Alaric se letmo pousmál, když Resa zmínila, že si zaslouží trochu oddechu. „Jo, asi jo,“ uznal, i když pro něj nebylo úplně lehké si něco takového uvědomit a přiznat – až doteď se prakticky nezastavil, neustále přemýšlel, měl starosti, když spal, tak špatně a málo... a zvykl si na to. Bylo zvláštní přijmout představu, že bude teď mít relativně klidný život. Snad.
„Rozhodně, vždyť tě do ničeho nenutím,“ mrkl na Resu, jakmile zmínila, že si to nechá projít hlavou. „Jen jsem chtěl, abys věděla, že je tu i taková možnost – zkusit pracovat na ministerstvu,“ mrkl na ni a maličko se přitom uculil.
Když zmínila, že je hrozné, co všechno se muselo stát, aby se situace v kouzelnickém světě zlepšila, Ricky si povzdechl, přikývl a na chvilku se odmlčel. „To je,“ přitakal nakonec, „ale teď už s tím nic nezmůžeme. Musíme se s tím prostě jen naučit žít, nic jiného nám nezbývá,“ zamumlal a pohled přitom upřel na Teresu. Když pak podotkla, že vypadá méně uštvaně a více šťastně, Alaric roztáhl rty do širšího úsměvu. „Myslíš? Jsem ještě víc neodolatelný?“ přeskočil k veselejší notě a zamrkal přitom jako mrkací panenka.

_________________

„Nechám si tu možnost otevřenou,“ přislíbila Teresa na zmínku o práci na ministerstvu, nicméně k tomu dodala, „hlavně po mně nechtěj, abych ti dělala sekretářku. Takhle to totiž začalo u mámy s tátou a kde to skončilo…“ Moc dlouho Teresině matce to asistování nevydrželo, no. Ačkoliv si Resa vážně nemyslela, že by zrovna Alaric požadoval nebo potřeboval nějakou asistentku. (Asistenta by teda asi skousla spíš…)
Pryč od neveselých myšlenek, protože jak zmínil Ricky, teď už s tím nic nezmohli, a jak nadhodila předtím ona – truchlit mohla doma o samotě. Teď bylo lepší se soustředit na ty hezčí věci. Nebo osoby. „No, nemyslela jsem si, že to jde, ale očividně jo,“ pronesla Teresa, načež se plácla rukou přes pusu, protože jakkoliv si možná mohla v duchu přiznávat, že je Ricky fakt kus, určité věci neměla (zatím) v plánu říkat nahlas. „Ne že ti z toho naroste nos nahoru!“ pohrozila mu následně, asi aby rozehnala ty menší rozpaky, a uculila se u toho.

_________________

<<<

Teagan se usmívala od ucha k uchu, zatímco za ruku držela Florence, který ji vedl ke kavárně. Měla se totiž dnes vidět se svým tátou, což jí úsměv vykouzlilo na tváři i v momentě, kdy měla špatnou náladu. Tu dneska sice neměla, ale zpráva o tom, že se s Alecem dnes uvidí, jí rozveselila ještě víc. Vídala se s ním opravdu moc ráda a čas strávený si pokaždé užila.
"Nemusíš tady se mnou čekat," broukla k Florencovi s úsměvem a nervózně přešlápla z nohy na nohu. "Musím se s ním domluvit, kdy tě přivede zpátky," ušklíbl se Flo na ní, a i když by raději Tea čekala na svého tátu sama, pokrčila jen rameny a přikývla. Chápala, že se jí tu Florence bál nechat samotnou a vlastně jí jeho přítomnost ani moc nevadila.
Na krku se jí krom obvyklého medailonku kýval i fotoaparát, který dostala jakožto dárek od Ellie s Florencem k narozeninám. Byla z něho tak nadšená, že ho sundavala prvních pár dnů jen na spaní. Nadšení ji ale do teď nepřešlo a fotila tak skoro cokoliv, co se jí zrovna líbilo.

_________________

<<

Alec nebyl nedochvilný typ, a tak šel přirozeně právě včas. Do kavárny tedy dorazil sotva dvě vteřiny po Florencovi s Teagan a už od dveří mu na tváři hrál úsměv, který v posledních měsících na plné čáře porážel jeho typický bručounský (dle jeho vlastních slov neutrální) výraz. Dokonce ani na tu Eleanor už neměl takovou pifku, i když… Sice jí přál všechno štěstí, které ji potkalo, ale nedalo se říct, že by jí odpustil. To stále nehrozilo, ačkoliv tím rozhodně nehodlal ovlivnit jeho vztah s nově nalezenou dcerou.
„Princezno!“ broukl Alec k Teagan a sklonil se k holčičce, aby ji objal na uvítanou. Když se pak narovnal, kývl na pozdrav i jejímu doprovodu. „Florenci,“ pokývl hlavou. Proti Eleanořině manželovi vůbec nic neměl a ostatně Teagan ho měla v oblibě, takže tím spíš neměl důvod proti němu vystupovat nějak nepřátelsky. V poklidu a zdvořile se s ním domluvil na navrácení Teagan, a pak už se ocitli o samotě. To v Alecovi už vůbec nevzbouzelo žádné rozpačité pocity, jako tomu bylo na začátku, teď byl prostě rád, že má dcerku nablízku.

_________________

Netrvalo to dlouho a na scéně se objevil Alec. Malá princeznička se zeširoka zazubila, nejprve opatrně podala fotoaparát Florencovi, a pak se vrhla svému otci do náruče. "Tati!" nadšení z jejího hlasu bylo jen znát, stejně jako z jejího širokého úsměvu. Jakmile se doobjímali, převzala si fotoaparát zase hezky zpátky, zamávala Florencovi, jenž se dohodl na jejím předáním s Alecem a mohli se posadit k jednomu ze stolů. "Jak se máš?" možná to byla už ohraná otázka, ale Teu to vlastně opravdu zajímalo. "A co Artemis? Vyřídíš jí můj pozdrav, že jo?" ostatně na tohle sluníčko by nikdy zapomenout nemohla a možná se do jejího hlasu vkradl i větší znak zvědavosti, než u zdraví jejího otce. A než se mohl Alec nadát, přibylo k tomu ještě rychlé "sýr" a Teagan si svého oblíbence vyfotila.
"Myslíš, že bych si mohla dát horkou čokoládu? Hořkou. A s extra marshmallows," povytáhla tázavě obočí a pohledem mrkla po obsluze, která přijela na kolečkových bruslích. Tohle se jí na této kavárně líbilo nejvíce a sama občas přemítala nad tím, jestli jednoho z rodičů o podobné brusle nepožádat. Zatím si ale vystačila s tím, co měla.

_________________

Lhali bychom, kdybychom řekli, že si Alexander na oslovení 'tati' rychle zvyknul, z času na čas mu to stále přišlo mírně nezvyklé, ale neměnilo to nic na tom, že ho pokaždé cosi zahřálo u srdce, a nutně se musel na Teagan usmát o to více. S Florencem se po dohodě krátce rozloučil, a pak už věnoval pozornost jen své princezně.
„Však víš, že s tebou vždycky dobře,“ mrknul Alec na Teu a rozhodně si o její otázce nemyslel, že by byla ohraná. „Samozřejmě vyřídím. Artie tě taky pozdravuje. Chtěla se na tebe přijít podívat, ale nebylo jí moc dobře.“ Navzdory ne úplně povzbudivým slovům se Alec neubránil, aby se potěšeně neuculil. Že by nějaké menší větší tajemství? Než ale mohl pokračovat, Teagan ho zákeřně překvapila fotkou. Alec se kysele zašklebil, jak to nečekal, a zakroutil hlavou. „To snad radši ani nevyvolávej, aby tě to nestrašilo ve snech.“ Inu, nepovažoval se za nikoho fotogenického.
Musel se pobaveně usmát Teaganinu požadavku na horkou čokoládu a přirozeně přikývl na souhlas. „Jistě.“ Copak by jí mohl něco odmítnout? Sám si dal jen obyčejnou kávu bez cukru a mléka, než obsluha zase odsvištěla, aby jejich objednávku vyřídila.
„Artie ti vzkazuje, že bys měla zase přijet na víc dní, ať si tě taky užije,“ broukl Alec a tázavě se na dcerku zadíval, co ona na to. Samozřejmostí bylo, že i on si přál ji mít u sebe častěji, aby alespoň částečně mohli dohnat to, co za ta léta zameškali.

_________________

Alecovo ujištění, že se má dobře, vykouzlilo malé Teagan na tváři ještě větší úsměv (pokud to tedy ještě vůbec šlo). "Není jí dobře? A u doktora už jste byli? Doufám, že se brzy uzdraví," toho potěšeného úculu si malá princezna vůbec nevšimla, především proto, že se zrovna zaobírala tím, aby udělala co nejnápadněji tu fotku. Což moc dobře nešlo, ale Aleca tím stejně překvapilo. Pobaveně se proto zazubila a zakroutila hlavou. "To si jí teda pěkně vyvolám, abys věděl. Řekla bych, že Florence se tváří na některých mnohem hůř," což opravdu byla pravda, většinou to však dělal schválně a snažil se po Teagan házet různé ksichty, aby si to focení co nejvíce užila. "A taky dostane čestné místo na mém nočním stolku a možná se mnou pojede příští rok i do Bradavic," vyplázla na Alexandera jazyk a pobaveně se uchechtla. Bylo velice pravděpodobné, že s ní ta fotka do Bradavic nepojede, protože za ten jeden rok stihne těch fotek udělat ještě několik. Fotogenickej, nefotogenickej, Tea chtěla mít svého tátu co nejvíce u sebe, a i když se jí houpal na krku medailonek, který jí ho připomínal každý den, fotkou rozhodně nepohrdla.
Horká čokoláda byla schválena, a tak se Tea pobaveně uculila a sledovala obsluhu, jak si to pádí na bruslích od nich pryč. "To bych moc ráda, stačí říct, kdy budete mít čas," zamrkala na něj vesele, trávila ráda u svého otce čas. Navíc hádala, že to Ellie s Florencem vadit nebude, ba naopak. "Aspoň máma s Florencem budou mít víc času na malého," dodala a při oslovení máma se maličko zamračila, i potom roce jí to stále nešlo tolik přes jazyk, ale už si celkem zvykala. "Ale asi bude lepší počkat, až se Artemis uzdraví. Víš, abych se třeba nenakazila," pokrčila pak rameny a opravdu vůbec jí nenapadlo, že by v tom vlastně mohlo bejt něco úplně jiného, než nemoc.

_________________

„Neboj, bude zase v pořádku,“ ujistil Alec Teagan, když projevila starost o jeho drahou Artemis, a povzbudivě se na ni usmál. Pravda, ten úsměv mu trochu opadl po té nečekané fotce, ale nakonec ho to vesměs pobavilo. „Upřímně doufám, že do té doby než odjedeš, stihneš udělat i lepší fotky,“ podotkl s ušklíbnutím, které nebylo ani toliko k té fotce, jako k myšlence, že už jen rok a Tea mu odjede do Bradavic. Doufal, že to neuteče žádným splašeným tempem, aby si ji stihl užít, protože si moc dobře pamatoval, jak trpěl ten poslední půlrok, když dodělávala školu Artemis a byli odkázáni jen na dopisy a na jeho vkus příliš pomalé sovy.
„Tak co třeba hned příští týden?“ navrhl Alec, jakmile se Tea vyjádřila souhlasně ohledně delšího pobytu u něj. „Teď už by mi volno v práci nedali, ale na pak bych si to zařídil, abychom na sebe měli dostatek času.“ Ne že by pochyboval o tom, že by Teagan za jeho nepřítomnosti nevydržela delší dobu s Artemis, ale nechtěl teď svou drahou příliš zatěžovat. „No vidíš, výhoda pro všechny. I když se jim určitě bude stýskat po jejich malé pomocnici,“ zamrkal Alec na dcerku, před kterou si všeobecně dával dobrý pozor, aby o Eleanor nemluvil hanlivě a tvrdě, byť si o ní myslel cokoliv. Uznával ale, že se Eleanor snaží napravit ty vážné škody, co napáchala, a nehodlal mezi ni a Teu vstupovat a nechával malou princeznu, aby si utvořila úsudek sama. Více než fér, vzhledem k traumatu, které mu jeho bývalá způsobila.
Když pak Tea nadhodila, že bude lepší počkat, až se Artie uzdraví, Alec si odkašlal a rozpačitě se poškrábal ve vlasech. „Víš, princezno, ona Artie vlastně není nemocná…“ odmlčel se a poklepal prsty po desce stolu, ale nakonec se přece jen pousmál, byť to působilo trochu nejistě, jako by nevěděl, jak bude Teagan reagovat. „Ale budeš mít dalšího brášku nebo sestřičku,“ dopověděl nakonec, co nakousl, a zadíval se dcerku, jak se na to bude tvářit.

_________________

"To doufám," sdělila rozhodně a probodla Aleca zkoumavým pohledem, jako kdyby odhalovala, zda jí opravdu říká pravdu. Ostatně jí na Artemis záleželo - byla to milá osoba, se kterou se musel sblížit snad každý člověk na světě. "Si piš, že stihnu," pokývala hlavou pak a pobaveně se zaculila. Rozhodně nebylo pochyb o tom, že jich stihne udělat ještě několik.. pokud jí tedy celé to fotografování nepřestane bavit, ale o tom dosti sama pochybovala. "Můžeme pak poprosit Florence, aby nás společně vyfotil," dodala pak ještě rychlý nápad, protože takováhle fotka by byla ještě mnohem lepší, než jen samotného Aleca. Nebo ne?
"To by šlo," pokývala hlavou rozhodně. Byla si jistá, že to Ellie vadit nebude, a i kdyby jo, měla smůlu. Tea v tomhle směru byla rozhodná a neodbytná a Eleanor sama věděla, že pokud by jí nenechala vidět se s jejím otcem, Teagan by s ní nemluvila. Nejradši by jela samozřejmě hned, ale chápala, že Alecovi by nedali volno v práci, a i když by klidně celé dny trávila jen s Artemis, Alec byl Alec.. "Samozřejmě, že se jim bude stýskat," pokývala děsně vážně hlavou, jako kdyby to největší samozřejmost. "Zachariah je kouzelnej, ráda se o něj starám," broukla s úsměvem. Miminka byla děsně roztomilá a Zach byl zrovna jeden z těch hodnějších - byla ráda, když si ho mohla pochovat a nebo ho jen tak pozorovat, jak se hezky směje.
Na otázku, kterou předtím položila ohledně Artemisina zdraví přišla i odpověď. Teagan překvapeně vykulila oči a ani si nevšimla, že před ní přistála ona horká čokoláda a před jejím otcem jeho káva. "Já budu mít dalšího sourozence?" vykřikla překvapením, když jí to došlo a začala se zubit od ucha k uchu. "To jsou snad ty nejlepší zprávy, jaký jsem dneska slyšela!" dodala, vyskočila ze svého místa a běžela k Alexanderovi, aby ho mohla znovu obejmout. "Budu ta nejlepší sestra na světě!" ostatně, to už byla, ale přeci jen pro dítě někoho jiného a ne Alecovo.

_________________

„To je rozhodně dobrý nápad,“ kývl Alec souhlasně hlavou na návrh, že by si mohli pořídit společnou fotku. Tu by ostatně ocenil i on, aby měl na Teu alespoň nějakou připomínku, až pak odfrčí na několik měsíců do Bradavic.
Kdyby snad Eleanor napadlo bránit Teagan v tom, aby s ním trávila víc času, hodlal jí to Alexander pěkně zavařit, nicméně pochyboval o tom, že by k tomu skutečně muselo dojít. Navíc měl tak nějak tušení, že by jí to nedarovala samotná Tea a to už by si Lenny tuplem za rámeček nedala. Holt jablko nepadá daleko od stromu, že? „Ani by mě nenapadlo myslet si že ne. Jsi ta nejšikovnější malá slečna, co znám,“ broukl Alec trošku pobaveně, ale myslel to zcela vážně. Pokaždé, když dcerku viděl, nepřestávalo ho udivovat, jak je na svůj věk chytrá a vyspělá. Pravda, měla k tomu dostatečnou průpravu od života, ale stejně…
Alec si nemyslel, že by Teagan na zprávu o dalším sourozenci nereagovala dobře, ale patrně asi neočekával až tak nadšenou reakci, jakou holčička předvedla. Ale přirozeně ho to potěšilo, a když vyskočila, aby ho objala, přivinul si ji pevně k sobě a líbnul ji do vlásků. „To víš, že budeš,“ broukl souhlasně a jemně ji pohladil. „Ale taky budeš navždycky moje malá princezna, hm?“ dodal vážněji, protože doufal, že Teu ani na chvíli nenapadne si myslet, že by ji chtěl nahrazovat někým, koho bude vidět vyrůstat odmala.

_________________