Když z té paní vypadlo, že její kamarádku baví víceméně všechno, Monty povytáhl obočí a neodpustil si další droboučký úšklebek. „No, tak v tom případě ale není těžké nějakou knížku pro ní vybrat, ne?“ prohodil. „Prostě sáhněte po něčem, co vypadá zábavně, a doufejte, že se bude líbit,“ usoudil, protože on by to tak udělal. „Já se v knížkách pro dospělé moc nevyznám,“ přiznal nakonec, protože to byla pravda a necítil se jako někdo, kdo by měl dospělákům pomáhat s výběrem.
Neznámá dospělá se naštěstí brzy představila a Monty se nepatrně pousmál, když zmínila Bradavice. „Monty Martínez,“ představil se na oplátku a na její otázku zakroutil hlavou. „Ne, v září budu nastupovat do Bradavic, už se tam fakt těším,“ přiznal bez obalu, protože to tak prostě bylo. Už se nemohl dočkat, až bude mít svou vlastní hůlku a poprvé Bradavice uvidí. A taky byl moc zvědavý, do jaké koleje se dostane a jestli třeba Heski bude chodit do koleje s ním. „Ne, z Mexika. Ale máma je z Británie, takže proto budu chodit do Bradavic,“ vysvětlil. To, že tam bude chodit hlavně proto, že tam chodily děti jeho kmotra, to už nedodával, protože by se do toho akorát zbytečně zamotali.
Nad nabídkou pendreku Monty zaváhal, protože přeci jen Cassandru neznal, ale nevypadala nebezpečně, kolem byli lidi a sama ty pendreky jedla, takže snad nebyly otrávené. „Tak dík,“ zamumlal nakonec a váhavě si jeden pendrek vzal.

_________________

"Hmm," zamyslela se, protože měl ten kluk vlastně celkem pravdu. Jenže zase Cassie nechtěla jen nějaký náhodný dárek. "Já taky ne," krčila pak rameny, protože to byla pravda. Ona se v knížkách nevyznala už vůbec, a byla zvědavá, co jí její drahý brácha řekne na to, až zjistí, že v knihkupectví byla. Ono totiž potkat Cassie v něčem takovém bylo opravdu divné, většinou se tomu prostě a jednoduše vyhýbala. "Tak to ti přeju hodně štěstí. Já mám v Bradavicích bráchu, ale už teda nestuduje, je profesorem. Mám pocit, že teď má první ročník a učí přeměňování," nakrčila nos, jak se snažila přemýšlet nad tím, co jí Sheridan posledně říkal. Ona ho v tomhle moc často neposlouchala, protože to čas od času bylo nudné. "Určitě si to tam parádně užiješ, je to tam fakt skvělý. Všechno." Rozzářila se jí očka nadšením. Bylo pravdou, že kdyby se Cassandra nebála učit, s velkou pravděpodobností by tam šla. Protože by ale asi většinu z těch dětí nic nenaučila, zůstala ve své práci, která jí opravdu bavila. "Mexiko, pěkný, pěkný. A nemáš zač, mám jich ještě dost," mávla ledabyle rukou, protože ona pořád u sebe pendreky tahal. Tedy, většinou.
Tak či tak, nakonec se ti dva museli rozloučit, protože Cassandra si stihla uvědomit, že nemá celý den volno, a že se taky musí ukázat v práci, aspoň na pár minut. Proto se s Montym rozloučila, popřála mu hodně štěstí ve škole, vzala nějakou knihu s tím, že k tomu ještě něco přikoupí, pokud se jí to nepodaří zapomenout a s tím prostě zmizla z obchodu.

>>

_________________

Caitlyn se tvářila tak, jak to dělala, když se ocitla bez společnosti svého dvojčete – podobně jako jejich tatínek čili nijak a bez zájmu. Přitom byla z návštěvy knihkupectví v podstatě nadšená, jenom prostě neměla potřebu to dávat nějak víc najevo. Návštěvu Příčné ulice dnes tak úplně v plánu neměla, ale slyšela tatínka, jak se bavil s maminkou, že potřebuje obnovit nějaké zásoby a jestli s sebou má vzít děvčata, aby si trochu oddechla. Maminka, ne Caitlyn s Caroline. A Caitlyn určitě příležitost podívat se ven neodmítla.
Bylo bez pochyb, že Caitlyn měla v plánu s tatínkem prošmejdit i apatykářství, kam hlavně směřovaly jeho kroky, ale nejdřív se rozhodli pro návštěvu knihkupectví. Tatínek se chtěl podívat na nějaké nové vydání o středověkých lektvarech a Caitlyn nakonec vlastně taky, ale to mohlo počkat, protože ač se to nemuselo zdát, ona měla ráda pohádky a ráda se dívala po nových. Samozřejmě ne těch úplně dětských, ale takových, v nichž se skrývala trochu hlubší poselství, které bylo na první přečtení mnohdy neodhalitelné, tohle ji bavilo zkoumat. A vzhledem k tomu, že několik novinek se v Krucáncích a kaňourech opravdu nacházelo, bylo jasné, že si Caitlyn nějakou novou knihu odnese.

Mimo herně:
Na nikoho nečekám!

_________________

Pokud nepočítáme obchod s kotlíky a lektvarovými ingrediencemi, Krucánky a Kaňoury byly Montyho nejoblíbenějším krámkem na Příčné ulici. Ne že by si v knihách vyloženě fanaticky liboval, ale rozhodně je měl rád a moc rád četl, takže nebylo divu, že když měl čas a možnost, zašel se do knihkupectví alespoň podívat - aby byl v obraze a věděl, jaké nové knihy vyšly, a aby na nehmotný seznam ve své hlavě, kde měl zaznamenány knihy, co chce přečíst, mohl přidat další díla.
I část dnešního dne se Mexičan rozhodl strávit mezi knihami, kam ho mamka pouštěla bez obav, že něco provede, nebo že se mu tam něco stane. Monty se celkem hravě ztratil mezi regály a komínky vyskládaných knih, a když se tu a tam vynořil, nesl v náruči vždycky nějakou další knihu, takže se mu na rukách tvořil menší komínek. Dvě knihy vespod byly beletrie, dvě na nich byly o lektvarech. A očividně jich Monty neměl dost, protože se zastavil v oddělení lektvarů a natáhl se na špičky ve snaze dohlédnout na vyšší poličky. Jenže s těmi knihami na rukách se špatně balancovalo a Monty na vyšší police stejně neviděl a ptát se nikoho nechtěl - ani toho zádumčivě vyhlížejícího pána, co stál opodál.
Poodstoupil a zamžoural na hřbety knih - třeba se mu podaří alespoň přečíst názvy. Ale, no... Moc se nedařilo, a tak si pod imaginárními vousy cosi nespokojeně zabručel. Španělsky, protože proč by mluvil anglicky, když tu byl sám.

Já vím, že jsem hrozná všudylezka.

_________________

Zatímco jeho dcera se na chvíli ztratila u oddělení pohádek – ačkoliv nebylo pochyb o tom, že za chvíli přiběhne za svým otcem – pan Redmond byl hloubavě začtený do nové publikace o středověké alchymii a snažil se určit, jestli obsahuje dostatek užitečných (a nových) poznámek na to, aby si knihu zakoupil. Při téhle činnosti si přirozeně nevšiml, že jen kousek od něj se pokouší nějaké mládě balancovat s komínkem knih a dosáhnout na ty nejvyšší police. Nicméně protože celkem rychle usoudil, že ta alchymistická publikace by mohla být prospěšné čtení, zavřel ji, ale zpět nevracel. Namísto toho se chystal porozhlédnout ještě po něčem, ale teď už jeho pozornost upoutal ten mladý chlapec, z jehož pohledu na horní řadu polic nebylo složité odhadnout, čím se trápí. Elliot se rozhlédl, zda se někde poblíž nenachází obsluha, ale protože nikde nikdo nebyl, udělal k chlapci pár kroků. „Potřebujete něco podat?“ nadhodil a zatvářil se tázavě. Tohle moc často nedělal, a kdyby se nacházeli v jiném oddělení, asi by se s tím neobtěžoval, ale na jednu stranu bylo hezké vidět, když měly mladší děti zájem o lektvary. Tedy zájem o jejich studium, ne jejich vybuchování, které si také někteří uměli až nezdravě užívat.

_________________

| +

Koho učil: (čísla odráží počet vypsaných hodin, duh)

5× - ročník 73-80 (Flann, Maeve...)
3× - ročník 80-87 (Frodo, Céčka...)
2× - ročník 81-88 (Aino, Iskra, Maksim...)
2× - ročník 74-81 (Bree, Gweeny, Alan...)
2× - ročník 77-84 (Sky, Olivka...)
1× - ročník 75-82 (Mickey...)
1× - ročník 72-79 (Matt...)

Monty nijak nedoufal v to, že přitáhne něčí pozornost a vyslouží si tak pomoc, ale když už se tak stalo, nehodlal v panice utéct. Zvedl pohled k muži, který ho oslovil, a pomalu přikývl, přestože se cítil nesvůj, že otravuje cizí lidi. Tedy, ve skutečnosti si ho ten chlap vůbec nemusel všímat, ale chápeme, že... „No, támhle tu knížku,“ zamumlal a ukázal na jednu z těch tlustších publikací pojednávající o historii lektvarů zábavnou formou - byly tam totiž i pohyblivé obrázky a takové knihy se dětem studovaly lépe, než ty s hustě popsanými stránkami. „Por favor,“ dodal, protože nebyl nevychovaný.
A zatímco čekal a doufal, že si z něj jenom někdo nevystřelil, párkrát přešlápl z nohy na nohu a zkoumavě si neznámého prohlédl. Nevypadal, že by tady pracoval, každopádně o to větší plus měl u Montyho za to, že se mu rozhodl pomoci. Škoda, že tu nebyl Asbjorn - kdyby tu měl jeho, nemusel by kvůli sundávání knih otravovat život ostatním.

_________________

'Musíme koupit tohle, támto, zajímá mě tohleto...', zakroutil jsem v duchu očima a se štosem učebnic hbitě ukročil mezi regály tak, jak to vždy dělával táta, 'V hračkářství se takhle nikdy nezdržujeme.' Zachmuřilost i pohoršení způsobené mamčiným zájmem o nakupování ale hbitě vystřídal dětský údiv s radostí stejně rychle, jak regály s povídkami, pohádkami a zajímavými knížkami plnými pohyblivých obrázků nahradily ty se sáhodlouhými romancemi a učebnicemi. Regál za regálem jsem objevoval nové vjemy: Knížky, ve kterých se dva sokové na obrázku bili jako o život; plakáty s draky, jež byli jako živí; pohádky plné bytostí, jejihž existenci lidstvo už zapomnělo a pak... Pak předemnou stála jedna velice pěkná... Ehm... Jedna velice zvláštní zrzka.

Ve své zvědavé náladě jsem ji chtěl celou rychle přejet očima. To mi ale nevyšlo, protože jsem se zarazil hned u výrazu její tváře, respektive u jeho absence. 'Jak se může dívat na takové věci a ani se nepousmát?', naklonil jsem zmateně hlavu, než mě přemohla zvědavost a vykročil jsem k ní. Proč se tváříš jako kakabus?, zeptal jsem se neschopen udržet své zmatení a hned na to jsem ještě vyhrkl: Vždyť jsou tu i knížky, co snad doslova chrlí oheň! Jakmile bylo mé zvědavosti učiněno za dost, narovnal jsem se a sledoval, jestli se výraz na tváři té zachmuřelé holky změní, jestli mi vlastně vůbec odpoví?

_________________

Chlapec vypadal trochu nesvůj, ale nakonec se přece jen o svou prosbu podělil. Elliot přikývl a jeho výraz se opravdu nepatrně změnil na souhlasný, když se posléze pro knihu natáhl. „Dobrý výběr,“ neodpustil si poznámku, protože ta samá publikace se nacházela u nich doma, byť jejich výtisk byl v současné době už notně ohmataný, jak v něm Caitlyn jednu dobu ležela prakticky bez přestávky, dokud jej nedočetla. A pak si to čtení ještě jednou zopakovala.
Když Elliot podával knihu chlapci, neubránil se zkoumavému pohledu, protože vypadal podobně starý jako jeho dcery. Minimálně si byl jistý tím, že v Bradavicích ho ještě neviděl, každopádně ho trochu zmátla ta španělština, a tak ani netušil, jestli ho tam uvidí letos. Třeba se chystal nastoupit někam jinam a tady byl na prázdninách. A tak, přestože to nebylo v Elliotově zvyku, položil chlapci otázku: „Chystáte se letos do Bradavic?“ Elliot většinou nikoho neobtěžoval a nevtíral se, ale tentokrát mu to zkrátka nedalo – kdyby se chlapec objevil v nastupujícím prvním ročníku, aspoň by věděl, že bude mít ve třídě někoho, kdo má o lektvary zjevně nefalšovaný zájem.

_________________

| +

Koho učil: (čísla odráží počet vypsaných hodin, duh)

5× - ročník 73-80 (Flann, Maeve...)
3× - ročník 80-87 (Frodo, Céčka...)
2× - ročník 81-88 (Aino, Iskra, Maksim...)
2× - ročník 74-81 (Bree, Gweeny, Alan...)
2× - ročník 77-84 (Sky, Olivka...)
1× - ročník 75-82 (Mickey...)
1× - ročník 72-79 (Matt...)

Caitlyn se celkem rychle zahloubala do nového vydání Bajek barda Beedleho, které obsahovalo několik nových poznámek pod čarou (které byly myšleny spíše pro rodiče, ale to nebylo něco, co by ji zastavilo), a tak nebylo divu, že se zatvářila nerudně, když ji někdo vyrušil. Tedy, ještě o něco více nerudněji. Ačkoliv ona sama si samozřejmě nemyslela, že by se tvářila nějak… hrozně. Prostě normální výraz. To, že ji něco zajímalo, ještě podle ní neznamenalo, že by se nutně musela tvářit nadšeně anebo se chovat jako nevychovaná opice.
„No, tak to by bylo velmi nepraktické, nemyslíš?“ odtušila Caitlyn bezvýrazně, když se jí dostalo poučení o tom, že se tu nachází takové knihy, které by i mohly chrlit oheň. „Samozřejmě, pokud jsi na takovou narazil, byl to oheň kouzelný, čili neškodný, a tak se není nad čím vzrušovat. Něco jiného by to bylo, kdyby chrlily oheň opravdový, to by byl docela problém.“ Caitlyn pokrčila rameny, protože je sice pravda, že kouzelnický svět byl na rozdíl od toho mudlovského docela fascinující, ale ona v něm na jednu stranu vyrůstala odmala, a tak jí spoustu věcí přišlo jako docela normálních. Třeba zrovna ty pohyblivé a rádoby živé knihy.
Dlužno poznamenat, že ačkoliv ji ten kluk vyrušil od čtení, odpovídala mu docela normálně a bez nějaké zášti. Jenom byl problém, že to nebylo moc poznat, Caitlyn prostě taková byla. To by u sebe musela mít sestru, aby se její výraz nějak více změnil.

Mimo herně:
Pardoon, Lukasi, ona to Caitlyn fakt nemyslí špatně… jenom se tak tváří. Also, u přímé řeči by měly být uvozovky.

_________________

Vzhledem k tomu, že jsem... No, já vlastně neměl očekávání žádná, ale ještě větší zakabonění dívčina obličeje mě vskutku překvapilo. Cítil jsem, jak mi obočí překvapením vyjelo snad až pod ofinu a jak mi mírně křuplo v krku, když jsem mimoděk vypleštil oči couvaje u toho už tak nakloněnou hlavou. 'A teď mi ještě vynadá', rezignovala jedna část mé mysli na nějakou další konverzaci, 'Takhle jsem koukal na mladší děti ve škole.'

Pak se ale stalo něco, co jsem od někoho svého věku neočekával: „No, tak to by bylo velmi nepraktické, nemyslíš?“, odtušila ta zrzka naprosto suše a já se při té myšlence na samospalovací knihovnu musel zakřenit. Nemluvě o tom, že pokračovala docela smysluplným výkladem. „To je pravda“, kývl jsem nakonec a zapamatoval si těch pár informací, které následovaly, „Ale ne všechny jsou neškodné... U učebnic jsem viděl, jak jedna chlupatá knížka pokousala nějakého staršího kluka.“ Tou dobou jsem ještě netušil, že měl co dočinění s Obludným Obludáriem, ale co by taky kdo mohl chtít po malém klukovi vrženém do úplně nového světa. Některé detaily mi prostě ještě unikaly.

Až v tuhle chvíli jsem si všimnul jednoho takového detailu, otevřené knihy v rukou oné neznámé, a tedy až v tuhle chvíli mě přepadla obrovská touha praštit se otevřenou dlaní do čela. Tyto nápinky naštěstí zastavila nejen má duchapřítomnost, ostatně kdo by chtěl vypadat ještě hloupěji, než vypadá, ale i fakt, že jsem měl plné ruce vlastních knih. Mírnému, anebo v případě mých uší výraznému, začervenání už ale zabránit nešlo, tak jsem se nakonec pokusil alespoň představit a omluvit. „Promiň, že jsem tě přerušil při čtení... Takových věcí bych si měl všímat“, sklopil jsem pokorně hlavu, jen abych se znova narovnal: „Aaale, když už se stalo; jmenuju se Lukas“

Off topic:
Tím se nikterak nestresuj, ta replika byla jak od nefalšovaného rozumbrady a upřímně mě rozesmála (edit byl jen překlep)

_________________