„A den značící konec toho mého, protože najednou těch koláčů budu muset péct dvakrát tolik, co?“ zamrmlala Susan, nicméně uculovala se u toho, takže s tím zjevně byla smířená. Co jiného jí taky zbývalo. A nebylo to tak, že ona ty koláče neujídala taky, že. Ellenka se tvářila docela spokojeně a očividně ji představa koláčového zasvěcení vůbec netrápila, takže s tím nejspíš žádný problém nebude.
Susan byla ráda, že její návrh vydat se někam k vodě Liam nesmetl hned ze stolu, protože dnešek na to byl koneckonců jako stvořený. I přesto, že u té vody bude namačkáno milion dalších lidí, kteří budou mít ten samý nápad. Ale už jenom ten pocit, že nedaleko je voda, by je mohl osvěžit. „No to mi povídej… ne že bych to teplo až tak špatně snášela, ale mnohem radši mám to naše typické chladnější počasí. A Ellenka taky, vidˇ, zlato?“ broukla Sus ke své holčičce a natáhla k ní ruku, aby ji pošimrala na nosánku.
Pohled na Liama, jak ochutnává koláčovou zmrzlinu, byl k popukání a Susan měla co dělat, aby nevyprskla smíchy. „To je divný, co, že to chutná úplně stejně?“ zazubila se, nicméně pak se zatvářila děsně vážně, protože jí Lee nabídl ochutnávku. „No teda, taková pocta!“ prohlásila a koutky úst jí cukaly jenom maličko. Každopádně s ochutnávkou neotálela. „Tak jo, fakt se trefili a mají to dobrý,“ pronesla a souhlasně přitom pokývala hlavou.
Pak se nicméně začali věnovat každý vlastnímu poháru s občasným komentářem, a nakonec netrvalo dlouho, než byly pohárové sklenice obě prázdné. „Tak asi půjdeme?“ usoudila Susan na závěr a tázavě povytáhla obočí. A pokud drahoušek neprotestoval, tak zřejmě po chvilce i s Ellenkou opustili prostory zmrzlinářství, snad aby zamířili k té vodě.

>>

_________________

Jak moc velká pitomost byla zvát někoho v zimě na zmrzlinu? Větší než bradavická jezerní oliheň, na druhou stranu Arsen v poslední době prováděl v kavárně nějaké změny, které souvisely s čajem a spoustou dýmu, a chtít zatáhnout Tamsin na takové místo zavánělo skoro něčím nekalým...
Možná to jen bylo tím, že v domě, který si neříkal pane, si mohl oddychnout, ačkoli poslední dobou to stejně byli Gwenini bráchové a další bradavičtí studenti, kdo si v kavárně přivydělával brigádou. Tak či onak, zmrzlinářství prostě nemohlo způsobit, že zůstane konsternovaně zírat na nějakou nedokonalost, natož aby cítil potřebu přeleštit stůl nebo z něj odnést nádobí.
Naštěstí bylo u Fortescuea v lednu tolik kouzelníků a čarodějek, kolik byste tak čekali, nicméně v minusových teplotách alespoň zmrzlina pomaleji tála. Navíc, pozvání se týkalo horkých malin.
Arsen nejistě šťouchl do druhého pohárku, který už stál na stole, a doufal, že Tamsin si najde čas i po tom, co si ji zkusil uzurpovat i během doby Vánoc a novoročních oslav.
Bezděčně se vysoukal ze svetru jen do tmavého trička, jelikož mu začínalo být při čekání horko. Fortescue, stejně jako spousta podniků v Prasinkách touto dobou, vydatně zatápěl.

_________________

Tamsin byla minimálně za poslední půlrok víceméně v jednom kole. Ačkoli byla teprve v zácviku, bystrozorská práce dávala docela zabrat, ačkoli většinu pracovní doby trávila buď na papírech, anebo na obchůzkách. Dnešek byl jedním z těch vzácných dnů, kdy měla volno. A co se dělalo v dnech volna? Spalo se. Hodně.
Když si tedy při spokojeném polehávání v posteli uvědomila, že Arsenovi slíbila posezení nad horkými malinami u Fortescuea, naprosto nefalšovaně se zděsila. Určitě už měla tak hodinu zpoždění. Možná už tam Arsen ani neseděl...
I tak se ale nevzdávala a jen o chvíli později ji bylo možné vidět, jak se ve vínovém kabátě spěšně proplétá Příčnou ulicí směrem ke zmrzlinářství.
Ve chvíli, kdy se zapřela do skleněných dveří podniku a spěšně se rozhlédla po lokále, si viditelně oddychla, když Arsena spatřila sedět u jednoho ze stolků. Tam-Tam neváhala, nadšeně přiklusala ke stolu a líbla Arsena na tvář, než se s hlubokým výdechem rozplácla na židličce. "Ahoj, nezlob se, jestli jdu hodně pozdě. Já... no, ráda bych řekla, že jsem dělala něco prospěšného, ale, ehm," odkašlala si a významně se zadívala na desku stolu, "Zaspala jsem? Trochu. Jde to se mnou z kopce," poznamenala. "Doufám, že tobě se vede líp, jinak budeme za chvíli dvě trosky."

_________________

| +

Nutno podotknout, že horké maliny nestihly vychladnout, zmrzlina pod nimi roztát a Arsen ani vstát, aby Tamsin přistrčil židli, když se světlovláska přiřítila jako velká voda.
Zacukaly mu koutky, ale udržel se a žádnou škádlivou lež neřekl. Bylo to sotva pár minut. A když už byla řeč o troskách, Arsen měl důvodné podezření, že bystrozorování je o něco náročnější než "lenošit" s prachobyčejnou kavárnou, když už přestal vypomáhat s lektvary a věnoval se víceméně jenom téhle bohulibé činnosti v ústraní od větší společnosti.
"Nemusíš pořád dělat prospěšný věci pro ostatní. Když hodinka spánku navíc udělá dobře tobě..." prohodil a vesele se zazubil. "Taky se to počítá jako prospěšný. Pořád hodně práce? Možná tohle ti spraví náladu," přišoupl jeden pohárek blíž s jednoznačnou pobídkou. Arsenovi jenom potěšeně zářily oči. Tamsin to v kabátu slušelo a jemu chvíli trvalo, než mu došlo, že by měl vyskočit a nabídnout, že jí z něj pomůže. Bleskově to napravil a u toho bezmyšlenkovitě plácal odpovědi:
"Znáš to, znáš to, když se mi zrovna netenčí zásoby kvůli někomu, komu nestačí tři kafe denně... Vypadáš dobře, na to, že jsi údajně zaspala..." Zakuckal se a jakoby nic zaplul zpátky ke stolu do své židle. Podepřel si bradu a pousmál se. "Zapomínáš, že já už troska jsem. Ty zkoušky, co na tebe vytasili naposledy, bych nesložil ani pod pohrůžkou smrti. Pořád platí, že až toho budeš mít plné zuby, můžeš zakempit v kavárně i na delší dobu. Víš co, na dosah kofeinu," usmál se.

_________________

Podle toho, že se Arsen netvářil naštvaně ani zklamaně, Tamsin seznala, že možná nemešká tak moc, jak si myslela. Možná právě proto vykouzlila další úlevný úsměv a po Arsenově dalších slovech se hrdě napřímila. "Ale musím, jsem přece strážce zákona! Respektive... aspirující strážce zákona, tak," zazubila se pobaveně a ještě víc se rozzářila ve chvíli, kdy k ní Arsen přistrčil pohár se zmrzlinou. "Víš, že jsi perfektní, viď?" poznamenala skoro dojatě, vděčně si nechala pomoct z kabátu, než se konečně usadila, lehce si vyhrnula rukávy bílého roláku a zabořila lžičku do zmrzliny. Navzdory tomu, že byl leden a venku vládla třeskutá zima, byla zmrzlina přesně to, co právě potřebovala. "O práci mi ani nemluv. Myslím, že jestli mi do června nešvihne, tak už přežiju úplně všechno," prohlásila Tamsin a odfoukla si z tváře pramínek vlasů. Pobaveně se zasmála při narážce na Cassidyho a lehce pozvedla obočí, když Arsen prohlásil, že vypadá dobře. "Vážně? No, je vidět, že nevíš o té džuzně na silonkách, kterou maskuju jenom těmi botami. Mám pocit, že bych tou dírou prostrčila i násadu Komety. Fakt sexy," odtušila s hraně svůdným zamrkáním, které se jen o chvilinku později změnilo v trochu hořký úšklebek. Těžko říct, jestli se hodilo teď vtipkovat o děravých silonkách, ale... no, chodili spolu už skoro čtyři a půl roku. Na její kripl stavy už by měl být zvyklý.
"Ale nejsi. Ještě ne. A ty zkoušky mi vůbec nepřipomínej, z toho budu mít asi doživotní trauma. A vůbec, dneska se nebudeme bavit o práci, až na pár výjimek tam jsou skoro všichni idioti a mám z toho občas depresi. Platí? Tak to počítej s tím, že tu nabídku brzy využiju. Ale je ti doufám jasné, že až se u tebe jednou zahnízdím, tak už se mě nezbavíš, že jo?" zazubila se.

_________________

| +

"Mm, punkerka Christensenová," odtušil Arsen a pobaveně se zaškaredil, aniž opustil pohodlnou pozici s podepřenou bradou. Kupodivu už se naučil přijímat lichotky od ní bez toho,
aby okamžitě lezl pod stůl. "Možná s tím tak trochu počítám. Možná jsou ty zkoušky jen záminka, abych se konečně zeptal," povytáhl obočí. "Však víš. Strážkyně zákona, i když aspirující, se hodí v každé kavárně, kde se často strhne rvačka. Vždycky se hodí mít poblíž někoho, kdo se umí pořádně rozmáchnout židlí."
Za vším tím vtipkováním to samozřejmě bylo něco trochu jiného. Už během Vánoc se skoro rozhoupal. A pak na Silvestra. Zase skoro.
Měl pocit, že i Tamsin už to nějakou dobu tušila, a byl popravdě rád, že s ním měla dost trpělivosti. Zatím nic neřekla. Ale brzy by ho za zdržování mohla legálně zneškodnit.
"No, jestli přežiješ smrtelné silonky... a bydlení v doupěti..." odkašlal si a rozpačitě si přejel rukou po zátylku. "Však víš. Finley tě uvidí rád."
Finley. Vážně?
Ještě jednou si odkašlal. "Hm, s těmi zkouškami bych si mohl pomoct asi jen tím, že si na mě můžeš nacvičit kletby. Nebo ti seženu živé cíle, ale od posledního přestěhování kavárny se mí oblíbení příbuzní dlouho neukázali, takže zatím nás nevyčmuchali, a... asi bych to tak zatím nechal," zazubil se. Nemluvě o tom, že v kavárně měl pořád otevřené dveře odboj. Tamsin jako bystrozorka by toho mohla mít možná ještě větší průšvih než on...
Zaváhal a ruka mu sklouzla do kapsy. Bezděčně vylovil krabičku, kterou u sebe nosil posledních pár měsíců, ale sotva cvakla o stůl, zpanikařil a zase ruku stáhl. Špatně, klíčky od bytu nad kavárnou byly v té druhé! V duchu zaklel, z uší mu div neunikla pára a Arsen spěšně po stole přisunul kýžený mosazný klíček se složitě vypadajícími vroubky. Na rukojeti se vyjímal reliéf křídel - skoro to připomínalo zlatonku.
"Jedno povolení ke vstupu pro rebelku," zamumlal a nejistě se usmál, ale očima raději uhnul stranou. Pořád ještě krotil paniku, že se to málem provalilo.

_________________

"Punkerka, no. To sedí," rozesmála se Tamsin, zatímco se spokojeně rýpala ve zmrzlině, a zaujala podobnou pozici jako Arsen. Vzápětí na nějakou chvíli zmlkla a nechala ho mluvit. Sama se po celou dobu potutelně usmívala, i když později byla nucena překvapeně pozvednout obočí a uchechtnout se. "Moment, Finley? A budu teda bydlet s ním, nebo s tebou?" optala se z legrace. "Každopádně, já ho uvidím taky ráda, to ne že ne."
Zmínka Olšenkových ji nicméně donutila malinko svraštit čelo, i když se jí znatelně ulevilo, když poznamenal, že už se rodinná delegace z Ruska dlouho neobjevila. "To jsem ráda. A... no, jo, myslím, že bude nejlepší, když u tebe doopravdy zahnízdím. Nejen kvůli... inu, občasným nečekaným návštěvám z rodinných kruhů, ale i kvůli nám. Už se vídáme hrozně málo," odtušila, než k němu s letmým úsměvem natáhla packu, aby v ní stiskla tu jeho. Ve chvíli, kdy to vypadalo, že se chystá pro něco sáhnout do kapsy, ji samozřejmě stáhla a rozhodla se pověnovat svému poháru. Zmrzlina už víceméně kompletně roztála a smísila se s malinami, což Tamsin vůbec nevadilo, i když to byla hereze. Protože užívat si slaninovo-sušenkovo-malinovou břečku, to mohl doopravdy jedině heretik.
Tak či tak, Arsen mohl mluvit o velkém štěstí, poněvadž si Tamsin krabičky nevšimla. Ten prudký pohyb sice upoutal její pozornost, ale nezmohla se na nic jiného než tázavé povytažení obočí. Její pozornost každopádně hned v další chvíli upoutal klíč, který k ní byl sunut po stole. Tam-Tam se znovu zazubila a vzala klíč do rukou, aby si ho prohlédla. "Páni, ten má styl. A tohle vypadá skoro jako zlatonka," poznamenala vesele a zvedla hlavu. Tu náhlou změnu atmosféry u stolu zaregistrovala až ve chvíli, kdy zmerčila Arsenův rozpačitý výraz. Tamsin na chvilinku zmlkla, zatímco usilovně přemýšlela, jestli v nejbližším okamžiku mohla říct něco, co se hodilo ještě méně než děravé silonky, ale merlinžel ji nic nenapadalo.
"Děje se něco?" optala se tedy vzápětí a starostlivě pozvedla obočí.

_________________

| +

"Budeš skandálně bydlet se dvěma muži, Christensenová," zkonstatoval Arsen dramaticky, zatímco se snažil, aby mu moc necukaly koutky. Bylo asi dost profláklé, že někdo je v kavárně jako doma.
Zvážněl nicméně, když došla řeč nevyhnutelně k tomu, že si sotva urvali tenhle den. Arsen měl tendenci brát to jako samozřejmost, když byla Tamsin poblíž, ale jakmile zmizela, až si kousal ret a vymýšlel, jak to udělat, aby nechodila pryč. Odpověď byla samozřejmě nasnadě, ale...
Řekněme, že kromě smršti sebemrskačství a sebevědomí ne dost vysokého, aby to řekl narovinu, v tom hrálo roli i to, že neustále dumal nad tím, že to musí být nějaká výjimečná příležitost. Prošvihl Vánoce i ohňostroji zasypanou noční oblohu před pár dny. Dnešek byl... obyčejný.
Mimoto vůči dotekům pořád ještě zase tak imunní nebyl, takže zatímco lichotku vzal bez mrknutí oka, teď měl pocit, že mu hodně rychle stoupá do tváře provinilá rumělka.
Nechal ji chvíli prohlížet si klíček a v hlavě mu to šrotovalo. Plány, plány... Cukl sebou, až když na něj promluvila, a bezděčně se narovnal. Zaostřil do přítomnosti, přesněji na Tamsin, a nerozhodně si poposedl, než se naklonil blíž.
"Víš, to s tím bydlením..." Preventivně v duchu praštil hlavou o stůl, protože v něm rostlo podezření, že navzdory všemu plánování se chystá říct nějakou nebetyčnou pitomost. Nicméně naklonil se ještě blíž a položil dlaň na Tamsininu packu. Nadechl se. "Asi bych si to měl pojistit, když se tam vyskytuje zrovna Cass, a... no, víš, že si se mnou bereš na triko občas i psa a..." Jo, takhle nějak vypadala katastrofa. Měl co dělat, aby hlavou nepraštil o stůl i doopravdy. Raději chvatně vylovil avizovanou krabičku a dost neohrabaně ji vsunul Tamsin pod ruku, aby se raději podívala sama, protože jemu kvapem docházela i jindy bídná výřečnost.
Udržel se ale s varováním "spolu se mnou si bereš i Finleyho", protože některé věci zkrátka nemohl shazovat zas tak intenzivně, aniž by se za to nezastřelil.
"Chtěl-jsem-tě-požádat-jindy-ale-nedokázal-jsem-vychytat-příležitost," vychrlil ze sebe omluvně a popravdě bílý jako stěna, protože vždycky tu byla šance, že mu prostě Tamsin krabičku vrátí. Alespoň jedním si byl jistý, a to bylo vědomí, že kdyby odmítla, neudělá to nijak ošklivě nebo způsobem "ponížení věčné". Vzadu v hlavě ho hlodalo svědomí, které si vzpomnělo, že u těhle věcí se zřejmě má klečet a taky by to mohlo mít nějakou úroveň a ty máš na sobě tričko s metalovou skupinou, kamaráde.
Arsen urychleně sklouzl ze židle v neurčitém úmyslu napravit alespoň část křivd, ale samozřejmě u toho zavadil loktem o stolek, ohrozil stabilitu obou pohárků a byl div, že v jeho přítomnosti silonky nepustily samy od sebe několik další ok, když přistál Tamsin u kolenou, opřel se o ně a poněkud omámeně ze sebe dostal: "Jo a je očarovaný, takže by měl sedět, nevěděl jsem, jak se zjišťuje, jak to má být... ehm." Nejistě se odmlčel a doufal, že celá situace nebude vyložena jako "jé, hezký prstýnek, ten je z lunaparku?"
(Ty. Ještě ses nezeptal, připomněla svědomí trpělivě, nicméně Arsen v tuhle chvíli hlavu nechal úplně jinde a moc neposlouchal.)

_________________

"Inu, myslím si, že mnohem skandálnější by bylo, kdybych s nimi sdílela i postel, ale nic jsem neřekla," opáčila Tamsin s ledovým klidem, ačkoli jen o vteřinu později maskovala úsměv dlaní. A asi by si tuhle chvíli užívala mnohem víc, kdyby věděla, co po ní bude následovat.
Tamsin se naklonila dopředu, zmateně pozvedla obočí, i když to nic neměnilo na tom, že mu ruku stiskla nazpátek. "Arsene, promiň, ale... já ti asi trochu nerozumím," přiznala, když se znovu vrátil k bydlení, Cassidymu a psovi. Tamsin se zatvářila právem nechápavě, když jí později pod prsty skončila drobná krabička. A ačkoli jí myšlenkový vlak začínal najíždět na tu správnou kolej... nemohla tomu uvěřit. Ne, to nebylo možné, teď na takové věci neměli oba ani pomyšlení, určitě. Jenže pak otevřela tu krabičku...
No to si ze mě děláš prdel.
Světlovláska tak trochu přimrzla na místě a její svět se na chvilinku scvrknul jenom na ni a prstýnek v krabičce. Těžko říct, co se jí v tu chvíli honilo hlavou. Těžko říct, jestli se jí v tu chvíli vůbec něco honilo hlavou. Zásadní ale bylo, že ji teď Arsen zastihl naprosto nepřipravenou. To společné bydlení i s Cassem byla ještě schopná zpracovat a vstřebat, ale zásnuby... inu.
Asi to pro Arsena muselo být poněkud nepříjemné, poněvadž Tamsin doopravdy nebyla schopna slova. Vlastně se z toho světa, scvrklého na prstýnek a její maličkost, vrátila až ve chvíli, kdy se jí rukama opřel o kolena. Tamsin překvapeně zamžikala, naposledy těkla pohledem ke krabičce a odkašlala si.
"Já..." zakrákala váhavě a znovu se na chvíli odmlčela. Wtf, nad čím přemýšlíš, ježišmarja? Ono je snad nad čím přemýšlet? Vždyť ho... vždyť ho miluješ, ne? Je jedno, žes mu to nikdy neřekla, je to pravda. A vůbec, on je nějakej důvod si ho nevzít? Patříte k sobě, určitě. Teda, patříme k sobě, protože já jsem ty. A vůbec, neštvi mě a dělej.
Navzdory tomu, že tyhle vnitřní monology pravděpodobně hraničily s nějakou psychickou poruchou, faktem zůstávalo, že ten druhý hlas měl pravdu. Ve všem. Tamsin se zhluboka nadechla a letmo potřásla hlavou, než vzala do dlaní Arsenův obličej a jednoduše ho políbila. Případným přihlížejícím musela celá tahle situace připadat fakt komická, ale naštěstí se nikdo netlemil moc nahlas, pokud vůbec. Tohle byly zaručeně ty nejdivnější (a navíc ještě nedokončené) zásnuby vůbec, i když se svatbou Jiřího Káry si to asi nezadalo.
Po chvíli se sice odtáhla, ale jenom do takové vzdálenosti, aby mu pořádně viděla do obličeje. "Já vím, že už se dneska opakuju, ale je ti doufám jasné, že až ti za takových deset sekund řeknu ano, tak už to nebudeš moct vzít zpátky? Teda, teoreticky jo, ale... ne," zamumlala potichoučku a na chvíli sklopila oči k zemi. Mohlo to vypadat všelijak, ale ve skutečnosti jenom sbírala sílu na poslední větu tohohle postu. "Já... miluju tě," kníkla nakonec, zatímco pisatelka nenápadně umírala pod stolem.

_________________

| +

Výhoda nervozity a s ní spojených katastrofických scénářů, které Arsenovi letěly hlavou, spočívala v tom, že skutečnost málokdy dopadla tak příšerně, což paradoxně způsobovalo, že dokázal nějak zachovat klid, i když se Tamsin dlouho nevyjadřovala.
Jakýs takýs klid probublal do pocitu, který prostě připomínal nastražené pružinky v žaludku, a prakticky zmizel v menším záchvatu nadšení, když se Tamsin natáhla a... Řeč o hvězdičkách před očima by možná byla zcestná, na druhou stranu nic bližšího se jako výstižný příměr nenabízelo. Arsen rychle zavřel oči, protože tohle nebyla věc na koukání, ale na cítění.
"To bylo ano?" ozval se omráčeně k poslednímu kníknutí a asi sotva by se mu podařilo zastřít poněkud pitomý úsměv, který se mu rozléval po celém obličeji. Vzpamatoval se naštěstí docela rychle, trochu se posunou koleny po podlaze blíž, objal Tamsin kolem pasu a bez ohledu na to, jaký měla názor na veřejné projevy náklonnosti, jí polibek vrátil. Jestli byl někdo perfektní, Arsen měl úplně jasno v tom kdo.
"Já vím. Totiž, jinak bych se nezeptal. Chci říct, já tebe..." vybreptl a prakticky jen to, že byli dost blízko u sebe, mu zabránilo plesknout se do čela. Zacukaly mu koutky v náznaku úsměvu. "Zní to ještě líp, než jsem si myslel. Asi to nezačneš říkat každý den, viď?" zakuckal se. Protože mu bylo jasné, že ve slovech prostě chodit neumí, raději jí prostě zabořil hlavu do roláku a objal ji pevněji. "Nezabíjej mě." Několikrát si na jazyku převalil nerozhodně variace na "mám tě rád" až k "miluju tě" a u Merlinových vousů, to chtělo hodně odhodlání říct to nahlas! Arsen s těmi slovy taky moc neplýtval a vůbec na to nebyl zvyklý... nevyzní to hloupě? Nakonec tu nejodvážnější verzi zahuhňal přímo do roláku. Tohle bude chtít ještě nácvik.
Zvedl hlavu, uši mu hořely a přestože takhle mohl klečet už v pohodlí mrzimorského doupěte poté, co Tamsin složila OVCE, byl nějak rád, že to nakonec byla tahle obyčejná příležitost.
"Můžu?" dovolil se nejistě a vylovil z krabičky kulatou potvůrku, kvůli které všechen ten povyk. Pak si vypůjčil Tamsininu ručku. Kupodivu se to obešlo bez záseků. Arsen v závěru Tam-Tam líbl na hřbet ruky, rozpustile se zazubil (protože dobře odvedená práce, že) a vybuchl: "Už jsem myslel, že to nikdy neudělám!" A de facto Tamsin padl do náruče/znehybnil ji v medvědím objetí, protože to ještě nerozdýchal.

_________________