Archie se pousmál v reakci na Jordanina slova. Alespoň, že nějaká odezva na tu vylepšenou stravu byla - a Archibald upřímně doufal, že to bude jen lepší a lepší. Jak ta strava, tak veškeré odezvy. „Vždycky se takoví najdou, i kdyby jim personál podstrojoval pečínku na zlatém podnose,“ usoudil, pobaveně si odfrknul a mávl rukou do vzduchu. Už se s takovými lidmi setkal - buď jen prudili, aby ostatním zkazili den, a byli věčně nespokojení, nebo to zkrátka byli lidé z vyšších poměrů zvyklí na daleko větší luxus. Neuvědomovali si, že nemocnice není pětihvězdičkový hotel.
„Hladový drak má... chutná jídla, jo,“ odsouhlasil hladové okno s úsměvem. Ač by to do něj zřejmě moc lidí neřeklo, chodíval tam rád a poměrně často, protože nezdravá strava měla prostě charakteristickou neodolatelnou chuť. Burger vždycky chutnal lépe, než ultra zdravý salát, kterého se člověk navíc pořádně nenajedl. „Taky tam občas zajdu,“ přiznal.
Co se toho zdržování týkalo, Archie zakroutil hlavou a věnoval JD úsměv. „Kdepak, já nikam nespěchám. Jsem pánem svého vlastního času, slečno McLarkenová,“ vysvětlil popravdě. Jemu nikdo neříkal, kdy má pracovat a jak dlouho, Archibald velel sám sobě a byl takhle naprosto spokojený. Tudíž mu zase tak nevadilo, když mu do časových (ne)plánů vlezlo něco nečekaného, jako dnes návštěva nemocnice - tu knihu JD hodlal podepsat, vždyť to byla otázka několika minut.
Její sebevědomí se mu líbilo, takže když prohlásila, že toho vydrží hodně, pousmál se a kývnutím hlavy to zval na vědomí. „To je pro lékouzelnici věru nedocenitelná vlastnost,“ usoudil. „Neřekl bych, že mám s prací v terénu nějaké širší zkušenosti, bohužel. V terénu jsem byl asi jen dvakrát a většinou jsem jenom přihlížel,“ zamumlal zamyšleně, jak si snažil vzpomenout. „Ale určitě je to zajímavá práce, taková akční. Ne že by se člověk v nemocnici nudil, ale zásahy mimo nemocnici mi přišly nesmírně zajímavé.“ Archibald si objednal čaj, když se u jejich stolku objevila obsluha, aby tu neseděl úplně na suchu, zatímco JD bude dopíjet svou kávu. Překvapovalo ho, kolik kofeinu slečna dokáže ustát. On by to nezvládl - kávě navíc nikdy pořádně nepřišel na chuť, čaj byl lepší.

_________________

Jordan pokývala hlavou na souhlas, protože Archie měl opět pravdu. Někteří pacienti skutečně byli zvyklý na jistý luxus ze svého domu, spousta z nich totiž byla čistokrevná a zazobaná - takovým se pak snažili splnit první poslední, i když zrovna JD nebyla osoba, která by dělala až takovéhle rozdíly. "S takovými se nedá nic dělat, ale těžkou hlavu bych si s tím nedělala. Nemůžeme se zavděčit všem, i když se o to snažíme sebevíc," byla si vědoma toho, že Archie se opravdu snaží vypomoci kde se dá, v některých případech to ale nepomohlo.
Co se pak Hladového draka týkalo, Jordan souhlasně pokývala hlavou a pousmála se. Ona nezdravé jídlo taky měla mnohem radši než nějaké saláty a podobné věci, i když ani ty si občas nedokázala odpustit. Z burgeru či bagety se však najedla mnohem více, než když do sebe cpala třeba právě salát.
Při zopakování svého příjmení sebou lehce trhla načež se pobaveně ušklíbla. "Můžeme si tykat, pokud proti tomu nic nemáte?" povytáhla tázavě obočí načež se široce zazubila. Ne že by nebyla zvyklá na oslovování příjmením, takhle jí oslovovali pacienti, ale stejně měla ráda, když se jí tykalo než-li vykalo. Taky byla ráda, že Archieho opravdu nezdržuje a nijak mu nevadí, že tady ještě chvíli posedí. Ne že by si JD dělala něco z toho, kdyby se dozvěděla, že ho zdržuje, protože to bylo jí samotné celkem ukradené, i když věděla, že sama se bude muset zvednout a zmizet zase zpátky do útrob nemocnice. Moc se jí nechtělo a na chvíli zauvažovala nad tím, jestli by nebylo naškodu, kdyby si vzala třeba pár dní volna, které jí sám pan Thawne doporučoval. Znamenalo by to však, že by zas musela strávit nějaký čas se svou rodinou a poslouchat kecy o tom, že by si už konečně mohla někoho najít, jinak jim navždycky zůstane na ocet. Jordan se ušklíbla a upila kafe, to radši pojde na vyčerpání.
JD rozhodně sebevědomí nechybělo, spíše ho měla až moc a někdy by potřebovala, že by jí ho někdo srazil trochu níže. Ne že by se to někdy někomu povedlo. Když jí pak Archie sdělil, že s prací v terénu zkušenosti nemá, Jordan chápavě pokývala hlavou a pousmála se. Byla zvědavá, jaké to je, ale jestli se na něco takového přímo hodila, to netušila. Tušila však, že i kdyby to jen zkusila, nic za to nedá. "Mě také, právě proto se letos chystám vypomáhat na jarních závodech na koštěti," přiznala pak s úšklebkem. Minulý rok vypomáhala přímo v nemocnici, ale letos byla rozhodnutá se vydat přímo do jádra dění.

_________________

DOHRÁVKA

„Přesně tak, slečno, mluvíte mi z duše!“ odhalil Archie zubiska v souhlasném úsměvu, když Jordan pronesla, že některým lidem se prostě nedá zavděčit, ať už se ostatní snaží sebevíc. A takoví lidé zasloužili minimálně profackovat, což si bohužel nemocniční personál k pacientům dovolit nemohl. „Já si z toho těžkou hlavu nedělám, jsem smířen s tím, že polovina lidí na světě jsou zabednění idioti,“ ušklíbl se. Tohle znělo trošičku nafoukaně, jako by si uvědomoval svou vysoce nadprůměrnou inteligenci a chtěl to dát ostatním sežrat, ale ve skutečnosti to bylo jen obyčejné konstatování neveselé skutečnosti. Lidi si prostě seděli na vedení, nebo hleděli jen na původ či bohatství, a to, co bylo v životě podstatné, přehlíželi. A přesně tohle považoval Archibald za tu největší lidskou hloupost a na takovou hloupost byl zkrátka alergický.
Trochu ho překvapilo, když JD navrhla tykání, ale rozhodně proti tomu nic neměl. Přeci jen, oba byli ještě dost mladí a to vykání nešlo tak snadno přes jazyk, jako právě tykání. Archie se jen chtěl držet zdvořilostí, aby Jordan nijak neurazil, ale teď usoudil, že jí spíš vadí to oslovování příjmením. Nedivil se jí. „Nemám, budu jen rád,“ usmál se. „Klidně mi říkejte - totiž říkej - Archie, Archibald je děsně dlouhé,“ ušklíbl se pobaveně. Na zdrobnělinu svého jména byl zvyklý asi nejvíc, protože ho tak oslovovali všichni, kdo ho alespoň trochu znali. Hodilo se to k němu.
Když JD zmínila závody na košťatech, Archiemu se zablýsklo v očích a se zájmem se naklonil trochu blíže. „Na těch nelegálních?“ zeptal se spiklenecky. Jiné jarní závody nebyly tak proslulé, nebo ano? „Slyšel jsem, že se letos budou konat v Edinburghu. Třeba ve městě nebude tolik nehod, jako vloni v divočině - slyšel jsem, že to byl celkem masakr,“ zamumlal. „Možná se tam zajdu podívat, čistě ze zvědavosti,“ usoudil zamyšleně. O létání se moc nezajímal, ale, jak už bylo jednou zmíněno, byl to člověk, který si chtěl udržet obecný přehled.

_________________

Jordan se spokojeně uculila a pokývala hlavou. Většina lidí byla skutečně zabedněná a nevážila si toho, co pro ně ostatní dělají, ale to se většinou týkalo převážně těch bohatých a čistokrevných. A nebo těch, kteří byli chudí, stěžovali si na to co všechno nemají, a když se jim pak někdo nabídl s pomocí, odmítli. I takové JD znala, ale jí to bylo fuk. Peníze si mohla rozhazovat jak chtěla, nepotřebovala vlastně ani pracovat a většina těch peněz, které z práce měla, zase brzy zmizela. Některé rozfofrovala za večírky se svými přáteli, ale většinu z nich.. rozdala. Jo, tohle by asi nikdo do Jordan McLarkenové neřekl. Jí ale připadalo zbytečné kupit si peníze, když to nepotřebovala - rodina jí zásobovala dostatečně, takže práci lékouzelnice brala spíše jako.. zábavu. Aby nemusela sedět doma v šatičkách, popíjet čaj a drbat támhle účes nějaké čistokrevné slečinky, která zrovna na čajovém dýchánku chyběla. To by se radši uškrtila svým vlastním páskem.
Když Archibald s tykáním souhlasil, JD se pousmála a pokývala hlavou, že bere zdrobnělinu jeho jména na vědomí. Co se pak týkalo nelegálních závodů, souhlasně přikývla a spiklenecky na Archieho mrkla načež dopila zbytek své kávy. "Přesně ty myslím," odkývala mu pak. Jestli byly i nějaké jiné závody, to Jordan nevěděla, ale o těchto vždycky věděli dopředu, protože na nich dělali dohledy. Radši. Nikdo nikdy nemohl vědět, zda se něco náhodou nepokazí, že. "Byl a všichni doufáme, že to letos dopadne mnohem lépe," dodala pak popravdě, protože nikdo z nich rozhodně neměl radost, když musel dělat přesčasy kvůli nějakým závodům a JD se stále něco takového příčilo - to však neznamenalo, že tam nechtěla pomáhat. "Takže to bychom se tam, čistě teoreticky, mohli potkat." Broukla celkem i potěšeně a pousmála se. Natáhla se pro prázdný hrnek, do kterého nakoukla zda je vážně prázdny a po shledání, že se tam nenachází ani kapka té dobré tekutiny si povzdechla - pauza na oběd právě skončila.
"Už se budu muset vrátit, nebude ti teda vadit, když půjdeš se mnou?" povytáhla pak tázavě obočí, protože se prostě zeptat musela - Archieho plány se klidně mohly změnit, že. Po ujištění, že se nic nezměnilo, počkala až dopije svůj čaj a po zaplacení se společně vydali zpět do nemocnice, kde si nechala JD podepsat knihu pro svou matku načež se už s Archibaldem rozloučila, protože musela zpátky do práce.

>>>

_________________

<<<

Dalo by se říci, že JD v Duze skoro i bydlela, protože tam byla tak často, že jakmile se otevřeli dveře a obsluha jí spatřila, během chvíli u jejího obvyklého stolu byl hrnek kávy rovnou s celou konvicí a pořádným dlabancem. Občas k tomu přišlo něco navíc, což byla hlavně ohnivá či irská whiskey, kterou si Jordan nechávala nalít vždy po službě. Pokud šla sama, stačila jedna sklenka, když jich šlo více.. většinou se tam pár hodin zdržela a domů vlastně ani nemusela, stačilo se vyspat v Kotli a nové oblečení taky někde splašila..
Dávat si schůzku s Adrianem, se kterým se vídala celkem pravidelně od jejich prvního setkání u Mžourova, po šichtě byla sice kravina, ale to byl taky důvod, proč jí dala skoro o hodinu později - tu hodinu totiž hodlala využít k tomu, aby do sebe nalila co nejvíce kávy to jde. Většinou se už po třech hrncích tvářila celkem mírumilovně, ale dnešek byl tak pitomej, že ani ta jedna konvice nestačila k tomu, aby se Jordan aspoň trochu začala usmívat, takže naštvaně propichovala pohledem kohokoliv, kdo se k jejímu stolku přiblížil. Na obsluhu se sice pokusila usmát, což některé mohlo trochu vyděsit, navíc to úsměv nevidělo asi ani z vlaku. To hrozné počasí venku jí k náladě zrovna taky nepřidalo, no.
Nalila si další hrnek kafe, pohledem zkontrolovala své kolegy, kteří do sebe u baru lili jednu whiskey za druhou a doufala, že se Drian objeví každou chvíli, protože pít bez něho se jí nechtělo. Zatím. Kdyby měl totiž zpoždění, asi by jeho nepřítomnost oželila, taková už JD totiž byla.

_________________

<<<

Adri by měl náladu přímo pod psa, nebýt toho, že se měl dnes potkat s JD McLarkenovou. Jelikož to bylo po delší době, co se vrátil na chvíli z Austrálie domů, vypadal zřejmě maličko exoticky, i když svůj přízvuk prostě neztratil. To ale teď nebylo důležité. Špatnou náladu měl hlavně proto, poněvadž, a to mu nešlo do hlavy, se mu museli rodiče rozhodnout vyčinit za kdovíjakou blbost. Zrovna, když se po tak dlouhé době na chvíli viděli, a měli na sebe být milí. Kravina. Neostříhané vlasy. A to, že pořád hraje za Klokany, že se nechce vrátit domů, že se ještě neoženil.. Ušklíbl se když ho napadlo, že je jen dobře, když jeho rodiče nevědí, že pomáhá té části odboje, která našla útočiště v Austrálii.
Jak bylo řečeno, tvářil se poněkud nakvašeně, když vstoupil do lokálu. Nicméně se rozhodl sebrat, nasadil mnohem neutrálnější výraz, když vyrazil směrem k místu, kde seděla JD. Na sobě měl červenou košili, černé kalhoty, a vlastně mu to docela dost slušelo. Vypadal jako takový ten typ krásného ďábla, kterému by nejedna mladá dáma s radostí upsala duši po jediném pohledu. Jen ten poněkud nepovedený pokus o normální výraz to trochu rušil. "Zdravím, jsem moc rád, že sis na mě udělala čas," pousmál se ale i tak na adresu JD, kterou opravdu moc rád viděl, a posadil se k ní. "Doufám, žes měla aspoň trochu lepší den než já, i když..." zadíval se na ni tyrkysovým pohledem. Zamyšleně, zkoumavě. "Hádám, že to chce spíš panáka, co?" A s těmi slovy věnoval JD křivý úsměv. Samozřejmě byl připraven objednat jí cokoliv, co si řekne. A sám si poprosil o ohnivou whiskey. Protože a jednoduše teď tu alkoholovou vzpruhu vážně potřeboval. Nechtěl se tu na Jordan mračit a netušil, jak dlouho by bez napití vydržel držet příjemný výraz.

_________________

Když se v lokále konečně Drian objevil, po tvářích JD přejel menší úsměv jenž se zase brzy ztratil a ona rychle dopila zbytky poslední kávy - teď totiž mělo přijít o něco lepší pitivo. Jakoby tedy něco lepší než kafe bylo, že ano.
"Na tebe, můj drahý, si udělám čas kdykoliv." Ušklíbla se pobaveně zatímco probodávala svého společníka zkoumavým pohledem. Adriana viděla vždycky ráda, protože se na něj celkem dobře koukalo. Ještě radši ho však popichovala, ale ani na to dneska zas takovou náladu neměla. Byla totiž mrtvá, ani to kafe nepomohlo, takže doufala, že tohle zachrání nakonec alkohol, ke kterému to směřovalo celkem rychle. Jordan se spokojeně zašklebila. "Hromada práce, pacienti uřvaný, takže jo, panák fakt bodne," odkývala mu a nechala si nalít úplně to samé, co on sám.
Zatímco čekali na objednávku, Jordan se snažila usmívat se, protože zrovna na Adriana se mračit nechtěla. Moc jí to nevycházelo, ale to on musel pochopit - očividně ani jeden z nich totiž dobrou náladu neměl, v tomhle si celkem často taky rozuměli. "Tak jak je v Austrálii, hm? Přemýšlím, že tě tam zas někdy přijedu navštívit." Většinou to byl právě Drian, kdo jezdil za ní, protože JD na cestování zas tak moc nebyla, a tak se do Austrálie podívala jen v případech kdy její milý kamarádíček hrál famfrpál, protože mu v tomhle fandila. O sport se sice nezajímala, ale když šlo o Adriana, neměla důvod nesedět v hledišti a nefandit jeho týmu.
"Tak na.. zdraví?" povytáhla tázavě obočí a i hned se chopila své sklenky s pitivem. S Drianem si pak přiťukla a následně se napila. Jo, tohle byla lahoda. "Takže, co tě trápí? A neříkej, že nic, protože já to na tobě stejně poznám, když mi budeš lhát." Zašklebila se na něj, zatímco ho probodávala zkoumavým pohledem. Celkem jí zajímalo, proč je Adrian tak nabubřelý sic se to před ní snažil bravurně skrývat - Jordan na podobné věci měla čuch, navíc s Drianem strávila už nějaký ten pátek, aby poznala, kdy ho něco trápí.

_________________

Nad vysvětlením ohledně její nálady pokýval hlavou. "Nějaký problémy? Koukám, že lidi sou zas příjemný," pronesl zamyšleně. Tím narážel jak na uřvané pacienty, tak na dva výrostky, kteří se opodál kvůli něčemu přeli, a bylo to už docela nahlas, no a vlastně i na své rodiče a jejich nechápavost vůči jeho stylu života.
"Austrálie je super jako obvykle, ovšem je pravda, že tvá okouzlující společnost mi tam často chybí," zadíval se na mladou ženu naproti sobě tyrkysovým hypnopohledem a věnoval jí úsměv, který sice nebyl tak dokonalý, jako kdyby sem nepřišel s trochu pocuchanou náladou, ale v Jordanině přítomnosti se vracel docela k normálu přirozenou cestou. K JD měl Drian takový zvláštně vřelý vztah. Dala by se označit za kamarádku, dobrou, hodně dobrou, ale přesně takovou tu kamarádku, u níž čekáte, kdy přijdou ty výhody, abyste jí potom mohli říkat "s výhodami". Na to Drian ale kupodivu nijak nepospíchal, užíval si totiž i ten stav, v jakém jejich vztah byl momentálně. A pokud to někam spělo? Proč ne, bral by pohlednou McLarkenovou všemi deseti. Nebyla s ní nikdy nuda, a Adri si to jejich vzájemné popichování a mnohoznačné narážky neskutečně užíval. "Ach drahá, jak tys mi tam za mořem chyběla," oznámil, když už drželi objednaná nápojiva,"tak tedy na zdraví. A na to, ať je zítřek míň únavnej než dnešek." A s tímto přípitkem a symbolickým přiťuknutím do sebe panáka rovnou obrátil. Ucítil, jak mu ohnivá whiskey klouže do krku a spaluje mu útroby svým charakteristickým žárem. A opravdu to jako vzpruha docela fungovalo. A dost zřejmě to Adri vůbec potřeboval, aby promluvil o tom, co ho žere. "Ále, nic závratnýho, jen jsem se nepohod s našima," pokrčil rameny a otočil sklenkou v prstech, tak nějak automatickým gestem, vzhledem k tomu, že ji předtím na ex vyprázdnil, "prej abych se usadil. Já," ušklíbl se, "to je dobrý vtip." Bylo na něm vidět, že takovou možnost sám od sebe nezvažoval. A v tuhle chvíli, kdy by jindy zřejmě podotkl něco jako že kdyby jeho budoucí ženou měla být právě tady slečna McLarkenová, možná by nad usazením i přemýšlel, byla poznat jeho nálada třeba právě na tom, že nic takového neřekl.

Mimo herně:
Omlouvám se, jak za díru tak za mobilní post, opět rozkopaný net, viz omluvenky...

_________________

Jordan nespokojeně mlaskla a pokrčila rameny. "No jo, vždycky se najde někdo, kdo se ti tu práci snaží z protivit. A občas se jim to dost dobře daří," broukla a pobaveně se zašklebila. Zatím se snažila nevnímat ty dva výrostky opodál, i když se jí to zas tak moc nedařilo, takže sem tam po nich hodila nakvašený pohled. Ne že by je to nějak zajímalo.
"No jo, nemůžeš beze mě žít, co?" zavrkala s úšklebkem. Adrian byl prostě skvělý kamarád a ona ho ráda popichovala, stejně jako on si rád dělal legraci z ní. Byl to taky jeden z mála nečitokrevných lidí, který snesla navíc jak pár dní, za což asi mohl ten fakt, že s ním byla celkem sranda a dost dobře si rozuměli. "Tys mi taky chyběl, můj milý," mrkla na něho pak zvesela, protože to byla pravda. Na přípitek pak kývla hlavou a stejně jako Adrian, i ona sama do sebe svou sklenku jednoduše obrátila, protože rozhodně nebyla jedna z těch, kteří by pitivo jen ucucávali.
Když pak šel Drian s pravdou ven, Jordan se prostě neubránila a musela se zasmát. "To mi rodiče říkají snad už od pátého ročníku," zašklebila se pobaveně a pokrčila rameny. "Jen díky Nathovi to celkem jde, i když mi neustále připomínají, že si mám někoho najít dokud ještě můžu, protože za chvíli už budu stará a nikdo o mě nebude stát," Jordan se neubránila pobavenému úšklebku, zatímco protáčela v prstech prázdnou sklenku. "Můžeme se usadit spolu, zabijeme tím dvě mouchy jednou ranou," i když měla JD náladu celkem špatnou, tuhle poznámku si odpustit nemohla. Myslela jí sice jako vtip, protože Drian byl mladší a hlavně nečistokrevný, jinými slovy někdo, koho by jí rodiče nikdy na světě neschválili. A Jordan tak úplně nechtěla jít proti nim. Popíchnout ho však musela, protože to by prostě a jednoduše nebyla ona, no.
Protože Jordan měla chuť na další nápoj, jednoduše nechala přinést další dva. Popíjeli dost pravděpodobně ještě nějakou dobu, probrali jak hrozné mají rodiče a nakonec se rozloučili s tím, že se co nejdříve zase uvidí. Jordan byla Drianovi za dnešní večer moc vděčná, protože si s ním vždycky ráda popovídala, ale protože věděla, že další den zase bude muset vstávat do práce, nakonec se prostě rozejít museli - s kocovinou se pracovalo dost těžko, no.

>>>

_________________

<< nemocnice

Bylo brzké ráno a Paul měl po poměrně náročné noční službě, takže usoudil, že potřebuje odpočinek a k snídani pivo nebo dvě. Ty ho buď proberou, nebo definitivně uspí. A protože i Neal strávil v nemocnici noc, táhl ho Paul s sebou na regenerační kůru, jak tomu říkal - v podstatě šlo o velmi nezdravou a celkem alkoholickou snídani u Duhy. Štěstí, že měla hospoda otevřeno prakticky neustále.
„Neflákej se tak, Kenwayi! Mám spoustu věcí, co musíme probrat... to nás probudí, uvidíš!“ hlásal Paul vesele, protože už se nemohl dočkat, až kolegovi sdělí nejnovější nemocniční drby, pokud o nich už sám nevěděl. Jinak Paul ale nebyl drbna ani trošku, vážně ne. Jen se zajímal o to, co se v nemocnici (a obzvlášť na jeho oddělení) děje.
Jakmile společně vešli do hospody, Paul zakotvil rovnou u baru a Neala stáhnul k sobě, aby ho třeba nenapadlo jít hledat Barrymu novou maminku - drby teď byly důležitější. Objednal jim pivo a snídani sestávající z míchaných vajec, toastů a něčeho sladkého, ideální kombinace, ne? Pak si promnul oči, pod nimiž se mu rýsovaly tmavé kruhy, a zazíval, protože jakmile se posadil, dolehla na něj únava. „Šéfe, přihoďte k tomu ještě dvakrát kafe,“ prohodil proto k barmanovi, načež se otočil k Nealovi a potutelně se usmál.
„Už jsi to slyšel, o tom milostném harašení, co se šíří nemocnicí jako mor?“ zeptal se kamaráda vesele a očividně už se nemohl dočkat, až to s ním všechno probere. Dokonce nedočkavě poposedl na barové židličce.

_________________