"Jasně, že jedeme," pousmála se Kath skromně. "Jako každý rok. Je to tradice, táta vždycky splaší lístky. Už se vážně těším, na Novém Zélandu je prý krásně. Navíc hraje Skotsko. To víš, že budu fandit jim." Věděla, že má její kamarádka ve Skotsku kořeny, a proto jí bylo jasné, komu bude Gwee fandit. Budou fandit spolu.
"To si umím představit," přikývla. Košťata sama o sobě vůbec nebyla levnými záležitostmi, natož takové kalibry, jako jsou Nimbusy. A co teprve ty nejnovější! "Vaši na tobě nešetří...."
Viděla Gweeninu snahu ji přesvědčit, že Nimbusy nejsou žádné zázraky, že není o co stát. Vděčně se na ni usmála. "Jo, Komety jsou dobré. Ještě jsem na ní nezkoušela létat, ale tuším, že to bude pohoda. Rozhodně lepší, než ty školní větve." Neměla ve zvyku pomlouvat, bylo jí to prosti srsti, tohle označení použila jen z legrace. Vždyť řídit některé školní koště je větší umění, než na tom nejnovějším modelu! A co teprve na nich hrát famfrpál...
Gwee souhlasila s jejich přesunem k sousednímu stolu. Kath byla ráda, pozdraví staré známé, kteří ji pojí s Bradavicemi. Nesměle se na všechny usmála. "Ahoj." Přisedla si na volnou židli, lízala svou zmrzlinu a poslouchala.
"Cukrovou zmrzku?" mrkla na Flaviho. "A je dobrá? Možná bych si ji dala..." Ano, o něčem se s nimi bavit musela, a vymýšlení témat zrovna nebyla její parketa. A navíc, opravdu měla pocit, že jedna zmrzlina je na ni málo, a když už je tady... Vyzkoušet novou příchuť by nebylo na škodu.
Na téma školní dřevárna se toho dalo říct víc. "Já se tam chytám," odpověděla Flavimu. Vůbec netušila, co od té akce má čekat a trochu se bála, že tam nebude nikoho znát. Vždyť tam bude tolik starších studentů...! "Ty jdeš?" zeptala se proto na oplátku Flaviho a doufala, že odpoví kladně.
Mrzimorská Gwen se snažila do hovoru dostat Auroru, která působila ještě tišším dojmem než Kath. Ta s ní soucítila, i ona se cítila ve větší společnosti trochu nejistě. "Oliver je tvůj kocour, viď?" vzpomněla si. Nevěděla, jestli bude Aurora za téma k hovoru vděčná, nebo jí bude pozornost naopak nepříjemná, a doufala, že to nebude varianta bé, i když podvědomě cítila, že je to pravděpodobnější.

_________________

| +

Za koláž a podpis děkuji Gweeny

Gweeny jen schvalovala, že Kath bude fandit Skotsku. Protože to, že loni se do finále nedostali, bylo naprosto nemyslitelné. A bylo přece jasné, že Kometa, nebo dokonce nový Nimbus, jsou daleko lepší než školní zametáky (bohužel ty s malý zet, no).
Gwee oplatila Auře úsměv a vlastně se zazubila na všechny, co s ní právě seděli. "O dřevárně? Skvělý!" zaradovala se srdečně. "Já jedu stoprocentně, teda, jenom jestli nebudu nemocná, jinak asi nepojedu," uculila se spokojeně. Pan McGrath byl ten rodič, který od deseti let svého potomka nechává tak nějak jako samorost, takže z jeho strany nehrozilo, že by Kamelot své dceři zakázal. A i kdyby, nebylo vyloučené, že Gwee pojede.
"Cukrovou? Není moc sladká?" podivila se Gweeny a nedůvěřivě se podívala na Flaviho pohár. Jestli chutnala jako cukr... Nebylo to jako prostě jíst cukr? Havraspárka nad tím ale v duchu pokrčila rameny - pan Fortescue vždycky věděl, co dělá, když přišel s novou příchutí, ne?
Pak věnovala Gwee Auroře povzbuzující úsměv, když se zase pozornost obrátila na ní a jejího kocoura. Ony dvě už se o Oliverovi částečně bavili a McGrathová toho zrzavého kocoura znala, protože vlastně s Aurorou sdílela kolejní ložnici.
Potom, když se Gweeny v duchu rozhoupala k tomu, že si půjde ještě pro jeden pohár, zděšeně vyvalila oči na hodinky. "Jejda, lidi, to už je tolik hodin!" vyhrkla a začala se rychle zvedat. "Brácha na mě už půl hodiny čeká v Kotli," objasnila, když už se chystala vyletět. "Takže, já mizím. Všichni se mějte - buď na Příčný, na dřevárně nebo ve škole, ahoj!" zamávala jim srdečně a vyběhla ze zmrzlinářství. Sice byla o několik hlav menší než dav na ulici, ale o to lépe si klestila cestu k Děravému kotli, kde na ní čekal Patrick. A Nimbus!

>>>

| +

Mimo herně:
Divnopost, krátkej ke všemu, já vím

_________________

| +

Za podpis mooc díkuju Maevce! :3



Barevné rozlišení řeči rodinných příslušníků, vyskytující se asi tak často jako tučňák na Arktidě:
Calvin McGrath - #0000FF
Patrick McGrath - #800000
Jane McGrathová - #400080

Aura se na Flaviho vděčně uculila a udělala si v duchu poznámku, aby o tom poreferovala doma bráškovi, i když si nebyla jistá, že by jako chlapec ocenil Flaviovu růžovost. Následně se na něj shovívavě pousmála, protože Dřevárna opravdu nebyla zrovna akce dobrá pro její zdraví, načež s obdivem vzhlédla ke Gwen. "Ty umíš vařit?" zeptala se jí ohromeně - ona mohla v kuchyni jenom pomáhat a maminka na ni vždycky chtěla dohlížet, aby se neřízla nebo se o něco nespálila, i když byla Aurora v kuchyni skoro stejně precizní jako na ošetřovně.
"No...tak nějak," pípla poté opět k mrzimorské Gwen, i když se výšek ve skutečnosti nebála, ale vysvětlovat pravý dovůd toho, proč nemůže létat letadlem, by ji zabral víc času, a ona nechtěla zdržovat a upoutávat na sebe víc pozornosti, což jí k jejímu neštěstí Mrzimorka zmařila, když se zeptala na jejího kocoura a Kath se taky chytila. Aurora se na své židli malinko nakrčila a stydlivě na děvčata a Flaviho pomrkávala. "Jo, přesně tak. A má se skvěle, vlastně víc než skvěle, i když mi přijde, že se mu stýská po Bradavicích," pípla se stydlivým úsměvem, načež překvapeně pozorovala, jak rychle se Gweeny spakovala. "Ahoj!" stihla za ní pouze potichu zavolat a krátce tmavovlásce zamávala, načež si její pozornost vyžádal Flavi a Aura si uvědomila, že už se opravdu připozdilo. "No...už by tu asi měla být," začala zaraženě a těkla pohledem ke dveřím, kde se k její radosti opravdu objevila hlava její maminky a se zářivým úsměvem na celou skupinku zamávala, evidentně nadšená, že tu má Aura tolik kamarádů, a poté jí naznačila, že bude čekat venku, aby nerušila. "Tak my už tedy taky půjdeme - užijte si prázdniny a třeba se ještě uvidíme. Kdyžtak naviděnou ve škole," usmála se na Kath s Gwen a věnovala jim na její poměry široký, nicméně opravdu upřímný úsměv, načež se podívala na Flaviho a počkala, až bude připraven vyrazit, načež zamávala oběma dívkám a spolu s chlapcem se vydala ven, kde si je vyzvedla paní Strangeová, která byla Flaviovým vzhledem na okamžik zaskočená, ale pak se mu začla nadšeně věnovat a vyptávala se, do jaké chodí koleje, a jak se mu líbí na škole, a tak dále, a zároveň si zjistila, kde a kdy ho má předat jeho rodičům.

>>> Krucánky a kaňoury (s Flavíkem) >>> domů

_________________

<<

Charlie se loudal Příčnou ulicí s rukama zaraženýma do kapes kalhot, a poměrně znuděně se rozhlížel kolem sebe. Nicméně lidí, kterých přibývalo úměrně s přibývajícím časem, si moc nevšímal, a spíš než po kolemjdoucích kouzelnících pokukoval po výlohách. Doma se totiž šíleně nudil a doufal, že aspoň tady si najde nějakou zábavu, ale zatím to tak nevypadalo. Na okamžik se zastavil u výlohy Krucánků a famfrpálových potřeb, ačkoliv ho famfrpál moc nezajímal, a pak vykročil dál.
Sotva ušel pár kroků, zastavil se před vchodem do vyhlášeného Zmrzlinářství Floreana Fortescuea. Byl na vážkách – moc se mu dovnitř nechtělo, protože hrozilo, že tam natrefí na skupinky štěbetajících dětí, ale na druhou stranu měl ohromnou chuť na melounovou zmrzlinu. A mlsný jazyk nakonec zvítězil, takže se Charlie zlehka opřel do dveří a vešel dovnitř.
S neutrálním výrazem ve tváři (proč rozdávat úsměvy, když tu není nikdo, kdo by si je zasloužil) se rozhlédl kolem sebe, načež popošel k pultu a zamžoural na ten nespočet druhů zmrzlin. Hned se mu začaly sbíhat sliny. „Eh, dobrý den,“ pozdravil prodavače a poukázal na melounovou a duhovou zmrzku. „Dal bych si menší pohárek z těchhle dvou zmrzlin,“ brouknul a vzápětí vylovil drobné, aby rovnou zaplatil. Nechtělo se mu se zmrzkou courat venku, protože hrozilo, že do něj někdo vrazí a zmrzlina zmizí v nenávratnu na dláždění, proto poprosil o pohár, aby si jí mohl v klidu vychutnat tady.
Když si pohárek převzal, zapátral očima kolem sebe, vybral si menší stolek v rohu a zamířil k němu, aby se posadil. Dlouho neotálel a pustil se do zmrzliny, která chutnala vážně báječně. Charlie vůbec nelitoval, že sem zašel.

_________________

<<<

Addy vešla do zmrzlinářství zažraná do rozhovoru se svojí nejlepší kamarádkou, takže ji ani nenapadlo se rozhlížet, kdo jiný se tam ještě nachází, a jestli ho třeba nezná a neměla by ho pozdravit. Triss si v poslední době skoro neužila, takže jí toho měla hodně co říct, a aby to všechno dohonila, už půl hodiny nezavřela pusu. Možná proto ji Triss chtěla umlčet zmrzlinovým pohárem. „… no a pak se ukázalo, že s námi na hotelu bydlí i mudlovská juniorská fotbalová reprezentace, takže si dokážeš představit, že se na pláži bylo na co dívat. A ty ranní tréninky! Triss, kdybys to viděla, ty sva-“ – „Hele, támhle je Colin! Coline!“ – „-ly a když hráli plážovej volejbal, tak… Triss?! Triss, kam letíš?!“ Zadívala se nechápavě na kamarádčina vzdalující se záda, načež rozpoznala siluetu chlapce na ulici, a nasadila výraz pěkně nakvašené akromantule. „Samozřejmě, Colin,“ ušklíbla se a otočila se na patě, aby měla lepší výhled na ty zmrzliny. „Dobrý den, dám si tuhle,“ zabodla prst tak, aby ukazoval na duhovou zmrzlinu, „a tuhle,“ přesunula špičku prstu k jahodové. Bez úsměvu zaplatila své dva kopečky, a opřela se zády o pult, aby mohla nakvašeně sledovat cicmající se dvojici na ulici, která k její velké nelibosti o chvilku později zmizela kamsi pryč. Si dělá srandu, že mě tady nechá!

_________________

<<<

Donna se svou láskou ke zmrzlině nikdy netajila, a tak zamířila právě do zmrzlinářství hned, jak se dostala na Příčnou. Vzhledem ke svému původu většinu jejích prázdnin zabraly všemožné věčírky a podobné příšernosti, ale zase se se sestrou dostaly do Paříže. Autem. Ale podle toho, jak se na to tvářila matka, a kolik úsilí je stálo rodiče přemluvit, si Donna mohla letos o letadle zase nechat maximálně tak zdát. Ale příští rok už ho určitě dostane.
Venku málem narazila do muchlající se dvojice, ve které poznala své spolužáky a znechuceně se otřásla, naprosto nepozorována, protože ti dva měli oči jenom pro sebe. Nechutné. "Nazdar, Theo," houkla na Theodoru u pultu a vědoucně se poušklíbla, protože Nebelvírka byla nejlepší kamarádkou zmiňované zamilované. Donna se sice divila, že někdo tak sucharský, jako byl Colin z Havraspáru, je vůbec schopen veřejných projevů náklonnosti, ale rýpat se v tom nehodlala, už tak se snažila si objednat co nejrychleji a jít si se zmrzlinou sednout někam, kde nebude vidět na ulici. "Jahoda a citron, prosím," řekla panu Fortescueovi, s úsměvem zaplatila a přejela pohledem po místním osazenstvu, ve kterém se vyjímala postava Charlese. Donna se opět přezíravě ušklíbla a zadívala se na Theu, načež lehce cukla bradou směrem ke Zmijozelovi, jestli si k němu přisednou.
"Nazdar fešáku, máš tu volno?" prohlásila k Charliemu a bez vyčkání na odpověď se pohodlně usadila - že má volno přeci viděl každý. "Člověk by řekl, že budeme mít o prázdninách zajímavější věci na práci, co? Byl někdo z vás na mistrovství? Tebe už jsem se asi ptala, Královničko, ale nemůžu si vzpomenout, promiň," nadhodila poté, sladce (a značně ironicky) se na Charlese usmála, načež se nevzrušeně věnovala své zmrzlině, která byla jako žádná jiná na světě.

_________________

Charlie se zabýval především konzumací svojí zmrzliny a okolí příliš pozornosti nevěnoval. Proč taky, když tu nezahlédl žádnou známou tvář a navíc neměl potřebu monitorovat očima zmrzlinářství každou minutu. To ta duhová zmrzlina byla na pohled daleko zajímavější. Pak ale zaslechl známý hlas, a tak zvedl pohled a zabloudil očima k pultu, kde si právě Addy poroučela zmrzlinu. Letmo se pousmál a čekal, jestli její pohled zabloudí jeho směrem, ale asi se tak nestalo. Hulákat na ni přes celou cukrárnu nechtěl, takže ji jen hypnotizoval pohledem a snažil se jí vnutit myšlenku, aby se podívala směrem k němu, aby na ni mohl přátelsky mávnout.
Naději na normální pokec s normální osobou ale zhasila Donna, která vešla do zmrzlinářství chvilku po Dorce. A ta si ho bohužel všimla, ačkoliv o to zrovna v jejím případě Charlie moc nestál. Povzdechl si a raději sklopil pohled ke svému pohárku. Zabořil lžičku do duhové zmrzliny, trochu si nabral a vzápětí lžičku líně strčil do pusy. „Čau. Nemám, sedí tu můj imaginární přítel Milouš,“ pronesl k Donně tak trochu sarkasticky a zkroutil rty do nepatrného úšklebku. Stejně byl celkem přesvědčený, že i kdyby tu měl schůzku se samotnou anglickou královnou, Donna by jí místo s chutí zasedla. „Já si nestěžuju, tady mi to docela vyhovuje,“ odvětil na její poznámku, pokrčil rameny a vzápětí zakroutil hlavou. „Já na mistrovství nebyl a ani mě to nemrzí.“ Královničku přešel s ledově klidným výrazem ve tváři, dokonce neměl ani zapotřebí propalovat Donnu podrážděným pohledem, to by akorát dosáhla svého.
Jestliže si k nim přisedla i Dorka, Charlie jí věnoval úsměv, protože jí rád viděl. „Ahoj, Addy,“ brouknul a přátelsky na ni mrknul.

_________________

Addy úspěšně probodávala pohledem muchlující se dvojici, dokud jí nezmizeli z dohledu, a pak se teprve začala věnovat příchozí Donně. Věděla mrzimorka, že se Addy vesele promenádovala s její sestrou po hradě ruku v ruce s tvrzením, že spolu chodí a budou se brát? Když ale zaslechla ono zvučné „Theo“, stiskla nespokojeně rty a věnovala Donně vlažný úsměv. „Ahoj.“ Zamumlala, aby ji mrzimorka neobvinila z ignorace, což by Addy v případě kohokoliv jiného, kdo by ji takhle oslovil, rozhodně nepraktikovala. Donna ale měla to štěstí, že byla sestrou její drahé Al.
Když ji o chvilku později mrzimorka upozornila na opodál posedávajícího Charlieho, Addy se zase vrátil na tvář úsměv, protože se nehodlala mračit na někoho, kdo nic neprovedl, a vydala se v Donniných stopách k jeho stolu. Pobaveně se ušklíbla jejich popichování, a zatímco si sedala na jednu z volných židlí, dávala pozor, aby jí ta duhová nádhera nepotřísnila šaty. „Já si Miloušovi klidně sednu na klín, pokud mu to nebude vadit,“ prohlásila s úsměvem věnovaným zmijozelskému spolužákovi a mrkla na něj. „Čau, Charlie, jak se máš?“ Dodala hned vzápětí a přidala další úsměv, protože alespoň někdo věděl, jak ji oslovit. Co se týkalo mistrovství, Addy zavrtěla směrem k Donně hlavou. „Ne, nebyla. A já měla docela super věc na práci, než mi mou společnost ukradl Cardew,“ ušklíbla se nespokojeně, načež slízla pár kapek zmrzliny, co se pokoušely o zběsilý úprk směrem k zemi. „Stejně nemám v plánu tu vysedávat celý den, musím ještě do Krucánků.“

_________________

Donna odolala nutkání nad Theodořinou vztahovačností vůči jejímu oslovování protočit očima. Ale na rozdíl od jejího dvojčete s ní ani nechodila do koleje, ani si ji nehodlala brát, a už vůbec nebyly takové kamarádky, aby se jí podvolovala a říkala jí jinak. Addy mohla být vlastně dost ráda, že jí rovnou nenazvala Dorou, protože bylo vyhlášené, že tohle oslovení nenávidí. Donna na jejím jméně prostě neviděla nic špatného a jí osobně se líbila zkrácenina Thea, a ať se Nebelvírka klidně postaví na hlavu, Donně to bylo ukradené.
"Milouš, říkáš? A je aspoň hezký?" chytila se Charlesova rýpnutí a pobaveně se na něj pousmála, načež se k němu důvěrně naklonila a skoro šeptem dodala: "Nejsi na imaginární kamarády už tak trochu starý? Jestli nutně potřebuješ kluka, v Bradavicích jich máš na výběr plno..." Tentokrát to však nemyslela jízlivě a netajila se tím, že si ze Zmijozela utahuje, o čemž svědčil i široký úsměv, se kterým si ulízla svojí zmrzliny. "Prosím, prosím, snažně vás prosím, nebuďte zase suchaři! Šmarjá, člověk se konečně dostane z nekonečné šňury večírků, a těší se na normální společnost, a vy takhle," zaúpěla poté a probodla oba spolužáky obviňujícným pohledem. No tak si občas rýpla a milovala sarkasmus, kvůli tomu ji nemuseli vylučovat z rozhovoru a tvářit se, jako by tu byla navíc. Celkově nepobírala, od kdy ve vzduchu sviští hormony a ostatním pubertálním mozkům se nedostává kyslíku. "Co ještě sháníš? Já už všechny učebnice naštěstí mám, ale bylo by fajn dostat od rodičů k narozkám Tardis... i když se obávám, že si letos v týmu zase nezahraju," nadhodila poté k Thee a frustrovaně si povzdychla. Kdepak, do školních famfrpálových týmů chtěl každý, ale i tak o nový model stála, i když byla jinak věrná Nimbusům. Chtěla ozkoušet, v čem je Tardis jiné a samozřejmě vykoumat, jak by se dalo ještě zlepšit, protože jakmile se jí dostala do ruky jakákoli věc, prostě jí to nedalo a potřebovala k ní vymyslet nějaké super vychytávky. Momentálně doma pracovala na prozatím tajném projektu, který hodlala letos přitáhnout do školy, a zatím ho mohly ocenit jenom sestry a sestřenice.

_________________

Charlie se pobaveně ušklíbnul a přikývl. „Samozřejmě, že je to fešák, má to po mně. Jen se podívej,“ brouknul k Donně sebevědomě a kývnul hlavou k volné židli, kterou vzápětí zasedla Dorka. „Hele, imaginární přítel a kluk jsou dvě úplně rozdílný věci, Osbornová. A pokud je tu někdo, kdo potřebuje kluka, jseš to ty,“ odvětil na Donninu rýpavou poznámku a zatvářil se jako andílek, jen mít svatozář. „Milouš říká, že mu nevadí, když mu na klíně sedí nějaká pěkná holka, takže to máš schválený,“ mrknul pak na Nebelvírku pobaveně. „Mám se celkem dobře. Nic zajímavýho. Co ty, jak je?“ oplatil jí otázku, zvědavě se na ni zadíval a zavlnil přitom obočím. „Počkej, Cardew? Colin Cardew? Co se stalo?“ zeptal se vzápětí, protože o tom, že Dorčina nejlepší kamarádka randí s Havraspárem neměl nejmenší tušení. A venku na ulici je naštěstí neviděl.
Když Donna začala škemrat, aby nebyli suchaři, Charlie překvapeně zamrkal a zadíval se na ní. „A co mám jako dělat, abych nebyl suchar? Házet po tobě zmrzlinu, nebo co? Normálně tu sedíme a bavíme se, to podle mě není žádné sucharství,“ zamumlal, zvlnil rty do křivého úšklebku a protočil očima. Vážně neměl potuchy, co by tedy měli vyvádět, aby podle Donny nebyli suchaři.
„A pak kdo je suchar,“ podotknul rýpavě, když se Donna začala vybavovat o učebnicích. „Ty bys chtěla Tardis? Co bys s tím koštětem dělala, probůh?“ Zakroutil hlavou. „Navíc je fakt nenormálně drahý. Podle mě je zbytečně předražený, takovej zázrak to určitě nebude,“ podotkl skepticky. O košťatech se ale vybavovat nechtěl, protože nebyl žádný zběsilý fanoušek famfrpálu. Jen se občas proletěl, občas si zahrál, ale že by to nějak moc prožíval, to ne.

_________________