<<<

I když loňské prázdniny patřily k tomu nejhlubšímu podprůměru, letos si Gweeny neměla na co stěžovat. Od konce července, tedy od chvíle, kdy se vrátila ze své návštěvy u Sheppardů, měla neustále dobrou náladu. Koneckonců sama ani tak docela nevěděla, proč vlastně, ale na tváři jí neustále hrál úsměv a všechno bylo super. Nerudné babiččiny argumenty, že „je z těch hotových NKÚ nějaká veselá a ještě ji čekají OVCE“, šly úplně mimo ni. A i když byly prázdniny fajn, Gwen se už těšila do Bradavic. Zároveň ale byla z návratu do školy trochu nervozní, pochopitelně, protože tam na ni čekala kapitánská páska i prefektská placka najednou.
Dnešní den se měl nést ve znamení nákupu do šestého ročníku, který se mimo učebnic neobešel hlavně bez nových rukavic na famfrpál. S obchůzkou byla Gwee hotová mnohem dřív, než se jí chtělo vracet se přes krb v Kotli domů, a tak se dalo čekat, že ji nohy zanesly ke zmrzlině. Kde bylo sladké, byla McGrathová. Když si vítězoslavně odnášela extra velký čokomalinový pohár, začala konečně krom jídla vnímat i okolí. „Svene!“ houkla zvesela na spolužáka, kterého zmerčila osamoceně dloubajícího se ve vlastní zmrzlině.
„Ahoj, můžu tě tu chvíli okupovat?“ nadhodila se zablýsknutím zubů, a pokud Havránek nic nenamítal, přisedla si k němu. Hladově se pustila do zmrzliny, ale protože to přece jen byla Gweeny, zvládala u toho obstojně rychle i mluvit. „Tak co, jak to jde? Co prázdniny?“ pustila se do konverzačně nezávadných témat i do malinového kopečku. Batůžek s nákupem si složila pod stůl k nohám a byla ráda, že tu narazila na přátelskou tvář. Hergot, ten svět byl beztak nějak hezký.

_________________

| +

Za podpis mooc díkuju Maevce! :3



Barevné rozlišení řeči rodinných příslušníků, vyskytující se asi tak často jako tučňák na Arktidě:
Calvin McGrath - #0000FF
Patrick McGrath - #800000
Jane McGrathová - #400080

"Ale to vůbec není špatný nápad, Maud!" rozzářil se Noah nadšeně, protože společný výlet se mu opravdu zamlouval. S Maud svůj volný čas trávil vždycky rád, takže tohle bylo pro něho bez problému, spíše bylo otázkou, kam by asi tak měli vyrazit. "A máš nějaké místo, kam by jsi se chtěla podívat? Protože mně je to asi jedno, bude mi stačit, když tam budeš ty." Zamrkal na ní zvesela, protože tohle se prostě podniknout muselo. I kdyby cestovali třeba jen někde po Anglii, Noahovi by to bohatě stačilo, protože by cestoval s osobou, kterou má rád. A to by bylo vážně super. Navíc si byl jistý, že tohle rozhodně nezapomene, a když to bude Maud pravidelně připomínat, ten výlet se opravdu uskuteční.
"Nenudil, to je pravda. Ono to ani s mojí sestrou moc nejde," zašklebil se Noah pobaveně. Jeho sestřička totiž byla hyperaktivní a musela pořád něco dělat, takže bylo občas hrozné ji nějakým způsobem udržet v klidu.
Ani Noahovi se z Bradavic nechtělo, ale nedalo se nic dělat. Všechno to příšerně utíkalo, to bylo opravdu hrozné. A i když ho napadlo, že by se do Bradavic mohl vrátit jako profesor, zavrhl to skoro hned v momentě, kdy ho to napadlo. Vážně, neuměl si sebe představit jako někoho, kdo by učil. To bylo celkem nereálné. "No, uvidíš. Některé ty tvoje songy by se ale vydat měli. Jsou totiž vážně dobré," mrkl na Maud zvesela, protože to myslel vážně. Líbilo se mu, jak hraje i zpívá a její originální písničky byly vážně super. "A nevím, vlastně jsem nad tím zas tak nepřemýšlel." Přiznal pak se svraštěným obočím. Měl na to přeci ještě dva roky. No dobře, to moc nebylo, ale jemu to určitě bude stačit. Snad.
Noah nespokojeně špulil rty dál, ale když přilétlo éro a mělo na ní levandulovou zmrzlinu, chtě nechtě se zazubil a poslušně pusinku otevřel, protože kdo by se nenechal krmit? "Ale prosím tě, máš dobré nápady na dárky, vážně. A určitě by se mu líbilo, ať už by jsi mu vybrala cokoliv. Ale je to od Jesseho milý, že ti takhle pomohl." Krčil nakonec odevzdaně rameny, protože už se to stalo a on tomu nijak zabránit nemohl. Ve famfrpálových potřebách se stejně nevyznal, takže by to bylo marné.

_________________

Sven byl dokonale ztracen ve svých myšlenkách, takže absolutně nevnímal svoje okolí a nevšiml si ani spolužáků bavících se opodál. Připitoměle se usmíval a upíral pohled kamsi před sebe, protože měl hlavu plnou Andyho a vzpomínek na čas, který strávili společně. A že to byly vážně hezké chvíle... Sven byl zamilovaný až po uši, takže si v představách maloval plameňákově růžovou budoucnost po Andyho boku a ani si nevšiml, že se kolem ochomýtla Gweeny.
Až když ho oslovila, trhnul sebou a zvedl k ní pohled. „Gweeny!“ vyhrkl překvapeně a pousmál se. „Ahoj!“ pozdravil s úsměvem ve tváři a bez váhání přikývl. „No jasně, že se vůbec ptáš,“ zamrkal na ni a poukázal na volnou židli u stolku. „Jde to skvěle, prázdniny super,“ vydechl pak zasněně v odpověď na její otázku. Chtěl vykřičet do světa, že chodí s Andym, ale bál se na reakci okolí, a tak to zaobalil jinak: „Nějaký čas jsem trávil s Andym a taky brigádničím u jedné módní agentury. Jo a byl jsem u Troie - jako Ó Fearradhaigha - doma, abych trošku pohnul s tou svou zvěromagií. Už vím, v co se budu měnit,“ zahrnul Gweeny novinkami a široce se uculil. „No a co ty, jak se ti daří? Kdes byla o prázdninách? A co tu děláš, vyrazila jsi na nákupy?“ zeptal se na oplátku on, nicméně ptal se s upřímným zájmem. Gweeny byla skvělá kamarádka a Sven byl moc rád, že tu na sebe narazili.

_________________

Gwee se celou vděčností, že ji Sven nevyhnal (i když nejdřív vypadal trochu vykolejeně), hladově pustila do poháru zmrzliny. Vzhledem k tomu, jak se do ní pustila, byla „extra velká“ velikost naprosto odpovídající. „Dík,“ kvitovala s úsměvem svolení k tomu, že se může přidat, a pak už jen se zájmem Svena poslouchala. A samozřejmě se snažila zpracovat studenou zmrzku tak rychle, aby taky mohla odpovídat. „Módní agentury? To je bezva!“ zhodnotila s upřímným nadšením. Sven byl kamarád a k tomu bydlel ve stejné věži jako ona, bylo tedy logické, že tak-nějak-něco o jeho koníčcích Gwee věděla. A tohle pro někoho jako on znělo fakticky dobře. Co se brigád týkalo, McGrathovou samotnou ani nenapadlo na nějakou jít, protože z rodinného trezoru byla zabezpečená dosti slušně. Co ale Gwen shledala ještě zajímavějším, než brigádu, byla zvěromagie. Překvapeně zabodla lžičku do malinového kopečku. „Fakticky? A v co? Jestli to teda můžu vědět,“ vyhrkla zvědavě. Přeměňování ji zajímalo dost i jako takové, ale zvěromagie, to bylo něco ještě úžasnějšího. V porovnání s tímhle jí vlastní prázdniny přišly trochu chudší, když už se na ně Sven zeptal, i když ne úplně. Těch pár dní u Mickeyho totiž s klidem pokrývalo „zábavu“ na celé dva měsíce. „Dobře,“ opáčila nejdřív neurčitě, protože jak jinak by se měla, a hned to jedním dechem začala specifikovat. „Letos zase pomáhám taťkovi na farmě, klasika, a taky jsem byla na mistráku. Nic moc,“ ušklíbla se, vzhledem k tomu, že to Anglie projela. Prostě Angličani. „Ale byla jsem na pár dní v Edinburghu u Mickeyho Shepparda… Znáš ho?“ ujistila se rychle. A pak nasadila takový ten lehce stupidní úsměv. „To bylo super – ale jinak asi nic zvláštního. Dneska jsem vyrazila pro knížky a nový rukavice na famfrpál. Letos ten pohár hodlám vyhrát,“ prohlásila naprosto vážně a důraz tomu přidala máchnutím lžičkou, kterou vytrhla ze zmrzliny. Havraspár měl vážně na čase.

_________________

| +

Za podpis mooc díkuju Maevce! :3



Barevné rozlišení řeči rodinných příslušníků, vyskytující se asi tak často jako tučňák na Arktidě:
Calvin McGrath - #0000FF
Patrick McGrath - #800000
Jane McGrathová - #400080

„Ne, ještě nic konkrétního nemám, ale to můžeme vymyslet během roku. Páč jsem na tom jinak stejně, hlavně abych tam měla tebe a klidně bych přibrala i Spencer, když se jí bude chtít, hm?“ Maud začala skoro až litovat, že letos už nic takového nestihnou, protože by to brala hned a následující prázdniny byly zkrátka moc daleko na to, jak super tenhle nápad byl.
Maud se na chvilku zamyslela nad Noahovým nápadem vydat alespoň pár písniček, nicméně pak zavrtěla hlavou. Něco takového bude určitě hrozně složité, i když se teoreticky mohla poptat Ottise, jenže to stejně neviděla moc reálně. „No, já nevím, Ňuní, mě stejně baví víc zpívat pro kamarády… co kdybych pak byla slavná a stouplo mi to do hlavy?“ vyděsila se naoko Maud, ačkoliv bylo nad slunce jasné, že aby se z ní stala namyšlená fiflenka, bylo prostě a jednoduše nereálné. „Víš co? Jednou bysme si měli sednout a dát hlavy do hromady a napsat si několik návrhů, čím by ten druhý mohl být a třeba z toho vznikne nějaký tip, hm?“ navrhla a úplně se přitom rozzářila, poněvadž to byla další společná aktivita (jako by jich snad měli málo, ehm ehm). Navíc to vůbec nebylo od věci a ještě z toho mohlo něco kápnout, když ani jeden z nich nevěděl, co by mohli dál dělat.
Naštěstí se Noah přestal tvářit načuřeně, takže si Maud oddechla. „Já mu ještě namalovala obraz, ale zdálo se mi to málo, tak jsem chtěla ještě něco, no.“ Ono i kdyby se jí to málo nezdálo, tak by k tomu něco přihodila, protože Maud zkrátka své nejbližší ráda obdarovávala a dělala jim radost. „To teda jo! A představ si, taky mi slíbil, že mě sveze na koštěti, protože jsem říkala, že bych se ráda proletěla, ale nikdo mě moc nenechá,“ což bylo z dobrého důvodu a Maud to chápala a proto taky byla Jessemu vděčná, že se k tomuhle uvolil. A taky se mu za to chystala nějak odvděčit, jenom to ještě potřebovala pořádně promyslet.
Pak, jako by si možná uvědomila, že Noah se o Jessem tak úplně bavit nechce, změnila Maud téma. „Myslíš, že bude ve škole pořád Dragomirov?“ ztišila dramaticky hlas, jako by se bála, aby se tu pan profesor najednou neobjevil jí za zády. „Já jsem teda obranu při zkouškách děsně projela, takže asi nebudu moct na ni chodit dál, ale jenom to pomyšlení, že se bude po hradě někde pohybovat.“ Maud se trošku otřásla, protože asi nic jí nenahánělo hrůzu tak, jako tenhle člověk. „Ale doufám, že nám zůstane Ní Mhóráinová, ta je prostě nejlepší!“ zasnila se Maudě na chvilku a taky si konečně zase zacpala pusu zmrzlinou. Však taky ještě pořád měli co dělat, snědli sotva polovinu! „Ta máslovoležáková byla zatím teda nejlepší,“ zahuhlala s plnou pusou. Ale jejímu prohlášení se nedalo divit, když máslový ležák zbožňovala, žeano.

_________________

"Tyjo, že by naše nerozlučná trojice měla společný prázdniny? To by bylo super, jsem pro všema deseti. Se jí zeptáme hned, jak na ní natrefíme, ne? Určitě nebude proti." Prohlásil Noah nadšeně, protože tohle všechno prostě znělo parádně, ač ještě neměli domyšleno, kam by se asi tak mohli vydat. Jenže to Noahovi vůbec nevadilo, protože na vymýšlení měli spoustu času. Rok byla celkem dlouhá doba, i když i ten utekl rychle jako voda. "Víš aspoň, jestli by jsi spíše chtěla někam k moři a nebo někam do divočiny?" Zeptal se pak zvědavě, protože tohle byla děsně důležitá otázka. Nejprve se museli dohodnout na tom, a pak až vybírat to správné místo, i když i v tomhle směru to Noahovi bylo celkem ukradené. Stále pro něho bylo hlavní, že tam s ním bude Maud. A dost možná i Spencer.
"Když ne tak ne, ale já si myslím, že by to bylo super." Přemlouvat Maud, aby se stala slavnou, to Noah opravdu nehodlal, i když byl toho názoru, že by bylo hustý, kdyby měl slavnou kamarádku. "Ale nestoupla, princezno." Mrkl po své kamarádce. Pochyboval o tom, že zrovna Maud by stoupla sláva do hlavy a stala by se z ní nafrněná dívka. Ne, taková nikdy nebyla a určitě ani nebude, ať už nějakou písničku vydá a nebo ne. "Ale to není vůbec špatný nápad, má vílo spanilá. Vážně bychom to někdy měli udělat, třeba až zase jednou budeme trávit společný večer ve společenské místnosti!" I když většinou dělali, ehm ehm, jiné věci, tohle by bylo vážně super a Noah nepochyboval o tom, že by se u toho určitě dobře pobavili.
"Tvoje obrazy jsou vždycky perfektní," mrkl na ní s úsměvem a raději si pusu zacpal další porcí zmrzliny. To, že jí sveze na koštěti, se dalo vyložit různými způsoby a popravdě, ani jeden z nich se Noahovi zas tak moc nelíbil, ale zakazovat to Maud nehodlal, protože to by znamenalo, že si jí nárokuje a to zase nechtěl. "To se budeš mít, mi pak můžeš říct, jak se ti létalo." Houkl nakonec, protože nechtěl být ošklivý, když už se viděli po takové době. Kdyby měl svoje vlastní koště a uměl by létat, klidně by jí vzal on sám, ale něco takového pro něho nebylo.
Za to, že Maud změnila téma, byl vlastně celkem rád, i když zrovna o Dragomirovi se nebavil s radostí. Toho profesora nemusel. "Doufám, že ne, ale pochybuji o tom, že by odešel. Moje zkoušky z obrany dopadly výborně, takže ho budu vídat i nadále. Obrana mě baví, i když bych na to chtěl radši někoho jiného," promluvil s nakrčeným nosem. Jo, takového Van Helmota měl třeba celkem rád a bylo mu líto, že místo toho dostali soudruha. "To jo! Ta je pěkná. A taky dobrá." Noah se netajil tím, že se mu paní profesorka líbila, i když jemu se líbila pomalu polovina profesorského sboru.
"Jo? Chceš jí ještě přidat?" Optal se s úsměvem, protože byl klidně schopen tu máslovoležákovou zmrzlinu ještě dokoupit, kdyby jeho kamarádka chtěla. Sice jim v poháru zbývala ještě polovina toho, co si objednali, ale to nevadilo. Co by pro Maud neudělal, že.

_________________

Sven se zadíval na tu hromadu zmrzliny, kterou si Gweeny přinesla, a pobaveně se uculil. „Co máš za příchutě?“ zeptal se zvědavě, jako by snad hledal tip na to, co si má dát, až sní vlastní horu zmrzliny. Ale tu už z větší části zlikvidoval.
Trošičku se začervenal, když se Gwee tak nadchla pro tu módní agenturu. Sven byl vážně moc rád, že takovou brigádu získal, protože ho bavilo pohybovat se ve světě módy. Navíc byla ta brigáda moc dobře placená a nekončila společně s prázdninami - Sven hodlal příležitostně brigádničit i během školního roku.
Když došla řeč na zvěromagii, trošku se zastyděl, protože mu bylo jasné, že Gweeny určitě očekává, že se bude měnit minimálně v tygra... a on se měnil v něco daleko méně nebezpečného a daleko více gay. „No... Podle všeho se budu měnit v plameňáka,“ přiznal a jeho tváře nabraly docela sytě červenou barvu. „Sis určitě myslela, že se budu měnit v něco daleko víc hustýho, co?“ prohodil vzápětí s úšklebkem a sledoval Gweenin obličej, aby mohl odhadnout, co si teď asi tak může myslet. Určitě nic lichotivého.
„Jak nic moc?“ povytáhl Sven zvědavě obočí, když se kamarádka pochlubila, že byla na mistráku, ale za moc to očividně nestálo. Mnohem víc ho ale zaujalo, že byla na pár dní u nějakého kluka, takže se pobaveně uculil. „To je brácha Liama Shepparda, ne?“ zeptal se, aby se ujistil, že myslí toho samého Mickeyho. „Tak to je fajn. U mě byl na návštěvě Andy z Mrzimoru,“ přiznal a zase se trochu začervenal, protože tomu prostě nedokázal zabránit.
„Myslíš famfrpálový pohár? Jo, letos by to Havraspár mohl vytáhnout na nejvyšší příčku. Já tomu teda moc nerozumím, ale tým je docela v kondici, ne?“ zvědavě se na Gweeny zadíval. A to ještě neměl tušení, že tu s ním sedí novopečená kapitánka.

_________________

Noah nevypadal, že by měl něco proti tomu, aby se k nim příští rok přidala Spencer, což bylo prostě super, zvlášť když to měly být v podstatě poslední prázdniny, než se pak po škole vrhnout do víru dospěláckého světa. Maud bylo celkem jedno, jestli se podívají k moři nebo do vnitrozemí, pro ni za ni to klidně mohli vzít od moře do vnitrozemí nebo naopak, což také nakonec Noahovi sdělila i nahlas. Beztak bylo hlavní, aby si užili řádnou porci dobrodružství, že ano.
Maud byla ráda, když už Noah nakonec moc nenaléhal na to, aby se stala slavnou zpěvačkou, poněvadž si byla jistá, že by to vážně nebylo nic pro ni. I když na druhou stranu – člověk nikdy neví… A vůbec – pořád na to bylo dost času. Ale na jejich společný brainstorming se těšila, koukala z toho dobrá porce zábavy. A samozřejmě nepochybně i nějaké ty možností budoucí kariéry, ale to je detail.
Na létání na koštěti s Jessem se Maud už taky moc těšila (ono asi existovalo jen málo věcí, na které by se vysloveně netěšila), ale jak bylo řečeno, patrně se projevil její šestý smysl, a tak bylo téma změněno na to školní a profesorské. „Chudáčku,“ politovala Maudě Noaha, když prohlásil, že se bude s Dragomirovem vídat i nadále. „Já teda věřím tomu, že měl ten chlap jenom hroznou smůlu v životě a určitě by se to dalo nějak napravit, ale…“ Ale abych to napravovala já, na to se ho moc bojím, dořekla v duchu a nejistě pokrčila rameny. „To máš teda pravdu, ona je hrozně krásná,“ zamyslela se Maud pro změnu nad jejich profesorkou lektvarů, „jenom mi teda někdy připadá kdovíproč smutná. Musíme ji tenhle rok zkusit nějak rozveselit!“ Ono si to dost možná Maud jenom namlouvala, ale i kdyby ano, zlepšení dne vždycky přijde vhod, ne?
„No, je to lákavá myšlenka,“ připustila Maud, když Noah nabídl, že tu zmrzlinu s příchutí máslového ležáku nechá ještě přidat, „ale uvidíme, jak na tom budem, až tohle dojíme, hm? Jestli to vůbec spořádáme.“ A nějakou chvíli bylo tedy ticho, jak se Maud snažila dokázat, že ještě nemá totálně zacpaný žaludek zmrzlinou, protože hej – fakt by byla škoda, kdyby tady něco z toho měli nechat, žejo. „Hoheheme spohu vlakem, viď?“ První část věty byla sice skoro nesrozumitelná, ale vzhledem k tomu 'vlakem' nebylo těžké si nakonec domyslet, na co se Maud ptala.

_________________

Noah se na chvíli zatvářil na oko smutně, jakože mu je vážně líto, že Dragomirova bude vídat i nadále. Což mu líto vlastně i bylo, ale zase musel uznat, že byl soudruh celkem dobrý profesor a naučil je toho hodně, za což mu byl vděčný. Vždyť měl taky za známku Véčko, za což byl na sebe opravdu pyšný, měl totiž pocit, že zrovna u Obrany prolétne. "Jo, to je pravda. Určitě se na něm podepsala špatná výchova, a tak.." Pokýval vážně hlavou, protože věřil, že se lidi chovali zle z nějakého důvodu a ten většinou začínal u jejich rodiny.
Že byla paní profesorka na lektvary moc krásná, to byla pravda. A smutná opravdu občas vypadala, takže ne, Noah rozhodně neměl nic proti tomu, aby se jí snažili rozveselit. Spíše naopak. "To beru! Mohli bychom jí třeba něco pěkného vyrobit, nebo pro ní složit nějakou písničku!" Zahlásil své nápady, i když jich měl daleko více. Mnohem více.
"Si piš, že spořádáme!" Dobře, tímhle si Noah nebyl zas tak moc jistý, protože to vypadalo, že toho zas tolik neubylo. Vážně si nechali nandat velikánskou hromadu, ale stálo to za to. Noah prostě a jednoduše zmrzlinu miloval a na posezení toho dokázal sníst opravdu hodně. Dobré bylo, že se jí nikdy nedokázal přejíst.
Oba dva na chvíli ztichli, což bylo trochu podezřelé, ale pro jednou se cpali zmrzlinou a nedělali něco.. jiného. "Jasně, pojedeme! A můžeme přibrat Spencer," zamrkal na Maud vesele a do pusy si nacpal další porci zmrzliny, která se začínala už pomalu roztékat, což Noahovi přišlo opravdu líto. "Asi mi zamrzl mozek. Jestli teda nějaký mám," zavtipkoval, ale podle toho jak si začal masírovat spánek to myslel vážně. Hold té zmrzliny najednou nacpal do sebe opravdu hodně, no.

_________________

Gweeny (jakoby si snad tu zmrzlinu nekoupila před pár minutami) se při dotazu na příchuť na chvíli zarazila a zamyšleně analyzovala sousto, které momentálně přežvykovala. Žaludek byl holt zase jednou rychlejší než hlava. „Čoko a malinu, lahůdka. Ty?“ prohlásila potom tónem ne nepodobným tomu, jaký s oblibou používají podomní prodejci. Ale tahle zmrzka nebyla šmejd, byla přece od Fortescua! Když se Sven začervenal, v duchu Gwee téma „brigáda“ nechala opět vyšumět, protože rozhodně nechtěla nikoho přivádět do rozpaků. Jí třeba ale nepřipadalo na tom, že se Sven zajímá o módu, vůbec nic divného. Od jedenácti chodila do třídy s Flavim, což mohlo a nemuselo její vnímání těchto věcí ovlivnit.
Ovšem při odhalení plameňáka tvář úplně neudržela. Naštěstí se Sven pravděpodobně neměl proč co urážet, protože Gwee akorát překvapeně polkla ledové sousto a trochu vyjeveně vykulila oči. A byla ukecaná dost na to, aby nezbyl prostor pro trapnou chvilku ticha. „Plameňáka? Tyjo, ale to je celkem hustý!“ prohlásila potom. V očích se jí trochu „studijně“ zablýsklo. „Navíc, jestli zvěromágova druhá podoba něco vypovídá o jeho povaze, tak to seš nefalšovaně milej člověk,“ usmála se sice s humorem, ale upřímně. Pokud to s tou upřímností tedy neznělo tak blbě, jak by to znělo bez ní. Svenova zvěromagie byla rozhodně lepší téma než letošní mistrák.
„Skoti se do finále nedostali a Anglie ho projela. Pro mě jisté uspokojení, ale stejně,“ zašklebila se. Kdyby aspoň Irové, ale ti taky nic. A to by člověk doufal, že dvojí národnost mu vynese aspoň něco, jako třeba víc příležitostí fandit nároďáku ve finále. Ono houby. Když se dostali k Mickeymu, byla to chvíle, kdy se Gwee zase na rty vedral ten záhadný úsměv a její červenací reflex byl v pohotovosti. „Jo, jo, to je on,“ potvrdila Leeho vazbu na svého kamaráda. „Tak vidíš, to je super,“ zhodnotila potom Andyho návštěvu u Svena a tohle téma, ze kterého byli oba trošičku rozpačití, nepitvala víc, než to vypadalo, že její kamarád chce.
„Tým je v kondici, teda, tuhle sezónu jsme na tom byli fakticky dobře. Jen jsem dost nervózní z toho, jestli ten tým ukočíruju. Určitě ne tak dobře, jako Matt, ale… budu se prostě snažit. Pokud mi to Hart a podobní nebudou komplikovat, budu jenom ráda,“ ušklíbla se na téma famfrpálu. Ale týmu věřila, ten pohár bude jejich. „No, a jak ti to vlastně šlo při NKÚ?“

_________________

| +

Za podpis mooc díkuju Maevce! :3



Barevné rozlišení řeči rodinných příslušníků, vyskytující se asi tak často jako tučňák na Arktidě:
Calvin McGrath - #0000FF
Patrick McGrath - #800000
Jane McGrathová - #400080