<<<

Doma byla tááková nuda! Reggie nevěděl, kam dřív, protože ho nic nenapadalo. Vážně začínal uvažovat o tom, že se pokusí po venkovní zdi vyšplhat k oknu v patře, ale jeho bratr to všechno naštěstí zachránil. Shashi ho totiž díky bohu vytáhl na Příčnou ulici! Sice musel circa tisíc let čekat, až se starší Dewanji načeše a naoblíklá, a měl silné podezření, jestli si v té koupelně i něco nepatlá na obličej, ale nakonec mohli jít. Cestou Raghu nadšeně poskakoval a mlel o všem možném, takže se mu pusa až k Děravému kotli nezavřela.
Na letošní prázdniny měl sice Šáša slíbenou Indii, ale bylo přece logické, že chtěl Arjun prozkoumat nový píseček, no ne? Nechtěl, aby ho v Bradavicích měli všichni spolužáci za exota... tedy, jako exotického kluka, no, to je jedno. A Příčná pulzovala životem, takže kde jinde by se měl seznamovat? S myšlenkami úplně jinde vyslechl bratrovo kázání a přijal peníze, a potom vyfičel do ulic. Trochu se proběhl davem, kdy neúmyslně zvrátil na bok nějakou ošklivou čarodějku, ale to bylo jedno. Zapadl do několika krámků, ale moc tam toho nenakoupil - hledal totiž akorát dobrou příležitost.
A ta se mu naskytla u Hladového draka. Žádné jídlo si sice kupovat nechtěl, protože před odchodem z domu se pořádně nabaštil, ale uviděl perfektní terč pro své dnešní... no, teda, momentální žertíky. Zrzku, která do sebe hladově cpala sendvič, seděla na lavičce a s výrazem vraha čučela na všechny okolo (Anabelle). Raghu zaujal strategickou pozici kousek za ní a začal se přehrabovat ve střapaté brašně přehozené přes ramena. Ta vypadala trochu orientálně, ale jinak byl Arjun oblečený ryze britsky, v bílém tričku a červených kraťasech. V brašně to trochu zašramotilo, zaskřípalo a zabublalo, ale potom už Reggie s vítězoslavným úsměvem v ruce opatrně držel vodní balonek.
"Bacha, prší!" zařval z plných plic a zkušeným pohybem mrštil bombu po zrzavé Zmijozelce. Potom se začal nahlas smát a zapadl za nejbližší lavičku, aby ho jakože nebylo vidět. Vzápětí ale zvědavě vykoukl, protože nechtěl přijít o to nejlepší - ten výraz.

_________________

V klidu jsem si vychutnávala sendvič, a po okolí jsem jen tak pro jistotu skutečně házela nepříjemné pohledy, aby mě snad někdo nechtěl nedejmerline rušit. Už jsem se popravdě nemohla dočkat, až si doma začnu vyrábět tu složku s ústřižky a útržky novin, které jsem dnes nasbírala. Tak či tak, okolí jsem pozornost opravdu nijak extra nevěnovala, ty pohledy byly stejně automatizované, jako když třeba průvodce na hradě mluví o historii a mezitím přemítá nad tím, co uvaří k večeři. No a díky tomu, jak nesoustředěná byla má pozornost na okolí, jsem nejenže nezaregistrovala malého kluka, ale té mokré zbraně a výkřiku jsem si stihla všimnout až příliš pozdě. "No to si snad děláte srandu!" vypadlo ze mě notně nazlobeně, když se mi mokrá nadílka rozplácla přímo na hlavě, a zrzavé prameny se mi začaly lepit všude možně. Nehledě na to, že zmáčené šaty udělaly to, co světlé barvy za mokra obvykle rády dělávají - zprůhledněly. No a já začala skenovat nasupeným pohledem okolí, až jsem nakonec objevila toho parchanta, co balónkem s vodou hodil. Pomalu, na tváři výraz masového vraha, jsem došla až k lavičce, kde se provinilec ukrýval. "Tohle je tvá představa zábavy?" optala jsem se slaďoučkým hlasem, a rozhodně vůbec nemusíte pochybovat o tom, že když jsem k tomu ještě přihodila úsměv, vypadala jsem dostatečně děsivě na to, abych odděsila nejednoho staršího studenta.

_________________

A že ten výraz fakticky stál za to! Arjun tipoval, že ta holka nemůže bejt starší než Shashi, ale tvářila se, jako by měla z té své tašky vytáhnout zbraň hromadného ničení a všechny kolem na místě oddělat. Možná, že to taky udělá, pomyslel si Reggie, když se zvedla z lavičky a namířila si to k němu. Kdyby tak chudák Dewanji tušil, že tohle byl asi fakticky špatný terč... bohužel netušil, a když u něj zlitá zrzka zastavila, potlačoval záchvat smíchu a měl slzy v očích. Jeho úkryt za lavičkou byl velice rychle prozrazen, ale s tím se v časové tísni počítalo.
Vypadala děsivě, ale musíte pochopit, že Raghu právě chytil výtlem. Protože tohle se vážně povedlo.
"Yaha mujhē nahīṁ thā!" -(To jsem nebyl já) vyhrkl, načež se nepokrytě rozřechtal. Jistě, zas tak vtipné to nebylo, ale pochopte, jemu bylo jedenáct. A byl to Reggie. A pisatelka taky nebyla tak docela v pohodě, když ten post sepisovala. Netrvalo ale dlouho a prcek se zase uklidnil, takže se narovnal. Protože by byla asi fakt velká náhoda, kdyby mu ta holka rozuměla, no ne? Sice by byla strašná bžunda, kdyby na ní začal mluvit hindsky, ale to by se možná namíchla docela dost. A v nejlepším se má přece přestat.
"Ehm, jo," odpověděl na její otázku a poťouchle se zazubil. No tak, v životě už udělal i horší věci, než že by po někom hodil vodní balonek! "Sice je to jenom voda, ale bylo to dobrý," dodal potom a zase se zasmál. Myšlenkami se vrátil ke své brašně, která podobných překvapení skrývala ještě celou řadu. Tady už zapracoval, tak by možná mohl jít dál...
"Poslyš, tebe něco bolí, nebo se tak tváříš normálně?" neodpustil si potom ještě svůj bystrý postřeh, s úsměvem stále od ucha k uchu.

_________________

Tak on to prosím pěkně ještě ani není angličan, protočila jsem očima, když na mě promluvil kdovíjakou cizí hatmatilkou. Netušila jsem, co to je za nevychované trdlo, ale vybralo si špatnou osobu na dělání žertů. Vážně jsem měla pocit, že nemít na sobě hlídáčka, asi bych po tom mrňousovi prostě metla avadu a bylo by. Jenomže na to si budu zřejmě muset ještě chvíli počkat. Za vyhození ze školy mi vážně tohle mrně nestálo. A navíc, mělo štěstí, že zrovna dneska jsem měla docela dobrou náladu. "Tak bych příště ocenila, kdyby sis tu svou zábavu praktikoval na nějaký jiný oběti," upřeně jsem se na něj dívala, a mluvila jsem pořád tak sladkým hláskem, který rozhodně vůbec nepatřil k výrazu mojí tváře. Ten se hodil přesně do situace, ve které jsem byla, tedy ke zlití vodou jak kdyby na vás někdo seslal Hydratus. No jo, sakra! V ten moment, kdy mi to poněkud opožděně došlo, jsem nechala kluka klukem, a začala jsem hrabat ve svojí tašce, kde se nacházely útržky a ústřižky novin, omílané už v minulých příspěvcích. Naštěstí pro toho kluka, nic se jim nestalo a útok přežily. Z kontrolování obsahu kabelky mě vytrhl znova jeho hlásek. Otočila jsem se na něj, můj pohled říkal něco jako že měl využít situace a zdrhnout. A že je idiot, že to neudělal."Mně rozhodně nic není," opáčila jsem, a spražila prcka dalším poněkud nelibým pohledem, "ale zato ty vypadáš, jako by ses měl radši nechat vyšetřit." Vůbec jsem nechápala, čemu se sakra culí, a přistihla jsem se, že bych mu ten úsměv nejradši vyřízla z tváře. Ale to bych u sebe taky musela mít kudlu. Asi těžko přijdu támhle do okýnka, hej, prosímvás, půjčíte mi nožík, já potřebuju jednomu parchantovi rozřezat klapačku na nudličky, no ne? Úplně vidím, jak by se obsluha hnala vyplnit moje přání. A to i s vědomím, že jsem Howellsová. No, momentálně jsem proti tomu klukovi nemohla hnout ani prstem, poněvadž hlídáček a blá blá, ale usmyslela jsem si, že si ho pak najdu v Bradavicích. A to teprve uvidí, že si vybral špatný terč...

_________________

<<
Larten se své první kapesné rozhodl utratit po svém. Když se z nákupů z mudlovského Londýna vracel s krabicí větší, než byl on sám, tvářil se neskutečně šťastně a ze samého nadšení ani nedutal. Zkrátka se nemohl dočkat, až tu krabici položí na zem a otevře, jenže jeho otec synovo tryskající nadšení vůbec nevnímal a zničeho nic si usmyslel, že by se mohli podívat na Příčnou. Už zase?! zakňoural Larten v duchu otráveně. V každém dalším případě by byl radostí bez sebe, protože otec ho do kouzelnického světa nechtěl brát víc, než bylo nutné, ale od chvíle, co se mu v jednom malém obchůdku s knihami zalíbila jedna madam prodavačka, knihovna Fawbertových se rozrostla o několik dosti překvapivých titulů. Domácí kouzla pro pokročilé, Využití broučích očí v lektvarech, Ministři napříč dějinami, nejslavnější kouzelnický sport - famfrpál...
Larten si dlouze povzdechl a odložil si krabici na zem, když mu otec sdělil, ať tu chvíli počká, klidně si koupí něco dobrého, že bude za pár minut zpět. Klučík si zamyšleně na hlavě upravil modrou kšiltovku, z níž mu vykukovaly hnědé trochu kroutící se prameny vlasů a tázavě se zadíval na krabici pod sebou. Znal svého otce moc dobře, pár minut to nebude, tak proč to nezkusit. Během chvíle už se drkotavě pohyboval na kolečkových bruslích kolem otevřené krabice uprostřed ulice a mával rukama, aby neztratil rovnováhu a neupadl. To by asi dost bolelo vzhledem k tomu, že neměl žádnou helmu, ani chrániče, které v obchodu s bruslemi také prodávali, ale otec nad tím mávl rukou. Vždyť bude jezdit za domem na rovině, to nebude potřeba, vysvětloval vtíravému prodavači, který argument, že na tom syn neumí a pravděpodobně nedokáže na bruslích vyvinout žádnou větší rychlost, moc nebral.
A tak tu teď Larten stál na bruslích a každou chvíli se zdálo, že upadne. Se vší námahou odsunul krabici stranou, aby nepřekážela, a potom se podíval dolů ulicí, která se trochu skláněla. Víceméně šlo o rovnou ulici, ten sklon nebyl při normální chůzi ani trochu znát, ale kolečka ho dokázala pocítit dost citlivě, o čemž se Larten přesvědčil hned vzápětí, když se párkrát odrazil, zavrávoral a pak se spustil dolů.
"Ajajaj," dokázal ze sebe dostat, když se kolečka roztočila víc, než počítal, a on si uvědomil, že brzdit neumí. "Popopo-!" křičel netušíc, zda má křičet pozor nebo pomoc a zběsile mával rukama kolem sebe, což mu vůbec nepomáhalo, naopak ho to dostávalo do rychlosti, při níž zavadil rukami už o několik lidí.
A špatný terč si očividně vybral i Larten Fawbert. Bylo to rychlé, pro Anabelle rozhodně nečekané, zatímco Lala už dlouho dopředu tušil, že se řítí k lavičce a že zastavit možná nezvládne. I tak se o to pokusil chabým pokusem, což zapříčilo přesně to, že se mu podvrtla noha a on slečně Howellsové vletěl přímo do zad. Aby dívku nepovalil a nedejbože ji ublížil, rychle otevřel ruce a zkrátka se ji pověsil vyděšeně na záda, netuše, co lepšího v takové chvíli udělat. Kolečka se v setrvačnosti dál točila a začala zpomalovat a hned, jak to bylo možné, Larten Anabelle rychle pustil. Výrazem bledého dárce krve se na ní rychle podíval. "Ooo-mmmm...mmmlou-vám se! Momoc," měl samozřejmě na jazyku plnou škálu výmluv, ale tentokrát to nebylo koktání, kvůli kterému je nemohl vyřknout, nýbrž dívčiny vodou zprůhlednělé šaty. Překvapeně se na ní podíval a pak hned odvrátil pohled se skrytou záminkou zjistit, co se tu stalo. Ve skutečnosti se prostě jenom styděl. "Nene- neub-lí-žil jjsem titi?" pohlédl na ní po chvíli, co si dodal odvahy a zadíval se Anabelle do očí i v případě, že se tvářila jako bůh pomsty. A pak si všiml kluka, s kterým se dívka bavila. S nakrčeným čelem si ho prohlédl, snažil se najít spojitosti, ale bohužel se mu to moc nedařilo, proto se na něho jenom pousmál a sklouzl pohledem k té brašně, která vypadala vážně plně. "Co toto tam mmm-mmáš?" zajímal.

_________________

| +

[size=85]

Reggie z toho všeho prostě tak trochu nemohl. Nevěděl, proč ta holka tak vyváděla, když bylo teplo a stejně za chvíli uschne, a jak si všiml, když kontrolovala tašku, zjevně ji mokrou neměla. Samozřejmě netušil, že zrovna mladá Howellsová by ho na místě nejraději zavraždila třinácti možnými způsoby, pokud možno naráz. Ale nutno říct, že až na ten děsuplný škleb vypadala naprosto neškodně pro někoho, kdo ji neznal, a Raghu si byl jistý, že by jí rychle utekl. Ztratil se už v menším davu než byl ten na Příčné ulici.
"Neboj, nejseš nic speciálního," ušklíbl se Reggie. Většinou lidi vybíral náhodně, podle toho, jak se mu zamlouvali nebo ne - a taky se naučil docela dobře určovat choleriky na ulici - a prostě na nich provedl žertík. Na Anabelle prostě ukázal prst osudu. Nebo prostě zákon schválnosti. Jestli se takhle blbě totiž ksichtila na každýho, Arjun si byl jistý, že s ten balonek zasloužila.
"Já jsem v pohodě, ne takovej kaktus jak ty. Dokonce ani Shashi není tak naštvanej, když ho zliju!" zavrtěl Reggie hlavou nechápavě, stále však vytlemený jako malé děcko. A to nevěděl, že to není všechno! Zrovna když už si pomyslel, že je na čase se zdejchnout, odkudsi se vynořila ry-ry-rychlá věc a smetla zlitou zrzku.
A z toho už upřímně Raghu fakticky nemohl. Do očí mu vrhly slzy a dostal řehtací záchvat. "Ty brko, tak to fakt ne!" vyhrkl a ohnul se do předklonu, aby se mohl v klidu smát. Dnešek jako opravdu stál za to, to bylo jasný! Škoda, že Šáša někam zmizel a nechal si tohle ujít. "Kámo, ty seš prostě hustej!" vyhrkl na toho, který se před chvíli přiřítil. Ten si ale očividně dělal starosti hlavně s tím, jestli té holce neublížil. To byla z cukru, či co? "Hele, ale zrovna tady to není na brusle nejlepší, nemyslíš? Ale může to bejt paráda, jako, projet se skrz ty lidi," nadhodil potom stále se širokým úsměvem. Tohle znal! Brusle, jako. Ale ne z Hajarábádu, samozřejmě, ale z Londýna. Ale sám žádné neměl. Když koktavý bruslař upřel pozornost na jeho brašnu, Reggie se rozzářil. O tomhle dokázal povídat celé hodiny!
"Vodní balonky, prdící polštářky, petardy a rachejtle, bomby hnojůvky... samé legrační a boží věcičky," zasmál se.

Mimo herně:
Pardon, jo, ta brašna je asi na Reggieho, musím pořádně číst

_________________

Ten prcek mě vytáčel už jen svou existencí, a já si byla jistá, že se určitě dostane do Nebelvíru. Nejhorší ale bylo, že abych náhodou nebyla obviněna z nepatřičného užívání zaklínadel, nemohla jsem po něm ani metnout nějakou pěknou kletbu! A to by bylo tááák krásný, kdyby se tu teď třeba svíjel bolestí. Až díky němu jsem vlastně pořádně začala chápat babičku a pradědu Xaveria. Oni si někteří vážně nezasloužili nic jiného než pořádný trest.
"Tak si příště najdi někoho speciálního, nebo si zlej toho svýho Šášu, a nás normální lidi nech laskavě na pokoji," oznámila jsem mu. Měla jsem toho dost, a to jsem prosím pěkně ještě netušila, co má přijít. V tu chvíli totiž, kdy jsem dořekla tuhle větu, do mě cosi, nebo spíš kdosi, narazil obří rychlostí, a ještě měl tu nebetyčnou drzost se mě zachytit, jako bych snad byla nějaký mantinel pro nešikovné jezdce na bruslích. Jakmile mě druhý kluk, kterého jsem dost možná už někdy dřív viděla pustil, otočila jsem se pro změnu na něj. "Žiju. Ale věř mi, že nečistejm bláznům na bruslích jako brzda sloužím vážně nerada," opáčila jsem, a pokud jsem se předtím tvářila jako bohyně pomsty, tak teď už můj pohled dokázal přímo zabíjet. Tihle dva mi teda ukázkově zkazili mojí dobrou náladu. A to, že na rozdíl od trouby s vodním balonkem, tenhle kluk rozhodně tu nehodu neinicioval správně? To mi bylo srdečně jedno.
No a stejně jsem usoudila, že mě tady už určitě není potřeba. Zbytek sendviče byl dokonale rozmáčený, taky hned skončil v koši, no a já stejně potřebovala jít někam, kde se převleču. "Těšte se do Bradavic, pánové. Myslím, že budete mít moc pěkný školní rok," usmála jsem se tedy na ty dva co nejsladším úsměvem, který asi spolu s očima, střílejícíma pomyslné vražedné blesky, působil celkem prapodivně, otočila jsem se na podpatku a opustila scénu celého mého dnešního neštěstí. Ať se ti dva klidně spolu baví, určitě z nich budou kamarádi. Tak.
>>>

Mimo herně:
Pardon za zdrhání, zítra budu bez netu a nechtěla bych to zdržovat.
Also, předpokládám, že ta brašna byla myšlena Reggieho

_________________

Larten se na druhého chlapce rozpačitě zakřenil, pak ale přesunul pozornost k Anabelle, která se netvářila ani trochu nadšeně a Larten už se nadechoval, aby se rychle znovu omluvil a celou situaci vysvětlil. K tomu však nedostal příležitost. "Nene-čisss..." ono slovo se nepokusil ani do říct, protože rychle pochopil, co tím myslela, a tak trochu nejistě vrhl pohledem ke klukovi, kterého celá situace pobavila. Ten smích byl nakažlivý, a tak navzdory vážné situaci a provinilému výrazu Lartenovi zacukalo v koutcích. Anabelle mu byla trochu povědomá a jelikož byla určitě starší, dalo se předpokládat, že bude chodit do Bradavic, což nakonec potvrdila i svým rozloučením.
"Tete-teda... coco jí ppp-přelítlo přepřes nonos?" otočil se nechápavě ke klukovi a nenápadně se uchechtl, když už se Anabelle vzdalovala. Samozřejmě, přes nos Anabelle nepřelétlo nic, pouze na záda ji skočil druhák na bruslích, ale i tak nechápal, proč reagovala tak nevrle. A když sklouzl k Raughově tašce, kterou hrdě otevřel, Lartenovi došlo i to, proč byla tak mokrá. Tiše se nad tím uchechtl, pokud byla taková, asi potřebovala trochu zchladit.
Když Anabelle odešla, Larten už se mohl zasmát společně s cizím klukem, rozverně nad tím mávl rukou. "Toto nenenebylo momoc v-v-tipné, mmmmálem jsem nenezasta-vil," prohodil k němu na oko vážně, ale zdálo se, že teď už ho to ani trochu netrápilo. Ty brusle byly prostě fantastické a už se těšil, až si je bez taťkovo vědomí - ten by to totiž určitě nedovolil - přibalí do kufru do Bradavic.
"Heh, dí-ky," podrbal se rozpačitě ve vlasech, když si sundal kšiltovku, "nenení, ale j-já je ch-ch-chtěl zkukusit, jsou nonové," vysvětlil, proč se rozhodl spustit dolů ulicí plnou lidí a spokojeně se usmál. Ani trochu toho nelitoval, i když mu nějaká starší studentka vyhrožovala, pokud se to tak dalo vůbec brát. Larten to nebral moc vážně, v duchu nad tím máchl rukou, protože s těmi opravdu čistokrevnými, kteří mudlovské kouzelníky nesnášeli do morku kostí, se zatím na vlastní kůži nesetkal.
"Huhustý! Tataková v-v-výbava!" vybafl, když mohl nahlédnout to té nacpané tašky. "K-kdes toto kokoupil?" zajímal se zvědavě, protože nakoupit si něco takového do Bradavic by vůbec nebylo špatné. Sam by to určitě ocenila. "Jijinak, já j-jsme Lala-Larten," vzpomněl si na to, že se s ním vlastně nezná, a jak se slušelo a patřilo, napřáhl k němu pravou ruku. "Ttakže, cos ji t-to u-udělal?" kývl bradou k Anabelle, která už se vzdalovala a pomalu ztrácela v davu lidí.

_________________

| +

[size=85]

Jak tak Reggie sledoval rozčílenou zrzku, fakticky se musel smát. Její slova si totiž k srdci nebral - byl na výhružky a promluvy do svědomí zvyklý. Možná je většinou akorát nepronášela potencionální smrtijedka. "Normální lidi se takhle nevytáčí kvůli troše vody," uculil se. Když potom připlachtil koktající kluk na bruslích, Raghu podvědomě očekával, že ta holka vybouchne. Ne slovně, ale snad fyzicky. Nedošlo k tomu - mluvila ale pořád tak výhružně. Potom se ale rozhodla pro odchod, čemuž se taky Arjun smál, protože producírovat se po Příčné ve zprůhlednělých šatech...
"To jo, já se těším," odpověděl potom upřímně a se smíchem sledoval, jak Zmijozelka kráčí pryč. Pochopil, že to asi nemyslela jako upřímné přání hezkého prožití prvního ročníku, ovšem... Zkrátka Reggie. "Měj se!" houkl za ní potom ještě poťouchle. Možná přece jen bude v Bradavicích potřebovat Shashiho garde... ale vždycky se o sebe postaral. A škola je přece menší než Lodnýn nebo Hajdarábád!
Lala si u něj udělal vážně dobrý první dojem, protože fičet na bruslích plnou rychlostí přeplněnou ulicí bylo fakticky číslo. Přesto ten kluk vypadal trochu zmateně, proč že na něj vlastně ta zmoklá zrzka tak řvala, a tak se Raghu dal do stručného vysvětlení.
"Přes nos jí nepřelítlo nic, ale na hlavě jí přistálo trochu vody," kývl k nadité brašně přehozené přes rameno. Nečekaně trpělivě počkal, až se kluk vymáčkne, co chtěl vlastně říct. "Jak se na tom vlastně jezdí, na těch bruslích? Je to hodně těžký?" zajímal se malý Dewanji dál o Lartenovu novou hračku. Sice právě řekl, že jsou nové, ale testovací jízdu už měl přeci za sebou, no ne? A brusle rozhodně byly zajímavější než nějaká nakrknutá fiflena, co si ze sebe neumí udělat srandu.
"Do ulic přece nemůžu jít s prázdnou, ne?" blýskl po svém oficiálně novém kámošovi úsměvem. "Sehnal jsem to všude možně. Něco je z mudlovského obchodu, něco vlastní výroba, něco tady z Příčné, eee.. zatraceně, jak se ten obchod jmenuje... no nic, když tak ti ho pak ukážu!" slíbil, když se nedokázal rozpomenout. Byl pyšný a rád, že se o jeho řemeslo někdo zajímá.
Lala se mu potom představil, a jelikož to byl sympaťák, Reggie si ani nedělal srandu z toho, že by se jmenoval Lala-Larten, protože by asi kluk nebyl úplně rád. "Raghu Dewanji, ale tady v Anglii mi říkají spíš Reggie," představil se rychle. To přece nebylo důležité. "No, zezadu jsem po ní hodil vodní balonek a ona se trochu nakrkla, no. Hele, Lartene, ty jí znáš? A, ty už chodíš do Bradavic?" zeptal se potom zvědavě. Protože když se už dali do řeči...

_________________

Lartenovi pobaveně vyletělo obočí vzhůru, když se ten klučina zmínil o trošce vody. Dokázal si to podle Anabellina vzhledu domyslet, ale i tak se mu nechtělo věřit, že by Raghu házel po lidech na ulici balónky s vodou. "Dodocela toto jde," sklonil pohled k tmavě modrým bruslím, které měl na nohách, a opatrně pozvedl pravou nohu, "akorát t-to trrrochu dr-drncá," zacukalo mu v koutcích a kývl směrem k chodníku, který se skládal z dlažebních kostek, takže za plynulou a nerušenou jízdu se to po téhle ulici označit nedalo. "Asi jjde jen o t-t-trrrénink," hádal, protože sám nebyl žádným zkušeným bruslařem, dnes měl brusle na sobě poprvé a hádal, že na konci prázdnin už na nich nebude mít problém se udržet. Teď ještě párkrát mával rukama, aby si udržel rovnováhu.
"Tyy joo," hvízdl obdivně a zvědavě nakukoval Raghuovi do tašky. "Toto mmmuselo sstát ssspoustu pe-něz," tipoval, i když Raghu řekl, že některé věci si vyrobil sám, což Lartena zajímalo ještě víc. Po krátkém váhání se usadil na lavičku, u které stáli, protože ho nebavilo pořád přešlapovat a snažit se nespadnout a zvědavě k Raghímu zaklonil hlavu. Samozřejmě si všiml, že nevypadá jako typický brit, což se mu potvrdilo i vzápětí, když se představil. Pobaveně se ušklíbl. "Aasi nenemá sssmysl p-p-pro hu-mor," uchechtl se uvolněně a stáhl si modrou kšiltovku víc do čela, zlehka pokrčil rameny. "Nene mmmoc dobře. Jo. J-jdu do dr-dr-druháku, ty?" povytáhl k němu obočí. Reggie vypadal dost podobně starý jako on sám, ale z Bradavic ho Larten neznal, takže tipoval, že buď chodí na jinou školu, nebo že bude do Bradavic teprve nastupovat. A podle toho, jak se Reggie vyptával, tipoval tu druhou možnost.

_________________

| +

[size=85]