„Já asi budu o prázdninách zase na pár dní u strejdy s tetou, kteří bydlí ve Skotsku, takže tady snad budu častěji,“ usmál se Monty spokojeně. To cestování přes půl zeměkoule se mu totiž úplně nezamlouvalo. Přestože už byl na přenášedla a přemisťování docela zvyklý, stejně to nebyla žádná radost, cestovat na takovou dálku. A to ještě mohl být rád, že mají kouzelníci rychlejší způsob cestování, než byla třeba mudlovská letadla...
Salát měnící barvy zněl rozhodně zajímavě. „No, ještě aby to chutnalo nějak jinak,“ podotkl kudrnáč pobaveně. „I tak je to zajímavý... prostě zelenina, co mění barvy. Jak by na to asi koukali mudlové?“ prohodil s pobaveným úšklebkem ve tváři. Jeho táta kuchař by se na to určitě tvářil dost zděšeně. „Jo, moc výraznou chuť to teda rozhodně nemá,“ přikývl na slova o kaštanech. „Ale špatný to není,“ dodal, aby si Heski nemyslel, že mu kaštany nechutnají.
„To máš pravdu.“ Monty se zachmuřil, když Heski připomněl pravidlo, že neplnoletí kouzelníci hůlku stejně mimo školu nemohou používat. „Ale to stejně nic nemění na tom, že už se nemůžu dočkat, až ji budu mít,“ dodal a pokrčil přitom rameny. „A taky se těším na nákup věcí na lektvary, i když doma už něco mám z lektvarového kroužku. Mamka ale říkala, že když mě to tak baví, koupí mi nějaký nový, lepší kotlík,“ zazubil se kudrnáč spokojeně. Lektvary pro něj totiž byly prioritou, to věděl už teď. Jen se trochu bál, že na ně dostanou nějakého špatného profesora, který mu tuhle kouzelnickou vědu znechutí.
Jakmile si s Heskim objednali a dostalo se jim ujištění, že burgery každou chvílí dostanou, Monty se postavil trošku stranou, aby nepřekážel dalším lidem. Pak se natáhl pro svůj Dračí burger, a jakmile mu Heski ukázal ten salát, vykulil oči. „Tak to je teda něco!“ vyhrkl nadšeně a pobaveně se zachechtal. „To kdyby viděl táta, tak by ho asi kleplo... On je totiž mudla a navíc kuchař,“ vysvětlil.
Zabrání lavičky se jevilo jako dobrý nápad, takže Monty Heskiho následoval a nakonec se uvelebil vedle něj. „Je duben a tohle je Anglie,“ bránil se, když se kamarád začal divit, že je mu pořád zima. „Jasně, že je mi zima. Je tu zima,“ zabrblal nespokojeně. Kdyby mu zima nebyla, tak by ten svetr nenosil, to bylo jasné.
„Tak já jdu na to,“ zahlásil nakonec, poukázal na svůj burger a pořádně se do něj zakousl. Zatímco žvýkal, vůbec to nevypadalo, že by kousl do něčeho pálivého - Monty byl totiž na pálivá jídla zvyklý, navíc pěstoval chilli papričky a sám z nich dělal nejrůznější omáčky, že. „Myslel jsem, že to bude pálit víc,“ okomentoval svou porci... avšak navzdory jeho slovům mu z úst vyšlehl plamen a z uší se mu zakouřilo. „Hustý,“ vydechl nadšeně. „Chceš ochutnat?“ nabídl pak ochotně kousnutí Heskimu.

_________________

"Tak se tady třeba zase uvidíme! Já se budu snažit přemluvit bráchu, aby mě sem čas od času vzal," přiznal jsem, ale nedodával jsem, že to dost možná nevyjde. To co Erkki udělal o jarních prázdninách bylo hrozný, i když já ho jistým způsobem chápal. Ty závody.. to bylo něco, zvlášť, když se prý hrálo o novou Kometu 240! Jenže to bylo nebezpečné a rodiče z toho byli pěkně na nervy. "Klidně bychom se na někdy mohli domluvit společně," zamumlal jsem po chvíli zamyšleně. Možná že kdyby mamka věděla, že tady budu s někým, pustila by mě sem i samotného, aspoň tedy za pokus to stálo. Navíc, Monty byl fakt super, takže tak.
"Já si třeba prvně myslel, že to bude chutnat jinak," přiznal jsem pak s úšklebkem. Koho by napadlo, že fialový salát bude chutnat jako úplně ten normální? Dobře, já už to teď věděl, ale stejně to bylo divné. Pokýval jsem pak hlavou, a ušklíbl jsem se. Věřil jsem Montymu, že mu to celkem chutná, neměl jsem proč tvrdit, že lže. Já na kořeněná jídla zvyklý nebyl, takže tohle mi přišlo dobré a nic bych k tomu nepřidával.
Kývl jsem hlavou - taky jsem se těšil, až tu hůlku budu mít. Ještě víc jsem se těšil, až se naučím nějaké dobré kouzlo. "To já se zas těším na nakupování věcí k famfrpálu," rozzářila se mi očka nadšením, protože na nakupování ve famfrpálových potřebách jsem se nesmírně těšil. Na nové koště jsem si sice musel ještě nějakou chvíli počkat - dobře jsem věděl, že prváci ho mít nesmí - ale stejně už jsem se těšil. Na všechno. A hlavně na první hodinu létání! "To se máš, já si na svoje koště budu muset ještě počkat," sdělil jsem posmutněle, ale nebyl jsem člověk, co by fňukal, takže jsem se zase usmál od ucha k uchu. Ten rok to vydržím, určitě.
"Tak si můžeš pak jeden koupit a dám mu ho," šklebil jsem se, protože kdybych já věděl, že by z něčeho takového tátu kleplo, určitě bych toho využil. Ale jinak jsem byl člověk, který svého tátu má rád, a moc! Fakt. "A? To přeci neznamená, že tady budeš vysedávat ve svetru. Divím se, že na sobě rovnou nemáš chundelatou čepici a šálu," snažil jsem se moc nešklebit, což šlo, a já se nakonec usmál jako andílek. Já sám jsem měl na sobě triko, takže ne, Montyho jsem nedokázal pochopit.
Takovou reakci, kterou měl Monty po zakousnutí se do svého burgeru, jsem nečekal. Já pálivé moc nemusel, takže po tomhle burgeru bych shořel celý. "Nene, díky," kroutil jsem hlavou, ale ta nabídka byla celkem milá. Já se však spokojil s tím svým, ten byl dobrý. A nepálil.

_________________

Montymu se představa, že se s Heskim ještě párkrát potká, než odjedou do Bradavic, zamlouvala. Bylo fajn mít kamaráda ještě předtím, než člověk nastoupí do školy - aspoň se tam nebude cítit tak sám. Pravda, chodila tam Torunn, ale ta už bude ve třetím ročníku. A možná také v jiné koleji. „Můžu ti poslat sovu, až budu tady ve Skotsku,“ navrhl Monty zvesela. Posílat sovu od Lillegardů bylo přeci jenom méně rizikové, než vysílat toho opeřeného chudáčka na let přes půlku zeměkoule.
Když byl zmíněn famfrpál, Monty chápavě pokýval hlavou - Heski přece prve říkal, že ho baví létání, a že je jeho táta famfrpálový hráč, profesionální. „No, brýle a rukavice si asi taky budu muset koupit, nebo se spíš zeptám strejdy Torbjorna, jestli nemají nějaké starší doma. Nechci utrácet za nové, když se tomu třeba pak nebudu věnovat,“ pronesl rozumně. Za ty peníze si pak bude moct koupit lepší kotlík, ha. I když faktem bylo, že neměl nejmenší tušení, jestli ho létání třeba nechytne za srdce, stát se mohlo cokoliv... „Ale doma určitě nějaká košťata máte, ne?“ povytáhl Monty obočí. „A ve škole se snad dají půjčit, nebo ne?“
Nápad, že by tátovi mohl přinést burger se salátem, co mění barvu, nebyl špatný, ale Monty měl lepší. „Spíš zkusím zjistit, kde se dá koupit takový salát... Nebo jak očarovat normální salát,“ pronesl zamyšleně. Burger by totiž nemusel přemístění tak úplně přežít a navíc táta tenhle americký zvyk požírat burgery neměl moc v lásce.
„A to tu mám jako zmrznout?“ bafl Monty s úšklebkem ve tváři, protože ho tak trochu štvalo, že si ho někdo dobírá kvůli tomu, že je mu zima. „Kdybys žil celý rok někde, kde je pořád teplo, taky bys teď mrznul! Tobě je určitě zase hrozný horko v létě, ne?“ bránil se a raději nezmiňoval, že o šále opravdu vážně uvažoval. A o čepici taky, takové té tenké, háčkované.
„Srabe,“ popíchl Monty Heskiho pobaveně, když odmítl ochutnání burgeru, a znovu se do něj zakousl. Do toho burgeru, ne do Heskiho, kousat měl podle kánonu do někoho jiného... No a jakmile dožvýkal sousto, vychrlil další sloupec plamene, načež se pobaveně zazubil, protože to byla ohromná švanda.

_________________

"Výborně, dohodnuto." Kýval jsem hlavou nadšeně, protože tohle znělo vážně jako super nápad a navíc jsem byl rád, že budu někoho v Bradavicích už dobře znát. Jasně, budu tam mít bráchu, ale přeci jen, byl starší, byla tu možnost, že skončím v jiné koleji, a tak dál. Já byl sice člověk, který si nacházel kamarády rychle, ale stejně bylo lepší, když už někoho znáte předem. Aspoň pro mě.
"V tom případě si já asi ani nebudu muset kupovat věci na lektvary," zatvářil jsem se jako neviňátko, ale pochyboval jsem o tom, že by se ve mě projevil nějaký tajný talent na lektvary. Ne, to určitě ne. Mně šlo létání, byl jsem na to pyšný a nějaké vaření něčeho.. to nebylo nic pro mě. "Si piš, že máme. Ale já bych chtěl strašně svoje koště. Líbí se mi strašně Komety a ta nová, ta je totálně boží," rozzářila se mi očka nadšením, protože ta nová Kometa 240 byla prostě úžasná, ale taky pěkně drahá. "Půjčí, ale prý to sotva lítá. Víš jak dlouho už tam taková košťata mají?" ušklíbl jsem se a krčil rameny. Jasně, první ročník jsem na tom musel zvládnout, ale byl jsem připravený tátu prosit, dokud mi nějaké nepořídí. Tak.
"Bych řekl, že kdyby jsi v tom okýnku poprosil, tak by ti trochu dali," zauvažoval jsem, i když jsem si tím nebyl vůbec jistý, ale za pokus to stálo. "Ale takový kouzlo by mě taky zajímalo, představ si, že by se tím dalo očarovat jakékoliv jídlo," nadšeně jsem se zazubil - tohle byl totiž celkem dobrý nápad a zajímalo by mě, jak by se třeba někteří lidi na škole tvářili, kdyby najednou všechno jídlo měnilo barvy. To by bylo totálně hustý a rozhodně jsem se o něco takového někdy chtěl pokusit. Pokud se mi tedy podaří zjistit, co to vlastně je za kouzlo. Taky totiž bylo možný, že takhle už ten salát byl vypěstovaný.
Musel jsem se trochu zasmát, a kroutil jsem hlavou. "Ty mrzneš, já se peču," ušklíbl jsem se pobaveně, protože tohle trochu vtipné bylo. Ale zase měl Monty pravdu - každý jsme žili někde jinde, on v teple, já v zimě. "Nemám rád léto," přiznal jsem pak s pokýváním hlavy. Teda, někde mi bylo příjemně, ale ve většině případech strašný vedro a z toho jsem já umíral.
Zamračil jsem se, když mě nazval srabem, protože já srab nebyl. "To říká ten, co se nechal předběhnout a nic neřekl, protože se bál?" ušklíbl jsem se pak a nespokojeně jsem si odfrkl. Já byl spokojený se svým burgerem, on byl se svým. Nepotřeboval jsem shořet, nebo tak něco.

_________________

„Tak fajn,“ zazubil se Monty spokojeně na Heskiho, protože byl rád, že se se svým budoucím spolužákem před odjezdem do Bradavic ještě uvidí. Nastoupí do školy jako kamarádi a kdo ví, třeba pak skončí i ve stejné koleji, i když v to Monty radši ani nedoufal.
Monty pokrčil rameny. „No ale uznej, že je hloupost utrácet za něco, co pak třeba už nebudeš potřebovat,“ zamumlal. Ale kdo ví, třeba v sobě nějaký talent na létání objeví. Jenže o tom silně pochyboval a létání zatím nezkusil, takže ho ani nemohlo nijak zaujmout. „Novou Kometu, jestli teda myslíš tu... eeeh, 240? Tu jsem viděl na závodech košťat. Vzal mě tam strejda Torbjorn a bylo to fakt... drsný. Představ si, že do cíle doletěli jenom dva letci a vyhrál to nějakej mlaďoch.“ Monty důležitě pokýval hlavou, protože byl rád, že i v tomhle tématu může přispět svou troškou do mlýna. „A jak to dělají ti, kdo na svoje koště nemají peníze, ale dostanou se do týmu? To létají na starých školních košťatech?“ podivil se Mexičan s úšklebkem a připsal si na seznam „proč nehrát famfrpál“ další bodík.
„Na to kašlu, to sem tátu spíš někdy vezmu,“ usoudil pak, když se řeč stočila k salátu, a pobaveně se zašklebil. „Navíc by ten salát určitě zvadl, než bych se dostal do Mexika... a po přemístění by vypadal, jako kdyby ho sežvýkala kráva,“ zamumlal zamyšleně.
„No vidíš, já nemám rád zimu,“ pronesl Monty, ačkoliv to bylo očividné, a zachumlal se do svého svetru, protože tím, jak o zimě mluvili, mu bylo ještě chladněji. Nebo si to alespoň namlouval. Každopádně byl za ten svetr fakt rád, v tričku by tu asi nepřežil. „To je něco jiného, než ochutnávka pálivého burgeru,“ zašklebil se kudrnáč, když mu Heski tak podle připomněl, že se ve frontě nechal předbíhat. Nakonec to ale pustil z hlavy, znovu si pořádně kousl do burgeru a opět se mu začalo kouřit z uší.
„Co máš v plánu pak?“ zeptal se mezi sousty a měl na mysli to, jestli má Heski nějaké plány na Příčné ulici, nebo se jenom nají a půjde najít svoje rodiče, nebo se s nimi rovnou vrátí domů. On sám měl ještě trochu času a nevadilo by mu okouknout nějaký obchod, ale samotnému se mu do takové dobrodružné výpravy nechtělo.

_________________

"Ale vždyť já ti to neberu," krčil jsem rameny a usmíval se od ucha k uchu. "Právě proto si myslím, že je blbost, abych si kupoval nějaký nový věci na lektvary," dodal jsem s úšklebkem, protože jsem vážně pochyboval o tom, že mi to půjde. A to jsem ještě neměl ponětí o tom, že na to budeme mít jednoho bručouna, díky kterému se pro mě stanou lektvary celkem nesnesitelný, ale o tom až v září. "Jo, přesně tu myslím. Je totálně úžasná. A to vím, brácha tam závodil," šklebil jsem se, i když jsem Erkkimu nic hrozného nepřál, naopak mi ho bylo skutečně líto, ale za to, co se mu stalo, mohl sám. Stejně jako mohl za to, že se to rodiče dozvěděli, a taky jakým způsobem. "No jasně, košťata si pak půjčuješ od školy. A takových lidí fakt lituju, sám bych na těch košťatech nevydržel létat více jak rok," dobře, kdyby to byla potřeba, asi bych nic jiného dělat nemohl. Famfrpálu jsem se totiž vzdát nechtěl, tenhle rok jsem se musel s tím koštětem smířit a doufal jsem, že hned další budu mít svoje vlastní.
"Ale hele, to vůbec není špatný nápad," dodal jsem pak s pobaveným úsměvem, protože na tom nebylo nic špatného, vzít sem svého otce. Teda.. tak trochu. Já o situaci, která všude možně panovala, věděl moc dobře. Netušil jsem však, jak moc o tom ví Monty a nechtěl jsem ho strašit, boje na Příčné dlouho nebyly, aspoň jsem měl takový pocit. "Tak je lepší, když ho sežvýkám já a rovnou teď," a s tímto jsem se do toho svého burgeru pořádně zakousl, protože jsme měl pořádný hlas a přemýšlel jsem, že si pak dám ještě jeden. Stačil mi však jeden jediný pohled na tu frontu, a rychle jsem si to rozmyslel.
"Fajn, beru to," zvedl jsem ruce na znamení, že se vzdávám. Monty miloval horko, já zas zimu, to se rozhodně změnit nedalo. "To si teda nemyslím." Kroutil jsem hlavou na znamení nesouhlasu, nebyl jsem srab, jen jsem měl sám sebe rád natolik, že jsem si dokázal odpustit něco, co by mě zevnitř spálilo na uhel.
"No, musím tady čekat na mámu. Teda, poblíž toho Hladového draka. Co ty?" pozvedl jsem tázavě obočí, zatímco jsem se dále ládoval tím suprovým burgerem. Zelenina byla v tomhle dobrá a já si mohl odškrtnout na svém seznamu, že jsem dneska pro sebe udělal něco i trochu zdravého.

_________________

Monty už nakupování školních pomůcek moc nerozebíral, zato téma závodů ho kupodivu celkem rozpovídalo. „Tvůj brácha tam závodil?“ zeptal se překvapeně, povytáhl obočí a změřil si Heskiho zkoumavým pohledem. „Ale asi to nebyl ten mladík, co vyhrál, co?“ dodal tázavě. Kdyby totiž Heskiho bratr vyhrál, Heski by se tím určitě okamžitě pochlubil, což se nestalo. „Já se v těch košťatech moc nevyznám, ale nad tou novou Kometou se tam rozplývalo dost lidí,“ přikývl a nepatrně se ušklíbl, protože neměl nejmenší tušení, co je na tom novém smetáku tak skvělého. Co se školních košťat týkalo, Montymu se nezdálo, že by byla až tak příšerná, jak Heski vykládal, ale nijak víc to nerozebíral a usoudil, že prostě počká na hodiny létání a sám uvidí, kolik je pravdy na tom, že se školní košťata prakticky rozpadají pod zadkem.
Sežvýkání burgeru Monty povolil dalším přikývnutím a sám přitom likvidoval ten svůj, extra pálivý, po kterém mu občas z pusy vyšlehl plamen, nebo se mu kouřilo z uší. Jeho budoucí spolužák se ale očividně nechystal pálivý burger ochutnat, díky čemuž si Monty nedokázal odpustit pobavený úšklebek jeho směrem. Byl to srab, haha! „Asi ve škole uspořádám soutěž v ochutnávání chilli papriček... Já je totiž pěstuju,“ dodal po chvilce zamyšleně. To by mohla být sranda! Monty měl totiž v zásobě i ty papričky, které byly v tomhle Dračím burgeru a po nichž mohl člověk plivat oheň.
„No, já mám sraz s mamkou před bankou, ale ještě mám čas a docela rád bych se zašel někam podívat, ale jestli se odtud nemáš vzdalovat, tak nikam nepůjdu, protože samotnýmu se mi nechce,“ vysvětlil a pokrčil přitom rameny. No a pak konečně dojedl poslední kousek burgeru a spokojeně zabručel.

_________________

"Jo," přikývl jsem na souhlas a pobaveně jsem se zašklebil. Stále mi bylo Erkkiho líto, ale mohl si, za to co se stalo, sám. Koho by něco takového napadlo? Dobře, kdyby byla nějaká možnost, abych se mohl účastnit, šel bych taky do toho, ale.. ale. "Ne, byl jeden z těch, co se vyflákali jako první," což jsem spíš hádal, než abych to věděl stoprocentně jistě, ale nevadí. Podle toho, co jsem slyšel, to žádná sranda nebyla, a nebylo divu, že se do cíle dostali jen dva. Účast prý taky nebyla moc veliká, takže asi tak. "Můžu říci, že je to to nejlepší koště, které Comet Trading Company zatím vyrobili, taky je pekelně drahé," na chvíli jsem posmutněl, ale vážně jsem to nebral. Jakožto synek slavného famfrpálisty jsem měl na všechno celkem velkou slevu, chichi. Ne že bych si tedy myslel, že hned v druhém ročníku dostanu tu nejlepší Kometu, ale přát jsem si to mohl. Pravdou však bylo, že i kdyby dostal Stříbrný šíp, skákal bych tři metry vysoko.
Zatvářil jsem se nejistě, ohledně té soutěže, kterou Monty zmínil. "Myslí si, že se někdo dobrovolně zúčastní?" povytáhl jsem tázavě obočí a rozhodně jsem nechtěl, aby to vyznělo nějak zle. Neznal jsem však moc lidí, kteří by snědli chilli papričky dobrovolně. Bylo však pro mě překvapující, že něco takového Monty pěstuje, takže jsem nakonec uznale pokýval hlavou. Já jsem se toho ale nehodlal zúčastnit, možná jen v momentě, kdybychom se o něco sázeli. A tohle by bylo za prohru. "Ale jestli něco takového uděláš, určitě to budu chtít sledovat," účastnit jsem se rozhodně nehodlal, ale sledovat ostatní, jak se potí, plivají oheň a zevnitř hoří, to by mohla být sranda.
"No, když odsud nepůjdeme nějak daleko, klidně se projít můžeme a mrknout do nějakého obchodu. Máma minimálně ještě hodinu nepůjde," což jsem věděl moc dobře potom, co jsem zkontroloval čas na kapesních hodinkách. "Navíc, mamka musela tušit, když mě tu nechávala, že tady stejně moc dlouho nevydržím," což byla pravda pravdoucí, já byl člověk, co musel pořád něco dělat a nudit jsem se začínal po chvilce - to ukazovalo hlavně to, že i když jsem seděl, aspoň jsem kýval nohama sem a tam.

_________________

Prohlášení, že byl Heskiho bratr jeden z prvních, kdo se na závodech vysekali, donutilo Montyho pomyslet si cosi o tom, že jeho bratr asi nebude tak moc talentovaný, jak Heski naznačoval. Ale Monty nedokázal posoudit, jak moc byl závod náročný, a nechápal, že i velmi zkušení a profesionální letci by měli na takové trase problémy. „A je v pořádku?“ zeptal se namísto sarkasmu, který se mu dral na jazyk, protože mu zdraví ostatních nebylo lhostejné, ačkoliv je třeba ani osobně neznal. „Sí, to říkají všichni, že je to nejlepší Kometa,“ pokýval ještě hlavou, ale víc už koště neřešil, jelikož mu bylo celkem fuk, jak moc dobré nebo drahé je.
„No, slyšel jsem, že Nebelvíři mají rádi výzvy, tak třeba se někdo chytí,“ zazubil se Monty pobaveně, když Heski zapochyboval o účasti na jeho soutěži v pojídání chilli papriček. „To si piš, že udělám,“ přikývl vzápětí, protože byl odhodlaný takovou soutěž skutečně zkusit. Určitě to bude zábava!
„A nepůjdeme se mrknout na zvířata? Nebo do knihkupectví, to není moc daleko,“ zeptal se Monty, když mu Heski sdělil, že by se neměl moc vzdalovat a že na mamku bude ještě hodinu čekat. Ani Mžourov, ani Krucánky a Kaňoury snad nebyly moc daleko a Montyho už nebavilo tu jen tak posedávat a tlachat, chtěl objevovat! A teď tu na to navíc měl prima parťáka. A schválně navrhl kompromis - protože v obchodech s košťaty by se unudil on a v prodejně kotlíků zase Heski.

>> Mžourov? Nebo Krucánky?

_________________

<<<<

Venku bylo nádherně, a i když Cassandra dneska neměla zrovna dvakrát náladu na nějaké procházky, hodila na sebe první šaty, které ve skříni našla. Doma jí totiž docházelo jídlo, a protože umřít nechtěla, musela si něco obstarat. Plán byl tedy jednoduchý - stavit se u Hladového draka, koupit si bagetu, nebo dvě, taky pořádný kelímek kafe, možná ještě kaštany, a pak se vrátit domů. Litovala svého rozhodnutí hned, jakmile viděla tu dlouho frontu, kterou musela prvně vystát, aby si vůbec mohla objednat. "U merlinových špinavých fuseklý," klela a mračila se, což zrovna u ní nebylo obvyklé. Celkově nehýřila obvyklou energií, která z ní vždycky vyřazovala, a chvíli to dokonce vypadalo, že usne i ve frontě. To, když se dlouho nikdo nehýbal.
Znovu si povzdechla a popošla pár kroků dopředu. Tušila, že tohle ještě nějakou dobu bude trvat, a i když by s úplným klidem mohla pár lidí přeběhnout, neudělala to. Dneska totiž neměla náladu na to, se s někým hádat, i když to většinou vyřešila hodně rychle. Navíc, dokázala být ve většině případech pěkně otravná, takže jí ještě lidi rádi pouštěli dopředu.
Cassandra neklidně přešlápla a jala se rozbalit si pitíčko s příchutí lesních plodů, protože začínala mít žízeň, na sluníčko to pomalu bylo k nevydržení, a taky na to měla děsnou chuť. Její žaludek se brzy ozval, a Cassie se ušklíbla. Ta fronta by taky mohla mizet rychleji.

_________________