Neal celou cestu k hospodě zíval, takže neměl čas na protesty, a navíc na ně byl až moc unavený. Pravda, měl doma syna, kterého pár měsíců neviděl, ale nakonec si řekl, že když se neviděli tak dlouho, pár hodin to ještě počká. Přivítat už se stihli při příjezdu na nádraží a Neal stejně plánoval většinu dnešního prospat. Tedy až poté, co se nehorázně zřídí s Paulem v Duze. „Vždyť už jdu,“ zahučel nenaloženě na kolegovo popohánění, zívl a otočil se za procházející slečnou v krátké sukni. Na to měl energie vždycky dost.
Trochu zmateně se zapotácel, když ho v lokále Paul stáhl k sobě, aby neměl čas mapovat okolí, ale jakmile se usadil na židli, spokojeně si oddechl. Tedy to kafe s pivem mu i v polospánku přišlo jako pochybná kombinace, ale doufal, že kdyby se to hodně zvrtlo, Barrymu bude divné, že se ještě nevrátil domů, a půjde ho hledat. Měl hodného syna a o tom, že si ho nezaslouží, moc dobře věděl.
No a pak se Paul proměnil v profesionální drbnu a kupodivu to nebyl sen. „Milostné harašení? Já nic!“ začal se hned bránit, protože pár dní už sekal dobrotu kvůli Barrymu, který prostě nechtěl novou maminku, a popravdě ji pro něj nechtěl ani Neal. Navíc by s nimi dlouho žádná nevydržela. „Ale viděl jsem ty nové lékouzelnice na zácvik a možná se nechám nakazit.“ Jak moc si dělal legraci, to se dalo jen odhadovat.

_________________

Paul s poděkováním přijal pivko, které před nimi během chvilky přistálo, napil se a pobaveně se na Neala zadíval. „Tobě milostně haraší pořád, ne? To není žádná novinka,“ popíchnul ho, protože si samozřejmě dobře všímal toho, že se Neal otáčí za sukněmi i v momentě, kdy padá na hubu únavou. A taky už slyšel hodně nemocničních drbů o Nealovi a lékouzelnicích a ošetřovatelkách.
„Tak se ale nech nakazit mimo pracovní dobu, hm?“ poplácal ho pobaveně po rameni. „Jestli zase uslyším drby o tom, jak někdo někoho zatáhl do kumbálu s košťaty, asi se budu zlobit,“ pronesl Paul sice s vážnou tváří, ale v očích mu přeskakovaly jiskřičky. Faktem ovšem zůstávalo, že dbal na pořádek na vlastním oddělení, a pokud někdo zanedbával své povinnosti, zažil Paula naštvaného. Mírně řečeno. A nikdo nechtěl zažít rozzuřeného Paula, protože to pak obvykle stálo za to.
„Ale nový lékouzelnice jsem na mysli neměl,“ mávnul pak rukou do vzduchu a přitáhl si k sobě talíř s míchanými vajíčky. „Nemocnicí teď koluje fakt... vtipnej drb. Znáš Jordan McLarkenovou? Určitě jo, ne? No, tak určitě víš, že se obvykle moc neusmívá a živá zábava s ní moc není,“ pronesl, povytáhl obočí a zkoumavě se na Neala zadíval. „Ale během posledních dní se pořád culí jako sluníčko. A víš proč? Protože má prej něco s naším sponzorem! S Forsythem. Dobrý, ne?“ bafnul a pobaveně se zazubil, protože tohle byl prostě super gól.

_________________

<<< Domov

Blair byla jednou z těch co si prázdniny neuměla užívat jako ostatní děti. Když otec mířil do práce, vzal ji sebou. Požádala ho, zda by ji mohl vyhodit kousek od Munga, přece jen mamka pracovala asi 5 budov od této nemocnice, ani nevěděla co se kousek od ní děje. Blaiřiny kroky směřovaly, ale jiným směrem, k místní hospůdce, kterou nestihla pořádně prozkoumat. Většinu prázdnin strávila, jako výpomoc v domově pro seniory a tak tento rok se rozhodla si prázdniny pořádně užít, k tomu ji ponoukla i zkušenost z vlaku, která ji hodně otevřela oči. Vyšla z uličky, kam se přemístili s tátou a zastavila se na kraji vozovky, rozhlédla se a rychle přešla.
Konečně chytla za kliku a vešla do hospody, která ji okamžitě na první pohled okouzlila, rozhodně byla mnohem veselejší než zbytek hospod v kouzelnickém světě. Neměla nic proti děravému kotly, ale prostě to byla profláklá hospoda, kde posedávaly tak divné entity, že by se člověk až zhrozil, pokud jste po chvíli v entitě nepoznali svého profesora z Bradavic, to jste pak byli klidnější.
Blair se rozhlédla a zavřela za sebou tiše dveře. Její kroky směřovali k barovému pultu a volné židli, byl tu celkem klid až na dva muže a možná ještě někoho zastrčeného v koutu tu nikdo nebyl. "Mohla bych požádat o snídani a nejlépe nějakou vaši domácí limonádu." Nejraději by spala, ale s otcem je mnohem rychlejší dostat se kam potřebuje. "A slabé kafe?" dodala nakonec. Jistě, asi by neměla takto mladá popíjet kafe, ale vždy ji dokázalo nakopnout na cely den. Dost se těšila na snídani, v břichu ji kručelo a bez vydatné snídaně nemohla vymýšlet plány na dnešní den. Ty plány jsem už měla trochu vymyšlené, ale na to musím sebrat trochu odvahy, než se půjdu zeptat k Mungovi na brigádu. Přece jen je na čase si určit, kam se můj život bude ubírat dál.

_________________

| +

[img]

http://media.tumblr.com/tumblr_macfy7Qs8x1rrsltx.gif

[/img]

| +

„No dovol! Já jsem náhodou docela skromnej poslední dobou. Jen se dívám,“ ohradil se Neal proti osočení, že mu milostně haraší téměř neustále, ačkoliv to byla pravda, a za jeho momentální stav „nesahám, jen se dívám“ mohl hlavně fakt, že byl po směnách unavený, a měl doma Barryho, kterému se chtěl o prázdninách stoprocentně věnovat, než mu zase na školní rok zmizí do Bradavic, a on si bude muset prát a vařit úplně sám.
Ono osočování z neslušného chování v nemocnici pokračovalo, i když jen na přátelské popichující rovině, takže se Neal pořádně napil, a pak se na Paula zaškaredil. „Jen aby to neskočilo na tebe, kamaráde, to by pak byly drby. Co vlastně ta zrzavá famfrpálistka? Jak ji jednou přivezli se zlomenou rukou z tréninku… někdo tvrdil, že tě prej pokousala nebo co,“ zazubil se, neboť byl stejně jako Paul v jistých chvílích prvotřídní drbna, když k tomu měl živnou půdu, na které se dalo stavět. „A buď rád, že alespoň někdo v tom kumbálu občas vymete pavučiny a srovná košťata. Tam je to skoro sterilní!“ Neal svou práci nezanedbával, jen si občas vzal pauzu na svačinku. A po svačince byl ještě hladovější než před ní.
A pak Paul pustil do oběhu ten drb, který Neal ještě neslyšel, a který na jeho tváři vykouzlil úsměv jako vystřižený z kresleného Grinche. „Ale nene. McLarkenka a ten šmoula, co vypadá, jakože neumí do pěti napočítat. To kecáš,“ zasmál se, jistý tím, že to je hodně velký a nereálný drb, protože sponzora viděl jen jednou a připadal mu jako někdo, kdo si bez pomoci nedokáže ani zavázat tkaničky. „Hele, nezná se ona nějak s tvojí sestrou? Jakože bys mohl zjistit víc přes ni. Jen nápad,“ pokrčil rameny a napil se piva, načež jeho pozornost magicky přitáhla příchozí slečna, a Paul byl jako mávnutím kouzelného proutku zapomenut. „Dobré ráno, slečno,“ zavrkal s úsměvem na rozespalé tváři, což mohlo působit stejně tak roztomile jako úchylně. Záleželo na tom, jak si to kdo přebral.

_________________

Paul pokýval hlavou a zatvářil se jako někdo, kdo Nealovi hrozně moc věří, že se jenom dívá. Taaak určitě. Když ho pak kamarád popíchl nazpět, Paulie se pobaveně zašklebil a odfrknul si. „Já jsem vůči tomu očkovanej, milej zlatej,“ odvětil a při zmínce o Charlie McTavishové se zašklebil ještě víc a pokrčil rameny. „Nemám tušení, co je s ní... Už si dlouho nic nezlomila, takže jsem jí neviděl,“ pronesl popravdě, protože o zrzavé famfrpálistce neměl žádné zvláštní informace - jenom to, co se dočetl v novinách. „No jo, vlastně bych ti měl k platu nechat přihodit prémie, co? Za to vymetání pavučin z kumbálů,“ uchechtl se a poplácal Neala po rameni. „Jenom aby z toho tvýho vymetání nakonec nebylo nějaký nadělení, třeba sourozenec pro Barryho.“
Když pak došlo na drby samotné, Paul se rozzářil jako sluníčko a zatímco se ládoval míchanými vajíčky, nadšeně přikyvoval, jako že jo, McLarkenka a ten šmoula. „Těžko říct, co je k sobě tak táhne,“ zamumlal, když polknul sousto. „Holky z mýho oddělení tvrdí, že je McLarkenová možná trochu zlatokopka, protože je Forsyth nějakej zazobanej, nebo co, ale to nedává smysl, protože McLarkenovi jsou určitě zazobaní sami o sobě, ne?“ prohodil a zamyšleně se podrbal ve vlasech. „Třeba spolu jenom spí, kdo ví,“ dodal s pobaveným úšklebkem ve tváři a pokrčil rameny. To by ostatně stačilo k tomu, aby Jordan zářila jako plutonium, ne? Nemusela k tomu potřebovat hned vztah se vším všudy. „Já nevím, nakolik se zná s mojí sestrou, ale určitě se na to Ashley zeptám,“ přikývl na ten návrh.
Nealovu pozornost si ukradla příchozí slečna, která byla vážně hezká, ale i tak Paul protočil očima a káravě do kolegy drcnul. „Nemusíš se taky hned na každou culit jako měsíček na hnoji,“ zamumlal k němu tak, aby to slečna pokud možno neslyšela. „Dobré ráno,“ pozdravil, aby vedle zdravícího Neala nevypadal jako nezdvořák, unaveně se pousmál a napil se kávy, načež se vrhnul na posledních několik soust vajíček. Pak měl v plánu zaútočit na vafle. A všechno to zapít pivem...

_________________

Pozdě si uvědomila, že vlastně ani nepozdravila, lehce zrudla v obličeji, úplně zapomněla na základní vychování. "Dobré ráno, omlouvám se, úplně jsem zapomněla zdravit." pousmála se na oba muže. Popravdě byla už myšlenkami jinde, trochu pochytila, že nejspíše oba pracují u Munga, ale spíše jen tak lehce. To už před ní přistála snídaně. "Když přemýšlím nad něčím jiným, stává se mi to." podle toho jak Paul a Neal vypadali hádala, že v noci buď museli pořádně řádit a nebo měli noční, ale netušila to zcela jistě. Vzala si tedy jídlo a sedla k jednomu z volných stolů. "Mě vetšinou po noční pomáhá sprcha." řekla trochu nervozně a položila pití na stoleček před sebe. Někdy brala noční v domově, třeba za holky, když nemohli, tak to dobře znala, okolo 3 hodiny to měla vždycky chuť zalomit a usnout na sesterně i když byla tak mladá. Usmála se na oba dva. "A přeji dobrou chuť." koukla na talíř i když se na ni snídaně usmívala nějak nebyla schopna nabrat nic na vidličku, žaludek měla trochu jak na vodě. Nakonec se rozhodla zkusit do sebe něco nacpat a tak zkusila aspoň vafle, které si objednala. Blair nikdy zrovna neuměla navazovat konverzaci s lidmi, ale když mohla někde pomáhat to byla komunikativní dost. Kafe bylo opravdu slabé, oddychla si a napila se. Tohle ji hnedka zvedlo náladu.

_________________

| +

[img]

http://media.tumblr.com/tumblr_macfy7Qs8x1rrsltx.gif

[/img]

| +

„Jo, očkovanej. To tak,“ zachechtal se škodolibě kamarádovi a kolegovi v jedné osobě, protože očkování proti milostnému harašení bylo sladkou utopií dní budoucích a dost možná to ani nebylo výhledově reálné. „Hmm, a já myslel, že to mezi vámi nějak jiskří nebo co. Asi mám mylné informace,“ pokrčil Neal rameny, ostatně on ztrácel v té nemocniční telenovele přehled, protože mu přišlo, že každý má něco s každým, a porodní oddělení praská ve švech. Asi se lidi po večerech nudili nebo co. „Dej pokoj se sourozencem, Barry žádného nechce, a vsadím se, že kdybych mu domů přitáhl náhradní maminku, tak se mnou do konce života nepromluví.“ Neal si byl jistý, že Barrymu soužití s otcem nějak zvláštně vyhovuje, a ženskou ke štěstí doma nepotřebují.
Ach ano drby, Neal jich sám dost vytvářel, ale dnes na to byl asi i dost unavený, aby informace od Paula přetvořil k obrazu svému. „McLarkenovi jsou určitě zazobaní, nehraje náhodou mladej McLarken za Skotsko? Spíš to má holka dobře promyšlený a rozšiřuje rodinný majetek, že jo. Vo to těmhle zazobancům taky jde,“ zašermoval vidličkou nad talířem s vajíčky a strčil si jich do pusy řádnou porci, div se pak nezadusil, když si na něco důležitého vzpomněl. „Mimochodem, ses nikdy nepochlubil, že do téhle smetánky patří i vaše rodina.“ Thawneů byla plná nemocnice a drby se jim nevyhýbaly, obzvlášť když se jednalo o to, že nikdo neměl ani tušení, že jde o čistokrevný rod. „Určitě se Ash zeptej. Ještě chodí s tím mlaďochem?“ Ne, Neal nebyl drbna. Ani trochu. Byla to všechno Paulova vina.
„Kušuj,“ zamumlal ke kamarádovi ve chvíli, kdy se ho snažil umravnit, ale úsměv mu to z tváře nesmazalo. Slečna byla hezká. Mladá, ale hezká. „To se vůbec neomlouvejte, slečno, vždyť se nic nestalo. Navíc přemýšlení vás určitě omlouvá, to mě by se stát nemohlo,“ odvětil dívce s úsměvem od ucha k uchu a pak povytáhl obočí. „Vy jste jasnovidka? Co nás prozradilo, že jsme po noční?“ Začal vyzvídat, ale v podstatě ho to až tolik nezajímalo, jen se snažil udržet rozhovor, a bylo jen dobře, že neměla směnu na baru jeho sestra Leah, protože už by mu na hlavě přistál půllitr, aby se mu rozsvítilo. „Děkuju, vám taky dobrou chuť. A zkuste příště spíš masový koláč, vypadáte trochu bledě, na to vafle nepomůžou. Já to musím vědět, já jsem na to speciálně studoval. Slyšela jste někdy o výživových poradcích? To je úplná novinka, v mudlovském světě to ještě nemají.“
Mno a bylo to. On si prostě nemohl dát ani na chvilku padla.

_________________

„Jiskří?“ Paul se upřímně zachechtal a potřásl hlavou. On si tedy nevšiml, že by to mezi nimi nějak jiskřilo. „Jestli tím jiskřením myslíš to, že mě děsně ráda fackuje, tak máš možná pravdu. Ale jinak to fakt nejiskří,“ ujistil ho, protože si neuvědomoval, že na tom jiskření něco je. Ti dva se tak nesnášeli, až je to k sobě přitahovalo. Stává se, no. „No však proto by sis měl dávat bacha, brachu,“ zakřenil se na Neala, který prohlásil, že Barry nechce ani sourozence, ani maminku. Vlastně se mu ani moc nedivil.
„Si piš, že hraje mladej McLarken za Skotsko,“ pokýval Paul, který měl v hráčích famfrpálu docela slušný přehled, i když se zajímal spíš o košťata a o závody, hlavou. „No jo, na tom něco bude,“ kývl znovu na souhlas, protože rozšiřování majetku znělo docela logicky. „Jenže to by se museli vzít, ne?“ namítl vzápětí, když si to promyslel o trošku víc. „A pochybuju, že si vezme nečistokrevnýho kouzelníka. Forsyth je sice zazobanej, ale pořád je to nečistokrevnej trubka,“ poinformoval Neala, protože tohle už si taky zjistil. Ale jinak nebyl drbna ani trošičku, což mu všichni určitě věříme.
Když kamarád zmínil čistokrevnost Thawneů, Paul se na okamžik zatvářil zaraženě, než mu sepnulo, že vlastně čistokrevní jsou. „No jo, se tím nemáme potřebu chlubit,“ pokrčil rameny skromně. Jeho život to nijak nezměnilo, takže to vůbec neřešil. Beztak nikdy na čistokrevnost nehleděl - ani v práci, ani v osobním životě.
„Pokud vím, tak chodí,“ přikývl na souhlas, když se Neal zeptal na Ashleyina zajíčka. „Docela mě překvapujou - jsem si myslel, že jim to vydrží maximálně pár měsíců, ale očividně jsem se mýlil. Asi se jí budu muset zeptat, jestli nebudou zakládat rodinu,“ podotkl, připraven pořádně svou malou sestřičku popíchnout. Protože jejím vztahem s Aaronem se docela bavil. No a pak se zarazil, jelikož mu něco došlo. A než stihl Nealovi sdělit, na co přišel, rozesmál se na celé kolo tak, že mu do očí vyhrkly slzy a rukou párkrát praštil do barové desky. „No to mě podrž, to je vtipný,“ huhňal mezi salvami smíchu. „Ona vlastně McLarkenová taky teď balí zajíčka, ne? Protože Forsyth je hodně mladej, rozhodně je o pár let mladší, než ona. Se to nějak rozmohlo, holky jsou na zajíčky,“ zachechtal se, celý paf z té novinky.
Neal začal vrkat s mladou slečnou vedle, což se dalo očekávat, a Paul se musel plácnout dlaní do čela a několikrát protočil očima. „Asi vypadáme dost jetě, to nás prozradilo,“ odpověděl na jeho otázku místo slečny a zvedl ruce, aby se naprosto nevybíravě očuchal, protože dost možná páchnul jako opice. Když je v nemocnici frmol, člověk prostě nemá čas odskočit si do sprchy - a už vůbec ne, pokud je to vedoucí oddělení. „Hele, nechceš si radši zacpat hangár vaflema?“ pronesl po tom Nealově proslovu a posunul k němu talíř, kde se kupily vafle přelité ovocnou omáčkou, kousky ovoce a šlehačkou.

_________________

Rejpala se v tom jídle asi dost dlouho, když si všiml, že ji to moc nejede. Vzhlédla od jídla na muže a pousmála se. "No oba vypadáte jako já, když jsem měla po noční, zapadla jsem někam dat si snídani a kafe pak rovnou cestou domů." zasmála jsem se. "Já naštěstí měla noční klidné." pousmála se na oba. "Mě nevadí, že mluví, ja vlastně jsem hodně mlčenlivý typ, dokážu se rozmluvit jen mezi nemocnými a starými lidmi, kterým chodím předčítat." nabrala na vidličku vafly a dala si kus do úst. "O tom jsme ještě neslyšela, u mamky v domově pro seniory by se to ale podle nazvu docela hodilo." řekla poté co polknula na sucho kus jídla. "A určitě by mi masový koláč nepomohl, potřebuji se uklidnit něčím sladkým. To že jsem byla jak stěna je spíše nervozita." zasmála se Blair. Koukla z okna na rušnou ulici a zase se vrátila pohledem k vaflím. Napila se kafe a usmála se na oba dva. Bylo milé si s někým povídat, trochu z ní ta nervozita začala opadat, ale co když tam něco skope? Nervózně polknula a nabrala další malé sousto.

_________________

| +

[img]

http://media.tumblr.com/tumblr_macfy7Qs8x1rrsltx.gif

[/img]

| +

Neal se Paulově naivitě zasmál, naznačil gestem ruky, že moc mluví, protože jiskření mezi ním a zrzavou famfrpálistkou si všimlo celé oddělení, a děsně se tomu za Paulovými zády chechtalo. Ale veřejně to nešlo, vždyť to byl pan vedoucí. „Ale dyť já si dávám bacha, porád…“ zamrmlal, neboť o panu Bachovi se mu už skoro zdálo, jak mu ho každý předhazoval.
Co se čistokrevných machinací s dětmi, penězi a majetkem všeobecně týkalo, Neal absolutně neměl přehled. A bylo mu to i docela jedno, protože sám peníze vlastně neměl žádné, ačkoliv od posledního rozhovoru se ředitelkou nemocnice, kdy jen tak mezi řečí prohlásil, že mu kluk roste, a začal chodit do prváku v Bradavicích, pravidelně dostával nemalou finanční odměnu za dobře odvedenou práci, ačkoliv neměl pocit, že by dělal něco zásadně jinak než před tím. Možná měla Van Helmontová srdce, i když se o ní tvrdilo, že ho nemá. „Co já vím, co jsou ženský schopný udělat kvůli majetku. Já jen vím, že když žádnej nemáš, tak se obvykle nezdrží ani na snídani,“ pokrčil rameny s pobaveným úsměvem na rtech.
„Asi se nějak záhadně dobře doplňujou. A zeptej se a pak mi poreferuj, jak moc pohoršeně se Ash tvářila. Dovedu si to živě představit,“ zasmál se ohledně vztahu jeho sestry a když pak Paul poukázal na to, že nejen Ashley ale i J. D. má potřebu schovávat se v náruči mladšího náruživce, Neal se pobaveně zachechtal. „A pak se nemám divit, že to se mnou žádná nevydrží dýl jak pět hodin. Jsem prostě moc starej!“
Jako staroch se ale rozhodně necítil, když pomrkával na slečnu, která se překvapivě dost rozmluvila na to, že tvrdila, že skoro nemluví. Neal si poslušně zacpal hangár vaflemi, ale pozorně při tom hezkou slečnu poslouchal, aby neměla pocit, že je ignorována. „Ale nene, vy jste taky z oboru? Já vás ale v nemocnici nikdy neviděl, a vás bych si stoprocentně pamatoval, slečno,“ ujistil ji. Byla hezká, on si hezké holky z nemocnice moc dobře pamatoval, a občas jim i koupil kafe, když po nich něco chtěl. „Tak vy se takhle staráte o nás důchodce? To je od vás milé,“ zatvářil se účastně, jako by vážně do domova pro seniory patřil. „A z čehopak jste nervózní? Na nervozitu moc dobře pomáhá whisky.“ Mluvil z vlastní zkušenosti, ale trochu se bál toho, že kdyby se slečna vážně nechala pozvat na skleničku, měl by z toho akorát potíže. Už jen kvůli tomu, že se tu každou chvílí mohla objevit jeho sestra.

_________________