<<

Já jsem v té frontě stál taky a ke Cassandřině smůle dokonce kus před ní, protože jsem přišel o chvíli dřív a už pěkných pár minut jsem tu čekal, až se fronta trochu pohne a já budu blíže k jídlu. Kručelo mi v žaludku a sbíhaly se mi sliny, asi že to nebylo tak dávno, co jsem překonal zase jedno náročné období a ještě pořád jsem měl větší hlad, než bylo obvyklé. Nebo jsem si svým chlupatým problémem prostě jen omlouval to, že žeru jako prokopnutý, ehm.
Cassie, i když třeba zrovna nehýřila energií, byla nepřehlédnutelnou osobou, takže jsem koutkem oka zaznamenal její příchod. A ano, mohl jsem na ní mávnout a naznačit jí, ať si stoupne ke mně, že nám jídlo koupím, ale lidi stojící za mnou by mě možná pak chtěli zabít... což by se jim nemuselo úplně vyplatit. A tak jsem jenom stál, pobaveně jsem se šklebil nabručené tváři slečny Lynchové a možná jsem trošku doufal, že si mě nevšimne. Ale zároveň jsem byl připravený popasovat se s tím, až mě spatří a začne si mě dobírat, jak měla ve zvyku. Nebo nadávat, že stojím před ní a nepropašuju jí k sobě.
Každopádně já byl rád, že žiju - bylo horko a tady u Hladového draka bylo na můj vkus až moc lidí. Necítil jsem se tu vůbec dobře. Navíc jsem měl na bradě a levé paži pár sice zahojených, ale výrazných škrábanců, a chtě nechtě jsem občas přitáhl něčí pozornost, což se mi nezamlouvalo už vůbec. Ale na burger jsem měl neskutečnou chuť, takže jsem trpěl dobrovolně. A doufal jsem, že už nebudu trpět moc dlouho.

_________________

Popravdě, Cassie vůbec nenapadlo, že by mohla u Hladového draka poznat někoho známého, ani nad něčím takovým nepřemýšlela. Měla totiž jasný cíl - nakoupit si, a vrátit se domů. Vážně neměla náladu na to, se s někým vybavovat, což značilo, že se asi něco děje. Cassandra totiž byla až přehnaně přátelská a dokázala lidi otravovat takovým způsobem, že je divu, že jí ještě nikdo něčím nebacil po hlavě. Asi ještě nepotkala Daryu Udinovou..
Chvílemi jí napadalo, že by se na to mohla vykašlat, a koupit si jídlo někde jinde, jenže v tuhle chvíli měla hroznou chuť na bagetu od Draka, s extra pálivými papričkami. Znovu neklidně přešlápla, a následně si stoupla na špičky, aby aspoň trochu viděla, kolik lidí je ještě stále před ní. Derek měl zatím opravdu štěstí, že si ho Cassandra nevšimla, i když kdo ví, jak by vlastně reagovala. Opravdu dneska neměla moc dobrou náladu, a tím pádem by ho dost možná ignorovala, a dělala, že si ho nevšimla. I když, kdo ví. Jeho viděla vždycky ráda.
Že dopíjela pitíčko, to brzy zjistilo mnoho lidí, protože se začal ozývat srkavý zvuk. Cassie pitíčka milovala, stejně jako lesní plody, takže o to víc se snažila z toho dostat, i když bylo jasné, že už tam toho moc nebude. Že by tím mohla narušovat celkem poklidnou atmosféru, to jí rozhodně nenapadlo. Ona totiž nikdy nekoukala na to, co chtějí ostatní. Navíc, nikdo se (zatím) neozval, takže si mohla srkat poklidně dál.

_________________

Ani jsem se nemusel otáčet, abych zjistil, kdo dělá ten příšerný zvuk, protože mi to bylo naprosto jasné. Většina lidí si zřejmě myslela, že ve frontě stojí nějaké dítě, co srká džusík, ale já si byl jistý, že to není dítě. I když... mentálně možná trochu jo.
Nějakou chvíli jsem ten příšerný zvuk mlčky trpěl, ale na moje nervy to bylo trošku moc, takže jsem nakonec zaklonil hlavu, zhluboka jsem si povzdechl a zadíval se k nebi, jako bych prosil nějakou vyšší moc, ať Cassie utiší. Ale protože se žádná vyšší moc neobjevila, vykoukl jsem z fronty, upřel na Cassandru podmračený pohled a očima jsem ji přímo probodl. „To si děláš srandu, Lynchová...,“ zabrblal jsem pohoršeně. Dobře, zas tak mě to nepohoršovalo, ale proč se tak netvářit, že? „Rodiče tě neučili, jak se chovat na veřejnosti?“ bafl jsem. Mnozí by se možná pozastavili ještě nad tím, že dospělá ženská cucá džusík, ale mě tohle vůbec nepřekvapovalo, protože jsem Cassie znal.

_________________

Přestože se na Cassandru čas od času někdo otočil, aby jí naštvaným pohledem dal najevo, že tohle by dělat nemusela, jí to bylo ukradené, a tak si srkala vesele dál. Očividně to lidem totiž tak nervy nedrásalo, když se ani neozvali. Až do teď.
Cassie zvídavě mžourala na Dereka, který na ní vykoukl. "Neřekla bych," odvětila jednoduše, a aby bylo jasné, že si fakt srandu nedělá, zasrkala několikrát za sebou. Jo, občas se chovala jako dítě. Tedy.. většinou. Dobře, pořád. "Snažili se, ale pak to vzdali." Ušklíbla se, a vlastně to byla i pravda. Jenže Cassandra za to nemohla, takhle se chovala vždycky. "Dřív ti to však nevadilo." Tohle sice původně neměla v plánu říkat, vyklouzlo jí to dříve, než si něco takového mohla promyslet. Ne že by někdy zrovna ona myslela. Těch několik zvědavých pohledů, které se upnuly jejich směrem, si nevšímala. Dereka sice celkem ráda viděla, ale v tuto chvíli by možná byla radši, kdyby tady nebyl. A aby dala najevo, že se od nikoho nenechá poučovat, srkla znova.

_________________

Bylo až neuvěřitelné, jak malá chvilka stačila k tomu, aby mi Cassie začala lézt na nervy svým osobitým způsobem. A tentokrát mi na nervy lezla ještě víc, než obvykle, což bylo asi tím, že ona sama neměla dobrou náladu a v jejím chování nebyla ani špetka žertu, spíš to byla ryzí provokace. Když k tomu připočteme fakt, že já po posledním úplňku nebyl ještě stoprocentně ve své kůži, katastrofa byla prakticky jasná.
„To vidím, že to vzdali... a nejsem sám,“ ušklíbl jsem se, protože jsem si dobře všiml, že po Cassie (a teď už i mně) pokukují další lidé. „Myslíš, že nevadilo? Budiž,“ pokrčil jsem rameny. Možná, že mi to dříve skutečně nevadilo, ale teď se Cassie prostě trefila do citlivého období a já na podobné blbosti neměl sebemenší náladu. Upřímně jsem začínal litovat toho, že jsem se vůbec ozval, a modlil jsem se, aby se fronta co nejdříve pohnula, já popadl nějaký dobrý, pořádně masitý burger, a zmizel jsem odtud. Začínal jsem lidí mít po krk.
„Nemusíš svou náladou otravovat život ostatním,“ zabručel jsem, protože jsem si samozřejmě všiml, že to není ta usměvavá a hyperaktivní Cassie, kterou jsem znal, a možná bych dodal něco o premenstruačním syndromu, ale kousl jsem se do jazyka a tu poznámku spolkl. Někdy prostě bylo nejlepší hodit po ženských čokoládu a ustoupit, no.

_________________

Cassandra zaskřípala zubama, což rozhodně pro těch pár lidí, kteří stáli v její blízkosti, nebylo zrovna dvakrát příjemné, ale ani na to nehleděla. "Víš co? Ohledně toho, co se stalo, si radši nemyslím nic," zavrčela jednoduše a protočila očima v sloup. Nevěděla, co se s Derekem stalo, ale celé jí to tak štvalo, že se rozhodla rezignovat. Sice řekl, že se změnil, ale Cassie pořád doufala, že v něm zbylo něco z toho starého Petera, kterého kdysi měla tak moc ráda. Na chvíli jí napadlo, že tohle zrovna nebylo téma do ulice, ale stejně pochybovala o tom, že tyhle lidi ještě někdy uvidí, takže jí to nakonec bylo jedno. Na chvíli sklonila pohled k zemi, až to skoro vypadalo, jako kdyby svého chování litovala, ale pak pohled zase zvedla k Derekovi. A ne, rozhodně nebyl moc pěkný. "A jestli ti to tak vadilo, tak jsi měl zdrhnout ještě dřív, než tě zasnoubili." Možná, že měla držet jazyk za zuby, protože se schylovalo ještě k větší hádce, ale Cassandra si nemohla pomoct. Měla špatnou náladu, Derek jí zničeho nic lezl na nervy, a navíc se cítila být stále odmítnutá. Proč? Protože on sám jí odmítl, to když se totiž pokusil Sheridan pozvat ho za ní na rande.
"Víš, každý má právo na to, dělat si co chce," ledabyle pokrčila rameny, a i když by dost možná někdo z davu nejradši na to něco namítl, pohled Cassie mluvil za vše, takže všichni radši mlčeli. A proč, že měla tak špatnou náladu? Umřela jí rybička. A to by byl přeci naštvaný každý.

_________________

Jestliže Cassandra skřípala zuby, co jsem měl pak dělat já? Rvát si vlasy? No, upřímně, k tomu jsem neměl zase tak daleko, problém byl, že jsem měl svoje vlasy fakt rád. „Já bych se divil, kdybys někdy vůbec myslela,“ zabrblal jsem si tiše pod vousy, tak akorát, abych to slyšel já. Ke Cassie možná nějaké to brblání dolehlo, ale pochyboval jsem, že by byla schopná rozeznat, co jsem říkal... Kdyby ano, dost možná by mi na místě prokousla krční tepnu.
„Jo, to jsem asi měl, no,“ přikývl jsem rádoby lhostejně, jenže ruce jsem bezděčně zatnul v pěsti, protože kdykoliv někdo tak bezohledně narazil na mou minulost, o které nevěděl absolutně nic, vytočilo mě to. Nikdo neměl právo šťourat se v mé historii a soudit mě, když nevěděl, co se stalo... Jenže tohle byl začarovaný kruh - já o tom, co se stalo, nemohl a nechtěl mluvit, takže jsem se pak nemohl divit, že se někteří lidé - vražedný pohled vržení ke Cassie - chovají bezohledně.
Odfrknul jsem si, když jsem slyšel její poslední slova. „Jo, to asi má,“ odsouhlasil jsem je, „a někteří lidé holt prostě neví, jak se chovat na ulici, mezi ostatními lidmi. Možná bys měla přestat pořádat ty dětský tábory, leze ti to na mozek.“ Dobře, tohle byla hnusná podpásovka, kterou mi mohla snadno vrátit argumentem, že já učím v Bradavicích a s dětmi tím pádem trávím taky dost času, ale já si zkrátka nemohl pomoct. Cassie mi lezla na nervy a já zrovna dneska nebyl v té nejlepší náladě. Prostě mě dokázala vyprovokovat i naprostá blbost.

_________________

Bylo opravdu štěstí, že Cassandra neslyšela, co si to Derek mumlá, protože by ho jinak zakousla. Takhle ho jen propichovala naštvaným pohledem a snažila se nebýt ještě více hnusná, i když to v tuhle chvíli prostě nešlo. Derek jí k tomu popichoval. Jinými slovy, mohl za to on. Tak.
Cassie v jednu chvíli došlo, že asi neměla jeho minulost vytahovat, ale stalo se. A že vlastně stojí na ulici plné lidí, to jí tak trochu na chvíli taky ušlo. Dokázala je totiž ignorovat a vnímat jenom Dereka, který byl v tuhle chvíli nesnesitelný. A možná, že jednou konečně poznala, jaké to je, když nemáte na někoho náladu. Ne že by si z toho vzala pro příště ponaučení. "Je jen škoda, že jsi to neudělal," bylo dost možné, že tohohle celého divadélka bude litovat, až jí dojde, co všechno ošklivého řekla, v tuto chvíli jít o bylo ukradené. Jenže, její povaha jí nedovolovala držet se zpátky. Vždycky prvně mluvila, a až pak přemýšlela. Možná, že kdyby se jí svěřil, dokázala by to akceptovat, takhle si nebyla jistá, co udělala špatně, že se s ní nechce bavit, a že se chová tak, jak se chová. Vrtalo jí to hlavou.
Do teď však nezuřila jako po těch dalších slovech, co z Dereka vypadla. "Možná, by jsi měl zase zmizet. Nikomu jsi nechyběl." To, co řekla, bylo opravdu hnusné, a navíc to, aspoň z její strany, byla lež. Jí totiž chyběl a často přemýšlela o tom, co se s ním stalo. Jenže v tuhle chvíli jí to bylo ukradené, zlobila se.
Celkem rychle se fronta vylidnila, takže oba brzy byli od okénka jen kousek, protože některým lidem připadalo, že bude lepší, když se odsunou stranou. To kdyby se to tady náhodou začalo prát, a že to vypadalo, že by k něčemu takovému skutečně mohlo dojít. "A když ti pořád tak vadí, jak se chovám, tak si se mnou neměl jezdit prozkoumávat ten terén. Třeba by mě něco sežralo, a ty by jsi měl pokoj," zasyčela pak ještě, a i když by z pitíčka nejradši zkusila vyždímat i ty poslední zbytky sladké tekutiny, neudělala to. Ale neměla od toho daleko.

_________________

Jestliže tu byl někdo nesnesitelný, já jsem to rozhodně nebyl. Byl jsem přesvědčený, že Cassie by z fleku mohla dostat cenu pro nejvíc nesnesitelnou bytost na planetě Zemi. Vlastně mě překvapovalo, že tu ještě stojím a trpím ty její kecy, což se ale za chvilku stejně mělo změnit, protože Cassandra vytáhla takový kalibr, který jsem ani já nedokázal ustát. Tohle byly prostě věci, o kterých jsem se nehádal a raději jsem sklopil uši, stáhl ocas a prostě jsem se odplížil léčit si pochroumanou dušičku...
„Netušil jsem, že jsi taková hyena,“ pronesl jsem s ledovým klidem, probodl jsem přitom Cassie pohledem, abych jí dal najevo, že svá slova myslím naprosto vážně, pak jsem poněkud nevybíravě odstrčil nějakého mladíka, co mi stál v cestě, a jednoduše jsem vykročil pryč. Nehodlal jsem se s Cassie dál bavit, natož se s ní dohadovat na ulici plné lidí, a dost jsem litoval toho, že jsem se do Londýna vůbec vydal. Kdybych zůstal doma, měl bych svatý klid.
„Jo, třeba nějakej vlkodlak, nebo tak...,“ prohodil jsem kysele přes rameno, ale ani jsem se neohlédl. Zaťal jsem zuby a poněkud napjatou chůzí jsem si to rázoval pryč, nehledě na to, že jsem měl hlad jako vlk a na ten burger jsem se ještě před chvílí opravdu těšil...

_________________

Cassandra zatnula zuby, aby neřekla ještě něco ošklivějšího, i když toho už teď postupně litovala. Jenže ona za to nemohla, byla naštvaná na celý svět, vždyť jí taky umřela rybička, takže byla v právu. "No, očividně jsi mě nikdy pořádně neznal," což vlastně nebyla pravda, jelikož oba se znali dobře, možná až moc. A i když by to v tuhle chvíli nepřiznala (a bylo vlastně jen pár lidí, kterým by to řekla, a bratr to nebyl), ty staré časy jí chyběly. Celkem dost.
Vlastně se ani nedivila, když se dal Derek na odchod. Pro ní to byla na jednu stranu celkem výhoda - teď totiž u okna nikdo nestál, takže se tam mohla dostat několika kroky a v klidu si objednat. Na druhou stranu věděla, že pokud se tohle celé neurovná hned, už se to neurovná nikdy. Tohle byl tedy rozhodně těžký výběr, a popravdě, jídlo celkem převahovalo.
Poznámku o vlkodlaku slyšela, ale nepřidávala jí moc velkou váhu. Neklidně přešlápla, párkrát zatěkala pohledem mezi oknem a Derekem. No a pak udělala věc, kterou asi nikdo nečekal (zvláště ně ona sama a už vůbec ne Derek). A jakmile ho dohnala, chytla ho za ruku v pokusu ho zastavit, a jakmile se k ní otočil, natáhla se, aby ho mohla políbit.

_________________