Natočí k ní svou hlavou, přičemž ledabyle trhne rameny, jako by to bylo jedno, že přišel pozdě. Obvykle se řadil spíše k těm dochvilným lidem, ovšem dnes měl toho tolik v plánu, že bylo těžké udržet všechny časové rozpisy. A ségra by to vlastně měla přežít, ne? "Víš, vybírání hábitu je poměrně náročná činnost. Všechno musí dokonale padnout, ale to ti jistě nemusím vysvětlovat," nadhodí důležitě, snad aby sestra brala v potaz to, že o Bradavic musí dorazit v co nejdokonalejší podobě. Tohle by mu jistě schválil i tatínek, ten mu přeci správné vystupování klade na srdce pořád. A jak by vypadal kouzelník, který by do své první školy dorazil v plandavém hábitu? "Jenže to by se naši zlobili," řekne ještě k sestře, než začne bádat po dalších knihách, které si postupně nabírá nebo místy zamručí, jak se mu nejspíše daná literatura moc nezamlouvá. Stejně tak se mu moc nezamlouvá to listování ve starých knihách. Tedy ne, že by měl něco proti starým knihám, ale jeho pochyby ohledně platnosti určitých informacích jsou stále aktuální. Nakonec nad tím však jen pokrčí rameny a nechá to být. Tak si prostě do školy vezme jiné knížky, anebo pak proleze tamní knihovnu. Alespoň nebude mít kufr napěchovaný jak sardinky. Při dohledávání zbytku učebnic už toho moc nenamluví, spíše setrvává v tichosti, ačkoliv slovům své sestry pečlivě naslouchá, a tak mu neuniknou informace o školní knihovně. To mu však jen polepší na náladě, a tak se nakonec jen pousměje, a pak si na svůj knižní komínek položí poslední potřebnou učebnici lektvarů. "Všechno si to poberu klidně sám, ještě bys mi to někde vyválela," poznamená s nakrčením nosánku, a jakmile jí předá své knížky, ke kterým zatím upíná jen své touhy, otočí se na podpatku boty, a pak zamíří k jiným regálům. Tentokrát však nebaží po dračích encyklopediích, ale namísto toho si vezme knížku zaměřenou na démonologii. Už slyšel mnohé o tom, že zrovna démonologie patří mezi jeden z těch oborů, které mají v jeho rodině váhu, a tak by nebylo na škodu jí trochu věnovat nějaký ten svůj čas. Zatím se zaměřoval spíše na jiné literární kousky, ale tohle by mohlo být svým způsobem zajímavé a dost poučné... a navíc jak už sám říkal, znalosti jsou pro kouzelníka důležité, tak proč si za tím nejít. Jakmile knížku uloví, se spokojeným výrazem ve tváři se vrátí zpět ke své sestře a zbytku knih. "Tohle je poslední," prohodí spokojeně, a pak knihu položí na ty ostatní. Se svými slovy sám zaboří ruku do kapsy a po chvíli z ní vytáhne váček s penězi. Otevře jej a po chvíli už na pultě leží několik galeonů, které by měly uhradit jeho útratu. S menším úsměvem na rtech ještě pokyne na prodavače, načež mrkne na sestru. "Myslím, že Hladový drak už čeká na ještě hladovějšího Nathaniela," prohodí ke své sestřičce s pobaveným obličejem, načež do jedné ruky chytí tašku s knížkami, a pak vyrazí směrem ke dveřím, za kterými zmizne.

>>> Hladový drak

_________________

Jordan si pro sebe něco nespokojeně zabručí a probodne svého bratra naštvaným pohledem. Sice věděla, že Nath málokdy chodil pozdě, ale vymlouvat se na oblečení? Co pak byl holka nebo co? "Samozřejmě," mlaskla nespokojeně a ušklíbla se. "Zvláště v tvém případě musela madame Malkinová udělat mnoho úprav na tvém hábitu, že?" Tím samozřejmě narážela na jeho výšku, protože podle ní byl Nath dost malý, a pokud se do budoucna nevytáhne, bude ho stále Jord převyšovat což si v momentech kdy ho škádlila náležitě užívala. Následně se na svého bratra opět zamračí, co pak jí musí připomínat, že by se na ní rodiče zlobili kdyby ho nechala někde trčet samotného? To ona moc dobře věděla a i když jí občas lákalo odvést ho někam daleko a nechat ho tam, ještě nikdy to neudělala. Ono stejně bylo dost možné, že by se její bratr vrátil dříve než by na to rodiče přišli.
"Já?" Zeptala se ho krapet překvapeně a chvíli ho sledovala s přimhouřenýma očima. "Spíše bych řekla, že se ty stihneš někde vyválet dříve než já ty tvoje knihy, Nathe," broukla s úšklebkem a rozcuchala mu vlasy načež si od něj převzala těžký komínek knih a s povzdychnutím tedy odpajdala pryč.
"Trvá ti to," zabručela nespokojeně když si povšimla jak Nathaniel opět přešel do jiné uličky a několikrát neklidně přešlápla na místě. Už se nemohla dočkat až si bude dávat svou oblíbenou bagetu u Draka a to jí prozatím její milovaný bratříček kazil, a tak jakmile se opět objevil se na něho zamračila, aby mu dala jasně najevo ať přidá.
"Konečně," zabručela jakmile přinesl poslední knihu a zaplatil, sice nějaké peníze od rodičů měla, ale když už jí s tím Nath předběhl, nehodlala to nikterak měnit. "Zvu tě," dodala už o něco smířlivěji, dokonce se jí podařilo vykouzlit i menší úsměv když popadla druhou tašku s knihami svého bratra a následně se oba dva vydali konečně směr to bezvadné jídlo.
>> Hladový drak

_________________

<<<

Thomas stál před knihkupectvím, přešlapoval z nohy na nohu a mezi prsty převracel kostku domina. Váhavý pohled upíral na vchodové dveře a uvažoval nad tím, jestli se chce tyranizovat pohledem na špatně srovnané knihy, nebo radši vyšle na nákup třeba sestru, která beztak potřebovala vybít trošku energie. Jenže svěřit knihy, ke kterým Thomas míval hluboký citový vztah jakmile je pohladil po vazbě, zrovna Annie, to by nebylo moudré rozhodnutí. Takže měl na výběr - jít dovnitř a trpět, nebo trpět, až mu sestra přinese omlácené knihy.
Thom udělal krok vpřed, natáhl ruku ke klice a zarazil se. Má, nemá? Nakonec se ovšem překonal a pomalu vkročil do obchodu, zvonek nad dveřmi ohlásil jeho příchod. Několik lidí už tu bylo, většinou studenti nakupující učebnice do školy. On sám potřeboval nějakou odbornější knihu o lektvarech, aby si trošku osvěžil znalosti, než se vrhne na další sebevražednou misi - vyučování v Bradavicích.
Pohled mu sklouzl na první regál s knihami. Červená obálka, černá, modrá, černá. To bylo špatně, černá měla být u sebe. Thomas se otřásl, potlačil zoufalé vykviknutí a rychle zamrkal, aby se vzpamatoval. Chtěl odtrhnout pohled, ale místo toho na knihy zůstal hypnotizovaně zírat - vždyť byly tak příšerně zaprášené! Thom zbledl, nasucho polkl a na čele mu vyrašila kapička potu. V tu chvíli mu bylo úplně jedno, že stojí přímo u vchodu a blokuje tak lidem, kteří chtějí vejít nebo odejít, cestu. Ochromilo ho zoufalství a to tu byl sotva pár vteřin. Možná měl nákup opravdu raději přenechat na starosti Annie.

Mimo herně:
Pojďte pane, budeme si hrát!

JD trávila u Krucánků skoro celé ráno a to jen díky svému mladšímu bratrovi, který měl mít za pár dní narozeniny a co jiného mu koupit, než nějakou knihu o dracích? Zdálo se to jako dobrý plán dokud se v krámku s knihami Jordan neobjevila, protože jí vlastně došlo, že netuší kterou z daných knih už má Nathaniel doma, a které mu chybí. Kdyby věděla, že sedí o pár ulic dál v Děravém kotli, dotáhla by ho sem, aby si on sám vybral, nikdy totiž nedělala velké tajnosti s tím co mu kupovala. No jo, jenže to nevěděla, a tak musela knihu vybrat sama.
Slečna McLarkenová to nakonec vzdala, nebyla jedna z těch, kteří by nad dárkem přemýšleli nějak dlouho či ho vybírali několik hodin, a tak prostě vzala knihu se zářivě červeným drakem na obálce a pospíšila si, aby to mohla zaplatit. Plánovala zajít ještě k Hladovému drakovi pro svou oblíbenou bagetu či k Floreanovi na zmrzlinu, to ještě podle toho na co bude mít větší chuť poté co opustí knihkupectví. A nebo tady byla taky možnost zajít si pro obě dvě věci, že.
Tak a bylo zaplaceno. JD ještě stihla ke knize o dracích přihodit jeden z novějších výtisků o lektvarech, a pak už s úsměvem na tváři mohla krámek opustit. Mohla, jenže to by jí nějaký blbec nemohl překážet u dveří, a protože k ní stál zády, nepoznala v něm svého bývalého spolužáka. "Můžete jít laskavě překážet někam jinam?" Zavrčela nevrle a zatímco ještě před chvílí se usmívala, v tuto chvíli se mračila a nervózně podupávala nožkou o zem, chtěla být už pryč.

_________________

Thomas neměl daleko k psychickému zhroucení. Nezarovnaná knížka a ještě ke všemu všechen ten prach... To bylo pro člověka zvyklého na naprosto dokonalý pořádek horší, než studená sprcha. Nebo než úder bleskem, to je asi vhodnější přirovnání. I nadále hypnotizovaně zíral na inkriminované místečko v jednom z regálů, dokud ho ze šoku nevytrhl šok ještě větší - když se na něj někdo nepříjemně obořil.
Thomas sebou trhnul, jako by právě dostal tu zmiňovanou studenou sprchu, otřásl se po celém těle a pomaličku, jako by to byl nadlidský úkol, odlepil od knih pohled, aby jej ještě pomaleji přesunul k slečně McLarkenové. Nehnul se přitom z místa ani o centimetr, takže pokud mermomocí chtěla hned odejít, musela by ho odstrčit stranou. Chviličku mu trvalo, než mu došlo, na koho zírá. A když mu to došlo, přinutil se ke zmatenému a absolutně strojenému úsměvu. Do smíchu mu teď totiž vůbec nebylo. „Jordan,“ vydechl vykolejeně a teprve pak se trošičku vzpamatoval. Alespoň natolik, aby udělal krůček stranou a uvolnil tak průchod. Domino teď v prstech převracel tak rychle, že bylo kupodivu, že mu z prstů nevyklouzne.
„O-omlouvám se, já... Nějak jsem se tu zasekl,“ hlesl upřímnou omluvu. Možná, že kdyby nebyl tak v šoku, nejednal by s JD tak vlídně, vzhledem k tomu, jakým tónem ho před chvílí oslovila, ale Thomas byl ještě pořád myšlenkami částečně u neurovnaných knih a vrstvě prachu. Jeho mysl se na slečnu McLarkenovou nemohla soustředit tak, jak by měla.

Jordan stála na stále na místě, nervózně poklepávala nožkou a čekala až se onen muž laskavě přesune překážet někam jinam. Což se očividně nechystal udělat, protože jen otočit se od knih k ní mu trvalo tak dlouho, že by tady klidně na místě JD usnula. Nebo jí to tak alespoň připadal, a možná by ho i odstrčila stranou, protože se odsud chtěla opravdu co nejrychleji dostat, ale.. podobně jako on poznal jí, i ona poznala jeho. Při zaznění svého jména sebou lehce trhla, přestala klepat nožkou a dokonce se i pousmála.
"Thomasi," vydechla a ten kdo jí znal až moc dobře by mohl tvrdit, že svého bývalého spolužáka vidí ráda. Ať to byla pravda či ne, JD si oddychla, že konečně Thomi uhnul o kus stranou, a tak mohla konečně v klidu odejít, jenže.. "Zasekl.. Nevěděl jsi, jakou knihu si vybrat?" Pobaveně se ušklíbla a natáhla krček, aby lépe viděla kam to ještě před pár minutami Thomas koukal. Ne, rozhodně by jí nikdy nenapadlo, že řešil seřazení knih či houf prachu, kdyby někdy navštívil pokoj JD nejspíše by se z toho zbláznil, protože její knihy byly nejen špatně seřazený a vrstvil se na nich prach, tedy krom knih o lektvarech, o které velmi dobře pečuje, většina z nich se dokonce válela pod postelí, pod stolem a sem tam se na ně mohlo narazit i na zemi. Jinými slovy, jediné knihy, které mají u ní v pokoji svou vlastní poličku jsou ty o lektvarech a ostatní se povalují prostě tam kde je Jordan odloží.
JD nakrčila nosík a otočila se zpět k Thomasovi, ani jeden z titulů jí moc nezaujal, a tak vůbec nechápala proč se u toho zdržel tak dlouho. "To já se omlouvám, neměla jsem být tak.. nepříjemná," kdo ví co vedlo právě slečnu McLarkenovou k omluvě, možná fakt, že Thoma neviděla tak dlouho a zavzpomínala si na dobu kdy spolu chodili do školy či to, že se vlastně nic moc nestalo a ona kolem sebe štěkala bez důvodu. "Jak se ti vlastně daří?" JD se opravdu chystala odejít, ale když už se s Thomasem viděla.. Vždyť většinu svých spolužáků neviděla od ukončení školy, ve většině případech jí to ani nevadilo, ale.. No a tentokrát to byla ona kdo případným příchozím či odchozím překážela u dveří.

_________________

Thomasovi se ulevilo, když se nepříjemný tón z Jordanina hlasu ztratil skoro tak rychle, jako se objevil. Thom jí věnoval letmý úsměv, načež pomalu zakroutil hlavou v odpověď na její otázku. „Ne, já... Mají tu ty knihy špatně seřazené,“ zmohl se na chabou odpověď a vzápětí si odkašlal, protože mu za tu chvíli stihlo vyschnout hrdlo. „Vlastně vím zhruba jakou knihu bych potřeboval, jen jsem se ještě neměl šanci porozhlédnout,“ dodal a zatvářil se dost nejistě. On totiž nevěděl, jestli se tu vůbec chce rozhlížet. Bylo to moc... deprimující. K zbláznění.
Klid, jen klid, pokoušel se uklidnit sám sebe a raději se dlouze zadíval na svou bývalou spolužačku. Jeho mysl rychle přišla na to, že je jednodušší soustředit se na Jordan, než na prostor, ve kterém se Thomas nachází. Soustředit se na jednu jedinou věc (opomeneme-li převracení domina mezi prsty, což bylo jistě znamením stresu) byla dobrá taktika, jak nepřijít o rozum.
„To je v pořádku,“ odvětil na její omluvu už o něco uvolněněji a dokonce přidal úsměv, „já jsem tu neměl tak zaclánět.“ Už ale nedodal, že tomu prostě nemohl zabránit. Když ho přepadl nějaký takový záchvat úzkosti, často ho paralyzoval tak, že se Thomas nedokázal hnout z místa, dokud ho někdo nerozptýlil. Jako právě teď Jordan. „Daří se mi... no, docela dobře,“ pokrčil rameny a přešlápl z nohy na nohu. „Našel jsem si novou práci.“ Nikoliv novou, drahý Thomasi, ale svou úplně první, dodal sám k sobě značně sarkasticky. „Jak se vede tobě? Jsi asi první z našeho ročníku, koho jsem po škole potkal,“ prohlásil a zkoumavě se na Jordan zahleděl, jako by se pokoušel zjistit, jak moc se změnila. „Ale je pravdou, že jsem se zdržoval spíše mimo civilizaci,“ dodal a pokrčil rameny. Civilizace totiž byla plná chyb, které Thomas nedokázal přenést přes srdce. Tiky v oku měl už i z Jordanina rozčepýřeného účesu. Proto se raději soustředil na její tvář a především slova. Dobře věděl, že si musí zvykat, protože ve škole se na něj vrhnou daleko větší zvířata, než rozčepýřené bývalé spolužačky.

Na JD bylo poznat, že měla co dělat, aby nevyprskla smíchy, naštěstí se však udržela a svůj skoro-výbuch-smíchu se pokusila zakrýt zakašláním. "Špatně seřazené.." zopakovala a koutky úst jí nepatrně zacukali do úsměvu. Poznámku o tom, že je může seřadit když mu to tak vadí raději spolkla a chápavě přikývla, tváříc se jako by to byla ta nejhroznější věc na světě. "Opravdu? A co sháníš? Třeba bych ti mohla.. pomoci," Jordan se na okamžik zahleděla ke dveřím, zvažujíc jestli je dobrý nápad se tady zdržovat, ale nakonec to bylo vlastně celkem fuk. Vždyť na bagetu či zmrzlinu (nejlépe obojí) si mohla dojít i za pár minut, na víc s Thomasem se neviděla už fakticky dlouho, a i když krapet toužila to i tak nechat, nakonec se rozhodla zůstat.
Neměl, to máš tedy pravdu.. JD pohledem sklouzla k Thomasově prstům, ve kterých obracel kostku domina načež mu s menším úsměvem pohlédla do tváře. Musela zkonstatovat, že se od školy zas tolik nezměnil. "Vede se mi.. dobře, ale bylo i lépe," Jord se pousmála, měla se opravdu dobře pokud bychom zapomněli na onu událost na Příčné, což se zas tak nedalo a sem tam JD dokonce litovala toho, že tam zůstala. Jistě, byla sranda sledovat třeba takovou kachnu, na druhou stranu však tam bylo až moc.. mrtvých a zraněných, a slečna McLarkenová si až moc dobře uvědomovala, že mohla být jednou z nich. "Práci pořád mám, v září se konečně zbavím i svého malého bratříčka.. Co vlastně budeš dělat?" Jordan tázavě povytáhla obočí, protože jí ona Thomasova nová práce docela i zajímala.
"Tak to jsme dva. Tím tedy myslím to ohledně potkávání lidí z našeho ročníku, nevydržela bych to dlouho mimo civilizaci," to byla pravda, Jord by se asi zabila kdyby jí někdo řekl, že se musí odstěhovat někam na samotu k lesu. I když měla potřebu skoro všechny kritizovat, a v některých případech to opravdu vypadalo jako by bylo lepší být pryč, Jordan by to dlouho nevydržela.

_________________

Pokud si Thomas všiml Jordadina skrytého výbuchu smíchu, nijak to nedával najevo. Asi byl zvyklý. Pravděpodobnější ovšem bylo, že si toho nevšiml – přeci jen ho daleko více zaměstnávalo nemyšlení na nesrovnané knihy a tu spoustu všudypřítomného prachu. „Člověk by řekl, že když je to jedno z nejnavštěvovanějších knihkupectví kouzelnického Londýna, budou tu mít větší pořádek,“ neodpustil si ještě jednu poznámku, ale více už to nerozebíral. I bez toho už vypadal jako dost velký exot.
„Sháním nějakou knihu, která by nenásilně oprášila mé znalosti o lektvarech – s tím bys mi opravdu mohla pomoci, v lektvarech se vyznáš, nemám pravdu?“ prohodil tázavě a zkoumavě se na JD zadíval. Jesliže byla lékouzelnicí, zrovna v tomhle odvětví určitě musela mít přehled. Sám Thomas měl doma docela dost lektvarových příruček, učebnic a knih, ale potřeboval něco nového, něco napsaného tak, aby u toho neusínal. Něco poutavého, zajímavého.
Informaci o tom, že se Jordan vede dobře, přijal Thomas s letmým úsměvem a přikývnutím, víc se ale prozatím nevyptával, nebyl to jeho styl. „Takže tvůj bratr nastupuje do Bradavic? Určitě se moc těší,“ usmál se, nicméně tentokrát trošku prkenně. Co když dostane na starosti zvířata ze všech zvířat nejhorší, prváky? Thomas zase o stupínek zbledl. „Já...,“ Domino se mezi jeho prsty míhalo rychlostí blesku, na čele mu vyrašila další kapička potu, kterou by určitě hned otřel kapesníčkem s vyšitými iniciálami, kdyby o ní věděl. „Budu učit v Bradavicích. Lektvary,“ vypadlo z něj nakonec chraplavě; v hrdle už měl zase jako na poušti.
„Nemám vůbec ponětí o tom, kam se všichni rozutekli,“ přitakal ještě na slova o jejich ročníku. „A vlastně ani nevím, jaké jsou v Bradavicích změny a novinky, takže se toho návratu dost děsím.“ Byla to Thomasova noční můra, doslova. Pozitivní bylo, že se vracel na místo, které znal. Horší už byl fakt, že tam možná někdo něco změnil, že třeba přestavěli regály v knihovně, že vyměnili křesílka u profesorského stolu... Při takovém zjištění by Thomase na místě kleplo.

"Vem si kolik lidí sem za den přijde a kolik jich dá knihu na špatné místo, hold nestíhají," JD pokrčila rameny a dále se k tomu už také nevyjadřovala. Sice chtěla vypustit poznámku o tom, že by jestli mu to tak vadí, tak ať to tady celé přerovná a uklidí, ale nakonec se ovládla.
"Máš a ráda se s tebou po nějaké podívám," Jordan trochu doufala, že to Thomas odmítne, ale když už se nabídla.. nemohla z toho najednou vycouvat, že? A i když knihy s lektvary už dneska jednou probírala, nikterak jí nevadilo, že se jimi bude muset probírat ještě jednou. "A tak tedy můžeme?" Optala se když ještě stále stáli na místě a vlastně ani nečekala na odpověď a jednoduše se rozešla k oddělení, které znala až moc dobře.
"Nastupuje a těší se asi tak jako ostatní," odvětila ohledně svého bratra. Pravdou bylo, že se v něm moc nevyznala a jestli se nějak závratně těší to opravdu nevěděla, Nathaniel to totiž moc najevo nedával, i když ona si to taky nechávala pro sebe a do Bradavic se těšila opravdu hodně, byli to nejlepší roky jejího života.
JD se pomalu prohrabávala různými tituly knih, a pro jistotu je vrátila zpět na své místo jakmile se je rozhodla odložit, protože nechtěla, aby Thom měl podobný zásek jako předtím u dveří. I když podle toho co všude kolem bylo by se ani nedivila, kdyby tady sebou sekl. Sama měla co dělat když si všimla kolik prachu je kolem, zatím se však držela. "Opravdu?" Jordan se narovnala a s menším úsměvem se otočila zpět k Thomasovi. Poznámka o tom, že bude učit v Bradavicích jí dost překvapila. "A už víš jaký ročník?" To jí opravdu zajímalo, protože přeci jen mohl mít na starosti jejího bratra. "Tak to přeji hodně štěstí, ať to tam s nimi zvládneš," ona sama by se do učení nikdy nepustila, i když nad tím chvilku přemýšlela. Jenže děti se jí zdály o mnoho horší než dospělí a mít plnou třídu malých prcků, tak by to z nich asi někdo nepřežil.
"To jsme dva, ale popravdě mi většina třídy ani moc nechybí," pokrčila rameny a na poličku odložila další knihu. "Myslím, že ty změny nebudou zas tolik závratné. Určitě tam budou noví profesoři, ale s tím se musí počítat. Ale ty to tam určitě zvládneš," broukla poměrně i mile a zas se ke svému bývalému spolužákovi otočila zády, aby mohla dále hledat.
"A co tato?" JD se vítězoslavně zazubila a zamávala Thomasovi před očima knihou s názvem Vše o lektvarech od A až po Z první část. "Není špatná, mám doma všechny její části," broukla s pokrčením ramen, pravdou bylo, že jí připadala každá kniha super, protože lektvary měla ráda a bylo jí celkem fuk co si o nich přečte, záleželo jí jen na tom, aby to nebyli úplné žvásty.

_________________