"Nebude. Ari je super." rozzářila jsem se a pak už jsem jen doťapkala směrem ke kočáru, kde jsem se hned pohodlně rozvalila. Jenže když se pak výše zmiňovaná skutečně dostavila, nemohla jsem jen tak říci ahoj - předně proto, že to bych vůbec musela zavřít pusu. Co se jí mohlo stát? Takhle přece nikdo nevypadal... Teda, ty blbky v časopisech přirozeně jo, jenže Ariana nebyla blbá, že jo. "Ty seš... Nějak nemocná? Darovala si ledvinu? Obě? Máte doma upíry?" vysypala jsem ze sebe několik teorií, než jsem si uvědomila, že pro zmijku asi nebude lehké mluvit o takových věcech - přeci jen vypadala posmutněle - a tak jsem rychle dodala: "Moc ráda tě zase vidím." ačkoli teď bych jí mnohem raději neviděla. Ne, že by k tomu bylo daleko.
IK dalšímu vyptávání jsem ale neměla čas, protože jsem byla zaskočena další (oblíbenou) zmijí, která se k nám nasáčkovala. "Ahoj Riley! Tebe taky ráda vidím. U nás bylo hezky. Byla jsem na tý artušovský akci. Bylo to fajn. Co vy dvě?" oplatila jsem jí a pro jistotu jsem se na obě tázavě zadívala. Upřímně, nevím, jestli jsem chtěla slyšet, co o prázdninách ucucávalo Arianu jako nějaký dezert. Vypadala vážně strašně. Chudák. Já mít doma vampýry... Jistě bych taky nevypadala zrovna nejlépe. "Ty jsi prefektka?! Gratuluju!" zahlásila jsem hned, co reagoval Patrick, protože k němu přeci byla otázka směrována. Odznak dle mého názoru Riley hrozně slušel.

_________________

„To je asi jediná věc, která by mě na celém tom učení lákala,“ poznamenala Eirlys, když Médea zmínila, že mít tu moc potrestat lotry a hlupáky by nebylo k zahození. „Ovšem jinak mi to asi za to nestojí, je s tím moc práce. Ne že by s něčím jiným nebylo, ale podle mě leze profesorování víc na mozek,“ vyslovila svůj názor a pokrčila rameny. Eirlys prostě viděla učení jako poslední možnost a všichni, kdo se do toho hnali dobrovolně, byli podle ní blázni. Na druhou stranu aspoň věděli, co si se svým životem počít… to o sobě Eirlys říct nemohla. Zatím. Ale pořád měla čas.
Eirlys si stejně jako Médea nic nekoupila, ale na rozdíl od ní ne z toho důvodu, že by to považovala za dětinské, ale jednoduše proto, že si potřebovala šetřit a mlsky pro ni znamenaly zbytečný výdaj navíc. Takže v duchu oželela šumivé bzučivky a čokoládové žabky, pro které měla vždycky slabost, navenek ale nedala absolutně nic znát. Nač taky. „Co mě baví? Nevím. Jde mi věštění, ale vážně se nechci upíchnout jako nějaká pofiderní jasnovidka. A i když mám ráda obranu, vzhledem k tomu, že v lektvarech bídně selhávám, bystrozorka ze mě taky nebude.“ Ne že by bystrozorské povolání bylo na vrchních příčkách Eirlysina zájmu. Nakonec si dívka jen povzdechla a pokrčila rameny. Nemělo cenu se tím teď zabývat. Když jí Médea nabídla lektvar pro lepší a lesklejší srst, Eirlys překvapeně povytáhla obočí. Vzápětí ale zlehka zavrtěla hlavou. „Díky, nepotřebuju to. Zatím. Možná někdy jindy,“ broukla a donutila se k malému úsměvu. Pravdou bylo, že Eirlys se prostě jen nerada cítila někomu zavázaná, byť by mělo jít o takovou maličkost.
Po nějaké době a velké dávce mlčení se cesta konečně nachýlila ke konci. „Díky za… společnost. Uvidíme se na hostině. Pravděpodobně,“ pronesla Eirlys k Médee, pročež se zvedla a s malým pokývnutím na prozatímní rozloučení se přidala k těm davům, co mířily ke kočárům, aby si rychle našla nějaký volný.

>>

_________________

| +

Charlie si skousl spodní ret a zauvažoval, jestli se má smát, nebo radši děsit, protože ho vůbec nenapadalo, čím by si mohl odčinit, co si nadrobil. „Dobře, slečno Greyburnová, já něco vymyslím,“ zamumlal s přikývnutím a zamyšleně přimhouřil oči. Nějak mu to vymýšlení nešlo, a tak se rozhodl, že to nechá na jindy. Možná, že na to Dorka do té doby zapomene. Když podotkla, že by musel někoho přemluvit, aby jí tu kytku dal, zazubil se a přikývl. „Tak jo. Si piš, že někoho přemluvím. A když ne, tak ti jí zkusím dát já sám a uvidíme, jestli mě tou kytkou přetáhneš po hlavě, nebo ne,“ zazubil se a v očích mu pobaveně zajiskřilo.
Co se svačinek týkalo, Charlie rozhodně nečekal, že se toho Addy chopí okamžitě, takže překvapeně zamrkal. „Hodláš začít už zítra? No páni,“ kývnul uznale hlavou. „To si nechám líbit,“ dodal, aby si nemyslela, že je třeba proti. Kdo by byl proti jídlu navíc, že? Charlie sice nebyl kdovíjaký žrout, ale svačinkou navíc rozhodně nepohrdl. Konec konců, ještě pořád rostl. Potřeboval hodně jíst. Aspoň to všichni říkali, hlavně babičky. „Jo, nápodobně,“ uculil se na Dorčino prohlášení, že s ním ta cesta nějak utekla, a krátce se na ni zadíval. Pak ale vyhlédl z okýnka, aby zjistil, jestli pozná, kde jsou. Vzápětí už ale vstával, aby z kufru vylovil pečlivě poskládanou uniformu opatřenou protimuchlacím kouzlem.
Charliemu na rozdíl od Dorky nebylo úplně příjemné před někým se převlékat, obzvlášť když tu osobu znal a byla to osoba opačného pohlaví. Sice se vůbec neměl za co stydět, ale myslel si opak. Celkem svižně proto vyměnil kalhoty za ty společenské černé, nazul se do nablýskaných polobotek a poté vyměnil svou stávající košili za čistě bílou. Zapnout knoflíčky mu trvalo o něco déle, než obvykle – jednak protože vlak drncal a knoflíky prostě nechtěly vklouznout do knoflíkových dírek, a jednak protože byl trošku nervózní a v hlavě mu pořád strašila myšlenka, že ho Dorka pozoruje. Nakonec se ale s košilí popral a sáhl po kravatě. I bez zrcadla ji zvládal uvázat naprosto ukázkově, takže ho za chvíli perfektně škrtila. Charlie ale nebyl zvyklý chodit bez ní – byl přece slušňák, což zahrnovalo i pečlivě uvázanou kravatu. Pak přes sebe hodil hábit, uhladil si jeho límeček a mrknul na Dorku. Jistě, během toho, co se převlékali, k ní párkrát zaletěl pohledem, ale vzhledem k tomu, že vždycky začal rudnout jako rak, rychle toho nechal a moc toho neviděl.
Pokud Dorka budila dojem, že se v kupé dělo něco nekalého, dokonale upravený Charles Queen ten dojem zase pěkně narušoval. Společně a Addy vylezl z kupé. „Jistě, že vás doprovodím, slečno Greyburnová,“ brouknul a nabídl jí rámě. Společně s ní pak zamířil ke kočárům, aby našli nějaký pokud možno volnější – v kočárech se zataženou střechou se totiž Charliemu skutečně dělalo nevolno a nepotřeboval kvůli tomu poslouchat rádoby vtipné poznámky ostatních studentů.

>>

_________________

Sven seděl jako zařezaný, protože mu dění v kupé začalo poměrně unikat. Darrela pokousaly bonbony, které mu vzápětí zabavil nějaký chlapík, zřejmě nový profesor, pak Dáju odtáhla nějaká blondýnka… Prostě toho bylo najednou nějak moc. Sven jen koulel očima z jednoho účastníka téhle tragikomedie k druhému a snažil se pochytit, co se to tu vlastně děje. Marně. Přitiskl k sobě Růžu a rozhodl se, že si s tím nebude dělat hlavu.
Z vlastních zmatených myšlenek ho vytrhl až Felix. „Profesoři většinou vlakem nejezdí, asi. Ale čas od času se zřejmě najde nějaký, který upřednostňuje cestování po mudlovsku. A asi tu jsou taky pro to, aby dohlédli na ten zvěřinec,“ zauvažoval nahlas a pokrčil rameny. Ve skutečnosti ale neměl tušení, jak to profesoři s jízdou expresem mají, a tak to raději více nerozebíral.
Když se v chodbičce objevila paní s vozíkem sladkostí, Sven si koupil dýňové paštičky a nějaké koláčky. Schválně jich koupil víc, aby mohl stydlivě nabídnout svým spolucestujícím. Nechtěl být totiž za sobce, co se ani nepodělí. Zbytek cesty uběhl celkem rychle, a když vlak nakonec zastavil, Sven se rozloučil s osazenstvem jejich kupé a popřál Felixovi šťastnou cestu na lodičkách. Pak proklouzl pryč z kupé a vykročil ke kočárům, aby si našel nějaké volné místečko. Kočáry ještě nejel, a tak byl na tuhle cestu docela zvědavý. Navíc bylo docela divné, že je táhnou zvířata, která nevidí.

>> fuč

Mimo herně:
Odcházecí rychlopost

_________________

C1
(Daniel, Michael, Olaf, Taren)

Daník chápavě přikývl. Sice v tu chvíli jaksi nevěděl, kolik je vlastně v Bradavicích ročníků, ale jestli byl starší Sheppard v šestém, už se mu studium jistě chýlilo ke konci. "No, to může být fajn, někoho znát," připustil. Vzápětí ale věnoval Ollymu vřelý a přátelský úsměv. "To je pravda," souhlasil ochotně. Sice nevěděl, jestli je rád nebo ne, že poznal Tarena Harta, ale Michael a Olaf byli rozhodně moc fajn. A Olaf, jak se zdálo, toho docela dost věděl o kouzelnickém světě. Ne, že by Míša ne, ale to Daník pochopitelně neměl jak zjistit. Docela rád by s jedním z nich byl v jedné koleji.
Dany snaživě nakrčil čelo, aby správně a trvale pochopil, co že to má být ten Letax. Takže prášek, díky kterému se člověk mohl přemisťovat mezi krby? To bylo naprosto parádní!
"To musí být opravdu užitečná věc!" odpověděl s neskrývaným nadšením. Udělalo to na něj mnohem větší dojem než létající košťata - ty byla v každé pohádce, nebo.. Teda, čarodějnice odjakživa měly košťata. A džinové létající koberce. Ale na to se Daník už radši neptal.
Sherwood musel jen nevěřícně zavrtět hlavou. Už začínal chápat, že takhle se zřejmě Taren Hart chová pořád. Nechtěl se mu ani omluvit za své neomalené chování. Nevěděl, co mu na to má říct. "Pak je to s tebou těžké," povzdechl si odevzdaně. Nehodlal nad tím ztrácet čas ani nervy.
Olaf svými slovy patrně uhodil hřebíček na hlavičku. Taren se choval jako snob a vychloubal se. Dany v tu chvíli upřímně zadoufal, že on ostatním nepřipadá stejně, když jim chce hrát. Míša ho ale ujistil, že si ho rád poslechne, takže se uklidnil.
Když se Taren zvedl a rychle opustil kupé s tím, že v něm zanechal jen několik nehezkých slov, byl z něj Daniel už opravdu celý vedle. "Božíčku, takové chování!" zabědoval a zanadával v jednom. Doufal, že s ním Míša a Olly souhlasí.
Atmosféra v kupé jakoby se uvolnila. "Děkuji," usmál se Daník srdečně na oba chlapce, když mu Michael nabídl čokoládovou žabku a Olly sladkou hůlku. Když ho Olly upozornil na nechutné příchutě Bertíkových fazolek, obočí mu překvapeně vylétlo vzhůru a věnoval se tedy jiným cukrovinkám.
Byl moc rád, když viděl, že se jeho společníkům, tedy těm, co tu zbyli, písnička líbila. Nemohl ale hrát moc dlouho, protože po jídle mu to nějak dobře nedýchalo. A navíc, vlak začal pomalu zpomalovat. Když zastavil, bylo až dovnitř slyšet nějaký hřmotný hlas svolávající prváky.
Daniel vstal a naprosto upřímně se usmál na Míšu i modrovláska. "Bylo to moc fajn, děkuji vám za společnost. Doufám, že se brzy uvidíme!" rozloučil se s nimi a velice rychle pelášil z vlaku, aby mu něco neuteklo.



Daník se úspěšně vyhnul neslušnému zírání na hromotluka, který nové studenty naháněl směrem k jezeru. Bylo už docela tma, a tak mu voda připadala černá. U břehu se houpalo několik dřevných lodiček, do kterých prváci nasedali. Celkem náhodně po břehu zamířil k jedné z nich. A ke své radosti v ní viděl Edmunda Selbyho!
"Dobrý večer, smím si k vám přisednout?" zeptal se Dany s úsměvem a když se mu dostalo svolení, poděkoval a celkem obratně nasedl do plavidla. Už několikrát v loďce jel, ale byl to Daniel Sherwood, a tak se mohlo stát cokoli. Když se pohodlně usadil, prohlédl si své společníky.
"Jmenuji se Daniel Sherwood," usmál se na ně potom a napřáhl pravici k potřesení. Potom spiklenecky mrkl na Eddieho. "Nemohl jsem tě na nádraží najít," podotkl, ale pak se zase otočil k neznámé dívce a chlapci. Nechtěl je ignorovat.

Mimo herně:
Jestli se cpu nevhod, vyhoďte mě!

_________________

Když se jí Tess zeptala, Jane jen zavrtěla hlavou. Měla i tolik slušnosti, že otevřela oči a koukla na ni. Jenže nějak měla pocit, že Tess s Mattem tak nějak jako nejsou skuteční. A že má v krku knedlík. Po zádech jí běhal mráz a něco jí bolelo při každém nádechu u srdíčka. Normálně by to považovala za příznaky angíny, ale… To bude dobrý… Anebo spíše ne. Gratuluji Edwardsová, teď už jsi definitivně přišla o svoji nejlepší kamarádku.
Jane byla myšlenkami někde jinde, když jí v klíně skončila čokoládová žabka. Překvapeně zamrkala. Postřehla sice, že se tu objevila bábi s nákupním košíkem, ale tohle nečekala. „Díky.“ Hlesla překvapeně. A aby to nebylo netaktní, koupila pro každého po balení jednoho zvláštního voňavého čaje, který si minule kupovala i Lysandra. Koupila jablečný, což byla klasika. Kupé tak zakrátko provoněla vůně jablek a skořice. A Tess se nijak nemýlila, když si myslela, že Jane čokoláda pomůže. Sladké pomáhá na nervy.
„Cliodna.“ Hlasla Jane. Otočila kartičku. „Keltská kněžka.“ Pokud si chtěla Tess nebo Matt kartu vyměnit nebyla proti. Tak nějak jí to bylo jedno.



Jane si dala dobrý pozor, aby do kočáru nastupovala jako poslední. Bylo totiž něco, co si chtěla ověřit. Pokud Brianna a Cassidy řešili problém s tím, co vidí, Jane naopak řešila to, co nevidí. Díky Berniemu věděla, že kočáry něco táhne. A to něco měli být dosti zvláštní tvorové… „Dejte mi chvilku.“ Řekla do dvířek kočáru a pomalu si přešla tam, kde měl být správně kůň. Alespoň tedy jeho noha z boku. Ne, jí to prostě nedalo. Předtím neměla příležitost, ale teď… Natáhla ruku do prostoru a hned si připadala jako blbec, ale Bernie byl Bernie, havraspár. Nevypadal na to, že by jí lhal, takže... takže tak. Udělala krok dopředu a pak její prsty narazili na něco, co správně mělo být prázdno. Ucukla jako by ji něco popálilo. Fajn, Bernie nelhal. Takže byl nejvyšší čas nastoupit do kočáru, což taky poněkud bílá v obličeji udělala.
„Ahoj.“ Zamumlala Jane když se znovu potkala s Ginger. Vysvětlení proč je zlatonka tak velká si vyslechla docela i se zaujetím, protože ji to zajímalo, teda pokud Ginger něco vysvětlila. Takže byla pro Ginger… Darrel a Ginger? Ti dva spolu…? Přemítat kdo s kým chodí, bylo docela dobré rozptýlení.

_________________

(Stieg Larsson)

„To by ses divil. Ale je fakt, že teď tě ničím nepřetáhnu. Jsi moc daleko, nedosáhnu na tebe. Košťata jsou zase moc drahá na to, abych s nimi mlátila drzé spolužáky. Si nevybereš,“ protáhla líně s veselým úšklebkem na rtech a rukou se ohnala směrem ke Cassovi, jako kdyby se chtěla ujistit, že na něj opravdu nedosáhne. Nešlo ale jenom o její lenost a o košťata, Tam-Tam měla malinko strach i z něčeho jiného. Byla sice pravda, že ten jeden rok praxe v odrážení potlouků z ní žádnou profesionální mlátičku neudělal, ale rozhodně teď měla větší sílu než její vrstevnice, v některých případech i vrstevníci. Problém pak spočíval v tom, že Tamsin nedokázala odhadnout, kolik síly by měla dát do dané rány. O tom se už sama dostatečně přesvědčila tehdy při onom tréninku s Nebelvírem, kdy, leč nechtěně, nevybíravě srazila Maeve z koštěte a udělala jí něco s rukou, a při zápasu s Havraspárem, kdy si na druhou stranu moc přála sejmout toho staršího odrážeče a málem to odnesla její maličkost. Kdyby teď dala Cassidymu facku, zase by to neodhadla a vyrazila mu nedejmerlin pár zubů (což bylo jen tak mimochodem dost nepravděpodobné), nejspíš by už opravdu vyskočila z vlaku… A jak jste si už určitě stihli všimnout, Tam-Tam byla paranoidní až za hrob a nerada by něco riskovala.
Cassův až podezřele široký úsměv ji skutečně maličko znepokojil, ale ani jisté rozrušení jí nebránilo v tom, aby mu ho pohotově oplatila. „Taky máš za co,“ opáčila vesele a spiklenecky na něj mrkla.
Pak tu byla ta věc s Arsenem, odznakem, Brumbálovými citronovými pastilkami, lysohlávkami a koupelnou. „Cože? Samozřejmě, že ne. Teda, možná bych se tam jako zašla podívat, ale rozhodně bych tam nechodila někoho šmírovat. Vypadám snad jako nějakej úchyl, nebo co? Navíc ani nevím, kdo jsou letošní prefekti a Arsene, nic proti, ale opravdu nemám žádnou potřebu sledovat, jak se koupeš, “ zahučela trošku víc rozvášněně, než původně zamýšlela, nezapomněla divoce házet rukama a nakonec hodila smířlivým pohledem směrem k páťákovi. Možná by tohle téma byla schopná přejít bez dalších řečí, kdyby jí ovšem v hlavě nevytanula představa koupajícího se Arsena a to se samozřejmě neobešlo bez vyděšeného vykulení očí, nervózního ošívání a dokonalého zčervenání ve tvářích. U Merlina, na co zase myslíš, Christensenová? Ty opravdu nejsi normální člověk, ozvalo se její podvědomí, kterému musela protentokrát dát merlinžel za pravdu. „Uhm, víte co? Změňme téma. Díky.“
Kluky evidentně konverzace o prefektkách bavila, do čehož se rozhodla Tamsin pro jistotu nezasahovat. Stejně neměla nic, čím by do tématu přispěla, a tak jen těkala očima mezi nimi, občas povytáhla obočí nebo protočila očima a pomyslela si, že by si měla najít nějakou holčičí nejlepší kamarádku. Cassův výrok o tom, že je prý taky fešná, ji však na pár sekund ponechal v absolutním šoku. Sice to nevypadalo, že by Cass ten kompliment myslel nějak smrtelně vážně, ale ji to prostě děsně překvapilo. A vzhledem k tomu, že Tamsin nebyla zvyklá na takovéhle řeči, nebyla si vůbec jistá, co (pokud možno) inteligentního vypustit z pusy. „Aha, hm. Tak jo.“ To sice moc inteligentně neznělo, ale chudák holka měla teď v hlavě větší binec než normálně, takže se s tímhle muselo počítat.
Asi si dokážete představit, jak moc byla vděčná všem bohům za to, že se téma rozhovoru obrátilo ke škole a prázdninám. Tedy, o škole se sice moc bavit nechtěla, ale pořád lepší než s kluky rozebírat šmírování v prefektských koupelnách nebo fešnost dalších holek. „Hej, to by mě taky docela zajímalo. Na patrony se v Obraně docela těším,“ odtušila a souhlasně kývla hlavou. „Mimochodem, myslíte, že budeme mít nějakýho novýho profesora? Nebo že se vrátil učit někdo z loňských sedmáků?“ zeptala se a vyklenula obočí vzhůru. „A léto bylo docela fajn. Teda, rozhodně lepší než to minulý, minimálně v tom, že jsem si nezlomila nohu.“ To, že k tomu neměla daleko, pro jistotu nezmiňovala. „A co vlastně ty?“
Ani Tam-Tam si nenechala ujít nálet na projíždějící vozík se sladkostmi. Čokoládovým žabkám, šumivým bzučivkám a Bertíkovým fazolkám se totiž prostě nedalo odolat, ačkoli ji maličko hlodalo černé svědomí, že bude tlustá. Prostě holka, no.
Netrvalo dlouho a vlak se dokodrcal až do Prasinek, kde se celá studentská delegace musela vylodit a nakufrovat buď do kočárů, nebo do lodiček. Tam-Tam se samozřejmě celou cestu ke kočárům držela v blízkosti obou kluků a nevypadalo to, že by se nějak chtěla odpojovat, takže se i přes jejich případný odpor prostě rozhodla zůstat s nimi. Vypadalo to, že to bude naprosto obyčejná cesta kočárem do školy, ale to se Tamsin dost pletla. Když totiž dorazili těsně ke kočárům, Cassidy Arsena upozornil na něco u kočárů. Tam sice nebyla Arsen, ale i přesto tázavě vyklenula obočí a zabrousila pohledem ke kočárům. A nic nezvyklého na nich a ani u nich nebylo. Nebo to aspoň neviděla, což byl asi největší problém. „Ty ses asi hodně přejedl, viď? Vždyť tam nic nestojí,“ broukla ke kamarádovi a zavrtěla hlavou. Po zrzavém děvčeti (Bree), které si nejspíš prohlíželo stejnou věc, na kterou upozorňoval Cass, hodila nechápavým pohledem a podezřívavě nakrčila obočí. „Buď vám přeskočilo, nebo jsem asi úplně slepá. Ty něco vidíš, Arsene?“

| +

Mimo herně:
Asi je tam hodně nelogických hloupostí (i když některé tam jsou možná schválně) a je dost možný, že jsem na něco zapomněla. Aneb takhle to dopadá, když se Tam-Tam "učí" a píše post.

_________________

| +

"To je škoda," odvetil Leemu na to, že sa ani tento rok na festivaly nedostal. "Ak by si o rok spoločnosť zohnal, môžem ti dať voľný lístok. Vždy ich pár dostanem, a keďže väčšina kamarátov je v týme, nemám ich poriadne komu dať," navrhol Liamovi a venoval mu úsmev. Festivaly mu jendoducho vždy dokázali zdvihnúť náladu a čerstvé spomienky na ten tohtoročný sa mu práve dostávali na povrch.
"To samozrejme chápem, ale pozrite sa na to aj z mojej perspektívy," rozhodol sa výjsť s kožou na trh, pretože Milo sa nerád pretvaroval. "Máš sestru, Liam?" spýtal sa ho zvedavo a zadíval sa mu do očí. "Ak by si ju totiž mal, obzvlášť mladšiu... som si istý, že by si si prisadol rovnako ako ja a tiež by si chápal, prečo na vás budem dozerať aj na hrade," povedal s vážnym výrazom. "Potrebujem sa uistiť, že je moja sestrička v dobrých rukách, ktorým môžem dôverovať" povedal na záver tohto svojho monológu, počas ktorého z Leeho neodtrhol zrak ani na sekundu. Bude len dobre keď si budú dávať pozor.
"Naozaj?" prekvapene mu poskočilo obočie, keď Lee priznal, že by sa mu tiež páčilo po škole zostať na hrade a vyučovať. "To je skvelé, Lee. Ak myslíš, že by ťa to mohlo baviť, tak to určite stojí za pokus. Drž sa toho," pousmial sa na chlapca a na chvíľu na ňom spočinul pohľadom. Možno ten chlapec nebude až taký zlý ako sa na prvý pohľad zdalo. "Vlastne ešte neviem. Vraj nastupuje ešte jedna profesorka na formule, takže my ešte neboli schopní povedať, ktoré ročníky budem učiť. A keďže som len praktikant, dozviem sa to ako posledný," odvetil s miernym úškľabkom. Samozrejme, že aj jeho by to zaujímalo, ale trpezlivosť prináša ruže, hovorí sa.
K tomu prehnanému prejavu lásky sa radšej nevyjadroval, pretože Leeho a Susie momentálne považoval za deti,ktoré nemôžu vedieť, čo to je milovať niekoho naozaj bezhranične a preto by podobné výrazy radšej nemali používať. Rozhodol sa to vziať ako prehnane nadšenú reakciu na sestrin vynikajúci koláč. Niečo ako keď on kedysi povedal Erymu, že ho zbožňuje, po tom, čo vďaka stíhačským reflexom zachytil vázu, ktorú Milo na chodbe zhodil. To predsa tiež neznamenalo, že by Eryho naozaj miloval. Liam jednoducho nemal ujasnené pojmy, tak.
"Mali by ste s mamkou otvoriť cukráreň," zamumlal s plnými ústami a potom pokrútil hlavou. "Nie, to ja by som ťa mal na niečo pozvať," odmietol sestrin návrh. "Ale ak niečo chceš ty, povedz!" pousmial sa na Susan. Či už si niečo vybrala alebo nie, netrvalo dlho a ozvalo sa škrípanie bŕzd. Vlak začal spomaľovať. "Zdá sa, že sme tu, decká!" zvolal nadšene. Vyskočil na nohy a zhrábol svoju tašku, ktorú si prehodil cez rameno. "Budte poslušní, vidíme sa na slávnosti!" povedal, postrapatil Susie vlasy a prešiel k dverám. "Rád som ťa spoznal, Lee," povedal ešte a kupodivu to znelo úprimne. Krátko im mávol a potom sa energickým, takmer hopsavým krokom vybral preč z vlaku smerom hradu.
<<<

_________________

D1

,, No jo zvonáče moje máma jim říká, že to je pohoršení celé módy, ale nejsou nejhorší a je pravda že bych si je na sebe nevzala" řekla k tématu o kalhotách. ,, Když jde k tomu seznamování tak moje oblíbená barva je bílá. Moji favorité u zvířat jsou šelmy a vodní potvůrky. No a jídlo tak něco sladkého, ehm zrovna teď bych si něco dala." řekla a v mysli se jí objevili dortíky a muffiny. Pak se v kupé objevila prodavačka občerstvení. ,, Co si dáte milánkové? " zeptala se s úsměvem jak sluníčko. ,, No tak to bude dlouhý seznam. Takže dvě lékořicové hůlky, kotlíkové koláčky a dýňové pastičky. A možná do zásoby i Bertíkovy fazolky. " řekla Feely a připravovala se na hostinu. Cesta byla dlouhá ale rychle jim utekla. Poté jim prefekti oznámily že cesta vlakem skončila. ,, A já se hlásím, že s váma jestli můžu cestovat na loďkách."

Když s holkami vylezla z vlaku měla trochu strach. Vlezla na loďku, která se hrozně kymácela a byla nestabilní. Docela se bála, že spadne do vody. ,, Nemáte strach z vody? Já sem ve vodě ráda, ale teď bych tam neskočila ani za padesát galeonů." Měla chuť říct holkám o vodních nestvůrách, které stahují loďky pod hladinu, ale řekla si, že si to nechá pro sebe. Sedla si do čela loďky. Průzračná voda s třpytem byla oslňující. Za chvíli budu ve svém druhém domově říkala si.

Když Algernnon de Bray znovu vykoukla z kufru, vlak už stál.
Děti, celé stádo dětí, mířily někam pryč a vlakem začala prostupovat nějaká ta magie, co je zodpovědná za přenos jejich zavazadel, takže se mrtvá hraběnka rozhodla po francouzsku zmizet. Což se od mizení po anglicku liší tím, že při tom naděláte děsný bordel, čili milá dušice aspoň namrazila okna vagónu.
Venku bylo hnusně, ale taky měla pocit, že zahlédla svou budoucí oběť, syna toho proradného Irčana s bouchačkou. Bude ho děsit tak, že se o tom budou další drabbly psát!
Ovšem nejdřív zjistí, kdy to jede zpátky, pro jistotu...

_________________