Že Darrel začínal být značně pod vlivem, nebylo žádné překvapení, když se před ním shromažďovala armáda malých skleniček, nad kterými se tyčil půl litr piva. Zbědovaně působil už před tím, teď to však začínalo vypadat, že mu všechno začíná být ukradené a že by byl klidně schopný si tu otravu alkoholem způsobit.
Kvůli tomu alkoholu pravděpodobně ani nemohl za to, že se na Spencer podíval jako na čistého blázna a vypadal na pár vteřin vyděšeně, když mu začala vyprávět o klavíru a o dalších zkouškách z baletu, protože si nedokázal představit, že by měl další povinnosti kromě těch Bradavických. Buď byla extrémně chytrá, talentovaná nebo šílená. Což se nemuselo vzájemně vylučovat a protože Darrel nevěděl, co na to říct, vzal sklenici piva a celé ho naráz dopil. Tohle vážně chtělo odvahu.
"To děláš dobrovolně nebo tě do toho nutí rodiče?" zeptal se, protože kdyby snad za tím vším byli rodiče, dokázal to pochopit. Téhle problematice rozuměl dokonale, protože se svými rodiči si toho užil ažaž. Nebyl by to však Darrel, aby se v něm neprobudila ta jeho slavná zvědavost, trochu se zavrtěl a když odsunul prázdnou sklenici od sebe, lehce se ke Spencer ze židle naklonil. A to tak, že by byl schopen z ní spadnout. "Pozveš mě někdy na tvý vystoupení?" zašeptal docela blízko ke Spencer a loupl po ní uličnickým pohledem, který se konečně trochu podobal tomu Darrelovi, kterým za normálních okolností byl.
Pak se zase narovnal na svém místě a vzal si irskou whiskey. Ta byla na seznamu poslední a Darrel měl pocit, že se mu pouze při pohledu na tu zlatavou tekutinu zvedne žaludek, protože měl stále hořko v ústech a nejradši by to všechno zapil nekonečným množstvím piva. "Jo... jdu znova do sedmáku," přikývl a loupl po ní pohledem, aby zjistil, co si o tom myslí. "Ale není to moje chyba," dodal hned druhým dechem a konečně to vypadalo, že se trochu rozpovídá, "chci říct, půl roku jsem ležel na ošetřovně a všechno jsem to musel dohánět a... nedohnal jsem to," pokrčil rameny. Vážně nechtěl, aby si o něm Spencer myslela něco ve stylu, že narazila na dementa, co se nedostal ke zkouškám. Copak selhat u zkoušek, to se občas stalo. Ale nedostat se ke zkouškám?
"Se zapadnutím většinou nemám problém," pravil trochu sebevědomě a pobaveně se ušklíbl, "ale štve mě, že jsem ztratil všechny kamarády a..." Donnu už nedořekl. Stačilo, aby na ní pouze pomyslel, po několika minutách si znovu rozpomněl, co se to v posledních dnech stalo, a jeho nálada opět poklesla pod bod mrazu. Namísto toho, aby tu větu logicky dokončil, do sebe otočil do whisku a přitom, jak se nad tou chutí šklebil, odvrátil od Spencer hlavu.
"Jo, byl jsem odrážeč," odsouhlasil, protože si to pamatovala dobře a chtěl se zeptat, jestli někdy ona hrála famfrpál, ale pak mu došlo, že ona je vlastně ta baletka a že by to teda nedávalo smysl. "Chtěl bych." Famfrpál byla asi jedná věc, která mu teď zbyla, alespoň tak to vnímal, takže doufal, že mu někdo z profesorů nebo případně nový kapitán neudělá čáru přes rozpočet a nezakáže mu být v týmu. Když se potom Spencer ozvala, Darrel k ní s mírným úšklebkem stočil pohled a zamyšleně se na ní podíval.
"Nejen to. Ale máš pravdu, na ten tvůj úspěch bysme si měli dát šampaňský..." zamyslel se a pobaveně se ušklíbl nad myšlenkou: jak si zapíjel rozchod s Donnou Osbornovou? - Šampaňským. Nevěděl proč, ale prostě to tak chtěl udělat. Kromě toho, že už toho v sobě měl dost a začínalo mu být všechno okolo ukradené, zamával směrem k barmanovi.
"Vlastně..." začal to téma docela sám, "jsem se na začátku týdne rozešel s Donnou, takže kdyby ses někdy nudila, stačí dojít sem, budu tu teď sedět celý léto," vysvětlil smrtelně vážně, ačkoli věděl, že ona bude mít mnohem důležitější věci na práci, než trávit čas se zničeným Nebelvírem na baru.

_________________

Jelikož Spencer s množstvím alkoholu za Darrelem zas tak moc nezaostávala, i ona se dostala do takové té nálady v oparu alkoholu, kdy většině lidí bylo jedno úplně všechno. "Zcela dobrovolně," přiznala pobaveně, protože na něco podobného se jí ještě nikdo nezeptal. Navíc toho dělala stále o hodně méně než třeba takový Daniel, se kterým často ve společenské místnosti zkoušeli společně. Což bylo rozhodně super, protože Daník byl výborný parťák. "Hlavně ten balet mě baví, bez toho ostatního bych se dost možná i obešla, ale rodiče jsou na mě pyšní, takže to dělám dál," pokrčila rameny a dopila zbytek piva. Hraní na hudební nástroje jí bavilo, ale brala to spíš jako výplň volného času, kterého měla stále méně a méně. A všechno to stále dělala hlavně z toho důvodu, že kdyby se neuchytila v kouzelnickém světě a nebo jako baletka, pořád mohla hrát, že.
Když se k ní Darrel naklonil, měla Spencer co dělat, aby ho neupozornila na to, že tímhle způsobem spadne, ale nakonec jí to přišlo vcelku vtipné. "Samozřejmě," mrkla na něj pobaveně, protože neměla problém sehnat pár volňásků. Všechny si sice pro sebe vždycky urvala její rodina, ale sehnat něco navíc jí také nečinilo problémy. "Zrovna za týden jedno mám, tak když si najdeš čas, můžeš přijít," dodala ještě a objednala si další pivo, protože seznam toho tvrdého alkoholu už pomalu docházel a on se velice rychle blížili k jeho konci. A sedět tu pak nasucho, to nebylo ono.
Spencer si rozhodně o tom, že jde Dája znovu do sedmáku, nemyslela nic špatného. Dělo se to, i když nikoho takového ještě neznala. "Hele, to by nedal snad ani žádný Havraspárec." Mrkla na něho povzbudivě, protože si neuměla představit, že by se ke zkouškám někdo, kdo byl takhle pozadu, dostal. Ne že by chtěla ostatní nějak podceňovat, třeba Sven byl fakt chytrý, ale půl roku byla dlouhá doba a hodně zameškané látky. Ona sama by to určitě nedala, zas tak moc si nevěřila.
"Jo, to dost chápu. Ale tak tam taky nějaký máš, ne? Leslie, Maeve.. ta s tebou dokonce hraje v týmu, ne? Tenhle rok si určitě parádně užiješ," mrkla na něho povzbudivě, protože si všimla, že se jeho nálada zase změnila a to jí trochu tak trápilo. Ona sama byla nesmírně pozitivní člověk, a když se někdo choval negativně a nebo měl špatnou náladu, děsně jí to štvalo.
Spencer se spokojeně uculila, když trefila správně jeho předchozí pozici, a pak chápavě pokývala hlavou. "Já se ti nedivím, famfrpál je super. I když ho znám jen z pohledu diváka, hrát bych asi nezvládla," zašklebila se, protože si sama sebe neuměla představit sedět na koštěti a hnát se za míčem, bránit bránu a nebo třeba odrážet potlouky k nepřátelům. Navíc se na koštěti sotva udržela, takže to rozhodně nebylo něco pro ní. Byla spokojená na zemi, no.
"Jo, se šampaňským souhlasím," pokývala důležitě hlavou a kopla do sebe irskou whiskey, což bylo to poslední pití ze seznamu. "To mi je líto," broukla upřímně, když se Darrel vytasil s tím rozchodem a sama byla ráda, že se na nikoho přímo neupínala, i když i to mohlo přijít, že. "No, moc volna nebudu mít, ale jakmile se něco takového naskytne, určitě se stavím. Takové pozvání odmítnout nemůžu," zamrkala na něho, tentokrát už laškovně a pobaveně se uchechtla. Rozhodně neměla nic proti tomu vysedávat tu s Darrelem, protože byl vcelku fajn, a když se rozpovídal (a opil) byla s ním i dobrá řeč. "A když tě nenajdu tady, tak tě mám hledat kde? Rozhodně bych zkusila Munga, protože tímhle tempem bych se nedivila, kdybychom tam skončili oba, ale.." Povytáhla tázavě obočí a pousmála se. Jo, děsně nenápadná otázka na to, kde bydlí, mno.

_________________

Zcela dobrovolně? Darrel nechápal, že takhle si na sebe může někdo nakládat dobrovolně, ale neříkal to nahlas, protože Spencer se zdála šťastná a spokojená a to dokonce o dost víc než on, který se celý život svým rodičům stavěl a vzdoroval jim.
"Ale dělat věci proto, aby na tebe rodiče byli pyšní... není to... špatně?" pozvedl jejím směrem trochu zvědavě obočí. Ani nevěděl, kde by teď byl, kdyby se snažil, aby rodiče na něho byli pyšní. Vlastně ani netušil, kde by měl začít, aby tenhle pocit pocítili, protože co on celý život dělal, byl právě pravý opak.
"Nikdy jsem balet na živo neviděl, ale prý to je docela těžký. Je to pravda? Je to třeba těžší než famfrpál?" vyzvídal, za což mohl pravděpodobně ten alkohol, že se dokázal zbavit myšlenek na těch strašných posledních dní a zaujatě přemýšlel nad tím, jak vypadá takové představení a co má Spencer asi na sobě a jestli není divný, když je chlap baleťák. Tok svých myšlenek zachycoval velmi těžce, ale i tak si uvědomoval, že ten sen - nebo spíš přání navštěvovat v Londýně divadla, představení a koncerty se mu s Donnou splnil velmi řídce, protože byli na pár koncertech a v divadle dokonce ani jednou. Takže když mu Spencer oznámila, že zrovna za týden má představení, vypadal, jako kdyby právě dostal dávku životabudiče. Nadšeně se rozzářil a doširoka se usmál. "Fakt? Jako fakt? Tak já přijdu, na tisíc procent," mávl rukou, i když v tomhle stavu si to pravděpodobně vůbec nebude pamatovat a pokud Spencer ano, asi mu to připomene až sova, která mu donese lístek.
"No právě, já to otci taky říkal a ten to prostě nebyl schopný pochopit," pokrčil rameny, "a Donna taky ne. Všichni se proti mě spikli. Já jim říkal, že by to nezvládli ani havraspárští, ale bylo jim to jedno," zašklebil se nad sklenicí piva, které už tak pozvolna ucucával, protože toho za poslední hodinu vypil vážně dost a jeho tělo se s tím alkoholem muselo vypořádat po svém. Darrelovi se naštěstí nemotala hlava, ale to pouze kvůli tomu, že seděl. "Jo, to mám," přikývl, jenže Ginger byla Ginger. Proti Leslie a Maeve nic neměl, jenže jeho nejlepší kamarádka se odstěhovala zpět do Švédska a pokud Ginger neukecá, aby se za ním občas zastavila v Prasinkách, vůbec se s ní neuvidí. "To nemůžeš tvrdit, když jsi to nikdy nezkusila! Hele, na koštěti není těžký se udržet, jen to chce trochu tréninku, no a ta hra... jestli nejsi totální nemehlo na míčový hry, tak to bude v klidu," mávl rukou a už se pomalu slyšel říkat, že si klidně se Spencer zalítá a můžou to vyzkoušet, ale v tom se v duchu zarazil, protože si uvědomil, že začíná být trochu moc hrr, když už se domluvili na představení a teď by ještě navrhoval famfrpál a přeci jenom necítil se zrovna dvakrát připraven na to věnovat nějaké holce zase stoprocentní pozornost.
Barman brzo donesl šampaňské a Darrel se k němu rychle natáhl, aby si vzal skleničku a Spencer podal tu druhou. "Na tvou baleťáckou kariéru," zaculil se a zamával skleničkou, než si se Spencer přiťukl.
"Munga ne, tam pracuje můj strýc a to by nedopadlo dobře," zašklebil se znechuceně při vzpomínce na Sincera. Sežral to Spencer i s navijákem, protože se samozřejmě hned rozpovídal o tom, kde bude, když ne tady na baru. Ani ho nenapadlo, že by ta otázka byla položená záměrně, ale za to mohl Darrelův stav. Dokonce se s tou informací vytasil pyšně a radostně, ostatně byla to velká věc v jeho životě. "Vlastně... mám vlastní byt," zazubil se jako dítě, které dostalo novou hračku, "teda vono to ještě jako byt moc nevypadá. Nastěhoval jsem se tam dneska ráno - teda nastěhoval, přinesl jsem si tam kufr," vysvětloval a ucucnul znovu šampaňského, než pokračoval, protože o tu novinku se neměl s kým podělit, což pro něho byla hotová muka. "Totiž, takhle - táta mě vyhodil z domu kvůli tomu opakování, takže máma mi dala nějaký drobný a včera večer se mi konečně podařilo prodat Nimbus, takže jsem sehnal byt. Je to tu dvě uličky od Příčné. Klidně ti to pak ukážu," vysvětloval velmi sdílně a ani ho nenapadlo, jak to může působit. Pravda byla, že Darrel měl myšlenky na všechno, jenom ne na to, že by zval Spencer k sobě domů pod nějakým záměrem.

_________________

"Nepřipadá mi to jako něco špatného," pokrčila Spencer ledabyle rameny. "Navíc vidí, že se opravdu snažím a přímo mě do ničeho nikdy netlačili. Chtějí, aby mě to bavilo," dodala pak s menším úsměvem. Netušila sice, jak by se třeba její otec tvářil na to, kdyby mu řekla, že skončí s hraním na hudební nástroje, ale to zatím řešit nemusela. Opravdu jí to bavilo a navíc v hudbě dokázala najít takřka všechno.
Pokývala hlavou a napila se piva předtím než se pustila do odpovědi na Darrelovu otázku. "Je to hodně těžké. Nebo tedy, mně už to tak těžké nepřipadá, protože trénuju už od mala, ale když jsem začínala.. Tyjo, to byly nejtěžší roky mého života. Navíc je to opravdu zátěž na nohy, často máš puchýře, a tak," spustila hned. Stále si vzpomínala na dobu, kdy s baletem začínala, i když už to bylo celkem dávno. "Rozhodně to není žádná sranda a je to vydřená práce, ale stojí to zato. Já jsem s tím plně spokojená, protože mě baví tancovat, i když některé ty úrazy.. A rozhodně je to těžší než famfrpál." Spencer se neubránila zasmátí se, protože srovnávat zrovna tanec s míčovou hrou nebylo dobré, ale rozhodně jí famfrpál připadal mnohem lehčí. Pokud se tedy člověk dokázal udržet na koštěti, a pak dělat víc než jen jednu věc.
"V tom případě s tím počítám, pošlu ti pak lístek!" Nadšeně tleskla rukama, i když si nebyla tak úplně jistá, jestli si na to další den vzpomene. Sice toho vypila o něco méně než Darrel, ale alkohol byl alkohol. "A jestli tě ohledně toho něco zajímá, klidně se ptej. Se ti pokusím nějak odpovědět," broukla pak s širokým úsměvem, protože na téma balet se bavila opravdu ráda. Byla to prostě jedna z věcí, která jí bavila, takže se vlastně ani nebylo čemu divit, že. Navíc to vypadalo, že to Darrela opravdu zajímá.
Nevěřícně zakroutila hlavou, protože nechápala, jak někdo nemohl Darrelovi nevěřit. Vždyť to bylo přeci jasný, že by to nedal asi nikdo, kdyby byli půl roku mimo. Tolik zameškané látky! "To jsou telata. Vážně, by si něco takového někdy měli zkusit, bych je chtěla vidět, jak by to dali oni," zabručela a ucucla zase trochu piva. Vážně mohla být ráda zato, jaké měla ona sama rodiče, kteří se jí celkem snažili plnit každé její přání. I když by asi nebyli zrovna šťastný, kdyby musela opakovat ročník. Měla však pocit, že by se s tím smířili a moc by to neřešili. Rozhodně ne tak radikálně jako Darrelův otec. "Hele, já na koštěti seděla asi.. dvakrát? Sice jsem se udržela, ale teda ti můžu říct, že na zemi je to mnohem lepší. Ne že by to nebyla sranda, ale neumím si představit, že bych se měla honit třeba za zlatonkou nebo tak. A nejsem nemehlo na míčové hry, ale to už si asi fakt radši sednu ke klavíru nebo tak něco," přiznala s pokrčením ramen, protože většina podobných sportů, kde by se mohla nějakým způsobem zranit, šla tak trochu mimo ní. Sice ano, vyzkoušela si to, ale to bylo tak všechno. Navíc se neobjevilo nic, co by jí zaujalo na tolik, aby se do toho pustila, pokud tedy nepočítáme balet a tak. "A ať se ti daří pořádně ve škole, hm?" pozvedla i ona skleničku se šampaňským, kterou jí Darrel podal, a přiťukla si s ním.
"V tom případě se tam po tobě ptát nebudu," zašklebila se pobaveně, i když pochybovala o tom, že by to dopadlo nějak špatně, kdyby se tam Darrel ukázal. Lékouzelníci přece museli pomáhat. Nevěděla totiž, jaký mezi Darrelem a jeho strýcem panuje vztah. Vysvětlování o jeho vlastním bytu se musela zasmát, i když se snažila nedělat to. Jen u toho vyhození z bytu se na něho lítostivě pousmála, tohle bylo fakt příšerné. "No, od nás se teď odstěhoval brácha. Si našel přítelkyni, takže mám celé patro v domě jenom pro sebe. By jsi nevěřil, jaký je tam klid. A můžeš mi to pak ukázat, aspoň nebudu bloudit, kdybych tě teda náhodou hledala." Pokývala děsně důležitě hlavou a nezapomněla se přitom culit od ucha k uchu. Zatím to nebrala jako pozvání za nějakým účelem, což by si za střízlivého stavu takhle hned pochopila, ale tohle brala zatím jako přátelské pozvání.

_________________

Někdo měl zkrátka štěstí na rodiče a někdo zase ne. Darrel k tomu s lehkým úsměvem přikývl, než se zase schoval za skleničku piva, protože přemýšlel nad tím, jak by to asi vypadalo, kdyby ho rodiče takto nadšeně podporovali třeba do famfrpálu. Co na tom, famfrpál Gallovi vůbec nezavrhovali, ale problém byl spíš v tom, že zavrhovali Darrela, takže i kdyby se dostal k profesionálům a vydělával milióny a milióny, asi by to stále nestačilo.
"Fakt těžší než famfrpál?" vyvalil na ní nevěřícně oči, protože se mu to nezdálo, ale pravda byla, že při famfrpále se pohodlně sedělo na koštěti a člověka sice mohl zabít potlouk, ale to bylo tak všechno. Vzhledem k tomu, že Darrel balet v životě na živu neviděl, maximálně o něm někde četl, nedokázal si to přesvědčivě představit, takže Spencerina odpověď mu do mysli vehnala spoustu děsivých a praštěných teorií jakým způsobem asi baleťáci trénují, když mají na nohou puchýře, je to tak náročné atd. "A ty chodíš baletit normálně k mudlům?" zeptal se potom, protože to určitě byla zajímavá otázka. Je vůbec kouzelnický balet? "To musíš asi hodně trénovat, ne? A jak to vůbec děláš ve škole?" vyptával se potom dál, aniž by mu to připadalo divné a pil přitom pivo, jako kdyby to byla ovocná limonáda.
Co sr týkalo toho lístku, fakt z toho měl radost a na chvíli vypadal naprosto bezstarostně. "A to na tom vystoupení budeš jako sama nebo máte nějakou skupinu...?" snažil se trochu zorientovat, protože vůbec nevěděl, co má čekat.
"No, já to tátovi říkal. Teda... poslal jsem mu huláka a on se strašně nasr-štval," vysvětlil s krčením ramen a zašklebil se, než rychle přeskočil k famfrpálu, což u něho bylo docela normální střídat takhle rychle témata: "to je fakt jenom o zvyku. Hele, taky jsem nikdy nechytal zlatonku a jednou jsem to zkusil a hele, měl jsem ji během pár vteřin! Fakt na tom nic není," mávl rukou a nechal si přinést další pivo.
"Jo, to budu potřebovat," uchechtl se, co se týkalo té školy, a vypil šampaňské. To s tím volným patrem znal, on měl pro sebe občas i volný dům, ale beztak poslední léto trávil hlavně u Osbornových, což mu vůbec nevadilo, ba naopak, protože se tím minimalizovala šance, že bude často potkávat své rodiče. "Jasně, klidně tě tam vezmu, ale fakt tam nic není, jenom postel," krčil výmluvně rameny a pobaveně se ušklíbl, než si vzal pivo a napil se.

_________________

"No jasně," pokývala Spencer důležitě hlavou, protože to tak prostě bylo. Famfrpál byl mnohem lehčí než balet, alespoň z jejího pohledu. "Jestli chceš, tě někdy vezmu na zkoušku. Jsou to teda zkoušky pro nováčky, což jsou ty nejmenší děcka, tam totiž vypomáhám, ale jim by to nevadilo," dodala pak a pobaveně se na Darrela zazubila, protože si ho představila v tom upnutém oblečku a to prostě k pobavená bylo. "Jo, ani nevím, jestli kouzelníci balet mají." Přiznala se svraštěným obočím, přemýšlejíc jestli něco takového kouzelníci taky podnikají.
"Tyjo, trénuju ve škole a věnuju tomu dost času. Pak na prázdniny, jako jarňáky a vánoční, jezdím často domu, složím pár zkoušek, naučím se něco nového.. Není to zas tak složité, jen když chci vystupovat takhle přes prázdniny, musím cvičit sama a to je celkem obtížný," přiznala s pokrčením ramen. Jí osobně nevadilo trénovat samotné, i když to bylo lepší ve dvojici. "A trénuji v jedný prázdný učebně, jsem si tam dala lavice a tak ke stěně.. By jsi nevěřil, kolik takových učeben po škole je," prozradila ještě svůj trénovací plac, i když to vlastně žádné velké tajemství nebylo, protože to nebyla její učebna a mohl tam chodit kdokoliv.
"Se skupinou," usmála se a mávla na barmana, aby jim přinesl ještě pár panáku whiskey. "Bude to sranda," dodala pak, pobaveně na Darrela zamrkala a natáhla se pro jednoho panáka, kterého pak do sebe kopla.
I když Spencer byla kouzelník, jen matně tušila co to ten hulák je, ale tvářila se, že to jakože chápe a nepřijde jí to slovo nijak divné. "Tvůj otec je příšernej a měl by se stydět, takhle tě zavrhnout, pff." Špitla a nevěřícně zakroutila hlavou. Darrelův otec byl očividně fakt příšerný a ona byla opravdu ráda, že měla rodiče takové jaké měla.
"Tak to třeba někdy zkusím, aspoň bude sranda," zachechtala se, i když pochybovala o tom, že by to zvládla. Ale za zkoušku nic nedá, to byla pravda. Co se týkalo toho dalšího.. Spencer se snažila udržet vážnou tvář, když jí Darrel sděloval, že má v bytě jen postel, ale moc jí to nešlo. "Tak tohle dopijeme," zamávala rukou nad tím, co jim barman ještě donesl a pobaveně se zachechtala, i když si nebyla jistá proč to dělá. "A můžeme vyrazit, hm?" Posunula pár panáků k Darrelovi a sama si to svoje vypila, protože nechávat to tady jen tak ležet, to by bylo přeci trapný, že.

>>>> (I s Darrelem.)

_________________

<<

Když se Scarlet vplížila do irské hospůdky, vypadalo to, že má za sebou velmi náročnou noc. A taky že měla, ačkoliv ne v tom smyslu, jaký napoprvé všechny napadl. Nebylo v tom nic alkoholického ani nemravného, prostě jenom byla v práci, respektive na letní brigádě. Stejně jako tu noc předtím a ještě předtím a taky pár dní předtím… A když se k tomu ještě občas přidalo divadlo. Inu, občas Scarlet padala na pusu. Ale protože se chystala zařídit si vlastní malý byteček, jinak to nešlo. A ne že by práce servírky v restauraci nebyla zajímavá, jen občas… trochu náročná. Rodiče i Tyrian jí sice nabízeli pomoc, jenže Scarlet dokázala někdy být velmi tvrdohlavá. Tyrian měl teď co dělat sám se sebou a rodiče jí pomáhali tím, že u nich ještě stále bydlela. Pravda, posledních pár týdnů tam spíš víc nebyla než byla, ale i tak jí to bylo hloupé.
Scarlet většinou nepromeškala žádnou rodinnou snídani – většinou, protože mohly nastat jisté nepředvídatelné skutečnosti – ale momentálně neměla sílu, aby se někam přemístila. K Duze se mohla dovléct pěšky nebo alespoň s pomocí mudlovské dopravy a měla jistotu, že nezůstane viset někde napůl cesty. Navíc snídaně v Duze měla taky něco do sebe. Scarlet si tedy dopřála bohatý talíř a… „Kafe. Hodně kafe, díky,“ houkla, než se přesunula k jednomu ze stolků, aby se relativně v klidu mohla najíst. Ani nekoukala, kde co lítá.

Mimo herně:
Na nikoho nečekám!

_________________

<<<

Popravdě, Maia ani trochu netušila, cože to vlastně dělá na Příčné ulici, ale když už tu byla, rozhodla se to tu pořádně prošmejdit, i když pršelo. To jí ostatní bylo úplně fuk, protože ona vodu milovala. A když se z ní dalo udělat kafe, bylo to ještě mnohem lepší. Chvíli dokonce postávala uprostřed ulice, takovým způsobem, že se jí všichni museli vyhýbat. A to jenom z toho důvodu, že se snažila do otevřené tlamičky nachytat co nejvíc vody. Jen tak, pro zábavu. Co jiného by totiž ve svém volném čase skoro dospělá holka mohla tak dělat..
Do Duhy se rozhodla jít z toho důvodu, že jí začínalo kručet v břiše - voda jí očividně nenasytila a kafe to taky nebylo. Drak sice krásně voněl a byly tam super bagety, ale Maia nakonec seznala, že bude lepší, když zaskočí někam, kde bude teplo. A tak se tedy stalo, že malá Delgrossová vstoupila, tedy spíše vskočila, dovnitř podniku stylem hvězda přichází, což určitě všechny děsně zajímá, a bylo vlastně jediné štěstí, že se udržela na nohou, které jí po doskoku podjeli.
Tak či tak, uvnitř byla, stála na nohou a voda z ní kapala jako z hastrmana, protože ne, Maiu rozhodně nenapadlo, že by si mohla oblečení zajistit nějakými kouzly nebo tak něco. Nu a jak stála na místě, tvořila se pod ní loužička, což jí očividně netrápilo, protože v tuhle chvíli už byla zaměstnaná něčím jiným. Jak totiž stála, čmuchala skoro jako pes (už jenom chybělo, aby lezla po čtyřech a vrtěla neexistujícím ocáskem), párkrát pak mlaskla jako kdyby ochutnávala vzduch (což prej umí) a nakonec se vydala směrem, kde cítila kávu, protože na ní měla čuch. "To chci." Vyhrkla urychleně a prstem ukázala na konvici s černou tekutinou, která jakoby ji hypnotizovala pohledem.
Maia se oklepala jako pes (dneska si na něho očividně hrála) a rozhlédla se kolem, protože nechtěla jen tak stát a popíjet kafe. Navíc měla hlad, takže si na vrh k celé té konvici - protože ona troškař rozhodně nebyla - objednala i nějaké lívance s hromadou sirupu.
"Zdár, ti nebude vadit, když si přisednu, ne? Jsem sice trochu mokrá, ale to uschne." Že její oblečení uschne, na to to nevypadalo ani zdaleka, ale Maie to očividně nevadilo, protože byla spokojená, že má to, pro co si přišla. Scarlet jí přišla trošičku povědomá, ale protože byla o něco starší a ze školy už taky byla dýl, hold se jí nedařilo přijít na to, kde jí asi tak mohla vidět. Ne že by jí na tom vlastně záleželo.

_________________

Scarlet sice nad klobáskami a vajíčkem malinko usínala, ale natolik nevšímavá nebyla, aby jen tak opominula Maiin velkolepý skok dovnitř lokálu. Štěstí, že zrovna nejedla, jinak by se buď zadusila nebo aspoň poprskala. Zjev to byl zajímavý. Scarlet toho vodníka, tedy vodnici, ještě chvíli fascinovaně pozorovala, jako by snad toužila mít taky tolik energie. Slečna byla každopádně sympatická, i tím, že šla neomylně po kávě. Nicméně pak se slečna Craneová na chvíli zase sklonila ke své snídani a zacpala si pusu. Než ale rozkousala další sousto, ozvala se ta energická dívka s dotazem, zda si může přisednout. „Mhmm,“ zahuhlala Scarlet s plnou pusou a pro jistotu přikývla na souhlas, aby nebyla za neslušného blbečka. Jakmile bezpečně polkla, vykouzlila na tváři omluvný úcul. „Volno tady je, tak co by ne. Pokud tam teda nesedí někdo neviditelnej, což by teda bylo v tom případě hrozně divný, ale pochybuju o tom,“ pokrčila rameny, „a mokro mně osobně nevadí, pokud mi teda nerozmočíš snídaně nebo nedejmerlin nenaředíš kafe.“ Scarlet by možná navrhla, že Maiu aspoň trochu usuší, ale i když se za poslední roky její schopnosti v kouzlení celkem zlepšily, stále hrozila možnost, že by ji spíš podpálila nebo tak něco. „Scarlet a ty?“ představila se, protože sedět u jednoho stolu s někým sympatickým a neprohodit spolu ani slovo? To asi nehrozilo, zvlášť ne u Scarlet. Ani dívka nevypadala, že by byla nemluvná. Zato ale vypadala trochu povědomě. „Bradavice?“ tipla si nakonec a vzápětí měla chuť se plácnout do čela. „Nebo teda přesněji… Nebelvír?“ Scarlet byla příšerná na jména a tváře si zapamatovala spíš, ale i tak to občas žádná sláva nebyla, zvlášť když šlo o lidi o několik let mladší/starší. Maia ale měla tu výhodu, že byla nejspíše dost výrazná, takže minimálně trochu povědomá byla.

_________________

Maia se nadšeně zazubila, když jí bylo povoleno si sednout. Ne že by jí dělalo problémy si přinejhorším kecnout někam jinam, ale jíst bylo vždycky lepší ve dvou, zvláště pro takového energetického tvora, kterým Maia byla. "Ale víš jak by bylo strašidelný, kdyby tam někdo neviditelný fakt byl a já bych si na něj sedla?" Vyvalila na ní oči, protože tohle bylo přeci zajímavé, a tak než si na místo sedla, nejprve si ho ostražitě prohlédla, jakoby hledala nějaký podmět, že tam fakt někdo je. "Ředit kafe? To bych si nikdy nedovolila, to by totiž byla moje smrt." Přiznala pak s úšklebkem, protože si neuměla představit, že by ona sama měla něco takového pak pít.
"Maia. Podala bych ti ruku, ale to bych ti tu snídani asi fakt rozmočila," čas od času si na takové ty formálnosti Maia potrpěla, ale v tomhle případě byla trochu ostražitější, protože nechtěla Scarlet snídani rozmočit, stejně jako jí a ani sobě nechtěla naředit to kafe. Kdo by to pak pil? "Přesně, jseš dobrá. Ale ono je to asi hodně poznat, co? Ty jsi k nám taky chodila, žejo? Si tě pamatuju. Trochu, protože zas tak moc dobrého pamatováka na tváře nemám," přiznala bez okolků, že si jí zas tak moc dobře nepamatuje, protože neměla proč to skrývat. Hlavní bylo, že jí přišla aspoň trochu povědomá, ne? To bohatě stačilo. Navíc se jí Scarlet zdála fakt sympatická, takže si hned Maiu získala. "Ty nejsi ze školy moc dlouho, že ne? Tak tři roky? Čtyři maximálně? Tohle hádání mi moc nejde." Přeměřila si svou bývalou spolužačku pohledem, jakoby se snažila přijít na to, jak moc stará je, ale takové věci byly zrovna u Maii marné, protože tohle jí nikdy zrovna dvakrát nešlo.
Jakmile před ní přistál talíř s lívanci, široce se zazubila a bylo jen s podivem, že nepředváděla svého žraloka, ale toho si schovávala až na chvíli, kdy se bude cpát zase svými donuty či koblihami. "Vypadáš nějak mrtvě," zabručela Maia po chvilce, jakmile do sebe nacpala první sousto a natáhla se pro hrnek s horkým kafem, který v tuhle deštivou dobu bodl ještě více než obvykle. Kdyby Maia mohla kouzlit i mimo školu, nejspíše by se pokusila vysušit se, ale v jejím případě by byla buďto mokrá ještě více a nebo by se sama podpálila, protože na podobné věci byla fakt talent. Jak byla totiž stále roztěkaná, málokdy se mohla soustředit.

_________________