončit, a tenhle skončil též, když už vlak konečně zastavil. Nejistě jsem od Andyho o krok odstoupila a s úsměvem tak sladkým, jako by snad nebyl ani můj, jsem se na něj podívala. Poněvadž tohle jsem opravdu nečekala, a bylo to, jako by se stal zázrak. Všechno se to vyřeší, a nakonec budeme určitě spolu, napadlo mě, jak jsem se tak dívala Andymu do očí. V tenhle moment byly všechny křivdy zapomenuty, a já se pomalu ale jistě smířila i s faktem, jakého je původu. "Taky se moc těším," odvětila jsem, ale po chvíli jsem už byla s rozloučením, které mi jasně signalizovalo, že to já jsem vyhrála, ne Edwardsová, jsem byla zanechána v kupé sama. Ještě chvíli jsem si rovnala myšlenky, než jsem se Sunshinem v náručí vyšla z vlaku, abych našla otravně se tvářící sestru a matku, s nimiž jsem se vydala domů.

>>>

_________________

D3

Její dva spolucestující se víceméně shodli na tom, že Rony je ucházející jméno, zvláště pro dotyčného puštíka bělavého, té, která ho vymyslela, se však nijak neulevilo. Věděla, že by se k její sově hodila i mnohem zvučnější jména. Jenže Rony ji napadlo nejdříve, a znáte to - prvního nápadu se nikdy zcela nezbavíte. Zavrtěla nad sebou hlavou. Zbytečné starosti.
Téma prázdniny. Kath přes mříže klícky dráždila Ronyho, poslouchala spolužáky a kývala. To bylo veškeré její vyjádření k plánům na léto. Už na to nechtěla totiž moc myslet. Bála se atmosféry, která doma bude vládnout, a tak neměla na nějaké výlety nebo dokonce dovolené ani pomyšlení. Zato představa, že by se mohla vidět s kamarády z Bradavic, ji nadchla. "Bylo by fajn, kdybychom se tam potkali," usmála se na Septima a znovu mrkla na Aniyah. S každým takovýmhle návrhem se její představa prázdnin stávala růžovější. Nakonec to třeba nebude taková nuda. "Metrem jsem nikdy nejela," řekla, jen tak pro zajímavost. Byla to pravda - a náhodou by mohla být zábava se jednou zkusit přepravovat v mudlovském stylu. Když nepočítáte cestu vlakem plným kouzelníků.
Cesta utíkala až moc rychle, jak tak seděli v kupé, povídali si a cpali se sladkostmi. Při brzdění vlaku se Kath ještě naposledy zasmála, když se maličký Perseus důvěrněji seznámil s oknem, načež se trochu zastyděla a začala si o něj dělat starosti, jestli je v pořádku. Pak si sbalila všechny své věci, rozloučila se s kamarády, kterým popřála hezké léto, a vystoupila ven na nástupiště, kde už na ni čekal taťka. Objala ho na přivítanou, předala mu kufr jako štafetu a naposledy se ohlédla za vlakem. Prázdniny už definitivně začaly.

>>>

_________________

| +

Za koláž a podpis děkuji Gweeny

No a aby toho nebylo málo, chvilku poté, co před námi prakticky s jekotem utekla stařenka rozvážející sladkosti, se do kupé dostavila Gwen. Zrudnul jsem až po konečky vlasů, ale z neznámého důvodu stále ještě držel v prstech Arsenovu rozepnutou košili. Té mě vlastně zbavil až majitel sám, když mi ji z rukou prakticky vyškubnul a mně o prsty zabubnovaly proklouzávající knoflíčky. Ne dřív, než Gwen zblýskla Arsenovo rameno, což jsem upřímně netušil, jak se jí povedlo, když jsem si dal takovou práci s tím, abych ho zakryl, i když tím utrpěla naše reputace. Což v podstatě znamenalo, že moje reputace byla oficiálně neexistující a já se tedy neměl už o co bát. Hm.
"Ahoj, Gwen," zasípěl jsem přiškrceně a odlítnul od Arsena, jako by mě popálil. "O čem to mluvíš? Arsen má jenom cucflek," zadrmolil jsem rychle, v naději, že se mi podaří nějak zamluvit celou tu věc s vlkodlakem. Koneckonců, lepší, aby si Gwen myslela, že s Riley řádili, než aby věděla, že nám bude kamarád každý měsíc výt na měsíček.
Arsen sám podal vysvětlení ještě lepší, takže jsem se rychle zatvářil jako kočka, která slízla smetanu, a šťouchnul kamaráda loktem do žeber. "Chceš mi říct, že za to nemohla Butlerová? Ani trošku?" zavlnil jsem obočím a modlil se ke všem Merlinovým učedníkům, abych měl talent na herectví.
Vážně jsem se snažil vypadat nenuceně. Když mi to šlo v normálních situacích, proč by to nešlo v situaci vypjaté? O co vlastně šlo? Dobře, o Arsena, špatně formulovaná otázka. Zakřenil jsem se na tmavovlasou spolužačku. "Tak co, Alwullová, nějaké plány na prázdniny s tou tvojí obrovskou famílií?" U mě bylo na plánu tak možná vysvětlování toho, proč jsem sakra skoro propadnul z lektvarů, a možná nějaká návštěva Lucinky, když Merlin dá.

_________________

Obdařila Septima úsměvem, když se jí dostalo kladné odpovědi, i když při tom nepromluvil. Na jazyku už měla další otázku, ale to všimla Kath a vzpomněla si tak, že nejsou v kupé zcela sami. Zastyděla se, že na kamarádku na chvíli zapomněla. "Snad jo," přitakala k těm dvěma a zvesela se zazubila. Byla ráda, že se mohla o prázdninách setkat s ostatními spolužáky a netrucovat po zbytek prázdnin v domě. "Metro?" vrhla tázavý pohled na Kath a Septima. Mudlovský svět byl pro ni něco jako španělská vesnice. Pár těch mudlovských vymožeností znala, ale stále v tom expert nebyla. Po pravdě už o "metru" slyšela, ale nedokázala si vzpomenout, jak vypadá. Trochu jí k tomu napomohla Kath, ale stejně nedošla k cíli. Raději se pro jistotu neptala, protože se tak nějak bála, že by se na ní dívali jako na otravnou mouchu.
Když zahlédla rychle přibližující se nástupiště, začala vidět rozmazaně a zanedlouho jí zaštíplo v nose. Popotáhla z nosu a snažila se zahnat slzy. Těšila se až se uvidí s rodinou a zároveň se jí o to víc stýskalo po Bradavicích. Leknutím trhla, když se ozvala rána a podívala se za zdrojem. Pobaveně se usmála na Persea. S polepšenou náladou se rozloučila a loudavým krokem vystoupila z vlaku, načež se pustila do hledaní po rodině. V davu našla jen otce s jejími sourozenci, kteří snad poprvé čekali na její příjezd. Nadšeně je po jednom objala a prohodila s nimi pár slov než vyrazili na cestu. "Nevíte náhodou, co je metro?" zeptala se po chvilce a naposledy při tom vrhla pohled na červenou lokomotivu než ji úplně zmizela z očí.

>>

_________________

E1

"Ale prosímtě, jak bys mohl mít horší výsledky než já? Netřeba mi lichotit a mazat med kolem pusy, jsem si naprosto vědoma intenzity svého povalečství, a rozhodla jsem se tuto skutečnost přijmout se ctí sobě vlastní," prohlásila Brook a uculila se na Balthazara, o kterém si vážně nemyslela, že by u OVCí dopadl špatně. "Nedovolils mi se pochlapit! Styď se!" opáčila poté se smíchem, a když pak viděla, jak se Balthazar tváří, lehce do něj šťouchla loktem. Nemyslela to přeci zle, a na to, že byl v Bradavicích by měl podle ní být pyšný, stejně jako Emery na Prefektství. "Vidíte? Berete věci učebnicově a podle předpisů, proto jste dostali ty odznaky. A vůbec, měli byste na to být naopak hrdí, Prefektem ani Primusem se nestane jenom tak někdo," řekla proto a přejela po obou káravým výrazem, který byl klasicky upřímný jenom zpolovic.
"Samozřejmě, že umím surfovat," odvětila Balthazarovi s přezíravým úsměvem, načež se potěšeně uculila: "Děkuji za pochvalu, pane gentlemane," a urovnala si klobouk na hlavě, i když to nebylo potřeba, načež se na Balthazara zvědavě zadívala. "Páni, gratuluju!" řekla s upřímným obdivem, a s úsměvem si chlapce prohlédla. Tak z něj bude lékouzelník, nebo něco podobného... a ona mezitím netušila, co bude dělat. Když došlo na Emeryho, Brook úsměv povadl, a upřela na něj starostlivě oči - ne lítostivě, ani vyčítavě, jenom z toho pohledu bylo jasně patrné, že ho nechce ztratit a že se bojí, aby se mu něco nestalo. Prvně Ron, teď i Emery, Aidan se po Vánocích taky ztratil, do toho všechny ty útoky na mudlorodé... Brook ztěžka polkla, ale donutila se vykouzlit na tváři zase úsměv. "Hlavně ať ti neseberou nohy, neměla bych si o co opírat ty svoje, rozumíš?" prohlásila nadneseně, a aby umocnila význam svých slov, přehodila si svoje nožky přes ty Emeryho, a vesele se na něj uculila. Z očí jí nevymizel onen posmutnělý podtón, ale věděla, že ať už udělá nebo řekne cokoli, kamarádovi to nevymluví, a vlastně si sama pohrávala s myšlenkou, že se přidá k odboji. Jedinou věcí, která ji zastavovala, bylo, že by se přes ni mohli dostat k její rodině. A Brook by nepřežila, kdyby jednoho večera v rádiu zazněla jména jejích rodičů a jejího bratra. Ale nenechala svou mysl odplout daleko do temných vod, a tak honem nadhodila: "Nechcete se v Londýně ještě stavit na oběd? Když už se v září neuvidíme, a tak vůbec... můžeme ještě pobrat víc lidí, hm?
Postupem času se snad jejich hovor stočil k veselejším tématům, jako byly vtipné historky ze školních let, nebo z hodin zvěromagie, a Brook se celou dobu snažila povznést hlavně Emeryho na duchu, což zahrnovalo bohužel pro oba chlapce i časté popichování, poplácávání, a přehazování ladných nožek z jednoho na druhého, aby měla slečna pohodlí, to vše doplněno veselými úculy a nevinnými úsměvy, protože jí to přeci nemohli odepřít, no ne? Faktem zůstávalo, že si Brook palčivě uvědomovala, jak konečná tahle cesta je, a že jakmile dojedou do Londýna, je oficiálně konec jejímu studiu v Bradavicích, že už se tam nikdy nevrátí, a že má před sebou život plný neznámých, což bylo jak vzrušující, tak především děsivé. Ale museli se s tím poprat jako všichni ostatní, a Brook věřila, že to zvládnou. Na nádraží se rozloučila se známými, které měla na dohled, načež se snad s chlapci a pár dalšími spolužáky vydala na oběd, ať už skončili na Příčné nebo někde v jiné části Londýna, a užívala si jejich společnosti, dokud mohla, ale pak už se i oni museli rozloučit a vydat se každý svou cestou, která nebyla předšlapaná, a kterou si museli určit sami.

>>>

_________________

Mimo herně:
Beru to tak, že Gwen vlastně šla přímo s vozíkem, takže si myslím, že na chvilku tu hrůzu spatřit mohla Námitky klidně vyřkněte, ale za editnutí postů neručím

"Taky pravda. Tenkrát to byl fakt chudák." odsouhlasila jsem pohodově, ačkoli na mém obočí bylo jasně znatelné, jakou si začínám dělat starost. Přece jen, o tom, že byl můj nejlepší kamarád na ošetřovně (a rovnou s profesorem) jsem věděla a opravdu vůbec se mi nelíbil nedostatek dalších zpráv, ať už z kterýchkoli zdrojů - dokonce jsem pomýšlela na pronásledování Janny, která mohla něco vědět. Od toho jsem naštěstí upustila, protože konec roku a tak dále, ale zajímalo mě to pořád - zvláště poté, co jsem na vteřinku zahlídla výsledek výletu.
""No jo, zdárek. Určitě to není, jak to vypadá. Víš, že děláš fakticky děsivý cucfleky?" zazubila jsem se na Cassidyho. Ono to k tomu úplně svádělo, jak se po sobě váleli.
A pak zavlnil něco o Butlerové a mně vyletělo obočí do oblak. "To mi chcete říct, že Arsen byl na vycházce v Zakázaným lese, skončil v ošetřovně a mohla za to Butlerka? To je... zneklidňuje mě, že to dává smysl, ty jo. Jako, divnej a děsivej smysl, ale jsem schopná si to představit." podívala jsem se na Aršovo rameno úkosem a zachichotala se. Ta představa totiž...! Pro chvíli jsem se ale rozhodla nedloubat se v tom a na kamaráda si došlápnout během prázdnin - když se nám nepovede někde zčuchnout, tak v korespondenci. Mezitím podrobím bratry dotazům, jak přesně vypadá cucflek od normálního člověka, který rozhodně nemá ostré zuby. Aspoň jsem tedy doufala, že Riley nemá ostré zuby, protože zmijozelka s pusou jako z nekvalitního komixu o žraločí zrůdě prostě musela vypadat děsivě.
"Určitě půjdem pod stan. Máme jeden hrozně krutopřísnej a naprosto obrovskej, zevnitř je skoro jako hrad, a pojedem někam z maminčinýma kolegama - teda, ne s těma z práce (věřili byste, že ji vyhodili z ministerstva a tak se z bystrozora stala vychovatelkou ve školce?!), ale má teď takový kamarády a normálně nás zasvětila, prostě... oni ve škole dali dohromady koště! Je hrozně boží... teda, nelítá, ale stejně! A teď se k tomu vrátili. Taťka pomáhá, jak se dá - já bych řekla, že mu to docela jde, i když je mudla. Prostě mužskej, žejo, a víte jak se jmenuje? To koště, jako, myslím. Cirkusák 1. Kdybyste přijeli, tak bych vám ho ukázala... nebo ho můžu vyfotit a poslat po Kassovi. Jako po sovákovi, ehm, Cassi, ne po tobě, samo. A co vy?" člověk se musel divit, kolik se toho dá mezi dvěma úkony - totiž nádechem a výdechem - stihnout říci. Prostě... ženská, no.

_________________

Zatímco Cass si možná nevinně rýpl znovu do živého masa, Arsen byl nejen v tuhle chvíli naprosto zdeptaný a hlavně mnohem ochotnější doznat na místě pravdu, než aby si někdo myslel, že s Butlerovou někde... pásl husy.
Pro Merlinovy vousy, i varianta, že za to může Finley, byla pro něj v tenhle okamžik přijatelnější!
"Kousl mě vlkodlak a nikomu to neříkej," vybafl na rovinu napůl zoufale a napůl rezignovaně a speciálně na Casse vrhl za ty narážky ublížený pohled. "A mou mamku před nějakou dobou z ministerstva taky vyhodili, tak teď akorát tak zahrádkaří. Klidně bych se přijel na to koště podívat, ale asi to není teď už nejlepší nápad," zažbrblal rovněž jedním dechem v typické metodě odvádění řeči fofrem jinam a úzkostně čekal, jestli Gwen nepráskne dveřmi. Cass předtím obdobně odvedl řeč k prázdninám, k čemuž se Arsen celkem vděčně vrátil (nadále na vlně "vůbec jsem právě neřekl něco, nad čím se většinou pozastavuje"). "Na koštěfest už se taky asi nepodívám," zaúpěl tiše a dál vypočítával, co bude tyhle prázdniny Velký Problém. "U Agrippiných fuseklí, já si budu muset vypočítávat, kdy můžu vůbec chodit mezi lidi," chytil se za hlavu, když mu došlo, že se tu potýká s měsíčním problémem, ale tak nějak ho nenapadlo, že jeden člověk v kupé konstantně nespí a druhý už má pravděpodobně s podobnými výpočty zkušenost, takže jeho drama notně degradovalo.

_________________

"Umím ještě děsivější," odvětil jsem zcela nestydatě a bez jakýchkoliv rozpaků, a část mého já vůbec netušila, jak se mi to povedlo a kde se to ve mně bere, "můžeme to někdy vyzkoušet, čistě v zájmu vědy." Konverzační tón vůbec neodpovídal obsahu sdělení, a abychom si pravdu řekli, nebyl jsem úplně proti tomu, že bych teď dokázal hovořit na kontroverzní témata stejným způsobem, jakým jsem mluvil o počasí.
Celá konverzace pak plynule přešla v to, že mě Arsen dokonale naštval. Dech se mi zadrhnul v krku, když Quinn jednoduše přiznal barvu s vlkodlakem, načež jsem vztekle zatnul zuby, jakmile na mě dolehla tíha toho, co se právě stalo. "Takže já se ti tu snažím vymýšlet alibi, a ty to takhle zazdíš? Kašli na to, že to alibi nebylo moc dobrý, ale tohles udělat nemusel," zasyčel jsem na kamaráda vztekle a z očí mi sršely blesky. A že to s těmi kruhy pod nimi nebyl zrovna příjemný pohled. Vztek mi pravděpodobně nevydrží dlouho, to jsem věděl, ale v tuhle chvíli jsem měl všeho plné zuby. Puberta.
Naštěstí se povedlo stočit téma na něco méně šokujícího, než fakt, že se nás jednou za měsíc nejspíš pokusí sežrat náš kamarád. Prázdniny byly vždycky vděčné téma, a navzdory tomu, že myslet na ně mi v tuhle chvíli nebylo moc příjemné, alespoň jsem mohl přelít vztek v obavy. "No, já letos skoro prolítnul z těch lektvarů, takže se trochu bojím, co to bude znamenat pro moje prázdniny," pokrčil jsem rameny a kousnul se do rtu. Měl jsem opodstatněné obavy, že se letos na mistrák nedostanu, i když bych moc rád. "Ono by to možná nebylo tak hrozný - dobře, bylo, ale tvařme se, že ne - kdyby s nima taťka nepracoval a nedoufal, že ze mě taky bude lékouzelník, což nebude, řekněme si pravdu. Když budu mít štěstí, dostanu se do famfrpálu, když ne, zemřu hrdinnou smrtí ve snaze osvobodit mudlovské kouzelníky," přimhouřil jsem oči a melodramaticky vzdychnul.
"Ty si moc nestěžuj," šlehnul jsem stále ještě nabroušeným pohledem po Arsenovi, "my si budeme muset vypočítávat, kdy můžeme spát klidně a kdy se máme bát. Buď rád, že ještě nejsi holka, to bys musel počítat dvakrát a nejsem si jistý, kdy by to bylo horší." Ano, věděl jsem věci. Ne, nehodlal jsem se červenat a koktat.

_________________

"To víš že jo, ty Cassanovo," mrkla jsem pobaveně a malého kamaráda (tak rychle to dospívá!) jsem rovnou soucitně poplácala po rameni. Není vždycky tak snadné si to přiznat, víme.
A pak to přišlo - heleďte se, já to vysvětlení vážně takhle bokem očekávala, ale ten význam by z provozu vyřadil i bystřejší osoby. A já na něj zírala vážně jenom chvilku - pak se mi rty roztáhly do širokého (a jen trochu přemáhaného) úsměvu, načež jsem se konečně posadila se slovy, že "jsem to věděla," - nevěděla, ale zatím to neznělo tak moc děsivě, ne? "Takže Riley to nebyla... že ne? Ehm, víš, to já jen tak pro jistotu, protože... ty hele, a kde se tam jako vzal vlkodlak? Myslíš, že... no ale hustě!" rozvinula jsem myšlenkové pochody, načež jsem se na chvíli zastavila, než jsem pro úplnost dodala: "Hustě." Pak následovala další přemýšlecí pauza, to než jsem najela na normální systém. "Neboj Cassí, to alibi bylo skoro neprůstřelný, fakt! A to s tvou mamkou je mi líto, Aršo, ale na ministerstvu to teď stejně stojí za houby, tam bych pracovat nechtěla," nádech a úsměv, "a neblázni, prosimtě, vždyť většinu času to máš v pohodě. Jako, dokud to můžeš odhadnout, tak máš klid," promluvila jsem jako ostřílený odborník na všechny měsíční cykly (v přítomnosti těch dvou jsem jím normálně snad i byla) a zazubila jsem se. "Naopak bych řekla, že musíš přijet, prostě potřebuješ k životu mou morální podporu, no ne?" na dramaqueenění to v mém případě teda nevypadalo.
"Až tak zlý? Finley, Finley, Finley, měl bys zapracovat, chlape, nechceme přece Téčko v páťáku," zavrtěla jsem hlavou a uculila se. Mohla jsem jen děkovat, že jsem zatím ve všem nádherně průměrná. No. V rámci možností.
Následovala Cassidyho přednáška o tom, že by měl být Arsen rád za své nádobíčko, kterou jsem na první záběr moc nepobrala, bylo tedy z mé strany chvíli ticho. Pak se dostavil obvyklý výraz génia a ozvalo se: "Ahá!" načež jsem se už válela smíchy po podlaze. "Tyve Cassi, ty mě chceš zabít, co?" dostala jsem ze sebe a setřela jsem si slzičky. "Ale něco na tom je. Ty, hele, Arsene, to by se nám to mohlo synchronizovat, co? Když jsme ty nejlepší kámošky. Se prej někdy stává," zavlnila jsem obočím, naprosto nejevíce nějaké známky rozpaků. Jsem holka, moje práce to není, rudnout a koktat. Momentálně to tedy vypadalo, že je to na Aršovi.

_________________

Arsenovu vnitřnímu já málem vylítla dušička nosem ven a brada mu pomyslně spadla až na podlahu kupé, zatímco navenek jen vyděšeně dvakrát zamrkal. Jo, věděl, že Cassidyho neviděl dlouho, styděl se za to, že si na něj neudělal víc času i mimo tréninky, kde sám chodil někdy jak zombie, přetížený povinnostmi a učením na NKÚ, a dokonce mu plánoval nabídnout doučování na ty lektvary, když to s nimi bylo tak špatné, ale... ehm. Teď se a) bál tohle vůbec nadhodit, b) možná by sám potřeboval doučovat z jiných věcí, nicméně podvědomí mu napovídalo, že zrovna jistá dívka by za takovou... ahm, bujnou poznámku spíš udělila pravý hák.
Hned nato mu naskočila představa, jak takhle Cassidy provádí úder na Tamsin, a vzhledem k tomu, že na něj Finley začal syčet, momentálně se mu úplně volně nabídlo syčení nazpět ve volném stylu, které mohlo být mnohem působivější, kdyby si za ně Arsen okamžitě po vyslovení nepřipadal bídně. Už nějakou dobu šlo všechno od desíti k pěti a on prostě věděl, že tohle mu není podobné a i kdyby se nasnadě rozčílil a nechal to všechno vybublat ven, jen málokdy mu po tom byl doopravdy líp.
"Samozřejmě že musel, já nemám cucflek!" víceméně natiskl svůj ctěný profil na Casse v pravěkém smyslu "já jsem tu ten větší, starší a ty mě neštvi... jo a málem bych zapomněl, to o nenaštvání myslím vážně, už teď mi trnou zuby a dal bych si steak".
Paradox spočíval v tom, že kdyby to náhodou bylo to, co Cassidy tvrdil, Arsen by se svíjel ještě intenzivněji, že to není pravda, a dost možná by vymyslel výmluvu "kousl mě vlkodlak". Zpátky do reality.
"Myslíš, že bych chtěl dělat z Gwen pitomce?" založil si ruce odmítavě (ačkoli jo, kdyby nic neviděla, tak by se prostě dál nezmiňoval, a i když to nebyl striktně vzato lhaní, pravda to taky zrovna nebyla...). Opatrně po zmíněné zašilhal a zpožděně mu docvaklo, že by mohl upřesnit. "S tím pokousáním, ne jako že by přece určitě poznala cucflek... nebo nepoznala...?" Ne že by se Gwen a jejích... ehm, zkušeností chtěl dotknout. Vzhledem k Patrickově nátuře na tom asi byla pořád stejně bídně jako Arsen.
Ten by cucflek mimochodem asi považoval za úraz z famfrpálu, a když už se kodrcal v soupravě spádných myšlenek, a v náhlém impulzu čapl Cassidyho za klopy, přitáhl ho a dost pozorně zkontroloval obhlédnutím jeho krček. No co, někde na ten nápad tak podezřele rychle přijít musel, ne?
S ohledem na přítomnost výraznějšího tepu pod beznadějně pihatou kůží Arsen urychleně zrzkovy svršky zase pustil a objal si oběma rukama kolena, o která si otřel bradu a zasmušile zazíral na protější stěnu. Výjimečně ani nezrudl v důsledku teď už okatých narážek na jisté jiné cykly, i když asi pro bezpečí čtenářů nebudeme rozebírat fakt, že pohyb po škole plné holek v následujících dvou letech bude teď pravé peklo i bez puberty.
"Riley je v pohodě, Snailer toho vlkodlaka zahnal," pustil se drhaně do vyprávění celého příběhu, přičemž taktně pomlčel o tom, že Snailer z toho nevyšel tak docela vítězně. "Jen se to nechtělo dlouho hojit - výjimečně se hodilo, že Pomfreyová nechce nikoho z ošetřovny pouštět pro jistotu klidně i dva dny, i když zlomeninu napraví jediným švihnutím hůlky." Při řeči si vyhrnul letmo rukávy pro krásný výhled na jizvy na loktech. Svaly tam byly protknuté vážně úhledným drážkováním, které z Arsena dělalo adepta na emo hnutí. Když už viděli oba kousnutí, Arsen by byl rád, kdyby se ho nelekli, kdybych ho náhodou viděli bez dlouhých rukávů, i když takových triček si teď rozhodně hodlal nakoupit víc. Jo a nemluvíme tady o sprchách, pročež se Cassidy nemusí tak šklebit. Gwen taky ne, protože ve famfrpálových šatnách máme oddělené dveře.* "Vlastně nemáme tušení, kde se tam vzal, nemyslel jsem, že jsme zašli tak daleko. Slyšel jsem něco o tom, že část profesorů se vydala pročesat les, ale už ho nenašli - Snailer mu asi dal pěkně za vyučenou."
To všechno se z něj sypalo v první řadě díky úlevě, že Cass ani Gwen nezačali ječet a šplhat se na střechu vlaku, aby unikli. Gwenina logická úvaha ho dokonce uklidnila natolik, že se zmohl na slabý úsměv, který se o chvílí později změnil v pobavené zaškebení. "Sakra, Gwen, teď už se dozvídám věci, co jsem fakticky vědět nemusel! No, cokoli, jen když po mně nebude pálit tady pan Cassanova," zazubil se, přičemž si rýpl do toho Cassidyho, kterého skoro nepoznával (s někým holt tyhle roky mávaly víc). Stejně se ale nakonec rozzářil a nečekaně se natáhl, aby si k sobě Gwen i Casse přivinul. "Achjo... Díky. Poslyš, Gwen, tví bráchové letos skončili, viď? Co budou dělat oni? Přijedu rád," zamumlal a pokud se Gwen nevyškubla, zabořil jí vděčně nos do nesmyslně hustých kaštanových vlasů. "A když si to Cass přepočítá, možná by mohl taky."

* Asi... moment!

_________________