Kei si opravdu nevšímal toho, že si ho Verunka prohlíží, a i kdyby to vnímal, bylo by mu to jedno. Ona na něj klidně mohla zírat, jak dlouho chtěla, a on by se na ni ještě na oplátku usmíval. Možná s ní během posledních let nemohl trávit skoro žádný čas, ale přesto byla jeho princeznou, zlatíčkem, pro které by udělal první poslední a dovolil by jí téměř všechno.
Pousmál se, když odsouhlasila, že si dá zmrzlinu, a vykročil k pultu s nabídkou. „Tak si pojď vybrat,“ brouknul k Verunce, na kterou dokonce mrknul. Že mu u stolku stydne káva, na to si vůbec nevzpomněl. Měl oči jenom pro Veronicu, takže nebylo divu, že plačící dámu nejprve vůbec nezaznamenal. Kei na tyhle věci neměl šestý smysl, a rozhodně neměl v plánu komukoliv pomáhat, ať už to byla jeho bývalá spolužačka, nebo ne. Když ho však Verunka na plačící paní upozornila, ohlédl se přes rameno a mírně povytáhl obočí. Strašně rád by se pohrdavě zašklebil, ale byla tu jeho sluníčková dcerka, a tak to neudělal. „Vypadá to, že bude v pořádku, neboj,“ zkonstatoval nakonec a pokrčil rameny. Zrzka se podle všeho pomalu vzpamatovávala, ať už se jí přihodilo cokoliv, a to bylo jedině dobře. Kei netušil, co by dělal, kdyby Veronica trvala na tom, že jí pomohou. „Tak dobře,“ přikývl spokojeně, když mu dcerka sdělila, že nemá stanovený čas, do kdy se má vrátit domů. „To znamená, že pro sebe máme celý den, pokud nemáš v plánu něco jiného,“ prohodil trošičku váhavě, neměl totiž nejmenší tušení, jestli s ním Verunka bude chtít trávit tolik času. Měl neblahý pocit, že ho brzy začne mít plné zuby. Kei byl však dobrý táta, i když si to nikdy nepřiznával – i Liam se vždycky těšil, až pro sebe budou mít nějaký čas a až s tátou zase někam vyrazí. S dětmi se totiž Keilan choval úplně jinak, než ve škole.

_________________

Tak si pojď vybrat, to byla přesně ta slova, na která jsem slyšela. Nadšeně jsem přikývla a rozešla se k pultíku, i když jsem očima neustále visela na té skupince opodál. „Nic jiného v plánu nemám, ty ano?“ otázala jsem se váhavě, protože jsem se lekla, že by měl táta na práci ještě něco jiného. On to totiž ještě nevěděl, ale já jsem ho chtěla přivést domů na večeři. Ale nejdříve ta zmrzlina.
Možná bych už byla nalepená čelem na skle chladicího boxu se zmrzlinami, kdyby nebylo té nešťastné paní uslzenýma očima. I když mě táta ujišťoval, že bude v pořádku, musela jsem se jít přesvědčit, protože jinak bych to nebyla já. Já prostě neměla ráda, když se o něčem spekulovalo, a nic ohledně toho neudělalo. Odklonila jsem tedy své kroky od původní trasy a zamířila k paní, abych si tiše odkašlala, stydlivě před starším chlapcem sklopila oči, a starostlivě se zeptala: „Jste v pořádku?“ Já vím, že jsem ji neznala, a že mi do toho nic nebylo, ale co když jí bylo špatně a potřebovala pomoc? Moje zmrzlina mohla chvilku počkat, ale pokud mě paní ujistila, že v pořádku je, omluvně jsem se usmála a zase odcupitala pryč.

_________________

| +

roz. Howells Verunky dědeček ošetřovatel u Sv. Munga #400040

Verunky babička v domácnosti #804080

Verunky maminka v domácnosti #ab8cc0

"Ale samozřejmě," pronesl Darrel důležitě a přistrčil k Davidovi pár mističek, ve kterých byla sladká zmrzlina, "tahle růžová chutná skvěle, anebo zrovna tahle," poukázal právě na tu krokodýlí, kterou se chlapec chystal ochutnat a pobaveně se zakřenil, "a vem si dotazník!" vyhrkl rychle a vtiskl Davidovi papírek s tužkou do rukou, než prcek zamířil za cizí dívkou. Darrel se za ním s pobaveným úsměvem díval, než své oči stočil ke slečně ošetřovatelce...
"Já jsem... překvapilo mě to," zadíval se upřímně na ženu před sebou a zatvářil se na pár vteřin vážně, což bylo u Darrela poměrně neobvyklé pro lidi, kteří ho tak dobře neznali, "takže vy tam vypomáháte? Kolik tam máte tak dětí?" zajímal se, protože ho tohle téma zaujalo a o co víc, jeho by bavilo pomáhat a dělat nějakou dobrou věc. Věděl, že kdyby se Holly dozvěděla, že Darrel pochází z čistokrevného rodu Gallů, možná by názor na něho okamžitě změnila a ani by mu nechtěla věřit, že by i on rád někomu pomohl, i z toho důvodu se to snažil držet pod pokličkou a neprozrazovat to.
"Přece nemůžu chtít něco po ženě, která toho nebohýho kluka vzala z dobré vůle na zmrzlinu... věřte, že pro mě tohle ani nic neznamená," mávl rukou k čepici a kývl bradou ke zmrzlině, která ležela na stole, načež se drobně pousmál. Jeho rodina měla peněz více než dost, a i když si to těžko připouštěl, musel uznat, že si zase nemůže na tolik věcí stěžovat. Možná měl děsné rodiče, ale stále je měl, a zázemí, ve kterém vyrůstal? To by mu kdekdo záviděl. Doučování? Zbystřil a po chvíli se té nabídce upřímně zasmál. "Letos skládám NKÚ a otec po mě chce minimálně samá N, to by se mi vážně šiklo..." usmál se do široka, když se tak pohodlně opřel v židli a zakroutil hlavou. "Ale přece vás nebudu tahat do Bradavic, navíc..." na chvíli si odmlčel a uličnickým pohledem se rozhlédl po zmrzlinářství, než se k Holly naklonil, "nikomu to nesmíte říct, rozumíte? Nebo na vás pošlu svýho tátu a to nechcete, je to jeden děsnej chlápek... ne, to bych vám vlastně neudělal, ale každopádně, si od začátku léta šetřím peníze, aby tu komisi u NKÚ podplatil. No řekněte, určitě nebudu první a poslední, kdo ty zkoušky takhle složí," zakýval k Holly obočím, snad se netvářila moc pohoršeně, a kdyby tak Darrel věděl, že mluví s budoucí profesorkou, neřekl by ani třetinu z toho, co teď vyžvanil.
"Žádný tatínek?" zopakoval po Davidovi udiveně, když se klučina vrátil, a trochu pobaveně pohlédl směrem k Holly. Že taková hezká ženská neměla manžela ani přítele? Sice se na nic neptal, ani nic neříkal, ale Darrelův pohled mluvil sám za sebe. A ještě dříve, než od Holly stačil fascinované oči odtrhnout, hořce si pomyslel, že, co by za to on dal nemít žádného otce.
"Kabelková?" zasmál se zvesela, "krokodýlí přece!" zazubil se na Davida a následně zmínce o dospělákovi chápavě přikývl. Sežral to tomu prckovi i s navijákem. Kdyby tak věděl. A pak už se rychle seběhla ta scéna se steakovou zmrzlinou a Darrel stále nechápal, co se stalo. "Děsí? Steaky?" už se mu na jazyk drala poznámka, že to je to nejlepší jídlo na světě, ale pusu rychle zavřel, protože Holly nevypadala, že by to hrála. "Nemusíte se omlouvat, kdybych to věděl..." posteskl si krátce a zvedl hlavu k Verunce, která se k nim přimotala a laskavě se zeptala, jestli je Holly v pořádku. Tohle stačilo k tomu, aby Darrel vyvrátil myšlenku, že by to mohla Aldwinckleova dcera.
"Nechceš ochutnat zmrzlinu? A pak vyplnit formulář? Fakt by mi to moc pomohlo!" vyskočil hyperaktivně na nohy a zabruslil na bruslích, aby dívku objel a ukázal na tác na stole, spokojeně se přitom usmíval a profesora opodál si nevšímal.

_________________

Když mu byla ukázána růžová zmrzka, bez váhání do ní zabořil lžičku a ochutnal. Připomínalo mu to jahody, jenže o dost sladší, ale věděl taky, že jenom ty to nebudou, jenže prostě nedokázal přijít na to, jaká to přesně je chuť. Rozhodně nic takového předtím neměl. "Ta je fakt dobrá, co to je?" ptal se a nabíral si už druhou lžičku, přičemž kelímek nechával skoro prázdný. Rozhodně to bylo lepší než slaninovajíčková. Následně odplachtil i s dotazníčkem k oné neznámé slečně.
Holly se mírně pousmála, takovým tím děsně milým způsobem, který by už od pohledu ukonejšil snad kohokoliv. Bylo zvláštní najednou vidět úplně jinou, vážnější stránku toho mladíka, a Holly musela uznat, že hned působil o něco dospěleji. "K dnešnímu dni je jich tam třiapadesát," odpověděla po kratším zamyšlení, "jsme malý sirotčinec, ale s událostmi poslední doby dětí dost přibylo. David je jedním z mála, kdo jsou tam delší dobu." Z úst se jí vydralo mírné povzdechnutí a obličej jí na chvíli posmutněl. Tolik dětí, násilně vytržených z milujících rukou rodičů. A to určitě nebyl konec. Holly jich bylo líto, zvlášť proto, že sama znala ten pocit, nemít nikoho, žádnou rodinu.
Darrelovo další prohlášení ale Holly donutilo se znovu mírně pousmát. Znělo to mnohem dospěleji, než by se po té chvíli hyperaktivní propagace produktů nadála. A těšilo ji to. Jednou z tebe vyroste dobrý chlap, mladíku, pomyslela si. Nahlas nic takového samozřejmě neřekla, naopak byla připravena protestovat a nějaký způsob platby opravdu Dájovi vnutit. "Netahal bys mě do Bradavic," opáčila s klidem, "zrovna teď si zařizuji bydlení v Prasinkách, takže by to rozhodně nebyl problém." Zmínku o podplácení při zkouškách se rozhodla blahosklonně ignorovat, a zřejmě taky proto zamlčela fakt, že ona nejspíš taky bude některé části hodnotit, a nebo se tam bude nacházet minimálně jako dozor. Brala to tak, že to Darrel myslí v žertu, a ve skutečnosti samozřejmě nic takového dělat nebude. A tím, že by na něj zrovna teď vybalila, že vlastně bude v Bradavicích učit, by akorát způsobila zbytečný stres. Kdepak. "A s čím bys potřeboval pomoci?" zeptala se raději, a modlila se, aby se trefil zrovna do Přeměňování, poněvadž v ostatních oblastech si tedy zrovna dvakrát nevěřila. Sice ještě nebyli napevno domluveni, ale už teď měla Holly takový ten hřejivý pocit u srdce, který máte, když můžete být někomu nějak užiteční.
Holly trochu káravě pohlédla na malého, který tu tak bezostyšně prozrazoval detaily jejího života, naschvál ignorujíc jemně fascinovaný pohled Darrela. Na kratičký okamžik ji napadlo, že kdyby byl mladík starší, asi by už takhle nekoukal, a následně naštvaná sama na sebe myšlenky přehodila na jinou výhybku, kterou momentálně tvořil Davídek, respektive to, kde je paní Lullabyová s dárkem.
"No ale chutná to jak pocukrovaná kabelka!" bránil se David, taky se smíchem, když mu byla osvětlena ona krokodýlí příchuť. Pozorující Holly ignoroval, poněvadž tu měl přece kamaráda. Jako, no, prostě staršího kamaráda, co nežije v sirotčinci. A jezdí na bruslích, což je děsně boží.
"Jo. A nikdo neví proč," opáčil prcek, jako by Hollyin strach ze steaků byl něco jako ultratéma k rozhovoru. Což samozřejmě nebyl, a Holly tentokrát vrhla po Davidovi opravdu rozzlobeným pohledem. Nechtěla tyhle věci řešit. "Tak bych si ušetřila pár slziček a panu Fortescueovi testovací vzorek zmrzliny," mávla nad tím rukou, ač stále bledá jako stěna. Snažila se tvářit, jako že je v pořádku, a proto ji tak udivila malá slečna, která přišla k jejich stolu se zeptat, jestli je v pořádku. "Jistě že jsem v pořádku, neměj strach. Jsi moc hodná," usmála se takřka mateřsky na Verunku, a ten úsměv jí dokonce začal vracet do tváří barvu. To, že se ale malá slečna dostavila k nim, donutilo Holly zase vzhlédnout k muži, který tu byl jejím společníkem, zatímco drobounkou slečnu si vzal na paškál Darrel se svými ochutnávkami. Byla to dobrá volba, poněvadž zapomněla částečně na chuť steaku na jazyku, a také proto, že si konečně vzpomněla, kdo ten člověk je. Aldwinckle! to jméno jí doslova vystřelilo do mozku. Nebylo pak už těžké si Keilana spojit s prefektem, který měl po ní a jejím kolegovi kdysi převzít primusovské žezlo. A informace, že zrovna on učí v Bradavicích, byla zajímavým zjištěním. Že já tam nakonec potkám polovinu spolužáků...

_________________

Keilan zakroutil hlavou a vlídně se pousmál. „Mám v plánu strávit den s tebou a to mi nemůže nic překazit,“ brouknul k Verunce a dokonce na ni mrknul. Tenhle den patřil jim dvěma a nic ho nemohlo zkazit, dokonce ani ukřičený Gall jezdící po zmrzlinářství na bruslích.
Když ovšem Verunka od pultíku se zmrzlinou přeci jen přešla k té uplakané dámě, Keilan stiskl rty a zatvářil se nesouhlasně. Bylo milé, že je Veronica tak starostlivá, ale nemusela by se přibližovat ke Gallovi. A Kei navíc neměl rád, když se někdo vrtal do cizích věcí, a vlastně mu bylo docela ukradené, kdo proč pláče, pokud to nebyl někdo jemu blízký. Povzdechl si, nasadil nic neříkající výraz, a popošel blíže ke skupince. Holly sjel zkoumavým pohledem, ve kterém nebyla ani špetka vlídnosti, a Darrela pohledem přímo zabil. Opět. „Měl byste radši trénovat Patronovo zaklínadlo, pane Galle, než jezdit tady na bruslích a předstírat, že pracujete,“ ozval se chladně. Bylo nemožné, aby si nerýpnul, i když by byl radši, kdyby to neudělal, když tu u nich stála Verunka. Co si o něm pomyslí? Jenže Kei se nedokázal změnit ze dne na den a rozhodně si před Darrelem nechtěl hrát na citlivého troubu. Za to, že Gall narušil jeho společnou chvilku s dcerkou, Nebelvíra nenáviděl ještě víc, a byl odhodlaný, že mu ve škole pěkně zavaří.
„Opravdu vám nic není?“ zeptal se po chvíli Holly, ačkoliv už ujišťovala Verunku, že je v pořádku. Byla to čistě džentlmenská otázka, protože Keilanovi to ve skutečnosti bylo zcela ukradené, což ale z jeho výrazu vyčíst nešlo. „My se známe,“ zkonstatoval po chvilce a zamyšleně nakrčil čelo, jak se snažil vydolovat z paměti jméno té zcela jistě úplně bezvýznamné osoby. Nešlo mu to.

_________________

Se stydlivým úsměvem jsem přikývla, když mi paní potvrdila tatínkova slova o tom, že je v pořádku, a že se o ni vážně nemusím obávat. Vlastně mi to stačilo a chtěla jsem hned zase odejít, abych si vybrala tu slíbenou zmrzlinu a netrápila tátu, který se nezdál být mou iniciativou zrovna nadšený. Jenže to už se ke mně stočila pozornost kluka na bruslích, který na nich uměl úplně parádně, a já mu jen tiše záviděla, protože bych si určitě zvládla natřikrát zlomit nohu, kdybych se na něco takového postavila. Už už jsem otevírala pusu, abych mu to odsouhlasila, ale pak jsem uslyšela tátu a vzpomněla jsem si, že bych se asi nejdřív měla zeptat. Kdyby mě ovšem nezaujalo to, co táta ke klukovi prohlásil. Zatěkala jsem mezi nimi pohledem, protože se očividně znali. „Tati?“ zatahala jsem tátu za rukáv a upřela na něj prosebný pohled blankytných kukadel. „Tati, můžu ochutnat tu zmrzlinu? Pan Gall se pak určitě toho Patrona naučí,“ zašveholila jsem tázavě a hodila pohledem po tom panu Gallovi, jestli by to tátovi odkýval. Ani jsem se nemusela snažit tvářit zoufale, protože já opravdu chtěla tu zmrzlinu ochutnat, takže jsem i zoufalá vlastně byla.
Nestačila jsem se divit, protože to vypadalo, že tu táta snad každého zná. Znal kluka s bruslemi, znal i tu paní, o kterou jsem projevila starost, vůbec bych se nedivila, kdyby zpoza rohu vyskočil nějaký další více či méně známý člověk. Zamrzelo mě, že já svého tátu neznám skoro vůbec.

_________________

| +

roz. Howells Verunky dědeček ošetřovatel u Sv. Munga #400040

Verunky babička v domácnosti #804080

Verunky maminka v domácnosti #ab8cc0

S úsměvem se otočil k Davidovi, když ochutnal růžovou zmrzlinu, a drobně se uculil. "Jahodové Crème brûlée," sdělil mu nadšeně, protože tahle zmrzlina byla vskutku výtečná, pak už se však zadíval na Holly. "Třiapadesát?" vydechl překvapeně, když na ženu před sebou vytřeštil své modrozelené oči, protože tomu se mu nechtělo věřit. Kde se tolik dětí vzalo? Byl tak ohromen tou odpovědí, a ještě doplněním, jsme malý sirotčinec, že následně už pouze chápavě přikývl a nespouštěl ze ženy před sebou oči.
"Vážně? V Prasinkách? Joo, tam bych chtěl taky bydlet, je to tam skvělý..." a ani ho nenapadla otázka, proč by si tam Holly měla bydlení zařizovat. Nenapadlo ho, že by třeba mohla nastupovat do Bradavic jako profesorka, byla by to až moc velká náhoda, spíše si myslel, že se rozhodla přestěhovat z Londýna do klidnější části Británie, kde nebylo tolik lidí a kde se tak výrazně nestřetával mudlovský svět s tím kouzelnickým. "S čím... hmm, noo," nakrčil zamyšleně čelo a zauvažoval, kde přesně by potřeboval pomoc, aby NKÚ úspěšně složil. Po chvíli tichého bručení začal vypočítávat na prstech. "Noo, s lektvarama, astronomií, bylinkářstvím, formulema a přeměňováním, jako věštění mi taky moc nejde - ale to se nedá naučit, že jo, potom dějiny jsem línej se učit, a runy jsou taky fakt těžký," zatvářil se důležitě, než se na Holly pobaveně pousmál. Obranou proti černé magii vynechal záměrně, to byl totiž snad jediný předmět, o kterém si myslel, že na něho má trochu nadání, i když za pár vteřin už i tohle Keilan vyvrátí svou posměšnou poznámkou.
Pobaveně směrem k Davidovi nakrčil nos, "ale dobrá, viď?" zamrkal jeho směrem a zadíval se ještě rychle k Holly, zda už se nadobro uklidnila a nehrozí další záchvat upřímného strachu. A očividně nebyl sám, kdo se obával, protože když se u nich ocitla Veronika, Darrel se na ní zkoumavě podíval, než jí začal podstrkávat zmrzlinu na ochutnání. Profesora opodál si vůbec nevšímal a to možná byla chyba, protože sebou překvapeně trhl, když se ocitl za ním a promluvil. Rychle se na něho přes rameno zadíval, doslova ho zrentgenoval pohledem, i když v duchu byl k smrti vyděšený pod tím profesorovým. "Já ho trénoval, kdybyste věděl," ušklíbl se směrem k Aldwinckleovi. A merlinžel, tentokrát nelhal, i když by byl mnohem radši, kdyby ano. A poznámka o předstírání pracování ho vážně dokázala popudit, rychle zalovil v kapse, "vyplníte dotazník?" zamával s ním před profesorem. On totiž pracoval.
A i proto se následně otočil k malé blondýnce a doširoka se na ní pousmál, už byl připraven vrazit dívce do ruky lžičku, aby mohla začít ochutnávat, ale ona se ještě před tím otočila na profesora a...
"Tati?!" ulétlo Darrelovi překvapené vyjeknutí a jako kdyby se od Aldwincklea mohl spálit, šokovaně od něho uskočil, "ty vole, kolik těch dětí má- chci říct, hmmm, hezká dcera, je vám podobná," zaculil se směrem k profesorovi, než ztěžka polkl a nevěřícně na Veronicu zapoulel očima. To snad nebylo možné... to až řekne Ginger! Ta bude čumět. A protože tak nějak tušil, že by mu profesor teď nejradši zakroutil krkem, rychle se začal věnovat Veronice. "Já jsem Darrel. A můžeš se zúčastnit výběru nových příchutí zmrzlin, které tu za pár týdnů budou k dispozici... stačí k tomu jediné, ochutnáš tady všechny ty zmrzliny z kelímků, když budeš chtít, a potom dostaneš lísteček a vyplníš tam dvě, které ti nejvíce chutnaly. Taťka ti s výběrem může pomoc, nebo může dostat svůj růžový lísteček," potutelně s uličnickým úsměvem zamrkal, "a potom ten lísteček hodíš do téhle velké zmrzliny, která se na konci tohohle týdne vybere, pan Fortescue všechny dotazníky projde a dva nejvíce zastoupené druhy zařadí do své nabídky. No není to skvělý? Není... máš pravdu, je to totiž naprosto fantastický!" povyskočil nadšeně na bruslích, div se nevymázl na podlaze, "je to zábava, takové příchutě si v životě nikde neměla, jen pověz... steaková zmrzlina, Holly... teta, chci říct slečna Holly už ví, o čem mluvím," zakřenil se pobaveně a hned na to k ní zabloudil omluvným pohledem, protože věděl, že z toho si dělat srandu určitě nebylo vhodné, "krokodýlí zmrzlina! Nebo je libo česneková? Jakou budeš chtít. Pane profesore," otočil se ke Keilanovi, "chcete taky lžičku?" nakrčil čelo a prostě se usmál. Určitě si nechtěl hrát na morouse, když tu měl dceru...

_________________

Dohrávka:
<< Děravý kotel (Moreen & Jeremiah s malou Meredith)

Moreen Jeremiahova nejistota ohledně dlení jejich prostřední dcery opravdu neuklidnila, a měla nervy na pochodu už tak kvůli své nadcházející přehlídce. Když se rozloučili s Jacelyn Thorntonovou, Moreen uložila malou Meredith do kočárku a spolu s manželem vyrazila na hon na Amandu, která se mohla nacházet prakticky kdekoli, nemluvě o tom, že mohla odejít prozkoumat Londýn, což by se jí dost podobalo. Ale Moreen doufala, že návyky své dcerky zná dobře a že ji tedy najde v jednom z jejích oblíbených podniků na Příčné, protože teď prostě neměla čas na to, kontaktovat svou matku, aby se jí mohla zeptat, jestli se jí Amanda nesvěřila s přesným místem, kam šla, jelikož její otec o tom neměl ani ponětí. Moreen se na Jeremiaha zlobila, ale oba dobře věděli, že zas tak vážné to není a že se na něj vlastně nikdy dost dobře zlobit nedokázala. Stejně tak dobře Moreen věděla, že Amanda je slušně samostatná a jistě se zaopatřila, aby se mohla vrátit domů nepozorována, každopádně by se mnohem radši o jejím bezpečí přesvědčila na vlastní oči teď hned, aby se pak mohla soustředit na práci a hlavou jí při tom nepobíhalo milion hororových scénářů, co se s Amandou asi tak právě může dít.
Po prozkoumání famfrpálových potřeb a knihkupectví zamířili ke zmrzlinářství, kterému Moreen upřímně dávala velké naděje. Před vchodem zaparkovala kočárek s Jeremiahem a dovnitř šla sama, ve svém elegantním kostýmku a rukavičkách, které si po odchodu z Kotle opět nandala, protože na veřejnosti byla vždy za dámu. Najít Amandu v davu nebylo vůbec těžkým úkonem, protože Amanda vždy patřila mezi výrazné osůbky a zrovna potichu taky nemluvila, co však Moreen dokázalo trochu překvapit bylo to, že vedle ní seděla její neteř Samantha. Což znamenalo, že pokud Amanda Sam nenaučila svoje praktiky, musel být ve městě i Moreenin bratr James, kterého by nesmírně ráda viděla, ale to všechno muselo tak jako tak chvíli počkat. "Dobré odpoledne," pozdravila všechny přítomné děti stejně měkce a mile, jako mluvila pořád, nicméně na svou dcerku se usmála velmi výmluvným způsobem. "Obávám se, že si budu muset Amandu na chvilku vypůjčit - Am, na slovíčko?" řekla a přivolala si Amandu k sobě. "Aby bylo jasno, zlobím se na tebe i na tvého tátu, ale to si povíme ještě večer, teď musím zase do práce. Nebudeme tě teď tahat od přátel, ale domluv si s tatínkem, jak se spolu vrátíte domů - a to, že se vrátíte spolu myslím smrtelně vážně," prohlásila tiše stranou od ostatních, aby ji nebylo slyšet, ale ačkoli se tvářila vskutku vážně, v očích jí hrála spíš starost, jelikož se jí vážně ulevilo, že Amandu našli tak rychle. Čas na ni tlačil, a ona pochopitelně stavila rodinu na první místo, jenomže to by dnes znamenalo zpomalení příprav na přehlídku a protáhnutí práce do nočních hodin, což si nemohla dost dobře dovolit, a už vůbec ne jenom kvůli Amandiným výmyslům. Někdy si říkala, jestli tomu dítěti neprojevuje dostatek lásky, i když její matka byla spíš opačného názoru. "Spolužáci?" nadhodila ještě, nyní již smířlivým hlasem a znovu se na děti usmála, protože jí přišly velmi sympatické, pročež úsměvem navíc obdarovala svou neteřinku. "Sam? Kdybyste pak s tátou nechvátali, přijďte se za mnou stavit, ráda vás uvidím," nadhodila Samanthě, načež shlédla zpátky na svou dcerku. "Tak, teď šup, domluv se s tím tátou, já za chvilku budu muset jít. Máš s sebou dostatek peněz? Kdybys potřebovala koupit něco do školy, skočte pro to po cestě domů, ano?" popohnala Amandu a zlehka ji poplácala po zádech, aby ji něžně postrčila blíž ke dveřím. "Nebojte se, hned se k vám zase připojí," broukla k dětem, "Jsem ráda, že má Amanda tolik přátel," dodala, a pak už se s nimi s úsměvem rozloučila, stejně jako s panem Fortescuem, vyšla ven, kde se ujistila, že Amanda s Jeremiahem mají plán, vtiskla polibky na tvář Amandě i Meredith, Jeremiaha políbila něžně na ústa, naposledy si nad svou rozlétanou rodinou rezignovaně povzdechla, a pak už musela zpátky do svého butiku, kde probíhaly poslední přípravy na velkou presentaci nové kolekce ve Francii.

>>

_________________

Dohra:
Sam se na svou sestřenku pobaveně křenila do doby, co prohlásila, že by na Oboru záhad nebyla za hvězdu, ale za pokusného králíka, v kterémžto momentě na ni udělala obličej, protože hej, ona věděla, že v budoucnu bude skvělá, načež pobaveně protočila očima nad Amandinou averzí vůči Kennethově ženě. Na její rýpnutí ohledně Samanthiny zatím neexistující hůlky už Sam jenom znovu zaúpěla, protože líp to komentovat nezvládla. Všichni měli hůlku. Až na ni. A ona pro ni měla jít až za týden nebo dva. Což bylo neskutečně frustrující. Na Danteho už hodila jenom pohledem, jako by ji někdo pět hodin mučil a on, a s šibalským úsměvem mu pokynula, aby se ke skupince přidal, protože místo tu ještě bylo, a vždycky bylo fajn mít kolem sebe hodně lidí. "Tady Amanda jde do druháku, jinak jsme všichni noví, takže se nemusíš bát. Můžeme hned udělat smečku a škola nám padne k nohám," prohlásila moudře a široce se na Danteho zazubila. "Mimochodem, tohle je teda Amanda, moje drahá sestřenice, já jsem Sam, a tadyto jsou Aileen a Doug ze Skotska," prohodila a lehkým pohybem ruky poukázala na všechny stávající členy momentálně vymyšlené smečky, načež k Dantemu lehce povytáhla obočí, čímž ho vyzývala, aby se jim představil i on.
"Fuuj!" zhodnotila Danteho vyprávění o celerové fazolce procítěně, načež se pobaveně zašklebila na Amandu, která si vzala pepřovou. Když si všimla, že se Dante na chvilku zarazil, věnovala mu přátelský úsměv, protože ona takhle upřímné projevy naopak vítala, Amanda určitě taky, a Skotíci to určitě taky nějak zvládnou. Soustrastně se zadívala na Aileen, která měla koprovou fazolku, protože sama kopr v lásce neměla.
Když Amanda označila základní školu za ústav, Sam se pobaveně zasmála, načež po sestřence dodala: "Kouzelníci se většinou učí doma." Když se Amanda rozpovídala o jejich rodinách, přihodila k ní: "A já Baneová," jako by to ostatním mělo cokoli říct. Což vzhledem k tomu, že nebyli kouzelníci (tedy alespoň Skotíci ne, o Danteho původu zatím nic netušila), bylo vysoce nepravděpodobé.
Při Aileenině dotazu ohledně ovcí a Amandině následném vysvětlení Sam opět vyprskla smíchy, uznale povytáhla husté obočí při zmínce o Aileenině bratrovi, který byl Sam automaticky sympatický, i když ho pravděpodobně v životě neuvidí. "No, to nikdo neví. Ona je to totiž děsně tajná sekce Ministerstva. Ale kouzelníci na UFO nevěří," pokrčila poté bezstarostně rameny ohledně Odboru záhad, nicméně to považovala za děsně cool místo. Při letaxu se zase začala smát, až se za břicho popadala, a tak to šlo dál, než ke stolu nedorazila teta Moreen. Na tu se Samantha usmála, protože Amandinu rodinu měla ráda, a vyměnila si s Am pobavený pohled, jasně se jí vysmívajíc za to, že musí na slovíčko, i když si dávala pozor, aby si toho teta Mor nevšimla. "To je teta Moreen, je to módní návrhářka," objasnila tajemným šepotem zbytku stolu. "Jasný, teto, já mu to pak řeknu a určitě se stavíme!" usmála se zase na tetu, a když se s nimi rozloučila, vesele jí zamávala.

Poté, co si ještě chvíli povídali a ochutnávali tajemné fazolky byl čas se rozloučit, přičemž Sam nabídla Skotíkům, že je bude navigovat, pokud by chtěli navštívit nějaký specifický obchod, každopádně pak už si ji vyzvedl táta, takže všem zamávala a se slovy: "Tak zatim, uvidíme se ve vlaku!" se poroučela.

>>>

_________________

"Tak to nenapíšu, ani kdybych chtěl," zabručel naoko nazlobeně Davídek, když se dozvěděl příchuť té jahodové (a fakt dobré) zmrzliny. Následně už se ale zase zubil "Stačí napsat jahodový blábláblá, když si nevzpomenu na název?" Na to se do toho vložila Holly. "tak já ti tam tuhle klidně vyplním, pokud mě necháš." Usmívala se a kdyby nebyli tak rozdílní, asi by v tu chvíli vypadali jako šťastná maminka se synáčkem.
"Jak říkám, v poslední době počet sirotků narůstá," povzdechla si Holly. Nejhorší na tom asi byl fakt, že v mnohých sirotčincích, mezi nimiž byl i ten Lullabyin, prostě docházelo volné místo. Holly si až do té doby nikdy neuvědomovala, kolik vlastně bylo mudlovských kouzelníků s dětmi. Kapacitní problémy ale nezmiňovala. Mladý Gall by s tím asi stejně těžko něco dělal, že, tak proč ho zbytečně zatěžovat?
"Už jako studentka jsem to tam měla moc ráda," přikývla a na tváři se jí objevil mírný úsměv, když si vzpomněla na svá léta v Bradavicích. Až teď jí začínalo pomalu docházet, jak moc se zpět do školy těší, a jak ráda se znovu podívá na všechna ta známá místa, evokující v ní vzpomínky na přátele, první lásky, vzdané ve prospěch kamarádek, a vlastně na docela poklidné dětství. A právě tímto vzpomínáním nechala Darrelovi možnost přemýšlet.
"S tolika věcmi? Páni, tak to aby ses začal asi pořádně učit," vypadlo z ní trochu překvapeně, když si vyslechla mladíkův výčet. "Každopádně to Přeměňování beru, a pokud by zbyl čas, pokusím se ti klidně do hlavy natlouct i Dějiny," odvětila s menším pousmáním. Bylo fajn se konečně dohodnout aspoň na nějaké platbě za to, že Dája poskytl malému Davidovi možnost zažít tak super narozeniny.
A pak už se prcek vrátil, v závěsu holčičku a jejího tatínka. Darrel se ujal své povinnosti (a ano, jakékoliv poznámky jednoho ke druhému se Holly rozhodla poněkud alibisticky ignorovat), a jal se té milé dívence nabízet ochutnávku, což David komentoval jednoduchým "ochutnávat je děsně boží, fakt", zatímco Aldwinckle k Hollyině překvapení obrátil svou pozornost na ni. "Vážně jsem v pořádku, děkuji za péči," opáčila přívětivě, načež zadoufala, že na to třeba ten muž na všechno zapomene, "a samozřejmě že se známe, Aldwinckle." Vykouzlila vcelku příjemný úsměv. To, že se znají, znělo v tu chvíli maličko jako nadsázka, poněvadž o něm nevěděla nic než kolej a příjmení. Což, přiznejme si, na definici pravého znání se opravdu nestačilo.
A Davídek? Ten zatím nezvykle zamlkle seděl a šupal svojí zmrzlinu, načež po chvíli vyhrkl "Slečno Lullabyová!", vyskočil na nohy a rozběhl se směrem ke dveřím, kudy vcházela postarší žena mírného vzhledu a nesla v ruce krabičku, ovázanou zelenou mašlí.

_________________