Ignác se poflakoval po Příčné ulici a nudil se, protože postrádal svého parťáka Skye, nebo jakoukoliv jinou, normální společnost. Nakoupeno do školy už měl a strýček už měl po všech terénních výzkumech, na které by ho mohl vzít. Iggy tedy většinu času trávil doma, učil se hrát na bonga a studoval, jak pěstovat takovou tu veselou zeleninu...
Teď se nicméně bezcílně loudal ulicí, sledoval lidi kolem sebe, a nohy ho podvědomě nesly k lokálu Na Konci Duhy, kam také o chvíli později vlezl. Třeba tady najde nějakou zábavu. A když ne, alespoň si dá k snídani vafle, protože slyšel, že zrovna u Duhy dělají vafle vážně perfektní.
Už už mířil oslovit obsluhu, aby mu ty vafle připravila, když si koutkem oka všiml Skyovy sestry a nějaké holky, kterou uměl matně zařadit do Nebelvíru, ale víc o ní nevěděl. Iggy nasadil úsměv alá „jsem ten největší borec na světě,“ a houpavým krokem pubertálního výrostka zamířil rovnou k holkám. „Tě pic, kočky,“ zavrkal frajersky a na obě zamrkal, i když to myslel spíš v žertu, než aby je vážně balil. „Jak se vede?“ dodal tázavě a pak konečně nasadil svůj obvyklý výraz, takže vypadal jako pitomeček jen o trochu méně.
„Hele, Craneová, kde máš bratra? Jsem mu před pár dny psal dopis, že bychom se jako mohli vidět, a on mi ten zmetek ještě neodepsal,“ podotkl po chvilce zamračeně a nevypadalo to, že by se od dívek v nejbližší době hodlal vzdalovat, protože si pro sebe zabral jednu z volných židlí a pohodlně se na ní uvelebil.

_________________

„Já myslím, že strašidelnější by bylo, kdyby tam byl někdo neviditelný, a já si tady naproti němu sedla a v klidu si jedla… šťourala se v zubech… povídala si pro sebe…“ usoudila Scarlet s jistou nadsázkou. Ale pravda byla, že obě možnosti byly dostatečně divné a jen představa stačila Scarlet k tomu, aby se tomu ušklíbla. Najednou zadoufala, že tam vážně nikdo nesedí. Maia získala další plusové body za prohlášení, že ředění kafe je fuj, a bylo to dobré.
„No nevim, nevim, jestli to bez toho podání ruky přežiju,“ zatvářila se děsně vážně, než se pobaveně usmála a dodala, „ale je fakt, že pokapaný vajíčka fakt mít nemusím.“ A když už mluvíme o vajíčkách, hned si kousek nacpala do pusy.
„Jasný, hrdej Nebelvír. Jestli jsi občas zašla na famfrpálový zápasy, tak jsem jich pár komentovala,“ pokusila se oživit Maie paměť, protože komentování famfrpálu byla asi nejvýraznější událost, jak si ji za poslední dva roky na škole mohli ostatní zapamatovat. Společně s dalšími dvěma či třemi lidmi. „Hele, zase takovou stařenku ze mě zase dělat nemusíš, jo?“ zasmála se Scarlet, když se Maia pokusila odtipovat, jak dlouho je ze školy. „Skončila jsem teprve minulý rok,“ prozradila bez dalšího zdržování. Vlastně to nebyla zase tak dlouhá doba, ale je pravda, že jí samotné to kolikrát přišlo jako dva nebo i více roků, co skládala OVCE.
„Neříkej,“ utrousila Scarlet, když se jí dostalo poznatku, že vypadá mrtvě. „Jsem po noční,“ řekla tónem, jako by to snad vysvětlovalo všechno. Což dost možná taky vysvětlovalo. „Jestli někdy budeš chtít brigádu, rozhodně si nevybírej něco v restauraci, kde se často pořádají akce dlouho do noci… nebo spíš do rána. Ve výsledku za to teda není nejhorší výdělek, ale někdy si říkám, jestli to za to stojí.“ Ještě že za necelý měsíc ji čekalo něco jiného a ona se na to už docela těšila. „V jakém jsi ročníku?“ povytáhla poté tázavě obočí, pročež sáhla po kávě, poněvadž měla pocit, že jí momentálně nemůže mít nikdy dost. Jenom se obávala chvíle, kdy na ni to kafe přestane mít ty magické účinky.
Asi by se byla zeptala na něco dalšího, kdyby se k nim nepřitočilo téměř siamské dvojče jejího bratra Skye. „Nazdar, Iggy,“ houkla na pozdrav mladšímu chlapci, nicméně pak pokrčila rameny. „Čéče, já ti snad ani nevim, se poslední dobou doma moc nezdržuju, tak ani nevim, co má ten vopičák za lubem. Ale dneska si dám speciálně záležet, abych ho našla a dotáhla k papíru, aby ti napsal, jo?“ zazubila se Scarlet a spiklenecky na Iggyho zamrkala.

_________________

"Hmm," zahučela Maia se svraštěným obočím, protože se zamyslela nad tím, jaký by asi bylo být neviditelný a něco takového, co říkala Scarlet, vidět. Byla škoda, že v lektvary jí zas tak moc nešly, protože by si jinak udělala neviditelný lektvar, aby něco takového mohla vyzkoušet. "No, protože u mě je skoro všechno z toho, co jsi vyjmenovala, celkem obvyklý, asi by mi bylo fuk, kdyby mě někdo neviditelnej sledoval. To už bych spíš byla naprášky z toho, kdybych si na toho člověka fakt sedla." Pokrčila nakonec rameny a široce se zazubila. Maia byla prostě číslo a povídala si pro sebe celkem často, protože sama se sebou byla nejlepší kamarádka a měla super nápady, který vždycky někomu musela sdělit. A když nebyl někdo poblíž.. hold si zahrála na svou vlastní kamarádku, no.
"Jo, pokapaný vajíčka jsou fakt humus, to vim. Ale horší je, když se ti třeba rozmočí kobliha, za to bych zabíjela," přiznala pak a důležitě pokývala hlavou. On byl vlastně hřích kapat na cokoliv, ale oblíbená jídla hold propagovala trochu více.
Maia nakrabatila čelo, jak se snažila přijít na to, jestli si tu holčinu z famfrpálových zápasů fakt pamatuje a nebo ne. Famfrpál jí totiž zas tak nezaujal, většinou když se hrál, trávila čas někde na hradě a dělala všechno možný, většinou tedy kraviny. "Možná, si nejsem jistá. A sorry, jsem si myslela, že jsi starší," pokrčila jednoduše rameny a pobaveně se na Scarlet zašklebila. Rozhodně to nemyslela nijak zle, prostě jen měla pocit, že už je ze školy déle. Maia celkově na lidi kolem neměla zas tak dobrého pamatováka, pozitivní jen bylo, že si pamatovala většinu svých spolužáků. A to ani občas ne.
"Brigády? Vůbec. Toho se děsím snad víc než zkoušek, jako vážně." Vyvalila na ní překvapeně oči, protože ne, Maia rozhodně nehodlala někde po škole brigádničit a už vůbec ne v restauraci. "Já chci po škole nějakou dobu cestovat. Rodiče sice tvrdí, že nejlepší bude, abych hned začala pracovat, ale já nechápu, co je žere. Tak začnu o rok později. Nebo dva. Nebo tři." Pokrčila ledabyle rameny. Ona se rozhodně do práce hned po škole hnát nechtěla, i když jí rodiče už letošní prázdniny do brigád nutili. Nejspíš proto většinu času trávila u příbuzných v Portoriku. "Teď nastupuju do šestýho, takže mě čekaj ještě dva roky. Než ale přijde otázka, jestli už vím, co chci dělat, tak rovnou odpovídá, že netuším. Máma mi říkala, že mi zařídí místo na Ministerstvu, ale fuj, tam nechci," kroutila i hned hlavou. Následně se natáhla pro hrnek s kávou, protože nechtěla, aby jí vychladla, jelikož studené kafe byl prostě hnus a to jí nemohl nikdo vymluvit.
V hovoru by nejspíše pokračovali dál, kdyby se u jejich stolu neobjevil nějaký prcek, na kterého Maia hleděla, jako kdyby spadl z višně. A nebýt Scarlet, dost možná by se musela ptát na jméno, protože na ty pamatováka neměla, i když si byla jistá, že tenhle kluk chodil taky do Nebelvíru. "Zdárek párek," mrkla na něho s pozdravem a úsměvem od ucha k uchu. "Vede? Úžasně, i když by zase mohlo vysvitnout slunko." Mokrá už sice nebyla tolik jako v momentě, kdy se dostala dovnitř, ale pod její židlí byla loužička, která asi jen tak zmizet nehodlala.

_________________

Ignác se rozzářil jako sluníčko a hezky zeširoka se na Scarlet zazubil, když mu sdělila, že si dá záležet na tom, aby Skye dotáhla k papíru. „Dík, seš kámoš,“ mrknul na ni spokojeně - až tak moc vstřícnou reakci asi ani nečekal. „A ty se nezdržuješ doma, jo? To teď bydlíš u toho svýho ctitele?“ popíchl pihatku vesele - samozřejmě, že věděl, že Scarlet s někým asi randí. On byl Sky totiž trošičku drbna a svoje zážitky se Zmetticem mu vylíčil.
„Slunce je pro máčky,“ prohodil důležitě směrem k Maie. „Se můžeš přemístit někam, kde je teplo, ne? Třeba na poušť.“ Na chvilku se odmlčel, než zabubnoval dlaněmi do desky stolu a spustil: „Velbloud jede pouští... a do písku to pouští...!“ Jo, to byla jeho a Skyova hitovka, s kterou hodlali příští prázdniny vytáhnout do ulic a vydělat si majlant.
Zrzek na chvilku zabloudil pohledem k barmanovi a zamyšleně nakrčil čelo. „Hele, myslíte, že mi tu nalejou? Nemusí to bejt hned zrovna ohnivá, ale třeba takový pivečko...“ Jo, s Ignácem třískala puberta celkem silně. Ale pivo už se strýčkem pil a byl si naprosto jistý, že jedno by mu neuškodilo.

_________________

„V klídku, prosím tě,“ mávla Scarlet rukou jak nad tím, že si ji Maia moc nevybavuje, tak nad tím, že ji považovala za starší. To nebyly věci, kvůli kterým by se dokázala urazit, zvlášť když ona sama měla občas problém správně odhadnout, jak je člověk vlastně starý.
Musela se pobaveně ušklíbnout Maiině reakci na brigády. Upřímně – taky mívala takový postoj, ale časem to přehodnotila a ani si úplně nestěžovala. Moc. „Já taky chtěla cestovat a kde jsem teď,“ zazubila se, ale hned potom zavrtěla hlavou. „Ba ne, zase tak strašný to není, na výlety si najdu čas pořád a defakto ještě pořád studuju, takže to není tak, že bych se takhle hodlala dřít do skonání světa. Ale chci se spíš osamostatnit,“ pokrčila rameny. „Hele, já před šesťákem asi taky vůbec netušila, co budu jednou chtít dělat, ono to přijde časem, člověk to holt musí zkoušet. Jenom to ministerstvo bych asi nezkoušela, no,“ ušklíbla se Scarlet a mávla nad tím rukou. To, že půjde dál studovat magiarcheologii se rozhodla až někdy déle v sedmém ročníku, takže Maia měla zatím času dost a mohla být v klidu.
A pak se zjevil ten Iggy, po jehož otázce na jejího ctitele měla Scarlet nutkání se plácnout do čela. „Ne, jenom provozuju něco, čemu se říká práce, kamaráde, víš?“ uculila se na zrzka přátelsky. A občas se možná někde zapomněla s tím ctitelem, ale přiživovat Iggyho fantazii opravdu nehodlala.
Když Iggy zanotoval tu hitovku, Scarlet jen stěží zadržela smích. „Tak s tím určitě prorazíte, hele,“ zasmála se, než se na chvilku zapomněla u svojí snídaně, protože jako pořád měla ten hlad, i když už se naštěstí pomalu zmenšoval. „Kolik že ti bude?“ zatvářila se následně pochybovačně, jakmile zrzek prohlásil, že by si dal pivo. „Teda ne že bych se ptala proto, že bych ti to chtěla zakázat, ale spíš si myslim, že nenalejou,“ pokrčila Scarlet rameny, ale nehnala se do toho, aby mu nabídla, že mu s tím vypomůže. To, že mu to nechtěla zatrhávat, neznamenalo přece, že nebude zodpovědný dospělý, žeano.

_________________

Že Scarlet brala v pohodě, že si jí Maia nepamatovala a považovala jí za starší než vlastně byla, za to byla vážně ráda. Ne že by se s tím dalo něco dělat, takže i kdyby byla kvůli tomu Scarlet naštvaná, Maie by to bylo asi úplně fuk, protože bylo dost možné, že při případném dalším setkání by si jí opět nepamatovala. Ale to se v tomhle směru nedalo nic dělat, Maia hold měla špatného pamatováka na tváře.
"Já se osamostatnit nepotřebuju, no." Pokrčila Maia ledabyle rameny. Vážně, na to, aby si našla vlastní bydlení nebo tak něco, měla ještě spoustu času. Nehledě na to, že dům v Portoriku stále její rodina měla, akorát ho spíš využívala jako letní sídlo, a nebo ho půjčovala příbuzným, pokud se do Areciby chtěli přijet podívat. "Jako, kdybych si měla najít nějakou brigádu.. Asi bych volila něco, co by mě bavilo i do budoucna a chtěla bych se v tom zlepšovat, ale takových věcí asi moc není. Možná v nějakém zahradnictví.. bych pěstovala kaktusy." Broukla rozhodně, protože to byla její nejoblíbenější rostlina. Kaktusy prostě byly fajn, moc se o ně nemuselo starat, takže to Maie plně vyhovovalo. Ono občas bylo k podivu, že se dokázala postarat sama o sebe a popravdě si neuměla představit, že by jednoho dne měla bydlet sama a třeba si vařit nebo prát. To by asi dříve či později svůj byt či dům vyhodila do povětří. Což by byla sice sranda, ale..
"Jenže na poušti je zase až moc veliký vedro, víš." Mrkla po Iggym a když zanotoval kus.. něčeho co měla být asi píseň, Maia se pobaveně zachechtala, protože to bylo super. Ale ještě lepší by bylo, kdyby to nějak pokračovalo, ale toho se asi musela dočkat někdy příště. Nevadí, popojedem.
"Můžeme se zeptat," mrkla po Iggym a i hned mávla na obsluhu, protože byla zvědavá, jestli by mu nalili a nebo ho naopak hnali koštětem. Maie se zamlouvala spíš ta druhá možnost. Ne že by Ignácovi přála, aby ho někdo hnal koštětem, ale sranda to byla a Maia by se toho koštěte možná ráda i ujala. Kdyby to bylo na ní, dost možná by mu s objednávkou i vypomohla, jenže plnoletá ještě nebyla, a protože nevypadala ani moc staře, i ze jejího směru měl smůlu a musel to zkusit sám. I když, kdyby se to povedlo jemu, i ona sama by si to pivo možná i dala.

_________________

„Práce?“ Ignác nakrčil čelo a zašklebil se, protože mu práce moc nevoněla. A možná taky trochu pochyboval, jestli mu Scarlet nekecá a nechce zamluvit, že tráví svůj čas s tím tajemným ctitelem, o němž párkrát žvanil Sky. „A nechceš radši naší vznikající kapele dělat břišní tanečnici? Sky se snaží vypěstovat tancující banánovník, vedle něj by ti to určitě slušelo,“ zamrkal na Scarlet nevinně a pobaveně se zazubil. Sky hrál na ukulele, on se učil na bonga... břišní tance by byly třešničkou na dortu. S takovou by určitě vydělali majlant, ne? „Si piš, že prorazíme,“ přikývl spokojeně, protože o jejich zářné budoucnosti vůbec nepochyboval.
„Na tom přece nezáleží, kolik mi je, ne? Určitě vypadám na sedmnáct,“ holedbal se hrdě. Na sedmnáct sice nevypadal, ale na třináct už asi taky ne - měl pár dredů, docela vyrostl a z jeho obličeje celkem rychle mizely dětské rysy. Tmavovláska pak mávla na obsluhu, a když se k němu nějaká ta obsluha dostavila, Ignác nahodil drsňácký úcul. „Jedno pivko, díky,“ pronesl sebevědomě.

Mimo herně:
Sudé - Iggymu nalijí, liché - dostane limonádu (a ten druhej hod ignorujte, jsem retard)

Ignatius Poppewell rolled 1d4:
1

Ignatius Poppewell rolled 2d4:
2, 4

Obsluha se vrátila se žlutou limonádou a Iggy se zamračil. „Ale já chtěl pivo!“ namítl, na což mu bylo sděleno, že pivo dostane, až mu nepoteče mlíko po bradě. Snad není nutné zmiňovat, že jeho ego dost utrpělo.

_________________

„No jo, práce, to je pro vás mladý ještě sprostý slovo, já vím.“ Scarlet se zatvářila způsobem, jako by jí nebylo jen o pár let víc než Maie a Iggymu a teatrálně si povzdechla. „Co z vás dvou vyroste… chudáci rodiče!“ zabědovala hraně a vzhledem k tomu, že účinkovala v divadle, jeden by jí to hrození pěstičkou skoro i věřil. Jenže to by se nesměla vzápětí zasmát a svou snahu tak naprosto shodit.
„Vtipný, Iggy, fakt,“ zazubila se jeho nápadu dělat jejich skupině břišní tanečnici, „ale radši si na to najděte někoho… no, flexibilnějšího.“ Scarlet si nebyla úplně jistá tím, jestli použila to správné slovo, ale co už.
„Já ti nevím, co myslíš ty, Maio? Vypadá na sedmnáct nebo ne?“ přimhouřila kriticky oči, protože Iggy sice už nevypadal jako právě vyšlý bradavický druhák, ale taky nevypadal, že by mu táhlo na sedmnáct. Ale nakonec nebylo nic lepšího, než to zjistit přímo od obsluhy. Scarlet se popravdě zatvářila překvapeně, když to vypadalo, že mu fakt to pivko donesou. Ale pak na stole přistála žlutá limonáda a ona se pobaveně rozchechtala tak, že trochu sklouzla na židli dolů a málem utírala slzičky smíchu. „Tak jo, tohle bylo parádní, to se ti povedlo!“ hlesla skrz smích, který nějak nechtěl přestat. Každopádně Iggy si mohl být jistý, že pokud se s tím nepochlubí Skyovi on, Scarlet to bez nějakých větších okolků bráchovi hned vyslepičí. To si prostě nemohla nechat pro sebe!

_________________

"To teda je." Přisvědčila Maia vážně, protože na slovo práce byla vážně skoro alergická, v některých chvílích se divila, že jí nenaskáče vyrážka, i když od toho neměla daleko. Vážně, dokud byla mladá, chtěla si užívat. Když už tedy pracovat, najít si něco, u čeho bude mít dostatečnou volnost na to, aby si mohla dělat spoustu svých věcí. A že jich měla.
U další věci se Maia musela zasmát, protože si představila, jak Scarlet dělá břišní tance.. a vedle toho se kroutí banánovník. Představa to byla vážně vtipná a kdyby se to někdy někde odehrávalo, rozhodně chtěla být u toho. "Ale hele, tenhle návrh zní dobře, Scarlet! Měla by jsi o tom přemýšlet. Vážně by jste si vydělali hodně peněz," mrkla na ní snažíc se tvářit děsně vážně, což moc dobře nešlo, protože Maia se ve většině případech vážně tvářit nedokázala.
"Na sedmnáct? Minimálně na dvacet." Zabručela a vážně se snažila nechechtat se, což moc dobře nešlo. Odhadovala, že tomu klukovi je tak dvanáct, možná třináct, ale zkusit to na tu obsluhu mohl. Někteří barmani to totiž tady moc neřešili a to pivo nalili i nezletilým, ne že by se to stávalo moc často. Muselo se narazit na toho správného. Což tenhle očividně nebyl, protože když si Iggy objednal pivo, donesl mu barman žlutou limonádu. Maia to tentokrát už nevydržela a začala se smát, protože tohle vážně nešlo. Dokonce jí začaly téct i slzy, jak moc se smála.
"Ale hele, ještě tě mohli vyhodit, tak to ber pozitivně," mrkla na něho, a aby se přestala smát, musela se kousnout do rtu.

_________________

„Mladý jo? A ty jsi jako co? Jednou nohou v hrobě?“ popíchl Iggy Scarlet s pobaveným úšklebkem ve tváři. Vždyť jak dlouho byla ze školy? Rok? „Já myslím, že můj táta i strejda jsou smířený s tím, že nebudu vydělávat majlant,“ pronesl zamyšleně, když Scarlet zmínila rodiče. Tátovi nezbývalo, než být flegmatik, mámu Ignác nikdy nepoznal... a strýček? Ten měl ze všeho ohromnou srandu. Ale protože bral Iggyho na svoje terénní výzkumy, alespoň v něm o tuhle práci vzbudil zájem.
„Hele, hejbat bokama se prej naučí každej, měla bys to aspoň zkusit,“ poučil Scarlet důležitě, když odmítla jeho štědrou nabídku, načež očima sklouznul k Maie. „No, nebo klidně můžeš zkusit břišní tance ty... Bys vypadala přirozenějš, když jsi taková to... opálená,“ zahlásil pobaveně a rádoby laškovně na Maiu zamrkal.
Když před Ignácem přistála sklenice se žlutou limonádou, zrzek se nespokojeně zašklebil a probodl obsluhu vražedným pohledem, protože mu srazila ego až pod bod mrazu. „To napíšu do své recenze, abyste věděli!“ zahlásil důležitě, předstíraje, že je nějaký inspektor, nebo co, a dokonce zahrozil pěstičkou ve vzduchu, drzoun jeden zrzavá. No a pak probodl pohledem ty dvě smějící se slepice. „Haha, moc vtipný. Vám by určitě taky nenalili,“ usoudil a nespokojeně si odfrknul.
Protože se urazil, odvrátil od nich pohled a napil se svojí limonády, která byla alespoň příjemně osvěžující, i když žízeň nehasila zdaleka tak účinně, jako vychlazená Plzeň.

_________________