„Ne, nechci,“ odvětil Alaric téměř okamžitě, protože tušil, že by to v lepším případě skončilo hádkou. A on momentálně neměl náladu s kýmkoliv se hádat.
Když zmínila, že se o něj jeho matka očividně bojí, znovu se zašklebil, protože o tom silně pochyboval. Stejně jako on neměl prakticky žádný vztah k ní, neměla ani ona vztah ke svému vlastnímu synovi. „S matkou jsem si nikdy nerozuměl, navíc jsem jí nějakou dobu neviděl a vůbec toho nelituju. A vsadím se, že ani ona ne,“ prohlásil poněkud chladně. On totiž za svou rodinu daleko víc považoval osazenstvo Hnízda, než Tremletty. „To jsem rád,“ zašklebil se, když mu Freya sdělila, že tu není od toho, aby ho poučovala. On by se totiž ani poučovat nenechal.
Nicméně když jeho bývalá spolužačka zmínila, že se nechce jednoho dne probudit s vědomím, že je někde zavřený, povytáhl obočí a zkoumavě se na ni zadíval. „A proč? Proč ti na mně záleží, Freyo?“ nechápal, protože to prostě nedávalo smysl. „Jsem jenom špinavý rebel, kriminálník a hledaný kouzelník, který pravděpodobně jednou stejně skončí v Azkabanu,“ prohlásil, očividně smířen se svým osudem. Jenže Ricky byl připravený a odhodlaný zemřít za správnou věc a věděl, že když padne on, Fénixův řád bude dál bojovat za svobodu a stejná práva pro všechny kouzelníky bez rozdílu.
„Moje barva je červená, ne černobílá, já vím,“ okomentoval pobaveně fakt, že by mu vězeňský mundúr neslušel.
Ricky si odfrkl, když Freya naznačila, že by mohla být pod vlivem nějakého kouzla nebo lektvaru. Zbystřil sice, ale jen na chviličku, aby si její tvář a chování prohlédl důkladněji, než to dělal doposud. Pak zakroutil hlavou. „To bych poznal,“ usoudil sebevědomě. On už totiž pár lidí pod vlivem kouzla nebo lektvaru viděl, a přestože se na první pohled chovali úplně normálně, dobrý pozorovatel prostě poznal, že s nimi není něco v pořádku. A Ricky byl výborný pozorovatel.
Rozhovor se nakonec stočil k tomu, jak se komu daří, což v téhle situaci připadalo Rickymu trošičku absurdní, ale proč ne. „Můžeš hádat stokrát,“ opáčil pobaveně. „Plakát s mojí tváří visí na každým druhým rohu a jsem prakticky psancem společnosti. Ale nestěžuju si, mám se vlastně docela dobře. Rozhodně se cítím víc volný, než jsem se cítil doma nebo ve škole,“ zkonstatoval. „Jak se vede tobě?“ oplatil otázku a pohledem zrentgenoval okolí, aby se ujistil, že je nikdo nesleduje a neposlouchá.

_________________

"To je dobře, protože ani já," přiznala Freya s menším úsměvem, protože dnešní noc byla opravdu pěkná a ne k hádkám stvořená, aspoň tak to mladá Xavierová viděla. Když se pak dostali k Alaricově matce, Freya chápavě pokývala hlavou. Sama se svou matkou neměla moc dobrý vztah, a kdyby se neukázala jednou za čas v sídle, asi by se taky pěkně dlouho neviděli - Neveah se o svou dceru moc nezajímala, což Freye nikdy nevadilo. "Ale to přeci neznamená, že se o tebe nemůže být, hm? Jsi její jediné dítě." Tedy, pokud si to Freya pamatovala dobře, a bylo na ní chvíli poznat, že je ohledně toho trochu nejistá. Pak se pobaveně zašklebila a chápavě pokývala hlavou. Pochybovala o tom, že by se Alaric nechal jen tak poučovat, takže se k tomu už raději nevyjadřovala.
Poté položené otázce Freya nějakou chvíli mlčela, protože si sama nebyla jistá proč tomu tak je. "A proč by nemělo, Alaricu?" vypadlo z ní po chvíli, tázavě povytáhla obočí a nejistě přešlápla. "Můžu si snad přát, aby tomu tak nebylo, ne? Známe se tolik let, je přeci jasné, že mi na tobě bude záležet," krčila nakonec rameny a už to nějak dále nerozebírala. Bylo však poznat, už jen z jejího postoje, že to myslí vážně, a že jí na něm skutečně záleží, kriminálník nekriminálník. "S tím rozhodně souhlasím," pousmála se pak, protože pruhovaný mundúr by mu skutečně neslušel, za to červená barva, v té vypadal opravdu dobře.
Freya se nevinně uculila a přistoupila k Tremlettovi o něco blíže, tak, aby mu dobře viděla do obličeje. "A jsi si stoprocentně jistý?" šeptla nakonec a s hlavou nakloněnou na stranu ho chvíli sledovala, než se zase vrátila ke svému místu. Líbilo se jí, jak je Alaric sebevědomí.
I Freya se pobaveně uchechtla a přikývla. "Chybí mi školní léta," přiznala po chvíli pravdivě, protože po škole a chvílích, které tam prožila, se jí skutečně stýskalo, ale vrátit se to už nedalo. "Jinak se mám dobře, následovala jsem svého bratra a teď pracuji u Munga. Rodiče se mě chtěji ještě pořád zbavit, takže mi stále hledají čistokrevného manžílka. Prostě obyčejný čistokrevný život," broukla s úšklebkem a krčila rameny. To jediné se jí na tom celé nezamlouvalo a byla ráda, že zatím nenašli nikoho vhodného, i když tušila, že to nepotrvá dlouho. Čistokrevných, bohatých a nezadaných mladíků bylo dost, a Freya se už po několikáté přistihla při myšlence, že se jí to zrovna dvakrát nezamlouvá.

_________________

Alaric se pobaveně zašklebil a potřásl hlavou. „Aby se někdo mohl o někoho bát, muselo by mu na tom člověku nejprve záležet,“ poučil Freyu. „A o mojí matce se nedá říct, že by jí na mně záleželo - alespoň já mám celý život pocit, že jí na mně nezáleží ani trošku,“ usoudil a pokrčil rameny. S otcem to bylo jiné, s otcem měl o něco lepší vztah a věděl, že ho mrzí, co se z jeho syna vyklubalo. Jeho zase mrzelo, že přidělal tátovi takové starosti, jenže on prostě nebyl ten typ člověka, co bude navzdory svému přesvědčení sedět v klíně a nečinně pozorovat, jak jsou utlačováni nevinní lidé.
„Možná se známe dost let, ale to pořád neznamená, že by ti na mě mělo záležet,“ usoudil, protože ho to prostě překvapovalo. Mile překvapovalo, to ano. „Ale je to od tebe hezký, to jo,“ dodal a věnoval své bývalé spolužačce letmý, leč upřímný úsměv.
Ricky povytáhl obočí, když k němu Freya udělala krok blíže, a přeci jen v něm trošku hrklo, že tentokrát přestřelil a jeho bývalá spolužačka možná není sama sebou. Rychle se ale zase uvolnil, ušklíbl se a nakonec sebevědomě přikývl. „Jsem,“ pronesl a upřeně se na Freyu ještě jednou zadíval, aby prozkoumal její obličej. Hlavně oči, protože ty o člověku vypovídaly nejvíc.
„Vážně ti chybí škola?“ zeptal se překvapeně a koutky úst mu zacukaly pobavením. „Mně ani moc ne,“ přiznal zamyšleně. „Tedy, je pár chvil, které bych rád prožil znovu, ale nechtěl bych, aby mi bylo znovu jedenáct. I když byl tehdy život podstatně jednodušší.“ A to byla svatá pravda. Teď měl Ricky občas tolik starostí, že měl pocit, že ho to zavalí. „Mungo? A jaké oddělení?“ zeptal se s upřímným zájmem. „A tobě to nevadí? Nemáš někdy chuť vzepřít se tradicím, neprovdat se za nějakého čistokrevného ňoumu a tak?“ prohodil tázavě. On by to nedokázal, vzít si nějakou hlupačku s nosem nahoru, kterou by ani nemiloval. Navíc jakmile jednou přičichl k svobodě, nehodlal se ke starému životu vracet, ani kdyby dostal tu možnost - rychle si zvykl na to, že může být sám sebou, mít vlastní názory a činit vlastní rozhodnutí, nehledě na původ, a toho by se už nikdy nevzdal.

_________________

I když to tak vypadat nemuselo, Freya Alarica plně chápala, už jenom z toho důvodu, že u ní to bylo vlastně stejné. Zatímco s otcem (který s velkou pravděpodobností nebyl ani její) měla výborný vztah, s matkou si skoro nedokázala ani promluvit a jejich schůze ve většině případech probíhaly v tichosti, pokud s nimi nebyl ještě někdo, kdo by rozhovor udržoval. "Třeba se mýlíš, i když já jsem na tom s matkou dost podobně," přiznala pak s úsměvem, i když jí zrovna do smíchu moc nebylo. Bylo jí to totiž vcelku líto, ale nedalo se s tím nic dělat. A ona si na to už zvykla, musela, nic jiného jí vlastně ani nezbývalo.
"V tom případě se klidně nech chytit," zabručela a nespokojeně mlaskla, ale tvářit se kdovíjak naštvaně jí nevydrželo dlouho, protože to vlastně ani neuměla. "Být na tvém místě někdo, koho znám stejně dlouho, jako tebe, taky by mi záleželo na tom, aby se mu nic nestalo." Dodala pak s pokrčením ramen, i když to tak úplně pravda nebyla. Tedy, ano, Freye záleželo na každém, a vlastně ho ani nepotřebovala pořádně znát, ale v tomhle případě to bylo možná trochu něco jiného.
Freya se pobaveně ušklíbla a přikývla. "To je dobře," šklebila se vesele dál a v jejích očích přeskočily veselé jiskřičky. "Chybí," přisvědčila pak ohledně školy a na chvíli se zamyslela. "Nemusela jsem se o nic starat, pokud se nepočítalo učení. Taky bych nestála o to, aby mi znovu bylo sedmnáct, ale.. bylo to tam moc pěkné. Dokonce jsem přemýšlela, že bych šla učit místo dalšího studia, ale to mě nakonec přešlo," broukla pobaveně - dobře si vzpomínala, jak se její třída chovala, i když se rozhodně za nejhorší ročník považovat nedali. Učit by jí však možná i celkem bavilo, sic ta práce, co dělala teď, byla podle ní mnohem lepší. "Otravy lektvary a bylinami. Původně jsem chtěla na kouzelné infekce, ale tohle mě nakonec chytlo o něco více." Přiznala bez sebemenšího problému, protože když se kolem rozhlédla, nikde nikoho neviděla a měla pocit, že tady nikdo není. Jak se šeredně mýlila.
"Já nevím, Alaricu. Nikdy jsem o tom moc nepřemýšlela. Jasně, svatba s někým, koho třeba vůbec nebudu znát, nebyl zrovna můj největší sen, ale co s tím můžu dělat?" pokrčila ledabyle rameny. Tohle pro ní bylo trochu složitější, nemohla se jen tak vzepřít rodině a říct ne, prostě to nešlo. A pak ztichla, protože zničeho nic měla pocit, jako kdyby tady nebyli sami, což se mělo i brzy potvrdit. Když se však znovu rozhlédla, nikoho nikde neviděla - jen slyšela šepot? Asi. A ano, teď měla dvakrát tak větší chuť se dát na útěk.

_________________

„Nemýlím se,“ opáčil Ricky s úšklebkem, protože zkrátka moc dobře věděl, jak to se vztahem mezi ním a matkou skutečně je. Ona se totiž jeho maminka, ledová královna, ani nepokoušela předstírat, že jí na něm záleží, takže on neměl důvod snažit se budovat s ní nějaký vztah.
Ricky se pousmál, protože Freya byla díky té své starostlivosti opravdu roztomilá. Poslední dobou žil v domnění, že na něm záleží opravdu málokomu, možná několika rebelům a více lidem ne, takže bylo hezké slyšet, že o něj má někdo starost. Dokonce někdo, koho nějakou dobu neviděl. „Ale zbytečně si tím přiděláváš starosti,“ broukl, protože nechtěl, aby měla těžkou hlavu. Ne kvůli němu.
„Jo, ta bezstarostnost byla na studiu asi nejlepší,“ pokýval Ricky souhlasně hlavou, „člověk se musel starat jen o učení, což byla oproti starostem dnešních dní docela hračka.“ Teď se Ricky musel zabývat daleko závažnějšími věcmi, než byly zkoušky a své známky. „No, třeba se do Bradavic jako profesorka ještě někdy podíváš,“ mrkl na Freyu s nepatrným úsměvem na rtech. Pro něj byly brány Bradavic zřejmě navždycky zavřené, protože i kdyby přežil revoluci, která klepala na dveře, pořád byl hledaným kouzelníkem a pochyboval o tom, že z něj někdo tuhle nálepku sundá. „Zajímavé,“ okomentoval naprosto vážně její pracovní pozici, ale prací v nemocnici už se víc nezabýval. Oni měli v Hnízdě naštěstí Sheridana a další lékouzelníky, takže snad nehrozilo, že by Freye někdy skončil pod rukama.
„No... žít podle svého?“ nadhodil, když se řeč stočila ke svatbě, a pobaveně se ušklíbl. On taky žil podle svého a byl poprvé v životě skutečně spokojený, navzdory tomu, že mu mnohdy šlo o kejhák. Jako zřejmě teď.
Rickyho se ten podivný pocit, že je někdo sleduje, zmocnil prakticky okamžitě. Přestal se opírat o zeď a viditelně zbystřil - očima pátral ve tmě kolem sebe, ale nikoho neviděl, i když... nepohnul se támhle ten stín? Z rukávu mu vyklouzla hůlka, kterou pevně sevřel v ruce. „Myslím, že je načase, abys odtud co nejrychleji vypadla,“ šeptl k Freye naprosto vážně a poněkud naléhavě, a sám začal ustupovat do temnoty ulice, maje v plánu vzít nohy na ramena, protože to vypadalo, že jsou stíny, ať už to byl kdokoliv, v přesile.

_________________

Maddie vážně bavilo pozorovat ze stínů své dva někdejší spolužáky, jak spolu hezky rozprávějí o životě, zatímco její bleskobrk si dělal tiché poznámky. Opírala se o studenou zeď, na sobě měla černý kabát s kapucí, pod kterou měla pečlivě schované všechny své měděné lokýnky, aby ji náhodou neprozradil i jen nepatrný odlesk. Neměla v úmyslu Alarica udávat, o čem by pak psala své články? Bez rebelů by měl Věštec okurkovou sezónu dvanáct měsíců v roce.
I ona si ale po chvilce uvědomila, že tu se spolužáky není sama. Že se v těch stínech schovává i někdo jiný. „Krucipísek,“ zamumlala, když se stíny nedaleko ní pohnuly. Vždyť oni jí hodlali připravit o zdroj veškeré zábavy! Kšá kšá, vždyť nebudu mít o čem psát, vy idioti! Rozčilovala se raději ale jen v duchu, nechala brk vklouznout do vnitřní kapsy kabátu společně s notýskem plným poznámek, a přitiskla se ještě víc na zeď, aby nebyla objevena i ona. Ale že by byla mistr v kamufláži, to se tedy říci nedalo.

_________________
Maddie

Freya nechala matku matkou, protože Alaric vypadal přesvědčeně, a ona jí neznala na tolik dobře, aby řekla, že se skutečně mýlil. Viděla ji maximálně tak párkrát na některé čistokrevné sešlosti, které v poslední době stejně vypouštěla - hledání vhodného manžela rodiče stále nepřešlo. "Tak vidíš, aspoň někdo se o tebe strachovat musí," zhodnotila to pak s pobaveným úšklebkem. "Když to nebudeš ty, bude to někdo jiný," krčela pak ledabyle rameny, a vlastně ani tolik nekecala. Jí nepřipadalo, že by si tím přidělávala starosti.
"Přesně," souhlasila Freya s úsměvem od ucha k uchu - zlaté učení na škole. Za to teď museli řešit situace, které se Freye nelíbili. To na dětství bylo to nejlepší, bezstarostnost a nestaraní se o věci, které se dějí kolem nich. Chybělo jí to, tedy, trochu. "Ne, to ne. Sice bych se tam ráda podívala, ale když už, tak jen kvůli nějakému semináři," přiznala po chvíli. Věděla, že něco takového kdysi na škole bylo, takže jí napadlo, že by to mohla udělat znovu. "Ta práce, kterou dělám, mě baví, takže bych učení brala v momentě, kdy bych se nemohla věnovat lékouzelnictví. Ale ráda bych se tam někdy zase podívala, zavzpomínala na staré dobré časy.. vlastně jsem přemýšlela o nějakém výletu do Prasinek, jenže není moc času a vzpomínat samotné mě taky nebaví," přiznala a už nedodávala, že ji také napadlo uspořádat nějaký sraz třídy, ne že by se ho mohl Alaric zúčastnit. Tedy, jí osobně by tam samozřejmě nevadilo, ale některým jiným by třeba mohl, že. Navíc by to pro něho mohlo být nebezpečné, stejně jako pro ni v tuhle chvíli bylo to, že se tady zdržela. Že je to zajímavá práce, to odkývala, a pak už se k tomu taky nevyjadřovala, protože neměla proč.
"Kéž by to bylo tak snadné," ušklíbla se a pohled na chvíli stočila znovu k hvězdné obloze. Vypadalo to skutečně snadně, prostě říci rodině ne, jenže Freya nebyla člověk, který by šel proti pravidlům. Byla k něčemu od mala vedena a věděla, že jednoho dne si bude muset vzít toho, koho jí rodiče vybrali, i kdyby se jí to nelíbilo.
Očividně bylo něco na tom, že je někdo sleduje a Freya se rozklepala jako osika. Utéct však neměla kdy, protože je stíny obestoupily, pěkně hezky o kolečka. Neměla ráda bitky, ale i tak byla připravená s hůlkou v ruce, kterou tiskla pro jistotu k tělu, i když bylo vidět, že ti, jenž je obestoupili, je měli.
Lebka s hadem, který prolézá jejími ústy, byla pěkně strašidelná a Freya se snažila působit sebejistě, ne že by jí to moc šlo. Klepat už se však přestala, teď se jen snažila neomdlít, protože tahle situace si to opravdu nežádala. Kryté bývalé spolužačky kdesi u zdi kus od nich, si skutečně nevšimla. V tuhle chvíli totiž opravdu neměla čas myslet na to, že by tu krom těch stínů, mohl být ještě někdo další.

_________________

>>

Lair Palmer se pořádně vyspal a ještě toho dne pozdě večer vyrazil ven. Jednak si potřeboval pročistit hlavu a pak tu byl jistý neznatelný příslib něčeho. Tentokrát ho Ondra nedoprovázel, protože Lair řád obratem požádal o rádio a ještě o jednu drobnou službičku. Chvíli bude trvat, než někoho pošlou a než se celá záležitost vyřídí, ale měl pocit, že tak to bude správné. Ale celá věc si žádala uklidnění nervů. Takže v trafice, těsně před jejím zavřením koupil levnější cigarety a zapalovač. Už to nějakou chvilku bylo, co si naposledy zapálil… A nevěděl, jestli bude správné s tím znovu začít. Děsně to lezlo do peněz, ale aby barvu přiznal, strašlivě se na ni těšil. Zrovna se vracel do Kotle, krabičku cigaret stále schovanou v kapse tmavého pláště, když uviděl to znamení na obloze. A v podstatě i osobu, která jej vykouzlila, jasně zelené světlo ozařovalo kouzelníka na střeše docela dobře. A jestliže byl dobře vidět on… Lair zacouval do stínů. Bylo mu jedno co se kde děje, pokud to nezasáhla jeho samotného. Automaticky zatajil dech, přestože zatím byl mimo hlavní dění. Otázkou bylo co teď. Vrátit se zpátky do Kotle nebo… V naprosto klasickém stylu by se otočil na podpatku a zmizel. Nikdy nepotřeboval riskovat víc, než bylo zdrávo. Problém byl, že už dlouho tu byl klid, když tedy pomineme ten zvláštní rozhovor dopoledne. Dobrodružná povaha milující nadšení z nových koutů země nedokázala vydržet na jednom místě dost dlouho…
A když, tak ho měl prochozené ze všech stran. Bylo potřeba vědět co se děje a stejně jako neznámý na střeše sdílel názor, že nejlepší to bude z nějakého vyvýšeného místa. Lair tiše zašeptal: „Abeo Cultivate.“ A namířil sám na sebe. Pokud se zastírací kouzlo povedlo, nemusel se tolik skrývat, ale jestliže mu hůlka vypověděla službu, což by při jeho štěstí nebylo tak neobvyklé, plížil se ve stínech. O chvilku později stál na jedné plochých střech a dění před sebou měl skoro jako na dlani. Hlouček temných plášťů dole se přehlédnout nedal, stejně jako ti dva. Jediný kdo v tu chvíli unikl Lairově pozornosti byla Madelaine, která se stejně jako on pečlivě skrývala ve stínech. Měl nebo neměl jim pomoci? Lair lhostejně zamrkal na scénu dole. Neznámého dole pochopitelně nepoznal, protože když se předtím potkali, vypadal jinak. Nebyla to jeho věc. Jenže… pořád byl služebník boží, že jo. Jenže hrdinů jsou plný hřbitovy. Lair zacouval hlouběji do stínu, který poskytoval jakýsi komín. Když nic jiného postará se alespoň, aby to nebyl zásah shora. I tak si budou muset poradit s přesilou. Ha. To je ironie.
„Expelliarmus. Confundo.“ Dvě rázná kouzla mířená do zad postavy, která se tak jasně rýsovala proti nebi. Zelená lebka s hadem tomu dost napomáhala. Lair mohl neznámého rovnou srazit do propasti. Mohl a nemohl zároveň. Kouzlem mohl a zároveň mu to zakazovala pravidla. Zabít člověka… a že pádem ze střechy, kdyby to bylo šikovně, by ho zabil. Takhle bude jen solidně zmatený a třeba nespadne. Teď jen bylo otázkou, jestli na střeše nebyl někdo další.

Mimo herně:
Abeo Cultivate (+6)

Lair Palmer rolled 1d10:
8

Expelliarmus (+7)

Lair Palmer rolled 1d10:
8

Confundo (+7)

Lair Palmer rolled 1d10:
10

_________________