Kdykoliv měla Siobhan volno, většinu času strávila nákupy. Ty totiž byly děsně důležité, zvlášť pokud se nevyspala moc dobře. Nějakým způsobem si totiž tu náladu zlepšit potřebovat, že. Proto i dneska na Příčnou vyrazila, aby si na sebe koupila něco pěkného, a nejen tedy něco pro sebe, ale i pro svou sestřenici. Nebo tedy ne pro ní, ale pro to malé, co se mělo narodit. Sice jí stále štvalo, s kým je, ale to neznamenalo, že by toho prcka nějakým způsobem zavrhne.
Protože i nákupy byly vyčerpávající, nebylo divu, že se rozhodla, že si zajde na něco dobrého na zub. Všechny nakoupené věci poslala po skřítkovi domu, protože by se s tím v žádném případě netahala. Měla sice větší chuť si zalézt do Monarchy, ale přepychové restaurace měla během několika dní plné zuby, a tak zamířila do Duhy. Věděla totiž, že tam vaří vcelku dobře.
Nezabralo to moc dlouho a už seděla s hrnkem dobrou čokoládou s příchutí kokosu a čekala, až jí bude donesen ovocný koláč, na který se jí pomalu sbíhaly sliny. Někde po cestě taky stihla ukořistit nové vydaní Denního věštce, a tak, zatímco čekala, než jí bude objednávka přinese, se začetla. Kolem se moc nerozhlížela, neměla proč, takže o většině lidí, co se v lokále zdržovali, neměla ani potuchy. Jen kývnutím hlavy pozdravila Joshuu Udinova, který tady dneska taky obsluhoval, a pak už se radši věnovala své čokoládě a novinám.

_________________

<<
Byl sice už březen, ale i tak dorazil Jeremiaha do Duhy v dlouhém, teplém kabátu s kostičkovanou modrou šálou. Obvykle se cítil poněkud nepatřičně, když ve svém obleku šitém na míru a vyleštěných polobotkách vešel do podniku, jenž byl určen spíše pro mírně odlišnou společenskou třídu a on svým vzhledem zapadal spíše do Monarchy o pár domů dál, ale když zahlédl slečnu McAuelovou, pro dnešek měl ten pocit nepatřičnosti o něco menší.
V Duze rozhodně nebyl stálým zákazníkem, ale Monarchu navštívil jen párkrát od té chvíle, co odtamtud Moreen doslova utekla, protože se dozvěděla o jeho nevěře. Navíc mu to nepřipadalo jako místo, kde by měl člověk trávit čas o samotě, ačkoli to tam určitě nebylo nic neobvyklého. A v Děravém kotli se občas zastavil na polévku, i když paradoxně o proti vytříbeného monarckému vkusu patřila úplně na opačný konec žebříčku, ale stejně mu chutnala, ne-li víc než v oné zmíněné luxusní restauraci. Duha byla takovou zlatou střední cestou, kam občas utekl před realitou, aby si vychutnal dobře natočené pivo a přečetl noviny. Což mohl nepochybně udělat i doma, ale zde na to měl klid a mohl být chvíli o samotně, což poslední dobou vyhledával více, než u něho bylo dříve zvykem. Ale zastával názor, že být introvertem není nic špatného, pokud si člověk vystačí se svými myšlenkami sám. Už to byl skoro rok, co všechno vyšlo najevo a Jeremiah měl rozhodně nad čím přemýšlet, takže proto se pravděpodobně tak uzavřel.
Když míjel stůl, u něhož seděla Siobhan, o něco zpomalil svůj krok a mírně se pouklonil namísto pozdravu, protože se pochopitelně znali minimálně od vidění vzhledem k jejich čistokrevnému původu. V této společnosti snad všichni o všech věděli minimálně základní údaje, takže ji při své povaze nemohl arogantně ignorovat. Kromě toho si hned vzpomněl na svou babičku Theressu Van Helmontovou, která tohle měla všechno v malíku a určitě by mu odvykládala dívčiny životopis od narození až po dnešek, ale on k těmhle drbům naštěstí v životě neinklinoval. Poslední dobou se naopak snažil z té společnosti víc a víc vyčlenit, dokonce přemýšlel o Fénixově řádě, o němž se doslechl, ale pořád ho tak trochu držely příjmy, které od vlivných čistokrevných dostával za služby s černou magií. Přeci jenom byl na tenhle druh magie odborníkem, vystudoval ho, vyučoval ho (a v Bradavicích obranu proti ní) a nemohl to jen tak vzít a zahodit. Na druhou stranu, jak by v řádě přijali někoho čistokrevného? Někoho, kdo do té společnosti tak zapadal, ale vlastně šel od začátku proti ní ať už sňatkem s nečistokrevnou, nebo teď nesouhlasem, i když ho ta společnost (respektive lidé z ní) stále živili. Byla to komplikovaná situace, ale nebyla v Jerryho životě jediná.
Nicméně, zatímco přemýšlel o Řádě, ani si nesundaval kabát a posadil se na barovou židličku. Vlastně hned k Siobhan, ale zády k ní, protože neměl v úmyslu vyrušovat, třeba na někoho čekala. Poprosil o točené pivo a Denního Věštce, kterým začal listovat.

_________________
>> J. N. Van Helmont

Siobhan líně otočila na další stránku Denního věštce a koutkem oka zahlédla pana Van Helmonta. O tom, že jeho osobu zaregistrovala, dala vědět najevo kývnutím hlavy, což bylo jediné gesto, kterým pro tuhle chvíli dala najevo, že o jeho osobě ví. Pro tuhle chvíli byla až moc zaměstnaná novinami, čokoládou a koláčem, který jí přinesli. Což jí potěšilo, protože začínala mít hlad a navíc se začínala patřičně nudit. Byla rozhodnutá, že až se pořádně nacpe a ohřeje, zase vyrazí na další nákupy.
"Píší tam něco zajímavého?" na chvíli stočila pohled k panu Van Helmontovi. Sama v Denním věštci četla jen to, co jí zajímalo, což znamenalo, že převážně jen informace o famfrpálu. O tom, kdo je nebo není hledaný, měla dostatek zpráv od svého otce, a tak neměla potřebu o tom více číst. Stejně věděla, že noviny si to všechno přikrášlují. A ty ostatní články se jí zdály moc nudné na to, aby jim věnovala pozornost, jo, ta sportovní rubrika byla něco úplně jiného. Aby však ze svého místa vstávala, a nebo projevila nějaký větší zájem o Jeremiaha, to opravdu nehrozilo a krom té jediné otázky už mu vlastně ani moc pozornosti nevěnovala a na Van Helmonta sedícího k ní zády už se ani nepodívala - raději se věnovala svému koláči. A pokud se na ní Jerry rozhodl otočit a odpovědět jí na ten dotaz, vypadalo to, jako kdyby nebyl vůbec položený o něj, protože se tomu jídlu věnovala s velikým zájmem.
Koláč v ní zmizel nevídanou rychlostí, protože ty nákupy byly vskutku vyčerpávající, a protože i horká čokoláda v ní zmizela poněkud rychle, kývla na Udinova, aby jí přinesl ještě. Tentokrát si však místo čokolády dala zelený čaj a místo koláče palačinky, protože ty jí byly doporučeny.

_________________

Jeremiah byl také zaměstnán svými novinami a po chvíli i pivem, které mu obsluha donesla, proto se hned po té otázce neotočil a pokračoval ve čtení dál. Možná si na okamžik i myslel, že ta otázka nebyla mířena na něho nebo mu to přinejmenším nedávalo smysl, protože Siobhan měla přece noviny vlastní. Sama si mohla přečíst, co píšou... Takže zatímco se díval do novin a zdálo se, že nevnímal, ve skutečnosti přemýšlel nad tím, proč se ho ptá a jestli je to jen nějaký specifický druh slušnosti nebo něco jiného.
„To se můžete podívat sama,“ odpověděl svým hlubším hlasem a ani se přitom nepohnul, natož aby se třeba na ní otočil. Zatímco by většina můžu byla asi schopná pochytit maximálně to, že Siobhan něco čte, a zbytek by věnovali její osobě, protože to samozřejmě byla krásná a čistokrevná žena, Jeremiah dokázal pochytit i to, že čte Denního Věštce a část titulku z nadpisu, který ho zaujal a proto o noviny požádal obsluhu.
Dalo se polemizovat, na kolik bezpečné bylo bavit se o obyčejných novinách a tomu, zda se jim dá věřit, s čistokrevnou osobou. Poslední dobou to bylo pohybování se na křehkém ledu vést s někým konverzaci, kde by se mohlo ukázat, že navzdory čistokrevnému statusu s ministerstvem tak úplně nesouhlasí. I když možná se s tím u něho počítalo, tak trochu do pasti se dostal už jen tím, že měl rodinu jakou měl. Nicméně, aby tu konverzaci tak buransky neuťal, po pár vteřinách se přeci jen na barové židli otočil.
„Myslel jsem, že na někoho čekáte. Nebo jste sem jen přišla vyrabovat všechny zásoby sladkého?“ usmál se pobaveně, protože tenhle apetit znal, bohužel nejen do Moreen, ale bylo od něho až příliš troufalé si něco domýšlet, navíc někdo se s tím prostě narodil a ani nemusel být těhotný. Protože se jako džentlmen jen nechoval, ale také přemýšlel, přísně si za tu teorii v duchu vynadal a víc nad tím nepřemýšlel. Nebyla to jeho věc. Palačinky neměl roky, ale k pivu si je objednávat nehodlal, takže se jen chápavě pousmál směrem k ženě, protože kdo by těm odolal a stočil se zpět ke své skromné objednávce.

_________________
>> J. N. Van Helmont

<<<

Děti měly prázdniny a Gabriel měl prázdniny taky. Ale stejně jako mnoha špuntům školou povinným, i jemu vlastní matka zkazila velkolepé letní plány. Alespoň ty pro dnešek. Plánoval vzít Nickyho do aquaparku, aby si užili pořádnou pánskou jízdu, ale Martin junior dal pro dnešek přednost babičce. Ze své pozice neměl pan profesor moc pochopení pro to, jak může být výlet do obřího skleníku zábavnější než blbnutí na koupališti s tátou, ale Merlin věděl, po kom ten Nicky vlastně je. Co Gabča věděl docela jistě bylo to, že ani jeho exmanželka se nikdy nezajímala o botaniku.
Neplánovaně tak dnes měl pan Martin den jenom pro sebe a nějak nevěděl, jak s ním naložit. Přemístil se do Londýna a kroky ho z uliček zavedly až na Příčnou, kde ale nezakotvil. Měl děcka ze školy rád, ale aspoň trochu si od nich potřeboval odpočinout. Na Konci Duhy pak nakonec nehledal poklad ani jednorožce, ale pivo a masový koláč. Nebylo tam nacpáno a on si tak mohl v klidu zarelaxovat. A pak? No, kdo ví… Když se dal do jídla, vytáhl i čerstvý výtisk Denního věštce, který ukořistil po cestě po Příčné. Nečekal moc skvělých novinek, protože to bylo už dlouho, co nějakou četl. V podstatě by noviny možná měl odložit, aby si nezkazil apetit.

Mimo herně:
Kdo by chtěl vytáhnout či oprášit nějakou postavu, je vítán!

_________________

GABRIEL DESMOND MARTIN
- Profesor studia mudlů - (užnicmoc)Famfrpálista - Hrdý otec -

Jestliže irská hospůdka měla vlastní krb, pak se v něm ozvala poněkud dutá rána a z krbu se vyvalil bílý prach. Jestliže vlastní krb neměla, pak to bylo o něco dramatičtější o fakt, že zničehonic tak nějak praskla zeď. Z krbu nebo průrvě ve zdi se vypotácel poměrně vysoký kouzelník v pestrobarevné košili (díky omítce smísené se sazemi o oční sítnici nikdo nepřišel, přinejmenším prozatím) a o dost obyčejnějších kraťasech. Manu Stone chvilku překvapeně mrkal, pak udělal dva kroky kupředu a kýchl. Šoku obsluhy nebo (pokud vyšel z krbu) láteření nad nepořádkem si nevšímal. Jednak na něm bylo znát překvapení a pak i zaražení. V Příčné už hodně dlouho nebyl a Duhu prostě neznal. Vybavení a prostory mu přišli cizí a vonělo to tu dobrou kuchyní. Manu Stone zkrátka neměl páru kde je, jestli je vůbec v Anglii. A protože se potřeboval zbavit obsluhy, mile se usmál, až se mu v tmavé tváři zaleskly jasně bílé zuby a řekl: „Neumim.“ Přidal tázavý pohled, plný ochoty. A bylo to. Teď jen zbývalo zjistit kde vlastně je. Oprášil si šedý prach z ramenou a otočil se na Gabriela, který mu byl nějak povědomý. každopádně byl nejblíž. Cizinci jsou občas otravní, ale většinou zjistí, co potřebují…
„To… toto Přřicna?“ Ukázal na zem a opět se blýskl oslnivým úsměvem. Šedý prach, směsice omítky a sazí se mu usadil v tmavých vlasech a tak vypadal o hodně starší. A až když profesor na něj otočil, svitlo bývalému mrzimoru odkud jej zná. Na druhou stranu na jeho hodiny zase tak často nechodil (respektive vůbec), takže to by neměl být problém… Manu přidal další rozpačitě široký úsměv, protože se to do role docela i hodilo. Třeba se vážně dostal na Příčnou i když… tomu krbu se nedá věřit.

_________________

Gabriel se nad masovým koláčem ani nestihl začít nudit – naládoval do sebe zhruba polovinu, blaženě to zaléval pivem a očima prolétl Denního věštce. Byla to podobná snůška blbostí, jak (bohužel) bylo poslední dobou vcelku obvyklé. Různé novinky z ministerstva nakonec i přeskočil, protože si nechtěl kazit chuť k jídlu. Ať už se tedy pan Stone svým příchodem rozvířil saze v krbu nebo omítku ve zdi, Gabča se zájmem (a pokud se jednalo o zeď, tak pochopitelně s překvapením) přehnul roh novin, aby se podíval, co se děje. Kouzelník v barevné košili, který se ocitl uprostřed poloprázdné hospůdky, se tvářil notně zmateně. A ty saze a prach tomu moc nepřidávaly. Pan Martin seděl blízko místa výskytu, a tak se vůbec nedivil, když ho mladík oslovil, a ani mu to nevadilo. „Dobrý den,“ usmál se na něj laskavě a rezolutně složil noviny na stůl. „Příčná, přesně tak, hospůdka Na Konci Duhy,“ upřesnil poté. Sám za sebou měl nemálo zkušeností s krby, takže vytušil, co se stalo. „Potrápil vás letax, mladý muži?“ zeptal se poté se širokým úsměvem. Nevěděl, jestli má nabídnout volní místo u stolu nebo se zvednout a nabídnout spíš pomoc, tak se raději rozhodl vyčkat, co z kouzelníka vypadne. Každopádně měl Manu štěstí – Gabriel byl milý za všech okolností a pokud cizinec potřeboval pomoci, tak právě pan profesor k tomu byl připraven za všech okolností. I kdyby si eventuálně musel sbalit zbytek lahodného koláče s sebou.

_________________

GABRIEL DESMOND MARTIN
- Profesor studia mudlů - (užnicmoc)Famfrpálista - Hrdý otec -

Takže skutečně byl na Příčné. Jen… Duha? Manu o tomhle podniku nevěděl, ale zvědavé prohlédnutí hospůdky si nechal na jindy. Až nebude hrát cizince. A že si dlouho nehrál na přistěhovalce… Zamrkal očima a nadhodil překvapený výraz jako by mu něco došlo. „E… bý den.“ Nejistě se usmál, protože tenhle pozdrav předtím vynechal. Nicméně pak jeho úsměv vyhasl a naklonil zlehka hlavu ke straně, jako by nerozuměl slovům. „Ehm…“ Vypadlo z něho. „Letax.“ Přikývl nečekaně a oči se mu rozzářily. Horlivě přikývl. „To… jo letax.“ Asi. Pravděpodobně. Nebo taky krb. Jedno z toho, ale jestli půjde o krb, bude to horší. Billy si na to stěžoval už minule… „Gracias.“ Usmál se a skutečně zněl jako cizinec. Tón hlasu měl odposlouchaný, to nebyl problém. A jako cizinec vypadal. Tímhle celou věc považoval za skončenou a hodlal vyrazit směrem k východu, protože co kdyby náhodou profesor španělsky uměl? To by to bylo slušně v háji. Ale na půli cesty se zarazil. Zaváhal, znovu upřel oči na profesora. „Ehm…“ Začínalo se to komplikovat. Jak udržet tuhle hru? Jak vypadat jako cizinec, ale zároveň se dozvědět vše potřebné? „Omluvte-moji… anglistinu.“ Usmál se, znovu jako člověk, který má některé fráze naučené, ale tápe, když přijde na zásadní věci. „Kluk. Mnou přřede…?“ Tázavý tón a posunek směrem ke krbu. „Přřede mnou… byl? Letax. Prroblem. My… měli problem. Asi.“ Zkrátil slovo, aby tam tolik nedrnčelo to „r“. Do hlasu se mu promítla naléhavost. „Byl… tu?“ Ta naléhavost byla, protože i Manu si uvědomil, co by se stalo, kdyby se jeho bratrovi stalo. A také protože si konečně vzpomněl, kde jeho bratr skončil posledně… Nicméně se vyhýbal slovu bratr, protože Billy sice jeho bratrem byl a byl tak i vnímán, nicméně většina lidí měla chvilku problém pochopit barvičku kůže a ještě když by to měl vysvětlovat jako cizinec... Ale téhle hry se vzdát nechtěl. Ne, ne na to byla docela dobrá sranda.

_________________

Manu měl štěstí – za roky strávené v Americe totiž Gabriel ze španělštiny pochytil jen nějaké nadávky, pár frází a schopnost parodovat latinský přízvuk, a to bylo všechno. Nehrozilo tedy, že by jeho přestrojení odhalil tím, že spustí perfektní espaňol. Naopak teprve až když se mladík rozmluvil, panu Martinovi došlo, že jeho angličtina asi nebude úplně nejlepší. Původně si myslel, že je trochu v šoku, případně se kucká sazemi. No, to na jeho přístupu nic neměnilo. Kdyby ze zdi vylezl zatoulaný skřet od Gringottových, pomoc by nabízel stejně. Na vině každopádně byl letax – Gabriel byl obecně fanoušek mudlovských vychytávek přenesených do kouzelnického světa a byl toho názoru, že krbová síť by potřebovala notné vylepšení.
Nad omluvou za nedokonalou angličtinu Gabča jen mávl rukou a v mezičase si dopřál pár loků piva. „Někdo cestoval s vámi?“ pochopil a překvapeně vyklenul obočí vzhůru. „Ne, bohužel, kromě vás tady z letaxové sítě nikdo nevyskočil. Kam jste měli původně namířeno? Je možné, že vypadl někde po cestě, kousek odtud,“ uklidnil cizince světácky. On jednou místo doma vyskočil z mudlovského krbu, který předchozí kouzelnický majitel domu zapomněl odhlásit z letaxové sítě. To bylo horší. Gabriel každopádně dospěl k rychlému rozhodnutí – narychlo do sebe naházel zbytek masového koláče, s párou správného famfrpálisty do sebe vyklopil zbytek piva a energicky vstal od stolu. „Pomůžu vám ho najít. Když jste skončil tady, neměl by být váš přítel daleko,“ usmál se. Že svou ochotou možná trochu narušuje Stoneovy plány, to samozřejmě netušil. Nikomu takové vypadnutí z krbu nepřál, ale pro něj tahle situace představovala vítané rozptýlení trochu ospalého dne.

_________________

GABRIEL DESMOND MARTIN
- Profesor studia mudlů - (užnicmoc)Famfrpálista - Hrdý otec -

Manu Stone jen krátce zaváhal, než prudce přikývl. Mít mladšího bratra na starost už dávno nemusel a vlastně mu přišlo, že Billy to ani nikdy nepotřeboval. Nebyl pohrkaný a nerozvážný jako jejich nevlastní sestřička. Přestože nebyli pokrevně příbuzní, občas připomínal nejstaršího z bratrů, což bylo ještě v pohodě, přestože Antonio byl dost často jako studený psí čumák. Děsivější byl spíš fakt, že nebyl tak snadno čitelný. Někdy ano, ale někdy měl Manu pocit, že do hlavy mu nevidí a možná, že to tak je dobře. Ale ať už to bylo jak chtělo, byl to jeho bratr a jestli skončil na nějakém špatném místě… (Manuel uvažoval podobně, protože i jeho napadl spíš mudlovský krb než Obrtlá).
Pokud profesor mluvil rychle, bylo dost dobře možné, že Manu v rámci zachování role zůstal chvilku němý s hlavou nakloněnou ke straně. „Ehm…“ Takže Billy tady není a rozhodně se tu ani neobjevil. Manu mohl jen doufat, že ho to vyhodilo někde na Příčné, přesně jak to nadhodil profesor. Který také během chvilky zlikvidoval svoji snídani a chopil se role dobrovolnictví, což Manu rozhodně nečekal. Jeho plány jak se pobavit a zmizet rychle mizeli, ale co na tom sešlo. Třeba to bude ještě veselé… A provinilost? Vždyť to stále byl jen neškodný žert! Prozatím.
„Sem. Přřícna.“ To bylo na otázku, kam měli namířeno. „Ne, sem… hospoda. Sem… Přřícna.“ Pokrčil rameny Manu. To vysvětlovalo jeho dezorientaci. On sám v téhle „Ne-muset. Ale… děkuji.“ Poslední slovo opět znělo daleko lépe než cokoli co předtím řekl, ale jednak na vteřinu polevil v ostražitosti a pak i tohle mohla být naučená fráze. Pozdravit, poprosit a poděkovat. A poslat do háje. Všechny základní fráze, které se v cizím jazyku každý naučí velice brzy. Nechal profesora Martina zaplatit a pak (pravděpodobně) v jeho doprovodu vyrazili na Příčnou. Manu se také cestou rozhodl popsat Billyho, aby se vědělo koho hledat…
„Vyska…“ Naznačení rukou zhruba nebelvírovi hlavy do vzduchu. „Toto… mit.“ Ukázal na svoje oblečení, totiž na kraťasy a košili. „Modra.“ Pak se kratičce zazubil, dalo by se říci, že i škodolibě a dodal: „Letax, problem, ne modra. Spina modra.“ Protože tohle byla taky pravda, Billy taky nejspíše proletěl krbem, takže musel vypadat jako Manu teď. Manuel se ostatně ani neobtěžoval s kouzlením, stejně bude muset očistit i Billyho, takže na co teď kouzlit a pak znovu.

>> (i s profesorem)

_________________