Tolik lidí co se navalilo do hospůdky nečekala. Prvně nějaký kluk co okamžitě zamířil k Nealovi, moment to je přece Barry, pamatovala si ho z nižších ročníků, to ale mluvil Neal tak se natočila k němu a vyslechla si jeho poznámky. "Dobře píšu si Gall vyhýbat se." pousmála se vděčně, pokud to byl typ čistokrevného co nemá rád cokoliv od dětí po staré lidi vyhnula by se tomu i tak. V tom ji zarazil Barry, který promluvil na ni. Zamrkala a otočila pohled který by v tu chvíli vyděsil každého na Barryho. "Co prosím?" zamračila se na něho. "No moment, já se k tobě domů nechystám!" zarazilo ji to nikdy s ni mladší člověk takto nemluvil. Chápala pokud je tohle jeho otec tak asi nemá tady mladej rád ženské co se ochomejtají okolo otce. "Jen si povídáme to snad zakázané není." pohledem střelila i po čahounovi co se začal pochechtávat u baru, kdy vlastně přišel ani si ho nevšimla. Zvedla lehce jedno obočí a rezignovaně se zahleděla do stolu, trochu ji tohle zamrzelo, nenabalovala ho, jen si povidala a najednou vypadá jako by chtěla tady Barryho adoptovat? "Dobrý večer Havránku." nepamatovala si jména jen koleje a to ne u všech. Další prasknutí dveří mě vyrušilo od zkoumání zda to Barry myslí vážně, nebo zda je tam moc fixovaný na otce, že prostě už nesnese ženskou přítomnost v jeho dosahu. Koukla se na proplouvající Gwen, které to slušelo. "Ahoj Gwen!" zamávala ji Blair a zasmála se. "Tebe jsem tu nečekala." Blair pohledem padla na kafe co bylo už studené. Pousmála se na Paula, ten se konečně ozval. "Takže jsem vlastně taky ten typ co chce dál studovat lékouzelnictví." zasmála se. „Pěkné sny, pane Thawne a zítra tam budu." usmála se na něho, když koukala jak odchází pryč. "A Barry, prosím tě, proč si myslíš že bych zrovna já měla s Vámi chodit domů? Jen jsem se přichomejtla a bavili jsme se spolu, nebuď hned tak podezřívavý." zasmála se jak to uměl jen ona, takovým milým, vlídným smíchem. "Vůbec se neboj, takové ošklivky jako jsem já chlapy nezajímají." myslela to trochu vážně nikdy se za pěknou nepovažovala. Usmála se na něho mile a objednala si další kafe. Byla dost ráda, že nemusí do nemocnice škemrat o místo. "Jinak, pane Kenway, já jsem zvykla na tvrdou práci, a nebojím se jí, takže se nebojte, to zvládnu i kdybych pracovala 12 hodin." usmála se na něho zářivě a koukla na havránka a Gwen co seděli u baru. Bylo milé vidět někoho koho znala, moment, až na Barryho, co ji v tuto chvíli chtěl spíše vidět zakopanou někde v truhle, 20 stop pod zemí.

_________________

| +

[img]

http://media.tumblr.com/tumblr_macfy7Qs8x1rrsltx.gif

[/img]

| +

Netrvá to dlouho a v hospůdce se brzy objeví další osoba, avšak tentokrát ta, kterou alespoň trochu zná. Nebo trochu víc. Ne, že by Blair viděl poprvé, protože přeci jen už jí párkrát musel potkat, ale s Gwen už alespoň párkrát ve svém životě mluvil, a tak jí v následující chvíli věnuje široký úsměv, se kterým jí pokyne na pozdrav. "Čáu Gwen!" pozdraví dívku, kterou si ještě moc dobře pamatuje z tanečních, ale také z hradních chodeb a tak. Delší pohled věnuje i Blar, na kterou tedy vzápětí také kývne a pousměje se. "Čáu, hm - " odmlčí se a pohledem sklouzne k Gwen, která se jme představování, a tak s přitroublým úsměvem pozvedne packu. "Vincent," představí se jednoslovně, načež se vyhrabe na stoličku a s povzdechem se zadívá na přinesený ležák, který spokojeně sevře v ručkách. Ale co, zas tak hrozný to není. Nebo jo? Ale ne, určitě ne! V následující chvíli se však dost pochybovačně zadívá na Gwenin nápoj. Ve tváři se mu také promítne trochu té závisti. "Už aby mi taky bylo o dva roky víc, všude si to hrozně moc hlídaj," postěžuje si nespokojeně. Taky to není tak nedávno, co jej nedaleko odsud nachytali s cigaretou. Hnali jej pořádně daleko, ale tseh, vždyť to přeci byla taková legrace! "Vytáhl? No jasně, rostu do oblak. Ty jsi - nó - vlastně ti to taky sluší," breptne směrem ke Gwen, aby nebyla ochuzena o nějaký ten kompliment a spokojeně se usměje. Jo, s každým rokem se vytahoval slušně. Povyrůst ještě o něco, tak mu ten mrňavej zmetek Gall může políbit třeba zadnici.
"Nó, prázdniny sou super, akorát mě rodiče zase chtěli vytáhnout na nějakej rodinej výlet, tak sem řek, že bych radši do Británie, protože tady mám aspoň nějaký známý, a aspoň mě nebudou na každým kroku hlídat, že jo," prohodí ke Gwen, jakoby o tom něco měla vědět a zasměje se. "Navíc jsem jim říkal, že se tu aspoň budu moci stavit do knihkupectví kvůli zkouškám. Ale ještě jsem tam nebyl. Stavím se tam tak poslední den, stejně jsou ty zkoušky až za dlouho. A co ty, už máš po škole, co?" zeptá se s úsměvem na rtech. S tím svůj zrak pomalu stočí k Blair, obklopené tou pozoruhodnou dvojkou. "Máš to těžký, co?"

Mimo herně:
Ona asi řada nebyla na mně. Hups.

_________________

Neal tušil, že pokud nepřijde do určité hodiny domů, bude po něm sháňka, a nemýlil se. Barryho přítomnost cítil v kostech ještě dřív, než se kluk vůbec ukázal a než ho na něj Paul upozornil. „Konec srandy, vážení. Je čas jít domů.“ Povzdechl si, ale neodpustil si směrem k Blair mrknutí, než začal věnovat pozornost svému synátorovi. „Se zdraví, kámo, ne?“ zahuhlal výchovně, když ho druhý Kenway oslovil a vynadal mu. Na to byl Neal zvyklý a bylo mu to jedno, ale když se pak Barry otočil ještě ke slečně, málem vyprskl smíchy. Naštěstí vážně jen málem a to zřejmě jen kvůli tomu, že vlastně už skoro spal. Na vteřinu ho probudil jen komentář o ošklivkách, při kterém sjel Blair pohledem od hlavy až po paty, a pomyslel si něco o tom, že ženské jsou všechny stejné nebo si prostě jen kupují hodně blbá zrcadla. „Já myslím, že Blair má úplně jiné starosti, než aby šla k nám domů, Barry. Tak jdem. Měj se, Blair, a uvidíme se v nemocnici,“ pousmál se na ni vstřícně, ale protože si byl jistý, že by ho Barry mohl za chvilku začít mlátit, radši společně s ním hned po zaplacení vyšuměl pryč.

>>>

_________________

Když se s ním Donna rozešla a tím mu vlastně padla možnost, že by mohl bydlet u Osbornových, když ho vlastní otec vyhodil z domu, neměl ani čas se nad tím hroutit a cítit se zdrceně, protože v první řadě neměl, kde bydlet a nevěděl, kde první noc z domova složí hlavu.
Nechtěl nikomu psát a potupně ho prosit, protože by to beztak nic nevyřešilo a nemohl nikde žít dva měsíce, kromě Osbornových pochopitelně, u kterých doufal, že to nebude vadit, když s Donnou spolu byl tak dlouho a původní plán byl, že spolu od začátku srpna začnou v Kalifornii bydlet. To ho ale ani ve snu nenapadlo, že to dopadne takhle.
Naštěstí si alespoň trochu příčetnosti zachovala Darrelova matka, která ho nenechala odejít bez peněz a když poté prodal Nimbus, za který obdržel slušných šest set tisíc, dostal se na částku, že si mohl s přehledem dovolit zaplatit menší byt na dva měsíce někde na Příčné ulici, k tomu si koupit něco k jídlu a ještě uvažovat nad tím, že by chtěl auto. Po cestě domů se zastavil ve zmrzlinářství a u denního věštce, že hledá práci a jako tělo bez duše se s velkým zabaleným kebabem v náručí vydal v podvečer domů, aby tam strávil první noc. Stačilo ale, aby překročil práh prázdného a tichého bytu, a věděl, že tam nechce strávit ani minutu. Stěny byly prázdné, kuchyň obsahovala nejzákladnější vybavení a rozvrzané dřevěné schody, které vedly do jediné obyvatelné místnosti v celém bytu, spojovaly chodbu s ložnicí, v níž byla jenom postel a Darrelův hozený kufr, kolem kterého ležely rozházené věci. Když se díval na album, které dostal k Vánocům od Maeve a které z kufru koukalo, najednou si uvědomil, kam se to vůbec dostal. Sám, v pitomým prázdným bytě, kvůli kterému prodal Nimbus, který potřeboval na Famfrpál, který miloval. Bez Donny, kterou miloval. Bez rodiny, bez své malé sestry, kterou miloval.
Pořád si tak naivně myslel, že se to s Donnou vyřeší, že vychladne, ale pravda byla, že když se za ní včera odpoledne zastavil doma, ukázalo se, že tady už se opravdu nic nevyřeší. Bylo to, jako kdyby se mu dosavadní život rozsypal na tisíce střepů. Plánoval s ní všechno.
Měli spolu bydlet v hradě. Mít sedm dětí, kterým postaví za hradem famfrpálové hřiště a bude s nimi hrát anglickou famfrpálovou ligu. Měla ho navštěvovat v jeho kouzelnické zoo. Měla mu pomáhat vychovávat závodní afromantule a potom organizovat afromantulí závodní dny v jeho zoo.
Jenže nic z toho už neplatilo. Nedokázal si představit, co bude dělat dál, co bude dělat s tou svobodou, která se mu naskytla a která mu proti všem svým logickým argumentům tak vadila.
Přemýšlel. Jedl kebab. Brečel.
Když prohledal ledničku a zjistil, že si do ní zapomněl nakoupit a nemá v ní tedy ani pivo, hodil na sebe bundu a vydal se k duze, protože bylo zbytečné trávit večer sám bez alkoholu pouze v přítomnosti skřítka, kterého Jaren vyhodil z domu s ním. K Duze to měl navíc skoro přes ulici, takže už od začátku bylo jasné, že Darrel tam tohle léto bude trávit víc času, než bylo vhodné. Hned od dveří zaplul k baru a mávl směrem k barmanovi, že si dá půllitr piva a něco tvrdšího. A protože ho z hlavy nic nenapadalo, natáhl se pro nápojový lístek a zamyšleně se podíval na nabídku tvrdého alkoholu.
"Noste mi to odshora, postupně," řekl nakonec, jako kdyby mu vůbec nezáleželo na tom, že možná skončí s otravou krve a ráno se probere někde u Munga, a napil se žíznivě piva, které mu barman po trochu nechápavém pohledu přinesl. "Myslím to vážně," zadíval se na něho Darrel temným pohledem. Toho chlapa si pamatoval, Jane se nad ním rozplývala, když tu byl ten pomádový večírek. Moc si z něho nepamatoval, zato na to ráno nešlo zapomenout. A i přes to se Donna dokázala přenést, tak proč ne teď přes tohle? Vždyť nevěra byla mnohem víc závažná než opakování pitomého ročníku. On teda Donně rozhodně nevěrný nebyl, ale tenkrát to tak vypadalo a kdyby se s ním rozešla, nemohl by snad říct nic. Ale teď? Proč mu to udělala. Proč ho k těm pitomým zkouškám ve škole nemohli pustit?
Zamračeně svraštil obočí a když před ním byly už čtyři malé prázdné skleničky, začínal se cítit docela uvolněně. Mezitím poprosil o další pivo a pořád dokola přemýšlel nad tím, že zítra ráno se prostě sebere, znovu dojde za Donnou a v klidu to spolu vyřeší.

Mimo herně:
Domluvená hra.

_________________

Začátek prázdnin trávila Spencer v Londýně, protože tady měla nějaké hudební zkoušky, na které se pilně připravovala celý rok. To byl vlastně i důvod proč se takhle navečer vydala do Duhy. Zkoušky totiž udělala, takže to potřebovala nějak oslavit a kde jinde to provést než tady? Domů stejně jela až další den, a protože se po ní nic nechtělo, mohla si klidně vstávat až po obědě.
Spencer opravdu doufala, že v Duze bude obsluhovat jeden určitý barman, který nalejval i těm, kterým by neměl, což bylo pozitivní. A Spencer aspoň jedno malé pivo na oslavu potřebovala. Dovnitř té irské hospůdky tedy vcházela se zatajeným dechem a nakonec se spokojeně zazubila, když spatřila Joshuu Udinova, jak pilně plní zákazníkům jejich přání. Uhladila si své šaty a zavřela za sebou dveře.
Kolem sebe se moc nerozhlížela, protože v tuhle chvíli jí šlo jen o to, aby měla něco alkoholického, a protože věděla, že Joshua jí nalije takřka cokoliv, nemohla se pro jednou rozhodnout, co by to vlastně chtěla. Nakonec si nechala nalít malé pivo a teprve poté co okusila, zda je tak dobré jak vypadá. Bylo, což taky bylo pozitivní, a protože Spencer byla společenská osoba, nechtělo se jí někde sedět samotné, takže v tuto chvíli hledala s širokým úsměvem někoho, koho by mohla otravovat, protože to dělala obvykle.
Darrela si všimla takřka okamžitě, a protože to byla osoba, kterou znala od pohledu ze školy, rozhodla se otravovat zrovna jeho, protože ty ostatní osoby byly mnohem starší než ona. Ne že by jí to vadilo. "Zdárek. Víš, že takhle brzo dostaneš otravu alkoholem? Je jediný štěstí, že je nemocnice blízko, co? I když pochybuju, že tě tam někdo potáhne. Něco zapíjíš? A řekla bych, že to asi nebude moc pozitivní, když se tváříš jako kdyby tě přejel parní válec. Nepřejel tě, že ne? Kdyby to teda bylo doslovně, asi by jsi v té nemocnici už byl a moc by jsi se nehýbal, ale zeptat jsem se musela." Přimhouřila očka a skončila na sedadle naproti nebelvírovi. Že by se na přisednutí měla zeptat, to jí v tuhle chvíli ani moc nenapadlo, protože i kdyby tu otázku položila, sedla by si i v případě, kdyby jí to Darrel zakázal. Ne že by nějaké protesty očekávala, její přítomnost byla většinou totiž vítaná.

Mimo herně:
Povoleno od Lei.

_________________

Tak co v tuhle chvíli opravdu nepotřeboval, byla blonďatá hyperaktivní ukecaná... holka, která se k němu bez dovolení nasáčkovala a ani se nezeptala, zda se může posadit. Nebývalo to sice na denním pořádku, ale zrovna dneska Darrel preferoval samotu, což se dalo z jeho otráveného výrazu směrem ke Spencer docela lehce pochopit.
Přemýšlel nad tím, odkud tu dívku zná, protože teď měl všechno trochu v alkoholovém oparu, ke kterému přiléval další a další pivo, zatímco čekal na další pití ze seznamu. Dívčina ukecanost mu nedokázala ani na chvilku vykouzlit úsměv na tváři, i když za normálních okolností by se s ní asi v počtu slov předháněl.
"Záleží na tom?" zeptal se docela depresivně a loupl po ní pohledem, zatímco skláněl zamračeně hlavu a hledal ve své bundě krabičku cigaret. Asi poprvé v životě dokázal pochopit, jak ukecaní lidé dokážou být otravní. Měl sto chutí tu holku odpálit na měsíc. Možná ještě dál, aby měl stoprocentní jistotu, že už se v životě nevrátí.
"Za to ty si dostatečně hyper..." sklouzl pohledem k jejímu oblečení, které mu k Duze úplně nesedělo, "a divně vyšňořená. Utekla si manželovi ze svatby? Nebo jak?" zašklebil se na ní s nakrčeným nosem škodolibě, jako kdyby ji celé to neštěstí přál a položil si krabičku cigaret před sebe, protože teď mu pro změnu chyběl zapalovač.
Když k nim dorazil čišník a položil před Darrela další pití, které bylo právě na řadě, zamyšleně si ho prohlédl a nakonec dodal: "a pro slečnu tady vedle taky prosím." Ani se neptal, zda chce Spencer pít, ale nezdála se, že by s tím měla problém, když si tu sklenici piva držela tak blízko sebe, takže se pobaveně zašklebil a vzal si cigaretu. Ze slušnosti k mladší spolužačce ji cigaretu nenabízel, protože to jednou udělal u Summer a ta byla ultra pohoršená a pomalu ho považovala za vraha, takže krabičku pak nenápadně odsunul vedle a napil se piva.
"Chodíš do Mrzimoru, viď? Druhák?" zeptal se smrtelně vážně, než se mu poprvé za tu chvíli, co u něho byla, mihlo v očích pobavení. "Dělám si srandu, ale fakt nevím, kam chodíš, já se orientoval spíš na starší mrzimorky..." pravil s trochu hořkým tónem a odložil pivo, aby ho vyměnil za pití, které barman donesl už i Spencer.

_________________

Že nevypadal z jejího přisednutí moc nadšeně Spencer vlastně vůbec nevadilo. Ona sama se zubila o sto šest, protože měla důvod k oslavám a špatná nálada někoho jiného jí nedokázala zas moc rozhodit. Sice měla potřebu ho nějakým způsobem utěšit nebo tak něco, ale to se v tuhle chvíli nehodilo, nejspíš.
"Rozhodně," kývla hlavou děsně důležitě, i když si tím nebyla zas tak jistá a nakonec asi spíše hlasovala proto, že na tom zas tak moc nezáleželo. Hyperaktivní skutečně byla, takže souhlasně přikyvovala hlavou, jelikož neměla žádný důvod odporovat. "Na to jsem ještě moc mladá. Oslavuju, měla jsem dneska důležité zkoušky - podle rodičů - a dala jsem je, takže jsem spokojená," pokrčila rameny. Původní myšlenku, že kdyby neměla výstřih a tak, že by jí asi barman nenalil, raději spolkla, protože to se asi moc nehodilo a mohla to zmínit třeba někdy jindy, že.
S nakrčeným nosíkem sledovala krabičku cigaret a bylo zatím jen štěstí, že se Darrelovi nedařilo najít zapalovač, protože Spencer byla osoba, které kouření tak trochu odsuzovala. Nevonělo to, bylo to hnusné a ano, už to zkoušela. Po barmanovi, jenž přinesl Dájovi pití, laškovně mrkla, protože si nemohla pomoci, a pak se spokojeně usmála, když objednal pití i pro ní, protože pozvání na pití nikdy neodmítla. Vlastně skoro žádné pozvání kamkoliv ještě nikdy neodmítla.
Co se týkalo koleje a ročníku, Spencer se pobaveně uchechtla a zakroutila hlavou. "Mrzimor si trefil, ale druhák fakt ne. Po prázdninách už šesťák, letos jsem dělala NKÚ. Ty jsi Nebelvír? Letos jsi dělala OVCE, co?" Ne, Spencer netušila nic o tom, že Darrel nebyl puštěn ke zkouškám, protože zas tak informovaná nebyla a navíc se o podobné věci nijak zvlášť nezajímala, neměla totiž proč, no. "Hrál si famfrpál, že? Na jméno si nevzpomenu. Já jsem Spencer," natáhla k němu packu s menším úsměvem. Hold si nemohla pamatovat všechny, i když většinu famfrpálistů znala.
Odložila pivo, kterého se nezapomněla napít, a natáhla se pro to nové pití, které jim obsluha přinesla. "Tak na zdraví," mrkla na něho pak, protože na něco se připít prostě muselo, ne?

_________________

Darrel většinu času skláněl zrak do svého piva, protože nebyl takový bídák, aby Spencer nepřetržitě zíral do výstřihu a současně s tím se hroutil ze životního rozchodu s holkou, kterou si chtěl vzít. I když se musel přemáhat, upřímně.
"Zkoušky?" potvrdila se ta hyperaktivita, protože který blázen by studoval dvě školy naráz? Chvíli dokonce uvažoval nad tím, že si z něho střílí, ale to pouze kvůli tomu, že už měl trochu napito a nedávalo mu to smysl. Každopádně, ve střízlivém stavu by se Spencer strašně vysmál a asi na pět minut by nezavřel pusu o tom, že chuděrka maličká, o prázdninách zkoušky, tak to bych se radši někde zabil nebo dobrovolně chytil dračí neštovice... jenže, teď by dal cokoli, aby ty pitomé zkoušky mohl dělat. A než si to stačil uvědomit, při tom přemýšlení se zase myšlenkami dostal tak daleko z místa, na němž teď seděl, že od Spencer musel odvrátit hlavu, když se mu znovu udělal knedlík v krku. Radši se pořádně napil a doufal, že ho ten alkohol brzo dostatečně otupí. "Jaké zkoušky?" nenašel sílu si rýpnout nebo prohodit něco vtipného a zvědavé se na ní podíval, když měl jistotu, že se dokáže tvářit normálně. V rámci možností.
"Každopádně gratuluju," dodal trochu toho slušného chování, protože se to od něho teď asi očekávalo a kysele se ušklíbl. To byla vážně ironie osudu, že se tu potká s člověkem, co skládal dvoje zkoušky za měsíc, zatímco jemu by stačily jedny.
"Ne, nedělal," uvedl to okamžitě na pravou míru, "nepustili mě k nim. Za rok," shrnul to velice stručně, protože nadávek na tohle téma už vypustil dost. Už ho to ani nebavilo. Baneová byla prokletá tak sedmkrát, další profesoři v průměru pětkrát, víc nebylo třeba.
Jestli ho něco v momentální situaci dokázalo namíchnout, byl to fakt, že ta holka neznala jeho jméno. Jeho?! Snad nemyslí vážně, ty vole. A tak vzniklo Darrelovo zabejčení, že další rok udělá v Bradavicích vážně peklo, aby si ho úplně všichni pamatovali, než snad konečně odejde. "Darrel Gall," odložil sklenici a napřáhl k ní ruku, snaže se té holce dívat do očí. Když mu řekla jméno, už věděl. "Nebelvír. Chytač," dodal strašně stručně na své poměry. Ale předpokládal, že za jeho jménem se ukrývá tolik historek, legend a příběhů, že snad není potřeba něco dalšího dodávat a ona si na něho vzpomene. Nestávalo se mu zrovna denně, že by se seznamoval se studentem pátého/šestého ročníku, ale v Bradavicích byla spousta studentů a pravda byla, že Darrel dost často trávil čas v okruhu svých osvědčených lidí.
"Na ty tvoje zkoušky," usmál se trochu a přiťukl si s ní, než obsah vypil. Potom kývl na barmana, že má pokračovat v seznamu, a taky ho Darrel poprosil o krabičku sirek.

_________________

Bylo na čase také zvednout kotvy, vypadalo to, že chlapec u baru a Gweny se dobře znají, Blair jméno nějak zapadlo v paměti, zaplatila tedy nedoplatky, které tu nechala a zvedla se. "Gweny, omlouvám se, ale zítra jdu přemluvit vedení nemocnice, že jsem super brigádník, musím jít nachystat všechna dosavadní potvrzení." zasmála se na ni a kývla na Vincenta. "Dobrou chuť, a někdy se zase uvidíme vy dva." S těmito slovy odešla rychle směrem k autobusům.

>>>
Mimoherně:
Asi domů.

_________________

| +

[img]

http://media.tumblr.com/tumblr_macfy7Qs8x1rrsltx.gif

[/img]

| +

"Jo," přisvědčila okamžitě, protože to přeci taky říkala, ne? "Z klavíru. A ještě mě jedny čekají, ty zas budu dělat na konci prázdnin - z baletu. Hold mám pořád nabitý program, takže jsem ráda, když mám pár dní oddych," přiznala pak s menším úsměvem. Hodlala si pořádně prázdniny užít i přes množství zkoušek a učení, které na ní ještě čekalo. Měla však už naplánovaných pár schůzek se svými přáteli, aby o nich neztratila přehled. Třeba s Jessem se měla vidět na Mistrovství, kam jí pozval. A stále doufala, že o to třeba Blair, která byla pozvaná taky, ztratí třeba zájem. Hold chtěla mít Jesseho sama pro sebe, alespoň v tu chvíli, ač se jindy dělila celkem ráda. "Díky," mrkla pak na něho, když přidal gratulace ke složeným zkouškám. Spencer sama na sebe byla pyšná, bylo to celkem náročné.
Informace o tom, že Darrel ty zkoušky nedělal, Spencer celkem překvapila. Neznala snad nikoho, koho by k OVCím nepustili, ale očividně se našli i tací. "Takže opakuješ ročník?" povytáhla tázavě obočí, protože se s ničím podobným nesetkala, a tak si nebyla jistá, jak to funguje. "Tak to mě mrzí," dodala ještě, protože bylo celkem smutný. Nebo to tak tedy alespoň Spencer připadalo a celkem Darrela litovala, no. "Ale ti, co s tebou budou v ročníku, jsou super. Mezi ně určitě brzo zapadneš," povzbudivě se na Dáju usmála. Mezi sedmáky měla pár přátel, i když většina z toho byla u ní v koleji, ale všichni jí připadali bezva a byla s nimi celkem sranda.
"Chytač? No jasně, už vím. Nehrál jsi předtím na jiné pozici? Odrážeč?" Pokusila se vzpomenout si, protože si nebyla jistá jak dlouho na chytačské pozici Dája už setrvává a navíc si byla jistá, že do finále probojoval Nebelvír jiný chytač než on. "Zůstaneš v týmu?" optala se pak celkem zvědavě a pousmála se načež se napila piva.
Pití ze seznamu se stále nosilo a Spencer se neubránila pobavenému úšklebku. "Ale neříkej mi, že tady zapíjíš ty nepovedené zkoušky," prohodila po chvíli, když do sebe kopla dalšího panáka u čeho si nebyla přímo ani jistá co to je, a na Darrela se pobaveně ušklíbla. Pochybovala o tom, že by ho to vyvedlo z míry na tolik, že se pokoušel o otravu alkoholem. Že v tom je rozchod s přítelkyní, to však netušila.

_________________