"Ééé, burger?" pokrčila Georgie rameny a zazubila se na brášku, kterému naprosto důvěřovala v tom, že vybere něco extra božího. Navíc, pokud se něco jmenovalo Hladový drak, muselo to být dobré. Po obdržení objednávky nezbývalo než velkoryse přenechat hnusné kaštany bratrovi a hurá do seznamování.
Bohužel kluk a holka nebyli bratr a sestra, což se ale asi dalo čekat. Pokud Joe něco na těch dvou vyvedlo z míry, byl to kluk a jím volená slova. "Rozkošná?" opakovala znechuceně a loupla po asi Lin pohledem, jako jestli si to nechá líbit. "Sám seš rozkošnej!" vrátila mu Georgie i za ni a ofenzívně si založila ruce na prsou. Vytáhnutím čistokrevnosti si chlapec vůbec nepomohl - Georgie to sice moc nechápala, ale rozhodně byla proti tomu. Raději se obrátila na Lin, protože s takovým otrapou se nehodlala bavit. Beztak se dostane do Zmijozelu.
"Fakt? Velký rodiny jsou super, já moc příbuzných nemám. Aspoň teda v Británii," prohlásila a tajemně se odmlčela - neklamná to známka blížícího se výmyslu, "třeba na Novým Zélandu nebo v Austrálii je nás Richardsů plno, myslím," pokrčila rameny a na brášku se při tom culila jako neviňátko. Koneckonců, klidně to mohla být i pravda. Brzy se dozvěděla, že dívka chodí do Mrzimoru, což ohodnotila světaznalým: "Aha, ten je bezva," a v duchu si udělala poznámku o tom, že Lin bude asi mentálně slabším jedincem, protože, jak je všeobecně známo, do Mrzimoru chodí samí troubové. Na litanii o nějaké Ginger, která se snad podle Bastiena úžasností mohla rovnat Drianovi, se nabalila otázka na Ádriho práci; a to by nebyla Georgie, aby něco rychle neřekla. "Brácha je úžasnej famfrpálista, a i když je skvělej i v basketu, na koštěti je to prostě profesionální úroveň a... no jo, já se ale nechlubím, to jsou fakta! Táta je profesor (na Oxfordu!) a máma knihkupcuje," shrnula pyšně, i když i ona musela uznat, že povolání klukových rodičů zní přeci jen víc hustě. "Díky," zazubila se na něj, když jí nabídl cukrátka a s plnou pusou seznala, že možná do Zmijozelu nepůjde, protože nakonec není tak špatný. "Já si taky teprv nastupuju, i když si myslím, že to bude Nebelvír," řekla ještě Lin a pak už přišlo největší překvapení dne.
"Cože? Ale do Zmijozelu přece nikdo nemůže chtít! Tvůj táta je černokněžník?" zajímala se zvědavě a spolkla při tom radu "jako kráva" - popravdě jí tímhle dotazem holka úplně vzala vítr z plachet. Uznejte sami, chudák holka, když jí tatík tlačí do hnusného, prohnilého Zmijozelu, navzdory jejímu štěstí. Hotová tragédie. Úplně jako Hamlet (jediná věc, kterou si Joe byla schopna pod pojmem tragédie představit).

_________________

Mimo herně:
Prosím o přeskočení, u pc budu až zítra večer, a odpovídat na více lidí na mobilu jaksi nezvládám. Odepíšu hromadně v dalším 'kole'.
EDIT: Drian pravděpodobně nějak odpověděl a následně odešel, neb jak koukám, hra asi lehce umřela.
>>>

_________________

Linuška obdařila nervózní tmavovlásku přátelským úsměvem, načež pravděpodobně překvapila Bastíka samozřejmostí, s jakou přijala čarůvkopálenkové cukrátko. Zaprvé milovala sladkosti všeho druhu a zadruhé pocházela z oblasti, kde bylo tak nějak běžné, že patnáctiletým chlapcům na rodinných oslavách jejich tatínkové nalévali skotskou za radostného halekání "jen si dej, chlapáku", takže se na alkoholová cukrátka rozhodně necítila příliš mladistvá. Do debaty o úspěšných kouzelnických příbuzných se nějak nezapojovala, protože tak nějak předem tušila, že s větou "Můj starší brácha Adam je fakt frajer co se týče umělé inseminaci krav" by asi dvakrát nepochodila, takže jen nahodila svůj nejlepší uznalý výraz a pokyvovala jak Bastíkovi, tak světlovlásce s občasným "aha", "uhm", "ehm", "jasně".
Celou aféru ohledně termínu "rozkošná" nějak přešla, protože jakmile Bastien zmínil čistokrevnost Olssonových, rozhostil se jí na oblíčejíku poměrně dost zaražený výraz. Vyložila si jeho poznámku totiž tak, že očividně nevypadá dost čistokrevně - a tím pádem vlastně i dostatečně dobře - na to, aby tmavovláskovi vůbec nějak mohla patřit do rodiny. Sice celou tu záležitost s čistokrevností a nečistokrevností ve svých dvanácti ještě pořádně nechápala, ale rok na škole jí stačil na to, aby zjistila, že to není nic hezkého, minimálně ne pro kouzelníky jako byla ona. Výraz, který při té větě chlapec měl dost stačil na to, aby se zrzečce lehce roztřásl spodní ret a dokonce možná i trochu zvlhly oči.
To už se ale Georgie stihla do tmavovlásky pustit dřív, než nad tím Aileen stihla začít přemýšlet víc. Linuška při dívčině otázce zamyšleně nakrčila čelo - jelikož oba její rodiče byli mudlové a ona sama neměla před nástupem do Bradavic o jednotlivých kolejích ani tušení, tuhle snahu dostat se někam konkrétně nikdy moc nechápala. Otřela si pihovatým zápěstím náznaky slžiček a snažila si vybavit, co kdy o Zmijozelu vůbec slyšela, ale nakonec se rozhodla shrnout to jen v obecné rovině. "Já si myslím, že ať budeš dělat cokoliv, tak tě stejně Klobouk pošle tam, kam si myslí, že patříš... Taťka ji žádné rady nedal?" Zeptala se zvědavě, zatímco si usilovně snažila vybavit něco, co by mohla dívka sdílet s Linuščinými zmijozelskými spolužáky, ale nějak na ní nedokázala najít nic, co by jí připomínalo třeba Daryu nebo Yvonne. "Na mě teda moc nepůsobíš jako zmijozelský typ... prý tam chodí nějaká holka, co se jmenuje Adriana a mluví se zdí," nadhodila neurčitým tónem a stočila pohled na Georgie, která zrovna dávala najevo svou nelibost nad zelenou kolejí. "Můj brácha chodí do Zmijozelu a náš táta černokněžník není," podotkla trochu dotčeně, ačkoliv bylo očividné, že se nijak nežene hadí kolej bránit; ona sama byla z většiny Zmijozelských dost nesvá. "Co ti na něm vadí?"

Pokud jsem dobře zaslechla něco z předchozího hovoru (který jsem samozřejmě neposlouchala, ehm...), tak ten kluk říkal, že je čistokrevný. To se mi trochu nezdálo. Zaprvé, příjmení jsem přeslechla, a zadruhé, já ho přeci ještě nikdy na žádné akci smetánky neviděla! Tak jak potom mohl být čistokrevný? Ne že by na tom záleželo, ale kdoví proč mi trochu vadilo, že si třeba může úplně klidně vymýšlet. Nicméně jsem se rozhodla dělat, jako bych ty útržky rozhovoru předtím ani neslyšela.
"Ne-e, dík," pousmála jsem se nad bonbóny. Nevěděla jsem, co jsou zač, ale byla jsem přeci jen celou dobu vychovávaná k tomu, abych si od cizích nic nebrala. Co kdyby chtěli otrávit dědičku Ravensdalů, že. Ne že by tihle lidé mohli tušit, kdo jsem, když jsem se ani nepředstavila. Ale opatrnosti nikdy není dost a navíc, moje draze vypadající oblečení mě úplně klidně mohlo prozradit.
"Ne to ne, jenom... jsme čistokrevný a, no, prostě si myslím, že by ho to potěšilo, kdybych se dostala do Zmijozelu," svraštila jsem obočí. Nevěděla jsem, co přesně obnáší být černokněžníkem, a kdo ví, třeba jím tatínek byl, ale já přeci nechtěla do zelené koleje kvůli tomu. Hlasítá dívka mě tímhle svým prohlášením dokonale vyvedla z míry, a já zrudla jako parádní rajčátko. Pokud jsem ale hledala oporu někde jinde, nejspíš se mi jí nemělo dostat. Opravdu to působilo tak, že Zmijozel nemá ani jeden z přítomných zrovna v oblibě. Což jsem nechápala, poněvadž podle táty to byla nejlepší kolej.
"Tak to mám být divná a mluvit se zdí? A chovat se jako rebel?" páčila jsem trochu nejistě. Opravdu jsem totiž nechápala jejich instrukce, které na mě tak nějak působily zmateně. Copak o to, mluvit třeba se zdí, to bych kvůli zařazení i dokázala. Ale to rebelství, to už půjde hůř.
"Takže ty jdeš letos taky do prvního ročníku?" otočila jsem se nakonec s úsměvem k chlapci s cukrátky, když prohlásil, že se uvidíme na zařazování. "To mě moc těší, já jsem Týna Raven---éh, to je fuk, prostě Týna," dodala jsem i představení. Radši jsem si ale na poslední chvíli rozmyslela vyslovení svého příjmení. Nezdálo se totiž, že by zrovna tihle lidé měli v lásce kouzelnickou smetánku. A já nechtěla působit jako že se vytahuju svou rodovou linií. Poněvadž to jsem přece nedělala. Lidi se neměli soudit podle původu a tečka.

Mimo herně:
pokud jsem někoho vynechala či něco odignorovala, omlouvám se. Jedu přes mobil.

_________________

Koukl na ty holky, který očividně nebraly moc dobře hezký slova, možná ani nevěděly, co to vůbec rozkošnost je, takže se tomu jen pobaveně uchechtl a čumákoval na Žoržínu, jakoby se narodila na jiné planetě.. Pokrčil rameny a usrkl dýňovou šťávu a pomalu se rozhodoval, že to určitě bude jeho oblíbený pití - teda aspoň na chvíli..
Pak koukl na Linušku, která očividně nebrala dobře to že je čistokrevný.. " Ehm, nebo nejsem, jenom jsem to hrál, jsem McAlister!..?" řekl trochu váhavě a přiblble stočil oči k obloze, div si nezačal pískat. Vypadal docela nevině, ale nemyslel si, že by čistokrevnost mohla někoho tak zranit.. To ho jako tolik chtěla za bráchu? Néééé, pomóc, friendship zone, to je špatný, co s tím asi budeš dělat?
"Z daleké, předaleké jižní Arktidy... někteří jí dokonce říkají Rusko." podotkl přesvědčivě a naprosto vřele doufal, že tam někde nemá Lin předky a že se nestane jejím rodiným příslušníkem jen tak, zničeho nic. Velice se přitom snažil neznít příliš anglicky, protože zkrátka nemohl rozbrečet zrzku!! To by byl konec jeho světa, to by se prostě zbortil svět na kostičky..
"Tak nebelvírka joo? Hodně štěstí." prohodil Bastien, ačkoli si nemyslele, že se jí to nakonec vydaří, možná ji zaplaví mrzimorská sušenková mánie o které slyšel. A taky slyšel že je velice infekční a epidemická, takže ačkoli byly její následky leda tak nakrmená bříška a možnábřišní pneumatiky, rozhodně se hodlal té epidemii co nejdéle bránit.
"Cožé, Adriana? Já teda vím, že mi Žůža povídala o nějaké Arianě, ale o žádné Adrianě jsem neslyšel - tam někdo mluví se zdí? Já myslel, že tam holky chodí s mozkomorama aby vypadaly víc kůl. Víš co, Zmijozel, chtěj bejt vostří." druhou část věty už si dělal Bastien spíše srandu ze samotné koleje. Ne, že by úplně chtěl, ale tak nějak mluvila Gí občas o Zmijozelu a on to od ní očividně pochytával. Usrkl z kelímku znova, jakoby se snažil vydolovat z něj i ty poslední kapky dýňové šťávy, ale pro novou si už nešel. Byla fakt dobrá, to musel uznat, ale už měl plnej břich, takže byl rád za to, že vyšlehl tuhle.
"Pššššt, neříkej že jsi čistokrevná, Linuška to nemá ráda!" řekl Destiny tiše a pak se jen zářivě usmál na lidi okolo a moc doufal, že to nikdo jiný neslyšel a že to byla jen přátelská rada k Destiny.
"Hele buď kdo jsi, pár týdnů před zařazením to už nezachráníš." poradil jí s pokrčením rameny snad první smysluplnou radu, která z něho dneska vypadla. Sám si když nechtěla dal do pusy rovnou tři bombony a s klidem je nabízel i ostatním, kdyby měli zájem.. Možná bylo dobré teď podotknout, co vlastně ty pálenkové bonbony dělají, že ano? Překvapivě - pálenkové bonbony nebyly od toho aby vás opily, možná jen dostaly trochu do nálady, podobným způsobem jako Pohodový odvar a Posilující odvar.. obojí v mnohem slabším měřítku, ale přeci.. když si jich dáte dost, že ano? A co víc - víte, že chutnají jako pálivá, borůvková, cukrová vata? A že v puse praskají ?
"Jasan, Havránku, taky jedu do prváku." podotkl, když nedořekla svoje jméno, čímž si u něj zasloužila tuhle přezdívku.Bylo vidět, že to rozhodně nemyslel zle, pohodově se usmíval a koukal na většinově holčičí osazenstvo.. Tákže Žorža chce do nebelvíru, Havránek zase ke zmijím - byl snad jedinej komu to bylo jedno... Teda až na to, že rozhodně nechtěl zkejsnout mezi chytroušama v Havraspáru.
"Určitě se tam uvidíme, budu se na vás těšit, holky!" ppodotkl ještě a teď už se pokoušel najít koš, kam by hodil prázdný kelímek - taky že ho našel a pokoušel se kelímek z nějaké dálky hodit - což se mu i povedlo, takže tu nakonec ani bordel nedělal.

_________________

| +

<<
Shashi měl opět den volna, začínalo mu připadat, že si té kuchyně v restauraci moc neužil. A na víc se blížila svatba jeho sestřenice Lality a ta měla trvat čtyři dny. Počítal však s tím, že se zdrží maximálně tak dva, to však ještě nevěděl koho to na oné svatbě potká..
Tak či tak, Šáša se rozhodl stavit se opět na Příčné s tím, že by se mu mohlo podařit potkat někoho ze svých spolužáků. S některými si sice stále psal, třeba s Emičkou, ale osobní setkání bylo mnohem lepší než dopisy. Zvláště třeba už se zmiňovanou Emmou, že..
Po dlouhém přemýšlením co by vlastně mohl na Příčné dělat, se rozhodl stavit se u Hladového draka. Měl totiž hlad, a i když teprve před chvílí jedl doma, už se nemohl dočkat až si dá svůj oblíbený burger. Samozřejmě se po cestě stavil ve svém oblíbeném ochodě s klobouky, a protože se mu celý den nechtělo tahat s taškami, rozhodl se pro svůj nový klobouk stavit až se bude vracet.
A tak tedy stál ve frontě čekajíc až na něho přijde řada, usmívajíc se na všechny strany a přemýšlejíc o tom co by mohl koupit Lalitě a Rajanovi jako dárek ke svatbě. O Lalitě toho věděl docela dost, ale chtěl tím dárkem potěšit i Rajana, o kterém toho moc nevěděl, a tak byl rozhodnut vyzpovídat svou drahou sestřenici, aby zjistil, co má její snoubenec tak rád. Poupravil si svůj černý klobouk jenž dokonale ladil k obleku jenž měl na sobě, a i když by si asi každý klepla na čelo, že je v takovém vedru oblečen tak jak je, ale Šáša byl zvyklý z Hajdárábádu na větší vedra.

_________________

<<< zkamasi

Matt byl na Příčné už od božího rána a většinu dosavadního času strávil v potřebách pro famfrpál, kde si vybíral lepší rukavice a brýle, protože ty původní zničil na trénincích s Pýchou. Kdyby Matt tvrdil, že je takový trénink s profesionálním týmem to samé, co trénink na famfrpálovém hřišti s Havraspárem, lhal by. Srovnávat se to rozhodně nedalo a i když to vypadalo, že se za léto se svými slavnými kolegy přece jen trochu sžil, pořád byl proti nim naprostý zelenáč a ucho, které se mělo hodně co učit, aby se jim alespoň trochu přiblížilo.
Kromě nákupu nových pomůcek už měl za sebou i ranní rozcvičku, při které málem vypustil duši, ale hlavně spotřeboval veškerou energii pracně získanou u brzké snídaně, takže jeho žaludek teď vydával zvuky ne nepodobné flotile umírajících velryb. Sice měl původně v plánu se zastavit v Kotli, ale po cestě mu do oka padlo hladové okno, a hlavně ho v nose pošimrala vábivá vůně, která z něj vycházela, takže se jako Monty Jack neomylně vydal po čuchu, div že se za ním netáhla mokrá cestička od slin, jež se mu začaly jako na povel sbíhat v puse. Shodou okolností zaparkoval svoji maličkost přímo za Shashiho záda. „Shashi? Hej, čáu,“ oslovil spolužáka před sebou, když si uvědomil, že to opravdu je on. Se Šášou sdílel vášeň pro klobouky a ten jeho mu teď hrozně záviděl, protože on sám měl na sobě jen barevně batikované tričko a ledabyle ustřižené džíny, teď už tedy kraťasy, ze kterých vlály nitě z neobšitých lemů. Na nohou měl po vzoru svých idolů conversky tmavě modré barvy a v žebradle přes rameno se mu houpal drahý nákup. „Jak to šlape?“ A v tom mu poměrně hlasitě zakručelo v břiše.

_________________

Shashi se pomalu posouval ve frontě, stále se usmíval a přemítal co kdy a jak bude dělat až se konečně nají.. Takže si nevšiml známé tváře jenž si stoupla do fronty přesně za něj. "Matte, zdarec!" Byl mile překvapen, Matta měl rád, byl to dobrý kamarád a hlavně spolu sdíleli vášeň pro kloubky, a o to víc mu byl havraspárský spolužák sympatický. "Koukám, že máš pořádný hlad, to jsme dva!" Broukl když Mattovi zakručelo v břiše a vesele se ušklíbl. Ještě, že jeho břicho se tolik neozývalo jako břicho Coopera.
"Tak co prázdniny? Za chvíli už se zase budeme vracet do školy.." Ano, Shashi jako správný havraspárec myslel na školu skoro pořád. Poslední dobou však více myslel na to, co bude dělat po škole, protože si stále nebyl jistý co chce dělat. Jistě, chtěl se stát kuchařem a mít jednou svojí vlastní restauraci.. na druhou stranu by se mu líbilo i stát se bystrozorem, a možná na to poslední dobou myslel čím dál tím více díky otci. "Tak co si dáš? Zvu tě," konečně se dostali oba havraspárci na řadu, za což byl Šáša rád, protože kdyby stáli ještě chvíli, byla by možnost, že i jeho břicho se projeví s tím, že má hlad. A to fakt nechtěl.

_________________

„No, jo, já jsem se trochu vyběhal ze snídaně, bylo jí málo,“ prohlásil Matt celý rudý od rozpaků, protože se po něm otočilo po tom zakručení až příliš zvědavých strávníků. Všem věnoval nervózní úsměv a podrbal se ve vlasech, což dostatečně svědčilo o tom, že je mu taková pozornost dost nepříjemná, když se zrovna nevyskytuje na hřišti.
Když se ho Shashi zeptal na prázdniny, Matt se zamyslel, a pokrčil rameny. „Já jsem je měl docela nabité famfrpálem a pomáhal jsem našim s Josie. A taky jsem byl s Tess nějakou dobu. Co ty?“ Zeptal se zvídavě, protože jemu jeho prázdniny nepřipadaly kdovíjak zajímavé, ačkoliv on si je užíval plnými doušky. Jenže to někdo, kdo nebyl do famfrpálu zažraný tak jako on, nemohl pochopit. „Do školy se těším, i když mi asi bude chybět ségra.“ Matt si dokázal přiznat, že si malou sestřičku zamiloval, a zatímco s rodiči si byl schopen vyměnit vlažné čau, od Josie se mu dvakrát nechtělo. Prostě chůva k pohledání!
Jakmile se dostali na řadu, Matt překvapeně zamrkal, protože nečekal, že by ho Šáša zval. „To je dobrý… ale jestli zveš, tak já tě pak taky na něco pozvu,“ ujistil ho, neboť hodlal svoje dluhy splácet. Nakonec si u okénka objednal novinku – hovězí burger s drachilli omáčkou, která slibovala dle reklamy chrlení ohně a vypálení všech dutin.

_________________

Shashi se zazubil, Matt mu sem tam připomínal jeho samotného. Tak třeba jídlo, i on musel mít více jak jednu snídani, protože měl potom stejně obrovský hlad. Sice nechodil po ránu běhat, většinou si to nechával na večer, ale co. Hlad měl tak či tak, a proto byl vlastně v tuhle chvíli tady, že jo.
"Nic moc zajímavého.. Našel jsem si brigádu, viděl jsem se s Emičkou, Julianem a Maeve, ale to nejlepší na celých prázdninách mě čeká. Moje sestřenice bude mít svatbu, pravou indickou svatbu!" Podle toho jak se usmíval se opravdu těšil, i když.. kdo by se na takové veselí netěšil? No a hlavně tam bude kopa jídla. Kopa jídla, kterou bude připravovat on sám, jelikož byl o to požádán právě Lalitou, za což byl nesmírně rád. "Famfrpál.. ty už nebudeš hrát za náš kolejní tým, co?" Tentokrát mu úsměv na chvíli povadl. Věděl moc dobře, že Matthias skončil v kolejním týmu, místo něho byla jako kapitánka Tess..
"Já se do školy taky těším, brácha letos nastupuje do Bradavic.. Ale určitě se mi bude stýskat po brigádě," broukl po chvíli s úsměvem, tušil, že příští rok už ji mít nebude, protože by měla jejich rodina být v Hajdárábádu, když nebyla letos. A přiznejme si to, tam se Shashi nesmírně těšil.
"Samozřejmě, že tě zvu," mrkl na Matta a nad tím, že on ho na něco pozve jen mávl ruku. Je mu to bylo celkem fuk, tak utratí o trošku víc, než by utratil, no a co? A i on si nakonec objednal, burger s extra porcí zeleniny a s úšklebkem sledoval co si objednává Matt. No rozhodně, jeho objednávka nezněla zas tak špatně. "Sedneme si?" Kývl hlavou k volné lavičce, a pokud souhlasil, pomalu se rozešel směrem k ní.

_________________