Ed překvapeně povytáhl obočí směrem k Septimovi, který polemizoval nad znakem jeho koleje, načež udělal tiché uchvácené wow, protože neviditelná kouzelnická škola byla ještě větší pecka než jenom kouzelnická škola. Poté se od starších dětí dozvěděl, že obrazy mluví a postavy z nich jsou schopné pohybu, což Edmunda vyloženě fascinovalo, ale ono ho vlastně fascinovalo skoro všechno, co se týkalo Bradavic. Závěrem jeho úžasu bylo zjištění, že duchové jsou reální, což už přijal s pootevřenou pusou, kterou honem zase zaklapl, aby nepůsobil jako neandrtálec.
Poté se s nimi Spencer se Septimem rozloučili, a tak za nimi s přátelským úsměvem houkl: "Tak ahoj!" a pak už se přimotal k Dannymu, kochajícímu se koťátkem. "Jak se pozná, jestli je to kluk nebo holka?" nadhodil zvědavě, protože on doma nikdy žádné zvíře neměl, a vesele se na to roztomilé kotě uculil. "Sherry...jako ten likér? Mamka ho pije na oslavách," nadhodil a tázavě se na Daníka zadíval s pobavenými jiskřičkami v očích.
"Ale stejně je to paráda, viď?" prohlásil poté a lehce se opřel o sloup naproti Daníkovi, "Budou z nás opravdoví kouzelníci! Co vaši říkali na tu sovu - teda jestli ti dopis o přijetí přinesla taky sova. Mamku málem kleplo," nadhodil a pobaveně se na kamaráda zazubil. "Jenom mi přijde, že ty prázdniny vůbec neutíkají," postěžoval si poté a vesele mrknul na Daníkovo koťátko, které měl chlapec v náručí.

_________________

Daník, tak jako obvykle, se jen skromně usmál nad Spenciným tichým údivem, co se jeho repertoáru týče. Sice věděl, že je dobrý, ale nechtěl se s tím moc vychloubat - pořád totiž bylo dost prostoru na to být lepší. Ale byl hrozně rád, že v Bradavicích opravdu bude někdo, kdo hraje stejně jako on a baví ho to, ne že by to dělal kvůli rodičům.
"Chceš hrát na housle?" ujistil se s úsměvem, jako že to je něco naprosto chvályhodného. "Kdybys chtěla, tak tě ve škole taky můžu něco naučit," nabídl v naprosto hudebnické přátelské víře jako zkušenější začátečníkovi. Kdyby to někdo chtěl brát jako pozvánku na, no... Na to byl Daník moc malý a moc mimózní. Alias takhle ho to ani nenapadlo.
"Skutečně kouzelná škola," poznamenal, když od Spencer to všechno vyslechl - o mluvících a hýbajících se obrazech, o tom, že ve škole skutečně budou duchové a je to vlastně starý hrad, o kterém lidi, tedy, mudlové, nevědí. Bylo to opravdu jako z pohádky.
Když se Spencer chvilkově rozplynula nad šedou kuličkou v Dannyho náruči, usmál se. Už věděl jistě, že si tohle koťátko nechá. Následně se rozloučil i s Mrzimorkou, která následovala Septima ven z prodejny. "Dobře, uvidíme se," řekl, ale bez nějakých úklon, protentokrát. Měl přeci v rukách malého tvorečka, kterého ještě ani nezaplatil!
Daník ale zůstal v obchodě ještě s Edmundem. Tenhle chlapec mu připadal sympatický, a bonus k tomu představoval ještě fakt, že je to pro něj taky všechno tak nové. Když se ale Eddie zeptal, jak se pozná, jestli má on v náručí kocoura nebo kočku, trochu se začervenal.
"No.. Myslím, že když se mu podíváš na bříško..." vytlačil ze sebe. Záměrně řekl na bříško, protože mu připadalo jaksi neslušné říkat, že se kočce podívá mezi nohy. "Teda, asi," dodal a raději od téhle debaty rychle upustil, protože přeci jen nebyl žádný zoolog a jejich Collin nikdy neměl šťěnátka, aby to ehm, viděl.
"Asi ano, bude to Sherry," uculil se pak Daník trochu hloupě na právě pokřtěné koťátko. Věděl, jaký likér má Eddie na mysli, protože ho také viděl u rodičů, třeba když zapíjeli nějaký úspěch (rozuměno tak, že Sherwoodovi nebyli nijací pijáci, aby bylo jasno, je to slušná rodina), přesto pokrčil rameny. Podle likéru kotě nepojmenoval, prostě ho to tak.. napadlo.
Když Edmund nadhodil, že je to stejně paráda, nejdřív se Danny trochu zamračil. Pak ale pochopil, co se po něm chce. "Ano, to je. Ale je to celé takové.. zvláštní, jako z pohádky. Ti duchové, hrad, hůlky a hábity... zvlášť ta čapka," usmál se zasněně. Pohádky četl, když byl malý, takové ty klasiky. Když se potom Ed zeptal, jestli mu dopis ze školy také přinesla sova, přikývl.
"Ale naši nebyli doma - sestra na zahradě věšela prádlo, když jí do něj ta sova nalétla. Já ji vlastně viděl, až když odlétala," objasnil, jak to s přijetím dopisu vlastně bylo. I když bylo jen otázkou, jak by paní Sherwoodová, která se doma snažila udržovat pořádek i v čistě tvůrčím pracovním chaosu, který způsobovala jak ona, tak její manžel i syn, tvářila na sovu v obývacím pokoji.
"Ede, kde vlastně ty bydlíš?" usmál se přátelsky na svého kamaráda Danny. Zároveň vyrazil k prodavači, aby patřičně zaplatil za Sherryho. Všechno vyřídil docela rychle, protože mu složil peníze na pult s tím, ať si vezme kolik potřebuje (nechtělo se mu složitě počítat ty neznámé mince) a zase se Edmundovi plně věnoval.

_________________

Na téma rozeznání kočičího pohlaví se Ed jenom vědoucně usmál, protože viděl, jak Danny zrozpačitěl a nechtěl to dělat ještě horší. Jemu to nepřišlo jako něco nepatřičného, prostě ho jenom zajímalo, jak se to pozná u koček, protože doma nikdy žádnou neměl, takže to nezkoumal, že. Následně se jeho úsměv ještě rozšířil, když se teď Daníkova kočka oficiálně jmenovala Sherry, a zvědavě po koťátku pokukoval, jak byla ta maličká kulička schovaná v Dannyho náručí.
"To teda. Zvlášť mě zaujali ti černokněžníci - tedy ne že bych se chtěl jedním stát, právě naopak, jenom je zvláštní, že, no, že existují. Mimochodem, myslíš, že proti nim někdo bojuje? Však víš, něco jako naše policie? Ale jestli mají kouzelnící vězení, tak tam lidi přeci musí někdo zavírat," přemýšlel nahlas, a byl tou myšlenkou evidentně nadšen. Vždyť co lepšího by jako nový kouzelník mohl dělat, než bojovat proti zlu?
"Myslíš, že ji budeme muset nosit?" nadhodil poté ohledně čapky, a lítostivě se zadíval na svůj cylindr, který se nakonec rozhodl dát si zase na hlavu, aby se ho ještě dostatečně nabažil, když ho v Bradavicích asi moc často nosit moct nebude. "Takže máš sestru? Nebo máš sourozenců víc? Já mám jenom mladší sestru, ale tus myslím viděl minule," zeptal se a přátelsky se na Dannyho usmál. "V Liverpoolu, takže to do Londýna máme celkem daleko - ty?" odvětil poté a se zájmem se na Daníka podíval, načež lelkoval kolem, když šel zaplatit za Sherry, a rozhlížel se po nějakém oddělení s krysami, protože mu došlo, že se asi docela připozdilo, a že by si měl rychle taky vybrat nějakého mazlíčka, nebo bude bez něj.
"Áha!" protáhl nadšeně, a aniž by pořádně počkal na Daníka, vykročil k teráriím a klíckám s hlodavci, u kterých se malinko přikrčil a zkoumavým, pečlivým pohledem brouzdal mezi jejich obyvateli. "Krysy jsou moc velké, pardon holky...ale vy nevypadáte špatně! Tebe ne, ty bys mi určitě doma utek a mamku by kleplo..." začal si mumlat pod vousy a soustředěně se presunul k menším potkánkům, načež se mu rozzářil obličej, když našel toho pravého - klidného šedého potkana, který ležel v rohu a poněkud nevraživě k němu vzhlížel. Vstřícně zamával na prodavače, protože mu nechtěl jen tak sahat do terária, a pak mu ukázal na svého budoucího parťáka Mickeyho a nechal si ho donést ke kase, kde za něj zaplatil - na rozdíl od Daníka si však dal na čas a pečlivě odpočítal daný obnos, protože se chtěl s novou měnou naučit, a navíc pan prodavač vypadal jako pohodář, takže se nemusel bát, že by ho třeba vytočil. "Myslíte, že si ho můžu dát rovnou do kapsy? Nebo na něj potřebuju nějaký domek?" zeptal se, ale kouzelní potkani zřejmě byli jiní než ti obyčejní, protože Mickey ho nevraživě očichal, a pak si sám pomocí drápků zalezl do kapsy u jeho saka, kde se klidně stočil do klubíčka.
"Viděls to?" zeptal se Eddie tlumeně Daníka s naprosto unešeným výrazem, a něžně pohladil kapsu, načež se na druhého kluka zazubil. "Už bychom asi měli pomalu jít, taťka už je určitě strašně nervózní. Snáší tuhle novotu mnohem hůř než já," broukl s úsměvem, ale rozhodně se svému tátovi nevysmíval, protože ho měl rád.

_________________

Dohrávka:

Daník byl rád, že Eddie dál nerozpytvával téma, ke kterému se dostali. Koneckonců, když se jeho koťátko teď jmenovalo Sherry, mohlo být kocourek i kočička, sedělo to na obě pohlaví. Asi se doma zeptá Mary, aby se ujistil. Jenže ona se toho zase chytne a budou z toho nejapné poznámky do zbytku prázdnin, určitě. Sherry, nebo Sherrymu, bylo úplně jedno, že ho právě jeho nový majitel pojmenoval. Dál se choulilo co nejhlouběji, snad jako by se snažilo schovat. A trochu se třáslo. Snad se z toho časem dostane, protože jinak s ním určitě bude ve škole problém.
"Já myslím, že nějakou policii určitě mají," souhlasil Danny s Edmundem. "Protože když mají zákony, vládu a to všechno, tak musí mít i něco jako policii.. nebo dokonce armádu," zamyslel se. Jak může vypadat kouzelnická armáda? Mají nějaké velké hole místo hůlek, nebo nějaké kouzelné pistole? Nebo něco středověkého, třeba magické meče? Ale Daník se na jeho obhajobu tentokrát udržel před přílišným sněním a pokračoval v rozhovoru s tím, že na tohle se musí někoho znalého zeptat. Nebo nad tím bude přemýšlet před spaním!
Ani Daniel nebyl moc nadšený představou nošení špičaté čapky. "Já nevím. Ale nikde žáci moc nedodržují bezchybné nošení uniformy, ne?" nadhodil. Ne, že by snad chtěl porušovat školní řád, ale jestli to tam přímo není napsané, radši by čapku nenosil. Připadal by si celkově lépe v mudlovském oblečení. "Ale když tam budeme celý rok, mimo vyučování můžeme chodit.. obyčejně oblečení, co myslíš?" nadhodil poté směrem k Eddiemu. Za to by byl opravdu rád.
"Nene, mám jen sestru. Ale starší - Mary je šestnáct a není čarodějka, zpívá na konzervatoři," představil rychle svou nepřítomnou sestru. I když by si jí na první pohled s Daníkem asi nikdo nespojoval - černovlasý, upravený a trochu zdrženlivý chlapec vedle zrzavé puberťačky, která je naprosto svá. Tak to ale bývá.
"Až v Liverpoolu? To jste jistě jeli dost dlouho, jste tu někde ubytovaní?" zeptal se Danny s mírnou vráskou na čele. On a škola - neměl moc zeměpisných znalostí a snažil se si vybavit, jak daleko je vlastně Liverpool od Londýna. No co, doma se podívá do atlasu.
"Já bydlím tady v Londýně, na předměstí - stačí kousek jízdy autobusem a jsem tady," usmál se na Eddieho. Byl rád, že má Příčnou ulici, která byla asi jediným místem, kde se daly nakoupit věci do školy, docela po ruce.
Když Daník Sherry zaplatil, Edmund už se ochomýtal kolem klecí s hlodavci. Svému kamarádovi Sherwood z uctivé vzdálenosti nakukoval přes rameno, zatímco Ed každou krysu a myš okomentoval. Jistě, když máte jen jeden pokus, musíte zkrátka vybrat dobře, ne?
Usmál se, když Edmund zavolal prodavače, aby ukončil obchod. Koupená krysa se nakonec uhnízdila v Eddieho kapse.
"Asi jsou kouzelnická zvířátka přítulnější," uculil se Danny. Pak se podíval na hodinky, když Edmund prohlásil, že by asi měl jít. "Naši se s tím zřejmě už popasovali. Tedy, alespoň myslím. Ale na nákupy raději chodím sám," usmál se. Ještě zkontroloval koťátko ve své náruči. Takhle ho domů klidně přivézt může, a nějakou přepravku jistě koupí se sestrou v obyčejném obchodě.
"Asi už půjdu. Dobře, tak se měj! Myslím, že se tu ještě potkáme," kývl na Eddieho a vytančil z obchodu. Zamířil zase zpátky do mudlovského Londýna.

>>>

_________________

>>>
Už nejakú tú chvíľku sedel na múriku a oči upieral na predajňu stojacu naproti nemu. Posedával tam a čakal, takmer akoby vyčkával na niekoho, kto sa k nemu čoskoro pripojí, no tak to nebolo. Nikto sa nemal pripojiť, na nikoho nečakal. Jednoducho tam len posedával, zabíjal čas a mračil sa na oblohu, ktorá sa mračila späť na neho. Občas pozrel dole uličkou, inokedy hore uličkou, ale inak sa ani nepohol. Samozrejme pokiaľ nerátame občasné, alebo pre niekoho až príliš časté, prehrábnutie navlhlých vlasov pokropených jednou spŕškou nevyhnutného ranného Londýnskeho mrholenia. Vlastne tam sedel ako kocúr, ktorý trpezlivo čaká na svoje raňajky. Lenže na tie raňajky nečakal on, ale skutočný kocúr, ktorý posedával na múriku vedľa neho a mĺčky sa lízal na prednej labke. Ezra si nahlas povzdychol, odtrhol svoje zelenkavo-hnedé oči od obchodíku so zverinou a stočil ich na kocúra vedľa seba. "Miáááu" zaznelo naliehavým tónom, ktorý mal pôsobiť ako výzva. Kocúrik zoskočil z múrika a ladne dopadol na zem. Obhliadol sa na svojho pánička, aby mu dal najavo, že dlhšie už čakať nemieni, a potom vykročil na druhú stranu ulice kľúčkujúc pomedzi unáhlené ľudské nohy, ktoré si ani o takomto čase nedali pokoj a naháňali sa za nákupmi.
Ezra si otrávene povzdychol a nohou ohnutou v kolene sa odrazil od múrika. "Nechápem, čo tak vyvádzaš. No tak si nemal večeru. Iné mačky jedia raz denne. Ak majú šťastie!" zahundral smerom k pruhovanému kocúrovi, za ktorým si razil cestu pomedzi čarodejníkov náhliacích sa ulicou. Chlapec videl ako jeho kocúr prekĺzol do predajne v momente, keď sa z nej vyrútila dvojica akýchsi dievčat so sovou snežnou driemajúcou v bielej klietke. Prichytil si zatvárajúce sa dvere a vošiel dnu.
Prvé, čo zacítil bol zvierací zápach, ktorý mu pošteklil nos a prinútil ho na okamih prestať dýchať, akoby snaď mohol dych zadržať po celú dobu svojej návštevy v zverinci. Letmo sa porozhliadol, aby určil polohu Tigra a vykročil za ním. Po pár krokoch vydýchol zadržaný vzduch a nasal do pľúc nový. Tentokrát sa mu zápach protivil o troška menej ako si naň pomaličky začínal zvykať. Pozdravil pána predavača letmým sklopením hlavy a potom sa porozhliadol po výbere mačacích krmív, okolo ktorých sa už Tiger obšmietal. Ich vôňa ho musela naozaj lákať, pretože sa bokom obtieral o vaky s granulami. "Ja neviem ktoré. Nemôžeš si vybrať ty?" zamumlal ku kocúrovi a zamračil sa na, podľa neho až príliš široký, výber krmív. Akoby nestačil jeden druh. Prešiel rukou po jednom otvorenom vreci a siahol doň. Nabral medzi prsty zopár granuliek, priložil si ich k nosu a pričuchol. Nos sa mu skrivil, no kto bol on, aby súdil mačacie lahôdky. Kľakol si a natrčil ruku kocúrovi k papuľke, nech to zhodnotí on. "A vyberaj pozorne. Máme kúpiť veľké balenie," dodal s miernym úškľabkom, ktorého príčina bola dôvodom, pre ktorý sa do obchodíku veľmi nehrnul. Naozaj sa mu nechcelo vláčiť sa s ťažkým vrecom granúl.

_________________

>>>

Strejda nikdy neměl rád nákupy - třeba toho pořádně využít. Chvilka soukromí by se hodila. Dopíšu po cestě hodně, hodně dlouhý seznam nesmyslných věcí, které jakože potřebuju nakoupit jak pro sebe, tak pro Meow a akorát ve chvíli, kdy stojíme před prodejnou Mžourov, odhodím kousek tužky nějaké paní do košíku a mrsknu seznamem strejdovi před obličej. "Ariano, pochybuju, že potřebuješ to-" začne přísným tónem, ale to na mě už dávno neplatí. "Si snad holka? Je ti čtrnáct? Zkoumá celý svět tvůj zadek? Vůbec mi nerozumíš! Já tohle potřebuju! Nevíš, jaké je to být teenager, nemáš ani ponětí!" Vyjedu na něj dřív, než stihne dokončit větu a můj typický pubertální záchvat ukončím frustrovaným "Agrrr!!" a prudce si hubenou nožičkou dupnu. Vrhnu na něj takový ten pohled, po kterém se ti chytřejší od holky/ženské prostě vzdálí, a čekám. A nemusím moc dlouho - o minutku později už mi strýček vráží do nastavené ruky pytlík s penězi a bere s důrazným "Ehmmehgr" se vytrácí pryč. Ou jé. Jsem svobodná a strašně volná a musím nakoupit všechny tyhle věci, aby to nebylo podezřelé. Jejtosemtoalevymyslela. Jaj.
Vejdu do obchodu, mimochodem, na sobě i přes to vedro mám bílý svetřík, aby kryl kostnatá ramena, rukávy vyhrnuté po lokty, pod svetříkem levandulové šaty po kolena a bílou maličkou kabelku jen na nejdůležitější věci, taky z ní čouhá kousek hůlky. Vtrhnu tam teda, prudce za sebou zavřu dveře a chvíli se procházím kolem, cestou vrazím do nějakého kluka, co při pohledu na mě zvolá něco ve smyslu ať si dávám pozor kam lezu a že jsem kostra, ale to moc nevnímám. Pohled mám zabodnutý do seznamu a jak se tak procházím, ani nevím, kdy můj mozek zaznamenal Ezru v obchodě, ale prostě o pár minut později si jen uvědomuju, že stojím vedle něj a mluvím na něj, jako bych tam byla celou dobu. Zřejmě jsem se tam z ničeho nic u něj zjevila, jak to běžně dělám, duch stajl. "...žrádlo pro Meow. Jako by ta kočka někdy něco jedla. Nemám ponětí, čím se proboha živí..." prohodím, přičemž se zamračím na seznam a automaticky ho nakloním směrem k EZrovi, jako bych předpokládala, že ho to zajímá. "A žrádlo pro lamy? Co lamy jí? Že já si to zvíře vůbec brala domů..." Postěžuju si zase a posunu dlouhý seznam trochu níž, teda jakože v ruce, chápeme, načež si frustrovaně povzdechnu a až teď zvednu pohled k Ezrovi. Chvíli na něj hledím neživým pohledem, jako by skrze něj, mírně pootevřu pusu, jako bych chtěla něco říct, nadechnu se a přimhouřím oči, ale pak, jako kdybych si to rozmyslela, otočím se od něj úplně pryč a přejdu o pár metrů dál, zadívám se na hračky, pravděpodobně pro kočky, jednu vezmu do ruky, znechuceně něco zamumlám a zase ji pustím. Otočím se směr Ezra a překvapeně vykulím oči. "Ahoj? Co tady děláš?" Nadzdvihnu tázavě obočí, jako bych ho dneska viděla poprvé. Pohledem sjedu k oknu a strčím do Ezry, aby trochu zacouval do tmavší části prodejny. Čistě jen proto, aby nás náhodou náhodně vyslaný špeh neviděl, kdyby tady náhodou byl. Náhodou. To by byla velká náhoda - protože je tady hodně náhody... no... popojedem. "Nejsi na mistráku?" Zeptám se lhostejným a trochu nepřítomným tónem, protože tohle je strašně blbá otázka. A své divné chování a postrkování zakončím tím, že se zase zadívám do seznamu, ignorujíc Ezrovu přítomnost, zamračím se nad tím, že jsem vážně napsala na seznam červíky, rozhlédnu se, očima zase zakotvím k Ezrovi a už podruhé ze mě vypadne "Ahoj?" krapet nejistým tónem. A jo, asi jsem dneska víc zmatená než kdykoliv jindy.

_________________

"No tak... Tiger!" napomenul kocúrika, ktorý nad ponúkaným žrádlom otrčil nos a uhol hlavou z dosahu. "Fajn. Toto asi nebude to pravé orechové," povzdychol si a vytiahol sa do plnej výšky. Vrátil tých pár granulí do vreca a otočil sa na mieste, aby sa porozhliadol po zvyšnom výbere. Čo však netušil bolo, že sa vedľa neho znenazdajky zjavila Ariana. Šokovane zalapal po dychu a o pol kroka odstúpil, aby pri nej nebol tak blízko. "Ariana! Čo tu... Nakupuješ," prikývol chápavo a nervózne sa pri tom porozhliadol, akoby ho jej náhle zjavenie vyviedlo z miery. "Čože? Ty máš lamu?" nechápavo na Arianu zažmurkal svojimi hustými mihalnicami čiernymi ako žúžoľ. Skĺzol po nej pohľadom, pretože bez uniformy ju zasa tak často nevidel. Tie levanduľové šaty jej akosi pristali, aj keď na nej trocha neprirodzene viseli. Prehrábol si rukou vlasy smerom dozadu a zhlboka sa nadýchol. Zdalo sa mu to, alebo naozaj vyzerala ešte chudšie ako pred prázdninami? Rozhodol sa, že ju dnes vezme niekam na jedlo. Len tak, ako kamarát, zo zdravotného hľadiska samozrejme. "To chceš všetko nakúpiť?" spýtal sa neveriacky, keď mu padol zrak na ten Arianin zoznam. Všetky ženy tak milujú nakupovanie? Ariana by si určite rozumela s mamkou, pokrútil nad tým nenápadko hlavou. Skĺzol pohľadom na vrecia so žrádlom a presunul sa k tomu, ktorý Tiger momentálne oňuchával. Očkom však pokukoval po Ariane, ktorá sa presunula o kúsok ďalej k mačacím hračkám. Nabral granule medzi prsty a hodil ich zopár na zem Tigrovi. "Ehh... Ahoj?" odvetil Ariane neisto, keď ho pozdravila, akoby sa dnes ešte nevideli. Trocha sa pri tom zahanbil, pretože si uvedomil, že ju dovtedy nepozdravil. Asi sa mu to takýmto štýlom rozhodla vytknúť. "Vyberám žrádlo pre Tigra," pokrčil ramenami ako jej odvetil na otázku. To ho však Ariana už postrkovala do tmavšej časti predajne. "Čo.. čo to robíš??" namietol ako sa snažil ustupovať pred jej ostrými lakťami, ktorými ho pri postrkovaní vzad občas bolestne šťuchla. "Áuu.. Vážne by si mala s tými kosťami niečo robiť, Ariana," povedal s bolestivým úškľabkom, keď ho zasiahla do nechráneného boku. Prešiel si rukou zasiahnuté miesto a nespokojne sa zamračil. "Deje sa niečo?" spýtal sa. Nakúkol poza regál ku dverám, akoby tam očakával Arianinho strýka. "Nie, nie som na Mistráku. Vravel som ti, že tam nepôjdem. Pamätáš?" zamračil sa na ňu, akoby sa bál, že má dievča stratu pamäti alebo niečo podobné. "Otázka je, prečo na tom Mistráku nie si ty? Chcela si tam predsa ísť, nie?" skĺzol k nej pohľadom. Už dávno ju o kus prerástol. Chvíľu na ňu len tak upieral zrak, zatiaľ čo Ariana pozerala do toho svojho zoznamu. Keď na neho konečne pozrela a znova ho pozdravila tým neistým tónom, prešliapol nervózne na mieste a potichu jej odpovedal. "Ahoj, Ariana. Už sme sa zdravili," dodal s tichým povzdychom a celkom nečakane k nej zdvihol ruku a šťuchol ju ukazováčikom jemne do hlavy, akoby chcel, aby sa rozpamätala. Oči sa mu zastavili na jej vytŕčajúcej kľúčnej kosti. Zhlboka sa nadýchol a odvrátil zrak. Zabodol ho do zazerajúcej sovy obyčajnej a s páliacimi lícami jej povedal: "Nechceš sa ísť niekam najesť? Som hladný. Pozývam ťa." Peniaze na obed síce nedostal, no vždy môže zrezať z rozpočtu na Tigrové žrádlo. Prešliapol na mieste a kútikom oka pozrel na Arianu, aby zistil ako sa na jeho návrh tvári.

_________________

Vrhnu po Ezrovi nechápavý pohled - jasně, že mám lamu, je normální mít lamu, jako! To jen Darrel ji nemá, mwahahaha... popojedem. Hodím po něm další ještě víc nechápavý pohled, přece je jasný, že to nechci nakoupit, duh. Jako kdybych měla ráda nákupy. Počkat mám nebo ne? Jak to mám vědět, jsem snad já... Oukej, očividně je čas začít zase mluvit. "Ne. Ale když se budu tvářit, že ty nákupy budou trvat dlouho, stíhačka mi dá na chvíli pokoj." Pokrčím lhostejně rameny, zatím, co se zájmem zkoumám jakousi divnou hračku, o které si ani netroufám říct, komu patří. Jako jestli kočkám, nebo divně zvrhnutým netopýrům, fakt nevím. "Aha, žrádlo. Tygr něco jí?" Nadzdvihnu tázavě obočí a přesunu pohled z hračky na Ezru a několikrát překvapeně zamrkám. Teda jako má to být překvapené, ale víme, jak to u mě vypadá - prostě zamrkám. Jako kdybych měla něco v oku. Pak následuje to postrkování za regál a tak dále, vážně bych ho za tu poznámku o kostech ráda praštila, nejlíp kostí, aby mu bylo jasné, za co to je, ale uvnitř prostě cítím, že má pravdu. "Nic se neděje. Zatím." Zamumlám a nakouknu očkem ven, jen tak pro jistotu, jistota je totiž fajn. O mistrovství se mi bavit nechce. Ne tady. I když tady je asi víc soukromí než kdekoliv jinde. Chápeme, ne? "Proč mě zdravíš? Podruhý? Ty si něco pil nebo co?" Vyjedu na něj krapet podrážděně, neuvědomujíc si, očividně, že to já ho zdravila víckrát. A normálně bych se i omluvila, že takhle hned vybuchnu, i když jen maličko, ale já jsem prostě zvyklá od Darrela a Ginger, takové to pubertální "všichni kluci sou stejný" se mění na "všichni nebelvíráci jsou stejní", a prostě to funguje. Dá se to aplikovat na všechny až na Maeve a Ezru. Ti měli prostě bejt v mrzimoru. Ale to tu teď sama se sebou fakt řešit nebudu, jak sem se dostala k Mrzimoru, když jsem předtím sama se sebou řešila, že mě mrzí, že jsem na něj takhle vyjela.
"Najíst?" Vyvalím na něj oči a už už ho chci seřvat za to, že mě zve na jídlo, když ví, že nejím, ale včas mi dojde, že to asi nemyslí v tom smyslu, že na mě akorát tak ušetří a tedy že by se mi vysmíval, spíše to myslí dobře. Ach jo. "No… já nevím." Zamumlám, a aby to nevypadalo, že jsem rozpačitá a tak, zahledím se na pelíšek pro kočku, tváříc se, že o něj mám fakt zájem. Jako kdyby Meow pelíšek potřebovala, dyť ta kočka spí kdekoliv jinde než v pelíšku, třeba v cizí posteli, je to taková kočičí cizoložnice, ale ne v tom úchylným slova smyslu… v tom kočičím, i když teda myslím, že i kočky můžou cizoložit, ale co já vím, tady v tom se nevyznám. Jasně, že nevyznám, jsem snad cizoložnice nebo co? A vůbec… popojedem. "Víš, bez urážky, já pozvat nepotřebuju." Řeknu pak nakonec, možná totální blbost, vzhledem k tomu, že jsem se sebou místo nabízeného oběda řešila cizoložství – ale budiž. "A navíc – bylo by to divný." Dodám tak trochu neplánovaně – tohle mi vážně jen vyklouzlo. Ale divný by to bylo, když se nad tím zamyslím. A víte, co je nejlepší na zamaskování něčeho, co jste říct nechtěli? Udělat něco divnýho – haha, chápete ne, divný, divnýho… no nevadí. Zmateně se rozhlédnu, prudce se otočím a záměrně – i když to tak nevypadá – to napálím čelně do jedné police regálu co stál kousek od mé maličokosti. Díky bohu nic není rozsypané ani zničené, na poličce toho už moc neleželo, ale samotná polička stačila k tomu, aby se mi na čele udělal velký rudý flek. A pak taky to asi může za ty vlkodlaky, co mi teď vyjí v uších, ale to je vedlejší. S tichým syknutím se otočím zpět na Ezru a prohodím něco ve smyslu, že tohle fakt bolelo, přihodím k tomu mrtvý pohled, chvíli se tvářím, že omdlím, rukou zahmatám kolem sebe, abych se mohla něčeho chytit. Vidíte? Nemusím bejt all time divná, ale můžu toho občas využít. A není to ani těžký. A je to sice bolestivější než prostě říct, že nebudu jíst, ale je to větší sranda. Pro mě.

_________________

"Kto je stíhačka? Tvoj strýko?" skúsil si tipnúť a spýtavo pri tom nadvihol obočie. "Čo je to za otázku? Jasné, že niečo jedáva. Meow snaď nie?" uprel na ňu zvedavý kukuč, ale rýchlo mu doplo, že to tak asi nebude. "No..." nohou odstrčil Tigra od vreca, na ktoré sa naťahoval, "možno Meow patrí medzi tie mačky, čo rady lovia. Tiger je na to zvyčajne moc pohodlný." Pokrčil ramenom a neisto sa zatváril. Keď na neho Ariana potom tak vybehla za to, že ju opäť pozdravil, dotknuto sa stiahol a venoval jej zamračený pohľad. "To ty si pozdravila mňa! Po druhý krát! To máš asi z toho, že nič neješ!" pokrútil nad ňou pohoršene hlavou a pretočil oči ako správny pubertiak. Dávno boli preč časy, keď by na seba nechal len tak niekoho vyskočiť bez toho, že by mu to s rovnako rozbúrenými hormónmi vrátil. "Nehovor, že nie si hladná. Ja totiž som. Som hladný ako vlk. Niekedy mi vážne chýbajú preplnené stoly vo Veľkej Sieni," povzdychol si zmučene pri tej predstave. Nuže, chlapec vo vývine... "To, že pozvať nepotrebuješ neznamená, že to nemôžeš prijať," zamudroval s nadvihnutým obočím, pretože mal taký pocit, že Ariana sa tej ponuke jednoducho vyhýba, aby nemusela jesť. "Čo by na tom bolo divné?" nechápal sprvu. Keď sa nad tým však zamyslel, musel uznať, že by to asi vyzeralo divne, keby ju pozval na jedlo a šli by len samí dvaja. Takmer ako to... rande. Sklonil hlavu doľava ako sa nad tým zamýšľal, a keďže jeho vlasy už boli podstatne dlhšie ako pred rokom a on mal akúsi novú tendenciu si ich stále prehrabovať a dodávať im trocha objemu, pár pramienkov sa mu z účesu uvoľnilo a padli mu do očí. "Fajn. Tak si to jedlo môžeš zaplatiť sama. Nech to nie je divné," odvetil jej a nadvihol pri tom obočie, aby jej dal najavo, že z toho sa len tak nevylíže a on ju jesť jednoducho prinúti. Čo však nečakal bol ten Arianin ťah s taktickým nárazom do najbližšej poličky. "Auč..." sykol miesto nej. Vtom si však všimol, že Ariana to zrejme neustála práve najlepšie a vyzerá, že sa o chvíľu zrúti k zemi. Jeho brankárske reflexy sa prejavili naplno. To, čo padá, treba chytiť, a tak aj spravil. Jednou rukou chytil Arianinú, tú, ktorou sa snažila niečoho zachytiť a druhú ruku položil okolo jej pása, aby ju zachytil celú pre prípad, že by sa naozaj chystala omdlieť. Ezra sa náhle ocitol až neprirodzene blízko Ariany, takže sa mohol pokochať detailným pohľadom do jej modrozelených očí. Chvíľu ju len tak zvieral v náruči a civel jej do tých pekných veľkých očí, kým pochopil, že by ju mal asi pustiť. Srdce mu búšilo ako splašené, pretože jeho mozog si náhle uvedomil, že Ariana je dievča. Dievča, ktoré sa takmer dotýka jeho pokožky, nehovoriac o tom, že si spomenul na ich posledný metlobalový zápas, po ktorom od nej obdržal tú nevysvetliteľnú pusu. Nemysli na to. Proste na to nemysli, ona na to už určite dávno zabudla! Do líc sa mu nahrnula červeň, a tak rýchlo uhol pohľadom, aby sa vyhol posmechu, ktorý na jej tvári očakával. "Myslel som... myslel som, že padáš..." vykoktal na svoju obhajobu a potom ju konečne pustil a trocha sa odtiahol. Očami blúdil všade, len tým Arianiným sa zrazu vyhýbal. "Si v poriadku?" spýtal sa, aby prerušil trápne ticho.

_________________

Vrhnu na Ezru nechápavý pohled, jako bych na něj křičela, jestli se náhodou nezbláznil. "Ti hrabe? Vypadá to zvíře, jakože něco někdy jí? Leda tak vyjídá misky ostatním kočkám nebo talíře mrzimorským studentům. Po mě už dlouho jídlo nechtěla." Pokrčím maličko nepřítomně rameny a pohledem přejedu cosi neidentifikovatelné přede mnou. Nad představou lovící Meow se tiše, velmi neArianovsky, jako správná holka, zachichotám. No vážně, jestli Meow někdy něco lovila, tak to byl kocour. Ta by pro jídlo nehla prstem, asi má pubertu nebo tak něco, pořád by jen nějaký kluky naháněla, fakt nechápu, proč zrovna já schytám kočku s pošahanou osobností. Jednu chvíli balí tamtoho, pak dalšího, pak je odkopne a slintá nad dalším, no vážně, chová se jako šesťačka v době, kdy ještě do bradavic chodil Salem. Normálně mám někdy chuť ji praštit. A nejhorší je, když z nějakýho kocoura prostě omdlí. Což já samozřejmě nedělám, že, teda jako ne u kocourů, ale u kluků, teda kocoury moc ráda nemám, hlavně proto, že většinou nadělaj Meow jen malý koťata který se svým narušeným výrazem ani nevypadají roztomile, no chápete, kdo to má prodávat, šiblý kočky.
"Stoly v Síni jsou hnusný." Oznámím Ezrovi, přičemž sama sebe v duchu zmlátím pánvičkou. No fakt, jak můžou bejt hnusný, tolik jídla, přísahám, až vychodím školu, poslední den co tam budu sedět, najím se tak moc, že už jídlo nebudu chtít vidět nikdy. A v době, kdy mě nikdo neuvidí, protože budu zavřená doma a budu trucovat nebo tak něco, pořádně se najím, ty jo, už jen pár let a čeká mě zase normální život. Já totiž ráda jím, teda kdysi jsem ráda jedla, jídlo je super. Je to jako vodní balonky. Nejsem si jistá pointou přirovnání, ale na to přijdu později. Nemám nad tím totiž čas moc přemýšlet, dřív, než mi vůbec pořádně dojde, že jsem si pomyslela random kravinu, už narážím hlavou a ozve se Auč, které ale nevyjde z mých rtíků, hlasitý náraz, a než se vzpamatuju, nějak jako Ezra cosi kutí rukama kdo ví kde kolem mýho pasu nebo tak něco, jako nevím, jestli má pocit, že jsem camrál, který musí chytit, nebo co, ale jestli jo, tak doufám, že se o tom nezmíní, protože by to znamenalo, že jsem kulatá, tudíž tlustá, protože camrál je tlustej. Ale má důlky. Myslím. Zlatonka je víc cool. Lítá sama. Popojedem. "Co ti šibe, však nejsme na hřišti ježišikriste..." Zahučím nespokojeně otráveným, puberťáckým tónem a protočím očima nad tím, se červená. Opřu se rukou o nejbližší regál, druhou si trochu upravím oblečení a sjedu ho trochu nechápavým pohledem. "Proč bych neměla bejt? Vypadám snad, že nejsem v pořádku?" Nadzdvihnu tázavě obočí, ale spíše, než aby to vypadalo, že se mu vysmívám a tak, zdá se, že jsem naopak zapomněla, co se před chvílí stalo. Nebo to prostě spíše ignoruju, jako všechno ostatní, co mi vadí nebo mě nějak uvádí do rozpačité situace. "Přestaň se tvářit jako knedlík na kolejích, vypadáš fakt hladově." Zahučím a začnu ho strkat k pokladně aby zaplatil a tak dále.

>>> Přes zaplacení, donakoupení a tak do blíže nespecifikované lokace, kde se nachází jídlo, bez postu, pak domů.

_________________