| Autor |
Zpráva |
|
Benjamin Q. Lowe
|
 Napsal: stř 01. říj 2014 13:42:20 |
|
Registrován: sob 05. dub 2014 21:46:06
Příspěvky: 91
|
Kočár
Benjamin a September "Byla bys tak hodná? Hele..." chytil se okamžitě bez rozpaků Benji a překvapeně na růžolící September zamrkal, protože on byl na dívčí opečovávání a otlapkávání zvyklý. Jinak by se nevyhl ze spárů madam Pomfreyové, a na to měl moc rád učení, a upřímně řečeno i sebe. Ne, že by nebyla fajn, ale byla poněkud od rány a Benjamin k ní cítil velkou dávku respektu. "Já jsem si na to dupl, a slyšel jsem natrhnutí, počkej...tady! Vidíš?" objasňoval Berry, zatímco si svlékal hábit a hledal v ramenním švu trhlinu, která se tam skvěla jako pěst na oko, protože skrz ni prokukovala modrá podšívka. "Ale kufr ti zůstal ve vlaku, ne? Takže takhle asi budu muset jít na slavnost... Reparo by tomu asi nepomohlo, co?" zasténal a nakrčil obočí. "Primuska! Páni, gratuluji! To je super, ne? Určitě si to zasloužíš," prohlásil poté a vesele se na September zazubil. Rozhodně si pro ten post nedokázal představit lepší kandidátku, navíc už loni byla Prefektkou, takže měla zkušenosti. A hlavně dělala čest jejich koleji. "Nevíš, kdo je nový Primus?" nadhodil ještě, načež se zadíval z okénka do podmračeného okolí, kde byl zdálky slyšet vřískot prváčků sápajících se na loďky. "Tobě nepřijdou nadšení? Ne, spíš jsem to myslel jako že je čeká ještě spousta roků v Bradavicích, zatímco my tam jedeme naposledy," řekl s úsměvem, který sice vypadal jako vždy bezstarostně, ale Benjamin věděl, že se mu po škole bude stýskat. Nehledě na to, že je čekají OVCE a největší přípravu bude muset věnovat tomu, aby při nich nezpanikařil a všechno nepomotal, jako měl ve zvyku. Bude muset poprosit Janet, nebo Cassandru nebo Sybille o pomoc, tak. >>> přesun do hradu (?)
|
|
  |
|
 |
|
Aurora Strange
|
Napsal: stř 01. říj 2014 14:00:28 |
|
Registrován: čtv 16. led 2014 19:48:56
Příspěvky: 188
|
Kočár
Aurora, Flann a Septimus Auru nezneklidnily jak Flannovy zkušenosti se spícími zvířaty, tak tůry na horách, protože si dokázala představit, že je to úžasné, když to někdo udýchá. Pro ni něco takového nepřipadalo v úvahu, bohužel. O sopečném kouři toho moc nevěděla, ale rozhodla se, že si o tom něco přečte, protože i když to Flann řekl jen tak mimochodem, úplně bezpečně to neznělo. Ale nechtěla vypadat paranoidně, nebo jako že chce pochybovat o jeho nebojácnosti, a tak pouze tiše poslouchala dál. "Runami? Ty mi vždycky přišly dost těžké..." zeptala se, ale opět shledala, že Flannův strýc je jistě velmi podivuhodná osobnost. A zněl vzdělaně, což se Auroře líbilo. I další info o tom muži bylo obdivuhodné, ale při zmínce o džungli se v Aurořině obličeji mihlo nejdříve překvapení, a pak starost. "Ty by ses v džungli nebál?" zeptala se a snažila se, aby to vyznělo normálně, ale evidentně si o Flannovi dělala starosti i přes to, že se to snažil zamluvit palmami a papoušky. Byla sice dost naivní a neinformovaná, ale taky měla celý život doma na očích bratra, že. Když pak Flann stočil otázku k ní, vyjukaně zamrkala a honem nervózně sklopila oči k zemi a chvilku si žmoulala prsty. Nemohla mu přeci přiznat, že letos byla tak nemocná, že nikam jet nemohli, ani na malé výlety, které o prázdninách normálně podnikali. "Letos nám to moc nevyšlo..." pípla a stydlivě se na Flanna usmála, i když jí srce bilo jako splašené. Pokud Flann nechtěl, aby se ona strachovala o něj, ona zase nechtěla, aby se strachoval on o ni. Septimus se do kočáru přidal jako tichá voda a Auroru tak překvapil, že na něj na pár sekund zůstala jenom vyjeveně zírat, načež poněkud nepřítomně zachytila pytlíček karamel. "Děkuju," pípla a zkoumavým pohledem si Sepa prohlédla, protože jí přišlo podezřelé, že ani nepozdravil. "Prefekty? Je to někdo od nás?" zajímala se tichým hláskem, a stále po Sepovi zneklidněně pomrkávala. "A to může? Já myslela, že lodičkami jezdí jenom první ročník..." dodala a nechápavě nakrčila čelo, načež pohlédla na Flanna, jakože co on si o tom myslí. _________________  | Aurora má na levé tváři tři protáhlé jizvy, které se pomalu hojí, ale nikdy nezmizí |
|
|
| |
|
|
|
Mio R. Thygesen
|
Napsal: stř 01. říj 2014 14:40:11 |
|
|
|
C2
Simon, Sophie, Charlotte V Miovi tak trochu vnitřně hrklo, že by si snad někdo z jeho spolucestujích všiml něčeho, co před každým pečlivě skrýval, ale nakonec to snad i vypadalo, že si toho všimla pouze Sophie, jíž musel v duchu poděkovat za to, že pomlčela a nijak více to nerozebírala. Nebyl přehnaně citlivý, ale ve své podstatě to byl také jenom malý kluk a člověk. Takže mu nikdo nemohl vyčítat, že projevil alespoň trochu lidskosti, když na chvilku znervózněl a projevil nějaké ty emoce, ačkoliv zase ne nijak přehnaně. Poté co se usadil na své místo se v tichosti zaposlouchal do plynoucího rozhovoru, do kterého už se však nezapojoval. Jenom neskrývaně naslouchal jednotlivým slovům a v duchu rozvíjel nejrůznější teorie o samotných kolejích a čas od času i nad těmi, kteří s ním právě seděli v kupé. Občas se podíval na každého z nich, ale v podstatě se zbytek cesty držel v tichosti. Když se nakonec u nich objevila paní s vozíkem a promluvila na ně s tím svým sladkým hlasem, trochu mu z toho přeběhl mráz po zádech, ale jinak na sobě nedal nic znát. Jen odmítavě zakroutil hlavou, samozřejmě poté, co slušně a vychovaně pozdravil, jelikož vychovanost bylo téměř jeho druhé jméno. Neopomněl však ani na svého Hrdopýška, který si v bezpečí na jeho klíně čistil svůj kožíšek, jako by si snad myslel, že by od té divoké kočky chytil nějakou smrtelnou nemoc. Ani se na tu druhou stranu nepodíval, jak byl zničeho nic uražený. Nutno podotknout, že jakmile přišel ten správný čas, tak se odebral z kupé ven, aby zanechal dívkám soukromí, pakliže se chtěli převléct do hábitů. On sám už na sobě školní uniformu měl, takže mu stačilo na sebe natáhnout už jen ten hábit. Miovi cesta vlakem nakonec nepřišla zase tak dlouhá jak prapůvodně očekával, nicméně v něm postupem času rostla nepatrná nervozita, ale nebylo to nic, co by jej mělo vykolejit z obvyklé rovnováhy. Otočil hlavu, aby se i ze svého místa mohl krátce podívat z okýnka, u nějž seděla Sophie, na kterou se chvilku koukal, ale nakonec skutečně pohlédl ven. Všiml si, jak většina studentů pospíchá ven, přičemž on sám pohodlně seděl ještě na svém místě. Neměl rád velké davy a už vůbec neměl v plánu se mezi jednotlivými studenty mačkat, ale nakonec musel i on sám vylézt. Ještě předtím se však postavil a natáhl se pro kufry, že je dívkám pomůže sundat dolů, ale mezitím už si Sophie stačila pomoct, takže nakonec pomohl alespoň druhé dívce, jestli mu to teda bylo dovoleno. Loďka
Sophie, Taren, Simon (?) Miovi se nechtělo držet Hrdopýška v náručí, jako to dělala většina, protože jeho kocourek byl takřka samostatný, ale vzhledem k tomu, že kdyby ho skutečně pustil, tak by ho kolemjdoucí zašlapali. Proto chlapec udělal výjimku a kocourka si držel v rukách, když mířili k obřímu zarostlému muži, který mohl na první dojem budit docela strach, ale v Miovi ani nehrklo, třebaže se mu ještě nepoštěstilo vidět takového hromotluka. Jenom přemýšlel, jak je vlastně možné… No jo, určitě je to potomek obra, zkonstatoval v mysli. Vlastně mohl být vděčný, že bradavický hajný je tak obrovský, protože by bylo dost možné, že kdyby tomu bylo naopak, tak by ho Mio neměl šanci vidět, když byl tak malý. A to se mezi davem cítil ještě menší a stísněněji. U lodiček si mohl konečně oddechnout a zhluboka se nadechnout čerstvého vzduchu. Jen kdyby ho v dalším momentu nezachytila Sophie za ruku. Ve vteřině naprosto ztuhl a snažil se potlačit nutkání vzít nohy na ramena – možná by dokonce i polekaně zakřičel, jako by ho na nože brali – ale nakonec všechno v sobě zadusil a pouze se opětovně nadechl, snažíc se na tu skutečnost vůbec nemyslet. Díky, už jsem se cítil jako v okovech, pomyslel si věcně, když ho dívka konečně pustila a mohli konečně nastoupit do loděk. Mio se nebál, takže nejdříve pustil Sophie, které případně i pomohl a nakonec nastoupil i on sám. Jen Hrdopýšek se mu drápky zaryl do hábitu, aby přelezl k jeho rameni, protože se očividně obával vody kolem. V jejich loďce bylo ještě místo, takže nebylo divu, že se u nich objevil další budoucí prvák, který se už od pohledu Miovi nepozdával. Nemluvě o tom, jak ho zarazilo jeho chování, když se slovně ohnal po nebohé dívce. Miovi vyletělo obočí do výšin, ale vůbec nic na to neřekl. Možná přeci jenom měl, ale tohle byla pro něj naprosto nová situace, se kterou se ještě nesetkal. Raději se pak ale otočil a věnoval se kocháním okolní přírody a dalších věcí, než se zabývat někým, kdo byl očividně na jeho zvyky až příliš neomalený. »»» Hrad - | +
- Mimo herně:
Omlouvám se za zdržení, haproval mi internet
|
|
| |
|
|
|
Flann O'Fearraigh
|
Napsal: stř 01. říj 2014 14:55:27 |
|
Registrován: pon 01. črc 2013 16:45:16
Příspěvky: 928
|
Kočár
Aurora, Flann a Septimus „Ani ne,“ kvitoval Flann Aurořin komentář stran obtížnosti run a byl si naprosto jistý, že tak chytrá holka jako ona to řekla jenom proto, aby mu trochu zvedla sebevědomí, těžkoo říct proč. „Spousta run je vlastně dost podobná normálním písmenům, ale ti lidi tenkrát psali jako prasata a občas se jim to trochu míchalo.“ Vážně nebylo až tak těžké najít text, ve kterém pisatel zvolna přecházel od straršího futharku k mladšímu a zase zpátky, o čemž by Finnian určitě mohl vyprávět. A to Flann ještě nevěděl, že o tom skutečně vyprávět bude, a to mnohem dřív a blíž než o dalších prázdninách. „Asi ne,“ zamyslel se pak nad otázkou ohledně strachu z džungle a vypadal při tom patrně ještě natvrdleji než obvykle, „takovej prales je vlastně mnohem bezpečnější než polární pustina, stačí si umět najít vodu a dát bacha na...“ hady, pavouky a další hnusné obludy „...zlodějský vopice a tak.“Když se poněkud zdráhavě vyjádřila k vlastním prázdninám, zaváhal. To krátké sdělení sice znělo náramně podezřele, ale něco mu říkalo, že by se asi neměl ptát na detaily, protože kdyby mu je říct chtěla, už to dávno udělala. Spokojil se tedy s tím, že mentálně pokrčil rameny a pak už si jeho pozornost zcela vyžádal nastupující Septimus. Vypadal nabručeně, ani nepozdravil a ještě po něm hodil nějaké vysloveně podezřelé věci, takže ho Flann dočasně přesunul do kategorie „tragéd s hezkou sestrou“ a chvíli čekal, jestli se něco stane. A stalo. „První ročník a blbouni,“ doplnil Auroru a Septimovi začal vysvětlovat, co že to vlastně viděl, „to byl Darrel z Nebelvíru, přišlo mu to jako super nápad a prej to nemáme nikomu říkat.“ Za normálních okolností by to Flann asi i dodržel, ale tady mu přišlo, že na tom stejně moc nesejde. Ať už Darrela chytnou kdekoliv, on ani dva havraspárští druháci na tom moc nezmění, navíc kdo ví, komu všemu se tím ještě ten truhlík cestou chlubil a kolik ho stejně jako Septimus vidělo náhodou. „Já jsem Flann, mimochodem,“ představil se pak, protože mu sice bylo jasné, že si to protistrana tak nějak domyslela, ale zdvořilost je zdvořilost, „a ty kočáry táhnou nějaký neviditelný koně, který vidí jen ten, kdo byl u něčí smrti. Ale co jsem tak slyšel, moc to za to nestojí, páč jsou pěkně vošklivý.“ Svůj záměr s barvou si zatím nechával pro sebe, ale vzhledem k tomu, že kočár se teprve rozjížděl a cesta byla dlouhá, je dost možné, že na něj třeba ještě dojde.
|
|
| |
|
|
|
Summer Morgan
|
Napsal: stř 01. říj 2014 15:11:28 |
|
Registrován: úte 12. srp 2014 14:04:26
Příspěvky: 390
|
Loďka
(Evelin, Summer, Ophelie) Vlak zastavil. Podrbala jsem Eda na hlavičce a pomalu vstala. Vylezla jsem s kupéčka v doprovodu Feely a Evelin, která nás obě chytila za ruku a táhla pryč z vlaku. Ačkoliv se holky tvářily ehm.. pozoruhodně, já jsem se usmívala od ucha k uchu. Za chvíli už budu uvnitř školy, stanu se součástí nějaké koleje, poznám nové lidi... bude to fakt super. Do loďky jsem si sedla až jako poslední. Vážně jsem si připadala maličko hloupě, když jsem jako jediná z holek byla vysmátá. "Naopak, vodu mám moc ráda a klidně bych do ní vlezla, ale možná příští rok, nemůžu jít na zařazování v mokrem oblečení." To bych asi vážně nepřežila. A co kdyby se to čirou náhodou dozvěděla mamka? Když jsem si představila mamku jak mi zabavuje moje zlatíčko Eda musela jsem rychle zakroutit hlavou, abych tyhle myšlenky vyhnala. Vytáhla jsem z kapsy přesně tři karamelky "Dáte si?" řekla jsem a strčila je holkám pod nos. Snažila jsem se vykouzlit jim na tváři upřímný úsměv. Přemýšlela jsem co by je mohlo potěšit. Docela mě zajímalo do jaké koleje si přejou jít, ale došlo mi, že to asi nebude to nejvhodnější téma. Namočila jsem ruku do vody a pak si ji dala na čelo. Bylo to příjemně uvolňující. Zhluboka jsem se nadechla a pohlédla směrem k hradu. Max měl pravdu, byla to užasná podívaná.
|
|
| |
|
|
|
Billy Stone
|
Napsal: stř 01. říj 2014 15:27:20 |
|
Registrován: pát 12. zář 2014 8:57:21
Příspěvky: 383
|
Lodička
(Marion, Billy, Edmund a Daniel) Protože k nim do loďky přistoupili dva kluci, Billy se nenamáhal jim s nastupováním pomoci. Ono to potřeba vlastně ani nebylo, neboť se ukázalo, že nejsou žádný dřeva a lodičku při nastupování ani nerozhoupali, jak se to povedlo některým jiným, jak si všiml mimoděk. Upřímně pokrčil rameny, když se jich Edmund zeptal. Klidně přistoupit může, s tím žádný problém neměl. Nicméně pokud se bude chovat jako ten kluk, kterého zaslechl (Winfred) měl by počítat s tím, že při první neshodě s Billym poletí do vody. Ono zbavit se někoho na lodičce není zase tak složité. Na druhou stranu bylo nefér ho z něčeho takové podezřívat, protože Edmund se už od začátku choval dobře. Tedy jako gentleman. Dokonce i klobouk smeknul, což sice dělat nemusel, ale… Proč má s sebou vlastně cylindr? To je jedno. A jestli se těší? Asi ano. Každopádně Billy si už určil svůj cíl. Hodlal být kouzelníkem. Bylo jedno, do jaké koleje půjde, když se dozví to, co potřebuje umět a znát. Koneckonců kouzla jsou úžasná a určitě, určitě dostane odpovědi na některé otázky, které ho pálily na jazyku a na které se Stonovic raději neptal. „Billy Stone.“ Podal mu ruku, což nebyl problém, protože si Edmund sedl vedle něho. „Známe se z kupé.“ Potvrdil to, co říkala Marion. A pak pokrčil rameny. Kdo ví. Ale lana pod vodou mu přišli zvláštní. Byli by s nimi problémy, jezero bylo velké a spodní proudy nejde tak snadno přelévat. „Kouzla.“ Vydechl, když se smířil s tím, že na to nepřijde. Nebo přijde, ale asi později. „Miluji je. Nemusím pádlovat.“ Jakože by to asi bylo na nich, na klucích. Támhle byla lodička plná holek, a pokud by museli pádlovat ten obr by je zcela určitě rozdělil tak, aby se k pádlům dostali kluci, alespoň v to věřil. Teda pokud by byli pádla a ty nebyli takže… Detail ehm. Znovu došlo na představování. „Billy Stone.“ I druhému chlapci podal ruku a opět se nemusel nijak namáhat (vstávat) protože lodička byla malá a s čtyřmi pasažéry plná. Přistoupit další tak do hradu poplavou. _________________ "Nulli tacuisse nocet, nocet esse locutum."
lat. "Z mlčení nevzejde škoda, z mluvení bývá však zle."
|
|
| |
|
|
|
Septimus Strange
|
Napsal: stř 01. říj 2014 15:43:16 |
|
Registrován: čtv 02. led 2014 20:00:16
Příspěvky: 428
|
Kočáry "Od nás dvě starší holky," sdělil Sep tónem, jako že na něj moc dojem neudělaly, a kývl na Flanna. "Od něj taková stíhačka s černýma očima a kluk s pomádou - jo a jeden ještě starší, asi primus. Primusů je asi míň, ale prefekty by každá kolej měla mít asi dva, vždycky kluka a holku," vypočítával a trhnutím načal svůj sáček s karamelkami. Kočár se pohnul, takže vevnitř přestávalo vládnout stabilní prostřední. Septimus si strčil jednu karamelku do pusy a zaměřil pozornost na Flanna, který zřejmě o tom výtržníkovi věděl něco víc. Neznatelně se ušklíbl. "A je blbý, nebo navedený? Přivede Nebelvír do mínusu, ještě než začne školní rok," zkonstatoval a ani to neznělo moc lítostivě, zvlášť při vzpomínce na protivnou nebelvírskou kapitánku. Opřel se loktem o rámek pod oknem, ale za chvilku ho zase sundal, to když Zmijozelák pokračoval. Skoro ostražitě natáhl pravačku k Flannovi. "Ahoj. Septimus Strange," sdělil na oplátku dost lakonicky vlastní jméno, což bylo tím, že se obvykle nevykecával. Nějak počítal s tím, že Aurořin kamarád už o něm minimálně ví, že je její bratr, i když necítil potřebu být hned kvapně kamarád s kýmkoli, koho Aura považovala na přítele. Vlastně ho doteď překvapovalo, co tam můžou mít společného - Flann hrál famfrpál a co on věděl, to představovala u Aury abstraktní infarktové stavy i v okamžiku, kdy právě neseděla na tribuně. "Neviditelní koně?" zopakoval téměř zaskočeně, ale celkem rychle zvládl nabrat vyrovnaný výraz s tím, že tohle si ještě dohledá. Strašně nerad něco nevěděl a tohle byl přesně případ rozhovoru, kde by nemohl ničím přispět. Drásající pomyšlení, vážně. "No, zajímalo by mě, kolik lidí je tu vidí. Snad ne moc," dodal oduševněle něco, co mu teoreticky mohlo dodat na lidskosti a odškrábnout z té cynické havraspárovatosti. Znovu se opřel o rámek, ztracený v úvahách o tom, co tím vloupáním na loďky ten Darrel asi sleduje. "Prváci ho asi neprásknou, ale jak chce proklouznout profesorům? Jestli nemá neviditelný plášť, chytí ho už u břehu," pronesl zamyšleně.
|
|
| |
|
|
|
Simon N. T. Wilse
|
Napsal: stř 01. říj 2014 16:20:35 |
|
Registrován: úte 01. črc 2014 9:35:50
Příspěvky: 275
|
Krajina za okny ubíhala a Simon ji sledoval se smíšenými pocity. Čím blíž byl k Bradavicím, tím víc se vzdaloval rodině, domovu. Jak logické... Nechtěl propadnout jakémukoli smutku, proto se radši zase otočil ke svým společníkům. Byli rozhodně zajímaví. "Vaši by ti žádné nedovolili?" podivil se Simon a zatvářil se pokud možno chápavě. Jistě, ne každý rodič zbožňuje sovy a žáby a vzal by si do domu dobrovolně krysu. Kočka by snad ušla, ale ta není tak skvělá. Polykal jednu Bertíkovu fazolku za druhou, to aby se nějak zaměstnal, a poslouchal ostatní. Charlottiny ódy na Zmijozel a rozpačité dumání nad nebelvírskou společenskou místností, nikdo jiný nic neříkal, všichni byli tak nějak zamlklí. Nebyl by to Simon, kdyby nezačal plácat páté přes deváté. Nesnášel ticho. "Do které koleje myslíte, že se dostanete? Je jasné, že to nikdo nemůže vědět, ale... Já třeba vím s jistotou, že do Havraspáru mě klobouk v žádném případě nezařadí. Co bych tam zrovna já dělal?...." A takhle to pokračovalo po zbytek cesty. Otázku nechal víceméně vyznít do prázdna, nevadilo mu, když někdo neodpověděl. Potřeboval mluvit, mluvit a mluvit, protože začínal být čím dál nervóznější a na to on nebyl zvyklý. Když k nim dorazila paní s oním bájným vozíkem, bez ostychu si koupil pár čokoládových žabek a ještě jedny Bertíkovy fazolky, protože na rozdíl od svých společníků sladké miloval. Jakmile se přiblížili k Bradavicím, rychle následoval Mia ven do chodbičky, aby se dívky mohly nerušeně převléci. Zastavili. Kolem vypuklo davové šílenství, studenstvo se hrnulo ven hlava nehlava. Simon v klidu počkal na ostatní. Docela se mu ulevilo, že nemusí ty kufry tahat ven z vlaku. Sophii věnoval veselý úsměv. "Protentokrát?"Loďka
(Sophie, Taren, Mio) Simon se rozloučil s Charlotte, která s nimi jakožto s prváky už další cestu k hradu neabsolvovala, zkontroloval, jestli mu Grelot ještě pořád sedí na rameni, a následoval Sophii a Mia k hromotlukovi, který je svolával. Ten člověk byl obrovský. Simon sice už viděl spoustu kouzel a na takovéto podivnosti byl docela zvyklí, obr však byl jeho premiéra a tak se musel ovládnout, aby na něj nezíral s otevřenou pusou. Měli nastoupit do lodiček. Nádhera, pomyslel si Simon při pohledu na černou hladinu. Za ní se rýsovala silueta mocného, obrovského hradu. Zůstal na ni civět déle než zamýšlel. Ze zasnění ho vytrhla Sophie, která jeho a Mia zničehonic popadla za ruce. Simon to nečekal a polekaně sebou cukl. Léčba šokem. Byl rád, že je už tma, měl totiž nepříjemný pocit, že má tvář v jednom plameni. Do loďky nasedl z jejich trojice poslední. Po něm se k nim přidal ještě jakýsi chlapec, který si vyhlédl poslední volné místo v jejich loďce. Ta se pod ním však nebezpečně zakymácela a chlapec se patrně vyděsil. Simon se pobaveně usmál. "Neboj, my tě utopit nenecháme."Pozvedl obočí, když si chlapec své místo pečlivě otřel kapesníčkem. Asi je z nóbl rodiny. Neodolal a rýpl si: "Myslím, že na tom sedátku ještě houby nerostly." Byl to jen pokus o vtip, nic jízlivého v tom nebylo. Simon to dal chlapci najevo přátelským úsměvem. A pak se konečně dali na cestu.
|
|
| |
|
|
|
Arsen Quinn
|
Napsal: stř 01. říj 2014 16:56:04 |
|
Registrován: stř 15. srp 2012 17:00:04
Příspěvky: 1065
|
B5
(Cassidy, Tamsin, Arsen) Vyjma průběžného klepání a tlumeného hovoru, který do kupé občas doléhal od Matta a Tess alias havraspárského kupéčka, byl Arsen docela zabraný do řeči se dvěma mrzimorskými spolupachateli - tolik, že už nešel ani zjistit, kdo další schytal prefektskou "poctu", přes sklo průchozím mávl nanejvýš dost roztržitě a nepřítomně a asi letos nevydrancoval vozíček s jídlem, nicméně to za něj udělal Cassidy. Mírně ho vykolejila Tamsin, protože když už byla řeč o šmírování v prefektských koupelnách, Arsena nějak samozřejmě ani nenapadlo zahrnout do toho vlastní maličkost v roli sledovaného, takže když Cass začal rýpat a povzbuzovat, zuřivě se rozkašlal, aby zakryl, jak mu zrudly uši. Prostě nefalšovaná panika. "Cože?! No, jistěže nevypadáš jako úchyl, Tam-Tam," zažbrblal a snažil se nepřebírat si, jestli to vzít jako lichotku nebo urážku. Se stejnou ochotou proto vycouval z tématu a s ohledem na Tamsin se dokonce vynasnažil drbání s Cassem o holkách taky zkrátit. "Která bloncka?" znejistěl. Mrzimor byl z nějakého důvodu plný blondýnek a Arsen si pamatoval tak tu jednu, která nebyla, ale Cass pro ni měl slabost. Ta letos ale ve škole už stejně nebude... Bezvýsledně se chvíli snažil shodit Cassovi nohy na zem, ale po chvíli to vzdal. "No, hele, když to nechodí do týmu, neznám to," prohlásil nakonec, aby se vysvobodil z obecného očekávání, že pořád někoho zná, což ho vyděsilo už v létě u Děravého kotle, a mrkl na Tamsin. "Patroni se kouzlí až ve čtvrťáku, ve třeťáku na vás čekají bubáci," pokračoval ochotně ve změně tématu, zatímco dlabal fazolky. "Popravdě nemám tušení, kdo se vrátí nebo kdo bude nový, ale to se dozvíme asi už za chvilku ve Velké síni, ne? Mimochodem, to je dobře, u nelámání nohou zůstaň, letos totiž vyhrajeme pohár," prohlásil s větší jistotou, než jakou mohl mít, a trochu zasněně si založil ruce za hlavu. "Zajímalo by mě, jak letos sestavím tým... Třeba budeme mít někoho nového - Gia už u náhradníků nebude. Kdo asi vůbec přibude do Mrzimoru?" vyslovil nahlas natěšenou otázku směřovanou spíš na prváky. Kočár
(Cassidy, Tamsin, Arsen, Bree) Cesta uběhla docela příjemně rychle. Za chvilku Arsen skopal Casse dolů a omrkl, jestli Tamsin nepotřebuje s něčím pomoct, i když většinu zavazadel asi odvlečou skřítci, jako obvykle. Kočárem už jeli všichni tři, takže docela vyrovnaně a sebejistě mohli zamířit k jednomu z nich... to by ovšem Cass nesměl najednou zalapat po dechu. Arsena zamrazilo, tohle znělo víc jako pravda než nějaký další kanadský žertík, a že si Cass utahoval z lidí kolem sebe rád. "Co - co bych měl vidět?" zeptal se opatrně, vrhl zděšený pohled po Tamsin a nakonec sklopil hlavu k balíčku s fazolkami. Vypadal nevinně, ale kdoví, jestli uvnitř nebyla nějaká, co vyvolává halucinace. Opodál stejně zjukaně postávala zrzka z mistrovství. Arsen na ni zamával. "Nechceš ject s námi?" nabídl jí. Vypadala jako druhanda, což znamenalo, že kočárem ještě asi nejela, ale nějak se mu nezdálo to, jak koukala do zdánlivého prázdna, jako kdyby tam opravdu něco bylo. "Já teda nic nevidím," zavrtěl hlavou, počkal, až nastoupí holky, a vlezl do kočáru tak, aby se nepraštil do hlavy. "Pojďte už, ať nedojedeme pozdě... Mimochodem, já jsem Arsen," představil se malé zrzce z mistrovství, a pro jistotu Cassidymu trochu zatřásl ramenem. "Tak povídej, co je tam venku? Určitě se ti to jen nezdá?" ujišťoval se dost zbytečně. Něco na tom výrazu, jako kdyby viděl ducha, prostě bylo... Co chvilku si vyměnil pohled s Tamsin - vypadalo to, že v tomhle kočáru je to tak půl na půl, a Tamsin představovala něco jako příčetnějšího spolucestujícího. >> Hrad
|
|
| |
|
|
|
Amanda Van Helmont
|
Napsal: stř 01. říj 2014 17:23:31 |
|
Registrován: čtv 21. srp 2014 20:08:23
Příspěvky: 79
|
B6
Carreen, Doreen, Amanda, Seth Amanda pomalu začala Doreen podezřívat, že jela na nějakém výrobku z firmy Flann Industries, ale takovéto myšlenky si nechávala pro sebe, jelikož je neměla potvrzené. A někdo hold musel mít hodně energie. Pak se však otočila na Setha, který měl zřejmě nějaké informace o učebním stylu její babičky. Byla z toho překvapená. "Ani se nepochlubila, že odpaluje studenty, ale aspoň s ní nebude na hodinách nuda," prohlásila rozhodně, i když si už teď nebyla stoprocentně jistá, jak jí vlastně babča bude na hodinách brát. Nechtěla, aby jí nadržovala, to rozhodně ne, ale zase by byla nerada, kdyby jí naschvál vybírala jako cviční terč nebo tak něco, aby dokázala, že je férová. A přiznejme si, nikdo nechtěl být prostřelen svojí babičkou přes nějakou knihovnu nebo tak něco. "Havraspár, tak to budeš bystrá hlavička, že mi kdyžtak pomůžeš s úkoly, žejo?" zeptala se s přátelským úsměvem, když klučina oznámil do jaké koleje vlastně patří. Nějaký chytrý člověk se vždycky hodil. A Amanda si byla jistá, že do Havraspáru nejspíše nepůjde, protože si na to nepřišla dost šprt... tedy, dostatečně chytrá! Ale to bylo jedno. Když padl návrh s převlékáním, uvědomila si, že to by asi bylo dostatečně vhodná, pohledem přelétla Setha, který pochopil a zmizel z kupé, aby se dívky mohly převléknout do patřičného úboru, tudíž všechny budou vypadat jak přes kopírák. Individuální úpravy příjdou až po zařazování, tím si byla Am jistá. Začala tedy hrabošit v kufru, naštěstí měla tu základní uniformu hned někde u vrchu a tak nemusela vyházet celý loďák ven. Když bylo po oblékání, vlak už skoro stál, tudíž se začali loučit se Sethem. "Uvidíme se, zatím ahoj," rozloučila se Amanda a v mysli si ještě dodala: Nejpozději při prvním úkolu z lektvarů nebo něčeho podobného. Pak se rozloučila, případně přidala ke zbytku na loďku a hurá na hrad! Mimo herně:Omlouvám se, že nepíšu i loďku a zkracuji, ale trochu nestíhám, moc školy a zařazování je důležité, promiňte ^^
|
|
| |
|
|
|
Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 8 návštevníků |
| |
|
|
Nemůžete zakládat nová témata v tomto fóru
Nemůžete odpovídat v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
|
|
Nebelvír 60
Mrzimor 65
Havraspár 50
Zmijozel 150
