Dohrávka

„Já?“ vypadlo ze Sophie zcela nečekaně, když jí Simon oslovil ohledně pojmenování koštěte. Jak by mu ona mohla dát jméno, vždyť nebylo její, i když mu ho koupila… Trochu bezradně přelétla pohledem z chlapce na koště a zase zpět, docela nevědě, co si v takové situaci počít. Záludná to otázka... „Nejsem si jistá…“ přiznala se po chvilce přemýšlení, zda by se mohlo jmenovat Tornádo, Vichřice či cokoliv jiného spojeného se vzduchem nebo větrem. Mírně se zamračila, mezi obočím se jí vyrýsovaly dvě malé vrásky zamyšlení. Ale pouze na chvíli. „Co ho pojmenovat po prvním tréninku? Podle toho, jak se koště předvede, mu dáme jméno,“ navrhla, aby se tak dočasně vyhnula onomu pojmenování. Tak nějak i tušila, že až uvidí Simona na koštěti, jistě ji snáz něco napadne. Chvíli ještě sledovala chlapce, co on na to, a pokud s tím souhlasil, byla pevně rozhodnuta se tedy prvního tréninku zúčastnit. Rozhodně však jako pozorovatel, nikoliv jako hráč, ačkoliv byla létáním fascinována více než hrou samotnou.
„Dobrá tedy, Hrdopýška tentokrát omluvíme, viď, Rei,“ promluvila Sophie na kočku, která pouze pootevřela oko, nadzvedla se na Miově klíně a zase se znovu spokojeně uložila. Nevděčnice nevěrná. „Doufám, že nám i ty, Mio, vynahradíš svou nepřítomnost,“ neodpustila si Sophie malé rýpnutí bez ohledu na to, že ve své současné náladě by to jako za nevinný žert nemusel chlapec považovat. Lehce pozvednutý koutek úst ale přeci jasně naznačoval, jak se věci mají. To ale neznamenalo, že když Sophie mluvila o jiných věcech, že se uvnitř ve svých myšlenkách neschylovala k pochybnostem a také trochu k obavám o spolužáka, ač neměla ponětí, v čem jeho problém tkví. Doba byla natolik zlá, že se mohlo jednat téměř o cokoliv. Aniž by si to třeba dívka uvědomila, dlouhým pohledem propalovala chlapce, s mírnou otázkou v očích. Kolik smůly musí člověka potkat, aby znovu nalezl štěstí a klid? Dočkají se ho vůbec…
Z přemýšlení jí vytrhl až Miův návrh. Nečekala, že se jako první chopí slova a tak ochotně se nabídne. Ne, že by o chlapcích pochybovala, hlavně o Miovi, ale nikdy se nedostala do situace, kdy potřebovala pomoc. Požádala je, protože jsou jejími kamarády. Alespoň si to myslela, chtěla tomu věřit, tak moc… Ani jeden ji v ničem nezklamal. „Jestli to tvému tátovi nebude vadit… Zní to jako dobrý nápad,“ přiznala se dívka skromně, spojila si ruce na stole a opřela se lokty o desku a naklonila se trochu se spikleneckým pohledem nad stůl a pohlédla na Simona. „Vím, kde Miův táta pracuje, dovedu tě tam. My dva si můžeme dát sraz klidně tady. Mio by mohl počkat v obchodě, kde pak probereme tu teorii a zbytek si musíme nechat do školy,“ dořekla, stáhla se zpět na své místo a zády se opřela do židle, zatímco přelétávala pohledem z jednoho chlapce na druhého. „Nevím, jak vám mám poděkovat,“ přiznala se nakonec a trochu rozpustile se usmála, když se natáhla pro ubrousek a začala z něj sestavovat papírového jeřába. Ten jejich zvyk… Až jich bude mít tisíc, může si něco přát. Co by si asi dívka jako Sophie přála, kdyby dostala tu moc, ten dar… Kdo ví. „Já zkusila borůvkovou zmrzlinu a nebyla špatná, i když sladké na mě opravdu není,“ odtušila dívka s pohledem soustředěně upřeným na ubrousek. Stačilo už jen několik záhybů a z kusu papíru se stala podobizna jeřába. „Už bych měla jít, Tayte na mě jistě už čeká. Později se domluvíme, kde bude sraz,“ zvedla se Sophie od stolu, na což reagovala Reiko. Kočka se pouze protáhla, seskočila Miovi z klína a vydala se samovolně ke dveřím. „Děkuji za zmrzlinu, Simone,“ poděkovala ještě jednou chlapci, než se otočila k Miovi a s drobným úsměvem mu do dlaní vtiskla papírového jeřába, nic více neříkaje, nic neobhajujíc. „Mějte se,“ rozloučila se s chlapci a v doprovodu Rei se vydala zpátky domu doufajíc, že Tayte bude ještě u Děravého kotle a spolu se odeberou domů.

>>> Domů

_________________

Když se Keie zeptala Verunka, jestli už je mu dobře, upřel na ní pohled, pousmál se a pomalu přikývl. „Už je mi dobře,“ ujistil jí a dokonce na ní přátelsky mrknul. Sice byl pořád ještě trochu v šoku z toho, co se dozvěděl, ale uvědomil si, že jedině v Tinině a Verunčině společnosti mu je opravdu dobře. Možná by byl o trošičku šťastnější, kdyby tu s nimi seděl i Liam.
Tinin úsměv, který Keiovi věnovala, způsobil, že se mu v očích roztančily tisíce jiskřiček a jeho rty se samovolně vlnily do šťastného úsměvu, ačkoliv jim to přímo neporučil. „Tak dobře,“ přikývl, jakmile mu Tina sdělila, že si zmrzlinu už nedá, a pod stolem si s ní propletl prsty, načež jí palcem pohladil po hřbetu ruky.
Překvapeně zamrkal, protože opravdu nečekal, že by mu Verunka nabídla ochutnávku. Vždyť ho skoro neznala. Ale jenom tím potvrzovala Keilanovu domněnku, že je jeho dcerka naprosté zlatíčko. Na okamžik ho napadlo, že by ho vůbec nepřekvapilo, kdyby se dostala do Mrzimoru. Možná by ji raději viděl v jiné koleji, ale zklamaný by rozhodně nebyl. „Možná trošku?“ odvětil trošičku váhavě, a nakonec ždibíček Verunčiny zmrzliny opravdu ochutnal. „Je moc dobrá,“ přikývl, „děkuju.“ Tuhle chvíli si Kei užíval na maximum a taky se podle toho tvářil. Nikdo nikdy neviděl Keilana Aldwincklea, že by se takhle culil.
Ačkoliv to Kei očekával, stejně ho zamrzelo, když nakonec i Tina prohlásila, že budou muset jít. Jeho úsměv trochu povadl, ale nezmizel úplně. „A můžu vás aspoň někam doprovodit?“ zeptal se a zahleděl se na Tinu. I kdyby je měl doprovázet jen pár kroků, hodlal jít s nimi, pokud o jeho doprovod ještě pořád budou stát.

_________________

>>>
Kam zase nacpali ten letax, byla první myšlenka Amandy, když došla ještě doma k velkému krbu. Dostala vzkaz od Sam, že se dnes mají sejít na Příčné, tudíž se na tu Příčnou musela nějak dostat. A letaxová síť byl jediný rychlý způsob. Problém byl, že někdo zase přemístil krabičku s tím práškem! Hledala jí už asi pět minut, když jí konečně našla. V očku měla rebelskou jiskru a rychle vlezla do krbu. "Příčná ulice," pronesla zřetelně, zelené plameny vyšlehly a ona letěla si to už šupajdila krbovou sítí. Samozřejmě, pro jistotu si vzala trochu prášku sebou, aby se dostala domů. A taky nezapomněla napsat babičce, že tam jde, kdyby náhodou potřebovala zachránit. Rodičům to však raději neřekla! Je to prostě rebel.
Vylétla přesně tam, kde chtěla - v Krucáncích, kde měli pěkný velký krb, který jí vyhovoval. Jakmile byla zase na nohou, oprášila ze sebe ten trošek sazí, vlasy si stáhla do jednoduchého culíku a upravila si krátké, tmavě modré, krátké šortky, prosté sandálky a dlouhé, černé tričko skoro až ke kolenům, které v pase sepnula prostým páskem, takže to vypadalo jako šaty, na rameni si poupravila skromnou kabelku, kde schovávala hůlku a prachy, a vyrazila na rušnou ulici. Zmrzlina už na ní čekala! Jo a taky sestřenka.
"Dobrý den, jednu citrónovou, pistáciovou, karamelovou a slizovou, do takové té mističky, děkuji," požádala, když nenápadně proklouzla kolem sestřenky, aby si nejprve objednala a pak až jí překvapila. Slušně zaplatila a hned pak vyrazila ke stolku, kde Sam seděla. "Á, Marylou! Takže to nebyl jen žertík jak mě vylákat na nebezpečně zalidněné ulice!" zasmála se Amanda, jen co vkročila do jejího zorného pole. Volným ukazovákem cvrnkla, jemně samozřejmě, sestřence do čela, tak jak to obvykle dělávala. "Ráda tě zase vidím," přiznala zatímco si sedala a prohlížela si další neznámou dívku. "Nová kamarádka?" zeptala se Am zvědavě a dala si taky trochu té slizové. Konečně si mohla užívat prázdniny plnými doušky! Pokud si tedy sestřenka nebude nárokovat něco, co si nárokuje Amanda. V takových situacích byly vždycky na nože.

_________________

Byla jsem spokojená, že panu Tyrkysovému chutná, a že už je mu lépe, takže jsem se s chutí pustila do té zmrzliny, aby se mi zcela neroztopila, protože kdo by chtěl místo zmrzliny bahnitou břečku. Já byla spokojená, maminka byla spokojená a její kamarád taky, alespoň podle toho, jak šťastně se tvářil. Ještě trochu spokojenosti a možná by bylo záhodno podezřívat pana zmrzlináře, že své výrobky polévá sirupem s přídavkem lektvaru Euforie.
Nakonec nám ale nezbylo, než zmrzlinářství nadobro opustit i se všemi těmi nakoupenými věcmi a kočkou, která stále ještě neměla jméno. V duchu jsem kotěti slíbila, že se nad tím pořádně zamyslím, zatímco maminka s přikývnutím odsouhlasila návrh pana Tyrkysového, který se uvolil nás doprovodit domů. Takže jsme zmrzlinářství opustili ve třech, vlastně ve čtyřech (a kdybych byla jasnovidka, tak bych možná řekla i v pěti), a vydali se směrem domů.

>>> domů

_________________

| +

roz. Howells Verunky dědeček ošetřovatel u Sv. Munga #400040

Verunky babička v domácnosti #804080

Verunky maminka v domácnosti #ab8cc0

Pobaveně jsem zavrtěla hlavou. ,,Rozhodně ne. A tohle" ukázala jsem na sklenici ,,má mimochodem do zmrzliny asi docela daleko." načež jsem se pobaveně zakřenila na svého kamaráda. Alespoň jsem ráda, že mě uznal za holku. I když jsem neviděla jediný důvod proč by neměl. Prostě mi to v týhle době přišlo jako plus. Pokývala jsem hlavou. Já jsem sice neznala takovéto když vás rodiče ztrapňovali před ostatníma dětma. Moje mamka byla hodná. A tak když jsem jí řekla že si nepřeju aby tady se mnou byla, tak mi jen řekla ať si to užiju a odešla. Takže takovéto jak jdete někam s mamkou a ona tam ještě dlouho zůstává povídá si s vašema kámošema a vyptává se a ztrapňuje... to jsem prostě nikdy nezažila. A asi ani nezažiju. Nejspíš jenom dobře. Ostatně já jsem si s mamkou nemohla stěžovat. Rozzářily se mi oči. ,,Tady jsou měňaví zmrzliny? Vážně? Ty mi musíš ukázat.. Ale karamelová je moc dobrá.. Já si asi nevyberu. Tu budem snad do večera nebo co." Mně u mudlů chutnaly takové ty dřeně, nebo sorbety. Třeba jahodová byla mňamka. Čekala jsem až přijde někdo z obsluhy, ale on nikdo jaksi nechodil, nebo jestli tady žádná obsluha nebyla, nevím ale zvedla jsem se a došla k pultu. Tam jsem hodila poslední pohled na Léandra, rozpřáhla packy a řekla: ,,No, tak mi nějakou vyber!" Doufám, že vybere tak maximálně tři kopečky, jinak budu strašně tlustá a asi prasknu. Nechala jsem si teda naložit zmrzku, počkala jsem na Zmijozeláka a došla zpátky k našemu stolu. Ven jsem se vůbec nedívala tak jsem ani nemohla zaregistrovat oči pana Blanca které na mě pořád zíraly. Usadila jsem se ke stoluku a začala lžičkou udlabávat zmrzlinu. Léa se nějak rozpovídal. To mi prozradilo, že asi nebude úplně v pořádku. Jindy nechal povídat spíš mě. A že já jsem byla ukecaná dost. Fakt dost. ,,Jo, o tom jsi mi sovu posílal.. A jak se jmenuje? Nechtěl bys mi jí namalovat? Já bych jí chtěla vidět... malý miminka jsou strašně... roztomiloučký,, A malinký.." Nakonec jsem soucitně přikývla. Já jsem se do Bradavic taky strašně těšila. Ne, že by doma byla s mamkou nuda, ale prostě v Bradavicích to bylo jiný. Spousta kamarádů, profesoři, Kouzelní tvorové, Léandre.. ,, No, v podstatě ne. S mamkou semtam zajedem někam.. třeba do muzea, na nějakou výstavu nebo za Elyss... Ale jinak.. Taky mi začíná připravovat narozeninovou oslavu i když jí mám až za měsíc.. skoro za měsíc. Těším se do Bradavic. Fakt moc. Ty.. nejde tam Chandelle? Jde, že jo? Ježišmarja.. to bude super.. budu jí vídat ve škole." Pak jsem se mu zahleděla do očí s upřímným, ale milým úsměvem. ,,Máš super ségru.. Víš to?" Momentálně jsem tím myslela Chandelle, ale on měl vlastně ještě jednu co..No, mohl si to přebrat jak chtěl. Pomalu jsem dosrkávala vodu. Ale nechtěla jsem uprostřed debaty vstávat a dojít si pro novou a tak jsem jen odstrčila sklenici na okraj stolu. ,,A do kolika tu můžeš bejt? Jakože ... když si říkal že máš v poslední době tak důslednýho tatíka..." Já jsem měla docela dost času. Měla jsem pro něj dárek. Vytáhla jsem ho z tašky. Byla to úhledně zabalená větší krabice. Vevnitř mohl najít Léandre svůj portrét se Chandelle, jelikož jsem nemohla vymyslet nic originálního a koupila jsem mu nový blok na malování a takové to čmárání a tužky. Koupila jsem mu snad dvacet tužek na stínování. Tvrdé i měkké. Doufám že se mu bude dárek líbit. Sice neměl momentálně žádné narozeniny ani nic takového, ale tolik jsem se na něj těšila, že jsem mu něco musela koupit. Popostrčila jsem balík směrem k němu, mé oči říkaly Rozbal to! a já jsem s napětím čekala, jak se mu bude líbit.

DOHRÁVKA



>>> Domů

>> Aileen & Dugald, z nákupů na Příčné

"Já tedy trochu doufám, že ne. Nerad bych aby na mě pořád něco vrčelo. A jsou to Bradavice," opraví sestru už asi posté a pustí její ručku, aby mohla pořádně prozkoumat zmrzlinářství. Vydá se za ní trochu rozvážněji, ale údiv nad množstvím zmrzlin na tváři mu moc dobře skrýt nejde. Vytáhne jednu ruku z kapsy a odhalí tak cinkající váček na peníze. Nakoukne do něj a chvíli něco počítá. "Můžeš si dát dvě," rozhodne nakonec. "Já si dám taky dvě, takže dohromady ochutnáme čtyři, dobře?" nabídne jí, ale to už mu Aileen zase někam uteče, takže peníze zase pěkně schová do kapsy, než se vydá za ní. Omluvně se na Samathu usměje. "Pojď, Lin. Neotravuj. Dáme si tu zmrzlinu a půjdeme, dobře? Kelpie čeká zavřená v kleci a víš jaká je, když se dlouho nedostane ven," drmolí rychle a začne sestru tahat pryč. "Ale ne, my jen procházíme. Jsme tu poprvé a tak," vypadne z něj nakonec, když se u stolu objeví i Amanda."

Samantha se věnovala svojí zmrzlině a při tom očima šmejdila po obchůdku, takže jí neušli ani dva zrzečci, každopádně zpočátku nevypadali nijak extra zajímavě. Tedy až do doby, kdy se k ní přimotalo to děvče a velmi jasně zhodnotilo její slizovou zmrzlinu. Sam na druhou holku vykulila oči, načež se dala do smíchu, pěkně se zakloněnou hlavou a vůbec.
Dřív, než jí stihla cokoli říct, už se u nich však objevila její starší sestřenka a pochopitelně si nemohla odpustit cvrnknutí do čela. "Kušuj!" ohradila se, každopádně se jí při tom koutky úst pobaveně zvedly, takže bylo jasné, že to nemyslí zle. "Člověk by řekl, že tě tahám na Obrtlou, podle toho popisu!" dodala s veselým zakřeněním a zavrtěním hlavou. Když pak Amanda upozornila na zrzečku, Sam k ní obrátila pozornost a lehce povytáhla obočí. "Těžko říct... každopádně má dobrej postřeh. Prej ta slizová zmrzka vypadá jako soply," prohlásila vesele, načež se koukla na druhého ze zrzavé dvojice. "Prosím, prosím řekni, že Kelpie je vaše sestra! Nebó kříženec sovy a kočky, co má místo očí smaragdy a z tlamy dští plameny!" zvolala s očima navrch hlavy, a vyměnila si se sestřenkou pobavený výraz, než se s velkým očekáváním zadívala zase na toho kluka. "Blbost, zmrzlinářstvím nikdo neprochází, to si musíte vychutnat. Tím spíš, pokud jste tu poprý - žejo, Mandu?" dodala a poplácala na židli z druhé strany, než seděla Amanda, na znamení, aby se ti dva pěkně posadili. "Mimochodem, jak ses sem dostala? Přemluvila jsi rodiče? Taťka říkal něco o tom, že má teta přehlídku v Paříži? Jo a pojedou tvoje segry k babičce, nebo se jich konečně zbavíme, když už jsou tak velký a dospělý?" broukla zase k Amandě a strčila demonstrativně vrchovatou lžičku slizové zmrzliny do pusy.

_________________

<<< Ollivanderovy hůlky a Madame Malkinová

Jakmile opustil Dante se svojí tetičkou obchůdek s hůlkami, podal jí chlapec opět zažloutlou obálku se seznamem všech potřeb pro školní rok. Emília si jej pečlivě znovu přečetla a přejela si palcem po bradě. Vrátila pergamen do obálky a podala jí zpět Dantemu. Pak sáhla do váčku s penězi a podala mu několik mincí. "Tady máš a skoč si zatím na zmrzlinu." prstem ukázala na obchod se zahrádkou po levé straně Příčné ulice. "Ráda bych si tu ještě něco zařídila a pak ti také zajdu koupit kotlík, váhy a zbylé věci. Tím budeme mít hotovo a můžeme se vydat domů. Počkej v cukrárně, já si tě tam vyzvednu." Dante si vzal peníze a prohlížel si je na dlani. Mince tří různých barev viděl poprvé a netušil, jakou mají hodnotu. Strčil si je do kapsy, rozloučil se s tetičkou a pomalým krokem se vydal k zmrzlinářství. Pohledem neustále těkal po celé ulici a zvědavě si prohlížel výkladní skříně i lidi pochodující po Příčné.

Dante stál u dlouhého pultu se zmrzlinou a dlouho si vybíral. Měl chuť snad na všechny příchuti. Nakonec se rozhodl pro čokoládovou zmrzlinu, kterou si nechal polít jahodovou polevou a posypat kousky oříšků. Z kapsy vytáhl mince a na dlani je podával k prodavači. Ten si postupně vybral tři mince. Když chlapec viděl, že mu několik mincí zbylo, ukázal ještě na balíček bonbonů vystavených za prodavačem. Ten si vzal dalších pár mincí od chlapce a podal mu balíček. Dany se otočil a rozhlédl se po zmrzlinářství. Bylo tu celkem plno a viděl spoustu dětí stejného, nebo staršího věku. Vybral si jeden neobsazený stolek, posadil se k němu a s chutí se pustil do zmrzliny. Při tom stále pozoroval dění v cukrárně a zkoumavě si prohlížel hosty. Když dojedl zmrzlinu, hřbetem ruky si utřel pusu a opřel si záda o opěradlo pohodlné židle. Cítil se skvěle. Tenhle nový svět se mu dostával pod kůži. Hned u vedlejšího stolku vyskočila jednomu klukovi z ruky čokoládová žabka a snažila se po podlaze odskákat pryč. Chlapec jí ale chytil a spěšně si jí vsunul do pusy. Od stolku se ozval hlasitý smích. Dante teď soustředil svůj pohled na balíček položený na jeho stole. Pro sebe si přečetl název: Bertíkovy fazolky tisíckrát jinak. Rozbalil balení a sáhl po první fazolce. Chutnala jako čerstvý citrón. Dany se začal ksichtit a rychle za sebou polykal, aby se co nejdříve zbavil kyselé chuti v ústech. Raději sáhl po další fazolce. V puse se mu rozlila příjemná chuť teplého černého čaje. Chlapec ještě chvíli cucal bonbon, než se celý rozpustil. Nedočkavě sáhl znovu do balíčku. V ruce se mu objevila zelená fazolka s šedými flíčky. Opatrně jí strčil do úst. Tentokrát ale vážně narazil. Připadal si, jako by jedl plesnivý celer, který už někomu prošel ústy. Zamotala se mu hlava a udělalo se mu nevolno. Snažil se zhluboka dýchat, pak nastavil dlaň a fazolku vyplivl. Hodil jí do prázdné misky od zmrzliny a rozhlédl se, zdali ho někdo neviděl.

_________________

Aileen, Dugald, Amanda a Samantha

"Jasně, Brýdlavice," pokývala Linuška nepřítomně hlavou, stále hypnotizována rozličnými typy zmrzlin. Při zmínce o pouhých dvou zmrzlinách protáhla obličej a mírně se zamračila. "Cože, jenom? Vždyť je jich tady snad třicet druhů!" Podotkla ublíženě, jakoby snad čekala, že bratr záhadně vykouzlí minimálně trojnásobek financí. "V tom případně chci tu co chutná jako čuník a ještě vanilkovou s těma čokoládovýma kousíčkama," poručila si obratem spokojeně.

Když se ji Dugald snažil odtáhnout od dvou děvčátek, nesouhlasně zakňourala. "Ale Dugí," zaprotestovala, "ony si daly tu soplovou zmrzku obě. To určitě znamená, že ví i o dalších zajímavých obchodech, kam nás ten pán z ministerstva nevzal!" Oznámila mu tónem, který nedovoloval žádné pochyby o její zcela bezchybné logice, která by se vyrovnala dedukcím samotného Sherlocka Holmese. Se svojí skromnou mističkou zmrzliny kecla na volnou židli a nervózně se usmála, když se dala Samantha do smíchu. Úplně netušila, co na jejím dotazu bylo tak vtipného, člověk koneckonců nikdy nevěděl, jestli nemají kouzelníci třeba nějaké jiné chuťové pohárky a soply pro ně nejsou vybranou pochoutkou, něco jako žáby pro Francouze. Barva by odpovídala.

"Kelpie je Dugaldova frtka," dodala důležitě a tázavě se zadívala na bratra, jestli by případně chtěl ještě něco ohledně svého mazlíčka dodat. "Kříženec sovy a kočky co má místo očí smaragdy a z tlamy dští plameny? To se tu dá někde koupit?" Otázala se ryze obchodnickým tónem, který naznačoval, že jestli se tu snad někde stánek s podobnými zvířaty vyskytuje, je Aileen zcela ochotná udělat tam nákup.

Celou konverzaci každopádně špicovala zrzečka uši a tvářila se trochu jako Alenka v Říši divů. "Tady je někde nějaká Obratlá ulice?" Vykulila na obě dívky očka. Představa ulice plné obratlů jí připadala trochu ujetá i na kouzelníky, ale určitě by stála za to navštívit. Mezitím očima zabloudila i k Dantemu, který do sebe ládoval nějaké bonbony.
"Myslím, že ten kluk bude blinkat," podotkla konverzačním tónem a zapíchla lžičku do své porce slaninové zmrzky.